2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
15. srpna 1908
5
article
Co z dalekosáhlých jeho plánů zbylo — je
na tom základě snaží se Slovanská beseda
v Karlových Varech provésti, co vůbec na ten
čas provésti se dá. Ostatní je věcí větších po-
měrů a větších prostředků a nejen vždycky —
českých.
Nuž, nebývají to už jen koncerty, zábavy.
záchvaty nálady, ke kterým zde dochází každý
rok. A bývají už tiché i bouřlivé, ale vždy ne-
zapomenutelné projevy k životu probouzející se
myšlenky, blískavice na krásné časy. Přítažli-
vost pravidelných těchto manifestací rok za ro-
kem roste, ano zachvacuje už i kruhy, je-
jichž součinnosti přod tím nikdo by se nebyí
nadál. Tak v poslední chvíli, z vla stního
popudu, na rozdíl tak mnohého českého
umělce, kterého snad ani na kolenou neuprosl,
aby něco ze svého našim dal, ba vůbec v Be-
sedě jen se omžel — bez proseb a zkrušují-
cích žádostí, s radostí přihlásil se ke společ-
nému dilu ruský dramatický umělec Omarovskij
aby program koncertu rozšířil o jedno z nejza-
jímavějších a také nejkrásnějších čísel večera
recitaci Někrasova. Co slovo, to dojem, malý,
ale dokonalý obraz hereckého umění, vyznačují-
cího se všemi známými vlastnostmi ruského
umění vůbec. Výtvor, nezastavující se na polou
cestě, obraz dokreslený, výraz domyšlený, docí-
těný, duchem a krví prohřátý, plný, sytý, živý
a vždy lákavý, že diváka nezůstavuje v žádných
pochybnostech o tom, nebyl-li by možný snad
i jiný výraz na místě jeho. Neobyčejná schop-
nost tvůrčí, cele dovésti splynout a duchema
charakterem předvedené látky a s tou srůsti tak.
že před očima mizí herec a tkví jen obraz sám.
Někrasov
Karlová Vary
Be
6
article
Tímtéž kouzlem vyznačoval se i přednes
druhého ruského umělce-zpěváka, p. Skovron-
ského. Ale jeho vzácný výkon za průvodu pana
Neumanna na klavír nespadá už v kompetenei
mého péra, proto přestávám na pouhé zmince
o plném a velkém jeho úspěchu před vybraným
obecenstvem.
Vzpomínám i miloučkého, neobyčejně poeti-
ckého zjevu sl. Dirlamovy a skvostné jeji hry
na harfu, měkkého, lahodného tonu housl
v rukou p. Felda; význačným číslem byl i zpěv
sl. Šillingrovy, p. Svojsíka a hra na klavír pana
Provazníka.
Jako divák mohu se zmínit jen o celkovém
dojmu a ten byl, jakož z pravidla bývá už o
let: podává vždy plný a sylý obraz bohatstv
a všestrannosti uměleckého nadání za tím jedi-
ným statkem našeho národa. S lítostí bylo jen
toho vzpomínáno, že do pořadu čísel nebylo uve-
deno i číslo polské. Pokud jsem se informoval
stalo se tak jenom nedopatřením.
Zatím jen tolik, nic víc, prokázati může Slo-
vanská beseda v Karlových Varoch. Tolik jen
proto, že pracuje za okolností tak těžkých, za
jakých nepracuje snad žádný jiný spolek.
Ale nemám nejmenší pochybnosti o tom, že
i všichni Slované ostatní brzy prosadl zde po-
dobnou svou převahu a dle toho zařídí i roz-
měry svých styků na půdě mnohem rozsáhlejší.
Ne-li velkou většinu, tvoři Slované v Karlových
Varech jistě polovinu všech lázeňských host
(přes 30 000) a to je číslo, které svou organi
saci časem si vynutí. Odtud k velkému, všem
Slovany založenému středisku nebude daleko. Ale
to jsou plány, o kterých neradno mluviti už dnes
— my house, my castle — to pochopí jednou
nejen Čechové, ale i všichní Slované ostatní.
A bude nedobytný jejich hrad, jak nedobytný
může být ve světových lázních. Podaří-li se
Luhačovicům poříditi Slovanům středisko druhé
— bude věci jenom na prospěch.
V. Mrštík.
Karlovy Vary, 3. srpna 1908.
Neumann
Dirlamův
Svojsík
Provazník
Slovan
Čecho
V Mrštík
Karlová Varochy
Karlová Vary
Luhačovice
Karlov Vara
7
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Ze Záhřeba, 13. srpna. (Další zatý-
káni Srbů.) V zatýkání chorvatských Srbů
se pokračuje, ale ne již podle jmen, uvedených
v Nastičově brožuře. Aby se to dálo na ústné
udání Nastičovo, když byl předvolán před soud-
ního vyšetřovatele, je pravdě nepodobno, protože
jména, která věděl, jmenoval ve své brožuře
brožura nepovidá ničeho o velkosrbském kom-
plotu proti Rakousku, Uhrám, Chorvatsku
Bosně a Hercegovině, nýbrž naopak je důkazem.
že komplot bělehradský neměl eílů, se stanovi
ska Rakousko-Uherska atd. závadných. Pokraču-
jící zatýkání je tedy potvrzením domněnky, že
je to akce čistě rauchovská na rozbití chorvat-
sko-srbské koalice. Až se to podaří, vyšetřovaní
budou propuštěni na svobodu, že na nich žádné
viny nenalezeno. Rauchovu akci podporují fran-
kovci, odpůrci koalice a Srbů vůbec, ne pouze
»Velikosrbů«. Zatýkáni jsou mužové, s bratry
Pribičeviči osobně spřátelení, mající blízké pří
buzné v službách srbského království, ano jeden
byl zatčen proto, že s ním král Petr mluvií
— roku 1875. Proto klidnou mysl, nedat s
otřást, vytrvat!
Srba
Nastičův
Rauchův
Pribičevič
Petr
Záhřeb
Rakousko
Uhry
Chorvatsko
Boseň a Hercegovina
RakouskoUhersko
8
article
Z Petrohradu, 12. srpna. (»Kraj« ru-
ténským pochvalovačům libere-
cké resoluce.) Ruténské »Dilo« dalo sou-
hlas známé liberecké »resoluci« o rozdělení
Čech. »Ruténi, souspřeženci Němců proti všem
Slovanům — na rozdíl od poctivých haličských
Rusů — domnivají se, kdyby byly rozděleny Če-
chy, že by došlo i na rozdělení Haliče na část
polskou a »ruténskou«. Petrohradský » Kraj« na
to odpovídá: Liberecká resoluce má za účel
připraviti půdu Prušákům, neboť jinak se její
program vykonati nedá. A dokud Prusové nevy-
hrají nové velké vojny, o rozdělení Čech není
řeči. Projekt, vnesený do parlamentu, zblížil by
rakouskou vládu a korunu se Slovany a Němei
by dosáhli pravého opaku toho, co obmýšlejí.
Prušáci tedy před novou vítěznou válkou ne-
prospějí nic ani Němcům v Čechách, ani »Ru-
ténům« v Haliči. Po takové válce vyplnily by
se bezpochyby tužby českých Němců, ale »Ru-
téni« nebyli by Prušákům už potřebni a proto
by se o ně nestarali. Ale bezedná naivnost té
politiky sahá ještě dále. Tato vítězná vojna,
kterou by němečtí hegemoni dosáhli splnání
svých snů, musila by skončiti porážkou Rakou-
ska, a tedy vojnou rakousko-německou. A mez
tím i Němci z Čech i »Ruténi« jsou pro nej
těsnější spolek Rakouska s Prusy. Dělají tedy
jak čeští Němci, tak haličšlí »Ruténi« opravdo
vou politiku u džbánku, pozbavenou logiky
i všeho smyslu.
Němec
Rus
Prušák
Prus
Slovan
Petrohrad
Čechy
Halič
Rakousko
9
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 14. srpna.
Němci i kritiku politickou zakazují.
»Tägliche Rundschau« vyzývá pruskou sně-
movnu panskou, aby ze svého středu vyloučila
Poláka p. Josefa Koscielského za jeho článek
v pařížské »Revue« a v anglickém měsíčniku
»The Contemporary Review«, v nichž spra-
vedlivě zkritisoval protipolskou politiku Prusů
Orgán hakatistů odůvodňuje svůj návrh
odvolávaje se na podobný, jak praví, případ
udavší se 28. července 1866. Toho dne br.
August Vilém Westphalen, člen panské sněmovny
pruské, poslal této sněmovně list, kterým pro-
hlašuje, že po zničení německého bundu ne
považuje se za vázána holdovací přísahou, kterou
složil králi pruskému jakožto jednomu ze spol-
kových knižat, a prosl, aby byl vyškrinut z počtu
členů panské sněmovny pruské. Žádosti jeho
bylo vyhověno dne 8. září 1866.
Podle »Tägliche Rundschau« páně Kosciel-
ského kritika protipruské politiky v Prusích vy-
týká vládě pruské, že porušila vídeňskou smlouvu
a všecky slavné sliby pruského krále Bedřicha
Viléma III., dané Polákům. Poněvadž dále p.
Koácielski vytýká pruské vládě věrolomství,
podvod a rušení ústavy, dopouští se převracení
historických faktů a hyzdí pruskou vládu v očíc
ciziny, začež musí býti jakožto autor zmíněných
článků z panské sněmovny pruské vyloučen,
to tím spíše, že se pod své články výslovně
podepsal jako »člen panské sněmovny pruské«
I Turci by se již styděli za podobný návrh.
Konstitučné líbánky v Mitrovici.
Z Mitrovice na Kosovu, 10. srpna. Pro-
hlášení ústavy zbratřuje obyvatelstvo bez roz-
dílu národnosti a víry. V Prizreně mutesarif a
vojenský velitel chtěli radostnou událosť lidu
zatajit, ale mitrovický kajmakam Hajdar beg
Němec
Polák
Koscielský
Prus
August
Vilém
Westphalen
Kosciel
Bedřich
Koácielski
Praha
Turec
Mitrovice
Kosov
the Contemporara Review
panská sněmovna
Tägliche Rundschau
Tägliche Rundschau
10
article
Lekič, upřímný přítel a rádce lidu, učinil vše,
aby se celá mitrovická kaza (kraj) dověděla
rychlosti blesku o velikém sultánovu činu. Celá
Mitrovica po čtyryadvacet hodin jásala a plesala.
mužové střileli na oslavu z revolverů. Sedláei
z blízkého i vzdáleného venkova přicházeli se
přesvědčit, je-li zpráva pravdivá, není-lí to sen.
Srbské obyvatelstvo mitrovické mělo ještě
jednu radosť, tu, že mu tureckým úřadem zas
byla otevřena národní škola, zavřená před šesti
měsíci po přání bosenské vlády. Mutesarif pri-
štinský, Ismail paša, jenž se provinil tím, že
přání bosenské vlády vyhověl, byl od lidu po-
trestán tím, že byl zut a bos v noci vyhnán
do Skopije.
Z misionářského sjezdu kyjevského.
Misionářský pravoslavný sjezd, zasedající
v Kyjevě, usnesl se bojovati všemi způsoby,
které ruská pravoslavná církev má po ruce,
proti témto podivným sektám: proti Novému
Izraeli, chlystovcům, jehovistům, malevancům,
»židovstvujícím«, molokánům a štundomoloká-
nům. Protože vůdcové sektářů setrvávají na oko
v pravoslavné církvi, mají z ní býti vyobeu-
vání. V jedné z molokánských kolonií má být
zřízen pravoslavný seminář. Ve Věrném a Ta-
škentě mají býti ustanoveni stálí misionáři.
Mitrovica
Ismail paša
Kyjev
Izrael
11
article
Japonci změnili své smýšlení o Rusku.
Smýšlení Japonců o Rusku náhle docela
se změnilo, jakoby na rozkaz shůry. Dosu
v Japonsku dodržovalo nepřátelství k Rusku
každý jeho krok byl podezírán a nyní nejen
diplomaté, nýbrž i tak šovenské listy, jako
»Hóši« a »Mainiši« zahovořily jiným jazykem.
Všechno v Japonsku oplývá přátelstvím k Rusku
a velebí jeho politickou moudrost.
Nový kurs v tom směru dal baron Hoto
po svém návratu z Ruska. Přinesl z Rusk
zprávy, že nejen nejvyšší ruští hodnostové jsou
japanofily, nýbrž všecko Rusko. Tvrdil v ne-
sčíslných interviewech, že Rusové nechovají
k Japoncům žádného nepřátelství a nepomýšlejí
na odplatu. Ano stanou se spojenci Japonska,
jakmile jim bude učiněno takové nabídnutí.
Zprávy barona Hota byly potvrzeny baronem
Motonem, jeho manželkou a rodinou, když se
vrátili z Petrohradu do Tokia. Japonští novináři
nechtěli svým uším věřit a interviewovali i děti
Motonovy, aby se přesvědčili o pravdě. A slyšeli
ode všech: Rusko není nepřítelem Japonska
může býti jeho nejlepším přítelem.
Následkem toho jest, že japonské noviny
začaly docela jinak o Rusku psáti. Plšou smírně
i o Amurské dráze a souhlasi, aby Rusk
opevnilo Vladivostok. Práce ruské vlády o obnovu
válečného loďstva potkává se se sympatiemi
japonské žurnalistiky a tak vlivný list jako
»Mainiši Dempo« vyslovuje se proto, aby se
státní moc Ruska vůbec na asijském východě
upevnila a dokazuje, že z toho bude míti pro-
spěch samo Japonsko, když jeho spojenec bude
mocný a poměry v jeho státě spořádané.
Vše to by bylo pěkné, ale podezřelé je, že
Japonci najednou podobně vychvalují Činu a
Sev. Ameriku a přátelství jejich pro sebe rekla-
mují.
Japonec
Hoto
Rus
Hota
Motone
Motonův
Rusk
Mainiša
Rusko
Rusk
Japonsko
Petrohrad
Tokio
Vladivostok
Seva . Amerika
12
article
Domnělá vojenská úmluva francouzsko-anglická.
Pařížský »Matin« přináší na první straně
zprávu, níž chce patrně vzbudit náhled,
že pochází z kruhů zasvěcených, již však lze
pokládati pouze za nezodpovědný projev ano-
nymního pisatele. Zpráva ta vyvrací povésti
o uznání francouzsko-anglické vojenské smlouvy.
Ve všech státních kancelářích se ví, že po-
dobná úmluva neexistuje. »Enteníe
cordiale« má význam pouze obranný. Ně
mecko zná dobře tento mírumilovný ráz do-
hody francouzsko-anglické a poslední rozmluva
císařova s anglickým králem v Kronbergu mus ila
zaplašiti i poslední zbytky nedůvěry a pochyb-
nosti. Proto podivné je, že jisté německé listy.
které nejsou zcela cizí zahraničnímu živolu,
dosud se staví, jakoby věřily v existenci vo
jenské dohody francouzsko-anglické. Ostatno
nelze věřit v možnost nějaké takové úmluvy.
dokud Anglie nebude míti pravidelnou armádu.
Kronberg
Anglie
Matin
císařův s anglický král
13
article
Události v Marokku.
Dopisovatel »Tempsu« pokračuje ve svých
zprávách o tažení Abdul Aziza do Marakeše
V Sokhratu zůstala výprava 4 dny. Tisíc muže
kmene Tedla přišlo vzdát hold sultánovi, ale
bylo rozhodnuto, že ho nebude použito do Ma-
rakeše. Obmezí se pouze na hájení svého území
proti útoku Zuyánů a na zajištění pochodu
šerifovy mehaly. Dne 27. července ubírala s
výprava k jihozápadu planinou Beni Merdinovou.
Netrpěla vážným nedostatkem a všechny kraje,
jimiž šla, se podrobily sultánovi. Sultán má
800 jezdců a čeká nové. Beni-Merdinové
Sraghnové zaopatřili mu četné mužstvo
Sultán pojede do území Rahamů, kteří slíbili,
že se mu podrobí, a od nich pojede přímo
na Marekeš. Sraghnové prohlásili, že nebudou
ho znepokojovati a že jsou ochotní uzavříti mí.
Situace sultánova je přízniva, ale poškozuje ji
jeho liknavost a zdlouhavé vyjednávání. Jeho
okoli oznamuje, že nastala velká změna v jeho
povaze. Zabývá se teď všemi podrobnostm
svých záležitostí, jež dříve ponechával n
starost jen vezírům. Poslední události otřásly
jím a konečně se vybral ze své rozmařilé ne-
tečnosti a pohlížel na skutečnosti věcí. Ačkoliv
vladne ohromné vedro, je stav jeho mužstv
uspokojivý.
Temps
Abdul Aziza
Tedl
Beň Merdinová
Beň
Merdinová
Maroko
Ma
14
article
Sokolský slet v Prostějově.
Sokolský slet v Prostějově.
(Od vlastního zprar. »Nár. Listd«.)
T. Mohutný, povznášivý dojem, jaký zane
chala po sobě pátá Olympiada sokolská v Praze.
působil na všechny národně cítící vrstvy českého
lidu tou měrou, že věc sokolská rázem získala
nových a nových přátel, pracovníků a ctitelů.
S netajenou radosti čtli jsme, kolik nových jed-
not od té doby po Čechách, Moravě i Slezsku
zaraženo, jak v jiných slovanských zemích po-
sílen ruch tělocvičný a jak i na té chudé Černé
Hoře procitají tužby po organisaci sokolské.
Sesterská Morava, jež skvělou účast
svých junáků všesokolský slet zmohutnila a luzný
obraz jeho zpestřila rozkošnými národními tan-
ci, hotoví se dnes a zítra k slavným dnům
svého Sokolstva. Do hanáckého Pro st ě jo va
který loňského roku obrátil k sobě pozornost
veřejnosti otevřením nádherného Národního do-
mu, svolán slet, za účasti Sokolstva z králov-
ství, markrabství i vévodství. Velikým sletovým
cvičením, ozvěnou oněch nádherných, nezapo-
menutelných obrazů z letenské pláni, vzornou
kázní a massami účastníků v hrdém, krásném
sokolském kroji, má býti na Moravě dosaženc
podobné lásky, jakou my u nás v Čechách k So
kolstvu našemu chováme, má býti současně pro
lomena bráz nedůvěry a neporozumění ušlechti
lým ideám Tyršovým.
Tyršův
Prostějov
Praha
Čechy
Morava
Slezsko
15
article
Sokolská kázeň slaviti bude opětně sv
triumfy! Jsme jisti velikým, morálním úspěchem
jaký slet zanechá, jsme jisti, že i vedle pro
buzení sympatií k myšlence sokolské a tím už ná
rodní, i myšlenka vzájemnosti značně získá. M
níme onu nejvyšší vzájemnost, mezi českým n
rodem na Moravě a v Čechách, nezbytnou, ale
želanou onu důvěru k sobě samým, sílivé vě
domí jednotnosti národní.
Sokolstvo z království, velikým počtem
svým na sjezd odjíždějící, tlumočí a přináší Mo-
ravě pozdrav a přání v tom krásném, vzneše-
ném smyslu bratrské oddanosti. A s nemenší
láskou a příchylností očekáváno je Sokolstvem
z Moravy, zdatným průkopnikem snah sbratřeni
všeho lidu, hlasatelem svobodomyslných a de-
mokratických ideí, jimž dosud tak mnohé stejně
jako u nás i na Moravě v cestu se staví.
Slet, chystaný a pečlivě připravovaný po
dobu celého roku, slibuje býti velkolepou mani-
festací sokolskou, v prvé řadě ovšem slavnost
tělocvičnou. Obyvatelstvo Prostějova a celé Haně
pochopilo význam tohoto svátku a přihotovilo
se skutečně důstojně ku přijeti sokolské armády.
Odjezd Sokolstva z království.
Včera večer odjelo přes půldruhého tisíce
Sokolů z Čech do Prostějova. Sokolstvo sice
při každém svém veřejném vystoupení na ve-
řejnost osvědčuje vzornou kázeň, ale okolnos
ta nezbavuje nás povinnosti vždy znovu a znovu
ji pochvalně uznávati. A byli jame jí svědky
Morava
Čechy
Prostějov
Sokol
16
article
i včera. Řadění Sokolských šiků v Marianské
ulici blíže Havlíčkova náměstí skylalo zajimavé
a malebné divadlo, kterému asistovalo přečetné
obecenstvo. Po pravé straně ulice seřadily s
ve čtyřstupech jednoty v krojích se svými pra-
pory, po levé straně ženské odbory. Pod vrch-
ním velením místonáčelníka Č. O. S. br. Bilka
se vše odehrávalo se vzornou přesností a na-
prostým klidem, ač čilá doprava tramwavová
i vozová nesnadný sám sebou úkol velice stě-
žovala.
Seřaděné šiky prošly ulicí Hybernskou
kolem nároží nádražní budovy do ulice Havlí-
čkovy, kde jim byl otevřen vehod v zasklené
stěně peronu.
Obecenstvo tu shromážděné i vlakem pod-
mokelským odjíždějící uvítalo Sokoly bourlivým
»Na zdar«. Trubačský sbor Sokola žižkovského
zahrál několik jarých národních píení, za jejichž
zvuků utvořen dvojstup a odpočítávány čety po
20 mužích, které nasedaly do vagonů v po-
řádku, jenž uznáván bezvadným nejen šírokým
obecenstvem, nýbrž i úřadnictvem a důstojníky,
kteří byli plni obdivu pro kázeň, již značné
massy sokolské při této příležitosti osvědčily.
Dvěma zvláštními vlaky, z nichž jeden měl
23 vozy, druhý 18 vozů, odjelo přes 1500 So-
kolů téměř ze všech žup českých a 200 členek
ženských odborů o 9. hod. večerní za nadše-
ných projevů, které uspořádaly zástupy obecen-
stva v ulici Havlíčkově i přečetné obecenstvo,
které se dostavilo na peron.
Bilek
Havlíčkův náměstí
Č . O . S
Havlit
Havlíčkův
Sokol
Sokol žižkovský
17
article
V předvečer sletu. — Slavnostní
akademie-
Už včera, kdy sjelo se Sokolstvo z Moravy
a kdy z Čech předvoj as 100 bratří se starostou
„České obce sokolské“ drem J. Scheinerem
a náčelníkem, bohužel churavým, drem. J. Va-
níčkem spolu s členem předsednictva drem.
Karlem Hellerem sem dospěl, připraveno
Sokolstvu srdečné uvítání na nádraží a odtud
celým městem, vyzdobeným bohatě prapory ná-
rodních a slovanských barev. Zvláště mile pře-
kvapilo při vstupu na náměstí, když za večer-
ních hodin zazářile vkusně zbudovaná, štíhlá,
obloukem přepjatá brána, již město, které má
protektorát nad sletem sokolským, ku poctě hostu
dalo zbudovati.
Čo
J Scheiner
doktor
Heller
Morava
Virginie
18
article
Večer pak na uvítanou všech účastníků
sletu uspořádána byla v nádherném sálu Národ-
ního domu, jehož stavbu projektoval profesor
Kotěra a o níž již loni při slavnostním ode-
vzdání svému účelu měli jsme příležitost se
rozepsati, slavnostní akademie s velmi bohatým
a uměleckým programem
Divadelní sál byl vyplněn do posledního
místa a velmi vřele a nadšeně přijat celý pro-
gram, ne jehož pořadě nacházela se především
ouvertura ke Smetanově „Hubičee“, již
velmi precisně a za hlučné pochvaly obecenstva
předneslo orchestrální sdružení řízením pana
učitele Pavelky. Jako druhý bod přednesl
pan dr. Richard Fischer, zemský poslanee
z Olomouce, proslov tajemníka „České obce se-
kolské“ p. J. Ziky, věnovaný vítěznému bratr-
stvu. Zvláště působivé byly verše:
„Tábory sokolské, zdravím Vás v lásce,
z duše své prahnoucí po lásce všech.
prapory vzhůru již, Morava vstává,
na prsa vinem Vás, bratrstva z Čech
Vzburcujme srdce svá zápalem duší,
rozviňme prapory v slunnou říš,
na jeden povel pak semkněme šiky
postavme k obraně dál, v před a výš
Vyšlehniž nadšení, probuď se síla
k jasu a svobodě, nechť zmizí strast,
k vzňatému požáru bratrstva duší
s láskou všech volnosti žehná tu vlast
Nebe se jasní, nám vítězství svítá
nadšení vzplálo nám k činům v hrud,
Morava svoje bratrstva vítá,
zdráva buď, Moravo, zdráva nám bud.
Po zdařilém živém obrazu, znázorňujícím
hold Sokolstva Slovanstvu, přednesl pěvecký
kroužek Sokola brněnského mohutný a úchvatný
Kotěra
Smetanův
Hubičee
Pavelek
doktor
Fischer
J Zika
Olomouc
Tábor
Morava
Čechy
Sokol
19
article
Zubožená jakási postava sbírá kůže ze země,
derviši jako na povel se zvednou a začnou pro-
stoeviky stoje. Rameno k rameni se srazí, muž
vedle muže a celá ta třídílná řada poznovu
nachyluje těla v pravo, v levo, ku předu,
nazad, ale stále chvatněji a divočeji a stále
níže kmitají se ruce, ramena i hlavy. A bosí
chlapci stále při tom dívají se očkem
po dospělých, a výraz všech tváří stává
se podivnějším, nepřirozenějším. A při tom celý
ten dav, stálo víc a více zachvacován vzrušením.
jež podobá se šílenství, vyráží ze sebe zvuky již
naprosto neartikulované, divoké, nelidské,
z brdel dere se už jen chrčivé, příšerné „hu.
hu“ , stejným rythmem vyrážené asi padesát
mužskými i chlapeckými hlasy . ..
20
article
Dámy cizinky pojednou jaksi ustrašeně
dívají se vůkol, i na jich čele vyráží pot . . . Zdá
se, že i Turečkova půvabná chráněnka se bojí
— ale, ale, čeho by se bála. A Tureček teď již
se neusmívá a neukazuje bílých zubů. Je nějak
zasmušilý.
Do prostory vehází opět zubožená postava
s bílým šátkem v rukou a stírá pot s čel dervišů
teď již bezvědomých, jakoby smyslů zbavených,
kteří pohypují se už jenom jako stroj, na jehoe
zastavení nelze pomyslit... Muž otírá čela.
s nichž jen se leje, ale hlava, otíraná šátkem.
se při tom nezastaví. A tělo neustane v pohybu.
i když bezvládné ruce strbují kabáty a svrehn
šat s ramen. Fanatismus hoří těm postavám
v sčích a pohledy těch očí, zdá se, nejsou již
ani z tohoto světa. Rytmické, příšerně jedno-
tvárné vyrážení slabik stává se chrapotem umí-
rajícího, prsa se dmou, nozdry se chvějí, noby
klesají, těla již bezvládná mechanicky pracují
posledním zbytkem sil... Kdosi upadá, řada
se nad ním zavře a srazí, oči planou, příšerne
oči šílených, rysy jsou ztrhány, ústa křečovitě
lapají po vzduchu, prsa již dýchat nemohou ..
A z toho všeho najednou v duši tak úzko a
smutno — člověku líto, ach líto je bratra-člo
věka . ..
Atmosféra těžká a dusná je k zalknutí —
B. K.
není-li pravda, půjdem?
Turečkův
Tureček
21
article
V Praze, 14. srpna 1908.
H. (Dva psanci v Italii.) Když
jsem se potuloval v záření radostných dnů jar
ních po zelených březích ligurského moře v zá-
plavě azuru a zlata, a když jsem bloudil vzne-
šeným Římem po cestách, pokrytých nehynou
cími pomníky antiky, často, velmi často zaujala
mou mysl vzpomínka na dva z největších mužu
minulého stoleti, kteří ve svém štvaném a trud
ném životě našli svou pravou vlasť v krásné
Italii. Na bílé, vyprahlé cestě mezi bujnými za-
hradami, opodál pintových a olivových hájů po
krývajících strmé boky hor, vznášející se nat
modrým mořem, bijícím zpěněnými vlnamido
rozervaných skalisek, na cestě vedoucí z roz
košného, snivého Rapalla do Chiavari, spočíva-
jícího v klíně hor, není možno nevzpomenout
na heroa a mučedníka moderní myšlenky, Be-
dřicha Nietzscha, který v této šťastné krajiné
poznal okamžiky nejplodnější extase a nejvášni-
vějších inspirací v posledních letech tvoření.
před stroskotáním jeho genia v šílenství.
A při pohledu na šumný, elegantní da
římský, promenující v alejich parku vily Borg
hese nebo na vrcholku Pincia, maně vynoří se
postava unuděného, omrzelého světáka a diplo-
mata Stendhala, klerý je tak zábavným a orige
nálním vykladačem Říma ve svých »Promenades
dans Rome«, a který tak hlubuce pochopil duš
italskou.
Nietzsch
Pincio
Stendhal
Praha
Řím
Rapallo
Chiavari
22
article
Nietzsche! Stendhal! Dvě jména nad jiné
zbožňovaná moderními! Dva myslitelové
umělci, kteři měli nejosudnější a nejpronikavější
vliv na ideový život naší doby. Střizhivý skepti-
cismus autora »Chartreuse de Parme«, i náru-
živý, opojný vzlet básníka »Zarathustry« nalé-
zají vždy více ctitelů. Oba, Nietzsche -prorok
Stendhal-ironik jsou učiteli intelektualního světa
současného.
Není dívu, že za snivých procházek večer-
ních po luzných březích italské Riviery a za
hloubavých a vznešených kontemplací na zele-
ných návrších nad věčným městem byla má
duše často navštivena těmi dvěma velkými zjevy.
které kdysi snad kráčely právě cestou, již jsem
se ubíral.
A není též divu, že oba ti hlubocí mysli-
telé a nádherní umělci, dobou si tak vzdálení.
diplomat a romancier z počátku stoleti a učenec
z let osmdesátých, vynořují se zbratřeni v na-
šich vidinách, zříme vedle sebe jejich rozervané,
zmučené a zjítřené postavy, odrážející se o
smavé harmoničnosti italského nebe.
Bylo mnoho podobného v jejich osudu
Oba byli zneuznaní a nepochopení, neboť vy-
jadřovali origmnálně myšlenky nové a smělé
kdežto Stendhal mrazivě zapuzoval od sebe svým
skepticismem a vždy více se osamocoval, ohro-
moval Nietsche rozháranou zdivočilostí svého
eruptivního pathosu, bouřlivosti svých protestů
a krutosti svého pohrdání. Oba osamělí, zne-
chucení svou dobou a svým okolím, jež pro ně
nemělo ani sympatie ani porozumění, hledali
útočiště v Italii. Oba žili v tiché, melancho-
lické osamělosti, churavý profesor z Basileje
i francouzský stárnoucí konsul v Civita Vecchia.
Nietzsche
Stendhal
jít Parme
Zarathustra
Basilej
Civita Vecchio
23
article
Z Janova psal Nietsche r. 1887 své sestře
» nebesa, jak jsem teď osamělý!... Nemám
nikoho, s kým bych mohl se smáti, nikoho,
s kým bych mohl vypíti číši čaje, nikoho, kdo
by mne přátelsky potěšil.« A rok na to, když
měl za sebou skoro celé své dílo, kdy již vyšly
jeho nejslavnější knihy: »Veselá věda«, »Lidské.
příliš lidské« i grandiosní báseň filosofická
»Tak pravil Zarathustra«, napsal hořká slova
»Již deset let to trvá a nikdo v Německu
neuznal za povinnost svého svědomí hájiti mé
jméno proti tomu absurdnímu spiknutí, které
mne umlčuje a v němž je mé jméno jako po-
hrbeno.«
Nietzsche, opustiv pro porušené zdraví uni-
versitu basilejskou, pobouřiv proti sobě cely
ofieiální svět vědecký a veškeré filistry německé
překonav velkou krisi, která ho odloučila
jeho milovaných mistrů Schopenhauera a Ri-
charda Wagnera, opojený svou volností, odho-
divší vše, co ho poutalo ke starému světu
k jeho tradici, víře a morálce, zanícený bojov-
nou silou prometheovského vzdoru a překypu-
jící ohněm dionysiovské hrdé a jásavé radosti ze
života, ač strašná choroba hubila jeho télo
ohrožovala jeho duši, prožil v Italii řadu svých
nejplodnějších let. Od r. 1882 až do r. 1889.
kdy propuklo jeho šilenství, žil skoro stále
v Italii, bloudil mezi Janovem a Nizzou, Benát-
kami a v poslední době nejtrvaleji přebýva
na italské Rivieře.
Nietsche
Zarathustra
Nietzsche
Schopenhauer
Ri
Wagner
Janov
Německo
Nizza
Benát
24
article
Zde pozvedal své tvrdé, mocně a chmurně
vyklenuté čelo do jasného a vonného třpytu
šťastného ovzduší, v němž nejvýše vzlétal duch
autora »Antichrista«, »Ginealogie morálky«. Ve
chvilích nádherných a plodných inspirací kráčel
osamělý, zamýšlený snílek, jehož duše v čistém
vyjasnění jako »obloha bez mraku dovedla řici
své milující a vroucí »ano«, aneb v hněvném
zatemnění dovedla hřímat, jak obloha v bouři.
své revoltující, vzdorné »ne« a tak úchvatné
byly tyto vítězné chvíle tvoření, že často v ně-
kolika dnech horečné a kvapné práce napsal
svá největší díla. Tak na každou z prvních tře
částí »Zarathustry« potřeboval jen po 10 dnech.
V Rapalllu, Sils Marii a v Nizze v lednu roku
1883, v červenci r. 1883 a v lednu 1884 vy-
tvořil svě veledilo, jež dlouho připravované,
trudně promyšlené náhle vytrysklo v horečné
bolestné námaze, po níž ovšem následovala doba
úplného vysílení. Podobně napsal úryvkovitě
náhle na cestách po Italii svou »Jitřenku« v r.
1880—1881, za dvacet dní od 10. do 30. června
1887 dokonči! »Geneslogii morálky«, v roce
1888 v několika dnech horečné činnosti napsal
»Gölzendämmerung«, s podobnou rychlostí hodi
na papír svůj vášnivý útok na křesťanství »Anti-
krista«. Tak v několika lelech neduživý a osa-
mělý učenec vykonal dílo titanské, které vrhě
do budouenosti rudé paprsky vzpoury a převratu.
Antichrist
Ginealogie
morálka
Zarathustra
Marie
Geneslogia
Nizza
25
article
Asi 60 let před tím ubíral se do malého,
vyprahlého, smutného města papežského státu
Civita-Vecchia muž valně již znavený životem.
naplněný hořkosti svých nezdarů na dráze vo-
jenské, diplomatické a literární. Přicházel do
Italie též jako psanee.
Veliký psycholog francouzského románu ho-
vořil řečí příliš nezvyklou a subtilní v době
fanfaronské a vyjevené romantiky. Jeho ducha
plné, často parodoxální, mnohdy příliš střízlivé
knihy o Římě, o dějinách italského malířství
o lásce, a jeho novely a romány nenašly ohlasu
u obecenstva, zkoprnělého nadšením pro sen
seční romány Susovy a Dumasovy. Kritika Stend
hala bagatelisovala.
Znechucený Stendhal prohlásil s uraženým
opovržením. že se mu povolání spisovatele zdá
málo ušlechtilým. »Píši ráno, jen abych zahnal
nudu. Píši, co myslím, a ne, co se mysli.e
V předmluvě ke své knize »Láska«, v níž dosti
povídavě vykládá své názory filosofa a zkuše-
nosti záletníka, prohlásil, že píše jen pro sto
čtenářů. A odvolává se jen na duševní elitu.
Susův
Dumasův
Stendhal
Píš
Řím
CivitaVecchio
26
article
Své dílo věnuje »málo šťastným« — »to the
hoppy few«. A bylo opravdu »málo šťastných«,
kteří kupovali knihy Stendhalovy. Auguste Car-
dier, jeden z důkladných »stendhalistů«, zjistil,
že Stendhalovi za posledních 22 let jeho života
vynesla literární činnost celých 5700 franků.
tudíž 250 fr. ročně! Kdyby se nad ním vláda
neustrnula a neposkytla mu skromné místo kon-
sulské v zapadlém městečku italském, byl by
geniální romanopisec »Chartreuse de Parmee
zahynul hladyl
Stendhal jako Nielzsche stal se slavným t
prve po své smrti. Balzac a Gosthe vyslovili
mu svůj obdiv. Goethe pravil o autoru »Říma,
Neapole a Florencie«, že »nemůže se odloučití
od něho.« Balzac prohlásil ho za »superiorního
ducha, velkého romanciera, za největšího psy-
chologa století...« Ale to byly ojedinělé,
vzácné výjimky. Kritika, velebící autora »Věč-
ného žida« a »Tajností pařížských«, neměla
pro Stendhala slovo uznání. A v trpké osamě-
losti italské končil svůj neblahý, zmítaný život
veliký psanec francouzské literatury. Teprve po
jeho smrti ozval se Taine ve slavné sludii,
v níž ukázal celou silu a bohatost genia Stend-
halova. Paul Bonrget šířil též nadšeně posmrt-
nou slávu svého mistra, k němuž s obdivem
vzhlíželi i básníci a spisovatelé další generace,
která rozmetala okázalou, ale chabou budovu
naturalismu.
Stendhalův
Stendhal
Parmee
Nielzsch
Balzac
Gosth
Goethe
Tain
Bonrget
Chartreuse
Řím
Neapol
Florencie
August Cara
27
article
Kritik moderny Charles Morice nazval
Stendhala »básníkem«, což se bude zdáti od-
vážným, jde-li o autora, který si tak zakládal
na své střízlivosti a suchosti. Nyní je Stendhal
jako Nitzsche tak milován, čten a komentován,
že vznikla celá literatura stendhalovská
nietzscheovská a byly založeny spolky na stu-
dium a propagandu obou autorů, vydávání jejich
rukopisů a korespondence.
Stendhalova popularita je nyní tak veliká,
že i v Italu má mu být věnován trvalý hold
Slavní básníci a spisovatelé, kteří pobývali v Itali,
Charles Moric
Stendhal
Nitzsch
Stendhalův
Italos