ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 393fee30-77d6-11dc-9abb-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 38 celkem · entity: place 58, person 67, org 3
1 masthead
Ročník XXXXVIIL.
2 masthead
znse
3 masthead
pel
4 masthead
oloo malniemo sle ke
5 masthead
V Praze, ve středu 10. června 1908.
Praha
6 masthead
otl vž v čjsod dovdebetdlosiee Innvatsaoteit anbonajíe j
7 masthead
Číslo 159
8 article
dy ži
9 article
Na ranní a odpol. list, přelrlací s . Prace v slerješe t re sa mřsíe . . . . . sK —h na čtert kirta s drojí čenkn kee na měsle. . . . . n e K 50 na čírat lab re slislváck 2 K 30h na mě-k . . . . . . Pošteu: mse . . . . . na čtvet lota . . . . s dveji zlsllkoa na pnže ns čtrteb
10 title
Dnešní čisle pro Prahu Ja o 10 stranách.
Praha
11 article Památná schůze revelská.
Památná schůze revelská. N. rejdě před městem Revelem, druhdy Kolyvaní zvaném, ležícím na zátoce zálivu čuchonského, důležitém to obchodním a vá- lečném přístavu ruské gubernie estonské setkali se včera o 11. hodině dopoledne pa novníci dvou největších říší světových, an- glický král Eduard a ruský car Mikuláš. i Z četných schůzí panovnických, ježv posledních letech viděla Evropa, žádná snad nezbudila takový rozruch ve veřejném mí- bvd nění, jako schůze tato. Ve světově politice již po několik let vzbuzuje největší zájem otázka, ke které sku- pině mocností hájících zachování míru se přikloní Rusko, jinými slovy: zda důvěrněji se postaví k Německu či k Anglii? V časo- pisectvu ruském stejně horlivě se po všecku dobu ozývaly hlasy, jež uvažovaly o výho dách i možných nebezpečích konečného roz- hodnutí, a každá strana houževnatě hájila své stanovisko; a i četní vynikající členové hosudarstvenné dumy v projevech svých stejně se různili. A pro Rusko, jež ke svému obrození má potřebí leta nerušeného míru jest opravdu těžko rozhodnouti se, kdyby skupenství evropských táborů uznala za nutné, četné uměle zdržované soupeřící zájmy vyříditi jinak než prostředky smírných dohod. Za takových okolnosti dosti zvolnaa obtížně uzrávala myšlenka nynější schůze revelské, jež jest nepopíratelnou známkou že poměr Anglie a Ruska značně se polepšil uvážíme-li, že Anglie byla za poslední války ruské na dálném Východě spojencem Ja ponska. Možno říci, že diplomatickému uměne krále anglického, jenž s obdivuhodnou dů- sledností a s úspěchem büduje na velikolepé řadě dohod s evropskými státy, jimiž se upevňuje ano stává vůdčím mezinárodní po- stavení Anglie, podařilo se znenahla překo nati i veškeré překážky, jež se stavěly vstříc jeho snaze, dosíci sblížení i s Ruskem.
Eduard Mikuláš Revel Evropa Rusko Německo Anglie
12 article
Jest ještě v dobré paměti, jaky odpor projevovalo anglické veřejné mínění proti diplomatickým úmluvám s říší carskou za obou prvních dum, a jak takřka kategoricky odmítalo dohodu s Ruskem, pokud za ní ne budou státi ústavní pořádky v Rusku. Opětně a opělně se oznamovalo, že jest dohoda ta diplomaticky již úplně připravena a opětně její skoncování bylo odkladáno. Konečně dosaženo bylo mezi oběma státy dohodnutí o věcech asijských, kterýmž rozhraničeny zájmové sféry obou soupeřů ve všech sporných otázkách tamních a sňaty byly z Auglie především obavy ve příčině Indie. Úmluvou touto prolomeny byly ledy dří- vějšíhc napjatého poměru mezi Aoglií a Ru- skem a počal více a více ztráceti půdu názor. že obě tyto světově velmoci jsou a zůstanou nesmířitelnými protichůdci. Zatím uzrálo i důvěrné sblížení ruského spojence, francouzské republiky s říší brit- skou, a nedávnou návštěvou presidenta Fal lira v Londýně odehrál se za nadšení na- roda anglického a francouzského znamenity akt evropské činohry či snad — tragedie? Očiti svědkové a zkušení diplomaté líčí dojem návštěvy oné jako něco ojedinělého, čehož v chladné Anglii dosud nebylo příkladu všechny vrstvý anglické společnosti závodily v osvědčování přízně náčelníku Franciea jím národu francouzskému. A král Eduard mluvil z duše anglickému národu, když ve svém přípitku prohlásil, že si přeje z plna srdce, aby srdečná shoda mezi Francií Velikou Britanií trvala po všechny časyl Anglické veřejné mínění, vřele přátelské
Fal Eduard Rusko Indie Londýn Anglie Francie Británie
13 article
sK m K o
14 article
Francii a nedůvěřující Německu, jest pře- svědčeno, že utvořen byl mezi Anglií a Francií skutečný spolek obranný i odvetný. Třeba nebyl takový vzájemný poměr formálně po- tvrzen podpisy, jisto jest, že při této příleži tosti urovnány všecky cesty, jež k takovému spolku vedou. Ostatně jest mezinárodní si tuace taková, že by Anglie vší svou silou přispěla Francii, kdyby byla napadena I v takové mezinárodní situaci závisí nyn mír Evropy více než kdykoliv dosud na tom jak se rozhodne Rusko . .. S návštěvou londýnskou předsedy fran couzské republiky souvisí zajisté i nynější návštěva anglického krále v Revelu. Tomu nasvědčuje i další okolnost, že po králi an- glickém zavítá president Fallires taktéž do Ruska. Obě tyto návštěvy nejsou však prová zeny stejnou jednomyslností veřejného mínění ani v Anglii ani ve Francii. V dolní sně movně anglické strany dělnická a sociální opětovně vystoupily proti plavbě krále Eduard do Ruska, a anglický »Spolek přátel ruské svobody«, v němž jsou zastoupeny téméř všecky strany svými členy, uveřejnil proti ní ostré osvědčení. Stejně si vedou socialisté francouzští v čele s Jaursovou »Humanité«, což způso- bilo následující zajímavou odpověď předsedy francouzského ministerstva Clemenceaua jeho orgánu »Aurora«: »Němci, kteří nám v poslední době hrozili a nezvykle naivně prohlašovali, že nestrpí, aby vznikl nový trojspolek, jsou nejlepšími průkopníky zahra ničné naší politiky; oni svým drsným, vy- zývavým chováním vlastně Francii vnutili soustavu dohod.« Dle toho by evropské úsilí o zachování míru pomocí vzájemných dohod stále více opoutávalo Německo, tak že by vznikající napjetí mohlo konec konců způsobiti po prask.
Fallires Eduard Jaursová Humanitý Clemenceau Němec Francie Německo Anglie Evropa Rusko Revel spolek přátelit ruský svoboda
15 article
Spodní proudy však, jež se vyskytuj jak ve Francii, tak v Anglii a v Rusku samy o sobě se zdají ukládati na všech stranách jakousi zdrželivost, tak že souběžně s nimi lze záznamenati i neméně vážné zjevy, kterěž i nynější sblížení Anglie a Ruska uváději v harmonický souzvuk se všeobecným sna žením po zachování míru. Tak hned, jakmile bylo jisto, že krá anglický se setká s carem, napsal ruský vládní list »Rossija«: »Vítajíce vřele návštěvu krále Eduarda, vidíme v ní novou pevnou záruku všeobecného míru, jejž Rusko usta- vičně se snaží podporovati. Jakkoliv Rusko si váží přátelských styků se všemi moc- nostmi, zejména se svým nejbližším souse- dem Německem, s kterýmž jest spojeno četnými a starými svazky, odmítá všeliké nově spolky jakožto neůčelné v době nynější. Základní ton přátelského soužití dvou sousedních národů nesmí býti zahlušen protože by se tím připravovala půda roz hořčení národů, jehož následky stěží lze předvídati. Příchod našeho korunovaného hostě nesmí posloužiti za předzvěst takovéto budoucnosti. Rusko má především zapotřeb míru a stálosti v mezinárodním postaven svém, aby mohlo doma konati tvůrčí práci Návštěvou krále Eduarda potvrzené sblížení Ruska a Anglie neznamená porušení odvě- kých přátelských našich styků s našimi sou- Předseda hosudarstvenné dumy. Chom jakov, pak prohlásil: Příchod královských manželův anglických jest nejpopulárnější udá- lostí pro členy dumy. Vítáme je s pocity nej- upřímnější srdečnosti, jakož i myšlenku sblí žení s Anglií, jakožto zemí nejústavnější. Je to dle mého mínění záruka míru, Rusku ne- zbytného; jestiť nám žíti v přátelství se všemi sedy.
Eduard Ruska Francie Anglie Rusko Německo Rossija
16 article
sousedy a držeti se stranou všech mezinárod- ních kombinací, jež by nás uvedly do nesnází a komplikací. Kdyby návštěva se konala v Petrohradě, byla by duma svůj pozdrav složila ve zvláštní adrese, I dle prof. Milju- kova jest návštěva anglického krále posilou ruské ústavnosti. Dle předsedy ruského ministerstva Stoly pina jest sblížení Ruska a Anglie žádouc vzájemně nejen v oboru dohod v různýc otázkách v Evropě (asi hlavně v otázce ma kedonské), ale zvláště v oboru průmyslu a ob chodu. Slovy těmito vzbudil Stolypin vzpomínku na nejstarší sblížení rusko anglické, když krá Eduard VI. napsal caru Ivanu Hroznému Zmocnili jsme své důvěrné posly, aby u vá- vyhledávali věci, jichž my potřebujeme a při nesli vám takové, jež se hodí vám. To bude na prospěch obou a zjedná stálé přátelství protože nás uspůsobí vyměniti vše, čím na vzájem oplýváme. Anglie i Rusko jsou říše světové, stálice, jež samy o sobě tvoří svůj světový systém již to vylučuje, aby sblížily se mimo obo svých vlastních rozhodujících zájmů. Však i tak zbude toho dosti, co v Evropě vzájemnou dohodou mohou právě tak upra viti, jako již učinily v záležitostech asijských A nejčasovější otázkou vtomto směru jes bezesporně otázka makedonská s ostatn spletí otázek balkánských. Zde by sblížení anglo-ruské stalo se zá važným pro rozhraničení zájmů sil tam sou peřících, ač ovšem není vyloučeno, že by právě tyto záležitosti mohly způsobiti obávany — poprask.
Milja Stolypin Eduard VI Hrozný Petrohrad Rusko Anglie Evropa
17 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 9 června. (Prof. Wahrmun odvolal ohlášené přednášky) Prof. Wahrmund rozmlouval v sobotu s ministrem osvěty drem. Marchetem a z rozmluvy té naby přesvědčení, že vláda trvá na svém názoru, dl něhož seminářské práce tvoří jeden celek s před- náškami a nemohou setedy konati bez před- nášek. Mm. Marchet sdělil také prof. Wahrmun- dovi, že ministerstvo zodpoví rozklad inšpruské právnické fakuity, hájící samostatné konáníi semi- nářských prací, v ten smysl, že dle jeho ná zoru práce v církevně-právním semináři konati se nemohou. Vyslechnuv mínění min. Marcheta, prof Wahrmund se vrátil do lušpruku a v dnešní schůzi profesorského sboru prohlásil, že upoušt od vedení seminářských pracl jakož i od ohlášené přednášky o právu manželském. Ve svém prohlá- šení pravil: Akademický senát a právnieká fa- kulta nepokládaly vládní výnos ze dne 1 červn za rozkaz, nýbrž za pouhý projev mínění. Poně- vadž z výkladu ministra dra. Marcheta vysvltá. že senát i fakulia byly na omylu, podřízují se vládnímu opatření a upouštim odi seminářel i před- nášek o manželském právu, kteréž dle názoru vyučovací správy vnitřně souvisí s clfr- kevním práve m. Profesorský sbor na to uznal, že proí Wahrmund za daných poměrů jinak jednati ne může, poněvadž však otázka, o níž běží, zu stává spornou a dotýká se zájmů všech uni- versit, usnesl se podati proti opstření ministr osvěty nový rozklad a žádati, aby se tato zá sadní otázka vyřídila právní cestou. Konference ministra Marchet s rektory vysokých škol, ohlášená pů- vodně na středu dne 10. t. m., jest odročen na sobotu dne 13. června. Vláda chce prý navrhnouti, aby se na vysekých školách, které stávkují, nepřednášelo až do pondělka. Jestliže stávka nepřeslane ani v ponděli, má se v úterý
Wahrmun Wahrmund Marchet Praha
18 article
nlebz lnvaelstq es lolnlolenb šonl e
19 article
dng sn dndydo
20 article
dne 16. ukončiti letní semestr, který se však posluchačům započitá. V Praze, 9. června. (M in. Prade n šulferajnské schůzi.) Německý šul- forajn měl letošní valnou liromadu v Celovei na Boží hod. Zastoupeno bylo 481 místních odborů 668 delegáty a mezi nimi byl i německý ministr krajan Jidř. Prade, jenž se za valné hromady ujal také slova. Koná prý jen svou povinnost, je-li všude tam, kde se shroma ždují jeho krajané v zájmu němucké věci. Jako by loni v Šumperku, tak přijel letos do Celovce. neboť v obou místečh je snahou Němců zacho- vati po předcích zděděnou německou půdu pro Němectvo. »Naše národní obranné spolky — pravil dále — nejsou spolky bojovné, nýbrž ochranné. Nechceme (l) útočiti, nevýcházíme na výboj, nýbrž chceme jen držeti a uchovati to co je německé. Německý národ není výbojný (l), všude jsme v obraně proti útočníkům, kteří se se všech stran zdvihli proti državě našeho ná- roda. Državu tuto obhájiti a udržeti, jest naše svatá povinnost.« Po těchto farisejských slovech pan ministr ukázal na školu jako nejdražší klenot německého národa, jenž má chrániti od odnárodnění to nejlepší, co má, německé děti.
Jidř Prade Němec Praha Šumperk Celovec
21 article
»Ani jediné dítě — volal emísticky — nedáme odeiziti našemu národu. Proto jsme založili své ochranné spolky a zejména šulferajn.« Ministra těší, že v podpoře školského spolku jsou za jedno všechny německé strany a skončil vyzvá- ním, aby všichni Němci bez rozdilu polítického smýšlení hájili a podporovali spolek. Min. Prade mluvil svatou pravdu, že ne- dražším klenotem národa jsou děti a že náro nesmí dovoliti, aby se mu odnárodnilo jediné dítě. Co si pan ministr myslí o národě, který sám jako zřetelníci svého oka bdi nad neporu- šenou národností svých détí, ale při tom staví školy, určené výhradně na odnárodňování dět cizího národa? A v četných šulferajnských ško lách nemůže přec jíti o chránění německé ná- rodnosti německých děti, jichž v té které obei vůbec není, nýbrž jen o odnárodnění dět slovanských. Nezavání lo výbojnoslí, jíž se min Prade v Celovci tak rozhodně zříkal? Právem prof. Mareš na lékafském sjezdě nazval ně- meckou kulturu kulturou brutálné síly. V Praze, 9. června. (Chorvatský ja zyk v Istri1.) Dle zprávy, došlé z Terstu. zemský hejtman dr. Rizzi byl vládou vyzván aby vypracoval návrh, jak by se dalo v Istri upraviti užívání vlašského a chorvatského jazyk v úřadech. Za Cuorvaty vypracuje posl. dr Laginja pamětný spis, v němž budou přesně formulovány jazykové požadavky chorvatské. At budou doděny oba tyto návrhy, vláda prý svolá na zvláštní poradu důvěrníky istrijských Vlacho i Chorvatů a pokusí se o nějakou dohodu v otázce jazykové. Vlachové trvaji ovšem dosu na tom, že v úřadech v Istrii smí se úřadovat jen vlašsky. V Praze, 9. června. (Klepy o petro- hradském slovanském týdnu.) V Ber- líně nebyli valně potěšení přátelským přijetím. jehož se delegátům rakouského Slovanstva do- stalo v Petrohiradě jak od Rusů, tak od Poláko.
Ministr Němec profesor Mareš doktor Rizzi Chorvat Vlach Rus Poláko Celovec Praha Terst Ata Istria
22 article
Vyráběny proto v Berlině klepy, jež měly snížiti úspěch petrohradského slovanského týdne a pře Vídeň šířeny i po Rakousku. Tak se na př. v Berlíně vylihla smyšlénka, že důvěrná porad ruských a polských novinářů s rakouskými delegáty v redakci »Slova« byla na rozkaz petrohradské policie rozehnána. Rozumí se, že je to nejapná lež; porada v redakci »Slova« nebyla vůbec nikým rušena. Stejně nesprávnou je pověst, že rakouští delegáti se v Petrohradé ucházeli o slyšení u caře, ale byli od- mítnuti. Dr. Kramář sdělil o tomto druhém klepu zpravodaji »Pester Lloydu« následujicí Nikoho z nás nenspadlo, ucházeti se o slyšení u caře a v Petrohradě nebylo o něčem takovém ani řeči. Pro znalce mezinárodních zvyků ne- lzd šinožli
Kramář Lloyd Berlín Vídeň Rakousko Petrohrad
25 article
v drolném pronejít ranní číslo o sobě . . . za Sh odpnlední . za 2h Ve ffialkách na venkově rannť čislo. . . . . . . . 10h vdpolední min ser ál i v platí se hotové sapřek. vedplaceni a inoerty přljímtá admin- strace v Marianský ulici č. 3. Tam naelásejí sa též rodakee tskirna nezpelice „Národnich L.istk“ Rekopisy se nevřacejí.
26 article
zantamo sden
27 article
může býti pochybnosti, že kdyby distingnovaný cizinec a nad to předseda jedně z vládních stran se ncházel o slyšení u ruského caře, jeho žá dosti by se ochotně vyhovělo. Ovšem musil by se o slýšení ucházeti prostřednictvím rak.-uher. posla při ruském dvoře a nikoli prostřednictvím ruského ministra vnitra Stolypina, jak se psalo v německých časopisech. Rakouský posel v Petro- hradě zajisté by nebyl činil obtíží, poněvadž cesta dra. Kramáře a jeho soudruhů do Petro- hradu nebyla tajností pro bar. Aehrenthala tedy také ne pro rakouského posla v Petro- hradě.
Stolypin Kramář Petra Petrahrad
28 title
Politické zprávy zahraničné.
29 article
V Praze. 9. června.
Praha
31 article
Věci černohorské.
32 article
Konstituce černohorská nikterak nepatři mezi nejzdařilejší skutky panování knižete Ni- koly. Dilo to tak málo se podobá jiným dílům jeho šťastné ruky, že se proto mnozí domnivají viděti v ní počátsk panování přištiho. Čsrná Hora je země tak samobytná, že i konstituce její musí býti samobytná, vyrostlá ze zvláštních podmínek národa. Zatím ale, jak jsem už za- znamenal, černohorská konstituce je plagiátem srbské z r. 1869, té konstituce, která udělala Milana Obrenoviče tím, čim se v dějinách krá- lovství srbského stal. Rozhodný vliv na změnu vládní formy černohorské měly události ruské. Klyž se Rusko proměnilo ve stát konstituční, Černá Hora s pospišíla za jeho příkladem. Zajisté se k tomu příčinilo pozorování, že také část černohorské omladiny řidí se ruským přikladem — příkla- dem ruských pumařů. Ruchu tomuto v omla- dině konstituce chtěla předejití a učinila to n rýchlo, bez dostatečných úvah. a práce kvapná nebývá plstná. O dobrém úmyslu dárce černohorské ú stavy nelze pochybovati, ale on měl pamatovati, že nejvíce se po konstituci na Černé Hoře navolala »Neue Freie Presse« a že omladinci zesilují hlas tohoto nepřátelského orgánu. Kromě omla- diny, vzdělavší se za hranicemi a zhlědajíeí se na cizích vzorech, nikdo z Černohorců ještě na konstituci nemyslil: ani hlaváři, ani prostý lid, jenž dotud žil patriarchálné a měl každý den volný přistup ke svému gospodara, jemuž si žaloval i v soukromých záležitostech, i když měl stižnost do hlavárů nebo úřadniků. A ještě méně si konstiture přáli blaváři.
Dilo Obrenovič Neue Frei Čsrný Hora Rusko Černá hoře
33 article
Konstituci měla prve býti připravena půda jinou politikou osvětnou. Při školství Černá Hora vždyeky byla paměthiva svých zýlášiních potřeb a proto si vypracovala zvláštní školní t, py. Střední škola na Cetyni, ať se jmenovala dřive »bohoslovnou školou« a pozdějí gymna siem, byla takovým zvláštním typem, jenž dával pří- pravu černohorským popům, i učitelům, i úřad- níkům. Dokud nepocitěna potřeba vysokoškol- ského vzdělání, dobře bylo. Ale vysokou školu svého typu Černá Hora vytvořiti nemohla. Na vysoké školy černohoršti jinoši musili choditi do cíziny a to působilo neblaze na nezralá mysli černohorských studentů, kteří, od vlasti odtrženi a sami sobě zůstaveni, v horlivosti své osvojovali si hned nejkrajnější názory, jaké v těch zemích seznali u svých vrstevníký N-jvíce se zkazila černohorská omladina, která šla na studie do Srbska. Š sodné vhivy. pěstované v Srbsku za rakouské penize, vrhly se na ni, jež ničeho takového netušila, a po- rušily ji dřive, než se nadála. Černohorská omladina v Srbsku myslila, že slouží ideám pokroku své užší vlasti a zatím už byla za přažena v služby jejích protivníků Černohorec Jovan Toškovič, jenž byl uči- telem v Srbsku, vrátil se ze Srbska, kde po sobě nezůstavil dobrou památku, na Černou Horu
Černohorec Toškovič Černá Hora Cetyně Srbsko
34 article FEUILLEION.
FEUILLEION. Minna Wagnerová. Všecky zprávy o povaze Wagnerově sho- dují se v tom, že byl nesmírně pradký. Býval proto časlo odsuzován, my však dovedemesi tuto prudkost velmi dobře vysvětliti, neboť je to vlastnost skoro všech velkých duchů, kteří bojí o velikou myšlenku jednají bezohledně a na své cestě k velikému cili nemohou plýtvati silou na jakékoliv ohledy. Tak se i na Wagnera díá ten, kdo mu rozumí. Ten pak také chápe muka lidí, kteři žili kolem něho a nerozuměl mu tak, aby všecko jeho jednání dovedli vy- světliti právě z jednoho pramene ucelené, že lezně nezdolné povahy. Ze všech těchto lidí nej- více takto snad trpěla jeho první žena. Wagne- rova silná povaha ji drtila, ba můžeme říci, že rozartila. A přece nelze říci, že byla na ně- které straně vina. Dopisy Wagnerovy *) mnoho, ba všecko vysvětlují. Rozpor mezi Wagnerem a jeho ženou za- vinilo její nepochopení Wagnerova umění. Nedo- vedli bychom dnes pochopiti, jak dvě povahy tak různé mohly se spojiti pro celý život, kdyby Wagner sám nebyl později s trpkosti nazval tento krok nerozumem, nerozvážností. Minna ne- byla zcela všední žena, sama byla herečkou, když ji Wagner v Magdeburce v zimní saisoně 1834—1835 poznal, a vrstevníci vedle její krásy zmiňují se i o jejím talentu a snaze po zdokonalení. Že však umění nebylo v jejím ži- votě nutností, bez níž by nemohla žíti, jak tomu je u všech velikých umělců, dokazuje fakt, že když Wagner k ní zahořel první vášnivou láskou a prosbami a hrozbami, že svůj život zniči, do- sáhl toho, že svolila k sňatku, opustila umě- lecké své povolání a nikdy se k němu nevrá
Wagnerová Wagnerův Wagner Minna
35 article
delo tila. V oné době byl Wagner Minnou tak nadšen. že použil dokonce nepravého křestního listu, aby se s ní mohl dáti oddať, neboť mu bylo tehd teprve 23 let, Minna však byla o 4 leta starší Odtud začíná pro Wagnera i Minnu řad let utrpení, jaké jen může přinést nerozvážné připoutání k osobě povaby naprosto rozdilné Když Minna Wagnera poznala, byl obyčejným kapělníkem a sám snad netušil, kam umění jeho dospěje. Tak jej také pojímala, a tak by ji s ním bývalo nejlépe. Kdyz však Wagnerovo umění začalo zabočovati na nové cesty, razít nové dráhy, a nastávaly spojené s uím boje umělecké i životní, ukázalo se, že Minna pro umění Wagnerovo nemá porozumění, že nemá naprosto vznětu, kterým by vytušila nové světy do nichž Wagner spěl. Při tom představmes Wagnera povahy přímé, prudké, ba bezohledné jak toho věc jeho žádala, a dovedeme se aspor trochu vmysliti v trýzeň obou osob k sobě spou taných, z nichž jedné tanou na mysli veliké věci žádající obětí, a druhá v nechápání těchto vyš ších cílů pokládá neúspěchy umělecké a strá dání za zlomyslné vhánění jí do neutěšených poměrů. Minna přinesla Wagnerovi veliké oběti dovedla s ním strádati, žít v nouzi v Paříži když jako politický vyhnanec po drážďanském povstání roku 1849 neměl naděje na návrat nikdy se jí však nedostalo odměny ve vědomí proč tuto oběť přinesla. A přece Wagner k Minně lnul, lpěl na ní, a jeho domácnost byla mu ne- postrádatelná. Vracel se k ni znovu a znovu s otevřenou náručí, pravého tepla u ní však nikdy nenašel. Dopisy Minně začínají 1842 a vyplňují dost častá odloučení obou, buď když Wagner za pro- *) Richard Wagner an Minna Wagner. Berlin und Lelpzig 1908. S u ter nod Lěrller. 2 svázky.
Wagner Minna Wagnerův Minna lnout Minna Paříž Berlín
36 article
vozováním svých dél odcestoval, nebo když se některý z nich, často oba, léčili v některých láz- ních. V prvním případě můžeme stále a stále stopovati její lhostejnost k umění Wagnerovu. Toužil vždy, aby s ním zažila jeho úspěchy. volal ji za sebou, čekal na ni, těšil se na ni Minnu však nezlákala za ním ani marnivost. hrát úlohu jeho ženy při jeho uměleckých triumfech. Za to propuká zde přímo nepěkně její nedůvěra, buď že mnoho utrácí, buď hledá nepravé vysvětlení jeho styků. Za to Wagnen piše stále a vřelosli, uklidňuje, skoro omlouvá každý svůj výdaj, touží po domově a všudese mu stýská. Při vší nevlídnosti jeho rodinného života zůstal Wagner po celý svůj život nejdomácněj- ším človékem a těžce nesl, že neměl dítek A právě jemu až skoro do sklonku života zů stalo štěstí pravého rodinného krásného život odepřeno. Kromě toho těžce na něm ležel vlastně po celý život vracející se finanční tisen. Toužil po pevném postavení, jež by mu byl základem klidného života jako podminky k práci ale vždycky marně. Dluhy byly nejvěrnějším jeho průvodcem a sešla-li se mu slušnější částka peněz, musil ji místo na klidné živobyti užit k uklidnění věřitelů. Pro Mi nnu měl však vždýcky peníze, ta nesměla mit nedostatek, a nesmlrn těžce nesl, obrátila-li se v jeho nepřítomnosti o výpomoc k cizím osobám nebo dokonce ke svým přibuzným. Přímé martyrium podstupova pro zaopatření peněz, na př. r. 1855, kdy přija v Londýně engagement na řadu koncertů, ac i flnaněně výsledek byl potom velice smutný Při tom dovídáme se mnoho o londýnských hu- debních poměrech, jež byly přímo ubohé, ať se strany obecenstva nebo hudebníků. Měl celý svůj čtyřměsíční pobyt v Londýné za kcest, že se tam dal zlákat. Nazývá kruhy ty světem
Wagnerův Wagner Toužil Londýn
37 article
lumpů a se škodolibým hümorem líčí některé scény, na př. když vznešené obecenstvo pře posledním číslem odcházelo a blučelo, Wagnen si na podiu klidně sedl a čekal, až bude úicho a pro přiště zjednal si nápravu. Nebo posmíva se vkusu Angličanů a diriguje pro jejich vkos dle zvyku v bílých rukavičkách, za to zadiri- goval li si od srdce, co bylo jemu milé, ruka- vičky svlékl a v tu chvili cítil v sobě zadost- učinění. Pomalu se stával pánem obecenstva, orkestr k němu přilnul a zvitězil i v žurnálech, jež se k němu dosud chovaly buď odmíťavě buď vůbec mlčely, protože nesložil referentům obvyklé poklony- Když se Wagner začátkem 50. let usadi v Curychu, našel v rodině bohatého inteligent- ního obchodníka Wesendonka nejvěrnější přátele, Žena Wesendonkova Muthilda, bytost nesmírně jemná, hluboká a inteligentní (i básniřka), se zá- jmem začala stopovati myšlenky Wagnerovy přinesla mu pochopení, jež Wagner doma marně hledal. Ve svém štěsti nad lakovým pochopením Wagner k ní jeden čas vzplanul i prudším ci- tem, kterému se ani ona neubránila, oba však ve své sile a vědomi povinnosti povznesli se nad všední vášeň a uložili svůj cit v nemenšim díle než — Tristan, jejž Wagner krásně nazval »t5- nendes Schweigen« (znějící mlčení) Ovšem něeo tak velkého Minna pochopit ani nemohla. Ote vřela Wagnerovo psaní, jež snad nejkrásněj všechno vysvětlovalo, a vyčtla z něho — ne- věru. Způsobila v rodině Wesendonkově, ač Wesendonková se ničím před svým mužem ne tajila, neblahou scénu, jež Wagnera vyhnala na vždy z jeho drahého asylu zase do světaa s Minnou jej rozvedla na vždy až na nepatrnou výjimku, jež jen potvrdila nemožnost jejich spo- lečného života. Odtud Wagner plše nepřetržité i Minně i paní Wesendonkové. Jeden a týž uce
Angličan Wagner Wagnerův Tristan Minna Wesendonková Curych Wesendonkov Muthild
38 article
lený Wagner píše paní Wesendonkové *) o své vnitřní bolesti, o svém tvoření, o svém tvůrčim štěstí, Minně o svých zevnějších osudech a sice tak podrobně, bohatě, že můžeme jeho živol stopovat skoro den za dnem. Od té doby tim silněji se ho zmocňovala touha po pohihické amnestii, aby se směl vrálit do Němscka, jedná o ni, bezvýslednost však jej tak vysihila, že když roku 1862 amnestie přišla, ani radosti ne- jevil, ba přišla mu nevhod. Jasným bodem byla mu návšlěva Vídně roku 1862, kde našel po- chopeni a nadšení, uvádějící ho u vylržení, aspoň v jistých kruzích od mlzdé elsařovny Alžběty, jež se o jeho dila zajímala, až do části širšího obecenstva. Zde také chtěl provést po- prvé Tristana, ale tato radost se mu zkazila četnými překážkami. Zatím Minna, jež se usa- dila v Německu, na všecku Wagnerovu lá sku, šetrnost s pěči odpovídá nedůvěrou, podráždě- ností, vzbuzuje stará nedorozumění, Wagnera podezírá. Wagner stále touží po domově, věří v její uklidněni, vysvětluje všecko znovu a znovu s dojemnou trpělivostí, tiší ji. Všecko však bylo murné, i Wagner nakonec ochladl, píše odměře- něji, a konečně čteme tu místo: »Kdo najde u mne psaní od Tebe, najde tam napsáno, že moje pant mne a mé jednání k ní nazývá »bez srdce«, »drsně« k »sprosté«. Tak to také pak přijde do mého životopisu.« Odtud se zprávy jeho stávají stručné, formální a v srpnu 1863 umlkají nadobro. Minně nebylo pomoci, nemohla li pochopiti základ osobnosti Wagnerovy. Zlomená a nemocná zemřela roku 1866. Teprve po její smrti přinesla Wagnerovi druhá jeho žena Cosima to, co tak dlouno marně hledal: pochopení jeho umění oprostřed ne,krás- M. N. nějšího rodinného života. *) Richard Wagner an Malhilde Wesendonk. 1853—1871. B-rl 1905. Alex Duncker
Wagner Wesendonková Minna Alžběta Tristan Wagnerův Cosimo M N B rl Duncker Vídeň Německo Minna