1
masthead
Ročník XXXXVIIL.
4
masthead
oloo malniemo sle ke
5
masthead
V Praze, ve středu 10. června 1908.
Praha
6
masthead
otl vž v čjsod dovdebetdlosiee Innvatsaoteit anbonajíe j
9
article
Na ranní a odpol. list,
přelrlací s
. Prace v slerješe t re
sa mřsíe . . . . .
sK —h
na čtert kirta
s drojí čenkn kee
na měsle. . . . . n e
K 50
na čírat lab
re slislváck
2 K 30h
na mě-k . . . . . .
Pošteu:
mse . . . . .
na čtvet lota . . . .
s dveji zlsllkoa
na pnže
ns čtrteb
10
title
Dnešní čisle pro Prahu Ja o 10 stranách.
Praha
11
article
Památná schůze revelská.
Památná schůze revelská.
N. rejdě před městem Revelem, druhdy
Kolyvaní zvaném, ležícím na zátoce zálivu
čuchonského, důležitém to obchodním a vá-
lečném přístavu ruské gubernie estonské
setkali se včera o 11. hodině dopoledne pa
novníci dvou největších říší světových, an-
glický král Eduard a ruský car Mikuláš. i
Z četných schůzí panovnických, ježv
posledních letech viděla Evropa, žádná snad
nezbudila takový rozruch ve veřejném mí-
bvd
nění, jako schůze tato.
Ve světově politice již po několik let
vzbuzuje největší zájem otázka, ke které sku-
pině mocností hájících zachování míru se
přikloní Rusko, jinými slovy: zda důvěrněji
se postaví k Německu či k Anglii? V časo-
pisectvu ruském stejně horlivě se po všecku
dobu ozývaly hlasy, jež uvažovaly o výho
dách i možných nebezpečích konečného roz-
hodnutí, a každá strana houževnatě hájila
své stanovisko; a i četní vynikající členové
hosudarstvenné dumy v projevech svých
stejně se různili. A pro Rusko, jež ke svému
obrození má potřebí leta nerušeného míru
jest opravdu těžko rozhodnouti se, kdyby
skupenství evropských táborů uznala za
nutné, četné uměle zdržované soupeřící zájmy
vyříditi jinak než prostředky smírných dohod.
Za takových okolnosti dosti zvolnaa
obtížně uzrávala myšlenka nynější schůze
revelské, jež jest nepopíratelnou známkou
že poměr Anglie a Ruska značně se polepšil
uvážíme-li, že Anglie byla za poslední války
ruské na dálném Východě spojencem Ja
ponska. Možno říci, že diplomatickému uměne
krále anglického, jenž s obdivuhodnou dů-
sledností a s úspěchem büduje na velikolepé
řadě dohod s evropskými státy, jimiž se
upevňuje ano stává vůdčím mezinárodní po-
stavení Anglie, podařilo se znenahla překo
nati i veškeré překážky, jež se stavěly vstříc
jeho snaze, dosíci sblížení i s Ruskem.
Eduard
Mikuláš
Revel
Evropa
Rusko
Německo
Anglie
12
article
Jest ještě v dobré paměti, jaky odpor
projevovalo anglické veřejné mínění proti
diplomatickým úmluvám s říší carskou za
obou prvních dum, a jak takřka kategoricky
odmítalo dohodu s Ruskem, pokud za ní ne
budou státi ústavní pořádky v Rusku. Opětně
a opělně se oznamovalo, že jest dohoda ta
diplomaticky již úplně připravena a opětně
její skoncování bylo odkladáno.
Konečně dosaženo bylo mezi oběma
státy dohodnutí o věcech asijských, kterýmž
rozhraničeny zájmové sféry obou soupeřů ve
všech sporných otázkách tamních a sňaty
byly z Auglie především obavy ve příčině
Indie.
Úmluvou touto prolomeny byly ledy dří-
vějšíhc napjatého poměru mezi Aoglií a Ru-
skem a počal více a více ztráceti půdu názor.
že obě tyto světově velmoci jsou a zůstanou
nesmířitelnými protichůdci.
Zatím uzrálo i důvěrné sblížení ruského
spojence, francouzské republiky s říší brit-
skou, a nedávnou návštěvou presidenta Fal
lira v Londýně odehrál se za nadšení na-
roda anglického a francouzského znamenity
akt evropské činohry či snad — tragedie?
Očiti svědkové a zkušení diplomaté líčí dojem
návštěvy oné jako něco ojedinělého, čehož
v chladné Anglii dosud nebylo příkladu
všechny vrstvý anglické společnosti závodily
v osvědčování přízně náčelníku Franciea
jím národu francouzskému. A král Eduard
mluvil z duše anglickému národu, když ve
svém přípitku prohlásil, že si přeje z plna
srdce, aby srdečná shoda mezi Francií
Velikou Britanií trvala po všechny časyl
Anglické veřejné mínění, vřele přátelské
Fal
Eduard
Rusko
Indie
Londýn
Anglie
Francie
Británie
14
article
Francii a nedůvěřující Německu, jest pře-
svědčeno, že utvořen byl mezi Anglií a Francií
skutečný spolek obranný i odvetný. Třeba
nebyl takový vzájemný poměr formálně po-
tvrzen podpisy, jisto jest, že při této příleži
tosti urovnány všecky cesty, jež k takovému
spolku vedou. Ostatně jest mezinárodní si
tuace taková, že by Anglie vší svou silou
přispěla Francii, kdyby byla napadena
I v takové mezinárodní situaci závisí nyn
mír Evropy více než kdykoliv dosud na tom
jak se rozhodne Rusko . ..
S návštěvou londýnskou předsedy fran
couzské republiky souvisí zajisté i nynější
návštěva anglického krále v Revelu. Tomu
nasvědčuje i další okolnost, že po králi an-
glickém zavítá president Fallires taktéž do
Ruska.
Obě tyto návštěvy nejsou však prová
zeny stejnou jednomyslností veřejného mínění
ani v Anglii ani ve Francii. V dolní sně
movně anglické strany dělnická a sociální
opětovně vystoupily proti plavbě krále Eduard
do Ruska, a anglický »Spolek přátel ruské
svobody«, v němž jsou zastoupeny téméř
všecky strany svými členy, uveřejnil proti
ní ostré osvědčení.
Stejně si vedou socialisté francouzští
v čele s Jaursovou »Humanité«, což způso-
bilo následující zajímavou odpověď předsedy
francouzského ministerstva Clemenceaua
jeho orgánu »Aurora«: »Němci, kteří nám
v poslední době hrozili a nezvykle naivně
prohlašovali, že nestrpí, aby vznikl nový
trojspolek, jsou nejlepšími průkopníky zahra
ničné naší politiky; oni svým drsným, vy-
zývavým chováním vlastně Francii vnutili
soustavu dohod.«
Dle toho by evropské úsilí o zachování
míru pomocí vzájemných dohod stále více
opoutávalo Německo, tak že by vznikající
napjetí mohlo konec konců způsobiti po
prask.
Fallires
Eduard
Jaursová
Humanitý
Clemenceau
Němec
Francie
Německo
Anglie
Evropa
Rusko
Revel
spolek přátelit ruský svoboda
15
article
Spodní proudy však, jež se vyskytuj
jak ve Francii, tak v Anglii a v Rusku samy
o sobě se zdají ukládati na všech stranách
jakousi zdrželivost, tak že souběžně s nimi
lze záznamenati i neméně vážné zjevy, kterěž
i nynější sblížení Anglie a Ruska uváději
v harmonický souzvuk se všeobecným sna
žením po zachování míru.
Tak hned, jakmile bylo jisto, že krá
anglický se setká s carem, napsal ruský
vládní list »Rossija«: »Vítajíce vřele návštěvu
krále Eduarda, vidíme v ní novou pevnou
záruku všeobecného míru, jejž Rusko usta-
vičně se snaží podporovati. Jakkoliv Rusko
si váží přátelských styků se všemi moc-
nostmi, zejména se svým nejbližším souse-
dem Německem, s kterýmž jest spojeno
četnými a starými svazky, odmítá všeliké
nově spolky jakožto neůčelné v době
nynější. Základní ton přátelského soužití
dvou sousedních národů nesmí býti zahlušen
protože by se tím připravovala půda roz
hořčení národů, jehož následky stěží lze
předvídati. Příchod našeho korunovaného
hostě nesmí posloužiti za předzvěst takovéto
budoucnosti. Rusko má především zapotřeb
míru a stálosti v mezinárodním postaven
svém, aby mohlo doma konati tvůrčí práci
Návštěvou krále Eduarda potvrzené sblížení
Ruska a Anglie neznamená porušení odvě-
kých přátelských našich styků s našimi sou-
Předseda hosudarstvenné dumy. Chom
jakov, pak prohlásil: Příchod královských
manželův anglických jest nejpopulárnější udá-
lostí pro členy dumy. Vítáme je s pocity nej-
upřímnější srdečnosti, jakož i myšlenku sblí
žení s Anglií, jakožto zemí nejústavnější. Je
to dle mého mínění záruka míru, Rusku ne-
zbytného; jestiť nám žíti v přátelství se všemi
sedy.
Eduard
Ruska
Francie
Anglie
Rusko
Německo
Rossija
16
article
sousedy a držeti se stranou všech mezinárod-
ních kombinací, jež by nás uvedly do nesnází
a komplikací. Kdyby návštěva se konala
v Petrohradě, byla by duma svůj pozdrav
složila ve zvláštní adrese, I dle prof. Milju-
kova jest návštěva anglického krále posilou
ruské ústavnosti.
Dle předsedy ruského ministerstva Stoly
pina jest sblížení Ruska a Anglie žádouc
vzájemně nejen v oboru dohod v různýc
otázkách v Evropě (asi hlavně v otázce ma
kedonské), ale zvláště v oboru průmyslu a ob
chodu.
Slovy těmito vzbudil Stolypin vzpomínku
na nejstarší sblížení rusko anglické, když krá
Eduard VI. napsal caru Ivanu Hroznému
Zmocnili jsme své důvěrné posly, aby u vá-
vyhledávali věci, jichž my potřebujeme a při
nesli vám takové, jež se hodí vám. To bude
na prospěch obou a zjedná stálé přátelství
protože nás uspůsobí vyměniti vše, čím na
vzájem oplýváme.
Anglie i Rusko jsou říše světové, stálice,
jež samy o sobě tvoří svůj světový systém
již to vylučuje, aby sblížily se mimo obo
svých vlastních rozhodujících zájmů.
Však i tak zbude toho dosti, co v Evropě
vzájemnou dohodou mohou právě tak upra
viti, jako již učinily v záležitostech asijských
A nejčasovější otázkou vtomto směru jes
bezesporně otázka makedonská s ostatn
spletí otázek balkánských.
Zde by sblížení anglo-ruské stalo se zá
važným pro rozhraničení zájmů sil tam sou
peřících, ač ovšem není vyloučeno, že by
právě tyto záležitosti mohly způsobiti obávany
— poprask.
Milja
Stolypin
Eduard VI
Hrozný
Petrohrad
Rusko
Anglie
Evropa
17
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 9 června. (Prof. Wahrmun
odvolal ohlášené přednášky) Prof.
Wahrmund rozmlouval v sobotu s ministrem
osvěty drem. Marchetem a z rozmluvy té naby
přesvědčení, že vláda trvá na svém názoru, dl
něhož seminářské práce tvoří jeden celek s před-
náškami a nemohou setedy konati bez před-
nášek. Mm. Marchet sdělil také prof. Wahrmun-
dovi, že ministerstvo zodpoví rozklad inšpruské
právnické fakuity, hájící samostatné konáníi semi-
nářských prací, v ten smysl, že dle jeho ná
zoru práce v církevně-právním semináři konati
se nemohou.
Vyslechnuv mínění min. Marcheta, prof
Wahrmund se vrátil do lušpruku a v dnešní
schůzi profesorského sboru prohlásil, že upoušt
od vedení seminářských pracl
jakož i od ohlášené přednášky
o právu manželském. Ve svém prohlá-
šení pravil: Akademický senát a právnieká fa-
kulta nepokládaly vládní výnos ze dne 1 červn
za rozkaz, nýbrž za pouhý projev mínění. Poně-
vadž z výkladu ministra dra. Marcheta vysvltá.
že senát i fakulia byly na omylu, podřízují se
vládnímu opatření a upouštim odi seminářel i před-
nášek o manželském právu, kteréž dle
názoru vyučovací správy vnitřně souvisí s clfr-
kevním práve m.
Profesorský sbor na to uznal, že proí
Wahrmund za daných poměrů jinak jednati ne
může, poněvadž však otázka, o níž běží, zu
stává spornou a dotýká se zájmů všech uni-
versit, usnesl se podati proti opstření ministr
osvěty nový rozklad a žádati, aby se tato zá
sadní otázka vyřídila právní cestou.
Konference ministra Marchet
s rektory vysokých škol, ohlášená pů-
vodně na středu dne 10. t. m., jest odročen
na sobotu dne 13. června. Vláda chce prý
navrhnouti, aby se na vysekých školách, které
stávkují, nepřednášelo až do pondělka. Jestliže
stávka nepřeslane ani v ponděli, má se v úterý
Wahrmun
Wahrmund
Marchet
Praha
18
article
nlebz lnvaelstq es lolnlolenb šonl e
20
article
dne 16. ukončiti letní semestr, který se však
posluchačům započitá.
V Praze, 9. června. (M in. Prade n
šulferajnské schůzi.) Německý šul-
forajn měl letošní valnou liromadu v Celovei
na Boží hod. Zastoupeno bylo 481 místních
odborů 668 delegáty a mezi nimi byl i německý
ministr krajan Jidř. Prade, jenž se za valné
hromady ujal také slova. Koná prý jen svou
povinnost, je-li všude tam, kde se shroma ždují
jeho krajané v zájmu němucké věci. Jako by
loni v Šumperku, tak přijel letos do Celovce.
neboť v obou místečh je snahou Němců zacho-
vati po předcích zděděnou německou půdu pro
Němectvo. »Naše národní obranné spolky —
pravil dále — nejsou spolky bojovné, nýbrž
ochranné. Nechceme (l) útočiti, nevýcházíme na
výboj, nýbrž chceme jen držeti a uchovati to
co je německé. Německý národ není výbojný (l),
všude jsme v obraně proti útočníkům, kteří se
se všech stran zdvihli proti državě našeho ná-
roda. Državu tuto obhájiti a udržeti, jest naše
svatá povinnost.« Po těchto farisejských slovech
pan ministr ukázal na školu jako nejdražší
klenot německého národa, jenž má chrániti od
odnárodnění to nejlepší, co má, německé děti.
Jidř
Prade
Němec
Praha
Šumperk
Celovec
21
article
»Ani jediné dítě — volal emísticky — nedáme
odeiziti našemu národu. Proto jsme založili své
ochranné spolky a zejména šulferajn.« Ministra
těší, že v podpoře školského spolku jsou za
jedno všechny německé strany a skončil vyzvá-
ním, aby všichni Němci bez rozdilu polítického
smýšlení hájili a podporovali spolek.
Min. Prade mluvil svatou pravdu, že ne-
dražším klenotem národa jsou děti a že náro
nesmí dovoliti, aby se mu odnárodnilo jediné
dítě. Co si pan ministr myslí o národě, který
sám jako zřetelníci svého oka bdi nad neporu-
šenou národností svých détí, ale při tom staví
školy, určené výhradně na odnárodňování dět
cizího národa? A v četných šulferajnských ško
lách nemůže přec jíti o chránění německé ná-
rodnosti německých děti, jichž v té které
obei vůbec není, nýbrž jen o odnárodnění dět
slovanských. Nezavání lo výbojnoslí, jíž se min
Prade v Celovci tak rozhodně zříkal? Právem
prof. Mareš na lékafském sjezdě nazval ně-
meckou kulturu kulturou brutálné síly.
V Praze, 9. června. (Chorvatský ja
zyk v Istri1.) Dle zprávy, došlé z Terstu.
zemský hejtman dr. Rizzi byl vládou vyzván
aby vypracoval návrh, jak by se dalo v Istri
upraviti užívání vlašského a chorvatského jazyk
v úřadech. Za Cuorvaty vypracuje posl. dr
Laginja pamětný spis, v němž budou přesně
formulovány jazykové požadavky chorvatské. At
budou doděny oba tyto návrhy, vláda prý svolá
na zvláštní poradu důvěrníky istrijských Vlacho
i Chorvatů a pokusí se o nějakou dohodu
v otázce jazykové. Vlachové trvaji ovšem dosu
na tom, že v úřadech v Istrii smí se úřadovat
jen vlašsky.
V Praze, 9. června. (Klepy o petro-
hradském slovanském týdnu.) V Ber-
líně nebyli valně potěšení přátelským přijetím.
jehož se delegátům rakouského Slovanstva do-
stalo v Petrohiradě jak od Rusů, tak od Poláko.
Ministr
Němec
profesor
Mareš
doktor
Rizzi
Chorvat
Vlach
Rus
Poláko
Celovec
Praha
Terst
Ata
Istria
22
article
Vyráběny proto v Berlině klepy, jež měly snížiti
úspěch petrohradského slovanského týdne a pře
Vídeň šířeny i po Rakousku. Tak se na př.
v Berlíně vylihla smyšlénka, že důvěrná porad
ruských a polských novinářů s rakouskými
delegáty v redakci »Slova« byla na rozkaz
petrohradské policie rozehnána. Rozumí se, že
je to nejapná lež; porada v redakci »Slova«
nebyla vůbec nikým rušena. Stejně nesprávnou
je pověst, že rakouští delegáti se v Petrohradé
ucházeli o slyšení u caře, ale byli od-
mítnuti. Dr. Kramář sdělil o tomto druhém
klepu zpravodaji »Pester Lloydu« následujicí
Nikoho z nás nenspadlo, ucházeti se o slyšení
u caře a v Petrohradě nebylo o něčem takovém
ani řeči. Pro znalce mezinárodních zvyků ne-
lzd šinožli
Kramář
Lloyd
Berlín
Vídeň
Rakousko
Petrohrad
25
article
v drolném pronejít
ranní číslo o sobě . . . za Sh
odpnlední
. za 2h
Ve ffialkách na venkově
rannť čislo. . . . . . . . 10h
vdpolední
min ser ál i v
platí se hotové sapřek.
vedplaceni a inoerty přljímtá admin-
strace v Marianský ulici č. 3.
Tam naelásejí sa též rodakee
tskirna nezpelice „Národnich L.istk“
Rekopisy se nevřacejí.
27
article
může býti pochybnosti, že kdyby distingnovaný
cizinec a nad to předseda jedně z vládních stran
se ncházel o slyšení u ruského caře, jeho žá
dosti by se ochotně vyhovělo. Ovšem musil by
se o slýšení ucházeti prostřednictvím rak.-uher.
posla při ruském dvoře a nikoli prostřednictvím
ruského ministra vnitra Stolypina, jak se psalo
v německých časopisech. Rakouský posel v Petro-
hradě zajisté by nebyl činil obtíží, poněvadž
cesta dra. Kramáře a jeho soudruhů do Petro-
hradu nebyla tajností pro bar. Aehrenthala
tedy také ne pro rakouského posla v Petro-
hradě.
Stolypin
Kramář
Petra
Petrahrad
28
title
Politické zprávy zahraničné.
29
article
V Praze. 9. června.
Praha
31
article
Věci černohorské.
32
article
Konstituce černohorská nikterak nepatři
mezi nejzdařilejší skutky panování knižete Ni-
koly. Dilo to tak málo se podobá jiným dílům
jeho šťastné ruky, že se proto mnozí domnivají
viděti v ní počátsk panování přištiho. Čsrná
Hora je země tak samobytná, že i konstituce
její musí býti samobytná, vyrostlá ze zvláštních
podmínek národa. Zatím ale, jak jsem už za-
znamenal, černohorská konstituce je plagiátem
srbské z r. 1869, té konstituce, která udělala
Milana Obrenoviče tím, čim se v dějinách krá-
lovství srbského stal.
Rozhodný vliv na změnu vládní formy
černohorské měly události ruské. Klyž se Rusko
proměnilo ve stát konstituční, Černá Hora s
pospišíla za jeho příkladem. Zajisté se k tomu
příčinilo pozorování, že také část černohorské
omladiny řidí se ruským přikladem — příkla-
dem ruských pumařů. Ruchu tomuto v omla-
dině konstituce chtěla předejití a učinila to n
rýchlo, bez dostatečných úvah. a práce kvapná
nebývá plstná.
O dobrém úmyslu dárce černohorské ú stavy
nelze pochybovati, ale on měl pamatovati, že
nejvíce se po konstituci na Černé Hoře navolala
»Neue Freie Presse« a že omladinci zesilují
hlas tohoto nepřátelského orgánu. Kromě omla-
diny, vzdělavší se za hranicemi a zhlědajíeí
se na cizích vzorech, nikdo z Černohorců ještě
na konstituci nemyslil: ani hlaváři, ani prostý
lid, jenž dotud žil patriarchálné a měl každý
den volný přistup ke svému gospodara, jemuž
si žaloval i v soukromých záležitostech, i když
měl stižnost do hlavárů nebo úřadniků. A ještě
méně si konstiture přáli blaváři.
Dilo
Obrenovič
Neue Frei
Čsrný Hora
Rusko
Černá hoře
33
article
Konstituci měla prve býti připravena půda
jinou politikou osvětnou. Při školství Černá Hora
vždyeky byla paměthiva svých zýlášiních potřeb
a proto si vypracovala zvláštní školní t, py.
Střední škola na Cetyni, ať se jmenovala dřive
»bohoslovnou školou« a pozdějí gymna siem,
byla takovým zvláštním typem, jenž dával pří-
pravu černohorským popům, i učitelům, i úřad-
níkům. Dokud nepocitěna potřeba vysokoškol-
ského vzdělání, dobře bylo. Ale vysokou školu
svého typu Černá Hora vytvořiti nemohla. Na
vysoké školy černohoršti jinoši musili choditi
do cíziny a to působilo neblaze na nezralá
mysli černohorských studentů, kteří, od vlasti
odtrženi a sami sobě zůstaveni, v horlivosti své
osvojovali si hned nejkrajnější názory, jaké
v těch zemích seznali u svých vrstevníký
N-jvíce se zkazila černohorská omladina,
která šla na studie do Srbska. Š sodné vhivy.
pěstované v Srbsku za rakouské penize, vrhly
se na ni, jež ničeho takového netušila, a po-
rušily ji dřive, než se nadála. Černohorská
omladina v Srbsku myslila, že slouží ideám
pokroku své užší vlasti a zatím už byla za
přažena v služby jejích protivníků
Černohorec Jovan Toškovič, jenž byl uči-
telem v Srbsku, vrátil se ze Srbska, kde po
sobě nezůstavil dobrou památku, na Černou Horu
Černohorec
Toškovič
Černá Hora
Cetyně
Srbsko
34
article
FEUILLEION.
FEUILLEION.
Minna Wagnerová.
Všecky zprávy o povaze Wagnerově sho-
dují se v tom, že byl nesmírně pradký. Býval
proto časlo odsuzován, my však dovedemesi
tuto prudkost velmi dobře vysvětliti, neboť je to
vlastnost skoro všech velkých duchů, kteří
bojí o velikou myšlenku jednají bezohledně a na
své cestě k velikému cili nemohou plýtvati silou
na jakékoliv ohledy. Tak se i na Wagnera díá
ten, kdo mu rozumí. Ten pak také chápe
muka lidí, kteři žili kolem něho a nerozuměl
mu tak, aby všecko jeho jednání dovedli vy-
světliti právě z jednoho pramene ucelené, že
lezně nezdolné povahy. Ze všech těchto lidí nej-
více takto snad trpěla jeho první žena. Wagne-
rova silná povaha ji drtila, ba můžeme říci, že
rozartila. A přece nelze říci, že byla na ně-
které straně vina. Dopisy Wagnerovy *) mnoho,
ba všecko vysvětlují.
Rozpor mezi Wagnerem a jeho ženou za-
vinilo její nepochopení Wagnerova umění. Nedo-
vedli bychom dnes pochopiti, jak dvě povahy
tak různé mohly se spojiti pro celý život, kdyby
Wagner sám nebyl později s trpkosti nazval
tento krok nerozumem, nerozvážností. Minna ne-
byla zcela všední žena, sama byla herečkou,
když ji Wagner v Magdeburce v zimní saisoně
1834—1835 poznal, a vrstevníci vedle její
krásy zmiňují se i o jejím talentu a snaze po
zdokonalení. Že však umění nebylo v jejím ži-
votě nutností, bez níž by nemohla žíti, jak tomu
je u všech velikých umělců, dokazuje fakt, že
když Wagner k ní zahořel první vášnivou láskou
a prosbami a hrozbami, že svůj život zniči, do-
sáhl toho, že svolila k sňatku, opustila umě-
lecké své povolání a nikdy se k němu nevrá
Wagnerová
Wagnerův
Wagner
Minna
35
article
delo
tila. V oné době byl Wagner Minnou tak nadšen.
že použil dokonce nepravého křestního listu, aby
se s ní mohl dáti oddať, neboť mu bylo tehd
teprve 23 let, Minna však byla o 4 leta starší
Odtud začíná pro Wagnera i Minnu řad
let utrpení, jaké jen může přinést nerozvážné
připoutání k osobě povaby naprosto rozdilné
Když Minna Wagnera poznala, byl obyčejným
kapělníkem a sám snad netušil, kam umění jeho
dospěje. Tak jej také pojímala, a tak by ji
s ním bývalo nejlépe. Kdyz však Wagnerovo
umění začalo zabočovati na nové cesty, razít
nové dráhy, a nastávaly spojené s uím boje
umělecké i životní, ukázalo se, že Minna pro
umění Wagnerovo nemá porozumění, že nemá
naprosto vznětu, kterým by vytušila nové světy
do nichž Wagner spěl. Při tom představmes
Wagnera povahy přímé, prudké, ba bezohledné
jak toho věc jeho žádala, a dovedeme se aspor
trochu vmysliti v trýzeň obou osob k sobě spou
taných, z nichž jedné tanou na mysli veliké věci
žádající obětí, a druhá v nechápání těchto vyš
ších cílů pokládá neúspěchy umělecké a strá
dání za zlomyslné vhánění jí do neutěšených
poměrů. Minna přinesla Wagnerovi veliké oběti
dovedla s ním strádati, žít v nouzi v Paříži
když jako politický vyhnanec po drážďanském
povstání roku 1849 neměl naděje na návrat
nikdy se jí však nedostalo odměny ve vědomí
proč tuto oběť přinesla. A přece Wagner k Minně
lnul, lpěl na ní, a jeho domácnost byla mu ne-
postrádatelná. Vracel se k ni znovu a znovu
s otevřenou náručí, pravého tepla u ní však
nikdy nenašel.
Dopisy Minně začínají 1842 a vyplňují dost
častá odloučení obou, buď když Wagner za pro-
*) Richard Wagner an Minna Wagner. Berlin
und Lelpzig 1908. S u ter nod Lěrller. 2 svázky.
Wagner
Minna
Wagnerův
Minna lnout
Minna
Paříž
Berlín
36
article
vozováním svých dél odcestoval, nebo když se
některý z nich, často oba, léčili v některých láz-
ních. V prvním případě můžeme stále a stále
stopovati její lhostejnost k umění Wagnerovu.
Toužil vždy, aby s ním zažila jeho úspěchy.
volal ji za sebou, čekal na ni, těšil se na ni
Minnu však nezlákala za ním ani marnivost.
hrát úlohu jeho ženy při jeho uměleckých
triumfech. Za to propuká zde přímo nepěkně
její nedůvěra, buď že mnoho utrácí, buď hledá
nepravé vysvětlení jeho styků. Za to Wagnen
piše stále a vřelosli, uklidňuje, skoro omlouvá
každý svůj výdaj, touží po domově a všudese
mu stýská.
Při vší nevlídnosti jeho rodinného života
zůstal Wagner po celý svůj život nejdomácněj-
ším človékem a těžce nesl, že neměl dítek
A právě jemu až skoro do sklonku života zů
stalo štěstí pravého rodinného krásného život
odepřeno. Kromě toho těžce na něm ležel
vlastně po celý život vracející se finanční tisen.
Toužil po pevném postavení, jež by mu byl
základem klidného života jako podminky k práci
ale vždycky marně. Dluhy byly nejvěrnějším
jeho průvodcem a sešla-li se mu slušnější částka
peněz, musil ji místo na klidné živobyti užit
k uklidnění věřitelů. Pro Mi nnu měl však vždýcky
peníze, ta nesměla mit nedostatek, a nesmlrn
těžce nesl, obrátila-li se v jeho nepřítomnosti
o výpomoc k cizím osobám nebo dokonce ke
svým přibuzným. Přímé martyrium podstupova
pro zaopatření peněz, na př. r. 1855, kdy přija
v Londýně engagement na řadu koncertů, ac
i flnaněně výsledek byl potom velice smutný
Při tom dovídáme se mnoho o londýnských hu-
debních poměrech, jež byly přímo ubohé, ať se
strany obecenstva nebo hudebníků. Měl celý
svůj čtyřměsíční pobyt v Londýné za kcest, že
se tam dal zlákat. Nazývá kruhy ty světem
Wagnerův
Wagner
Toužil
Londýn
37
article
lumpů a se škodolibým hümorem líčí některé
scény, na př. když vznešené obecenstvo pře
posledním číslem odcházelo a blučelo, Wagnen
si na podiu klidně sedl a čekal, až bude úicho
a pro přiště zjednal si nápravu. Nebo posmíva
se vkusu Angličanů a diriguje pro jejich vkos
dle zvyku v bílých rukavičkách, za to zadiri-
goval li si od srdce, co bylo jemu milé, ruka-
vičky svlékl a v tu chvili cítil v sobě zadost-
učinění. Pomalu se stával pánem obecenstva,
orkestr k němu přilnul a zvitězil i v žurnálech,
jež se k němu dosud chovaly buď odmíťavě
buď vůbec mlčely, protože nesložil referentům
obvyklé poklony-
Když se Wagner začátkem 50. let usadi
v Curychu, našel v rodině bohatého inteligent-
ního obchodníka Wesendonka nejvěrnější přátele,
Žena Wesendonkova Muthilda, bytost nesmírně
jemná, hluboká a inteligentní (i básniřka), se zá-
jmem začala stopovati myšlenky Wagnerovy
přinesla mu pochopení, jež Wagner doma marně
hledal. Ve svém štěsti nad lakovým pochopením
Wagner k ní jeden čas vzplanul i prudším ci-
tem, kterému se ani ona neubránila, oba však
ve své sile a vědomi povinnosti povznesli se
nad všední vášeň a uložili svůj cit v nemenšim díle
než — Tristan, jejž Wagner krásně nazval »t5-
nendes Schweigen« (znějící mlčení) Ovšem něeo
tak velkého Minna pochopit ani nemohla. Ote
vřela Wagnerovo psaní, jež snad nejkrásněj
všechno vysvětlovalo, a vyčtla z něho — ne-
věru. Způsobila v rodině Wesendonkově, ač
Wesendonková se ničím před svým mužem ne
tajila, neblahou scénu, jež Wagnera vyhnala na
vždy z jeho drahého asylu zase do světaa
s Minnou jej rozvedla na vždy až na nepatrnou
výjimku, jež jen potvrdila nemožnost jejich spo-
lečného života. Odtud Wagner plše nepřetržité
i Minně i paní Wesendonkové. Jeden a týž uce
Angličan
Wagner
Wagnerův
Tristan
Minna
Wesendonková
Curych
Wesendonkov Muthild
38
article
lený Wagner píše paní Wesendonkové *) o své
vnitřní bolesti, o svém tvoření, o svém tvůrčim
štěstí, Minně o svých zevnějších osudech a sice
tak podrobně, bohatě, že můžeme jeho živol
stopovat skoro den za dnem. Od té doby tim
silněji se ho zmocňovala touha po pohihické
amnestii, aby se směl vrálit do Němscka, jedná
o ni, bezvýslednost však jej tak vysihila, že
když roku 1862 amnestie přišla, ani radosti ne-
jevil, ba přišla mu nevhod. Jasným bodem byla
mu návšlěva Vídně roku 1862, kde našel po-
chopeni a nadšení, uvádějící ho u vylržení,
aspoň v jistých kruzích od mlzdé elsařovny
Alžběty, jež se o jeho dila zajímala, až do části
širšího obecenstva. Zde také chtěl provést po-
prvé Tristana, ale tato radost se mu zkazila
četnými překážkami. Zatím Minna, jež se usa-
dila v Německu, na všecku Wagnerovu lá sku,
šetrnost s pěči odpovídá nedůvěrou, podráždě-
ností, vzbuzuje stará nedorozumění, Wagnera
podezírá. Wagner stále touží po domově, věří
v její uklidněni, vysvětluje všecko znovu a znovu
s dojemnou trpělivostí, tiší ji. Všecko však bylo
murné, i Wagner nakonec ochladl, píše odměře-
něji, a konečně čteme tu místo: »Kdo najde
u mne psaní od Tebe, najde tam napsáno, že
moje pant mne a mé jednání k ní nazývá »bez
srdce«, »drsně« k »sprosté«. Tak to také pak
přijde do mého životopisu.« Odtud se zprávy
jeho stávají stručné, formální a v srpnu 1863
umlkají nadobro. Minně nebylo pomoci, nemohla li
pochopiti základ osobnosti Wagnerovy. Zlomená
a nemocná zemřela roku 1866.
Teprve po její smrti přinesla Wagnerovi
druhá jeho žena Cosima to, co tak dlouno marně
hledal: pochopení jeho umění oprostřed ne,krás-
M. N.
nějšího rodinného života.
*) Richard Wagner an Malhilde Wesendonk.
1853—1871. B-rl 1905. Alex Duncker
Wagner
Wesendonková
Minna
Alžběta
Tristan
Wagnerův
Cosimo
M N
B rl
Duncker
Vídeň
Německo
Minna