1
masthead
26. srpna 1904. Číslo 235.
2
masthead
NARODNÍ LISTY.
4
article
tosud uskutečnění, ačkoliv směr trati byl již stanoven
t všeobecně za jedině tou dobou možný a správný
pijat, a ačkoliv nejen dle názorů jeho, ale i přísluš-
tých odborníků rentabilita této dráhy jest úplně za-
jitěna. Rečník žádal jménem obyvatelstva hradčan-
šého presidium správní rady, aby učinilo všemožní
z energické kroky, aby konečně bylo vyhověno nale-
lavé potřebě obyvatelstva pražského. Předseda správní
ndy cís. rada Jahn uznal úplně vývody p. rady Brože
a uvedl, že na delailním projektu elektrické dráhy se
pracuje, že však provedení této trati jest závislým
jednak na úpravě Chotkovy silnice u domu Rožánkova,
jednak na provedení nové komunikace v upravovacíc
plánech navržené mezi král. hradem a palácem arci-
liskupským. Příslušné projekty jsou stavebním úřa-
dem vypracovány a dotyčné jednání s majiteli po-
zemků zahájeno; z toho je patrno, že vina průtahu
to záležitosti neleží ve správní radě elektrických
podniků. Jakmile řečené komunikace budou zřízeny,
jest stavba elektrické dráhy na Hradčany otázkou
rěkolika neděl. Druhý náměstek starostův p. Seifer
považuje požadavek obyvatelstva hradčanského z
spravedlivý a slíbil též všemožně se přičiniti o to,
aby věc byla náležitě urychlena. Při té příležitosti
uvedl na paměť, aby také olázka elektrické dráhy
třídou Belcrediovou v Holešovicích nebyla puštěn
se zřetele. Místopředseda, městský radní p. Varva-
žovský, připojil se k vývodům městského radníhop
Jahn
Brož
Chotkův
Rožánkův
Seifer
Hradčany
Holešovice
5
article
Brože ohledně dráhy na Hradčanech a urgoval zá-
roveň záležitost zřízení elektrické dráhy třídou Rudol-
lcvou v Holešovicích, v níž byla již konána pochoz
politická komise. Po některých technických po-
známkách vrchního inženýra p. Svobody prohlási
městský rada p. Brož, že otázku elektrické dráhy na
Hradčany nepustí se zřetele, a neustane ve snaze po
jejím zřízení dříve, pokud nebude vystavěna a pokud
ludiž nebude vyhověno požadavku tak naléhavému
na jehož splnění těší se již od několika let veškery
obce předměstské a prohlásil dále, že nebude nikdy
hlasovati pro jinou trať, pokud nebude provedeno spo-
jení vlastních čtvrtí pražských.
Brož
Hradčany
Holešovice
6
article
— Rozpadnutí spolku „Zaprášená paletta“. Nelu-
šili slavní ouřadové, že mezi několika sty spolky, jimiž
se Praha honosí, nachází se také jeden s nehlášeným
sice sídlem, ale přece „sezením“ v jedné útulné ho-
spůdce na Král. Vinohradech. Byl to spolek, vlastně
kroužek umělců s mystickým názvem „Zaprášená pa-
lelta“. Čítal patnácte členů, nadaných prý, ale vesměs
zneuznaných kumštýřů a to výhradně z kruhů ma-
lířských a sochařských. Schůzky tohoto spolku, aby se
to nemátlo, dály se každého dne ve zvláštní místnosti,
kterou jim hostinský, resp. jeho dceruška — také
umělkyně, ale jen na klavír — ze sympatie ke kolle-
gům opatřila. Všichni členové spolku „Zaprášená pa-
letta“ měli vlasy jako Kubelíci a při tom každý pifku
na šosácký a nevzdělaný svět, jenž mysteriím umění
jejich nechtěl a nechtěl rozumět. Všichni byli stou-
penci moderní školy, která nemíchá barvy, nýbrž
s klidem Angličana maluje růžovou trávu, zelený oheň,
modrý měsíc a začíná fantastickou svoji malbu velikou
kaňkou, ze které se soukají teprve další myšlenkya
vzněty. Až snad nejbližší století bude míti pro ně
uznání a ocenění! Modernism nikterak ale nevadil
umělcům, aby si nedávali jména starých mistrů. „Lio-
nardi“ a „Rafael“ bylo ve společnosti jejich slyšeli
Král
Kubelík
Angličan
Rafael
Praha
7
article
neustále. „Zaprášená paletta“ v hospůdce záhy zdo-
mácněla. Rozvěšeny tu po stěnách umělecké plody
členů ať už na plátně nebo v hlíně a sádře pracované,
pro které nebylo kupců. V takto vykrášlené svatyni
umění, jež měla dělati konkurenci známému „Mo-
naccu“ v okoli svatováclavské záložny, zaznívalo od
8. hodiny večerní až do 2 hodin v neci piano a více
méně pěkné hlasy umělců. Sem tam i umělkyň, když
totiž zavítala do společnosti některá modelka. Veselá
bohema žila tak nerušeně až do nedávna, kdy došlo
k naprosté roztržce s hostinským. Dceruška jeho,
mimochodem řečeno, velice hezké a číperné děvčátko
stižena byla ve společnosti umělců také slavomamem
Od nějaké doby neměla v hlavě nic jiného než touhu
věnovati se umění a to dramatickému. Návštěvu školy
paní. Sklenářové nebo Šmahovy pokládala za úpln
zbytečnou. Stačilo, když členové „Zaprášené paletty“
vesměs její zbožňovatelé, byli celí u vytržení nad
její deklamací a gesty, Zejmena „Dámu od Maxima“
dovedla napodobit výtečně. A poněvadž otec nejevil
mnoho chuti dáti jí svolení k uměleckému tournée, ne-
rozpakovala se slečinka dlouho a jednoho krásného
dne z dostřelu páně otcova zmizela. Ne však sama.
Sklenář
Šmahův
8
article
Cític se k cestování přece jen slabou, vzala s sebou
svého clitele, jednoho člena spolku „Zaprášené pa-
lelty“, aby dělal jí rytíře. Událost talo způsobila mezi
členy „Zaprášené paletty“ sensaci. „Anda se vydala
s Rafáelem na umělecké tournée! On bude dělat
rychlokresliče a ona hrát na divadle.“ Družina umělců
měla z toho srdečné potěšení. Nikoli však pan ho-
stinský. Telegrafoval na všechny strany po zmizelé,
ale nikdo o ní nevěděl. Ani umělci ne, kteří klesli o
tohoto kousku svého soudruha značně v očích hostin-
ského. Dříve ochotný „čekatel“ jednoho večera se
rozzlobil a když se členové „Zaprášené paletty“ sešli
a poroučeli si pivo, poslal každému z nich po sklepniei
lístek, že nenaleje, dokud mu nezaplatí dluh. Dělalo
to dohromady 170 korun. Mezi umělci nastalo nápadné
utišení. Věděli, že hostinský od útěku sl. Andy je
neoblomný a nezbylo jim než sebrat se a jit domů.
Od těch dob minulo již čtrnácte dnů, ale žádný z členů
„Zaprášené palelty“ se již nevrátil. Spolek se rozpad
Za to však vrátil se někdo jiný, důkladně vyléčen
ze své horečky plátěných prospektů. Totiž drama-
tická umělkyně, autodidakta sl. Anda. Návrat její byl
neslavný, neboť vydala se na umělecké tournéc se
svým rytířem do Ruska... Na hranicích však oba
zadrželi, neboť ani rytíř ani umělkyně neměli pasu.
A tu rytíř zachoval se nerytířsky. Zmizel sl. Andě i se
zbytkem kasy a ponechal ji jejímu osudu. Mnohem
smutněji než před tím za bludičkou slávy vrátila se
domů, kdež po improvisovaném, ale zdařilém výstupu
svého pana otce přijata byla na milost. Nechce však
umělce už ani vidět.
Ando
Anda
Rusko
9
article
— Nová továrna nad Prahou. Včera konala s
slavební komise v příčině rozsáhlé stavby továrny
p. Slabenovy v Hodkovičkách, které se zúčastnilo
22 zájemníků. Zamýšlenou stavbu továrny p. Stabe-
nova zastupoval p. dr. Krombauer se stavitelem p.
Sakařem. Okresní výbor vinohradský byl zastoupen
p. stavitelem Holečkem a p. okresním tajemníkem
drem. Uchytalem. Obvodní lékař p. dr. Čermák zúčast-
nil se též komise. Za obec Modřany p. Jan Vraný a p.
Václav Ledecký, za obec Hodkovičky obecní radní p.
Josef Malík a zároveň jako soused zamýšlené stavby
továrny a p. Josef Špaček, člen obecního zástupitelstva,
pak Josef Hrášek, jakožto soused a více ostatních
stěžujících sousedů. Pp. Josefa Malíka a Josefa Hráška
zastupoval p. stavitel František Saller z Prahy. Komisi
řídil starosta obce Hodkoviček, který svůj pozemek
p. Stabenovi, na kterém továrna má být postavena,
byl prodal. Technickým obecním znalcem byl p. sta-
vílel Šercl z Podolí. Hned při počátku komise na sta-
veništi prohlášení p. stavitele Františka Sallera, že
se komise stavební nemůže vykonati, jelikož plány
polohy nejsou zemským výborem schváleny a že
ludíž ohlašuje protest, který do protokolu zanese, způ-
sbilo všeobecné hnutí. Na to odebrala se celá komise
do sálu p. Špačka, kdež byl sepsán podrobný protokol
o této stavební komisi. Zástupcové okresního výboru
vinohradského ohlásili protest proti stavbě továrny
ostatní všichni zájemníci, jakož i zástupcové obcí vy-
slovili se pro stavbu továrny, vyjma p. Josefa Malika
a p. Josefa Hráška, kteří se zamýšlenou továrnou sou-
sedí. Tytc zastupoval stavitel p. Frant. Saller z Prahy
a protokolárně jménem jich vypovidal jak následuje:
doktor
Krombauer
Sakař
Holeček
Čermák
Vraná
Ledecká
Malík
Josef špaček
Josef hrášek
Hráška
Saller
Staben
Šercl
špaček
František
Praha
Hodkovičky
Modřany
Podolí
10
article
„Dnešního dne nelze ke stavební komisi vůbec při-
stoupiti, nejprve musí býti plány polohopisné zem-
ským výborem schváleny, pak-li předcházela všechna
zákonná nařízení, obsažená v §§ 4., 5., 12., 13. a 116.
stav. řádu pro král. české ze dne 8. ledna 1889. Na
základě schváleného polohopisného plánu jest staveb-
ník dle § 12. slav. řádu povinen vyhotoviti rozdělo-
vaci plán (situační) v němž musí býti ciferně udána
výměra celé stavební parcely a určitý výpočet, mno-
ho-li zůstane nezastavené plochy v bloku tom a mno-
ho-li plochy bude zastavené, při všech projek tovaných
stavbách továrních. Pouhým okem dle předloženého
sluačního plánu (rozdělovacího) lze seznati, že stavby
zamýšlené továrny nemají dostatek nezastavené plochy
pro dvory, ulice neb zahradu. Dle předložené situnc
projektovaná ulice na parcele 150/2, 145/2 a 149/1.
11
article
kteréžlo parcely jsou majetkem obce Hodkoviček, ne-
mohou pp. továrníci ulici zakresliti, dokud tento obec-
ni pozemek od obce nevykoupili. Při sdělání tohol
situačního plánu nebylo šetřeno § 22. stav. řáduo
postoupení pozemku k ulicím od toho, kdo za rozdělení
pozemku zažádal. Zamýšlená slavba továrny nacházo
se v poloze isolované, musí každá její čásť býti vzdá-
jena nejméně 25 m od jiných budov anebo hiranic sou-
sedních, a dle projeklu p. Stabenova by obnášela pouze
12 m vzdálenost. Z důvodů přednesených, které se
opírají o jasné znění zákona, žádám, aby slavný obec-
ní úřad neudělil povolení ke stavbě továrny ani ku
předchozím pracím stavebním § 40. a § 41. staveb.
rádu, dokud předeslaným oprávněným námitkám sta-
vebníkem p. Stabenovem vyhověno nebude.“ Na zá-
kladě této výpovědi neučinila komise žádného návrhu
v příčině povolení stavby továrny a zástupcové obce
hodkovičské dohodli se v ten smysl, že protest p. Sal-
lera předloží obecnímu zastupitelstvu k rozhodnutí.
Hodkovičky
továrník ulice
Sala
12
article
— Pitná voda v porodnici a nalezinci. Oba tylc
ústavy, jak známo, zásobovány jsou za normálních
poměrů vlastním mohutným pramenem pitné vody, jež
ještě čistí se ze zdravolních důvodů filtrem Berkefel-
dovým. Za panujících veder však tento pramen před
několika dny vyschl a oba ústavy ocitly se ve znač-
ném nedostatku vody. Štastnou náhodou vzpomenutc
bylo na starou, nepoužívanou studnu, která byla znovu
vyčerpána a poskytuje nyní pro oba ústavy dostateč-
nou zásobu dobré, pitné vody
— Změny držebností. Majetník pecnářského zá-
vodu ve Vodičkově ulici v Praze koupil společně
s manželkou Annou od paní Antonie Hüttigové, roz.
Kunzové a od pana Josefa Hüttiga a spol. domyč.
647—II. a 1478—II. s průčelím do Štěpánské a
Školské ulice za 118.000 K. Paní Marie Vanková a
Albina Bolcarová koupily společně od pana Josefa
a Karoiny Maličkých dům č. 162—VII. v Palackého
třídě v Holešovicích-Bubnech za 4400 K. Manželé
Josef a Růžena Paroubkovi a manželé Václav a Bo-
žena Müllerovi koupili od manželů Josefa a Kateřiny
Richtrových dům č. 29 v Poděbradově třídě v Žiž-
kově za 92.000 K. Instalatér p. Matěj Vápenka koupi
společně s manželkou Annou od majitelky reali
paní Anny Exnerové a od dědiců Novákových sta
vební pozemek u kasáren v Hálkově třídě ve Vršo-
vicích za 6577 K 26 hal. a vystaví třípatrový dům
Štastná
Anna
Hüttigová
Kunz
Hüttig
Vanková
Albin Bolcarová
Josef
Palacký
Paroubek
Václav
Bo
Müller
Richtrův
Poděbradův
Matěj vápenka
Exner
Novákův
Hálkův
Vodičkův ulice
Praha
školský ulice
Holešovice
Bubno
Žiž
Vršo
Berkefel
13
article
— Šťastné zakončení milostného románku z
Smíchova. Po třetí, tentokráte ale snad definitivně
naposledy, citujeme hrdinu milostně avantury ze
Smichova na jeviště. Počátkem července a srpna za-
bavil aspoň mladý a nerozvážný mladíček ten, 17lelý
zámečnický pomocník Rudolí Strakatý se svou mi-
lenkou, o dvě léta starší Cecilkou Markovou, půl
Smíchova svými pošetilými a pod několik paragrafů
spadajícími kousky. Mimoděk připadá člověku s chlad-
nou myslí sledujícímu všechny ty zbrklosti, jež pro-
váděl, jakoby kopírovati chtěl známý rozmarný ro-
mán: „Kousky malého dareby.“ Zrekapilulujeme ještě
jedenkráte celý románek, protože jest to historie nad
míru poučná i výstražná, kdyby snad podobných
zbrklostí chtěl se dopustiti opětně zamilovaný nějaký
mladíček. Jak již podotčeno, zahořel Rudolí Strakatý
k Cecilce Markově, hezké brunetce horoucí láskoua
nic mu nevadilo, že byla o dvě léta starší a tedy
rezumnější. Láska jest slepá a u Rudolfa byla slep
a hluchá jako tetřev. Otec, naprosto spořádaný muž,
když se o poměru svého syna dověděl, udělal mu
nejdříve kázání. Ale mluvte mladým bláznům. Dne
mají hned revolver nebo sirky po ruce. Když Rudoií
neposlechl, zkusil to otec radikálnějším prostředkem,
ale opět nedocíleno žádných potěšitelných výšledků.
Marková
Zrekapilulovat
Cecilka
Rudoie
Smíchov
Rudolit
14
article
Naopak, láska ho omámila tak, že když milenka jeho
ocitla se bez místa, aby se s ní i mezi dnem mohl
scházeti, nechodil do práce a toulal se s ní u Mal-
vazinek. Tam došlo jednoho dne k poněkud prudšímu
výstupu. Nešťastnou nebo šťastnou náhodou připletl se
cvrlíkajícím milencům do cesty tatínek Rudolfůva
zachoval se velice negalantně jak k panu synovi, tak
k jeho vyvolené. Jí prý napolíčkoval, aby hocha ne-
svá děla a jeho láhl za límec k domovu. Co tam
dostal neví se, ale Rudolf od té doby pojal úmysl
prchnouti z domova, kde jeho lásce kladou se lakově
překážky. Úmysl svůj také provedl. Vypůjčil si ze
spořitelní knížky svého otce 200 K a s tímto obno-
sem sebral se a jel se svou mílenkou k jejím ro-
dičům do Heřmánova Městce, snad maje v úmyslu říci
o její ruku. Nedošlo však k tomu, neboť Markova měla
rozumného bratra, který jí domlouval, aby nerozum-
ného poměru zanechala. Alc Markova byla také jakoby
láskou posedlá. Když bratr své kazání skončil, roz-
čilila se a řekla před ním: „Tak víš, Rudolfe, co?
Rudolf
Markov
Alc Markov
Mala
Heřmánov Městec
15
article
Když nám v naší lásce brání, zastřel mě.“ A Rudolí
chtěl ji skutečně poslechnouti. Sáhl de kapsy a vy-
táhl malou pistolku na vrabce. Bratr v domnění,
že je to smrtící zbraň, vyrazil mu ji z ruky a řekl
milencům, al si tedy dělají co chtějí. Milenci po
několikadenním pobytu se sebrali a jeli do Vídně
užívat. Tam za tři dni utratili 160 K a začli toužit
po domovu, cítíce konec slávy. Odcestovali tedy zpět
na Smíchov kde se usadili v hostinci „na Knižecí“.
Rudolfek odebral se pak domů, kde byl přijat jakž
takž na milost, poněvadž se nevědělo ještě, že se
podíval do spořitelní knížkv. Smíchov se však dlouho
milencům nelíbil. Vzpomínali na krásnou cestu do
Vidně a lu Rudolfek umínil si, že své milence musí
ješlě jednou lakovou cestu popláti. Nic nebylo lehčího
než to. Tatínek měl ještě ve spolitelně za celou řadu
let nasUládané úspory v obnosu přes dva tisíce korun.
Rudolf opělně vydal se se zbytkem úspor do spoři-
telny a vyzdvihl zde obnos 2027 korun. Když měl
peníze v kapse, vjela mu velkopanská furie do hlavy
a ed té chvíle prováděl kousky, jakoby byl ztratil
rozum. První co udělal bylo, že se dal s Cecilkou
Iotografovati. To se ví, že v posici zamilovaných,
hezky hlavy k sobě. Folografovi p. Mulačovi zaplatil
napřed a sdělil mu, že mu bude psáti, kam má podo-
bizny poslati. Pak si vsedl do fiakru a jel na nádraží
společnosti státních drah, kde koupil si dva lístky
první třídy do Pardubic. Od té chvíle šlo vůbec všecko
hodně nóbl. V Pardubicích ubyloval se v hotelu první
třídy, pil jen šampaňské a Lacrimae Christi a dovedl
v kavalírství docela dobře chodit. Zatím doma nastal
poplach. Tatík vydal se na Malvazinky jestli by ho
tam opět našel a matka pátrala doma v bytě po spo-
řitelní knížce. K večeru konstatováno, že Rudolí na
Rudolfek
Rudolf
Cecilka Iotografovat
Folograf
Mulač
Vídeň
Smíchov
Pardubice
státní dráha
16
article
Malvazinkách není a spolitelní knížka v kufru také
ne. Druhého dne pak matce k malému jejímu po-
těšení ve spořitelně řekli, jak vypadal mladík, jenž
si tu včera vyzdvihl peníze. Rodičům nezbývalo, než
svěřiti se policii, jež zavodla ihned po uprchlicích pá-
trání. Rudolí nebyl ale také hloupým. Věděl, že kdyby
seděl v Pardubicích, že by byl brze dopaden a proto
vydal se na další cesty. Z Pardubic odjel do Olomouce,
odtud do Vídně a z Vídně do Lince. V Linci náramně
se mu líbilo. Najal si zde gig. posadil do něho svoji
Cecilku a vyjel si na procházku. Poněvadž ale jakživ
před tím koně v rukou neměl, hned na první vyjíždce
vjel na patník a gig rozbil. To mu ale nevadilo. Za-
platil náhradu 500 K a byl zase v dobré náladě. Ze-
jmena, když v hotelu titulovali ho zřízenci baron von
Strakati a Cecilku baronessa. Bůh suď, jak se stalo, že
si vzpomněl v Linci a při dobrém životě Rudolí na
svého bývalého mistra p. Eichlera na Smíchově. Ale
vzpomněl a poslal mu pohlednici na kterou napsal:
„Práce mám dost a peněz taky, ale nelíbí se mi
Půjdu, myslím, na Paříž“ Nějak si to ale s tou Paříži
rozmyslil. Snad nevěděl kudy se tam jede, ale zkrátka
najednou se objevil na Šumavě, jejíž krásy Cecilce
nadšeně ukazoval. Na Eisenšteině zalibil se mu mysli-
vecký pes, i koupil si ho, aby měl na cestách věrného
strážce. Ale psa měl jen půl dne, poněvadž mu utekl
Potom zavítal párek na prazdroj do Plzně. Tam Ru-
dolfek zase dostal choutky na koně. Najal si ho tedy
ale nejezdil na něm, nýbrž nechal ho státi v konírně
on Strakat
baronessa
Eichler
Pardubice
Olomouc
Vídeň
Linec
Smíchov
Paříž
Šumava
Plzeň
17
article
Jen Cecilka se v jízdárně za 4 kor. na něm pro-
jela. A tak ještě nějaký čas vesele žili a žili, jako v tě
pohádce, až začal se ozývati finanční ministr. Nebol
na takový způsob žití musil by míti tatínek Rudolfův
ne dva tisíce korun, nýbrž dva milliony. Čím více
schnul Rudolfův sáček tím byl smutnějším a zádum-
čivějším. Sdělil své starosti družce a ta vyslovila ná-
zor, že by se jako mohli vrátit domů. Na tom tak
zůstalo, když si byl Rudolf dříve koupil revolver. Nač
a proč, se ukázalo druhého dne. Když přijeli do Prahy.
nikoli již první, ani druhou třídou, nýbrž docela ob-
čanskou třeti, ubytovali se opětně „Na Knížecí“
Druhého dne Rudolí dost volným a zdlouhavým kro
kem blížil se k domovu. Tušil věci nedobré a proto
necdvážil se sám do příbytku svých rodičů, nýbrž
poslal nějakého chlapce, aby mu matku vyvolal. Matka
přišla do průjezdu a ustrnula. Rudolf, jak byl v ráži.
vytáhl revolver a ukázav jej matce, řekl: „Tebe jsem
chtěl, matko, vidět a zase mohu jít. Živého mne ne-
dostanou... Ale dostali. Za 1/2 hodiny měla smíchov-
ská policie Rudolfa i Cecilku. To je celá historie, jež
asi před 14 dny vyprávěla se po Smíchově. S vel-
kým napjetím se pak očekávalo, jak to dopadne. Ku
podivu, dopadlo to, dík dobrotě rodičů, pro Rudolía
dobře. Cecilku, které se nemohlo dokázat, že věděl
o ukradených penězích, pustili, poněvadž se doká-
zalo, že jí Rudolf namluvil, že dědil. Rudolfa si však
ještě ponechali až do včerejška, kdy rovněž jej pro-
pustili, neboť rodíče snažně o to prosili a prohlásili,
Rudolfův
Rudolf
Cecilka
Praha
Knížecí
Smíchov
19
article
že si nepřejí, aby byl treslán. Když se vzdali svědectví
bylo vyšetřování proti němu zastaveno. Rudolf Stra-
katý jest tedy opět světu navrácen, snad má i do-
konale rodiči odpuštěno Postará se nyní, aby zármutek
jaký rodičům svou nerozvážností způsobil, odčinil?
— Osud starce. Mnoho podobnosti v osudech s ne-
šťastným králem Learem má 70letý stařec Antonín Š.
odkázaný na milost a nemilost své rodiny. Dokud mohl
pracovati a živili šestičlennou rodinu, byl milovaným
a váženým tatínkem. Ale když syny a dcery nejpěk-
něji vychoval, všechno své jmění vynaložil, aby jim
zabezpečil klidnější budoucnost a těšil se, že v stář
bude míti u nich odpočinek, zmařily se všechny jeho
rozpočty a láska a vděčnost dělí mizela každým
dnem, jímž otec stával se k práci neschopnějším. Děti
dobře situované nedaly mu sice hlady zemříti, ale také
ne se přejísti. Stařec dobře cítil chléb dávaný mu z mi-
losti, zejmena, když poslední dobou jeden syn po-
sílal otce ke druhému bratru, vymlouvaje se, že sám
nemá. Stařec, aby nebyl na obtíž, rozhodl se, že ra-
ději zemře. Včera odpoledne v domě svého nejstaršího
syna chtěl se na půdě oběsiti. Sotva že však zavěsil
si provaz na trám, byl překvapen kominíkem p. B.
jenž šťastnou náhodou odebral se na půdu vymetat
komin. Zabránil starci v jeho sebevražedném pokusu
a odvedl jej do bytu syna, který snad nyní bude k své-
mu otci chovati se laskavěji. Žáhy roznesla se pověst
o tom a zveličena vyprávěla, že stařec se oběsil. Př
domem na Král. Vinohradech, v ulici Palackého, shro-
máždilo se několik zvědavců, když však marně čekaii
na odvezení mrtvoly, rozešli se.
Stra
Král
Palacký
20
article
— Zlodějský párek dopaden. Dne 23. t. m. do-
paden byl v Knovízi u Slaného párek potulných lidí,
František Chlumecký z Uhlířských Janovic a jeho
mílenka Marie Macenaurova. Chlumský nesl veliký
ranec, v němž byly čtyři peřiny a tři polštáře. Na
peřinách bylo patrno, že nepatří Chlumskému a on
se také tím netajil, že nejsou jeho majelkem. Peřiny
ponechány byly v prozatímném uschování u obecního
úřadu v Knovízi. Chlumský pak dodán do vazby
k okresnímu soudu ve Slaném.
— Dobrovolný návrat uprchlého vězně. Dne 8.
m. utekl z vězení okresního soudu žižkovského
20letý tulák Vilém Unger. Svoboda ho však netěšila.
Včera dostavil se do bytu vězeňského dozorce Smrčky
a hlásil, že jde si odsedět zbytek treslu. K tomuto
kroku přiměly jej zvláštní okolnosti. Když utekl, umí-
nil prý si, že zkusí poctivě se živit. Pustil se tedv
k Žatci na česání chmele. Za deset dní dobíral po za-
pravení životních potřeb osm korun, kteréž mu však
nejbližší noci jiný česáč prý ukradl. To dopálilo Ungra.
který snad poprvé v živolě pokusil se poctivě se živit.
že odhodil dobrá předsevzeli a vrátil se do kriminálu,
kde dle jeho úsudku jsou lepší lidé, než na svobodě
„Tady je aspoň člověk mezi svými a nemusí se b
že ho okradou,“ liboval si, když jej odváděli do se-
parace.
— Chtěl platit ukradeným kolem. Do obce Vočné
u Poděbrad dorazil 20. t. m. neznámý pocestný. Před
jedním hostincem spalřil kolo a bez všeho se ho ujal
a zatáhl je do druhého hostince. Tam popíjel, ale když
došlo k placení, nabížel hostinskému kolo do zástavy
Než v tom už nastala po kole sháňka a pachatel se-
znav, že je zle, vzal do zaječích. Při útěku ztratil pra-
covní knížku na jméno 27letého Frant. Máchu.
Chlumecký
Macenaurův
Chlumský
Peřina
Unger
Smrčka
Ungr
František
Mácha
Knovíz
uhlířský Janovice
Žatec
Vočný u Poděbrady
21
article
— Vrazil si náž do břicha. Příšerný pokus sebe-
vraždy spáchal včer po osmé hodině večerní 21letý
instalateur Josef Domecký z Dejvic v č. 185. Přišed
z práce domů, dostal se z neznámých příčin s olcem
svým do hádky a tu ve zlosti uchopiv velký kuchyň-
ský nůž a vrazil si ho do břicha. Dříve, nežli m
mohl kdo zabrániti, podruhé se bodl směrem k levě
straně prsou. Těžce zraněný mladík, jenž první ranou
zasáhl játra, druhá pak svezla se po žeberní kosti,
byl obvázán policejním lékařem drem. Wolfem, na-
čež drem. Měsíčkem v ambulančním voze záchranné
stanice byl převezen do všeobecné nemocnice. Stav
jeho jest povážlivý.
Domecká
Wolf
Měsíček
Dejvice
22
article
— Ze Žernovky u Mukařova. Nedaleko Říčan n
návrší, e něhož překrásná je vyhlídka do údolí sá-
zavského, rozkládá se vesnice Klokočná s obyvatel-
stvem většinou jen chudým. Obec talo skorem celá.
jak jsme již sdělili, minulý týden lehla popelema
z její obyvatelů stali se během několika hodin že-
I ráci. Pomoci a lak alespoň částečně bídu nešťastníků
těch zmímiti, umínili si mimo jině i čelní Pražané
v Babicích a Mukařově na letním pobytu žijíci. Uspo-
ládali ve blízké, rozkošně položené vísce Žernovce
večírek ve prospěch výše uvedený. O skvělý výsledel
večírku zvláště zásluh si zjednali Babičíl s panem stav.
radou Václavkem z Prahy, v čele. Pohořelým v Klo-
kočné druhý den odvedeno 148 K. K večírku sešla se
skorem celá kolonie Fražáků v rozkošné lesnaté kra-
jině této léto trávících. Do Žernovky scházejí se
„luftáci“ k přátelským schůzkám a zábavám, kteréž
zásluhou vždy ochotného starosty a zároveň hostin-
ského pana Ant. Vykoukala a jeho pečlivé choti velmi
dobře se dařivají. Žernovka stala se i oblíbeným vý-
letním místem nejen Pražanů léto tu trávicích, ale
i intelligence z okolí ftičan. Č. Kostalce a Č. Brodu
I Pražané, zavítavší jen na několik hodin do zdejší
krajiny, neopomenou vyhledati také. Žernovku, kde
nejen hojně zábav, ale i výborného občerstvení a po-
silnění se jim poskytuje
— Z Vysokého Mýta. (Velká národní slavnosl.
Václavek
Pohořelá
Antonín
Pražan
Žernovka
Mukařov
Říčany
Klokočná
Praha
Kt
Č . Kostalka
Č . Brod
Vysoký Mýto
I ráce
23
article
Místní odbor Ú. M. Š. a Husova fondu ve Vysokém
Mýtě pořádá ve dnech 7. a 8. září t. r. velkou
národní slavnost za protektorátu slav. okres
výboru a slav. městské rady. Siavnost zahájena bude
7. záři o 8. hod. večer slavnostní akademi
za spoluúčinkování zdejších i cizích sil uměleckých.
hudehního kroužku zdejšího a zpěváckého spolku
»Olakara«. Ve čtvrtek 8. září vyjde o 2. hod. odpol
velký průvod za účastenství všech spolků zdej
ších a venkova na »rejdiště«, kdež rozvine se vlastní
slavnost s celou řadou zábavných i vážných attrakcí
z nichž prozatím uvádíme aeronautické produkcep
Hůlky z Prahy, foolballové zápasy zdejšího sportov
ního kroužku, chantant, koncert studentské kapely a
p. V případu nepříznivého počasí koná se slavnost
ve velké dvoraně Sokolovny.
— Loulková divadla Na národním lout
kovém divadle Klubu vlast. přátel dra. Paříka
a Třebenicka v zahradním sále měšťanského pivovaru
na Král. Vinohradech hraje se dnes o 6. hod. več.
»Sedm havranů«.
— Výslavní cena. Před nedávnou dobou do ob-
chodu uvedená přírodní kyselka »Marion« byla vy
znamenána na Mezinárodní výslavě pro umění ku-
chařské, hostinství atd. v Plzni čestným diplomem
s právem ražení zlaté medalie. Vyznamenání toto
zaslouží si, dle soudu odborníků, zřídelní podnik
»Ledvina a Lepša« (Praha II., Hybernská ulice č. 22)
plným právem, ježto kyselka jím prodávaná dle
úřadní analyse všem hygienickým požadavkům
vybovuje a jako stolní i jako léčivá voda k piti
se hodí.
— »U Holubů« na Smíchově je dnes koncert př
volném vstupu.
Ú M Š
Husův
Pařík
Třebenicko
Král
Marion
Ledvina
Lepša
Vysoký Mýto
Praha
Plzeň
Praha II
hybernský ulice
Smíchov
Loulková divadlo
24
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Zajímavý nález archaeologický. Z Kodaně se
telegrafuje: Při vykopávce vikingské lodi poblíž
Tönsberga v Norsku shledáno, že pohřbena byl
kdys jedna královna pod touto lodí vikingskou.
Nález ten jest archaeologieké unikum,
protože dosud nenalezeny nikde takové hroby žen.
= Garderoba anglického svěláka. Z Londýna
t legrafuje se, že včera tam konána byla na žádost
věřitelů dražba garderoby markýze Angleseye a sice
na zámku jeho. Vydraženy byly tyto části oděvu
markýzova: 227 úplných salonnich oděvů, 362 vesty.
100 převlečníků, 61 kabátců, 73 fraky, 143 páry
obuvi, 150 ranních oděvů, 82 županů, 29 lázeňských
krojů, 278 párů rukavic a 453 kravat. A šat ten byl
zhotoven vesměs z nejdražších látek od předníc
londýnských a pařížských krejčí. Vydražen byl
ostatně i veliký počet kožichů, z nichž jediný na př.
odhadnut byl na 1000 lib. šterl. (24 000 K), ale v
dražbě za 300 lib. šterl. prodán byl. Celkem se při
dražbě prvního dne vytěžilo 1416 lib. šterl.
= Okraden na železnici. Z Pešli se telegrafuje,
že professoru průmyslové školy Kolbenbayerovi ukra-
dena byla ve vlaku za jízdy z Vídně do Pešti taška.
obsahující dvě stovky a spořitelní knížku, znějící
na 28.000 K.
= Sebevražda berlinského advokáta. Z Berlína
se telegrafuje, že tamní advokát dr. H. z Hollzendorfu.
syn proslulého mnichovského professora práv, v
věku 47 let v restauraci Tegelu v návalu trudno
myslnosti se otrávil.
Anglesey
doktor
Kodaň
Norsko
Londýn
Vídeň
Pešť
Berlín
Tegel
25
article
= Odsouzená účetní. Elsa Fretwurstova, účetní
velkozávodu Fettova v Mohuči, byla pro zprone věru
40.000 marek odsouzena do vězení na 21/2 roku a
ke ztrátě cti na tři léta.
= Ohromný požár lesů. Z Ajaccia telegrafuj
»Korr. kanceláři«: Obrovský požár zuří od včerejška
v rozloze přes 20 km. na vých. pobřeží korsickém.
Přes 1000 hektarů lesů padlo ohni za oběť. Také
nádraží bravonské úplně shořelo, jiné jest ohněm
ohroženo. Železniční doprava byla přerušena. Doby-
tek u velikém počtu zahynul. Obyvatelstvo, podporo-
vané vojskem, snaží se požáru přítrž učiniti.
= Cholera v Asli. Z Baku, 25. srpna. (C. - B
Jak se sděluje, cholera v Rešti se zmáhá. Z Enseti
se sdělují případy úmrtí. V Melvu onemocnělo 23
t. m. 51 osob a 13 zemřelo.
Fretwurstův
Mohuč
Ajaccio
Bak
km
ha
26
article
Z literatury.
Z literatury.
Pamětní knihy.
22— Prošel jsem malinkým lázeňským mí
stem a liják mne v něm na den připevnil. Ne
bylo to jedno z těch bezčetných lázeňských míst
jimiž se dnes český venkov hemží, jež vyrůstají
jako houby po dešti a jejichž majitelé po dvou,
třech létech nemohou pochopit, proč se jim hoste
nevracejí, když mají přece veškeré pohodlí, vše-
chny výtečnosti a výhody jako v nejsvětovějšíeh
lázních, vylíčené podrobně v inserátech místníeh
listů. Ale v jedněch z těch starobylých lázeň-
ských míst se starými lázeňskými domy, ozdo-
benými ještě erbem bývalého šlechtického ma-
jitele, se zarostlými, úpravnými procház kami,
polozasypaným, léčivým pramenem. Jejich skvěle
časy už dávno zašly, ale hrstka hostí stále se
ještě rok od roku ráda seházi v tichém místě,
spíše k osvěžení než k léčení a snad z pokolení
na pokolení dědí se tradice o milém, nerušeném
koutě v lesích, jenž zůstal šťastně moderním,
saisonním životem ušetřen. Už se tam všichni
znají a novému hostu nezbývá než ucházet se
o přijelí do té dočasné letní »rodi ny«, anebo
odejet. Přechodní poutník je ztracen v takovém
místě a toužebně vyzírá ze svého kouta jídelny,
do nečasu venku, kdy bude moci raději dále.
27
article
Snad se hostinské sželelo mé tváře, snad
kniha, kterou mi přinesla, byla pravidelnou útě-
chou všech na chvíli zabloudilých — po kávě
donesla mi foliant v ohmataných, dirkovaných
deskách — pamětní knihu bývalé fary, býval
školy, bývalých lázní Bylo hodně toho členi:
od počátku, kdy lázně byly kdysi počátkem mi-
nulého století opraveny a farář shledal doklady
jejich starobylosti. Historická data i zázračná
uzdravení velmi daleko na zad, pak pověsti
a legendy o čistém prameni, několik stránek kup-
ních smluv, převodů a jmen majitelů, chemi
cké analysy vody a rejstřík všemožných ne-
mocí, pak zase růženec jmen vzácnějších hosti.
kteří kdysi, dávno se tu léčili, na hon jezdili ..
K tomu navázána historie vesničky, zas daleko
kamsi do středověku zabloudilá, trampoty se
stavbou a opravami kosteliku, konečně květena
okoli, výčet dolů a kutacích jam kdesi na blízku
a pak podrobné vypsání »nových« lázní. Dalš
zápisy hodně rozmanitě, počasí, spory sedláků
s panstvím, neštovice, nepokoje, povídky o stra-
šidlech, popisy krojů, písně k marianským slav-
nostem — těch pět či šest hodin, jež bylo
nutno vysedět nad touto snůškou nejrozmanitěj
ších věcí stačilo, aby se vtiskly až zbytečně
věrně v pamět a aby vzbudily jistou sympatii.
28
article
Je v takové knize jistě hodně zbytečného, naiv-
ního i nesprávného, ale přece má svoji cenu.
Kronika kraje, v níž se zreadli, třeba neforemně,
život okolí, v níž postupně zůstává tkvěti po
trošee toho žití, jež jinak vyniká a mizí, neza-
nechávajíc ve vědomí národního celku stopy
vykonává vždy svůj dobrý úkol: ulehčuje práei
každému, kdo studuje život svého národa.
Ovšem: čím intelligentnější duše zachycují
v takové kronice život svého okoli, čím živěji
líčí, čím účelněji vybírají, čím ne snad podrob-
něji, ale význačněji vystihují charakteristické
rysy, tím cennější je taková práce.
A není dobře, ponechávat jen náhodě
lokálnímu interresu starost o existenci i hodnotu
takových místních kronik. Obecnější péče o ně
se projevila také již několikrát. Farářům ukládá
se vedení pamětních knih, školám rovněž —
jenže formuláře a výnosy mnoho nespraví. Naše
probudilé místní rady, naše okresní výbory.
měly by tu vděčné pole působnosti, a kdyby
každé české místo bylo pečlivo o svoji dobrou
kroniku místní a popis svého kraje — oč snáze
a důkladněji daly by se provésti ony popisy
českých krajů, o které dnes čileji se stará náš
venkov, a oč soustavněji dal by se uskutečnio
popis české země, vlastivěda česká, která dosud
nám scházíl
30
article
* Josef Kořenský, K prolinožcům. Cest
do Australie, Tasmanie, na Nový Zéland, ostrovy Přá-
telské, Samojské a Vitijské a návrat Celebesem, Javou
Korálovým mořem, Siamem, Činou, Japonskem, Ko-
recu a Sibíří. Se 205 obrázky v texlu a se 16 pří-
lohami. Nakl. J. O tto.
Autor „Cesty kolem světa“ jest znám jako by-
strý pozorovatel a zajímavý vypravovatel, jenž se
k tomu ke všemu vydává na cestu po náležité přípravě
cestopisných prací svých předchůdců. Při cestopisu
pro české čtenářstvo jest i to nezbytno — proč? uká-
žeme dále. Přítomný cestopis počíná autor následu-
jící zajímavou antithesou: „Či není podivno, že tam
v zemi Protinožců, slunečná koule neputuje po nebi
jižním, ale po obloze severní? A není-liž v pravdě na
rub, zvíme-li, že tam slunce žhavě praží, když u nás
proniká tělem krutý mráz? Že je tam víti jižní stu-
dený a severní teplý a zhusta palčivý jako dech roz-
žhavené poce? Ze tam rtuť v tlakoměru stoupá za
větru jižního a padá za větrů severních? Není-liž
ku podivu, že na jižní polokouli žijí ještě tvorové.
Kořenský
Korálův
Austrálie
Tasmanie
Nová Zéland
Celebes
Siam
Japonsko
ko
31
article
vyskytující se v jiných dílech světa již jenom jako
zkameněliny? Jak neměli žasnouti i sami přírodo-
zpytci v celém svělě proslulí, když jich došla neslý-
chaná zvěst, že žijí u protinožců i ssavci, kteří snášeji
vejce, podobná vajíčkům ještěrčím? Kdo by se ne-
zarazil, kdyby tam spatřil ssavce, jenž má zobák jako
kachna, jsa zpola vydra a zpola pták? Neměli-tiž
hlasatelé učení Darwinova jásati, že mají konečně
v rukou makavý důkaz svého tvrzení o postupném
vývoji organisace? Kdo by se nedivil, vida poprvé
v životě, že skoro všichni tamější ssavci přecho-
vávají neúhledná mládata ve zvláštních kapsách
břišních po několik měsíců a že i největší austrálští
ssavci rodí mláďata jen tak veliká jako malíček? Kde
jaký ssavec, každý s břišní torbou, vyjma zdivočného
psa dinga a dravého psohlavce jak zebra pruhovaného.
Darwinův
32
article
Nedivite se, že tolikeří ssavci v zemích našich proli-
nožců celý život proskákají, užívajíce při tom jenom
noh zadních? Nepodiví-li se přírodozpytec, shledá-li
na lebce ptakopyskově a ježužině zjevy jaké mají ptáci
nebo ještěrky, ale žádný jiný ssavec světa? Nemá-li
se člověk diviti, že kraje vzdálených protinožců ne-
mají žádného původního kopytnatce? Že tam schází
lesům i polím chutná zvěř nízká i vysoká a že
kolonisté vychovali si z nasazených králíků a zajíců
největší škůdce polního hospodářství?... Kdo jindy
slyšel, že jsou země s labutěmi nikoli bílými, ale
černými jako krkavei? Kde kdo tohdy viděl, že jsou
33
article
pevniny, kde jazýček ptáků začíná něžnou stětičkou
k vystírání medové šťávy, hotovým to košťátkem
v podobě zdrobněné? Kdo pak kdy slýchal, že jsou
na světě hvozdy, v nichž vysmívají se opeřenci lidské
práci uštěpačným hahaho? Že jsou pralesy, hostící
v sobě ptáky břichomluvce, kteří mají chvost jako
lyra a umějí štěkati, plakati jako děti a křehotati
jako žáby? Že jsou austrálské hvozdy útočištěm ne-
motorných opeřenců, kteří snášejí vejce společně, a
kladouce na ně hromady trouchnivějícího listí, pone-
chávají zahrabaná vejce lučebnému teplu k vylíhnutí?
Neníliž divno, že kuřátka v takové mohyle vylíhlá
ležíce na zádech hrabou a hrabou, až se prohrabou
k dennímu svěllu na povrch kurhanu? Že žijí na
jižní polokouli opeřenci, kteří snášejí vejce do te-
plého popela tamější živé sopky, aniž se dále starají
o kuřátko? Není-liž divno, že na nejdálnějším jihu
jsou hrbitovy obrovských ptáků, kteří nikdy neměli
křidel? Že jsou tam ještěři skákající po zadních
nohách jako klokani a vykrášlení mohutným nákrč-
níkem jako rytíři dávnověku? Že ve vlasti vymírajících
Maorů vymírají také prapodivní ještěři se třema očima
s pravěkou podobou, odvozujíce svůj rodokmen z před-
ků, kteří žili před statisíci lěty? Jak se neměti diviti
i přírodozpytci z povolání, když slyšeli poprvé, že
byla v Australii objevena ryba, mající za dýchácí ústroje
nejen žábra, ale pro všecky případy zápasu životného
také plíce?
Maori
Austrálie
34
article
Podav takto stručnou charakteristiku přirodních
divů australského dílu světa a jeho ostrovů a zmíniv
se o přípravách na dalekou cestu a o plavbé Atlant-
slým a Indickým oceánem k Australii, přistupuje
k líčení své cesty na Labutí řece, z Fremantlu do
Adeksidy, k vyhaslým sopkám Gambierským, do Ba-
ratu, Victorie, Gippslandu a Tusmanie. Byla to cesta
velmi zajímavá a poučná nejen po stránce přírodo-
vědecké, při níž byla cestovateli vítanou pomůckou
bohatě nadaná musea velkých měst austrálských, ale
též v ohledu národopisném, hospodářském a politi-
ckém. Země ty, jež byly ještě před padesáti léty
peuhými trestnickými koloniemi, jichž vnitrozemí bylo
bezvodnou pouští, ohrožující cestovatele hladem, zá-
hubou a smrtí, staly se během let nejkulturnějšími,
nejbohatšími zeměmi světa, nikoliv zlatem, nýbrž cho-
vem ovcí, jenž měl v zápěli zůrodňování vnitrozem-
ských pustin artésskými studnami a platně přispěl
k hospodářskému rozkvětu země.
Zvláštní hospodářské poměry zevní pak zase je-
vily vliv na poměry politické, jež způsobily obsáhlé
reformy v oboru zákonodárství dělnického, tak že se
slalo, že ve všech otázkách vnitřní politiky rozhoduje
dělník, jenž si dobyl osmíhodinné doby pravovní,
určité sazby mzdy, zákazu práce barevných dělníků,
snižujících mzdy atd. Připočtěte k tomu vzorně upra-
vené školství, blahobyt stále vzrůstající, stále ro-
stoucí počet obyvatelstva a máte obraz báječného
rrzvoje bývalé trestanecké kolonie, jež se po válce
africké sestoupila v soustátí pod společnou vládou.
Tusmanie
Atlanta
Austrálie
Adeksida
Victoria
Gippsland
35
article
Autor líčí zajímavým způsobem postup tohoto
rozvoje nejmladšího dílu světa a svérázné krásy pří-
rody této země, kde i rostlinstvo jeví formy zcela
odlišné od známých forem ostatních dílů světa, kda
není nedostatku ani imposantních hor a sopek, řek
a peřejí, jež poskytují oku cestovatele vděčné motivy
krajinářské jak na pevnině tak na ostrovech. Autor
— jenž si všímal všeho, zkoumal vše a o všem hleděl
se poučiti— podává čtenáři hojný materiál poučnýa
zajímavý ze všech oborů lidského vědění.
Další cesta vedla autora hollandskými osadami
Celebesem a Jávou se zajímavými typy domorodců
a bohatou tropickou přírodou, Korálovým mořem
s jeho zajímavými ostrovy, Čínou a Japonskem, po-
vždy zajímavými, Koreou, o niž zuří nynější krvavá
válka a Sibiří, kde použil k návratu domů velké
sibiřské dráhy, největšího to kulturního díla posled-
ního desetiletí.
Ve svém díle cituje autor též díla cestovatelů
cizích, zejmena anglických. Pro český cestopis je to
nezbytno, neboť při poměrném nedostatku cestopisné
literatury u nás je nezbytno, podati co možná úplný
a zaokrouhlený obraz těch kterých zemí, což jedno-
tlivci při sebo pilnější a důkladnější předběžné prů-
pravě bylo by nemožno. Cizí cestovatel ovšem může
se obmezit, vypravovati toliko vlastní svoje zku-
šenosti e co se týče ostatního, odkázati prostě na
díla svých předchůdců, kdežto u nás jest nutno, cito-
vati z cizích pramenů aspoň tolik, kolik je nezbytně
třeba k získání celistvého obrazu té kieré země.
Korálův
Celebes
Jáva
Čína
Japonsko
Korea
Sibiř
36
article
* Nákladem Cyrila Homana v Přešticích vyšla
rázovitů sbírka veršů Tadeáše Vrby: »Ka-
mení«. Sbírka, možno-li tak říci, genru Bezručova,
ale přece mimo as tři sloky, znící jako ohlas »Slez-
ského číslav, zcela samostatná, jakož také celé
ovzduší Brd, jež v nich jest zachyceno, přece jiné
jeví barvy, jiná světla, jiné stiny nežli kra, ten kol
Dombrové a pod Lysou Horou. Ta nuance mezi zou-
falstvím, mezi steskem, hlubokým, těžkým ale přece
ne beznadějným steskem, líší zřejmě dost verše obou
básníkův. Málo radostného i Vrba v Brdách svých
nasbíral, jen hočké květy, jen — kamení . ..
Je těžké kamení do duše lichy
až příliš vryto!
Já vyšel na pole sebírat kámen,
ze srdce jara když prýštila míza
Chmurný jest kolorit básní těch, ať zachycují
jen krajinářský ráz kraje, ať těžký zápas lidu pod-
brdského, národní i sociální, aneb i jen bidu jednot-
livou, chuďasa, jenž od mládí jen mozolil se mezi
kamením . ..
Široká Přimda a široké stíny
pod horou k východu do vlasti lehly ;
chladno je k východu, v sever je chladno,
ze Mže a Radbuzy mlby se zvedly.
Pod Přimdou, země má, hranou kraj zvoní,
mrazivý vítr tam lipami klátí . ..
Ani zla, jímž nebe samo domkáře a sedláka
deptá, nezapomenuto v tvrdých verších těch a kdož
viděl, jak sucha hrozivá sežehla kraj český až na
kost, nepřečte bez hlubokého dojmu »Mraky«, slesk
za oblaky stále prchajícími, aniž krůpěje daly.
Stojí právě proto knížka ta za to, aby čtena byla,
hojně a celou duší čtena, pro ten silný tón svůj
sociální, pro ten český, rázovitý, abychom tak řekli
venkovský tón svůj . .
Homan
Vrba
Bezručův
Přeštice
Ka
Brdy
Lysá Hora
Přimda
Mže
Radbuza
Dombrová
37
article
Hluboký stesk vane sbírkou tou jako tím krajem
podbrdským, ale již již přechází stesk ten v hněv
slibnější, vzdor i odpor k utiskovateli, jenž béře řeč
i chléb zároveň:
». . . a rozbil bych jim v hněvu celý dům,
až by ten kluk mi v prácí řekl znovu,
že jejich chleba jí snad starý Chlum!-
Také milostný tón zachvívá některými slokami
sbírky, ale stlumený a resignovaný, takže neruší
snad křiklavě světlým rysem temných barev obrazu,
neruší jednotného dojmu veršů. Jen apostrofa na
»slečnu od Vltavy« byli bychom si přáli míti právě
proto vypuštěnu. Jinak ale i milostné sloky ostatní
zapadají tím více v jednotný ráz knihy, že takév
tento odlehlý koutek vnitřního života padají veliké
šeré stíny ostatního okolí, ostatního chmurného pro-
středí. Ta duše, prosáklá bídou vlastního lidu, ne-
mohla by ani šťastně milovati a v několika pěkných
slokách básník děvče, jež by mu rádo jásalo vstříc.
odkazuje jinam od sebe neklidného, zjitřeného, jinam,
kde putuje se k štěstí ..
Chlum
Vltava
38
article
Zvláštního rázu a půvabu dodává veršům básní-
kovým, že k vyjádření i citů sebe subtilnějších do-
vedí nalézti téměř vždy porozumění a obraz z přírody
samé, jež jej obklopuje, obraz ač šerý, z pravidla
nikoli rozplizlý, nýbrž určitý a k myšlence i na
pohled vzdálené zcela přilehavý.
A samy i celkové krajinářské obrázky, jéž za-
chytil, slouží mu vlastně zase jen k vyjádření nálady
duševní, citův, myšlénky ..
Literárně nejsou ovšem všechny sloky stejné
ceny a autor zajisté v příští sbírce, vymýtí vše slabší,
ale i tuto jest dost básní již umělecky úplně vyspě-
lých a vybroušených. Mezi nejucelenější čítám
»Mraky«, »Čí chleba jíš«, »Přimda« a závěrečnou re-
signaci » Jdešea
»Spíš v čestném hrobě, klidně v zákop klesni,
a na tvém hrobě nejčestnější kámen...“)
*) Komu nevnucuje se při básni té přímo vzpo-
mínka na slavné resignované verše Byronovy v Mis-
solunghi:
»The land of honorable death
Is here: — upto the field, and give
away the breath!
..Look around and choose thy ground
and take thy restl
Byronův
Přimda
the land of honorable Sabbath Isa here