3
masthead
23. srpna 1905. Císlo 232
4
article
a proti zúmyslné nedbalosti a vlažnosti, s jakouž
úřady a milice americká spoluobčany své krve
chránily ...
Světová výstava v St. Louisu.
Český den.
St. Louis, dne 7. srpna 1904.
Zo všech dosavadních světových výstav
sainilouisská rozlohou a nákladnosti zaujímá
první místo. Napsalo se o ní už tolik, že dostat
se na ni, zdálo se mi být vyplněním krásného snu.
a když představil jsem si dle popisů českého dne
na chicagské výstavě r. 1893 budoucí kouzlo
českého dne na této největší výstavě světové,
neodolal jsem a rozjel jsem se za moře v po-
slední chvíli, že právě tak stačil mi čas, abych
se dostal do St. Louisu ve dny českých slav-
postí.
Není dnes nic tak zvláštního cesta za oceán
a výletem do Ameriky může se u nás pochlubie
kde kdo. Sednete v Praze kteréhosi parného od-
poledne na rychlovlak, tma zastihne vás užv
nudné, jednotvárné krajině u Lipska a časněz
rána příštího dne dýcháte vlahý, vonný vzduch
brémský. A o den později, když pod dopoledním
sluncem leskne se hladina mořská jako roz-
tavené zlato, mizí vám už s očí evropská pev-
nina. Ještě Anglii minete, a když ztratily se vám
v dálce křídové skály, pověstné Jehly a jejich
maják, už jen rackové, obletující loď a vrhající
se lačně na odpadky, z lodi do vln vyhazované,
jsou posledním pozdravem staré vlasti. Třetího
dne jste na širém moři. Chcete-li užiti moře, je-
dete lodí, po níž plavba trvá deset dni. Už prv-
ního večera jste na lodi jako doma, a za několik
St . Louis
Amerika
Praha
Lipsko
Anglie
5
article
dní cilite se jako mezi starými známými. Ce-
stovní přihody a románky vidíte i zažíváte, co
hodinu nalezáte v moři nové krásy, a přihodí-li
se vám jako mně zakusit třídenní bouři, jste
s plavbou zcela spokojeni. Desátého dne obje-
vují se už lodi: míjíte rybářské lodice plachetní,
na jichž přídě rozeznáte harpuníka, pasoucího
po velrybě, setkáváte se s parníky, plovoucími
z New Yorku. Jedenáctého dne proděláte ob-
vyklé formality a odpoledne po čtvrté zajíždíte
po Hudsonu mezi New York a Hoboken, mezi
sta lodí a v obzor, uzavřený vysoko trčícími
budovami, o nichž jste kdysi čítávali s takovým
obdivem. A za zvuků hudby a po loučení se
známými opouštite loď. Ještě tu a tam stisk
ruky, pozdrav a zamávání šátkem, a rozcházíte
se snad navždy s většinou lidí, s nimiž jste pro-
žili jedenáct bezstarostných dní. Rádi byste se
zdrželi v severoamerické kapitále, ale máte-
referovat o českém dnu, nezbývá vám, než sed-
nout do vlaku, a ještě téhož večera pokračovat
v cestě. Projíždite zelenými, pestrými krajinami
přes údolí i vršky, planinami, kolem farem i mě-
steček, přes řeky a kolem jezer — krásným ku-
sem světa, jemuž podobný jste viděli leda ve
florentské Toscaně. A třetího dne z rána objeví
se před vámi ohromná rozloha světové výstavy.
spousta věžiček a věží, střech a soch — Ba-
bylon, hemžící se lidmi, jemuž nevidite konce.
O čtvrt hodinku později vystoupíte v saintlouis-
ském nádraží, propletete se tisíci lidí, vsednete
do kočáru a ujíždíte ulicemi do české čtvrti.
New York
Hudson
Hoboken
Toscana
6
article
Bylo mi, jakobych byl někde doma, když
najednou do očí mne uhodily nápisy: „Vítáme
Vás“, — „Slovan všude bratry má!“ — české,
slovanské a americké barvy praporů a dekoraeí
— všechno to, čemu jsme tak zvyklí u nás, kde
ze slavností nevycházíme — jak je rok dlouhý.
A když vyskočil jsem z vozu před redakcí
„Saintlouisských Listů“, ulehčilo se mi, jako
bych měl za chvíli se ocitnout mezi svými, mezi
starými známými. Vtrhl jsem do „officu“ a
div že jsme si do náručí nepadli s přítelem
Sokolem-Tůmou. A poněvadž redaktor Novák,
tvůrce „českého dne“ v St. Louisu, je dobrá
duše, byl jsem za nedlouho jako doma. Toho
dne byly první závody sokolské v Lempsparku
a večer v Sokolovně zkoušky zpěváků ke kon-
certu — první den slavností a poslední připravy
k „českému dnu“ na výstavě. Čekal jsem, že
aspoň trochu ruchu a slavnostní nálady strhne
mne v ono rozechvění, jemuž se u nás nelze
ubránit při národních slavnostech ani skeptikovi.
Ale zklamal jsem se. Nikde nebylo cítit nějakého
nadšení, nějakého vzrušení. V Sokolovně bylo
živo, ale pozorování té živosti vzbudilo spíše
Sokol
Tůma
Novák
St . Louis
7
article
jsou z malých cihel, přivážených po moří z Italie.
Krásná vyhlídka je s terrasy před starou
kathedrálou. Jižní čásť města tvoři nádherné
villy s velikými zahradami, kde se daří fíku
i vavřínu. Okolí je bohato vinicemi.
V létě bývá naprostý nedostatek vepřového
masa, ale značná spotřeba zeleniny. Hlávkový
salát a špenát jdou i v pozdním létě dobře na
odbyt. Hlavní potravou chudšího lidu jsou fa-
zele. U nás se myslí, že jen bílé fazole jsou
jedlé. V Terstu by skoro nikdo bílé nejedl. Jedi
se jen barevné druhy. Celkem má chudší lid vy-
datnější stravu nežli chudina u nás. Z nápojů
platí hlavně víno. Pivo je dost špatné a drahé.
Čepuje se hlavně štyrskohradecké nebo terstské
z pivovaru Dreherova, litr od 20 kr. výše. Mnoho
piva se vyváží do Benátek, Egypta a jinam,
většinou budějovické, méně plzeňské. Vývoz na-
šeho piva přes Terst dal by se snadno povznésti,
ale naše pivovary si vývozu téměř nehledí.
Laciné je občerstvení za horkého dne skle-
nieí limonády. Stojí krejcar. Je příjemně chla-
zená ledem. Roznášejí ji starší muži po ulicích
a v přístavě. Laciné je ovoce. Višně, z okolí,
jsou na trhu v první polovici května. Velikou
lahodnou dýni možno koupiti za 8—10 kr.
Čerstvé fíky, nesušené, v podobě hrušky, po
1 kr., veliké dva za 3 kr.
Jedi
Dreherův
Terst
Benátky
Egypt
8
article
Zima v Terstu je mírná. Deště prudké, ne-
trvají dlouho. Prší skoro jen při boře, která
v létě nebývá prudká a málokdy trvá déle než
1—2 dny. Za ní panuje citelný chlad. Opakuje
se po 8—14 dnech. Nebývá v létě ani z daleka
tak prudká jako v zimě, kdy převrhuje na ná
draží vagony, na ulicích lidi a na moři lodi. Nej
obávanější druh zimní bory duje náhlými ná-
razy po tři dny, ochabne a burácí s obnovenou
silou další tři dny.
Terst sám nehodi se k letnímu pobytu jako
vůbec žádné velké město; ale najde se všude
na pobřeží snadno byt a laciné životní potřeby
Netřeba se obávati přílišného horka. Tersťané
také rádi odjíždějí na letní byt, ale nikdo ne-
jede jinam, než někam na pobřeží a jenom
létě. Na Adrii je léto mnohem krásnější než
zima. Zima pro svoji mírnost se doporučuje
leda nemocným, ač by jim léto zajisté také
svědčilo.
smutné úvahy, než radostnou náladu. Před So-
kolovnou zněla skoro jen angličina, v Sokolovně
častěji, než bylo třeba. A co chvíli tu a tam za-
skřípla disharmonická episoda, jež jinak byla
by snad bezvýznamná, ale bolela, byla-li před
„českým dnem“.
Před těmito slavnostmi byl jubilejní sjez
Českoslovanského podpůrného spolku, založe-
ného před padesáti léty. Nebyl jsem jeho svěd-
kem, tedy referuji jen referované. Sjelo se 57
delegátů z celých Spojených států, a z jednání
nejzávažnější výsledek jest, že tisíc dollarů vě-
nováno bylo Matici vyššího vzdělání e tisíc dol-
larů Invalidnímu českému domu v Chicagu.
Adrie
Terst
Chicago
9
article
Účastenství na sjezdu sokolském nebylo větší.
Na závodech prvního dne bylo lidí, co by nn
prstech spočítal. A poslední naděje skládali jsme
tedy s kollegou Sokolem-Tůmou v „český den“
na výstavě, ač předem už věděli jsme o okol-
nostech, jež byly mu na škodu a jsou typickými
pro český život v Americe. Strana katolická se
„českého dne“ vůbec nezúčastnila a uspořádo
o měsíc později sjezd žurnalistický. Desítitisí-
cová osada česká v St. Louisu bezpochyby byla
by sama stačila na zachránění české cti v den
tak významný, kdyby vedle rozporu se stranou
katolickou ještě osobní zájmy a lhostejnost ne-
zasáhly rušivě v slavnost, která měla být re-
presentací ameriekých Čechů a posilou v národ-
ním jejich životě. Na neštěstí hned předen
dlužno doznat, že ani tím, ani oním „český
den“ na světové výstavě nebyl. Pro ty, kteří byl-
na českém dnu před jedenácti léty v Chiengu.
byl bolestným zklamáním — pro nás, kteří jsme
k němu příjeli přes moře, novou smutnou zkuše-
ností.
Sokol
Tůma
Čecho
Amerika
St . Louis
10
article
V sobutu dne 6. srpna oznamovaly anglické
listy saintlouisské „dělnický den“ a vedle něho
„den český“ i ještě (řetí, zcela podřadný. Vy
padá to jako zlehčení významu „českého dne-
a působilo to na nás podivně. Avšak brzo jsme
se přesvědčili, že bylo tak dobře: aspoň mén
bila v oči ubohost „dne českého“. Příležitost-
nou, vzletnou báseň k tomuto dnu na rychlo
napsal do „St. Louisských Listů“ přítel Sokol-
Tůma. Bylo ještě více a důležitějších věci, kte-
rých domácí lidé v přípravách opominuli, a kte-
rých už nebývalo by možno napravit ani na
rychlo, kdyby to bylo komu připadlo,
Z rána vyšel z města průvod Sokolů. Jel
jsme na výstavu a tam jej vyčkali. Účastníei
českého dne chicagského vypravují, jak tehdy
na výstavě jen češtinu bylo slyšet, jak průvod
tři hodiny se táhl městem, co bylo nadšenía
slávy. My nebudeme, bohužel, míti ve vzpomin-
kách na saintlouisský den český ničeho podob-
ného. Na výstavě nebylo znát nikde, že by byí
„český den“. Výstavní návěští ohlašovala „děl-
nický den“ a pod tím hodně nepatrnými písmenky
teprve „den český“. A to bylo vše. Když kráčel
mimo nás malý průvod sokolský, čitající sotva
půl třetího sta účastníků a nikým nepovšimnutý
podivná nálada nás stísnila a už neopustila. Ně
kolik řad Sokolek a něco málo Sokolů chicag-
ských v našem sokolském kroji šlo v čele prů-
vodu. Za nimi ostatní Sokolové ve zkomolených.
Sokol
Tůma
St
11
article
temnomodrých čamarách, v obyčejných košilíech
a s tmavými, plstěnými klobouky. V ohromnýeh
rozlohách výstavních průvod i jeho hudba ztrá-
cely se jako v moři. Nebylo nadšení v řadách
průvodu a nebylo vůbec nikoho, v kom by prů-
vod mohl vznítit nadšení. Slibovalo je, že Češi
budou uvítáni presidentem výstavy Francisem,
ale ani to se nestalo. Až do Sladia výstavou pro-
šel průvod s menší pozorností, než když člyři
pitvorně oblečení černoši jdou promenádoua
vyvolávají nějakou attrakci v „piku“, v záhav-
ném oddílu výstavy. Pomalu se za průvodem
sbírala hrstka Čechů, bez valnější účasti a roz-
hodně bez radostného vzrušení. A tak vtáhli
jsme do Stadia. Představte si prostor, jenž by
pojal lehce asi 50.000 diváků a má v amfiteatru
jen sedadel na 20.000. A v té rozloze — —
267 diváků. A ještě méně cvičících Sokolů
aréně, nestejně zarostlé travou. Jako svíčičky
v poušti — vzdychal přítel novinář, ale za-
pomněl říci: jako svíčičky nehoříci. Z tisíeů
saintlouisských Čechů přišlo jich snad ještě
méně, než z ostatních států Unie. Kdyby byla
aspoň ta hrstka projevila nějaké nadšení, snad
na chvíli bývalo by možno zapomenout na tu
odevšad zející prázdnotu. Ale ani toho nebylo.
A když jako mnozí jiní, znechuceni a smutni
odešli jsme ještě před ukončením cvičení,
v první hospodě za Stadiem našli jsme — —
Sokoly.
Čech
Francis
Čecho
Sokol aréna
Sokol
12
article
Ve dvě hodiny začínal ve Festival-Hallu
koncert. Na dva tisíce lidí se tu sešlo — z nich,
myslím, velmi mnoho jen k vůli vystoupen
virtuosky na housle, slečny Marie Herite-
sovy z Prahy, jež zachránila nejen koncert,
nýbrž i český den. Hrála, jako vždy, krásně
oduševněle, i strhla obecenstvo, jež až do té
chvíle nemělo příležitosti propuknout někdev
nadšení. Po velikém Viouxtempsově koncertu
D-moll, provázeném orchestrem, jejž bylo nutno
zaměnit za koncert Dvořákův, k němuž ne-
došly v čas noty — slečna Heritesova přidala
vlastní skladbu, fantasii na „Kde domov můj“,
při níž mnohému vešly slzy do očí. Ještě ně-
kolik jiných čísel zahrála mladá naše umělkyně
a při každém stupňovalo se nadšení obecenstva,
v němž bylo pozorovat rakouského konsula
Diehma, zástupce rakouské vlády na výstavě,
barona Stibrala, komisaře p. Peterku a tři jiné
úřadníky z rakouského oddělení, dále pivovar-
níka saintlouisského, p. Stievera, přitele Čechů
a mnohé jiné. Když slečna Heritesova hrála kon-
cert Vieuxtempsův na zkoušce, orchestr propukl
v nadšenou pochvalu a houslisté klepali šmytci
na housle. A v koncertě slečna předstihla ještě
všechno očekávání: provázena osmdesátičlen-
ným orchestrem, okouzlila posluchače a oslnila
svou mistrností právě tak, jako potom v prů-
vodu mladičkého svého pianisty Heřmana. Pěkně
zahrála a v obdiv přivedla obecenstvo i jede-
náctiletá pianistka z Chicaga, také v Praze dobře
známá Milada Černá. Její technika i jem-
nost ve hře až zaráží a zdá se být neuvěřitelnou.
Herite
Dvořákův
Heritesův
Stibral
Peterek
Stiever
Čecho
Vieuxtempsův
Heřman
Černá
Praha
Chicago
13
article
Jako slečna Heritesova, i ona byla nucena při-
dávati nová čísla a vzbuzovala vždy bouři po-
tlesku. Prvním číslem koncertu byla Dvořákova
„Má otčina“, znamenitě provedená orchestrem
za řízení prof. Ernsta. Tato skladba i pozdějí
provedené Dvořákovy „Slovanské tance“, vzbu-
dily asi v mnohých vzpomínku na koncert „če-
ského dne“ chicagského, dirigovaný samým mi-
strem Dvořákem, jenž byl by bezpochyby přijel
i na saintlouisský den, kdyby ho byla nám ne-
vyrvala před čtvrt rokem smrt. Zpěvy, dirigované
prof. Kalašem z Chicaga doplnily hudební pro-
gram. Slavnostní řeči byly dvě: anglická prot
Heritesův
Dvořákův
profesor
Ernst
Dvořák
Kalaš
Chicago
14
article
Šimka z Jowy a česká redaktora a spisovatele
Frant. Sokola-Tůmy z Mor. Ostravy. Professo
Šimek promluvil o povinnostech a tužbách
českého lidu v Americe a každým slovem uhodi
na pravou strunu. Redaktor Sokol-Tům
vzletně a působivě pronesl pozdrav Čechů ze
staré vlasti, připomenul povinnosti amerických
Čechů k národu a ke slavné minulosti českéa
dokončil vyzváním ke svornosti za všeobecného
pohnutí. Zapěním „česko-americké hymny“ a
„Kde domov můj“ byl koncert ukončen. A dne
anglické a německé listy místní přinesly o „če-
ském dnu“ praobyčejné noticky, někde jen ně-
kolikařádkové, v nichž koncert byl odbyt tak
málo slovy, jak jen bylo možno. Psalo se o „dnu
dělnickém“ — representace českého národa na
světové výstavě dopadla slabě a smutně, než aby
ji byl kdo věnoval větší pozornost. Účastníci če-
ského dne z jiných států rozladěni se rozjíždějí,
začíná vyčítání, svalování viny a ostatní do-
hry po fiasku, jchož zapírat nelze a zamlčovat
netřeba.
Sokolské slavnosti skončily se dnes v
„Lemp's Parku“ za účasti aspoň poněkud ob-
stojné v srovnání s minulými dny. Místo i uspo-
řádání slavnosti působilo jako zábava v nej-
nepatrnějším a nejzanedbanějším koutu Čech.
nikoli jako slavnost v městě, kde jsou Čechů ti-
síce a kam měla přijít aspoň sta návštěvníků
z jiných měst amerických. Cvičilo Sokolů málo.
ale pěkně. Zvláště Sokolky new-yorské a saint-
louisské provedly svá cvičení krásně, a zvláště
jim patří zásluha, že trochu nadšení vjelo obe-
censtvu do žil — už trochu pozdě, aby zahlazen
byl zlý dojem z „českého dne“.
Šimek
František
Sokol
Tůma
Mor
Čecho
Ostrava
Amerika
Čechy
Jowy
SokolT
Lempa ' s
15
article
Kde je vina? Slyšel jsem o tom hovoři
mnoho v tyto dny, ale jsem v Americe příliš
krátký čas, abych dnes o tom chtěl rozsuzovat.
Avšak to faktum volá k úvahám a budí nejen
obavy do budoucnosti, nýbrž bezmála jistotu
smutných poměrů a jejich nenapravitelnosti z
dnešních okolností. Co asi bývalo by z „českého
dne“, kdyby těch několik Sokolů nebylo udě-
lalo, co mohlo, a kdyby slečna Hleritesova nebyla
zachránila koncert?
Lhostejnost a nesvornost Čechů v St. Loulsu
má na nezdaru „českého dne“ hlavní podil. Vím,
že Sainilouisští s mnohými překážkami zápasili
při pořádání slavností a že výboru nelze klásti
vinou, než že mnohého opominul, co bylo by
zvýšilo lesk „českého dno“ i v jeho skrovných
rozměrech a v malém účastenství. Nebylo možno
na mnoho se odvážit, když předem byla jistota
malé účasti, ale na co už se saintlouisští Češi
odvážili, měli prověsti s největší péčí, svorně, a
co možná bez dissonancí. Byl volen špatně čas:
mnoho farmářů nyní nemůže přijeti pro žně.
Nebyla bezpochyby vzbuzena součinnost Čechů
v jiných městech ameriekých tak, aby „český
den“ skutečně mohl být manifestací Čechů ame-
riekých. A konec všeho byl, že „český den“ zna-
mená pro nás jen veliké a povážlivé memento.
Strana katolická, chtěla-li zničit na „českém
dnu“, co zničit se dalo, může být spokojena
A ty tisíce lidí v české osadě saintlouisské, kte-
rých z lhostejnosti neprobudil ani „český den“
nechť jsou uvědomělejším Čechům v St. Louisu
pobídkou ku práci a poukázáním, co všechno
mělo se udělat, než došlo na světové výstavě
k českému dnu.
Jan Havlasa.
Sokol
Hleritesův
Čecho
Sainilouisský
Čech
Havlasa
Amerika
St . Louls
St . Louis
16
title
Slavnost odhalení pomníku
Jakubu Kuhatovi.
Kuhat
17
article
Z Č. Budějovic. (Pův. zpr.)
Z Č. Budějovic. (Pův. zpr.)
Blata jihočeská slavila v neděli dne 21. t. m
veliký sválek — odhaleni pomníku hrdinnému sedláku
Jakubu Kubatovi, rychtáži ze Zbudova, jenž
dne 20. dubna r. 1581 na Blatech vykrvácel pod
mečem katovým, za to, že práva selského lidu ne-
ústupně hájil a nechtěl skloniti šiji před panskou
zvůli!
Byla to slavnost rázu opravdu velkolepého, jakou
snad venkov náš již po mnoho desetiletí neviděl. Pá-
číme účastensiví na slavnosti té nejméně na
25.000 lidí. Byly tu zastoupeny nejen všecky blatské
obce, ale dostavili se účastníci z celého kraje i z krajů
vzdálených, z Písecka, Plzeňska, Třeboňska, Tábor-
ská, ba i z Prahy přijelo hojně hostů. Rozumní se.
že Česko-budějovicko, pak okresy hlubocký, netolický
vodňanský a česko-krumlovský zastoupeny nejčetněji
Jen z Č. Budějovic, odkud byly vypraveny tři obrov-
ské vlaky, bylo tu několik tisíc lidí. Již od rána byla
na silnici plzeňské neobvyklá, nikdy nevídaná frek-
vence. Veškeré kočáry z Č. Budějovic byly engažo-
vány k dovážení hostí, mezi ními pak kmitalo se na
sta cyklistů.
Kubata
Č . Budějovice
Blata
Zbudov
Písecko
Plzeňsko
Třeboňsko
Tábor
Praha
Česko
18
article
Sešlo se tu obecenstvo všech stavů. Páni i chu-
ďasově, elita měst, rolnictvo, dámy v nádherných
toiletách i prosté venkovanky. Z poslanců dostavilise
za národní stranu svobodomyslnou pp. Václav Dvo-
řák z Podeřiště, dr. Hynek Lang z Tábora a Ant
Maděra z Lišova, výkonný výbor agrární strany
zaslupeval posl. Staněk a „Sdružení českých země-
dělců“ posl. Zázvorka.
Obce blatské sličně se k velikému svému svátku
vyšnořily. S každé téměř budovy vlály prapory barev
českých a slovanských a několik slavobran vztýčeno
na hlavních cestách ke Blatům.
Místo slavnostní poskytovalo pestrý obraz. Přes
20 velikých stanů rozestaveno po ohromném prostran-
ství, vyzdobeném četnými stožáry s prapory barev
národních, tisíce lesních stromků vhodně rozsázených
tvořilo krásnou dekoraci. Uprostřed týčil se do výše
10 metrů zastřený pomník blatského hrdiny.
Václav Dvo
doktor
Lang
Maděra
Staněk
Zázvorka
Podeřiště
Tábor
Lišov
sdružený český země
19
article
V předvečer slavnosti
V předvečer slavnosti
zaplály mohutné ohně ve všech obcích blatských, což
poskytovalo krásnou podívanou. Ve Zbudově pak, kde
stojí dosud bývalý statek Kubatův, uspořádáno slav-
nostní čepobití. Lid v slavnostním zanícení očekával
rána, připravuje se na slavnost. Však že manifestac
nabude tak imposantních rozměrů, nikdo netušil.
Kubatův
Zbudov
20
article
V den slavnosti
V den slavnosti
již od časného jitra scházel se lid v hustých zástupec
k pomníku a lábořil tu. Přijížděly nesčelné vozy,
okrášlené, dovážející účastníky ze všech krajů. I četná
rolnická banderia přijížděla. Největší nával naslal
ovšem odpoledne, kdy zejmena léž vlaky od Č. Budě-
jovic i od strany opačné vychrlily ve stanicích Zlivi a
Nákří-Nelolicích veliké massy lidu a přečetné spolkyo
zvláště hasičské a sokolské jednoty, spolky pěvecké.
hospodářské atd. z blízkého i z dalekého okolí.
Po příjezdu vlaků seřadil se Zbudově
Č . Buda
Zliv
Nákří
Zbudov
21
article
slavnostní průvod,
22
article
jenž ke 3. hodině dal se v pochiod. V čele jela ne-
přehledná řada selských banderií, pak národně-sociálni
spolky z Č. Budějovic, za těmito spolek „Vlastimil“
z Vodňan a dlouhá řada dívek a jinochů v krajíeh
národních. Pak následovaly sokolské jednoty z d
Budějovie (Sokol česko-budějovický 54 mužů s pra
porem, „Tyrš“ 44 mužů), z Protivína (18), z Hlubok
(26), z Netolic (20) a z Lišova (16). Za Sokolíky
jejichž čety byly celou cestu nadšeně pozdravovány
ubírala se pětičlenná deputace velcobce „Baráčníků
z Prahy a III. župy baráčnické z Košíř, následoval pak
pěvecký spolek „Gregora“ z Písku (45 členů), pak
dlouhý řad odborů Národní jednoty pošumavské, Mě-
šťanská beseda z Vodňan, několik hospodářských
spolků, česko-budějovické společenstvo řezníkův
kroji a asi 30 sborů hasičských v počtu několika sel
mužů. Průvod uzavírala nepřehledná řada okrášle-
ných povozů, obsazených ladnými zjevy selských
děvčat, zpívajících blatské písně. Průvod, čílající ně-
kolik tisíc hlav, doprovázelo patnáct hudebních
ka pel.
O 144. lodině stanul průvod na místě, načež
hasičské sbory učinily kolem pomníku a řečnícké tri-
buny čtvercc a když hudba spolku vojínů a úřad
níků zahrála zdařile směs z „Prodané nevěsty“, za-
hájen
Vlastimil
Tyrš
Gregor
Č . Budějovice
Vodňany
Protivín
Netolice
Lišov
Praha
Košíře
Písek
Sokol českýbudějovický 54
23
article
slavnostní akt.
24
article
Proleklor slavnosti, básník český a školní rada
p. Adoli Hoyduk byl u tribuny uvílán družičkami,
z nichž jedna mladičká Aninka, dceruška zbudovského
starosty p. Čalouna podala mu s krásným veršovaným
proslovem nádhernou kytici. Dojat, děkoval slovutný
protektor a políbiv děvušku, vystoupil na tribunua
promluvil následovně:
„Slavné shromá ždění, velectění pánové, vzácní
přátelé! Vysoce mne vyznamenalo, že volili jste mne
protektorem své krásné, památné slavnosti. Neza-
sluhuji vyznamenání toho, proto nepřijal jsem je
poctou pro sebe, ale přijal jsem je s radostí poctou
pro ten stav české společnosti. k němuž i já se hlásím,
pro družinu českých spisovatelů, pro družinu, jež
s vámi nejvíce a nejupřímněji cítí a smýšlí; přijal
jsem je jedině proto, že patřím v ní k nejstarším pra-
covníkům a bojovníkům za štěstí českého lidu, z
zdar a slávu rodné země a za posvátné předkův od-
kazy! Nuže jménem té družiny i jménem svým děkuji
všem vám a předem tomu, kdo byl myšlenky té pů-
vodcem: vašemu slavnostními řečníku, jenž družiny
té rovněž jest členem, panu Frant. M. Čapkovi! Nuže
zahajuji vaši památnou slavnost.
S nadšením, sebezapřením a s velikými hmo
nými i mravními obětmi zbudovali jste krásný pomník
svému rodáku, neohroženému zastanci svých i vašieh
práv a rekovnému obhájci té svatě, po otcích zděděné
půdy, Kubalovi zbudovskému, jenž za přesvědčení
své i vaše práva vykrvácel.
Čaloun
František
M Čapek
Kubal
25
article
Zbudovali jste pomník také sobě samým, vděčným
ctitelům krvavé oběti a rekům stejného smýšlení. Zbu-
dovali jsto jej za vznešeným příkladem svým potom-
kům, aby v dobách běd, ústrků a křivd stejně někdy
smýšleli, stejně jednali a konali jako předkově jejich
Tím zbudovali jste pomník ten laké vznešené
myšlence, že jako ondy předek váš a otcově vaši
odhodláni jste bojovati proti všem, kdo svatokradně
sáhnouti by se odvážili na vaši půdu a na vaše práva.
ale i proti těm, kdo odcizili by chtěli ať lstí ať ná-
silím vaši duší, vaše srdce, vaši krev: vaše děti; kdo
oloupili by vás chtěli o vaši mluvu: vaši rodnou ře
mateřskou; že chcete poklady ty brániti až do těch
statků a hrdel a že za předrahé ty odkazy svých oteů
a za majestát volného sebeurčení hotovi jste dáti svou
krev a složiti pod meč své hlavy!
V tom budou s vámi za jedno všichni poctiví
lidé, a li, jež zde na čestném místě zastupuji, nebudou
v řadách posledních, a nebudou to ani ti, kdož prou
vám ondy stáli.
To slibme sobě vespolek tady při pomníku Kuba-
tově, to sobě přísahejme, v tom směru vychovávejme
své děti a nové české pokolení. Bůh žehnej če-
ským vlastem, české půdě a všem če-
ským srdcím! Bůh žehnej svobodným
Blatům a jejich věrnému českému liduí
Na zdarl
Mužná slova stříblovlasého miláčka lidu, našeho
pootavského slavíka nadchla shromážděné lisíce lidu
k bouřlivé, dojímavé ovaci, která se stupňovala, když
slovutný protektor, opouštěje tribunu, upřímně objal
a políbil tvůrce télo povznášející slavnosti p. F. M.
bůh
Kuba
26
article
Čapka a ještě jednou poceloval družičku.
Na to, když byl pěvecký spolek „Gregora“ z Písku
zapěl za řízení sbormistra p. Jeremiáše Prausův „Cho-
rál národa českého“, ujal se slova p. Fr. Mí. Čapek
předseda spolku Kubatovského. Uvílal účastníky co
nejvřeleji a promluvil pak pěknou slavnostní řeč, v níž
rozvinul poulavě průběh zápasu o Blata i tragedie
Kubatovy.
Potom kynul a s pomníku klesla rouška za hří-
mavého jásotu nadšeného lidu. Pomník půscbí silným
dojmem, zholoven jest z bílého pískovce v hořické
odhorné škole sochařské dle návrhu prol. Suchomela
v Táboře, nákladem asi 5000 K.
Když p. Čapek skončil, hlučně jsa aklamován
předstoupila opětně malá Anička Čalounova a ozna-
mujíc mu, že všech devět obcí blatských
jmenovalo jej čestým občanem, odevzdala
mu příslušné písemné projevy těchlo obcí a skvosinou
kytici.
Následoval sbor „Bratři dále“, jejž zapěl spolel
„Gregora“, po kteréžlo produkci byl za své zdařilé vý-
kony odměněn kyticí a hlučnou pochvalou.
Slova ujal se pak poslanec Staněk a promluvil na
thema „Rolník chloubou svého národa.
Řadu řečí zakončil pak posl. Ant. Maděza poutavou
přednáškou o rosotě selské.
Slavnostní list „Panálce Kubalově“ měl hojný
odbyt. Za soumraku vypálen ohňiostroj.
Zmínky zasluhuje, že na pomník Kubatův slo
ženy byly čtyry věnce, a sice dva z národních obětin
a dva vavřínové.
K slavnosti došl též množství telegramů a pří-
pisů od čelných korporaci a jednollivců, zejmen
od českých spisovatelů, jichž též hojně na slavnost
přítomno bylo.
Čapek
Gregor
Prausův
Kubatův
Suchomel
Čalounův
Staněk
Kubalův
Písek
Tábor
spolek Kubatovský
27
article
Denni zprávy.
Denni zprávy.
— Mezi dvěma otýpkami. Kdyby nešlo
při tom o velmi vážné pozadí a kdyby nebylo
v tom přiliš mnoho a významných příznaků
politické jakosti oněch pánův, o něž opírá se
zvláště politika Körbrova, nazvali bychom to, co
odehrálo se v posledních čtrnácti dnech v růz-
ných německých táborech — komedil a, sice
velmi zábavnou a kratochvilnou komedií. Ná-
rodni odpůrci naši jsou ovšem příliš opatrní
chytří, než aby pouštěli se s podrobnostmi do
veřejnosti a aby ukázali nezasvěceným své
karty, ale přes všechno to unikne do veřejnosti
i z jejich tajné kuchyně z pravidla tolik cha
rakteristické »vůně«, že kdo má poněkud ostřejší
čich, pozná dle toho, co tam klohní. Mimo to
mají také oni ve svém středu nejedno »enfant
terrible«, které mnohdy v nejlepším úmyslu se
podřekne, neb přímo vyklopí, co zůstati mělo
v tajnosti. Nejednou se podařilo odpůrcům n
šim docíliti co chtěli hrozitánským křikem
k jehož označení hodilo se označení uživané s
zálibou před několika desítiletími, kdy mluvilo
se o tak zvaném křiku huronském. Domnívai
se, že půjde to také s pověstnými již českjmi
a polskými parallelkamí ve Slezsku i měli za t,
že spusti-li opět »po huronsku«, p. Körber se za-
lekne a couvne. Kdyby bylo šlo jen o parallelky
české v Opavě, byli by páni dojista dobře po
chodili se svým směšným rámusem, však osnl
českých poboček byl tentokráte nerozlučně spjut
s osudem parallelek polských v Těšíně a bylo
by to bývalo trochu podivné praeludium k pánl
Körbrově cestě do Haliče, kdyby byla vláti
také tentokráte se podrobila německému diktálu.
Slezsko
Opava
Těšín
Halič
28
article
Němci byli ale již jednou v ráži a nedali s
více zadržeti. Hnali se pořád víc a víced
divoké opposice a dostali se konečně do silusee,
kdy na váze byla jejich »stará osvědčení
loyálnost«. V nestřeženém okamžiku vydán
bylo slavnostním způsobem heslo, demonstrova
v den císařských narozenin přímo proti koruně.
nedostane-li se Němcům do té doby ujištěnl,
že slovanské parallelky ve Slezsku zřízeny ne
budou. Zároveň ohlášeno, že konati se bude
v Opavě veliký tábor do krajnosti rozčilenéhe
a rozhořčeného německého lidu, v němž vypo-
vězena bude oddanost Vídni. Sluší připomenout,
že hluk ten netropili snad Všeněmci, nikol
autory »slezského hnutí« byli němečtí na-
cionálové, tedy strana páně Körbrova par
excellence, strana, s níž velmi dovedně dosul
operoval, a o niž se opíral. Pan Körber do-
mníval se z počátku, že jde tu pouze
bouři ve sklenici vody a hromobití papírové,
když ale zpozoroval, že jde to do tuhého, obrátil
se na své věrné z řad německo-nacionálních,
na osvědčené vůdce. Vykrucoval věc, jak mohl,
sliboval a dokazoval, že vláda odhodlala se k
zřízení parallelek výhradně v zájmu německém,
že zcela jiní učitelové vyjdou
z paedagogil pod německou správou
než učitelové z paedagogií če
ských a moravských, již do Slezske
v nedostatku sil domácích musili
býti povoláváni, leč marné namáhání
rozzuřené vlny chtěly míti svou oběť. Před sa-
mými narozeninami císařskými odhodlal se pan
Němec
Körbrův
Körber
Slezsko
Opava
Vídeň
29
article
Körber ke kroku nejkrajnějšímu. Slibil, že návrh
na zřízení slovanských parallelek bude od-
kázán zemské školní radě slezské,
téže radě, která proti parallelkám
těm již protestovala a která byl
hrabětem Thunem důkladně zpra
cována, odhodlána vysloviti se
sice pro zřízení polských parak
lelek v Těšíně, ale proti českým
v Opavě. To smluveno bylo s poslanci Hol-
manem, Demlem a ostatními, kteří ostatně do
všeho byli zasvěceni, kteři o úmyslu vlády vě-
děli již před rokem a úmysl její schválili, kteř
ale neúčtovali se živly všeněmeckými, ji mi
sedli tentokráte na vějičku zástupy
německonacionální, obrátivše se
proti svým »osvědčeným vůdeůme.
Körber
Thun
Deml
Těšín
Opava
30
article
Rázem ocitli se Všeněmei na vrchu. Plán s drem.
Körbrem smluvený se zhatil a domácí aranžéř
bouře byli tak zlomyslní, že důvěrníky Körbrovy
vyzvali, aby dostavili se dne 18. t. m. na
opavský tábor a tam hřměli ne pouze pro
mistru a příznivei svému dru. Körbrovi, nýbr
i proti koruně. A tím ocitli se německo- naci-
nální vůdci mezi dvěma otýpkama sena. N
jedné přízeň dra. Körbra a chytře navlečený po-
litický plán, který zhatiti se hrozil a na drub
přízeň rozeštvaného lidu a mandát. Kams
obrátiti? Brachvoglův Narcis Rameau se vy-
vlékl z podobné situace tím, že šel pít, páni
německo-nacionální vůdcové tím, že šli do —
lázní. Tábor se zatím odbyl. Mluvili na něm
vesměs Všeněmci, neboť i známý professor
Bendl je v podstatě jejich, mluvili ve hlavním
městě zemičky, kde německé obyvatelstvo čím
dál tím hlasitěji vzdychá po plných hrncích
pruských a mluvili tou dobou, co všeněmecké
listy oznamovaly, že Schönerer skládá čestné mě-
sťanství chebské, poněvadž tam chtěli uvítati cisař.
Körbrův
Körbr
Brachvoglův
Narcis Rameau
Bendl
31
article
Proto ale přece jen na druhou otýpku nezapo-
mněli. Dr. Körber vymohl na rozvzteklenýeh
aspoň to, že potom, když byli rozbili v českých
budovách okna, vyhvízdali císařskou hymnu, kle-
rou nahradili hulákáním »Wacht am Rhein«
poplrali, abychom mluvili s jiným hrabětem Thu-
nem, jenž byl své doby místodržitelem u nás,
odznaky »státní svrchovanosti eislajtánské«, po-
slali císaři telegram — oddanosti. Nitka s drem.
Körbrem a německými nacionály tedy zcela roz-
tržena není. Dr. Körber dělati bude dále vnitřni
politiku s těmito věrnými »Rakušany«, Slezsko
pak i na dále zůstane s povolením pana Ro-
chovanského a Kudlicha při této říši. Jak t
dopadne se slovanskými parallelkami ve Slezsku,
dosud se neví, ale budou-li zřízeny, postará prý
se pan Körber o to, aby z nich vycházeli učite-
lové, na nichž netoliko pan Demel a Hefman,
ale i pan Türk bude míti zalíbení.
doktor
Körber
Rakušan
ro
Kudlich
Demel
Hefman
Türk
Slezsko
Wacht be Rhein
32
article
— »Bezohlednou politiku« německou n
říšské radě slibuje v Schreinerově plzeňskén
orgánu vídeňský jeho dopisovatel po úrad
s jistým německo pokrokovým poslancem. Odvážíli
prý se předseda ministerstva v listopadu svolaí
řišskou radu, vstoupí do ní německé strany v
znamení »přísné opposice«. To bude následe
jeho »přívětivosti k Slovanům«, osvědčené prý
Pítreichovým jazykovým výnosem, výnosem
chorvatských právnících a především přípově
slovanských parallelek ve Slezsku. Pan dr. šl.
Körber rozhodl prý se obětovati Němce, klen
se v posledních létech za něho tolikrát anga-
žovali a prý raději chce smířiti se s německou
obstrukcí, než by Čechům zneužívati dal parla-
mentu na dále k pustým obstrukěním žertám
Popříti prý ovšem nelze, že ústavověrné velko-
statkářstvo a křesťanští sociálisté již nyní slav
se rozhodně proti úmyslu německé obstrukce.
Stanovisko německo-pokrokové strany k německé
obstrukci není prý dosud přesně vytčeno. Správa
strany jako by se byla propadla, což prý s
právě na opavském volkstagu pociťovalo. Kdežíc
jeden z německo liberálních poslanců nepochybné
jakožto p. Körbrův jednatel na svou vlastn
pěsť marně se zasazoval, aby nedošlo k volks
tagu, vystoupil jiný poslanec téže strany jakožl
řečník na témž volkstagu. Z toho dovozuje
Schreinerův korrespondent, že vedení strany by
mělo zapotřebí leckde nápravy. Za to libuje si
že německo-lidová strana, rovněž roztříštěn
frakce Schönererova i strana Wolfova daly byse
získat pro zahájení politiky bezoli l ed
Schreinerův
doktor
šl
Körber
Němec
Čecho
Körbrův
Wolfův
Slezsko
lidový strana