2
masthead
V Praze, v úterý dne 25. záři 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
předplšef ve
v Praze vadministraí
za čtvrt leta . . . . S R —
s drojí denšškou
na měsíe
n čtvrt leta . .. 7 K oo
ve sllsvác: 2 K 90
ns měsíe o
Pollos
na čtvrl leta. . . . .
s drejí zisilkou
na pl
trrt lela . . . . i k ei
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu Je o 10 stranách.
Praha
6
article
Maďarské svědectví naší
pravdě!
Maďarské svědectví naší
pravdě!
Není tedy snad naposled ani pravda
že »když dva se perou, třetí se směje?
A když těmi dvěma jsou Němci a Šlo
vané v Cislajtanii, tím třetím, smějícím se
že jest Maďar? Tato pochybnost by v nás
skoro mohla vzniknouti při pohledu naty
starostlivé tváře, jaké dělají dnes v lád
noucí státníci maďarští, když mluví o ana-
kondském tom zmatku veřejných po
měrů rakouských. »Není asi myslí-
cího člověka v Úhrách, aby nepohlížel
s jistou obavou ku věcem, přiházejí-
cím se ob čas v Rakousku« . . . řečnil dne
20. t. m. starý lišák Koloman Tisza ve Vel
kém Varadíně; není prý v Uhrách nikoho,
pokračoval, kdo by sobě nepřál, aby neblahé
ty poměry rakouské vyjasnily se na základě
ústavním co možná nejdříve, a on (Tisza)
prý se také nevzdává posud naděje, že se
tak stane a to dosti brzy. Ale zaruči t
prý toho ovšem nemůže nikdo.
Připouštěl, že může v Cislajtanii nade jíti
opak toho, než co si Maďaři přejí
Co by potom Maďaři činiti měli, o tom
nechce Tisza dnes ještě uvažovat. Jen tolik
prý chce říci, že by Maďaři i polom dostáli
svým povinnostem vůči svému
králi, jaké jim ukládá pragmatická
sankce, kdežto by, co do vztahů hospo-
dářských měli pak ruce volně.
Němec
Maďar
Koloman Tisza
Rakousko
Uhry
Vela ký Varadín
Tisza
7
article
»Možno, že by pak většina národa se
domnívala, že zájmům vlasti uherské pro-
spěje rozluka celních území. (Hlasy
Tak jest.!) Pak-li by však většina národa
jako dosud i potom mínila, že společné
celní ůzemí bylo by Uhrám pro-
spěšnější, nás — končil politikus Tisza
— nic od něho neodloudí, děj se v Rakousku
co děj.« —
Tři dni po té promluvil bývalý odpůrce,
nyní ale soudruh Tiszův ve spojené vládní
straně, hr. Albert Apponyi ku svým vo-
ličům v Jaszbereny, nuž a ten se tv á řil
teprv ustaroženým: »V době, kde z ma-
tek rakouských poměrů politi-
ckých také tuhou sílu uherského
státního práva zkoušce podro-
buje a případně takéUhry posta-
viti může před nové státo právni
problémy«, strašil své trnoucí voliče —
v době, kde jednak vyjednavání o celní
svazek s Rakouskem, jednak vypršení
obchodních smluv s cizinou, dále
chystané vojenské reformy a
opatření vyžadují bedlivého finančního a
národohospodářského prozkoumání, jako náš
těžký finanění a národohospodářský
stav vymahá důkladné a promyšlené péče
v době, kde dolebají na Úhry sociální pro-
blémy, oprava politické správy a potře ba
opevniti svobodomyslná zřízen
novými hradbami«, v takové době
vážné má prý za svou povinnost dostaviti
se znovu na stráž velkých národních zájmů.
Tisza
Tiszův
Apponyi
Uhry
Rakousko
Jaszberit
8
article
aby bránil nedotknutelnost státního práva
uherského, národní samostatnosti a národ-
ního sebevědomí maďarského na zákla de
vyrovnání z r. 1867.
Ano, nastojte, pan hr. Apponyi stra-
chuje se dnes o vyrovnání z r. 1867; ale
ne tak jako Deák, jenž nedůvěřuje Vídni,
položil do vyrovnávacího zákona podmínku
§ 11., že musí se v Rakousku vlásti vždy
ústavně. Hr. Apponyimu nezželelo by se te
ústavnosti cislajtánské, ani kdyby ji odsou-
dili ve Vídni ku prachu a olovu, jen kdyby
nebylo v Uhrách té košutovské
opposice, která číhá a pa se
zrovna po okamžiku, kdy by
Cislajtanli praskla ústavní for-
vžtelgoq bnnos
Deák
Vídeň
Rakousko
Hradec
Uhry
10
article
ma, aby mohla zvolati: nyn
jest smlouva z roku 1867 mez
Uhry a Rakouskem roztrhána
my s absolutistickým Rakou-
skem nemáme se co vyrovnávat
a smlouvat, konec dualismu, Uhry jsou
ode dneška úplně volným a neodvislým stá-
tem, spojeným ku ostatní habsburské državě
pouze dynastickým poutem o so bne
unie.« — b holaaž
Tohoto rozmachu a útoku maďarské
levice na dílo Deákovo strachují se
dnes vládnouci státníci maďarští, poněvadz
vědí, že posavadní stav, kde
my Cislajtáni svým každoročním
70 procentovým příspěvkem je
plodpírůme a živíme, vlasiti jejich
neskonale jest prospěšnější m,
nežlibly byla ta budoucí úplna
finanční osamělost říšeuherské,
odkázané jen na vlastní výrobnost a po-
plátnou sílu. To bylrozhodný důvlod,
jímž zvítězil již roku 1867 prakticky
smudre« Deák ve veřejněm mínění maďar-
ském nad samým ideologem Košuthem: a to
poznání vede také dnes Apponyie jako
někdejšího »tygra« Tiszu, proč s takým zá-
palem najednou bijou se za záchranu dua-
lismu a základů vyrovnání z r. 1867. »Jest
ovšem pravda,« rozumuje pan Apponyí, že
poměry rakouské mohou se vyvi-
nouti směrem, který nůs donutí ku
jisté revisi vyrovnání z roku
1867, a sice buď tím, že v Rakousku
vůbec ůstavnost padne, a s tou
podmínka článkem XII. z r. 1867 stanovená
nebo že utrpí rakouská ústava
takových změn, že stane se jimi ny-
nější forma svazku našeho buď tech-
nicky nemožnou nebo politicky
neudržitelnou. Však v obojím případě
nesmí býti směr revise jiným, než když dle
tradic Deákových uplatníme úplnou
neodvislost Uher v souladů se základ-
ními ustanoveními monarchie.
Uher
Deákův
Deák
Apponye
Uhry
Rakousko
Tisza
11
article
Těžké chyby dopustil by se po
mém náhledu národ maďarský, kdyby
bez nutné příčiny uchopil se na-
hodilé příležitosti, aby sve
státoprávní vyrovnání s Rakonu-
skem rozvázal. Každá k tomu
s měřující snaha byla by na od-
por naší národní mohutností a
naší zabezpečené budoucnosti.
Váha Uher nejen v tomto mocnářství, alebrž
v celém vzdělaném světě právě tím nesmírně
vzrostla, že oproti rozrušujícím účinkům
zmatků rakouských Uhry stojí zde jako bez-
pečný těžník mocnářství a tím jako pilíř
klidu evropského.
točkznl sin
»Že pak mohouUhry prokazo
vati dynastii, mocnářství a celému zá-
padoevropskému systému dnes tuto velikou
službu, pochází odtud, že těší se zabez-
pečené své státní neodvislostie
— honosil se Maďar Apponyi zcela správně:
»Neboť kdyby se bylo poda-
řilo slíti Uhry s Cislajtani
v jednu rakouskou velemo
narchii, kdyby setak bylo po-
dařilo zničititen historický.
stát udržující princip organické
jednoty vlasti uherské: toži bychom
dnes pospolu s Rakouskem se viklali a dy-
nastii by se dnes nedostávalo půdy, která
neohrožena nebezpečím rozkladu, svou
vnitřní pevností, svým histor-
ckým základem mravně i hmotně dosti
mocnou jest, aby v této krisi zabezpe-
čila trvání monarchie a těžiště moci
její. Jakého skvělého dostiučinění dostalos
tím našim, tak dlouho kaceřovaným národ-
ním ideálům!«
Tu slyší centralistické to Rakousko
jeho státníci ubozí zasloužený soud nad
Uher
Maďar
Apponyi
Rakousko
Rakona
13
article
sebou vzhledem ku nesmrtelným hříchům
svým, jichž od půl století dopou-
štěli a dopouštějí se na Rakousku
tím svým zarytým bojem prot
právu království českého a zem
koruny české. Ejhle, dnes jim praví
Maďar Apponyi, kde jest síla, záštita a ga
rancie moci rakouské: v samostatnosti
historických jeho vlastí a ná
rodů.
Kdyby nebyla Vídeň r. 1871 poslechl
zlých rad Andrássyových a Beu
stových, dávno bylo by Rakousko kon
solidováno politicky, ústavně i hos po-
dářsky a svobodné samostatné
země koruny české byly by mu stej
nou záštitou, ba většíe ještě a mocnějšín
zdrojem síly velmocenské, než jsou Uhry. —
Zda konečně nyní po tom muďarském svě
deciví o blahoplodném účinku restituce práv
historickým národům a vlastem svým —
dostane to Rakousko konečně oči ?l
Maďar
Apponyi
Andrássyový
Beu
Rakousko
Vídeň
Uhry
14
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 23. záři. (Hr. Jan Harra c
pro svobodnou volbu taktiky.) Ví
deňská »Informace« otiskuje list hr. Jana Har
racha, v němž se vyslovuje proti tomu, aby
voličové svým poslancům předem určovali tak
tiku obstrukční. Bylo by to jednak neústavní
poněvadž ústavní zásada zapovídá dávati poslan
cům určitou maršrutu pro parlament; bylo by
to i nepolitické, poněvadž by poslanec pro pří-
pad změny politického větru měl ruce vázané.
»Nechte dráhu volnou! volá hr. Harrach.
Zastřeme minulost závojem a pokusme se třebas
ise sebezapřením uvésti rozviklanou státní káru
opět do běhu. Obstrukce nemůže býti hlavním
účelem parlamentní strany, naopak músí být
jako překážka spořádaných pomérů odstraněna.
nechceme-li svou existenci vůbec zahubiti.
Němci a Slované jsou odkázáni, žíti pospolu
tomto státě, neboť roztrhání Rakouska mělo by
za následek takové přesunutí evropských sil, že
by v brzku nastala nutnost, Rakousko znovu
zřizovati . . Náš mocnář jako přísně ústavní
panovník nechce bez sonhlasu parlamentu pod-
niknouli nijaké změny ústavy, dokud tato vyho
vuje svému úkolu. Že váak tato ústava
potřebuje opravy, ukazuje stav, v němž
se právě nachází na velikou škodu národů
celé říše. Aby ctihodná Austrie opět ožila, k
tomu neni třeba nic jiného, než aby se
přtsně prováděla zásada sprav
dlnosti . . . .
Harra
Jan Haro
Harrach
Němec
Slovan
Praha
Hradec
Rakousko
Austria
15
article
Jsme přesvědčeni, že hr. Harrach dal tuto
výstrahu vytisknouti s úmyslem nejlepším, před-
pokládaje, že v těch kruzích, jež v Rakousku
rozhodují, také se uznává potřeba nové úpravy
zastaralé ústavy, a že se možno zde nadíti přís
ného provádění zásady spravedlnosti. Nepřehlédl
však hr. Harrach, jaké požadavky činí ve svých
volebních provoláních německá levice ? Povšiml
si, kam směřuje volání po státní němčině, po
uzákonění německé nadvlády v tomto ze dvou
třetin slovanském státě? Mysli, že hrdopyšná.
vládou hýčkaná strana, chovající takové nároky
je schopna uzavříti s námi spravedlivý smír?
Obstrukci z a každou cenu naše delegace
prováděti nebude. Záleží však na těch, kdo roz-
hodují nyní o osudech tohoto státu, aby ji
umožnili obstrukce se vzdáti.
Z Plzně, 24. září. (Prof. Blažek
situaei.) Zpravodaj »Plz. Obzorn« vyžáda
si mínění prof. dra. Blažka o některých ča
sových otázkách politických. Prof. Blažek ne-
očekává, jak přirozeno, od rozpuštění říšské rady
nijakých podstatných změn, leda že ve sně-
movně sesllí živel radikálný. Zadostučinění za
urážku, způsobenou českému národu 17. řijna
1899, dr. Körber nám dle mínění prof. Blažka
nedá ani po příznivých pro nás volbách, nedají-li
k tomu Němci svolení. Proto také nevěří v děl
nost přištího parlamentu. »Myslim — odpovědel
Harrach
profesor
Blažek
doktor
Körber
Němec
Rakousko
Plzeň
16
article
is stebslizv čvzlno řodoi sk vmolodlnndi snčnisov
17
article
na danou otázku — že česká delegace
opět přinucena bude k obstrukei.
I kdyby se změnil jednací řád, bude nucena
prováděti ji; vyloučení členů ze sezení mělo
by za následek solidární jednání všech českých
poslanců lidových, snad i velkostatkářů, a rov-
nalo by se dočasně samým parlamentem vyvo-
lané abstinenci.« o ne
Pokud se týče poměru konservativních
velkostatkářů k české delegaci, pravil dr. Bla-
žek: »Konservativní velkostatek jest dynastický
a poněvadž jest přesvědčen, že i politika če-
ských poslanců jest dynastickou, směřující prot
rozpínavosti Němců a tím i proti sesílení moe
Hohenzollerů, půjde vždy s vedoucí stranou ná-
roda českého. Tento poměr může býti modiíi-
kován dočasnou taktikou o lidovýchb poslanců.
zůstane ale, tak soudím, vždy přátelským e
V obnovení v ětšiny bývalé pravice professon
Blažek sice nevěří, ale doufá, že aútonomní živ
lové se skupí v jedno také v příštím parla
mentu.
Němec
Blažek
18
article
V Praze, 23. záři. (»Reichswehr
proti dru. Ebenhochovi.) Projevili jsme
již velice oprávněnou domněnku, že ochota dra.
Ebenhocha, zubočiti na levo do tábora něme-
ckého sourüčenství jest pouze jeho osobn
ochota, nikoli však výraz smýšlení celé strany
k niž dosud náleží a v níž je jedním z vůdců
»Reichswehr«, jež hájívá mínění bar. Dipaula
a dra. Fuchsa, vyslovuje se dnes co nejrozhod
něji proti tomu, aby se už nyní rozhodovalo
o tom, ke které parlamentní skupině se má při-
družiti katolická strana německá, o níž se do
sud neví, v jakém stavu vyjde z příštich voleb
»Reichswehr« připouští, že dr. Ebenhoch smýsl
dobře se svou stranou a že ho svedl odstavec
resoluce pohlavárů levice, v níž se praví, že
v německém souručenství je dosti místa pro
všechny, kdo mají zájem o německý lid a jed-
notu státu. Proto prý asi pro svou osobu, ale
nikoli za celou stranu, má za možné jakěsi sblí-
žení s německým souručenstvím. »Ale dnes —
píše dále »Reichswehr« — kdy mimo antise-
mity celé německé souručenstvi, jestliže přímo
nepopírá možnost takového sblížení, asponje
činí závislým na velice ponižujících podmln-
kách; dnes, kdy je stále zřejmější, že se v sou-
ručenství liberalismus neustále vzmáhá, že tisn-
i německé antisemity: musí dr. Ebenhoch uznati.
že se mýlil, pokládal-li za přálelské pozvání to.
co je vlastně jen vyzvání k bez podminečnému
pokoření .' . «
Fuchsa
doktor
Ebenhoch
Praha
19
article
V Prano, 24. sáří. (Madarská slov
a skutky.) Proslulý státník uherský a předn
sloup nynější vlády Szellovy, hr. Alb. Apponyi,
měl v neděli před svými voliči v Jászberení ve
likou politickou řeč, v níž se na konci dotknu
také poměru Maďarů k jiným uherským náro-
dům. A tu pravil: »Národ, jenž pod ochranou
liberálních řádů a spravedlive
správy rozvíjí a sjednocuje všechny svě
zdravé síly, jenž stejně pevně hájí své státní
samostatnosti, jako rozumně rozpoznává poža-
davky politického stavu; národ, jenž s klidným
sebevědomím řídí své osudy a získává si stále
větší vážnosti mezi národy evropskými; tento
hrdý maďarský národ udrží v kruhu své při-
tažlivosti také občany nemaďarského jazyka.
Vím, — pokračoval hr. Apponyi — že se dějí
také projevy trestuhodné národní agilace a pří
pravy k ním, proti nimž nesmí uštati sprave-
dlivý boj a neoblomná přísnost. Vím, že zabez-
pečení národní jednotý přímo vyžaduje opatření
nesoucích se za tímto cílem. K tomu však je
také třeba bezůhonného účinkování státních in
stitucí. Chceme-li, aby si každý vlast
vážil a ji miloval, upravme vě
tak, aby každému vážnost a lás ku
vnujcovaly.«
Nuže, jak maďarské státní instituce vnucují
nemaďarským národům vážnost a lásku k vlasti,
poznáváme z lakonického telegramu, jenž nás
právě dochází z Báňské Bystřice a zní: » Vy-
paledre
Szellův
Maďar
Bystřice
20
article
V drobnéní prodejii
vdpolední. .. . . . . zs 2 b
Va úlialkách na venkověi
ranní č íslo,
sdpolsdní: . . . . . . ! s
Inseráty
plati se kotová sapř
Přelybasení a inssrty plGrná zaápalnl
strace v Marisntke nlici č.
Tam nacházali so tek redake
tiskarna a szpadics s Nátodmich Listá
Rukopisy se nevraosji-
slsroll
21
article
jma jednoho, všechny obviněné Mar
tince vsadili dnes do vězení.«
Jde tu o Matuše Dulu a jeho 23 soudruhů,
kteří odsouzeni k těžkým trestům a pokutám za
to, že v červnu r. 1898 přišli na železniční sta-
nici martinskou přivítat svého soudruha, redaktora
Ambra Pietra, vracejícího se z přelíčení. Nebylo
při tom veřejných řečí, ani jiných okázalých pro-
jevů. Přátelé jen stiskli svému seudruhu ruku,
Dula je poceloval a za zpěvu písně »Hlej Slo-
váci« doprovodili jej domů. Za tuto »trestuhod-
nou národní agitaci« odsouzeni: Matůs Dula
k šestiměsíěnímu státnímu vězení; bás-
ník Svetazar Hurban k pěti měsiců m;
Blažej Bulla, P. Mudroň a Andr. Halaša, každý
na tři mělsice; 17 jiných Slováků každý na
dva měsíce a slečny Etelka Cablkova a Elena
Švehlova každá k pokutě 100 K za to, že Pie-
trovi podaly mléky kytici!
ne To že získá národu maďarskému vážnost
v rodině národů evropských ? Hrabě Apponyi se
mýli! Pro takový skutek, pro takové
kopnuti bezbranných utištěný ch
lidí má každý poctlvý Evropan
jen nejhlubší opovrženjl
Dula
Ambra
Pietr
P Mudroň
Andr
Slovák
Etelek Cablkův
Elen Švehlův
Pius
Apponyi
Evropan
Blažej Bulla
Hlej St
Matůs Dula
22
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 24. září.
Ruský list o položení v Čině.
»Hooe Bpev« praví o německé notě, že
položení v Číně ještě více zamodrehala. Něme-
cká vláda určuje za podmínku míru vydání osob,
které daly počátek protievropským bouřím. Zatím
ale prine Tuan, jenž při tom byl hlavním činite-
lem, má ještě velikou sílu a vliv. Třeba ho již
angličtí a němečtí diplomaté vydali v ruce katov-
ské, prine Tuan ve skutečnosti vládne v celé
Číně, kromě té malé části, kterou obsadila Evropa,
podpisuje rukou bogdychánovou úkazy a instrukce
nám neznámé a je napořád v Číně nejpopulár
nějším mužem. Pro mír s Evropou jsou zámožní
jednotlivci, ale sta millionů nezámožného oby-
vatelstva jsou pro další boj s Evropou a jsou
proň Um spíše, že Evropa všemi silami se při-
čiňuje, aby rozmnožila v Číně počet těch, kteří
jsou Evropou ožebračeni a mohou se ukazovati
celé Číně jako modela takového Číňana, o kterého
postarala se Evropa.
Číňan
Praha
Čína
Evropa
Hooe Bpev
23
article
Ale Evropa nepřivádí na mizinu jen Číňany
nýbrž i sebe. To vše nemůže míti za následek
mír, nýbrž ještě větší rozhořčení s obou stran,
neboť Evropa ve svých očích je nevinná a bude
žádati od Činy náhradu škod, které si sama
ucinila. Na severu Číny, zvláště v severní části
pekinské provincie zastavil se nejen všechen ob-
chod, nýbrž i všechen pravidelný život. Téžký
stav obyvatelstva tam, kde leží evropská vojska,
zvětšuje se následkem evropských exekucí a spí
žování, jež vlastně nejsou nic jiného, než lou-
peže. Sami Evropané se již za tyto loupeže za-
stydéli a velitelé vojsk vydali rozkaz, aby každá
vojenská rota při spížování byla vedena důstoj-
níkem. Rozkaz tento vydán teprve nyní a vojska
spojenců v počtu 60.000 mužů leží v Pekinsku
již déle měsíce. Ještě těžší jsou exakuce tobo
druhu, jako anglický general Dorward vykona
onehdy v městě Tu-Liu. Vyhnav odtud boxery.
dal vyhnat i veškeré obyvatelstvo, jehož bylo na
50.000 duší a na to celé město srovnati se zemí.
Podobně učinil německý generál Höpíner v Ljak-
Ljanu.
A tak každým dnem roste počet žebráků
a ožebračených. Čásť jich zahyne, ale silnější
přidají se k tlupám boxerů, z nichž každá sama
o sobě nic neznamená, ale dohromady budou
věčně znepokojovat spojeneckou armádu a jí
službu znesnadňovati. Zatím v šanchajském
okruhu a na Jance nastalo položení hrozivé.
Rozšíří-li se válka i na Šanchajsko a Kantonsko,
Evropané budou nuceni buď rozptýliti se po všech
důležitějších obchodních bodech, anebo po vo-
lati posily z Evropy, čímž vojenské ná-
klady, beztoho veliké, vzrostou ještě více.
Číňan
Evropan
Lia
Höpíner
Ljan
Janec
Evropa
Čína
Ljak
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Vovzduší Paříže.
Podává Hynek Marek.
Jedete z rána z Alfortu po Marně, jež na
jihovýchodě před Charentonem vlévá se do
Seiny. Cestujících přibývá, sluch i oko hltá
dojmy dne. Na mostě u břehu prodavačí a pro-
davačky vykřikují čerstvá čísla novin. »Le pelit
Parisien« volá žena pronikavě, rovnajíc každé
číslo na terasse a zatěžujíc je kamenem. »La
Patrie, slil vous plaft, la Patrie !« křičí schátralé
chlapisko s rozkřáplým basem. Má slušné me-
zery v dásních. Ostatní zuby pohybují se jako
klávesy. »Lléclair, s'il vous plaft« zase umou-
něný kluk, rozbíhaje se proti passantům. Do-
provází vás kus cesty. Koupíte-li, jde to v jedné
větě, »Merci, P'éclair!«
Obecenstvo podobným způsobem kupuje
svůj denní žurnál, usedá na loď a čte. Francouz
čte cestou, jda za svým povoláním. Na parnícíeh
ovšem četba je nejpohodlnější. Od štihlě, úllo-
boké slečny až po vousatou babku, jež ze
svého košíku vytahuje lacinou »La Patrie«, již
položila pod kapustu a karfiol, od nažehleného
galána se zlatým skřipcem až po starého pána-
podagristu — vše otvírá noviny a čte. Nenl-l
náhodou nějaká sensační zpráva, noviny brzy
zašustí — odkládají se a hovoří se. Sotva kdo
všímá si, že tam v předlodí rozplývá se jakýs
tovární dělník vedle sličné služky citem lásky
Pod jich lavicí občas zabručí pudl, kterého
služka z alfortské nemocnice jako rekonvales-
centa pánům přivádí. Šohaj se rozpaluje víc
a vle, hladí dívčině ruku, rovná jí vlas a při
rozchodu dává ji ohnivé polibení.
V pravo zříte celou flotilu rybáků. Seina
u Charentonu bývá malířům často předmětem
Hynek Marek
Francouz
Šohaj
Charenton
Seina
Nenl
Vovzdušet Paříž
Le Patria
P ' éclair
25
article
genrových obrázků. Rybák pařížský vstává časně.
aby dosáhl dobrého místa. Má široký, slaměny
klobouk, přes odév volně spuštěnou košil
z režného plátna a na nohou trepky. Na řece
se umyje, nají a přes poledne i vyspí. Pak
s olympickým klidem divá se dále na těžítk
své udice.-
Rybaření v Seině je zábavou i pro intell-
genta. Pozorujete pána, jenž sestupuje ku břehu.
Šat má bezvadný pařížský střih, elaque leskne
se mu v paprscích slunce; za ním jde sluhn
s polní stoličkou a náčiním rybářským ve svazek
spojeným. Než napočítáte deset, sedí nia břehu
v podobném úboru jako nejprostší rybák, který
za sous nabízí běličku na slunci vysušenou.
Na břehu ozývá se odevšad »qúarante cen-
times« *) v gradaci, jako naše zpívané »živio«.
Ta dvě slova buší vám do sluchu tu z prava,
tu z leva. Ještě hojněji před památnými místy.
kde stavi se noha turistova, před Pantheonem
nebo na náměstí do la Concorde. Jsou to pro-
davači vstupenek výstavních. Poznají se dle
silné lepenky za páskem čepice s nápisem
»Tickets!« Ženy nosí nápis na prsou jako
pranýřovaná žena ze středověku s napsaným
hříchem.
Neméně útočivi jsou prodavači pohlednic
různých alb. Hotová bursa, na níž turista často
bývá napálen. Koupíte od jednoho za frank, co
u jiného stojí 12 sous. Ukážete-li prodavači.
že vás ošidil, je hned hotov — dáti věc stejně
lacino, ale s podmínkou, že koupíte nějaké album-
Při tom vás nekřesťansky natáhne v náhradu.
Zkušenější turista smlouvá. Prodavači jsou pří-
stupni, je velká nabídka. Podáte-li směšně malou
cenu, obrátí se na podpatku a vychrlí katarakt
svých: »Album de l'exposition, s'il vous plal
Rybák
Seina
jít l
26
article
*) Někdy ovšem také »trente cinq« dle toho
jaký je kurs vstupenek
— un frane« na kolemjdoucí. Hrubost tomuto
tlučhubovi je věcí neznámou. Za chvíli znovu
k vám přiběhne a nabízí kradmo ze své torby
fotografické lístky s různými bohyněmi v ada-
mitském úboru.
Obráceným vydáním těchto prodavačů jsou
oznamovatelé a rozdávači reklamních lístků,
rozestavení tu a tam na bulvárech, na křižo
vatkách ulic. Jsou závodem placeni, zachová
vají přísné mlčení. Vtiskli vám do ruky ozná-
mení, jež hlásá, že v tom onom etablissementu
možno báječně levně se najísti. Pohybují se
jako dřevění aktéři krok sem, krok tam. A tamble
doleji rozložil svůj krám skutečně nějaký Va
vřinec Leboda! Na drátkách řídí několik figurek
zvýší 1 dm. Znázorňuje hospodářské práce
sečení trávy, orání, mlácení atd. Zahájil před
stavení s »Attention, messieursl« Hlouček zvě
davců se shrnul do kola. Po chvili putují figurky
do košíku služky, která svou madame do trhu
doprovází. Z torby vyhoupla se nová legie dro
věných agrárníků a představení pokračuje.
Hlouček
uno
27
article
Umělce jiného genru spatřili jste na po-
břeží Seiny, při vstupu ku parníkům. Nějaká
zneuznaná duše muzikantská. Má slušný oděv
u výrazném obličeji sedí modrý skřipec na ko-
vové šňůře. Z tašky po straně čouhá mande
jakýchsi píšťal. Obcházeje píská arii z » Martye
s takovým citem, že se osrdí otřásá.
»Každý bez učení na ni zabraje,« vykládá
»jeden frank!« A spusti odrhovačku ze
chantanu. Z davu se zvedla ruka, skok —a
již zase něco z »Hugenotů«. Napálený kupee
v ústraní si fouká do získaného klenotu, ale
tóny podobají se svištění myší. Smich v zástupu.
Výše poděl nábřeží Voltairova kotví lod
určená pro Havre. V lanoví na improvisovaném
stupátku tři umělci v malebné póse — potomei
galských bardů. Jeden v popředí přednáší sluš-
ným barytonem jakousi píseň bohatýrskou. Druz
Voltairův
Seina
28
article
jej provázejí na houslích a na kytaře. Chlapík
má tyranskou trpělivost. Slunce mu praží na
obnaženou hlavu. Co chvíli pot si stírá. Zástup
zevlounů neprojevuje ani dost malé nadšení.
Sestupuje tedy do podsvěti lodi, aby se ob-
čerstvil, a spouští »con anima« jakousi odrho-
vačku. Zástup tleská. Umělec přikročil k vybí
rání, zástup se rozprchává všemi směry, jako
povozy na »Place de l'Etoile«.
Lépe, na mou věru, vede se žebrákovi.
který o nějaký hon výše podél břehu ne mod
litbou, ale chřestěním své pokladničky okol
jdoucí na sebe upozorňuje.
Zahnete kol »Jardin de plantes« na ná-
městí Denfert Rochereau, kde sta lidí čeká od
půldne, nežli otevrou bránu ko katakombám.
Je-li všude jinde v Paříži usnadněn přístu
k aktrakcím zachováním vzorného pořádku, zdo
panuje vzorný nepořádek. Ještě nejste na míste
a již proti vám žena udýchaná, nabízejíc svíe
do katakomb. Otvíráte ústa k otázce. Ale již
řiči: »Un franc, s'il vous plait!« Trochu drahá
slce, ale za památku, budiž! Dav se množí.
hlava ke hlavě, rámě ku rameni, tlačenice k ne-
popsání. Pojednou vlna zástupu valí se zpět n
rozžhavenou dlažbu! Odražen zase vpřed, ja-
koby chtěla ztéci železné mřížoví vrat. Bolestné
vzdychání, smích, klení. Kdosi vpředu kles
k zemi. Zase zpěv a zase smích . ..
Při východu je čilá poptávka po špendl
kách. Cáry šatů po nich přímo křičí.
Znaveni potulkou neobsáhlým místem, used
neto někde na buleváru. Hltavým zrakem sledu
jete příboj lidstva hlavními tepnami Paříže. Skle-
nička absynthu u mramorového stolku na chod-
níku pozvedne vaši náladu.
Večerní šero sklání se do ulic. Příliv na-
stává kol 8. hodiny. Všude horečný spěch
chvat. Hovor, smích, křik, váda. Nade vším ra-
chot kočárů, dostavníků, vřesk výstražných
Hovor
Jardin jít plantes
Paříž
Denfert Rochereau
Place jít l ' Etoile
29
article
trubek tramwayových. Pozornost vaši upoutal
pán s geniálním klidem se kolem ubírající, za
nímž sluha vede dva čístě vyprané psíky. Pak
zase černoch se skřipcem a cilindrem, měříci
chodník chůzí zbohatlého bankéře. Zas se mihlo
kolem individuum zaplavené potem. Se smeknu-
tým kloboukem zařvalo mezi stoly: »La Presse !«
A než se nadějete, slyšeti týž hlas už zase ze
sousední brasserie.
Příliv obecenstva vzrůstá. Teprve ke dva-
nácté znamenáte odliv.
Chcete-li, možno také v některé odlehlejs
pivnici příjemně ztráviti večer. Naše učitelská
parta vyhledala svůj stánek až na obvodě Pa-
říže. Nebyla-li únava přílišná, zpívaly se večer
národní písně. Posluchačů bylo dost a příleži-
tosti potěšiti se s milými domorodci také dost.
Při podobné zábavé přistoupil jednou dělník
v modrou bluzu oděný s kytici k naším
dámám.
— Pocta vašim dámám a vašemu zpěvu
vysvětlili nám.
Muž si za to nepřál než stisk ruky a vzá-
jemné připití. Učioili jsme tak.
Zpěv zas se vlnil tichým večerem. Za chvíli
přichvátá pod verandu elegantně oděný muž
s jiskrným zrakem a úsměvem ve tváři.
— Dovolte pánové — praví lámanou če-
štinou — slyšel jsem zpěv, nejste Čechové ?
— Ovšem za jsme!
— Já jsem Černohorec. Dle zpěvu jsem
vás tušil 4 Všude vítžzite zpěvem, hudbou . ..
Studuji zda na veterinářské škole. V Čechách
studoval jsem na Mělníku a práva na vaší uni-
versitě. Ach! v Čechách je krásně. Předloni byl
jsem v Montpelieru a pak ve Švýcarech na ško-
lách hospodářských . .
Vzájemné představování, připíjení.
Tak se našinci potkávají a shledávají v tom
vzdáleném ovzdušíl
Čecho
Černohorec
Čechy
Mělník
Le Presse