Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 297. ze dne 28. října 1905.

Případy krádeží, provázených okolnostmi zvlášt- ního pozadí, udály se v Pešti. Dva mladíci, členové potulné herecké společnosti, vzati byli do vazby ještě s třetím odborníkem nekalé živnosti, zakládající se na dovedném výcviku dlouhých prstů. Terčet vý rostků žil blaženě a bezstarostně a ani lidé z nej bližšího okolí neměli do poslední chvíle o tom zdání, že hýřilci jsou — vyškolenými zloději... Baronka Pongraczová, bohatá dáma z peštské aristokracie, zjistila, když se v loňském podzimu vrátila z venkova do městského bytu, že se jí v let- ních měsících ztratilo značné množství drahocenných šperků. Aby se vyhnula nepříjemnostem, z policej ních styků kynoucím, neoznámila baronka věc úřa dům, nýbrž propustila ze služeb čásť personálu,o němž se domnívala, že na krádeži vinen. Ale nastojte! Považovala-li krádeže, dosud pá- chané, za nejvýš záhadné, nepřestala po propuštění sluhů pronášeti podiv měrou ještě vyšší, když se útoky na její majetek opětovaly . .. Při kterési příležitosti, když se baronka chystala k návštěvě šlechtického soireé, zjistila, že jí z draho- cenného brillantového prstenu odcizen byl kámen že nahražen bezcenným padělkem. A poněvadž její podezření nepadalo více na hlavy služebného perso- nálu, neváhala a oznámila věc policejnímu aparátu.

Ale pátrání přes veškeré úsilí zůstalo marným bezvýsledným. Také letošního roku ztrávila baronka horké mě- síce na venkovském zátiší. Před odjezdem z Pešti svěřila část skvostů depositu různých bank a doma zanechala jen několik prstenů a trochu stříbrného náčiní: Za několik dní potom byla baronka pešťskou policií zpravena, že do některých pešťských zasta- váren přineseny byly stříbrné předměty, opatřené rodinnými znaky baronské rodiny Pongraczů, a že cena věcí těch obnáší několik set korun. Baronka přibyla neprodleně do Pešti a zde oče- kávalo ji ještě jiné — nepříjemné překvapení. .. V bytě byly veškeré skříně vypáčeny, šatny vybránya stříbro i jiné cenné předměty odneseny ... Jak si neznámí zloději do bytu přístup opatřili, zůstaloi na dále hádankou, neboť veškeré vchody a dvéře byly přesně zamčeny na několik západů, tak jak to baronka zařídila před svým odjezdem a klíče svě- řeny vrátnému Emerichu Csikovi v opatrování.

Ale netrvalo dlouho a do záhady poměrů padly konečně paprsky světla. Policie zatkla 20letého syna vrátného, jenž se před nedávnem stal členem po- tulné herecké společnosti. A mladý muž po delším zapírání se — přiznal, že jest jedním ze zlodějů ba- rončiných skvostů. Uváděl, že se z neodolatelného popudu stal hercem, neboť prý jej stihala utkvělá my- šlenka, že se za každou cenu státi musí divadelním ředitelem. Z té příčiny potřeboval peněz i prováděl z počátku menší krádeže, později pak, opatřiv si klíče od bytu barončina podle klíčů otci jeho svěřených, dopouštěl se krádeží prádla, šatstva i skvostů každo- denně ve velkém. Syn vrátného seznámil se také a hercem Gézou Ladányim a zlatnickým pomocní- kem Martinem Starkem, kteří mu při krádežích po máhali a dávali ponaučení, jak se mají prováděti. Zvláště Stark osvědčil se dovedným umělcem ve vylupování drahokamů ze zlatých prstenů a nahra- žování brillantů všedním padělkem. . .. Asi přede dvěma měsíci vykradl mladý Czik celý barončin byt a kořist prodal. A nabyv peněz, přikročil ku provedení úmyslu, že se konečně stane divadelním ředitelem. Za tím cílem odjel s Ladá- nyim do Rjeky, kde však peníze brzy prohýřili. Na to se mladíci vrátili a stali se členy společnosti po- tulných herců. Czik seznámil se při tom s herečkou Cilli Gergelyovou, již pak obdařil padělky bril- lantů . .. Zatím však již policie Czika zatkla a brzy za ním stihl týž osud ostatní členy prohnané zlodějské bandičky. Doznali se vesměs a paní baronka Pongraczová seznává, jak s propuštěním služebného personálu spěchala v domnění, že krádeže prováděl na ní někdo z domácích lidí . ..

Různé zprávy

Herci a zločinci. = Mladá bohatá dáma a celní úřady. V Novém Yorku roznesla se pověsť, že mladá, velmi bohatá dáma, kteráž v městské společnosti hrála vynikající úlohu, byla před nedlouhou dobou příčinou rozčilu- jící příhody, protože se snažila zameziti zabavení skvostu, podloudně do města dopraveného a majícího ceny přes 100.000 K. Jméno dotyčné dámy se přísně tají. Odhadní úřad zvěděl nedávno, že v cizině pro- dána byla kterési novoyorské dámě šňůra skvostných perel i nařízeno bylo celním instancím, aby v té příčině dávaly přísný dozor. Konečně bylo zjištěno, že ona dáma, jež skvost koupila, přibyla do Nového Yorku lodí, aniž ohlásila, že jest majitelkou perel. Proto také vyhnula se celním dozorcům a dostala se v bezpečí. Jakmile však obdržela nařízení, aby perly vydala, zařídila dáma věci tak dovedně, že nepozo- rována prchla do Chicaga, pak do Bostonu a konečně zase zpátky do Nového Yorku, tak že detektivové na ni podnikli hon, urazivše jí v patách cestu více než 3000 anglických mil. Honba skončila tím, že jednou večer obstoupili mladou dámu detektivové v diva- delní loži při pořádaném představení a chtěliji zatknout. Dáma žádala, aby ušetřena byla nepří- jemného výstupu a rozčilování i byla opět propu- štěna, když dala čestné ujištění, že jim druhého dne šňůru perel vydá A skutečně také přinesl nejbližšího rána právní zástupce rodiny záhadný skvost do celní úřadovny a zároveň složil tam jistotu 52.000 K na zapravení celních poplatků.

= Zavraždila muže tyrana. 21letá manželka zed- nického mistra Antonie Cellichová a její dva bratři Antonio a Martino Chervalusové zodpovídají se porot- nímu soudu v Rovignu ze zločinu vraždy, spáchané na manželu Cellichové. Obžalovaná stala se chotí Cei- lichovou, když jí bylo 14 roků. Cellich krutě s ní na- kládal a po delší době, když se zatím stala matkou dvou dětí, ji opustil. Letošního 30. července Celfich opět ženu svoji, která mezitím bydlela u své tchyně vyhledal a když mu podávala mladší děcko, aby je políbil, uhodil ji Cellich průdce do obličeje. Na to svoji manželku tak ztýral, že musila být na pomoc povolána policie, aby se nebohé ženštiny ujala. Dne 2. srpna přišel Cellch zase a požadoval od své manželky 300K a opětně ji zbil. V té chvíli přešla bratry její trpělivost,

i vrhli se na surovce a tak jej střískali, že zemřel. Při líčen prohlásila Cellichová, že sama jest vražed- nicí a že nikdo jiný mimo ni na zločinu vinným není. Na to vyprávěla, jak ji nebožtík muž necitelně týral, jak ji tloukl a konečně, jak ji opustil, vydav ji v šanc největší bídě a nouzi a když ho o almužnu pro děti žádala, tak jí radil, aby se vydala prostopášnému žití. Když se znovu vrátil, vyhrožoval jí, že ji zabije, ne- dá-li mu peněz. A když mu ukázala, že má v peně- žence celkem korunu, počal Cellich zuřiti, vyňal ze šatů revolver a chtěl na manželku vystřeliti. Rána však minula se cíle i dodala si pronásledovaná žena odvahy, skočila na muže svého, jemuž vytrhla ná- silím zbraň z ruky a při rvačce, která povstala, upadli zápolící na postýlku, v níž leželo jejich mladší dě- cko... Ohrožená ženština chopila se nabité zbraně a vypálila pak na svého muže ránu, po níž padl ne- cita k zemi. Na to odtáhla Cellichova mrtvolu jeho z pokoje do kuchyně, kdež mu dnem láhve tloukla tak dlouho do obličeje, až mu jej úplně rozbila. „Vím, že jsem jednala nesprávně,“ prohlašovala před soudem, „ale ve chvíli, kdy jsem zločin páchala, ne- věděla jsem, co se se mnou děje. Byla jsem krví jeho jakoby opilá... Pociťovala jsem se býti posilněnou, jako bych byla skolila nebezpečné zvíře a jako bych byla dobyla největšího vítězství, k němuž mi celý svět provolává slávu a ke kterémuž mně všechno lidstvo z pina srdce blahopřeje. K výsledku líčení se ještě vrátíme.

Dary a příspěvky.

„Národních Listů“

Složeno u pokladny

Ústředni Matici školské. Bechyně. Damský odbor Nár. jednoty po- šumavské zasílá ze svého prvého večírku za koláče, darované pí. Porgesovou, před- sedkyní, vydražené pp. Kolafou, učitelem a prof. Mařanem . . . Hořice. Pan JUDr. Fr. Pára, advokát, zasílá z trestní věci p. Leop. Horáka proti pí. Anně Peršínové v Hořicích, touto složenou dobrovolnou pokutu . . . . . . . . Hlinsko. Kuželkáři »u Fiedlerů« . . . . Dražice. Nedělní hosté v hostinci »u Krá- líků«. Mělník. Pan JUDr. Antonín Profous, advokát, zasílá jménem p. Karla Reneta, c. k. vrch. zvěrolékaře, poplatek za legalisaci Matici odstoupený . . . . .. Praha. Pan JUDr. J. Dobruský, advokát, skládá z rozepře p. Fr. Sládečka s pí. M. Fran- covou, od této složených Plzeň. Svatováclavský dar úřadnictva Ško- dových závodů Rokycany. Za francouzskou přednášku v Pa- říži vybral a zasílá p. V. Sedlák . . . Žižkov. Pan JUDr. Jos. Ducháček, advokát, zasílá od pí. Vlasty Krátké ze sporu sp. Ant. Soustružníkem. Malešice u Touškova. Při sňatku p. Josefa Majola, úřadníka při ředitelství c. k. stát. drah, se slč. Růž. Wondrášovou, dcerou revírníka, vybrala sl. Anna Waltrova Turnov. Mládenecký spolek zasílá částku vy-

2. 64

154.40

14.50

»To bylo v úterý odpoledne,« řekl jeden z věznitelů »Byl tenkrát liják.« »Ano. Pršelo. My jsme si z vás tenkráte udělali blázny. Já jsem ležel nahoře na vrstvě a oznamoval jsem vaše pohyby.« Někteří z nich se smáli. »My jsme myslili tehdy, že jste na Rozlehlé říčce.« »Soudil jsem, že si to myslíte dle směru, jímž jste se dali od kupy. V sobotu jsme vás pozorovali, jak se k nám obracíte zády na Rozlehlé říčce. My jsme byli skryti mezi stromy na druhém břehu Hadí řeky. Tenkráte jsme si vás podruhé nabrali.« Smáli se opět na svůj vlastní vrub. Stalo se mi, že hráči roztrhali na kousky hru whistu, jsouce více ro- zezleni. Steve pokračoval: »Zaměříme do Idaha? Zatočíme zpět ke Rozdvoje- nému? Nevěděli jste kudy! A když jsme vás zavedli na onu tlupu koní, o níž jste myslili, že je to ta tlupa, kterou honíte — ach, my jsme byli silný spolek!« zamlčel sea poprvé jsem vycítil v jeho slovech nádech trpkosti. »Nic nebývá silnějšího nad své nejslabší místo.« Tohle promluvil Virgiňan a bylo to prvé slovo, jež pronesl. »Přirozeně,« řekl Steve. Hlas jeho při oslovení Virgiňana zněl zcela jinak, tak krátce, že jsem se domníval, že vztahuje nejslabší místo na sebe sama. Ale ostatní mi dokázali, že jsem se v tomto výkladu mýlil. »Je to tak,« řekl jeden. »Nejslabší místo je tam, kde se provaz nebo tlupa lidí přetrhne, když přijde napjetí. A vy jste byli spojeni se špatným spojencem, Steve.«

společnosti s lidmi odsouzenými k smrti. Zejtra touto dobou šedivá flanelová košile zapne se kolem mrtvoly. Až do které chvíle bude Steve žvýkati tabák? Podařilo se mi však ihned ohraditi svou mysl proti těmto myšlenkám a učinil jsem námitku, aby mně dovolili ztráviti noc někde jinde a navrhl jsem sousední domek. Dle jejich tváří jsem však seznal, že má slova pouze zvý- šovala nedůvěru ke mně. Do domku teče příliš, řekli; zde budu spáti více v suchu. Jeden mi to řekl příměji: »Když jste se odhodlal přenocovati v této stáji, co změnilo váš úmysl?« Jak jsem jim mohl říci, že jsem se lekal každého styku s tím, co oni konají, ačkoliv jsem věděl, že jedině takto se může v této zemi spravedlnosti učiniti zadost? Zdravé nervy lidí z pomezi nevěděly nic o takovéto citlivosti. Ale Virgiňan to částečně pochopil. »Je mi skutečně líto, že vás tak znepokojujeme,« řekl a tu jsem si povšiml, že byl sám v jakémsi napjetí, jež se velice lištlo od klidu ostatních. Po dvanáctihodinné jízdě práhly mé kosti po odpo- činku. Prostřel jsem si houně stranou na slámu ve stájia zabalil jsem se do nich; ale ležel jsem s očima dokořán. stále bdělejší, všeliká stopa únavy zapuzena mými rozči- lenými smysly. Seděli chvíli na poradě, šeptajíce opatrně, takže jsem se stával zvědavým, chtěje je slyšeti a nepovedlo se mi slyšeti je; pronesli snad asi dvakráte jmeno Trampasovo a Krátkého? Nebyl jsem si jist. Slyšel jsem, jak ustali šeptati a rozešli se. Slyšel jsem jejich boty, jak je odha- zovali na zem. A slyšel jsem, jak začínalo a sesilovalo se oddychování spáčů v tichu uvnitř. Na jednoho po druhém přicházel spánek, ale na mne ne. „Virgiňan-