1
masthead
V Praze, v sobdtu dne 28. října.
Praha
2
masthead
K číslu 297.
Čislo v Praze za 21
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou;
na měsíc 3 K 80h
Praha
4
article
Uherská krise.
Uherská krise.
Vyhlášení vládního programu.
Z Pešti, 28. října. Dnes o 5. hod. odpol.
přijme ministerský předseda bar. Fejérváry
150člennou deputaci druhého peštského okresu,
vůči které vyloží vládní program,
bezpočtukráte již ohlášený. Ten bude neprodleně
uveřejněn po všech zemích koruny
svatoštěpánské a bude rozšířen — nota
bene — »všemi zemskými jazyky,«
jak se ve vládních listech předpovídá. Najednou
mají v Uhrách také zemské jazyky! Do-
kud šlo jenom o maďarský pych a maďarskou
moc, buďsi vlády nebo vládní strany, znali tam
řeč jenom jednu: státní jazyk uherský. Nouze,
která naučila Dalibora housti, bar. Fejérvára.
jdoucího na verb jednak po příslušnících strany
jím zakládané, jinak po přívržencích jinonárod-
ních, zvláště chorvatských a saských, donutila
viděti, že v Uhrách jsou také jazyky a národy
nemaďarské, stejně jako nouze donucuje magi-
strát vídeňský, rozesílá-li losy své chudinské lo-
terie, vytisknouti na nich podmínky hry všemi
jazyky, kdežto šéf magistrátu vídeňského, velko-
možný dr. Lueger, nejen na říšské radě hlásí
samospasitelnost němčiny v celém životě státním,
nýbrž počíná si proti češtině ve Vídni daleko
nesnášelivěji nežli zkrachovaná strana starolibe
rální.
Dalibor
Lueger
Pešť
Uhry
Vídeň
6
article
Z Pešti, 28. října. Vláda doufá, že pra-
covní její program způsobí proni-
kavou změnu v situaci, zejmena že ta-
kový účinek míti budou blahodějná zařízení,
která kabinet chystá ve třídách pracov-
ních. Bar. Fejérváry hodlá se pronést
také o vojenských záležitostech.
Pešť
7
article
Revoluce na Rusi-
Revoluce na Rusi-
Veliká tízeň v Moskvě.
Z Berlína, 28. října. Z Moskvy sdě
lují: Od včerejška není v městě ani
Rus
Moskva
Berlín
8
article
vody, ani plynu. Tramway jezdí jenom na
některých tratich. Pekárny a pekař' s ké
krámy jsou zavřeny. Posledn
chléb jest rozprodán. Četné sou-
kromé ústavy a kanceláře zasta-
vily svoji činnost.
Cestujíci, kteří na dráze uvázli.
Z Moskvy, 28. října. Na nádražích
meškají tisíce lidí, kteří se nale-
zají v největší nouzi, nemajíce pe-
ně z. Železniční správa vyplácí těm, kteří mají
průvozní lístky, denně 50 kopějek, ba i celý
rubl. Protože cestující jsou nuceni spát n
studené a vlhké podlaze, četní z nich
onemocněli, zvláště děti. Zoufalost je velká. Ve-
liké nepříjemnosti mají cestující, kteří zů-
stali na trati a marně čekají, že
budou dopraveni dále, na malých sta-
nicích a ve velkých vesnicích. Doprava zboží
vázne úplně.
Moskva
kopějka
9
article
Vzpoura v Saratově.
Vzpoura v Saratově.
Ze Saratova, 27. října. (C.-B) »Petrohr-
telegr. agentura« oznamuje: Ve vnitřním
městě jsou všechny krámy uzam-
čeny. Vozba tramwaye byla zastavena.
Banky a telegrafní úřad jsou voj-
skem střeženy. Davy lidu vynucují, aby
ve všech průmyslových závodech práce byla za-
stavena. Gubernátor výdal provolání, ve kterémž
oznamuje, že bude všechno srocován
a rušení veřejného pořádku bran-
nou mocí potlačeno.
Davy
Saratov
Petrohr
10
article
Bouře v Revalu.
Reval
11
article
Z Revalu, 27. října. (C.-B) »Petrohr
telegr. agentura« oznamuje: Po dobytía
vydrancování obchodů se zbraně-
mi odebrali se stávkující k továrnám, a b
tam vynutili zastavení práce. Take
tam bylo drancováno. Povoláno bylo na
pomoc vojsko. Všechny obchody
jsou zavřeny.
Reval
12
article
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
13
article
Plný válečný stav ve Varšavě.
Z Varšavy, 27. října. (C.-B.) Zde byla
prohlášena všeobecná stávka. Zejtra
zůstanou všechny obchody uzavřeny. Na mě-
sto bude uvalen třetí stupeň stavu
válečného. Po 8. hodině večerní ne-
smí se nikdo objeviti na ulicích.
Střed polský.
Z Varšavy, 27. října. Konána zde schůze
polská za účelem zřízení nové politické strany
s názvem »střed polský« v říšské dumě.
V baltických provinciích.
—ch. Z Berlína, 27. října. »Frankf. Ztg.«
sděluje v soukromém dopise z Revalu: Peklo
vypuklo na Rusi, jest to kvašení, zuřivost v pa-
ličství a vraždění, boření všeho zděděného.
Také zde v naší malé zemi všechno jest přeo
vráceno.
My všichni jsme pro opravy, ale přec jen
velice pochybujeme, vyjde-li ze všeho něco roz-
umného. Dále se líčí, jak i pastorům stavení,
stodoly a úroda zapalovány, všude hrozí stávky,
z Petrohradu nedocházejí noviny. Uplynulé zimy
nebylo v Revalu plynu, domy a ulice byly
v noci ve tmě, nebylo možno koupiti též maso
a chleba a k tomu válka.
Litevci.
Z Petrohradu, 27. října. (Pův. tel. »Nár.
Listů«.) Konána zde schůze Litevců, jichž nej.
bližším požadavkem jest zjednání plathosti li-
tevštině a dobyti práv občanských a svobod.
Zástupci vyslovili se skepticky o říšské dumě,
jež nevzbuzuje u Litevců žádhých nadějí. Mlu-
vili na schůzi též zástupci Bělorusů, pokroko-
vých Poláků a Lotyši. V resoluci se práví, že
skutečné uspokojení Litvy možné jest jen při
úplné likvidaci panující policejně byrokratické
soustavy vládní, kdy všem národům obývajícím
Rusko dáno bude právo svobody národní, kdy
Litva nabude samosprávy na základech demo-
kratických v čele s vilenským sněmem, jenž
vypracuje osnovu práv pro ostatní hárodnostiv
Litevec
Polák
Lotyš
Varšava
Berlín
Reval
Petrohrad
Litva
Rusko
práv občanský a svoboda
14
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Baranka.
Napsal Bohdan Tříska.
Baranek
Tříska
15
article
Byla jak to bradlo, které trčí v dáli z tma
vých lesů v mračné nebe tvrdým balvanitým če-
lem. Kdo ví, jak dlouho žila už! I staří hlap
pamatovali ji stále takovou, jaká byla nyní, i když
ještě s „mlíčenem“ čouhajícím z galitek brouz-
dali se kalužemi po dědině. Byla jak to bradlo
Velká, silná babizna, převyšující o pohlavek
„dlóhyho Franto“, s tváří hluboko vrásčitou.
sivým okem, vysedlou, energickou bradou, orlím
nosem. Ač nenesla těla už vzpříma jako mladice.
vykračovala si přece dosud rázně. A jak! Byla
by mnohou mladou tetku ještě přeskočila rov
nýma nohama. Hotový kyrysar-veterán. Měla tako
muže; jmenoval se Beran — vulgo Baran. Ter
i děti umřeli dávno.
Byla nejstarší dělnicí u dvora. Dřela se tan
už, kdy ještě kníže pán sám držel dvůr, kdy stáda
ovcí pásla se po „Lánech“ a po úhorech, kdy
ještě všecka vrchnost sídlela na úsovském
zámku. Ta dávno se také už odstěhovala do
Mohelnice a na Nové Zámky. Když kníže dvůr
pronajal, pracovala u všech nájemců; nynějš
„starý pán“ také už sešedivěl — jen ona ještě
v plné síle od jara do zimy, jako drak. Pama-
tovala dobu, kdy mocný cech mlatců z „cha-
loupek“ pronesl pyšné: „Dokud dvůr dvorem
bude, my mlatci nepominem!“ A mlatci už
všichni jsou odnesení ke svatému Mikulášovi, už
dávno „mašina“ pohltává ani ne za tři neděle
vše, s čím mlatci měli co dělat až do božího
A byla veselá! Kde ona, tam samý smích
a samé dovádění. Byla mladým lidem evangeliem
všech rozumů a zkušeností, kterých je třeba za
všech případů chuďasovi v zapomenutém kraji.
jara.
Franta
Beran
Baran
Mikuláš
Lány
Mohelnice
Pam
boží A
16
article
Každému řekla bezohledně do očí nejpeprnější
pravdu. Říci to jiný — byla by krvavá pranice
vyrvané vlasy by nestačil odnésti vítr. Jí to pro-
šlo. Každý moh „babu“ „vystát“ — a když
třeba nemohl, měl k ní aspoň úctu. „Starý pán“
sám od sebe jí vymohl u knížete pána doživotn
pensi. Dostávala čtvrtročně tři zlaté. Sama si cho-
díla pro ně do Nových Zámků, dobrých 5 hodin
cesty. Dosud ji vidím.
Je mlhavé podzimní ráno. Čtyři hodiny. Jde
bosa, v ruce silný kyj, hlavu má zabundanou ve
velký šátek, na těle má starý, prastarý burnus.
kolem pasu stažený lýkem. Tak jde jako podivná
Amazonka, či děsný duch a mizí daleko v obla-
cích mlhy. Po poledni bude zase už doma.
Tak žila tu jak věkovitý, blesky rozbrázděný
dub na „Hraničkách“, svědek tolika pokolení
Netklo se jí nic. Se smíchem říkala: „Až jedno
svatymo Mikolášovi nenapadne, abe si mě vzal,
mosi přejít pro mě s dvóma párama koňů a jechče
mne nedostane!“ A přece také na ni došlo a
to tak, že se toho nikdy nenadála. Vlk byl toho
příčinou.
Vlk
Nová Zámek
17
article
Mladý březen dopíjel poslední zbytky sněhu
v úvalech a na výšinách. Na „stežníku“ nad
„chaloupkami si odpočívali. Byli to Petr a Dodo
Fabišovi. Máma koupila ve „Skalce“ haluzí, oni
je vozili domů na trakaři. Petr o pět roků starší
vezl, Dodo táhl za provaz uvázaný na „šebenice“
Odpočívali naposledy. Ještě kus a budou doma
Zahleděli se na chaloupky, které dochaté a na-
chýlené stářím takřka se jedna o druhou opíraly
„Kóké, Petře,“ povídá Dodo. „To bě běl virvál
debe se tuťka nehde tak chetlo. To be plavala
jedna chajda za drohó.“ Petr přikývl, zadumali
se. Vědí, co je to. Asi před 4 roky odešli všichni
jednou ráno. Oba bratři starší na práci, Dodo
s mámou na trávu. Nevlastní bába, jejich výměn-
kářka, si vařila zatím snídaní — a oni se vrátili
jen k hromadám popelu Vzpomněli si na ten
strašný čas, vstali a jeli.
Petr
Doda Fabiš
Doda
Kóký
18
article
Před jejich ohněm nehořelo v obci dlouho.
Po dvou letech však to začalo. Pravidelně dva
— až třikrát do roka. Dodo tehdy vyšel školu.
Veškerá tíha jejich malého hospodářství spočí-
vala na jeho zádech. Máma rok už ležela, bratří
byli ve světě. Zedničili. Dodo byl hospodářem,
hospodyní — vším. Nešel nikdy spát, dokud
neprohledl stodůlku, půdu, chlév a neobešel
celou chaloupku. I ze sna každý šustot ho rušil.
Kolikrát vyběhl, když černá noc sinavými kotouči
mlh a těžkých mračen se dívala do oken, domní-
vaje se ve své předrážděné fantasii, že to chuch-
valce dýmu se valí nad střechou! Svlékaje se,
nikdy nezapomněl pozorně položiti šaty: dolů
kabát, pak vestu, nahoru kalhoty, aby se co
nejrychleji oblékl, kdyby se něco stalo. Jednu
se probudil a plný dvorek byl plamene a jisker.
Hořelo u souseda.
Asi za týden po oné rozmluvě na „stežníku“
klečel Dodo večer u okna a modlil se. Náhle
spatřil, jak rudá záplava přeletěla nad chalupami
a zbarvila oblohu, jako když příval bahnité vody
rozlije se v čistou hladinu potoční — — —
Vztýčil se a ven. Bratří ještě nespali a řehotali
se: „Aha, jž zas ho to chetá.“ Nedosmáli se.
Prostřed chaloupek hořelo. Bylo to u Vlka. Ba-
ranka měla tam výminek. Chajda byla na spad-
nutí. Vlk se pojistil na každý hřebík. Sami byli
připraveni, vyběhli; Baranku nevzbudili. „Det
jsme měslelé, že se probodí.“ Ba, ona se pro-
budila; vyběhla v košili. — Pádí do vnitř. —
Chtěla si aspoň peřiny zahránit. Ze sklopce
nad síní šlehaly plameny a sršely jiskry — ne-
dbala. Vběhla do jizby. Stropem proráží plamen
— strop s rachotem padá. Vyletěla s hořícín
vlasem, opálená. Shořelo jí vše, i ta koza ve
chlívku. Odnesli ji. Týden se smrti bránila, pak
podlehla. Čtyři chlapi ji odnesli ke svatému Mi-
kulášovi. Dvou párů koní nebylo třeba.
Doda
Aho
Vlk
Baranek
Vyletěl