V Praze, v úterý dne 24. října.

K číslu 293. Číslo v Praze za 21 a na venkově za 3h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDN

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Za všeobecné hlasovací právo. Z Vídně, 24. října. Jako město Vídeň po- liticky nemělo váhy a role, která přísluší místu tak velikému, tak také sociální demo- kracie vídeňská za posledních let neměla ve věcech, dělnictva se týkajících; onoho vedení, které sobě pánové Adler, Pernerstorfer a sou- druzi přisuzují. Stačí pouze konstatovati, že akce pro volební právo všeobecné rovné došla nejsilnějšího projevu v Praze, po Praze že následovalo Brno, potom Lvov. Nyní teprve pokulhává a pobelhává za těmito městy, které Vídeňáci a s nimi »Arbeiterzeitunge nazývají »provinčními« — slavná Vídeň. »Ar- beiterzeitung« oznamuje, že vůdcové sociálně demokratičtí se usnesli, v den, kdy zahájena bude říšská rada, konati předparlamen- tem velikou demonstraci hromad- ným průvodem před parlamentne budovu a vládě odevzdati požadavky děl- nictva celého Rakouska. Protože bude to všední den, vyzývá se dělnictvo, by práci zastavilo. (Dlužno vyčkati, zdali tento průvod bude dovolen, neboť shromáždění pod širým nebem nedovolují se, když je říšská rada shromážděna.

Pozn. red.) Z Vídně, 24. října. »Arbeiterzeitungu« oznamují z Těšína: Havíři karvínského re- víru uspořádají velikou demonistr ac pro všeobecné právo hlasovací. V neděli, dne 29. t. m. o 2. hod. odpol. koná se v Karvíně veliká demonstrace. „Na- před konati se bude pod širým nebem táb or, na kterém promluví posl. Singer a Reger. Po táboře bude se konati demonstrační průvod do Soalzy před zámek hraběte Jindřicha La- rische, zemského hejtmana slezského. Ve- škeré dělnictvo karvínského revíru se vyzývá, aby se v demonstraci té súčastnilo. V provolání, jež uveřejněno bylo jazykem polským a českým v 6000 exemplářích, praví se: »Po táboře pů- jdeme do Soalzy před zámek Larischův. Po- jdeme ve všem pořádku, klidné, bez zpěvu, bez pokřiku, půjdeme bez zbra ní, b ez holí, ba i bez deštníků. Naši nepřátelé, privilegovaní strávníci politických práv, necht poznají, že slezský lid je odhodlán k boji, že nestrachuje se žádných obětí, aby korunoval tento boj vítězstvím.«

Štvaní. Z Vídně, 24. října. »Neue Fr. Presse opět uveřejňuje neobyčejně štvavou stať proti dru. Fořtovi vzhledem na zprávy, že tento poslanec, první tajemník obchodní komory praž- ské a člen železniční rady, stane se jako nástupce Lihaříkův sekčním šefem v ministerstvu želez- nic. Tvrdí se sice, že tato stať psána je od po- slance a znalce německého. Jsme však pře- svědčeni, že tomu tak není. Pisatele této infamie dobře známe. Víme také, odkud jdou po- tajné machinace jak proti dru. Fořtovi, tak proti dvornímu radovi Tučko vi. Nepřekvapuje nás nikterak, že »Neue Freie Presse«, která žije jenom ze samého nepřátel- ství proti Čechům, dra. Fořta napadá, vyličujíe jej jako nebezpečného škůdce Ra- kouska! Je prý s podivem, že toliko Poláci ozvali se dosud proti povolání dra. Fořta do ministerstva železničního, že však umlkli. »Neue Freie Presse« klade darebáckou otázku, co Po- láci za své mlčení dostali? To prý by bylo pěkné, kdyby ministrem železničním stal se Polák, jedním šéfem odbor- ným dr. Fořt a druhým rada Tuček ! »Neue Fr. Presse« patrně myslí, že jsou ještě doby, kdy ona rozdávala nejvyšší místa ve státě, biskupství v to počítaje. »Neue Fr. Pressee také myslí patrně, že jsou ještě časy, kdy všechna místa důležitá ve státní správě měli výhradně Němci a kdy druzí národové byli jenom k tomu, dělati jim služebníky .

To prý klidně snésti mají německé strany, ně- mečtí průmyslníci, němečtí zemědělci, němečtí obchodníci, němečtí konsumenti, kteří hlavně živí dopravu na železnicích rakouských. To státi se má za míru! »Což pak se nepochopuje, že pro Němce rakouské tato otázka osobní má největší dosah?« Po politických útocích na dra. Fořta následují útoky hos plo- dářské. Dr. Fořt je prý předbojníkem my- šlenky všeobecného zvýšení sazeb na státních dráhách za tím účelem, aby státní finance byly sanovány a je tedy věrným nástupcem dra. Kaizla. Dr. Fořt chce konati dopravní poli- tiku fiskální. Pro německé poslance na- stává povinnost proti povolání dra. Fořta zaujati stanovisko: »Princi- piis obsta!« — Výstraha je vyslovena prý, ne- chať není ještě pozdě, by byla uvážena. Jinými slovy: »Neue Fr. Presse« štve německé po- slance, aby šli na bar. Gautsche a jej hroz- bami svými zastrašili. Nový ředitel státních drah v Plzni. Z Vídně, 24. října. Ředitel státních drah v Plzni dvorní rada Tuček povolán byž- do ministerstva železničního. Na jeho místo povolán pak dosavadní náměstek ře- ditele státních drab v Praze, vládní rada Frant. Strzizek.

Telegrafické zprávy. Změna v ústředním živnostenském in- spektorátu. Z Vídně, 23. října. (C.-B.) „Wiener Ztg.“ oznamuje: Císař udělil ústřednímu živnosten- skému inspektoru dvornímu radovi: Bedřichu Muhlov při jeho odchodu na vyžádaný trvalý odpočinek, uznávaje jeho dlouho- leté, věrné a výtečné služby, rytířský kříž řádu Leopoldova s prominutím tax a jmenoval vrch- ního inspektora generální inspekce, rakouských drah, Viktora Würtha, ústředním živnosten- ským inspektorem. Zároveň údělil mu s pro- minutím tax titul a charakter dvorního rady. President Loubat va Španělsku. Z Madridu, 23. října. (C.-B.) Záhy po svém příchodu do královského paláce, učinil president Loubet s ministerským předsedou Rouvierem a ostatními pány svojí družiny návštěvu královně-matce. Královna matka, obstoupena králem, infantkou Marií Terezií a princem Ferdinandem bavorským, uvítala presi- denta nad míru srdečně. Mezi rozmluvou do- tekla se královna-matka také událostí, jež se staly za pobytu krále Alfonsa v Paříži a děko-

FEUILLETON.

Ačk o. Napsal Stanislav Mina řík.

Pode mnou, v přízemí, bydlí dobrý člověk poštovní úřadník. Pravím „dobrý čiověk“ s rozmyslem a že i dobrý člověk má chyby, vi přece každý smrtel- ník. Vždyť to někde stojí psáno v knize již tuze staré. Tak můj dobrý člověk má tu nešťastnou chybu, že se hrozně rád hádá a všemu chce rozumět. Slůvka „intelligentní“ a „vzdělaný“ a jejich různý smysl poskytují mu látku k tak hluboce učené rozpravě, vlastně hádce, že bě- hem ní nadarmo se berou jména všech velkých filosofů tohoto světa. Zajímavé i nezajímavé zjevy místní poli tiky vždy důkladně prostuduje a svá odhalení obhajuje potom tak vášnivě, že ho neukřičí ani nejvýmluvnější místní politik. Ale můj dobrý člověk má i nejvzácnějš enost na světě, totiž úžasnou píli, s kterou se všemu věnuje. Při kuželkových partiích se v minulém létě hádal, že nejkrásnější hra je malou koulí do velkých kuželek. A svou theori ještě s jedním svým stoupencem také do kraj- nesti v praxi prováděl. Z prvu točila se kulička sice stále na pudly, ale pak díky bouževn niaté vytrvalosti a úžasné píli hráčově, zabloudila občas přece na roh. Pak ovšem každá hra pro- vázena byla dlouhou a přesvědčivou před- náškou dobrého člověka o theorii krásné my. Můj dobrý člověk dal se zapsat do jízd- ního odboru „Sokola“. Důkladně prostudoval

knížku, pojednávající o jízdě na koni, podnik měření svého těla a v jízdárně ztrávil téměř všechen svůj volný čas. Div, že na ulici ne- chodil se zkřivenýma nohama. Doma, v kance- láři, ve vinárně a všude, kde usedl, „jezdil“ aby prý docílil „měkkých“ nohou. Teď už ma „měkké“ nohy, v prstech „cit“ a umí dobř jezdit na koni. A protože jeho neúnavný mozek nemůže zahálet, učí se zase něco jiného. Umínil si na stará kolena, že vycvičí svů. hlas tak, aby byl ohebný, jako zvuk flétny kterýžto sladký nástroj můj dobrý člověk vý borně ovládá. A co si umínil, také provádí. Začínáo prvopočátku. Název tohoto feuilletonu praví, jak se jme nuje tón, jehož jasnosti chce mermocí mů. dobrý člověk dosáhnouti. Sotva ráno vstane, už „zpívá“. Mezi oble káním zpívá, při mytí s namydleným obličejem zpívá, při míchání kávy zpívá a ještě než na- dobro zavře za sebou dvéře při odchodu do kanceláře, „bere“ zpropadené „áčko“. V po- ledne, sotva zavře dvéře, opakuje se cvičení znova. Opakuje se i mezi polévkou a masem A tak to zpropadené „áčko“ drážd' mne stále je ho už plný dům. Dnes po dvanácté hodině noční, sotva jsem ulehl, přišel můj dobrý člověk z hostince domů. A sotva že přišel, už zase znělo „áčko“ do mem. Chvíli poslouchám s ironickým úsměvem pak dostávám zlost a vrtím sebou na posteli.

Tu se mne zmocňuje už nervosa a házím bačkoru na dvéře, abych ranou přerušil to pro- kieté „áčko“. Ale ono zní stále stejně zvučně, procházejíe časem také nosem mého dobrého člověka. Odevzdávám se na chvíli resignovaně osu- du a umiňuji si, že přesně budu sledovat, jak dlouho to „áčko“ bude znít. Dosud je to půl hodiny. Ale minuty tak zvolna ubíhají a to „áčko“ ... Ne, už toho nesnesu! Stahují si pokrývku přes hlavu, pak peřinu, ale „áčko“ jakoby mi vlezlo do hlavy, stále mi tam mňouká. Kleju jako starý generál, zatínám pěsti a přísahám pomstu. Konečně odbilo na hodinách půl druhé, když „áčko“ umlklo. Usnul jsem a zdálo se mi, že jsem měl s mým dobrým člověkem souboj pro to osudné „áčko“. Zastřelil jsem ho chudáka. „Je ho škoda, byl te dobrý člověk, uměl pěkně koulet kuželky, jezdit na koni a hrát na flétnu. Je ho škoda,“ litoval jsem ho ještě a v tom jsem se probudil. Noční utrpení rozrušilo znovu mé nervy. Vyšel jsem schválně dříve z domu, abych se s dobrým člověkem na jeho cestě do úřadu setkal. Dlouho jsem nečekal. Přicházel ke mně se smutnou tváří a chraptivým, zlomeným hla- sem mi povídá: — Člověče, já jsem se v noci nastudil, že jsem teď ráno nemohl ani „áčko““ Usmál jsem se a s projevem soustrasti se rozloučil. Jsou lidi na světě, na které se nemůžeme zlobit. Jsem zvědav, kdy zase uslyším „áčko“. Pánbůh rač chránit, aby to tak bylo už v po- ledne! vzít.