1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, v úterý 24. září 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. IIst,
předplácí sn-
v Praze v administra
a měsí
etrrt leta . . . . 8 K —
s dvojí donáškou
aění
tvt lta . . . . 7 K 50 h
va dllalkáchí
. 2 K50
na měsíe . .
Poštou:
na měs . . . . . k o
na čtvrt lele
s drojí zásilkou
sa niřsíe
Praha
5
article
trrt rta . . . . 11 K eo
6
article
Německé resoluce s neděle.
Německé resoluce s neděle.
Kromě »volkstagů« v Litoměřicích
Frydlandě, o nichž v listě našem již včera
ve vší stručnosti zpraveno, konala se ještě
»protestní« shromáždění německá také v Krásné
Lípě a v Rumburce, i vyzněla přibližně ty-
míž resolucemi proti českým soudcům v »ně-
meckých« okresích proti jmenování soudních
úřadníků českého původu v těchto okresích
a pro ustanovování jenom soudců a všech
státních úřadníků výhradně německého
původu a to proti statusu a mimo po
stupný pořad.
Materiální násilí právu, uzákoněnému
v základních státních zákonech a zevrub-
ných zákonech speciálních i průvodních na-
řízeních vládních a ministerských, jaké ně-
mecký lid v Čechách, ústy svých řečníků
resolventů volkstágových vládě páchati vel
na historické národnosti této země, bylo už
na těchto místech vyloženo bezpočtukráte.
Nemá už ani zapotřebí výkladu také z toho
důvodu, že německá zvůle obvykla si cho-
díti po Čechách dočista nahá a do znaně
nestoudná. Resoluce, přijaté v sídlech neděl-
ního německého rozhořčení, znějí už hnedle
tak: My Němci tuto shromáždění víme sice,
že náš požadavek, aby žádný Čech nesmě
se státi státním úřadníkem v části země.
kterou za německou prohlašujeme, příčí se
všem zákonům říše, obírajícím se jmenová-
ním orgánů státní správy, ale my žádáme,
aby nám bylo vyhověno proti těmto záko-
nům a mimo ustanovení těchto řádů.
Němec
Čo
Litoměřice
Rumburk
Čechy
7
article
My Němci v Čechách chceme býti sou-
zeni nikoli c. k. soudci, kteří jsou původu
slovanského, nýbrž rozenými Němci a proto
nesmí v území, jež v Čechách proti Čechům
uzavřeno míti chceme, býti jmenován žádný
Čech soudcem, nýbrž výhradně a jenom kutý
Němec. České menšiny budou sice takto vy-
loučeny nejen z privileje, jakou sami pro
sebe žádáme, aby byly totiž souzeny soud
cem své národnosti, ale také vůbec z mož
nosti, dojíti práva před soudem ve svém ná-
rodním jazyce, ale na tom — nám přece a
samozřejmě nejvíce záleží, neboť odnětím ve-
řejných jazykových práv českým menšinám
a potřením jich školství, docílíme toho, ce
nám dosud jako hotovou skutečnost Češi
popírají, uzavřeného jazykového území. Su-
spendováním zákona o rovném právu národ-
ností v úřadě, škole a veřejném životě, a
jeho konfiskací pro české státní občany ve
smíšených okresích v Čechách, vymizí tyto
české menšiny z našeho německého území
lak spolehlivě, jako kdyby byly vyvražděny,
a toho dosíci — uzavřené území nám bude
samo od sebe přidáno!
Němec
Čecho
Čo
Čech
Čechy
8
article
K takové prostoduchosti přiznaného cíle
nemají řečníci nedělních »volkstágů« něme-
ckých ani celý krok, ba bezohlednost jich
vývodů je ráží výhubné dvchtivosti a ně-
mecko-nacionálního rozběsnění proti Čechům
ještě jen zostřena, zánik českého živlu ve
smíšených okresích v Čechách jest jich ne-
tajeným plánem, k jeho uskutečnění chtějí
na vládě prostředky. Jedním z nich má býti
očekávané jmenování soudních úřadníků.
S obrovským napjetím eneržie, se svrcho-
vaným zájmem, pronikajícím všecky politické
vrstvy a strany v Čechách — ani Volnovše-
němce už nevyjímaje — pracují Němci k usku-
tečnění svého snu o novém politickém útvaru
uvnitř hranic království českého. Funkovo
slovo: »konečné roztrhání fráze o neroztrži-
telném staroslavném království« v Litoměři-
cích pronesené, hlaholilo na všech ostatníc
lidových schůzích německých. Ve stejnoznač
ném variantu a obměně politické představy
Čecho
Němec
Funkův
Čechy
Volnovš
Litoměr
9
article
žádal totéž poslanec Malý v Rumburce, horle
pro narodnostní rozdělení zemského rozpočtu
a zemského výboru, jež není myslitelno bez
národnostního rozdělení země. K téže metě
cílil v Litoměřicích poslanec Wolf, hlásaje.
že jenom »bezohlednost, ano brutálnost Něm-
cům dopomůže k jich právům.« Jenom když
prý Němci své pohrůžky uskuteční, bude se
před nimi stát třásti, jak tomu bylo za dob
Badenových a nejpilnější péčí Němců musí
býti, aby vládě nahnali strachu. Tuže myšlenku
rozvíjel poslanec Kutscher, který prohlásil, že
respektován jest jenom ten národ, který do-
vede užíti přiměřeným způsobem svých loktů
a pěstí. A komentář k těmto volkstagovým
projevům natištěn současně v nedělním úvod-
níku libereckého c. k. ministerského, Prade
ova orgánu, kterýž dovolávaje se sjezdu dů
věrníků všech německých stran v Čechách
jakožto doplňku »volkstagů«, napsal o těchto
»Takovéto lidové projevy v nejmnožších při
padech neminou se s náležitým dojmem na
hoře, poněvadž tam se tomu po
rozumí, že si německý lid neda nic vnutií
ani líbit, že hněv německého lidu vzplane.
když se mu má státi zjevné bezpráví a když
má býti v nejsvětějších svých citech zraněn
a poškozen.«
Na čtyrech, pěti místech plál v neděli
tento oheň — fráze o nejsvětějších ně
meckých citech, zraněných a poškozených
tím, že by se nastávající jmenování soudních
úřadníků v Čechách provésti mělo podle
postupu — určeného koukretualním stavem
soudních úřadníků v Čechách. Fráze, jedna
z nejdrzejších, ale právě drzost co možno
hlučná jest prostředek, od něhož si Němci
v soustavném svém plánu co nejvíce pro
svůj úspěch slibují. Rámus, lomoz, jakoby
hory Čechy věnčící s údolím srovnati chtěli,
výkřiky nejrozhořčenějšího zoufalství, jež
Němci imitují, korybantský řev, aby pře
hlušili — co?
Malá
Wolf
Němec
Badenův
Kutscher
Rumburk
Litoměřice
Německo
Čechy
10
article
Ozývá se snad s české strany i jen
z daleka tomuto německému řádění přimě-
řená, rovnovážná odveta? Kolik bylo v ne
děli českých veřejných schůzí lidu, kolik
mluvilo starostenských a poslaneckých řečníků
k českým davům o očekávaném jmenování
soudců, kolik se ozvalo protestů proti ně
meckému požadavku bezpráví na Čechách
a Češích? Kde jsou české resoluce o právu
synů českého národa, náležité způsobilostia
postupné přednosti na kterýkoli státní úřad
kdekoli v této české zemi? Kde jsou české
protesty proti německé troufalosti, stojící
ještě stále na uzákonění politické inferiority
národa zakladatele českého státu, národa
historie českých zemí, národa jejich kultury
národa representanta zemí těch vůči ostat
nímu světu, nejpokročilejšího ze slovanských
kmenů, rovnocenného právem i vývojemse
všemi ostatními v říši před i za Litavkou.
Nechápe se snad u nás nebezpečná
souvislost jmenování soudního úřadnictva
podle německého komanda s nezadatelnou
jednotností a opravdu staroslavnou neroz-
tržitelností našeho království. Kdyby se jed-
nalo i jen o faktické hmotné poškození če-
ského uchazeče na jeho právně efektivných
nárocích, o nichž mluvil Wolf, stálo by za
větší čilost s české strany a větší účinnost
veřejně všeobecnosti české. Ale jde o víc
»Ven s českými soudci, s českými úřadníky
z německého území!« volá se z německých
držav v Čechách, velitelský prst vrchnopan-
ského národa ve vlasti naší ukazuje na ne
překročitelnou pro nás Čechy čáru uvniti
země, ta má býti hranicí omezující posledn
trpěné útočiště národa českého, odsouzeného
Čech
Wolf
Čecho
Čechy
Litavka
11
article
prý Němci k shroucení se na nejužší hrudě
a vzájemnému udusení v nejužším bydlišti.
za nimž přestává v Čechách pro Čechy
všechno lidské i státně občanské hnutí.
A vůči těmto německým snahám mu-
síme míti jedno na paměti: Každý dosud
žijící národ na světě může se nacházeti v
jedně ze tří fasí. Buď se nachází na po-
stupu ve svém vývoji moci i obvodu svého
bytu a svých práv, buď v stagnaci, anebo
na ústupu. Jmenování soudců nám ukáže
jaké jsou naše etapy v těchto směrechl
Němec
Čechy
12
article
Politické zprávy domácl.
Politické zprávy domácl.
V Praze, 23. září. (Uherské vyrov
nání.) Rakouský požadavek, aby se uhersk
kvota zvýšila, vysvětlován tím, že novým vy-
rovnáním dostává se Uhrám značných výhod nn
ujmu Rakouska a že tyto uherské výhody maj
se vyvážiti větším uherským příspěvkem na
společné potřeby říšské. Vyrovnání, jak dosu
smluveno na vyrovnacích konferencích, je tedy
pro Uhry výhodnější, než bylo vyrovnání staré
Proto překvapuje akce, kterou zahájila mrďar
ská strana lidová proti vyrovnání z toho důvodu
že prý je horší než losavadní. Člen lidové stra-
ny, posl. Zboray, jenž byl pro vystoupení li
dcvé strany z koalice již po pověstně doplno
vací volbě v Nagykarolyi, prohlašuje nyní
opětně, že lidová strana bude míti tyto dni po
radu na statku Buzáthově, aby určila svůj po-
měr ke koalici. „Poměry jsou neudržitelny —
pravil. — Víme, že vyrovnání a sice š pa tn
vyrovnání, jest hotovo. Nové konference a po-
tíže, jež vláda dává vyhlašovati, nejsou nic ji-
ného, než komedie. Má se jimi obyvatelstvu na-
sypati písek do očí a ukázati, jak velicí muževé
jsou nynější ministři a jaké obtíže musejí pře
konávati.“ Také ústavní záruky“ jsou dle mí
nění Zborayova již sehváleny, ale jsou rázu vel
mi nevinného, poněvadž se týkají pouze stoličné
samosprávy. I v této věci se líčí na oko potiže.
s nimiž je vládě zápasiti ve Vídni. Vše to dle
míněm Zborayova lidová strana musi uvážiti
rozbodnouti, smí-li nadále ještě setrvati v ko-
alici. I tato akce strany lidové zdá se nám pou
hou komedií.
Zboray
Buzáthův
Praha
Uhry
Rakousko
Vídeň
13
article
V Praze, 23. září. (Poláci, Slovine
a Čcchové.) Jsou tomu dvě neděle, sděli
jsme obsah úvahy Zdislava Maryckého
jenž se v krakovském „Světě Slovanském“ při
mlouval za navázáni užších styků mezi Poláky
a konservativnými Slovinei, aby Poláci pomo
slovinskou mohli mezi rakouskými Slovany
úspěšněji šířiti své názory a získati mezi nimi
domínujíci postavení. Na tuto úvahu reaguje
dnes „Slov. Narod.“ Opravuje především tvrzen
p. Maryckého, že devatenáct dvacetin Slovineů
je vtáboře klerikálním, kdežto poslední říšské
volby dokázaly, že dobré dvě pětiny slovinského
národa drží se směru liberálního. Tím padá
jeden z důvodů p. Maryckého, že Slovinci nej
snáze se dají do vleku klerikálných Poláků
Mimo to je rozdíl i v politickém programu pol
ském a slovinském. Poláci jsou pro autonomi
zemskou, Slovinci však pro národní
„Slov. Narodu“ nelibí se však ani konečný vý-
vod p. Maryckébo, který chce těsným svazkem
polsko-slovinským působiti na liberálné a slo
vanofilské Čechy. „Svazek polsko-slovinský —
praví — způsobil by mezi Čechy úplný převra?
a vyvedl by v popředí živly polonofilské.
„Sl. Nar.“ na to odpovídá: „Vývody pisa-
telovy o poměru, který by se utvořil mezi nám
Slovinci a Poláky, jsou velmi zajímavé, pochy
bujeme však, že by slovinští politikové byli tal-
neprozíraví, aby za několik pěkných, ničím ne
zaručených slov zaměnili, byť jen n
čas, přátelství české, vyzkoušene
již ohněm, za polské a dali se bez
Polák
Marycký
Slovinec
Maryckébo
Praha
Čechy
Nara
14
article
všech záruk zapřáhnouti do vozu polské poli
Ze Zádru, 20. září. (Zmar chorvat
sko-vlašskéo vyjednávání.) Vyjed
návání s Vlachy, týkající ze úpravy jazykové
otázky v Dalmacii, skončilo nezdarem. Vlachove
projevili ochotu svoliti ke spojení Dalmacie
s Chorvatskem, ale činili podmínky, jež se uká-
zaly nesplnitelnými. Vlachové žádají, aby se
zřídily zemské obecné školy vlašské na Hvaru.
Brači, v Šibeniku, Zádru, Splitě, Dubrovníee
atd. a pro tyto školy oby byl zvláštní školní do-
zorce. Školy střední mají zůstati v dosavadním
stavu. Na školách hospodářských a odborných
má se vyučovati také vlašsky. Úřadním jazykem
má býti sice srbsko-chorvaština, ale se stranam
vlašskými má se jednati vlašsky. Obce mají při
jímati vlašská podání a vlašsky je vyřizovati
V každém obecním úřadě má býti aspoň jeden
Vlach. Nynější počet vlašských zemských po
slanců má zůstati, Chorvaté však mají přene
chati Vlachům také jeden mandát říšský. Z
těch podmínek Vlachové chtějí podporovati cho
vatskou akci, směřující ke sloučení s Chorvat
skom.
Chorvaté projevili ochotu splniti všechna
přání Vlachů, pokud jsou rázu osvětového
odmítli však jejich požadavky politicke
Následkem toho vyjednávání přerušeno.
Vlach
Splita
Chorvat
Dalmacie
Vlachov
Chorvatsko
Hvar
Brač
Šibenik
Zádr
16
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
Ve Varšavě vypátrán a zatčen vrah lo
ského továrníka Silbersteina. Je to sedm
náctiletý dělník Robert Bauer. Jeho nej
bližšími spoluvinníky byli mladí dělnici Wróbe
: Košub. Všichni tři odevzdání vojenskému sou
du. Kromě nien odevzdáno vojenskému soudt
ještě dvanáct dělníků, opviněných ze spoluviny
na vraždě.
Na ulicích Kupecké a Novolipové ve Var
šavě praskly pumy, položené přede dvéře bytů
velkoobchodníků obuví Grünsteina a Jalina. P
výbuchu v bytu Jalinově raněno střepinam
pumy jeho děťátko kojeňátko. Obo velko
obchodníci měli s ševci nedorozumění hospodář
ského druhu.
Silberstein
Bauer
Grünstein
Jalin
Varšava
17
article
Židovské a protižidovské výtržnosti v Odesse
Úřadní zpráva o počátku nových nepokojů
odesských vypravuje:
Dne 14. t. m. v Odesse policejní agen
Vernik, jda v 8 hodin večer ve svém povolán
ulicí Portofranekou, zpozoroval, ani se k němu
kradou dva Židé. Následkem toho Vernik při
bližoval se k policistevi, stojícímu na stráži, ale
tu jeden z Židů dal po něm ránu z revolveru
trefil jej do levého boku. Zlosynové se skryli
raněný byl dopraven do nemocnice
Hodinu později na rohu Měšťanské a A
nautské ulice policejní revírník Charčenko zp
zoroval tlupu mladých Židů. Přistoupil k nin
a vyzval je, aby se rozešli. V tom se za nim rozleh
se výstřel a Charčenko padl zavražděn.
Po výstřelu dva nebo tři Židé, běžíce ulicí
dali ještě několik ran, načež se schovali v davu.
Ve čtvrti, kde se vražda udála, byla na t
předsevzata všeobecná prohlídka domů a bytů
při čemž zatčeno několik podezřelých osob
při jedné prohlídce nalezeny pod podlahou zapo
vězené brožury a proklamace.
Dne 15. t. m., když průvod s mrtvým tě
lem zavražděného Charčenka šel kolem židov
ské nemocnice, židovská tlupa dala do průvodu
salvu, jíž poškozena rakev a poraněn
dívka.
Tato poslední okolnost nebyla zazname
nána v naší dřívější správě, naopak stálo tam
že Zidé při převozu mrivoly zavražděného revl
Hodina
Charčenko
Žid
Odessa
Portofraneka
19
article
níka zachovali se pokojně. Tím předešlou zprá-
vu opravujeme a doplňujeme. Zločin je vražditi
bez příčiny; hanebný zločin je vražditi zákeřně
desetkrát hanebný zločin je bíti mrtvého; sto-
krát hanebný zločin je přepadnouti schránku
jeho tělesných ostatků.
Sjezd sociálně-demokratické strany v Německu
V závěrečné schůzi sjezdu tohoto zvolen
byli do předsednictva strany: Bebe
a Singer za předsedu, Gerich za pokladníka.
Ebert, Müller, Molkenbuhr a Pfannkuch za ta
jemník
Návrh, aby mezi nováčky vojenskými roz
vinuta byla propaganda antimilitaristická roz-
šířením letákův, vyřízen byl přechodem k jed-
nacímu pořadu. Potom zakončil říš. posl. Singen
sjezd prohlášením, že sociální demokracie ne-
může býti ani »rozdrcena pod kopyty koní«
vojenských (narážka na známá slova Viléma II)
ani »umodlena«.
Agrární vzbouření v Apuli
Povstání, zemědělských - dělníků jihoital-
ských vyrovnáno bylo po krvavých teprve sráž-
kách, minule oznámených, dohodou mezi statkáři
a dělníky o nové lepší mzdě.. Tím ukončena
stávka, jež byla by vážně ohrozila i tamní vino-
braní.
Anglo-ruská smlouva o dělení Persie.
Perský zahraničný úřad podal tajné mu
výboru parlamentu memorandum, kteréž zabývé
se anglo-ruskou smlouvou, již vyslanci ruský
britský podali vládě perské. Ona tajuplnost vzbu-
dila v obyvatelstvu podezření, že běží o roz-
dělení Persie mezi oba státy. S veřejností tex
oné smlouvy, jak známo, ještě sdělen nebyl.
Bebe
Singer
Gerich
Ebert
Müller
Molkenbuhr
Pfannkuch
Vilém II
Německo
Persie
20
article
V Praze, 23 záři.
Praha
21
article
Z Varšavy.
Varšava
22
article
Morenga mrtev
Jasné zprávy z Berlína poterzují, že čet
majora Elliota nepadla u Vilponu na jiho-africké
poušti Kalahori Morengu a jej i syna a strýce
jeho i tři jeho stoupence usmrlila. S Morengou
odstraněn byl jeden z nejnebezpečnějších nepřátel
osadního německého panství jiho-afri ckého. Smrt
jeho nezůstane jistě bez dojmu i na ostatní
Hotentoty. Nieméně jest na jihu osady německé
dosti ješté kmenů, jichž touha po svobodě
neodvislosti není zlomena a kteři jistě zvednou
se proti německému panství okamžitě, jakmile
by poměr anglo-německý opět se zakalil. K vy-
pátrání a uklizení Morengy možná přispěl právě
nynější poněkud lepši poměr mezí angliekými
německými úřady v jižní Africe. Ač-li tu rol
nehrály i peníze a zrada.
Moreng
Elliot
Vilpon
Berlín
jižní Afrika
Kalahori Moreng
23
article
Naše veřejné nemocnice.
Naše veřejné nemocnice.
Během posledních 15 let učinily všeobecné
veřejné nemocnice v království českém tak
úžasný pokrok, že bylo to překvapením nejen
pro veřejnost, ale i pro lékaře samé, kteři přece
tak rychlého rozvoje ústavů těch nečekali. Rok
co rok stále přibývá ve vlasti naší moderně vy-
pravených veřejných nemocnic, takže dnes zbý-
vá jen 26 okresů, které blahodárných ústav
těch postrádají. A zásluhu hlavní o zřízení vše-
obecných veřejných nemocnic mají naše pokro-
čilá města a okresy, které nelitovaly značného
nákladu na zbudování jich a posud dnes, byt
samy již finančně tísněny byly nutnými velkým
okresními přirážkami, všemožně nemocnice své
zveličují a doplňují.
Země sama ve zlizování se nikdy nezúčast-
nila příspěvky přímými.
V motivech svých o závažné otázce této
uznal zemský výbor r. 1887 úplně spravedlivým
a odůvodněným, „aby země přispivala toliko
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Bída a genins.
(Několik volných gloss ke zprávě o úmrti
Morrise Rosenfeld a.«)
Ti dva se jaktěživi dobře spolu nesnášeli
on, genius, chtěl vždy vzlétati výš a vznášetise
na vrcholech, ona, bída, věšela mu vždy závaži
na perutě a srážela a tiskla jej dolůl
Co svět starý jest, opakuje se tento zápas.
Vždy v jiných formách — v jádru týž. Vzždy
s týmž výsledkem: genius podléhá a bída ví-
tézí. Udolá jej
Jeden z našich největších básnicko malíř-
ských filosofů, Max Pirner, vystihl již před
lety v tryptychu neobyčejné výmluvnosti, barvi-
tosti a síly tento odvěký boj. Genius vzleti
brzy dotýká se vreholů, náhle schvácen klesá
řiti se po krátkém vltězném letu v propast za-
bynuti. Buď šilenství neb smrt jsou jeho
údělem.
Vzpomenul jsem na toto málo známé dílo
Pírnerovo (bohužel jako skoro celá jeho práce)
při zprávě o náhlém úmrti Morrise Rosenfelda
V plném věku mužném, slepý a v bídě doko-
nal prý v zastrčené ulici novo-yorské, náhodou
zrovna v té, které se dolýká v jedné ze svých
nejkrásnějších skladeb o »prodavačce sví-
čiček«.
Ve Hesterstreelu, telegrafu blíž,
tam chudá žena sedí, kostra spíš,
tvář její zhublá smrti nese rys,
ač vidět, růžová že byla kdys,
leč blahobyt, láska, přátelská přízeň
jí zajisté nevtkaly dnešní tu trýzeň.
tam sedí bledá, zrak v pláči zlém,
*) Před nějakou dobou přinesly americké listy
a po nich německé zprávu o úmrtí velkého tohoto
básníka a brzy četně nekrology jeho a feuilletony
jeho životě a díle. Asi po desiti dnech byla zpráva
o jeho smrti vlastnoručním dopisem Rosenfeldovým
v jistém listu maďarském vyvrácena.
jí dítě ssaje na prsu mdlém
a ssaje a pláče a usíná s vzlykem ...
Morris Rosenfeld
Pirner
Pírnerův
25
article
Zda tušil básník, kresle tuto Hogartovskou
dřevorytinu, utrpení vlastní, svůj tak neodvratn
se pližící osud? Proč volá:
O svalá svělla! Svědky leď buďte
Hlad zabil dltě a matku. Teď suďtel
Kde v rozkoších zástup jich zničit se spěchá,
tam v ulici člověk se hlady mřít nechá,
zde v hostinácb, karlách, peníze plynou
tam zavírá chudým dlaň se, ať zbynou
haste žár svíčky, halte se v troud
a svifle, den velký až přijde — soud
Pak čistou září před tvůrcem nebe
vy svíčky duchů, zapalte sebe
ať plameny vaše všecky se obrátí
ten falešný system na světě zatratí
Jeden z nejsilnějších výkřiků potlačení
bídy! Slušel dobře básníku a tak málo po
mohl člověku Rosenfeldovi! Trpí pod tíží téhož
osudu, jako jeho babka v téže ulici Hesten-
streelské.
Do počtu velkých básníků, kteří trpěli bí
dou a hlady, přibyl nový —— Morris Rosenfeld
Bohužel, že trpí do dneška.
Matfertone, Murgěre, Kirke - White,“ zvolal
jsem tenkrát, máte kollegu ! Což vy, patříte dě-
jinám světové literatury a své dlouhé umírání
jste aspoň si dali zaplatiti nesmrtelnosti! Je to
také něco. Rosenfeld, tak svérázný a nový, má
jistě i tuto budoucnost, ale jak hůře jste n
tom vy hladem a bídou zemřelí hrdinové ma-
lých, odstrčených literatur, o nichž nikdo neví
a o něž se nikdo nestará? Každá romantika
každého národa má a měla své bohémyat
v užším, ať v širším slova smyslu, své Šolce,
Šimečky, své Prokše atd., svě Grabby, sve
Seisewitze, své Kolcovy a jiné. Literatura novo-
hebrejská je teprve v počáteích a má hned také
svého, který byl hned jejím zakladatelem, b
tvůrcem, který sotva trpěný jargon povznesl na
stolec básnické potence, který sel první před
druhými, a ten umírá před námi hlady, slep
opuštěn
Je opravdu trochu stydno zvát se člo
věkem.
Hlad
Rosenfeld
Morris Rosenfeld
Murgěre
Kirke
White
Šolc
Šimeček
Prokš
Grabb
Seisewitz
Hesten
26
article
Bída a genius!
Bylo to od jakživa tak a nebude to sotva
nikdy jinak — a lépe. Slopujme v hlavníeh
rysech život Rosenfeldův. Vyrost z bídy, aspoů
z poměrů malých a těsných, trochu possi
z rodné vsi podolské odnesl si v duši do krej
čovských dílen a továren londýnských a novo
yorkských. Vyučen krejčovině vpřáhl se v jej
jho. Byl krejčovským dělníkem v těch obrov
ských dílnách, které tak plusticky popisuje
Slyš v dílně tak divoce stroje vše hlučí,
že v hluku tom necítím, často že jsem
že ztrácím se docela v hlasném tom vír
a schvácen sním: stroj jsem nocl i dne
Bez konce pracuji, pracuji, pracuji.
Kus po kusu líta: celý děl roj,
a nevím a neplám se: K čemu a pro koho
Jakby moh' myšlenky schopen být strojr
A hořké slzy a kypící slzy
se roní na můj chudičký chleb,
mne dáví to, nelze ani dál jisti.
O děsné práce to, bídy zlý škleb
Mně zdá se dilna ta v poslední chvíli.
když klid tam, krvavým pojistém byt,
jen mrtvá těla vidím tu ležeti
krev rozlitá k nebí řve, bídný lká cit
Ku předu ty stroji, hni se, šij dál:
Oženil se. Měl děti. Vydělával. Pracoval
snil, psal, snad sám nevěda nové světy stvo-
řil. .. novou literaturu založil, nový jazyk po-
zvedl ze stinů a opovržení na výši řečí kultur-
ních. Nebo v kterémkoli jazyku se ozve poesie,
dcera nebes, ten dostává již tim posvěcení
úděl živé nesmrtelnosti. Jeho pověst rostla, jeho
písně a meditace došly ozvěny i v zizině. Byl
uváděn do literatur staré kultury jako smělý
průkopník nových drah a myšlenek. Nejen člen
svými, byl i jinými překládán do jazyků, o jichí
existenci sotva věděl
Ale jak jsou to všecko věci míjivé, efe
merní, v podstatě tak málo významné ! Lze p
tom umřit hlady v zastrčeném koutě Hester
streetu — jako bludička v močále lze tan
ukončiti jednu z nejskvělejších kariér básni
ckých na začátku XX. stoleti.
Rosenfeldův
27
article
Není-li tohle tragika
A takové divné hříčky osudu! V den, kdy
vychladlé, dle, bohu díky, falešné zprávy cizíel
listů, tělo básníkovo leželo na umrlčím prkn
kdesi tam v dalekém světě. . . četl jsem v listech
že jiný obyvatel svobodné Ameriky, p. miliardái
Andrew Carnegie, rozdal za svého života již
120,000.000 dolarův k různým kulturním
humanním účelům. A myslil jsem, z této bá-
ječné sumy, což nemohla jedna krůpěj skanoui
na čelo tohoto básníka-proletáře v New Yorku
Kam přišlo těch 120,000.000 dolarův?
Inu ovšem, svět je veliký, bidy jest mnoho
tolik zájmů zde, tolik utrpení a potřeba rychl
odpomoci —
Ale zde také byla!... vša) pomo
v čas se nedostavila.
Či byl by jí básník ani nepřijal?
Nemůžeme zkoumati příčiny a nesmím
obviňovati nikoho, neznajíce podrobně poměry
jen se ptáme a konstatujeme.
Rosenfeld byl básník především, pak b
Žid a k tomn zionista.
Snad v tom jest klíč jeho neúspěchův
jeho dnešního postavení. Básník — není-li zrovn
románopisec — dnes mnoho nesvede, to jes
známé. Jestli se ho tu a tam všimne kritik
vyššího směru, než denní reklamy a řemesl
nické reportáže — zůstává hlas ten málo po
všimnut. Básně se stravují čtenářstvem velm
pomalu a zdlouhavě .
A básník Žid a který jest zionista
k tomu !.. . To akcentování příslušenství
k rodné zemi a mluvě, to přilnutí k matce
zemi, málo, myslím, nalezlo a nalézá ohlasu
v židovských myslich, převahou moderně prakti-
ckých. Jest to snad velmi a vysoce poetické
ale nějak zdravé se to nezdá dnešním dušlm.
Jo to sen, utopie, touha a věštba po něčem
ztraceném, co se sotva vráti, je to vše ideálné
krásné ale tak málo praklické . . . a výhodně -
a tak děsně utopistické! A Rosenfeld, byl v tom
tak naivně dětský, tak vysoce ideální!
Carnegie
Rosenfeld
Žid
svobodný Amerika
New York
28
article
A zase 3e namane otázka. I zionismus má
dnes své hojné přivržence a hlasatela. Ti přece
mohou znáti hrozici Rosenfsldovi osud, ti přece
již se mohli o svého věštce a svého pěvce po-
starat! Proč se tak nestalo? Kde byli ve chvili
osudné a poslední? Vím, že se aranžovaly ve-
čírky, slavnosti, zde i v Německu, což to vše
dohromady tak málo vyneslo, že největší lyrik
nové literatury musí trpěti bídu a hladem
umírati?
Kdo můžeš — odpovězl
Divám se do jeho tváře milých a sympa-
ckých rysů, jak zdobí můj český překlad jeho
zpěvů. Úšlechtilý snilek, velký idealista mluví
z těch do sebe uzavřených, resignovaných tahů.
Ale hlava ta je krásná... ušlechtile krásná hlave
utopisty a trpitele zároven,
Svět půjde a jde již dále lhostejně zas
kol něho jako šel přes sta a tisíce jiných.
Zbývá jen útěcha, že z těch tisíců přece jen
někteří slyšeli jeho zpěv a zavřeli jej ve svá
srdce a tím již nežil a nestrádal na-
darmo . ..
A končím zase takovou hříčkou náhody.
V den, kdy listy přinášely zprávu o jeho náblé
smrti, dostal jsem z Varšavy nový překlad jeho
»Písní z Ghetta« od překladatele jeho do pol-
štiny pana S. Hirszhorna. Je to jistě ná-
hoda — ale i ta mluví svou lichou symbolikou
Jar. Vrehilický-
S Hirszhorna
Německo
Varšava