1
masthead
Nr »Národní Listye
3
masthead
V Praze, ve středu dne 6. listopadu.
Praha
5
article
ranní a odpolední
spřil. (Naučný Obzor-
ve středna „Litorátrní
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30
Postou
na měsíc 3 k 20
s dvojí zásilkou
na měsíe 3 K Sok
Praha
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
Čechové a Poláci.
Z Vídně, 6. listopadu. V neděli konal.
jak jsme již oznámili, v Krakově klub
konservativních poslanců na no-
vém sněmě haličském schůzi.
ve které se jmenovaná strana vyslovila též
o událostech na říšské radě a nynějsí
taktice české delegace způsobem,
ze kterého je v německém táboře veliká
radosť. Není také divu. Velký — totiž tělesně
velký čili dlouhý — hr. Wodzicki,a
malý — zase co do postavy — p. G ór s ki
mluvili tam proti poslancům českým. »Nár-
Listy« již odvětily oběma pánům dle zásluhy.
Nelze popříti, že krakovský projev přišel nad-
míru vhod všem nepřátelům če-
ského národa, vládě vídeňské a zejmena
těm, kdož domnívali se, že lze osamocením
českého poselstva na říšské radě něčeho
dosíci.
Nad isolací tou projevuje se také nej-
větší povděk. »N. Fr. Presse« těší se,
že strany bývalé pravice zařizují své posta-
vení naproti p. dru. Körbrovi a naproti pra-
covnímu programu vídeňského parlamentu
zcela samostatně vůči Čechům. Týž list.
jehož práce spočívá v poslední době v drob-
ných intrikách, indiskretnostech a štvanicích,
který klesl s výše t. zv. světového listu na
žurnál řádu »Ostdeutsche Rundschau«, da
si zaslati zprávu o nedělní schůzi, datovanou
ovšem z Krakova, danou však dle našeho
mínění ve Vídni.
V té se sděluje, že v rozpravě a hlaso-
vání jevila se naprostá jednomyslnost. Bylo
prý vysloveno, že důvěrníci strany jako do-
sud, tak i nadále trvají na programu auto-
nomie zemské, zamítají však pro-
gram federace. Byl prý však položen
také rozhodný důraz, že strany určitě za-
vrhují převrat nynějsí ústavy,
za který se přimlouvali čeští řečníci v po-
sledních dnech, zejmena dr. Kramař, a že
jsou také proti dalšímu užívání § 14., a to
tím více, jelikož uloženo kolu polskému, aby
vystoupilo proti Čechům a ji ch
maření parlamentní práce.
Čecho
Polák
doktor
Vídeň
Krakov
Ostdeutsche Rundschau
8
article
Hospodářská situace haličská vyžaduje
prý, aby hospodářský program nynějšího ka-
binetu byl co nejdříve nejopravdověji fe-
drován.
V debatě vyšlo prý dale na jevo, ze
velké strany poslanecké sněmovny za-
jisté nabudou tolik moci, aby sepa-
rátní snahy jednotlivých stran, které čelí k
pretáhnutí prací sněmovních, t. j. vyřízení
důležitých předloh hospodařských, zejmena
rozpočtu a vyrovnání s Uhrami, překa-
zily. Bylo prý nepokrytě prohlášeno, že
nynější taktika českého klubu
po té stránce musí býti odsouzena c
nejrozhodněji a vysloveno prý očeká-
vání a naděje, že český klub upustí od své
obstrukční politiky, vida, že se vydává ne-
bezpečí úplného osamocení.
Rozhodnému tomuto zakročení krakov-
ské strany proti nynějším plánům českým
přisuzuje se prý v polských kruzích dosah
tím větší, ze mezi Čechy a předsedou kra-
kovské strany drem. Dunajewským — mi-
nistrem financí v kabinetě Taaffově — byly
důvěrné styky a že tento opětně způsobem
rozhodujícím působil na odhodlání českých
vůdců.
Taaffův
Uhry
Čechy
poslanecký sněmovna
9
article
Co se týče poměru dra. Juli a n
Dunajewského k české dele-
gaci dlužno dle pravdy a skutečnosti kon-
statovati, že to byl poměr »na dištanc«
Žadného důvěrného poměru nebyloa
není, čeští poslanci v Krakově přišli dra
Dunajewského pozdraviti jako z astance
samosprávy a rovnoprávno st
a dr. Dunajewski nikdy si neosobil práva,
jakkoliv účinkovati a působiti na postup č
ských poslanců.
Styky pak mezi Poláky a Čechy jsou
nyní nadmíru prosty a jasny. Poláci jdou
cestou svou a provozují taktiku svoji. Če
chové také. Čechové jsou prosti všech
ohledů na Poláky. Je-li nynější stav věcí na
říšské radě Polákům nepříjemný, můžem
říci, že sami k němu přispěli.
Všeněmci chystají zase přepaden
Sokolů.
Z Vídně, 6. listopadu. V sobotu, dne
9. t. m. pořádá tělocvičná jednota
Sokol »Fügner« ve Vídni v pivovaře
hernalském obvyklou domácí zábavu,
spojenou se slavností tělocvičnou v u za-
vřených místnostech. Pouhá ohláška,
pouhé pozvání k interní této schůzi jmeno-
vané jednoty a jejích přátel pobouřilo vše-
německou »Ostdeutsche Rundscha u«,
která vyzývá Všeněmce vídeňské, aby
Juli
Dunajewský
doktor
Dunajewski
Polák
Čecho
Sokol
Fügner
Krakov
Vídeň
Dunajewský
10
article
Číslo v Praze za 29
a na venkové za 3h
Předpla cení
a inseratv
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expodice
Praha
11
article
sobotu večer byli pohotově v
Hernalse. »Budeme státi na stráži, « volá,
»ale tato stráž bude omezena jen na to, že
zabráníme výtržnostem proti Němcům«.
Víme, co taková výzva zna-
mena. Víme to na základě událostí, které
se přihodily roku 1899, když tatáž jednota
v tomtéž okrese pořádala svou slavnost.
Tenkráte Všeněmci na ulici Sokoly i dámy
české přepadali a holemi zbili do krvava.
Mezi násilníky nalézali se gymnasisté a po-
sluchači tak zvané vysoké zemědělské školy
vídeňské. Několik jich bylo zatčeno. Jmena
jich byla policejním ředitelstvím sdělena mi-
nisterstvu vyučování. Tehdejší správce mini-
sterstva, známý hr. Bylandt-Rheidt, proces
proti těmto nositelům německé kultury, pře-
padajícím na ulici Čechy, dal zastaviti. Je-
nom kdo chce skutečně provokovati, může
tvrdit, že by čeští hosté dopustili se něja-
kých excessí proti Němcům. Čechové víden-
ští jsou rádi, nechá-li je garda p. Wolfa na
pokoji. Výzva dnes uveřejněná v » Ostdeutsche
Rundschau« je svědectvím, že Všeněmci se
chystají opakovati, co vyvedli
před 2 léty.
Němec
Sokol
Čecho
Wolf
Čechy
vysoký zemědělský škola vídeňský
12
article
Wolf a čeští dělníci.
Z Vídně, 6. listopadu. V noční schůzi
pondělní mluvil posl. Wolf také o pomě-
rech v Duchcově a pravil: »V Duch-
cově, městě ryze německém, ve kterém
k Čechům počítají se jenom »kuli«, pracu-
jící toliko za mzdu — — — —« K tomuto
výroku podotýká se v »Arbeiter Ztgu. «:
»Jenom učiněný blázen mluviti mů že
beztrestně taková slova. Pozoru-
hodno jest však, že jeho žurnál » Ostdeutsche
Rundschau« ve zprávě o řeči posl. Wolfa
tato slova v ypustila.
Pan Wolf jest si tedy dobře vědom, co
znamenají. Stydí se za ně dodatečně.
Pozbyl by zajisté posledního zbytku lidského
citu, kdyby se nestyděl. Větší surovost ne-
byla ještě nikdy v parlamentě pověděna.
První výrok takový nemůže však stihnouti
českého proletáře, neboť ten, co se týče vzdě-
lanosti a morální zdatnosti, vyrovná se
dělnictvu všech jiných národů
kulturních.
Pan Wolf stydí se dále tím více, jelikož
propuká zde nikoli šílenství nízké, nýbrž
jest to instinkt špinavě buržoa-
sticky. Jenom české dělníky nazývá pan
Wolf
Čecho
Vídeň
Duchcov
Ostdeutsche Rundschau
Arbeiter Ztg
13
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Z vyšehradského hřbitova.
Dušičková črta.
Napsal Kosťa Levín.
Každému, kdo přečte titul této mé črtya
jen jednou třebas navštívil posvátný náš Vyše-
hrad — jistě na mysli zatane hřbitov vyšehrad-
ský, jenž tolik liší se od ostatních hrbitovů
našich.
Současně však jistě hlavou mu projdou jména
těch, kteří tolik vykonali pro národ náš, ať na
poli vědy, literatury, politiky či umění a kteř
dnes klidným spí tu spánkem. Purkyně, Něm-
cová, Neruda, Hálek, Jablonský, Třebízský.
Smetana, Brauner ... a kdož by dopočítal se
všech těch, jichž památky dnes rádi a s úctou
vzpomínáme
Sem na hřbitov často přicházejí ideáln
lidé, aby u hrobu miláčka svého složili zbožnou
vzpomínku, zastaví tu kroky své, jakoby dík
svůj činili za všecky radostné chvíle, kdy čítá-
vali spisy zesnulého či těšili se z melodií hudby
zemřelého autora -
Umělecky svázanou kytici, před chvíliu
Dittricha koupenou, jindy hrst polních květin.
kdesi v polích natrhanou, někdy visitku pouhou
zřime na hrobech těch drahých, milých z
snulých.
Kosťa Levín
Neruda
Hálek
Jablonski
Smetan
Brauner
Dittrich
Německo
Vyšhrad
Purkyně
14
article
Uprostřed hrbitova u zvonice zříti lze hrob.
Uprostřed hrbitova u zvonice zříti lze hrob.
nad ním neveliký bílý mramorový pomník, ale
pomník ten tak je zašlý, prachem a deštěm, že
těžko přečtete, kdo tu je pochován a přečtete-li,
zraku svému nevěříte. Tu posledního soudu
očekává P. Václav Krolmus, archaeolog, spi-
sovatel i člověk výborný. Leží tu zapomenut,
málo kým vyhledáván. Viděl jsem hrob ten
loňských dušičkách a zželelo se mi toho do-
bráka, jenž pod suchou hlinou tu ležel. O du-
šičkách, kdy ostatní hroby i hrobky září světly
lamp a bezčetných svíček, kdy pestří se tam
květy nádherných věnců a temnou svou barvu
rozprostírají větve břečťanu — tady byl hrobeček
ne větší rovu dětského.
A mile mne zahřálo v duši, když v den
mrtvých uzřel jsem tu věnec. Dobrá jakás duše
jej tam položila. Snad ani neznala prací, jež
napsala pilná ruka kněze-vlastence, jistě neznala
ho osobně, ani trpkého jeho života — — ale
jen se jí zželelo hrobu tak opuštěného . ..
Požehnaná ruka, jež kladla na chudý ten
rov čerstvý věnec. Ale dvojnásob požehnaná,
položila-li jej na hrob člověka, jenž svého času
vynikal a který podnes — ač věda, v níž pra-
coval, tím časem učinila sáhové kroky ku předu
— není bez významu.
Leží tu kněz — a kapitola nepřičinila s
o upravení hrobu ani pomníku svého » bratra«.
P Krolmus
15
article
leží tu archaeolog a žádný spolek odborný ne-
staral se, aby zadost učinil zbožné piétě.
Cizí duše, ne kněz, ani vědátor, musila
přijíti a aspoň trochu napraviti, čím hřešilo se
posud na posledním odpočinku Krolmusově
těmi, kteří jsou jeho následníky, ba kteříi
často z jeho pozůstalosti množí práce své . ..
Cizí člověk, snad neznámý úplně, ale ci-
tlivý, šel a věnec sem položil. Ta duše dobrá
ani neví, jakou satyru spáchala svým činem,
satyru na naši vděčnost. Nevěděla, že ji páše,
neb jistě by k tomu zvolila jinou dobu, ne du-
šičkovou, kdy k věcem podobným, ani člověku
otrlému, chuti se nedostá vá.
Letos hrob byl upraven! Ale pomník zub
času drtí dále. Snad konečně rozpomenou se
aspoň někteří na povinnosti dané citema
hrob chudého kněze badatele v příštím jaře
zastkví se zelení a spestří se květy, od nichž
tím zářněji zastkví se jas bílého mramoru. Až
pak prvně jarní slunce zasvitne nad hrobem tím
a teplý západní větřík sem zanese vůni lesů
křivoklátských, vůni českého kraje, v němž
Krolmus žil trpký život venkovského faráře, ale
v němž trávil i radostné chvíle badatelské —
nalezne opuštěný hrob v zelenavém rouše —
— — — — — i slunce opře radostněji o to -
tiché místo své blahodárné paprsky, i vzduch
silněji tu zavoní.
Krolmusův
Krolmus