1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 188. ze dne 10. července 190I.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Pro přátele samoty. Malý vulkanický
ostrov Tristan da Cunha, uprostřed Atlantického
oceánu mezi jižní Afrikou a jižní Amerikou, náleží
k nejosamělejším místům na světě. Kapitán lodij »R
C. Rickners«, plující z NewYorku do Honkonu, při-
blížil se v květnu minulého roku na 4 mořské míle
k ostrovu, odkud přibyl k jeho lodi velký člun s de-
víti osobami, jež nabízely maso, mléko a vejce vý-
měnou za mouku, tabák, rýži atd. Také staré šaty
s díky přijímány. Muži ve člunu byli lidé zdravého
vzezření, statní a při obchodu velmi skromní. Vy-
pravovali, že na ostrově žijí nyní 63 osoby. Mají
500—600 kusů hovězího dobytka, jakož i četné ovce.
Každoročně jednou připluje anglická válečná lod
s poštou a pro poštu, po případě aby přijala vystě-
hovalce. Sklizeň roku 1900 byla špatná, poněvadž
prudké bouře překážely vzrůstu osení. Masa, zeleniny.
vajec, másla, mléka, bramborů jest na ostrově hoj-
nost. Nedostává se však mouky, čaje, kávy a také
tabáku, ačkoli na ostrově jest toliko pět kuřáků. Lodi
přistanou u ostrova jen málokdy, od té doby, co lov
velryb v těchto končinách značně klesl. Lidé vypra
vovali, že v poslední době často pluly mimo ostrov
parníky, ale nezastavily tu. Byly to patrně anglické
lodi s dobytkem z Argentiny pro vojsko v jižní
Africe. Ostrované zdrželi se na lodi as tři čtvrti ho-
diny a odešli patrně velmi spokojeni se svým ob-
chodem.
Cunha
C Rickners
Afrika
jižní Amerika
NewYork
Honkon
Argentina
jižní Afrika
3
article
= Censura ve Francii. Z Paříže se nám
oznamuje: Dramatická práce, nazvaná »La question
des huiles«, jejíž autorem jest pan Jean Drault, byla
zakázana pařížskou censurou. Záležitost tato byla
předmětem parlamentní interpellace. Ministr vnitra
jmenovaný zákaz zrušil a drama bylo těchto dnů
provozováno v sále wagramském. Když bylo již
první jednání sehráno, majitel divadla další hru za-
kázal. Marně pan Ch. Bernard, organisátor tohoto
večera, reklamoval proti této policejní zlovůli. Pre-
fekt policejní pan Lépine prostě oznámil, že provo-
zování dramatu za žádnou cenu nedovolí. Když
veškeré úsílí se ukázalo marno, diváci opustili za
velikého hluku místnost.
= Záhadný případ smrti. V Homesteadu,
North Bergen, zemřel onehdy ráno Frank Pullis a
ošetřující jej lékař, dr. Wm. Menger, zdráhá se vydati
úmrtní list, poněvadž Frank Pullis před svojí smrtí
zachvácen byl prudkými křečmi, z kterých lze sou-
diti, že tu jde o otravu. Paní Hanna Pullisova ze-
mřela v lednu a odkázala svoje jmění v sumě 15.000
dol. svým synům Jamesovi, Charlesovi a Frankovi.
kdežto nejstaršího Edvarda vydědila. V březnu ze-
mřel James a odkázal svoje jmění Charlesovi a Fran-
kovi. Poslední však roznemohl se také a v pondělí
navštívil jej jeho bratr Edvard, který při tom pohá-
dal se s Charlesem. Frank týž den zhotovil svoji po-
slední vůli a jmění svoje odkázal své manželce a
Charlesovi. Eduard Pullis je smírčím soudcem v North
Bergenu a pokladníkem železňiční společnosti. Okresní
lékař Connerse má nyní vyšetřit, jde-li tu o travič-
ství k vůlí dědictví.
= Smělý pokus loupežné vraždy spáchán
těchto dnů v Neapoli. Jakýs mladík, jenž udal, že
se jmenuje baron Dusmet, vybral si u jednoho
z nejpřednějších tamějších klenotníků různé šperky
s brillianty v ceně 28.000 lir a žádal, aby mu byly
Drault
Ch
Bernard
Lépine
Pullis
doktor
Menger
Hanna Pullisův
James
Charles
Franco
Edvard
Fran
Conners
Dusmet
Francie
Paříž
Pre
Homestead
Neapol
North Bergen
4
article
dodány do jeho bytu v hotelu de Geněve, kde za-
platí účet. Když zřízenec klenotníkův se šperkem
přišel do hotelu, vyzval jej baron, aby se posadila
vyčkal příchodu barončina. Jedva že se zřízenec
obrátil, chopil se baron velkého nože a bodl zří-
zence do týla, chtěje mu patrně způsobiti smrtelnou
ránu. Avšak zřízenec raněn byl toliko lehce, vrhl se
na domnělého barona, vyrval mu nůž a nyní nasta
zoufalý zápas, až se zřízenci podařilo stisknouti
knoflík zvonítka. Přikvapivší zřízenci hotelu učinili
zápasu přítrž a zadrželi barona, jehož odevzdali po-
licií. Na policii shledáno, že domnělý baron Dusmet
jest 26letý de la Marra, jenž opustil dům svých ro-
dičů a tím pozbyl prostředků k výživě.
= Dokonalý Němec. Časopis »Globus«, jenž
se zabývá ethnografií a zeměpisem, přináší článek
»Mimo cesty v Egyptě«, podepsaný R. T. K., jehož
autor vypravuje mimo jiné následující historku
»Jako obyčejně byl také šejk v Sanetě ke mně velmi
vlídný a při rozchodu chtěl jsem mu dátí na pa-
mátku nějaký dar. Šejk však odmítl jakýkoli dara
prohlásil, že on a jeho vesničané by se velmi těšili.
kdybych namaloval jeho podobiznu. Dal jsem se do
práce, obklopen veškerými obyvateli. Zatím co jsem
prvními čárami črtal jeho rysy, nemohli se diváci
zdržet, kritisovati moji práci a šeptali mezi sebou
»Co pak dělá ten bej? To přece není náš šejk!« —
Obrátil jsem se a odpověděl: »Když váš šejk byl
malým hochem, vypadal přece jinak než stařec, jímž
je nyní; není-liž pravda?« — »Ale ovšem.« — A
myslím, že nikdo, kdo jej tehdáž znal, by jej nyní
nepoznal.« — »Ovšem že ne, effendi.« — »Pak,« pravil
jsem, »musíte povážit, že obraz jest ještě mladý a
má zapotřebí času, aby rostl. Nemůžete žádat, aby
obraz půl hodiny starý měl podobu 60letého muže.«
Geněve
jít le Marra
Němec
R T K
Egypt
5
article
Veselý souhlas následoval na tuto repliku a po dvou
hodinách, kde účastenství diváků vzrůstalo tím více,
čím více se rysy vyvíjely a podobnosti přibývalo,
tlačili se lidé těsněji kolem mne a dávali pozor na
každou další čáru. Konečně, když jsem byl u konce, zvo-
lali: »Je to zrovna tak, jakoby to byl on sám« —
načež jsem vydal obraz svému hostiteli. Přítom ní be-
dlivě prohlédli podobiznu, a potom ji u vítězoslávě
donesli do vesnické mešity a tam ji pověsili, čest
to, jež jak myslím, nestala se dílu žádného jiného
umělce v Egyptě.« To je vskutku vzorné prášení
chvástavého Němce. Milý Němeček nadobro za-
pomněl — a znamenití odborníci časopisu »Globus«
také na to nepřipadli — že mohamedán považuje
zobrazení lidského těla za smrtelný hřích a nejen že
by takovýto hříšný výrobek nikdy se nemohl ocítit
v mešitě, nýbrž že by »umělec« musil mluvit o štěstí
že ho domorodci za takovéto rouhání koranu ne-
utloukli.
= Dva černoši lynčováni. Ze Shreveportu,
La., se oznamuje: Minulé noci byly zde provedeny
dvě lynčovní vraždy. Obětí lidské vášně byli černoši
Smith a Mc Land, kteří s jinými ještě černochy podí-
leli při zavraždění zámožného majitele plantáže Fostra.
Na 200 ozbrojených mužů vniklo v noci do vězení,
přemohli šerifa a klíčníka, načež černochy odvlekli a
na jednom stromě, as půl míle od vězení je oběsili.
Oba až do posledního okamžiku ujišťovali, že jsou
nevinni. Dle názoru lynčovníků bylo toho třeba, aby
byli oba černoší popraveni jako odstrašující příklad
pro svoje soukmenovce, před nimiž bílí obyvatelé
nejsou více svými životy jisti. Popravený potulný
kazatel Smith založil mezi černochy novou kostelní
obec pod jménem »Church of God« a své ovečky
štval proti bělochům. Černoch. Prince Eďwards, který
na Forstra osudnou ránu vypálil, lynčovníkům unikl.
Němec
Němeček
Smith
Land
Eďwards
Egypt
Shreveport
Church of God
6
article
Zemřelí v Praze.
Dne 2. července 1901: Krása Vojtěch,
býv. obuvník, 86 roků. 1147—II. Gebauer Julins,
c. k. setník, 37 roků, 168—IV. Milotova Anna, že-
hlířka, 20 roků, 195—IV. Pelcl Bedřich, c. k. pol.
strážník, 47 roků, 310—II. Háková Emilie, švadlena,
23 roky, 473—II. Kracher Jiří, soustružník, 67 roků,
493—III. — Ve všeobecné nemocnici: Bě-
lohradská Františka, vdova po sladovnickém, 73 r.
Beneschová Antonie, nádennice, 45 roků. Buňatová
Josefa, manželka dělníka, 56 roků. Citerák Frant.,
medik, 28 roků. Kuklík Václav, dělník, 50 roků.
Maršalek Rudolf, dělník, 30 roků. — U milosrd-
ných sester: Maršálek František, nádenník, 62
roky. Mašita František, domkář, 76 r. — U Alžbě-
tinek: Bradková Rosalie, manželka rukavičkáře,
25 roků..
Dne 3. července 1901: Cerha Jan, výměn-
kář, 80 roků, 1805—II. Vošoustova Johanna, dcera
kolářského pomocníka, 9 dní, 309—III. Kalla Jakub,
továrník, 57 roků, 1890—II. Leitnerová Karolina,
švadlena, 33 roky, 248—V. — Ve všeobecné
nemocnici: Kymla František, čeledín, 26 roků.
Michal František, podnikatel staveb 60 roků. Třešňá-
ková Anna, manželka metaře, 35 roků. Urbánková
Františka, manželka dělníka, 47 roků. — U milo-
srdných sester: Kovacs Jan, drátař, 62 roky.
— U Alžbětinek: Tichá Anna, služka, 23 roky.
V chorobinci: Vodička Alois, holič, 66 roků.
Gebauer Julins
Milotův
Anna
Pelcl
Emilie
Jiří
František
Beneschová
Antonia
Josef
Václav
Rudolf
Mašita
Vošoustův
Johann
Kalla
Jakub
Leitnerová
Michal František
Urbánková
Praha
Krása Vojtěch
U Alžba
Bradková Rosalia
Cerha Jan
Kyml František
Kovacs Jan
U Alžbětinka
Tichá Anno
Vodička Alois
7
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
256. hra v předplacení
Ve středu 10. července.
4. čtvrtka.
Manželové paní Leontiny.
Komedie o 3 dějstvích. Francouzsky napsal Alfred
Capus. Přel. Vil. Nováková. Režisér Jakub Slukov.
Začátek o 7. hod.
Konec po 9. hod.
Po prvním dějství přestávka.
Král
Leontin
Capus
Nováková
Slukov
Praha
národní divadlo
8
article
Aréna na Smíchově.
Aréna na Smíchově.
Ve středu 10. července.
Začátek o 3/47. hod.
Cyklus frašky VIII. 17009
Praha nade vše.
Velká fraška o 3 jedn. od M. Ordonneaua a Grevet-
Dancourta. Dle Schilerova zpracování přeložil J.
Kubík ml. Hudba Einödshofera. Režisér p. J. Kubík.
M Ordonneau
Grevet Dancourt
Schilerův
J Kubík
Smíchov
Praha
9
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Začátek o 7. hod.
Ve středu 10. července.
Lidové představení za poloviční ceny.
Žižkova smrt.
17002
Tragedie o 6 jedn. od J. J. Kolára.
Král
Žižkův
Kolár
Pištěkův divadlo
10
article
Divadlo „Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře
Divadlo „Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře
Ředitel V. Suk.
Začátek o 1/27. hod.
Ve středu 10. července.
Po čtvrté: Prine Ramiro z Variétě.
120.-
V Suk
Králové
Prine Ramiro
Variéto
11
article
»Musíme stanouti někde u břehu k vůli nemocným
naším. Nemyslím ale, že by tato dívka příliš těžce ochu-
ravěla. Myslím, ale — zatroleně! — že jest příčinou
všeho. Chci se toho dopátrati, nežli někplik hodin uplyne.
Chlapům dole jsem již řekl, že se jim vpálí šest tuctův,
hned den na to až v Hobarttownu zakotvíme. Chopte se
jí za hlavu, Frere, vyneseme ji dříve, než Vichers přijde.
Jaký blázinek jste vy, Frere, na mou věru. Já věděl ihned,
že se ženami bude to tak na lodi dopadati. Divím se jen,
že paní Vichersová nebyla dosud — Pozor! nyní tamo
dveřmi! Jakže muži, člověk by pomyslil, že jste neměl
nikdy ještě dívky v náručí. Nehleďte tak škaredě — ne-
budu nie vyprávěti. Rychle, rychle nežli malý pastor při-
jde Ti klepají obyčejně jako staré ženy.«
Hovoře tak, odnesl Pine za pomocí Frerovy panskou
paní Vichersové do její kajuty.
»Při svatém Jiří, jest to hezounké děvčátko,« pravil,
pohlednuv na nehybné tělo zkušeným zrakem lékařovým.
»Nedivím se, že jste se nechal voditi od ní za nos! Snad
jste také již nakažen, ale tento vítr vám pomůže! 'A sta-
rému tomu pošetilci Bluntovi nevedlo se o nic lépe! Měl
by se styděti ve svém stáří !«
Frere tázal se spěšně, neboť slyšel někoho při-
cházeti:
»Co míníte tím? Co říkal Blunt o ní?«
Pine odtušil:
no
»O tom nic nevím. Vím jen, že byl též zamilován
jako
mnozí jiní!«
Frere dodal s líčenou lhostejností:
»Jako mnozí jiní ?«
Pine zasmál se:
Frere
Vichersová
Jiří
Blunt
12
article
táhna se zpět, poněkud mu povolil, snad aby zasadil mu
notnou ránu. Frere ale, vyprostiv při tom levou ruku svou,
padl jakoby zpět, ale vytáhnuv rychle pravé své koleno,
udeřil prudce Gabbetta pod čelist.
Veliká hlava obra naklonila se poněkud zpět, Frere
vida toto, udeřil Gabbetta s celou prudkostí pěstí do
hrtanu.
Obr se zapotácel a upadnuv na ruce a kolena, byl
ihned námořníky obklíčen.
Nyní počal a skončil mnohem rychleji nežli jak lze
ho vylíčiti, houževnatý zápas muže jednoho s dvaceti od-
půrci, kterýžto zápas nebyl ale o nic méně heroickým
proto snad, že Ajax byl tuto jen odsouzencem deporto-
vaným a Trojany že byli jen obyčejní námořníci.
Gabbett setřásl námořníky se sebe jako divoký ka-
nec psy se sebe setřásá, když se na něj vrhnou, vyskočil,
postavil se opět na nohy své, uchopil šavli a strašlivými
rozmachy odpuzoval je všechny od sebe.
Po čtyřikrát stráže zvedly pušky své a po čtyřikrát
je opět spustily, z obavy, že by soudruhy své, kteří se
na zuřivce vrhli, zranily.
Gabbett, jehož drsný vlas se ježil, kdežto oči jeho,
podlité krví, metaly zuřivě blesky, mával šavlí velikýma
rukama svýma ve vzduchu, obraceje se s jedné strany ke
druhé a řvav jako zraněný býk.
Hrubá košila jeho, jež od ramene až po bok byla
roztržena, odhalovala nesmírně vyvinuté svaly těla jeho,
Zuřivec krvácel z rány na čele a krev, tekouc po-
dél celého jeho obličeje, mísila se s pěnou, vystupující
na rtech jeho a řinula se na konec na široká, zarostlá
prsa jeho.
Ztracen pro život.
Frere
Obr
Ajax
Trojan