1
article
ve všem chváliti — a Lenz haní někdy velmi ostře
a slovy nevybíranými. Ale Lenz dovede se také po-
klpniti před jeho zásluhami národními i literárními
— to pak aspoň omlouvá některé příkré výroky.
s nimiž nestranný posuzovatel nemůže souhlasiti.
Lenz arci se stanoviska přísného kanonisty vykládá.
že Hus nezemřel za své přesvědčení, že není mu-
čedníkem atd., správně, pokud se církevních kanonů
dotýče. Ale přece každému pozorovateli jest patrno,
že Hus za své přesvědčení zemřel, že ho Čechové
obecně za mučedníka pokládali — jsouť i jiná hle-
díska oprávněna. Lenz také opakuje starou fikci, že
Husa upálilo rameno světské, že církev prosila za
šetrné potrestání — je to asi taková fikce, jako když
pruský generál dával ve Francii rozkaz přísně po-
trestati zodpořilé vesnice: velící důstojník pak pálil
a vraždil, ač mu takové »potrestání« přece výslovně
nebylo nařízeno. Otcové shromáždění věděli přece
dobře, co Husa čeká, a rozmlouvali se Zikmundem
v soukromí o Husově upálení jako věci docela spra
vedlivé i náležité a nijak se nehleděli přimlouvati za
ušetření jeho života.
Výtah jakýsi z díla Lenzova jest »Mistr Ja
Hus« od Františka Libora. Tendence i výklad je
stejný. Jest to přísně a krátce vymezené stanovisko
římského katolictví proti husitství, ponenáhlu mohut-
nějícímu.
Lenz
Hus
Čecho
Zikmund
Husův
Lenzův
František Libor
Francie
2
article
Toto husitství v rámci katolickém, arci staro-
katolickém, představuje nová brožurka dra. Išky
»Kazatel betlemský«, jež rovná se celkem
staršímu spisku »Mučedník kostnický«. Dále
již stojí knížečka Fr. Žilky »Památce Husově«,
jež Husa líčí ve smyslu protestantském. A to ve
smyslu tak rozhodném, že věstí dokonce nové boje
prý význam Husův bude stoupati a stoupati, až ko-
nečně národ přilne zase k reformátorským zásadám
a odtrhne se cele od Říma. Zdá se při tom, že p.
Žilka zapomněl na známou poučku historickou, že
dějiny se neopakují.
Ale ještě dále došel Fr. J. Musil-Černo-
horský. Tento u firmy »Václav Havlíček, křesťan-
ské nakladatelství« začal vydávati »Galerii českých
reformátorův a bojovníků Páně« na 500letou oslavu
r. 1415. »Kniha I.« této galerie přináší »Sebra né
básně. M. Jana Husi životopis a povaho-
pis doby tehdejší«. Je těžko říci, jakým do-
jmem toto patrně široce založené dílo (32 str. veli-
kého formátu je patrně jen prvý sešit) na čtenáře
působí. Již konfusní titul (neboť v díle nejsou »se-
brané básně Husovy«) a taková též knihkupecká r-
klama (podobizny prý budou »na velikém foliant u«)
působí podivně; ale ještě hroznější jest obsah. Aby
chom předně o »sebraných básních« se zmín li: jsou
to básně náboženské, nad něž plody nebožtíka Stulce
vynikají ještě jako Chimborasso nad krtčí hromádku.
Na okus předkládám čtenáři úryvek z básně, jejíž
autor skromně zůstal neznám; opěvá »politiku bez
Krista« a praví mimo jiné:
Iška
Žilka
Husův
Hus
J Musil
Černo
Havlíček
Krist
Francie
Řím
Galerius český reformátorův
3
article
»Chcešli by tvá politika
Byla spásou národům,
Nenásleduj ukrutníka,
An se koří přeludům,
Nevinnou krev lidskou střebá,
Co zubřice litá,
Nepřeje svým dítkám chleba,
Slepec — i kdy svítá.«
5
article
vzbudilo nesmírné nadšení a stalo se také vlast-
nictvím národa. V. Brožík, kterého od mládí doba
husitská vábila, volil scénu, jak už víte, ne-
novou, znova postaviv Husa proti shromáždění
koncilu, jenom že šel dějově dále, až k samému
rozsudku, ke chvíli, kdy proň, Brožíka, všechno
nepřátelství protivníků Husových kulminovalo,
kdy tento vůči nim jako zkrocená a zatracená
oběť stojí. Potom pouze A. Mucha v trefné illu-
straci k francouzské knize dějin a Václav Černý
ve velkém, z reprodukcí známém kartonu, šli
dále, až na popraviště za Kostnicí.
V Brožík
Brožík
Husův
A Mucha
Černá
6
article
První si vede jako dovedný a obratný kom-
ponista pitoreskních scén, druhý si možná při
pomněl Piglheinův obraz »Morituri in Deo«
když koncipoval svého Husa na hranici a oblačný
zjev Krista, čelo přesvědčeného horlitele líba-
jícího a, bezděky sblížil se tu zároveň s minia-
torem litoměřickým. Na místě historie — apo-
theosa. Švéd C. G. Hellquist byl, pokud vím,
poslední, který (1887) Husa postavil do histo-
rického obrazu. Také jej, podobně jako před
tím Lessinga, přivedla k němu cesta od zauja-
tosti pro děje protireformační, přišel k němu
od svého »Plenění Wisby« a od švédských
reformátorů a jako Lessing volí moment před
vstoupením J. Husa na hranici. Rozdíl mezi
nimi tvoří právě těch pětadvacet, třicet let, jež
malířství bylo prodělalo. Historická ideovost a
snaha po dějinné velikosti ustoupila jednoduché
realistice, umělost koloristická snaze po pravdi-
vosti světla a tonu, epičnost realistní karakte-
ristice.
Na konci tohoto chvatného a neúplného
přehledu stojí nerozluštěná otázka Husova
pomníku v Praze. První pokus o její uskuteč-
nění přinesl r. 1894 asi tucet konkurenčních
projektů, z nichž žádný nedospěl k té zralosti
a výraznosti, jakou máme všichni v představě
o tomto monumentu. Druhý, letošní pokus je
dosud v živé paměti všech, kdo jej vidéli aneb
o něm četli. Musí dojít, jak známo, k novému,
třetímu. Co ten přinese, tají v sobě budoucnost.
Karel B. Mádl.
Piglheinův
Morituri
Krist
Švéd
C G Hellquist
Hus
Lessing
Husův
Mádl
Praha
7
article
Takovými »básněmi« prokládá autor text; ale
text je, možnáli, ještě zajímavější nežli tyto básně.
Text jest hotový chaos: mluví se v něm trochu
o křesťanství a trochu o valdenství, trochu o pravo-
slaví a trochu o pohanství; něco o coelibátu, něco
o papeži — všechno na úrovni jazykové a vědecké,
jak se psalo asi před padesáti lety. Autor čerpá brzv
z čítanek, brzy z německých brožurek XVIII. století.
brzy konečně z novin a letáků; nemá žádného vlast-
ního úsudku a píše klidně, nehýbaje brvou, největší
historické nesmysly. Sám dokonce reformuje, arci
nevěda proč a nevěda jak; ubohého Pia II. píše —
bůh ví podle jaké předbřeznové brožury — stále
»Silwiuse; zrovna tak píše »Witěbsk«,
»Wilno« atd.; Matěje z Janova nazval »Matiá-
šem«; ale čtenáři zase ukázka postačí k charakte-
ristice:
»Viklef sepsal mnoho spisů a obstaral překlad
biblí. Vše to bylo v Anglicku úplně zničeno, ale
Lollardé zanesli jich hojné do Čech, kde Hus byl
již zápas svůj zahájil, a ač Zbyněk Abeceda k
200 svazků spáliti jich dal, přece zachovány jsou
téměř všechny a nalézají se v císařské knihovně
ve Vídni, kamž se dostaly příhodami válečnými.
Matěj
Viklef
Hus
Zbyněk
Janov
Matiá
Čechy
Vídeň
8
article
Je to hotové povídání u džbánku. »Spisy« Vikle-
fovy nezanesli Lollardé do Čech, nýbrž opisy jich
vznikly v Anglii a v Čechách od Čechů; jistě nej-
větší část Zbyněk spálil a proto nejsou zachovány
téměř všecky; nejsou v »císařské«, nýbrž ve »dvorní«
knihovně vídeňské (a jsou i v Praze, v klementinské.
v Olomouci, ve studijní atd.) a nepřišly tam »pří-
hodami válečnými«, nýbrž při rušení klášterů na
rozkaz císařský. Také v Anglii nebylo »vše úplně
zničeno«, Hus »zahájil zápas« až po donesení knih
Viklefových atd. Je to všechno holé povídání — a to
ještě jedno z nejlepších. Klassické jsou autorovy vý-
klady o pravoslaví v Čechách před Husem, o valden-
ských atd. atd. Ale kniha jeho musí se čísti pomalu
plete rozum a točí se nad ní hlava.
Nejdále v takových pouhých frásích, většinou
neztrávených a nezpracovaných, pokročil Frant
Horálek: Význam M. Jana Husi pro člo
věka každého století (jsou i jiné další bro-
šurkv). Každá jiná knížka jest poučnější — i z ne-
šťastné »Gallerie« se člověk více doví, nežli z těchto
brošurek.
Stranu radikálně pokrokovou zastupuje A. Hajn
Jan Hus; je ještě nejlepší ze všech těchto drobnýcha
strana národně-sociální vydala letáky: V. Cho
»Jan Hus, jeho doba, život a význam« a A. Ne-
čásek- Pazdernický: M. J. Hus čili kře-
sťanství a klerikalismus. Jsou to letáky
právě jen potřebám nejširších vrstev určené.
Čecho
Zbyněk
Hus
Viklefův
Horálek
A Hajn
V C
M J Hus
Vikla
Lollardý
Čechy
Anglie
Praha
Olomouc
9
article
Ostatek.
Ostatek.
Leč literatura nevšímá si jen přímého poučení
o Husovi, ať již se stanoviska jakéhokoli, nýbrž hledí
i sbírati, co o něm mluvili a psali jiní. »Co na-
psal K. Havlíček o M. Janu Husovi« otiskla
znova redakce časopisu »V boj« v Blatné«; totéž
spolu s míněním Sladkovského »O Husovi) vytiskl
Neubert v Jilemnici; nejcennější však ze všech je
dílo Jana Hejreta: Mistr Jan Hus (Posud-
kové o mučedlníku kostnickém od zrušení jesuitského
řádu), díl patrně prvý, str. 326 a 95. Je to velmi
dobrá snůška rozmanitých úsudků a básní o Husovi
od r. 1773 do 1900, ale arci značně neúplná. Dílo
patrně nebylo hotovo předem, není znáti žádného
plánu a thema se brzy značně rozšiřuje, někdy až
do nedohledna. Jsou to úsudky nejen o Husovi, nýbrž
i o Žižkovi, Husitech, Českých Bratřích . . . dílo se
ztrácí v mlhách. Rovněž není jasno, jak vybírány
básně; mnoho schází, mnoho uvedeno na nepravém
místě; »Adamité« Čechovi měli býti uvedeni dávno
před r. 1897, naproti tomu části Mokrého »Jiho-
českých melodií« neměly býti roztříštěny atd.: báseň
Palackého otištěna dvakrát, naproti tomu Krásno-
horská má čísel husovských mnohem více, nežli
u Hejreta otištěno. Výňatek z Vocelova »Labyrintu
slávy« unikl, unikla i první zmínka v »Šotku« Čechově,
vynechány různé narážky Nerudovy atd. Ale přece
i v této nedokonalé formě kniha jest užitečna, hodí
se zejmena pořadatelům různých slavností. Pro po-
kračování bych důrazně doporučoval omeziti thema na
zmínky jen o Husovi, neotiskovati zvláštních článků
(jako u Havlíčka), nýbrž jen registrovati, básně vy-
bírati jen skutečné (ne pobožná rýmování neb prázdné
fráse) a celek uspořádati přísně chronologicky.
Ostatek
Hus
K Havlíček
M Hus
Sladkovský
Neubert
Hejret
Žižek
Čecho
Palacký
Vocelův
Šotek
Čechův
Nerudův
Havlíček
Blatná
Jilemnice
Krásno
10
article
»Kdo ctí národ — všeho rád si všímá« — a tak
ke dni Husovu zjevují se již i publikace neliterární.
dokumenty a vzpomínky různého druhu. Vyšly do-
pisnice husovské, vyšly plakáty transparentní, vyšla
»hymna Husova«; nejcennější ze všech těchto pa-
mátek jest edice »Společnosti přátel staro-
žitností českých«, jež vydala známý protestní
list panstva českého sněmu kostnickému pro upálení
Mistrovo. Reprodukce exempláře jednoho (bylo jich
osm) z majetku university edinburské provedena jest
velmi krásně; jest přidán i list s vysvětlivkami, pře-
pisem a překladem. Celek činí velmi úhledný dojem
a náleží k nejpěknějším plodům husovského týdne.
A tím bychom byli s přehledem u konce. Lite-
ratura husovská, jak patrno, rozlévá se do šíře
kvantum stoupá. Ale nestoupá vždy kvalita; vlny
jdou málo do hloubky. Snad časem svým vyryjí si
i hlubší řečiště. Doufejme!
V. Flajšhans.
Husův
V Flajšhans
11
title
Známa je píseň našich exulantů:
12
article
Hus a krajané v cizině.
Hus a krajané v cizině.
»Nevzali jsme s sebou
nic, po všem veta,
jen bibli Králickou,
Labyrint světa.«
Hus
13
article
Exulanti také s pravou vroucností pěstili v ro-
dinách svých vzpomínku na Mistra Jana Husa, v pís
ních, modlitbách, ve vyobrazeních a jiných tradicích
Emigranti čeští založili r. 1748 osadu Husinec
pruském Slezsku, na Vratislavsku u Střelína.
Žádná osoba naší historie takové úctě se netěš
mezi zahraničními Čechy jako Mistr Jan.
Jest přirozeno, že v památné Kostnici čeští ro-
dáci povždy vzpomínali Husova úmrtí, zvláště od
vystavění pomníku na počátku let šedesátých. Roku
1868 dleli zde čeští poutníci, mezi nimi Olakar
Jedlička, Jan Otto, Jaroslav Čelakovský, Sabina,
Podřipané, Sokolové, z Plzně Frant. Schwarza
mnozí studující; také Jos. Vclav Frič,
český exulant tehdy dlel zde. Odtud již častěji za-
vítávali sem krajané složiti hold národnímu světci.
V časopise zahraničních Čechů ve »Vlasti« roku
1876 dán podnět ke každoroční oslavě Husově. Odtud
vyšel i podnět ku pořízení Husovy desky v Kostnici.
Hus
Jan
Husův
Olakar Jedlička
Jan Otta
Čelakovský
Sabina
Podřipaný
Sokol
František
Vclav Frič
Čecho
Slezsko
Vratislavsko
Plzeň
14
article
Mnohé spolky zahraničné honosí se jmenem Hu-
sovým, tak českoslovanský spolek »Hus« v Halle
n. S., »Hus« v Hannoveru, »Husité« v Brémách,
»Hus« v Curychu« Kostnici atd. Spolky ty mezi
každoroční slavnosti své kladou Husovu oslavu.
Po známé debatě Husově na sněmu království
českého r. 1889 Čechové zahraniční účastnili se hor-
livě protestu proti výroku prince Karla Schwarzen-
berga a přispěli na zřízení pomníku Husova.
Na půdě svobodné země Washingtonovy krajané
naši rovněž se hlásí k Mistru Janu. I klerikálové
američtí jsou snášelivější ve svém úsudku o Hu-
sovi. Novoyorský českobratrský chrám byl r. 1888
posvěcen památce Husově. Američtí Čechové nejed-
nou zakročili na obranu českého národa v angli-
ckých novinách, špatně zpravených o nás a r. 1888
ve »Woridu« novoyorském podávají vysvětlení na
doklad významu národa českého, odvolávajíce se na
Mistra Jana Husa i nepřemožitelného Žižku a zakla-
datele vědy paedagogické Jana Amosa Komen-
ského.
Hu
Hus
Husův
Karel Schwardit
Washingtonův
Jan
Čecho
Žižek
Ámos
Komen
Halle
Hannover
Brémy
Curych
15
article
Kostničtí Čechové zdobí každoročně pomník Hu-
sův, k němuž putují krajané z vlasti i jiných
zemí.
Horlivým šiřitelem kultu Husova v cizině byli
potomci Husitů a českých bratří, mezi nimiž evan
gelický farář ve Velkém Táboru v pruském Slezsku
Jos. Kačer (zemřel 25. ledna 1871), jenž v básních
opěvoval činnost a smrt obou mučenníků víry,i
všecku dobu husitskou a Jiříkovu. Těšil se, že za-
svitne Čechům opět lepší budoucnost v duchu
Husově.
V době všemohoucího absolutismu udržovala se
úcta Husova v cizině bezzávadněji, pokud leda ne-
byla zatlačována kultem Luterovým. V Německu ti-
štěny knihy, jež by nebyly za naší censury prošly.
Tak Palackého Předchůdcové v překladu Jordánově.
německé vydání Husových dopisů v Lipskn r. 1850.
I ve Vídni, tím spíše v Pešti prošla kniha s básní
neb pojednáním o Husovi, tak Kollárova Kázá ní
(s kázáním o Husovi) r. 1844 v Pešti a báseň hu-
sitská v »Žehrách« od Jonáše Záborského r. 1851 v
Vídni.
Čechové bělehradští v r. 1870 provedli předsta-
vení Tylova »Jana Husa«, jemuž přítomen byl ta ké
kníže Michajl. R. 1877 na 40 Čechů bělehradských
v den Husův dne 6 července přestouplo na pravo-
slaví za všeobecné pozornosti ostatních Čechů
a Srbů.
Na Rusi v tiskopisech českých nebo česko-
ruských vyličován Mistr Jan našimi krajany jako po-
kračovatel v díle velehradských pracovníků všesto-
vanských, sv. Kyrilla a Methodija, učitelů slovan-
ských a v duchu Novikova, Hilferdinga a jiných,
odvolávajících se též na Komenského, líčen HIus
jako pokračovatel slovanských apoštolů v duchu pra-
voslavné církve, stejně jako Palacký přiklonil se
k názoru, že kořeny hnutí husitského sahají hlou-
běji, nežli se obyčejně za to má.
Na Rusi v duchu tom pravoslavní tím okázaleji
oslavovali Husovu památku r. 1869.
Čecho
Husův
Luterův
Palacký
Jordánův
Hus
Kollárův
Jonáš
Tylův
Michajl
Srba
Rus
Jan
svatý . Kyrill
Novikov
Hilferding
Komenský
HIus
Palacká
Velký Tábor
Slezsko Jos
Jiříkov
Německo
Vídeň
Pešť
Husůva
16
article
Po prohlášení papežské neomylnosti nastalo
hnutí mezi Čechy k přestupování na pravoslaví a tak
přestoupilo 1. října 1870 prvních 14 Čechů petro-
hradských. Byli to: Uličný z Luže, Klofanda z Jano-
víček, Majer ze Straškovic, Kokeš z Hořovic, Zástěra
ze Skuče, Hampl z Jílma, Maršálek z Chrudimi (nyní
mnich v ruském klášteře). Václav Jezbera z Hořic,
Frant. Halat z Nového Bydžova, Růžička z Chru-
dimi, Fojtík z Knižovic, Slanička z Ryngolca, Sum
z Kutné Hory a Rostočil z Prahy. Přípravy a obřad
církevní konal sám rektor duchovní Akademie pro-
toijerej Janyšev, požehnání udělil metropolita Isidor.
Při slavnostní hostině vzpomínáno slovanských apo-
štolů a Mistra Jana. Podobně bylo za přestoupení
Čechů v Moskvě, na Volyni, na jižní Rusi atd.
V témže duchu jsou i složeny pravoslavné ka-
lendáře české na Rusi, v Kvjevě vydané, kde psal
zvláště Feodor Jareš a duchovní otec v Žitomíru
Manuil Němeček, rodák od Uherského Hradiště.
Dlužno zde ještě vzpomenouti dobrého přítel
našeho v Kostnici, městského rady Ludvíka Leinera,
čestného člena českoslovanských spolků zahraničních,
jenž zemřel 2. dubna v Kostnici. Byl ochráncem
Husovy a Jeronýmovy památky v Kostnici a Husova
památníku, jejž ozdoboval každého roku věncem.
Byl horlivým rozptylovatelem předsudků proti národu
českému u svých německých rodáků. Kdo nám tako-
vého šlechetného člověka nahradí?
Tak žije památka Husova u vděčné mysli našich
zahraničních krajanů, kteří v tyto dni opět dlí
s námi v duchu při oslavách Husových.
Čecho
Uličná
Klofanda
Majer
Kokeš
Zástěra
Hampl
Jílma
Maršálek
Jezbera
František
Halat
Růžička
Fojtík
Knižovic
Slanička
Sum
Isidor
Jan
Jareš
Manuil Němeček
Leiner
Husův
Jeronýmův
Čechy
Luže
Jana
Hořovice
Chrudim
Hořice
Nový Bydžov
Ryngolca
Kutná Hora
Praha
Moskva
Volyň
Rus
uherský Hradiště
17
article
Jan Hejret.
Hejret
19
article
POSTILLA MISTRA JAN
POSTILLA MISTRA JAN
V novou češtinu převedl prof. dr. V.
FLAJŠHANS. S čet. barev. a čern. illu-
stracemi L. Nováka a s dekorat. ornam.
V. Skrušného. Starobylá typografická úprava. Dvoj-
barevný tisk. K 7.80, skv. váz. v plátně K 10.50,
v deskách z vepřoviny K 12.—. Nakladatelství Jos-
16690
R. Vilímka v Praze.
Jan
profesor
doktor
V Flajšhans
L Novák
V Skrušný
R Vilímek
Jos
Praha
20
title
ZU.te. dr. V. FLAJŠHANS. 60 hal.
Nakladatelství Jos. R. Vilimka v Praze
doktor
V Flajšhans
R Vilimek
Jos
Praha
21
article
J. HUS-PBOTI NĚMICŠM el
J. HUS-PBOTI NĚMICŠM el
(Obrana kutnohorského man-
dátu Václava IV.). Preložil
J Hus
Václav Iva