ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 4 3644d5d0-66ef-11dc-9d00-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 4
Chunky — 21 celkem · entity: person 137, place 48, org 1, work 1
1 article
ve všem chváliti — a Lenz haní někdy velmi ostře a slovy nevybíranými. Ale Lenz dovede se také po- klpniti před jeho zásluhami národními i literárními — to pak aspoň omlouvá některé příkré výroky. s nimiž nestranný posuzovatel nemůže souhlasiti. Lenz arci se stanoviska přísného kanonisty vykládá. že Hus nezemřel za své přesvědčení, že není mu- čedníkem atd., správně, pokud se církevních kanonů dotýče. Ale přece každému pozorovateli jest patrno, že Hus za své přesvědčení zemřel, že ho Čechové obecně za mučedníka pokládali — jsouť i jiná hle- díska oprávněna. Lenz také opakuje starou fikci, že Husa upálilo rameno světské, že církev prosila za šetrné potrestání — je to asi taková fikce, jako když pruský generál dával ve Francii rozkaz přísně po- trestati zodpořilé vesnice: velící důstojník pak pálil a vraždil, ač mu takové »potrestání« přece výslovně nebylo nařízeno. Otcové shromáždění věděli přece dobře, co Husa čeká, a rozmlouvali se Zikmundem v soukromí o Husově upálení jako věci docela spra vedlivé i náležité a nijak se nehleděli přimlouvati za ušetření jeho života. Výtah jakýsi z díla Lenzova jest »Mistr Ja Hus« od Františka Libora. Tendence i výklad je stejný. Jest to přísně a krátce vymezené stanovisko římského katolictví proti husitství, ponenáhlu mohut- nějícímu.
Lenz Hus Čecho Zikmund Husův Lenzův František Libor Francie
2 article
Toto husitství v rámci katolickém, arci staro- katolickém, představuje nová brožurka dra. Išky »Kazatel betlemský«, jež rovná se celkem staršímu spisku »Mučedník kostnický«. Dále již stojí knížečka Fr. Žilky »Památce Husově«, jež Husa líčí ve smyslu protestantském. A to ve smyslu tak rozhodném, že věstí dokonce nové boje prý význam Husův bude stoupati a stoupati, až ko- nečně národ přilne zase k reformátorským zásadám a odtrhne se cele od Říma. Zdá se při tom, že p. Žilka zapomněl na známou poučku historickou, že dějiny se neopakují. Ale ještě dále došel Fr. J. Musil-Černo- horský. Tento u firmy »Václav Havlíček, křesťan- ské nakladatelství« začal vydávati »Galerii českých reformátorův a bojovníků Páně« na 500letou oslavu r. 1415. »Kniha I.« této galerie přináší »Sebra né básně. M. Jana Husi životopis a povaho- pis doby tehdejší«. Je těžko říci, jakým do- jmem toto patrně široce založené dílo (32 str. veli- kého formátu je patrně jen prvý sešit) na čtenáře působí. Již konfusní titul (neboť v díle nejsou »se- brané básně Husovy«) a taková též knihkupecká r- klama (podobizny prý budou »na velikém foliant u«) působí podivně; ale ještě hroznější jest obsah. Aby chom předně o »sebraných básních« se zmín li: jsou to básně náboženské, nad něž plody nebožtíka Stulce vynikají ještě jako Chimborasso nad krtčí hromádku. Na okus předkládám čtenáři úryvek z básně, jejíž autor skromně zůstal neznám; opěvá »politiku bez Krista« a praví mimo jiné:
Iška Žilka Husův Hus J Musil Černo Havlíček Krist Francie Řím Galerius český reformátorův
3 article
»Chcešli by tvá politika Byla spásou národům, Nenásleduj ukrutníka, An se koří přeludům, Nevinnou krev lidskou střebá, Co zubřice litá, Nepřeje svým dítkám chleba, Slepec — i kdy svítá.«
4 title
III.
5 article
vzbudilo nesmírné nadšení a stalo se také vlast- nictvím národa. V. Brožík, kterého od mládí doba husitská vábila, volil scénu, jak už víte, ne- novou, znova postaviv Husa proti shromáždění koncilu, jenom že šel dějově dále, až k samému rozsudku, ke chvíli, kdy proň, Brožíka, všechno nepřátelství protivníků Husových kulminovalo, kdy tento vůči nim jako zkrocená a zatracená oběť stojí. Potom pouze A. Mucha v trefné illu- straci k francouzské knize dějin a Václav Černý ve velkém, z reprodukcí známém kartonu, šli dále, až na popraviště za Kostnicí.
V Brožík Brožík Husův A Mucha Černá
6 article
První si vede jako dovedný a obratný kom- ponista pitoreskních scén, druhý si možná při pomněl Piglheinův obraz »Morituri in Deo« když koncipoval svého Husa na hranici a oblačný zjev Krista, čelo přesvědčeného horlitele líba- jícího a, bezděky sblížil se tu zároveň s minia- torem litoměřickým. Na místě historie — apo- theosa. Švéd C. G. Hellquist byl, pokud vím, poslední, který (1887) Husa postavil do histo- rického obrazu. Také jej, podobně jako před tím Lessinga, přivedla k němu cesta od zauja- tosti pro děje protireformační, přišel k němu od svého »Plenění Wisby« a od švédských reformátorů a jako Lessing volí moment před vstoupením J. Husa na hranici. Rozdíl mezi nimi tvoří právě těch pětadvacet, třicet let, jež malířství bylo prodělalo. Historická ideovost a snaha po dějinné velikosti ustoupila jednoduché realistice, umělost koloristická snaze po pravdi- vosti světla a tonu, epičnost realistní karakte- ristice. Na konci tohoto chvatného a neúplného přehledu stojí nerozluštěná otázka Husova pomníku v Praze. První pokus o její uskuteč- nění přinesl r. 1894 asi tucet konkurenčních projektů, z nichž žádný nedospěl k té zralosti a výraznosti, jakou máme všichni v představě o tomto monumentu. Druhý, letošní pokus je dosud v živé paměti všech, kdo jej vidéli aneb o něm četli. Musí dojít, jak známo, k novému, třetímu. Co ten přinese, tají v sobě budoucnost. Karel B. Mádl.
Piglheinův Morituri Krist Švéd C G Hellquist Hus Lessing Husův Mádl Praha
7 article
Takovými »básněmi« prokládá autor text; ale text je, možnáli, ještě zajímavější nežli tyto básně. Text jest hotový chaos: mluví se v něm trochu o křesťanství a trochu o valdenství, trochu o pravo- slaví a trochu o pohanství; něco o coelibátu, něco o papeži — všechno na úrovni jazykové a vědecké, jak se psalo asi před padesáti lety. Autor čerpá brzv z čítanek, brzy z německých brožurek XVIII. století. brzy konečně z novin a letáků; nemá žádného vlast- ního úsudku a píše klidně, nehýbaje brvou, největší historické nesmysly. Sám dokonce reformuje, arci nevěda proč a nevěda jak; ubohého Pia II. píše — bůh ví podle jaké předbřeznové brožury — stále »Silwiuse; zrovna tak píše »Witěbsk«, »Wilno« atd.; Matěje z Janova nazval »Matiá- šem«; ale čtenáři zase ukázka postačí k charakte- ristice: »Viklef sepsal mnoho spisů a obstaral překlad biblí. Vše to bylo v Anglicku úplně zničeno, ale Lollardé zanesli jich hojné do Čech, kde Hus byl již zápas svůj zahájil, a ač Zbyněk Abeceda k 200 svazků spáliti jich dal, přece zachovány jsou téměř všechny a nalézají se v císařské knihovně ve Vídni, kamž se dostaly příhodami válečnými.
Matěj Viklef Hus Zbyněk Janov Matiá Čechy Vídeň
8 article
Je to hotové povídání u džbánku. »Spisy« Vikle- fovy nezanesli Lollardé do Čech, nýbrž opisy jich vznikly v Anglii a v Čechách od Čechů; jistě nej- větší část Zbyněk spálil a proto nejsou zachovány téměř všecky; nejsou v »císařské«, nýbrž ve »dvorní« knihovně vídeňské (a jsou i v Praze, v klementinské. v Olomouci, ve studijní atd.) a nepřišly tam »pří- hodami válečnými«, nýbrž při rušení klášterů na rozkaz císařský. Také v Anglii nebylo »vše úplně zničeno«, Hus »zahájil zápas« až po donesení knih Viklefových atd. Je to všechno holé povídání — a to ještě jedno z nejlepších. Klassické jsou autorovy vý- klady o pravoslaví v Čechách před Husem, o valden- ských atd. atd. Ale kniha jeho musí se čísti pomalu plete rozum a točí se nad ní hlava. Nejdále v takových pouhých frásích, většinou neztrávených a nezpracovaných, pokročil Frant Horálek: Význam M. Jana Husi pro člo věka každého století (jsou i jiné další bro- šurkv). Každá jiná knížka jest poučnější — i z ne- šťastné »Gallerie« se člověk více doví, nežli z těchto brošurek. Stranu radikálně pokrokovou zastupuje A. Hajn Jan Hus; je ještě nejlepší ze všech těchto drobnýcha strana národně-sociální vydala letáky: V. Cho »Jan Hus, jeho doba, život a význam« a A. Ne- čásek- Pazdernický: M. J. Hus čili kře- sťanství a klerikalismus. Jsou to letáky právě jen potřebám nejširších vrstev určené.
Čecho Zbyněk Hus Viklefův Horálek A Hajn V C M J Hus Vikla Lollardý Čechy Anglie Praha Olomouc
9 article Ostatek.
Ostatek. Leč literatura nevšímá si jen přímého poučení o Husovi, ať již se stanoviska jakéhokoli, nýbrž hledí i sbírati, co o něm mluvili a psali jiní. »Co na- psal K. Havlíček o M. Janu Husovi« otiskla znova redakce časopisu »V boj« v Blatné«; totéž spolu s míněním Sladkovského »O Husovi) vytiskl Neubert v Jilemnici; nejcennější však ze všech je dílo Jana Hejreta: Mistr Jan Hus (Posud- kové o mučedlníku kostnickém od zrušení jesuitského řádu), díl patrně prvý, str. 326 a 95. Je to velmi dobrá snůška rozmanitých úsudků a básní o Husovi od r. 1773 do 1900, ale arci značně neúplná. Dílo patrně nebylo hotovo předem, není znáti žádného plánu a thema se brzy značně rozšiřuje, někdy až do nedohledna. Jsou to úsudky nejen o Husovi, nýbrž i o Žižkovi, Husitech, Českých Bratřích . . . dílo se ztrácí v mlhách. Rovněž není jasno, jak vybírány básně; mnoho schází, mnoho uvedeno na nepravém místě; »Adamité« Čechovi měli býti uvedeni dávno před r. 1897, naproti tomu části Mokrého »Jiho- českých melodií« neměly býti roztříštěny atd.: báseň Palackého otištěna dvakrát, naproti tomu Krásno- horská má čísel husovských mnohem více, nežli u Hejreta otištěno. Výňatek z Vocelova »Labyrintu slávy« unikl, unikla i první zmínka v »Šotku« Čechově, vynechány různé narážky Nerudovy atd. Ale přece i v této nedokonalé formě kniha jest užitečna, hodí se zejmena pořadatelům různých slavností. Pro po- kračování bych důrazně doporučoval omeziti thema na zmínky jen o Husovi, neotiskovati zvláštních článků (jako u Havlíčka), nýbrž jen registrovati, básně vy- bírati jen skutečné (ne pobožná rýmování neb prázdné fráse) a celek uspořádati přísně chronologicky.
Ostatek Hus K Havlíček M Hus Sladkovský Neubert Hejret Žižek Čecho Palacký Vocelův Šotek Čechův Nerudův Havlíček Blatná Jilemnice Krásno
10 article
»Kdo ctí národ — všeho rád si všímá« — a tak ke dni Husovu zjevují se již i publikace neliterární. dokumenty a vzpomínky různého druhu. Vyšly do- pisnice husovské, vyšly plakáty transparentní, vyšla »hymna Husova«; nejcennější ze všech těchto pa- mátek jest edice »Společnosti přátel staro- žitností českých«, jež vydala známý protestní list panstva českého sněmu kostnickému pro upálení Mistrovo. Reprodukce exempláře jednoho (bylo jich osm) z majetku university edinburské provedena jest velmi krásně; jest přidán i list s vysvětlivkami, pře- pisem a překladem. Celek činí velmi úhledný dojem a náleží k nejpěknějším plodům husovského týdne. A tím bychom byli s přehledem u konce. Lite- ratura husovská, jak patrno, rozlévá se do šíře kvantum stoupá. Ale nestoupá vždy kvalita; vlny jdou málo do hloubky. Snad časem svým vyryjí si i hlubší řečiště. Doufejme! V. Flajšhans.
Husův V Flajšhans
11 title
Známa je píseň našich exulantů:
12 article Hus a krajané v cizině.
Hus a krajané v cizině. »Nevzali jsme s sebou nic, po všem veta, jen bibli Králickou, Labyrint světa.«
Hus
13 article
Exulanti také s pravou vroucností pěstili v ro- dinách svých vzpomínku na Mistra Jana Husa, v pís ních, modlitbách, ve vyobrazeních a jiných tradicích Emigranti čeští založili r. 1748 osadu Husinec pruském Slezsku, na Vratislavsku u Střelína. Žádná osoba naší historie takové úctě se netěš mezi zahraničními Čechy jako Mistr Jan. Jest přirozeno, že v památné Kostnici čeští ro- dáci povždy vzpomínali Husova úmrtí, zvláště od vystavění pomníku na počátku let šedesátých. Roku 1868 dleli zde čeští poutníci, mezi nimi Olakar Jedlička, Jan Otto, Jaroslav Čelakovský, Sabina, Podřipané, Sokolové, z Plzně Frant. Schwarza mnozí studující; také Jos. Vclav Frič, český exulant tehdy dlel zde. Odtud již častěji za- vítávali sem krajané složiti hold národnímu světci. V časopise zahraničních Čechů ve »Vlasti« roku 1876 dán podnět ke každoroční oslavě Husově. Odtud vyšel i podnět ku pořízení Husovy desky v Kostnici.
Hus Jan Husův Olakar Jedlička Jan Otta Čelakovský Sabina Podřipaný Sokol František Vclav Frič Čecho Slezsko Vratislavsko Plzeň
14 article
Mnohé spolky zahraničné honosí se jmenem Hu- sovým, tak českoslovanský spolek »Hus« v Halle n. S., »Hus« v Hannoveru, »Husité« v Brémách, »Hus« v Curychu« Kostnici atd. Spolky ty mezi každoroční slavnosti své kladou Husovu oslavu. Po známé debatě Husově na sněmu království českého r. 1889 Čechové zahraniční účastnili se hor- livě protestu proti výroku prince Karla Schwarzen- berga a přispěli na zřízení pomníku Husova. Na půdě svobodné země Washingtonovy krajané naši rovněž se hlásí k Mistru Janu. I klerikálové američtí jsou snášelivější ve svém úsudku o Hu- sovi. Novoyorský českobratrský chrám byl r. 1888 posvěcen památce Husově. Američtí Čechové nejed- nou zakročili na obranu českého národa v angli- ckých novinách, špatně zpravených o nás a r. 1888 ve »Woridu« novoyorském podávají vysvětlení na doklad významu národa českého, odvolávajíce se na Mistra Jana Husa i nepřemožitelného Žižku a zakla- datele vědy paedagogické Jana Amosa Komen- ského.
Hu Hus Husův Karel Schwardit Washingtonův Jan Čecho Žižek Ámos Komen Halle Hannover Brémy Curych
15 article
Kostničtí Čechové zdobí každoročně pomník Hu- sův, k němuž putují krajané z vlasti i jiných zemí. Horlivým šiřitelem kultu Husova v cizině byli potomci Husitů a českých bratří, mezi nimiž evan gelický farář ve Velkém Táboru v pruském Slezsku Jos. Kačer (zemřel 25. ledna 1871), jenž v básních opěvoval činnost a smrt obou mučenníků víry,i všecku dobu husitskou a Jiříkovu. Těšil se, že za- svitne Čechům opět lepší budoucnost v duchu Husově. V době všemohoucího absolutismu udržovala se úcta Husova v cizině bezzávadněji, pokud leda ne- byla zatlačována kultem Luterovým. V Německu ti- štěny knihy, jež by nebyly za naší censury prošly. Tak Palackého Předchůdcové v překladu Jordánově. německé vydání Husových dopisů v Lipskn r. 1850. I ve Vídni, tím spíše v Pešti prošla kniha s básní neb pojednáním o Husovi, tak Kollárova Kázá ní (s kázáním o Husovi) r. 1844 v Pešti a báseň hu- sitská v »Žehrách« od Jonáše Záborského r. 1851 v Vídni. Čechové bělehradští v r. 1870 provedli předsta- vení Tylova »Jana Husa«, jemuž přítomen byl ta ké kníže Michajl. R. 1877 na 40 Čechů bělehradských v den Husův dne 6 července přestouplo na pravo- slaví za všeobecné pozornosti ostatních Čechů a Srbů. Na Rusi v tiskopisech českých nebo česko- ruských vyličován Mistr Jan našimi krajany jako po- kračovatel v díle velehradských pracovníků všesto- vanských, sv. Kyrilla a Methodija, učitelů slovan- ských a v duchu Novikova, Hilferdinga a jiných, odvolávajících se též na Komenského, líčen HIus jako pokračovatel slovanských apoštolů v duchu pra- voslavné církve, stejně jako Palacký přiklonil se k názoru, že kořeny hnutí husitského sahají hlou- běji, nežli se obyčejně za to má. Na Rusi v duchu tom pravoslavní tím okázaleji oslavovali Husovu památku r. 1869.
Čecho Husův Luterův Palacký Jordánův Hus Kollárův Jonáš Tylův Michajl Srba Rus Jan svatý . Kyrill Novikov Hilferding Komenský HIus Palacká Velký Tábor Slezsko Jos Jiříkov Německo Vídeň Pešť Husůva
16 article
Po prohlášení papežské neomylnosti nastalo hnutí mezi Čechy k přestupování na pravoslaví a tak přestoupilo 1. října 1870 prvních 14 Čechů petro- hradských. Byli to: Uličný z Luže, Klofanda z Jano- víček, Majer ze Straškovic, Kokeš z Hořovic, Zástěra ze Skuče, Hampl z Jílma, Maršálek z Chrudimi (nyní mnich v ruském klášteře). Václav Jezbera z Hořic, Frant. Halat z Nového Bydžova, Růžička z Chru- dimi, Fojtík z Knižovic, Slanička z Ryngolca, Sum z Kutné Hory a Rostočil z Prahy. Přípravy a obřad církevní konal sám rektor duchovní Akademie pro- toijerej Janyšev, požehnání udělil metropolita Isidor. Při slavnostní hostině vzpomínáno slovanských apo- štolů a Mistra Jana. Podobně bylo za přestoupení Čechů v Moskvě, na Volyni, na jižní Rusi atd. V témže duchu jsou i složeny pravoslavné ka- lendáře české na Rusi, v Kvjevě vydané, kde psal zvláště Feodor Jareš a duchovní otec v Žitomíru Manuil Němeček, rodák od Uherského Hradiště. Dlužno zde ještě vzpomenouti dobrého přítel našeho v Kostnici, městského rady Ludvíka Leinera, čestného člena českoslovanských spolků zahraničních, jenž zemřel 2. dubna v Kostnici. Byl ochráncem Husovy a Jeronýmovy památky v Kostnici a Husova památníku, jejž ozdoboval každého roku věncem. Byl horlivým rozptylovatelem předsudků proti národu českému u svých německých rodáků. Kdo nám tako- vého šlechetného člověka nahradí? Tak žije památka Husova u vděčné mysli našich zahraničních krajanů, kteří v tyto dni opět dlí s námi v duchu při oslavách Husových.
Čecho Uličná Klofanda Majer Kokeš Zástěra Hampl Jílma Maršálek Jezbera František Halat Růžička Fojtík Knižovic Slanička Sum Isidor Jan Jareš Manuil Němeček Leiner Husův Jeronýmův Čechy Luže Jana Hořovice Chrudim Hořice Nový Bydžov Ryngolca Kutná Hora Praha Moskva Volyň Rus uherský Hradiště
17 article
Jan Hejret.
Hejret
18 title
HUSl.
19 article POSTILLA MISTRA JAN
POSTILLA MISTRA JAN V novou češtinu převedl prof. dr. V. FLAJŠHANS. S čet. barev. a čern. illu- stracemi L. Nováka a s dekorat. ornam. V. Skrušného. Starobylá typografická úprava. Dvoj- barevný tisk. K 7.80, skv. váz. v plátně K 10.50, v deskách z vepřoviny K 12.—. Nakladatelství Jos- 16690 R. Vilímka v Praze.
Jan profesor doktor V Flajšhans L Novák V Skrušný R Vilímek Jos Praha
20 title
ZU.te. dr. V. FLAJŠHANS. 60 hal. Nakladatelství Jos. R. Vilimka v Praze
doktor V Flajšhans R Vilimek Jos Praha
21 article J. HUS-PBOTI NĚMICŠM el
J. HUS-PBOTI NĚMICŠM el (Obrana kutnohorského man- dátu Václava IV.). Preložil
J Hus Václav Iva