1
title
Kdo vědomosti přidává, přidává práce.
1413. Epist. Christan no.
2
article
A jestliže já nemohu osvoboditi pravdy
pro všecko, aspoň nechci býti nepřítelem pravdy
a (chei) smrtí na odpor se stavěti souhlasu.
1413. Epist. Christanno.
Lépe jest dobře zemřiti, nežli zle na živ
bjti.
1413. Epist. Christanno.
Ať běží svět, jak Bůh mu dovolí běžeti.
1413. Epist. Christan no.
Pro trest smrti nemá se hřešiti.
1413. Epist. Christ.
Od prvního počátku svého studia jsem to
si ustanovil pravidlem, abych od dřívějšího mí
nění, kdykoliv lepší mínění v některé věci pojmu
rád a pokorně odstoupil.
1413. Contra Pále č (přejato z Viklefa).
Žádám dnes, aby mi klamač okázal jediný
bod písma svatého, kterého nedržím a najde
mne ochotna, abych držel. A jestliže bych
někde učil, co jsem neměl, hotova pokorně od-
volati. Ale doufám, že spíše budeme oba státi
před soudnou stolicí Kristovou, než najde, že
popírám jediné jota ze zákona Kristova.
1413. Contra Pále č.
Nenajdeš v mých dílach, že bych osobu
nějakou kaceřoval, leč že bych někoho zval tak
dle výroku svatých anebo mluvě obecně: kdo
svatokupectví provozuje, ten jest kacíř, anebo
kdo zatvrzele odporuje písmu svatému slovem
nebo skutkem, ten jest kacíř.
1414. Depositiones testium.
Hlavní účel mého kázaní a všech mýcl
skutků neb spisů byl, abych jen lidi mohl od-
vléci od hříchů; na té pak pravdě evangelia,
kterou jsem psal, učil a kázal z výroků
z tvrzení svatých doktorů, dnes radostně chc
umříti.
1415. 6. Julii. Responsum ultimum.
Nikdy brána nevede k cestě, ale cesta vede
k bráně: a tak dábel nevede lidi k hříchům
ale hříchové vedou k dáblovi.
Sermo super: »Esto consenciense.
Věrný křesťane, hledej pravdy, slyš pravdu.
uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž
pravdu, braň pravdy až do smrti; neboť pravda
tě vysvobodí od hřícha, od dábla, od smrti duše
a konečně od smrti věčné.
Výklad víry.
Pál
Kristův
Julie
Viklef
milovat pravda
3
article
Nemóž nižádné veselé býti světské bez
někaké bolesti.
Není dosti člověku, uchem tělesným slyšeti
slovo Kristovo, neb též mohů slyšeti i hovada
i ptáci; ani jest dosti mluviti, neb též móž
dábel učiniti; ani dosti jest psáti, učiti, aneb
o něm mysliti: ale musie se skutkem na-
plniti.
Kristův
5
article
Spisy Husovy a spisy o něm.
Spisy Husovy a spisy o něm.
Mnohý čtenář by rád v těch dnech se uchýlil
někam do koutka, vzal do ruky dílo Husovoa
zabýval se jím — kdyby o něm věděl. Mnohý
by se rád poučil — a neví odkud. Mnohý by
konečně věděl o lecčem — ale neumí si vybí-
rati. Pro ty jest tento přehled.
Kdo naučil se latinsky a chce znáti díla
Husova, může si v některé knihovně vypůjčiti
»Historia et monumenta Joannis Hus et Hiero-
nimi Pragensis« z r. 1558 (nový otisk 1715)
jež je poslední vydání všech prací Huso-
vých. Listy Husovy a jiné dokumenty, hlavně
životopis Mladenovicův, vydal 1869 Fr. Pa-
lacký s názvem »Documenta« ; dílo dosud
nerozebrané a velmi důležité.
Kdo neučil se latině, ale aspoň starou če-
štinu trochu ovládá, tomu jsou přístupny Se-
brané spisy české M. J. Husi vydané k-
J. Erbenem (1864—1866) ve třech dílech
»Listy« jeho (v překladě latinské) vydal 1891
B. Mareš (nyní nový otisk). Výtah učiněnv
»Duch mistra Jana Husi« r. 1870.
Milovníky starších knih uspokojí vydání »Po-
stilly« z roku 1563 v Norimberce a 1564
Praze.
Kdo jest konečně odkázán jen na češtinu
novou, má u Vilímka novočeské vydání »P-
stilly« 1900 a překlad ,obrany man-
dátu“ z r. 1409; kdyby se chtěl podrobněji
poučiti o spisech Husových vůbec, má soupis
jich v mé „Literární činnosti M. J. Husi“ 1900,
o listech Husových podrobnou úvahu vypracoval
1898 dr. V. Novotný. Drobnější dílka vyšlau
Neuberta v Jilemnici, „listy některé byly častokrát
otištěny. Překlady některé otiskl také Košut ve
svém spisku »Co učil a věřil M. J. Hus
1890.
Husův
Historio
Hus
Hiero
Mladenovicův
M J
J Erben
B Mareš
Jan Hus
doktor
V Novotná
Neubert
Košut
M J Hus
Norimberk
Praha
Jilemnice
Document
duch mistr
6
article
Kdo by rád se poučil o vnějších dějinách
Husových, o jeho životě a osudech, nalezne po-
učení v třetím díle Dějin Palacké ho
Dějepisu Tomkova. Kdo by rád seznámi
se s jeho učením i významem, má starší, kato-
lický konservativní spis A. Helferta, Mistr
Jan Hus, 1855 a novější, protestantsko-po-
krokový, J. Lechlera, Jan Hus (v pře-
kladě B. Mareše). O učení Husově nejlepší jest
práce A. Lenze z r. 1875, o universitním
působení oddily v Tomkových Dějinách
university pražské, o literárním působení u Jar.
Vlčka, Dějiny literatury české
(s obrázky originálními v mém „Písemni-
c tv í9).
Všecky tyto práce jsou neúplné; podrobná
a důkladná vylíčení jsou jen v cizině. Fran-
couzsky sepsal osudy Husovy a Husitů zají-
mavě 1878 E. Denis, anglicky nejšíře dosud
jeho život vylíčil E. H. Gillett (3. vydání
1870 v Bostoně) nejlepší však a nejspolehlivější
jest práce F. Böhringra (v XXII. svazku
jeho dějin církevních 1857, 2. otisk 1878), tato
skoro o 600 stranách velikého formátu.
Naše literatura bohata jest jen drobnými
brošurkami, jejichž cena jest arci velmi různá, často
zcela žádná. O nejnovějších je zmínka v dnešním
čísle jinde.
V. Flajšhans.
Husův
Tomkův
A Helfert
Hus
J Lechler
Mareš
A Lenz
Fran
E Denis
Gillett
F Böhringr
V Flajšhans
Bostona
Tomkův dějiny
Písemnic televize í 9
7
article
1413. Postilla.
Výroky novějších o Husovi.
Vedle zbožnosti byla nejsilnější stránkou
Husovou láska ke své zemi, ke »svatým Če-
chám«, a celým srdcem toužil vytvořiti krajany
podle svého ideálu. Nestal se Viklifitou jako
Čech, leč z vnitřního přesvědčení, ale správné
jest, že Němcům nepřál a nenávist k Němcům,
která po smrti jeho v Čechách přinesla tak
hrozné plody, nebyla sice od něho vzbuzena,
avšak jistě živena .... V něm byl notný kus
demagoga. A že se obracel k českým poslucha-
čům, to dodávalo jeho činnosti zvláštního rysu
národního. Čechům jevil se jako maso z jejich
masa, jako pravý zástupce jejich národnosti.
Právě proto měla jeho smrt nejmohutnější pů-
sobení; každý Čech cítil hořeti žár plamene,
jenž ho strávil, ve vlastním srdci.
Theodor Lindneř, 1893.
Uvažujte o jeho životě, čtěte jeho dojemné
listy, kde se odhaluje duše nejčistší a nejsvě-
tější horlivost; vizte, jaká láska k dobru, jaká
hrůza zla, jaké oddání pravdě! Vizte, jak žil,
jak zemřel — pak vložte ruku na srdce a řek-
něte: »Jsem křesťanštější nežli tento člověk.«
Emile de Bonnechose, 1846.
Reformátorská nebo-li (chce-li kdo tak mlu-
viti) revoluční činnost jeho w církwi předčila
owšem wysoce, ale podporowána byla také
wlastnostmi w jiném ohledu znamenitými. Wr-
nikaltě mezi kollegami swými nejen silau cha-
Hus
Viklifita
Němec
Čecho
Lindneř
Bonnechos
Čechy
Wr
svatá če
8
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
M. Jan Hus v umění výtvarném.
Kdyby se zde jednalo o víc nežli o pou-
hou rapidní črtu příležitostnou, v níž mohu
v této krátké chvíli toliko letmo z dálky uká-
zati na některé, dané thema vytyčující známky,
měla by se tu objeviti nejprve zevrubná iko-
nografie plamenného horlitele betlemskéhoa
mučenníka kostnického. Pro ty, kdo se chystají
k práci umělecko - historické, bylo by to
studium zajímavé, studie k dobytí kriti
ckých ostruh příhodná. Byla by i záslužná, po-
něvadž dosud se nikdo o ni nepokusil. Dvě
věci by v ní musily přijíti na přetřes: Jaká je
vlastní, pravá podoba Husova, a kterak vznikla
podoba tradicionálná? Tuto známe všichnia
dnes nikdo o pravé její podstatě nepochybuje.
Zachovala se však také první? A je-li tu, proč
se objevila druhá a nepřipustila ji k populární
známosti?
Každý zná tuto druhou. Velké tisíce řeme-
slných litografií Farského a j. ji od počátku let še-
desátých roznesly po Čechách. Nelze vůbec spo-
čítat, v kolika replikách se objevila na stěnách
různých Besed nebo na porculánových dým-
kách. Také tam naleznete ještě dnes sádrové
postavy Husa, na dvé pídě vysoké, v dlouhé
říze kněžské, které nebudou asi o mnoho
mladší. Všude ušlechtilá, mužně krásná tvář
s pevným nosem, nevelkými rty, s dlouhým,
z pod baretu na šij splývajícím vlasem, s ne-
dlouhou přihrocenou bradou. Tuto podobu
M. Jana Husa nelze dnes více vykořeniti, ale
ovšem že se také o tento čin nikdo nepokouší.
Tato podoba žije nyní už přes tři sta let,
třeba bychom věděli, že je to portret idealistní,
že je to jen karakterní hlava, do níž kdosi ne-
známý chtěl kdysi vložiti aspoň čásť šlechetného
zjevu svatého mučenníka české víry. Proti tradi-
cím tak dlouhým. které nad to i cestu velkýeh
M Hus
Husův
Farský
Čechy
9
article
protivenství byly vykonaly, je těžký boj. Hojné
mince zlaté, stříbrné i bronzové, lité i ražené,
českého i německého původu, nesou na aversu
hlavu Husovu nebo jeho poprsí. Žádná však
není starší 16. století. Totéž platí o dřevorytech
v knihách a, jak se rozumí samo sebou, o mě-
dirytech. Všady týž profil pod tvrdým nebo
měkkým baretem, jeden podle druhého kreslený.
modelovaný a rytý. Všechny pokusy, pošinouti
některé z těchto podobizen dále, do patnáctého
věku nebo dokonce k samému jeho počátku,
před kritikou neobstojí. Buď jsou to nepravé
domněnky aneb jsou tu podloženy zůmyslné
mincové falsifikaty. M. Jan Hus se však obje-
vuje též v našich miniaturách, na listech oněch
těžkých kodexů, jež si kůry literácké, ovšem
že bratrské, v oněch dobách nákladně pořizo-
valy. Pokud pochodí z druhé poloviny šestnáctého
věku, jako na příklad Malostranský v univer-
sitní knihovně v Praze (1572), nebo v Tepli-
cích, který byl roku 1560 v dílně Jana Tábor-
ského z Klokotské Hory psán a malován, obje-
vuje se v nich Hus vousatého typu. Není po-
chyby, že kolem středu onoho století tato po-
doba Husova vznikla a není nesnadno ji vy-
světlit.
Husův
M Hus
Hus
Praha
Tepli
Jan Tábor
10
article
První malíř či rytec tehdejší, který Husovi
dal tuto, dnes docela běžnou tvářnost, chtěl za-
jisté vytvořiti hlavu ideálného muže, a učinil
tak, vycházeje od bradatých, vousatých kněží
bratrských své doby. Také v ní vězí trochu
renesančního idealisování, zúmyslného zušlech-
ťování rysů tváře, aby z nich přimo a jaksi po-
hodlněji bylo možno vyčísti karakter muže, jejž
tehdejší církev česká ctila za svatého. A po-
doba sotva nově zrozená, vkusu, názoru a před-
stavě doby jistě dobře odpovídající, setkala se
záhy s horlivými ničiteli a pronásledovateli, co
ji beze vší pochyby ctitelům učinilo tím mi-
lejší a váženější.
Avšak ještě sto let po smrti Husově byl
tu podoba jiná, o níž se důvodně domníváme,
že byla pravdě mnohem blíže, tvář bezvousá,
čistě oholená, tvář kněze z počátku patnáctého
a konce čtrnáctého věku. Takovou jest ve dvou
krásných miniaturách kancionálu Litoměřického,
na onom listu, jejž Václav z Řepice, který byl
až do roku 1517 primátorem města, svým ná-
kladem dal malovati. Jistě, že můžeme bráti za
vážnou podporu její aspoň příbližné pravosti to,
že se Hus této podoby vyskytuje v hrubých
malovaných illustracích, jimiž doprovází Ulrich
Richenthal svoje vypsání koncilu kostnického.
Hus
Husův
Václav
Ulrich Richenthal
11
article
Richenthal psal asi dvacet let po smrti Husově,
pravda, než přece jen jako současník onoho
děje a jako očitý svědek. Není-li jeho Hus do
každého rysu věrnou podobiznou kostnického
mučedníka, hlavní jeho podobu, nebo, řekněme
jen typus kněze, podává ve shodě se skuteč-
ností. A Richenthalovy obrazy nebyly u nás
známy a rozšířeny. Teprve fotografické vydání
štutgartské z r. 1869 nám je poprvé přineslo
do Čech. Miniátor Litoměřického kancionálu ma-
luje tvář Husovu v dost přisných, poněkud hu-
bených, za to oduševnělých rysech, výrazu zo-
brazeným momentům psychologicky přiměřeného,
s dlouhým, na koncích lehce zvlněným, nad
čelem krátce a rovně střiženým vlasem, Richen-
thal podává hlavu okrouhlou, tvář dosti otylou,
vlas krátký, a není proto divu, že jeho Hus,
když jej Grégrovy »Květy« v dřevorytu repro-
dukovaly, nebyl přijat s nadšením a ani na
okamžik nezastínil typ bradatý šestnáctého
věku. Nebožtík A. Šolta, před několika málo
lety, dokazoval o malovaném poprsí na oltářní
predele v museu chrudimském, že je tam po-
doba Husova, a tvář jeho poprsí bezvousá a
okrouhlá, dosti se blíží miniaturám Richentha-
lovým. Přes to, nikdo z českých výtvarníků ne-
měl a dosud nemá odvahy opustiti typ vousatý,
ani Brožík tak neučinil, ani Schnirch v pamětní
desce na domě na Betlemském náměstí, ani kdo
z těch, kteří se zúčastnili dvou velkých soutěží
o Husův pomník v Praze. Ano Brožíkův Hus,
Husův
Richenthalův
Hus
Grégrův
Brožík
Schnirch
Brožíkův Hus
Čechy
Betlemský náměstí
Praha