Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVII.

2

V Praze, v úterý 31. prosince 4907.

Praha

3

ntr o

4

Číslo 361.

5 article

Na ranní a odpol. HIsty přešplací set v Praze v administrani na měste . . . . . . p na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí donálkou ns čtvrt lata . . . . 7 K 50h ve filialkácho na něsíc . . . . . . 2 K S0h F'r ošton: nk čtvrt loia . . . : 9 K ooi s dvojí zisilkoe poěst nv . . . n k e

Praha

6 article Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranác .

Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranác . Při pohledu na zemský defici 24 milionů korun. Na sklonku roku postavil náš výbor zemský na jisto rozpočet hospodářství království českého pro příští rok 1908. Mluva číslic těch je nejostřejší obžalobo státního centralismu rakou- ského, jenž před týdnem »slavil« své 40leté panství nad právy království a zemí — obžalobou tak jasnou a zdrcující, že by žádný mistr slova neb péra nemohl zbudo- vati pádnější. Jestliže veškeren ten rozháraný, neutě- šený politický stav říše rakouské, jestliže dlouhá ta řada nevyřízených životních potřeb národů slovanských, zadržovaných ve svém rozvoji kulturním, národním, hospodářském a politickém dokazuje drasticky, k jakým koncům záhubným vede přepjatý systém státní centralisace v říších mnohonárodních tož tento žalostný rozpočet zemský nejdůleži- tějšího, nejpoplatnějšího království opět kaž dému myslícímu člověku staví na oči nesko- nalé ty škody, křivdy a újmy hmotné, co se jich centralism napácha na jmění, práci a statcích obyvatelstva to- hoto našeho království proti vší slušnosti. proti všemu rozumu a proti vší spravedlnosti. Centralism státní připravil toto naše království bezprávně a nezákonně o jeho starobylé nepopíratelné právo, povolovat veškeré a všeliké daně. jež se na obyvatelstvu země této vymáhají pouze českým sněmem.

Praha

7 article

Uchvátil je svémocně v obor své právomoci a vykořistil tuto do krajnosti, že nač jense pomyslí, krom toho božího vzduchu a sluneč ného světla vše jest zdaněno státem. Z krá lovství českého jde rok za rokem do ústřed ních pokladen státních daní přímých přes 60 milionů korun, daní nepřímých, spotřeb ních, tax a poplatků a jiných důchodů všal na 192 miliony korun. Úhrnem platíme tedy říši na daních státních rovně závratnou sumu 252 miliony K. A mnoho-li naproti tomu vě- nuje stát na veřejnou správu a všeliké po- třeby království českého? Ne více než prů- měrem 50 milionů K ročně. Vyčerpá tedy centralistický stát ze samojediných Čech rok za rokem čistý žisk 200 milionů K ká má si pak potřebr obecného školství, svých humanitních ústavů své zdravotnictví, svých staveb veřejných, svého zemědělství hraditi přirážkami ku přímým daním státním, podobně jako okresy a obce jsou odkázány na přirážky.

Čechy

8 article

Co to pro blahobyt země znamená, vi- děti z rozpočtu zemského: V příštím roce (1908) potřebovati bude země česká na úhradu svého hospodářství 91,758.000 Ka sice zejmena na školství a vzdělá n 45 milionu, na veřejné stavby 14.5 milionu, na humanitní ústavy a zdravotnictví 107 milionu, na zemědělství 6.8 milionu K. Na uhražení toho musí na obyvatelstvo uvalit 55procentovou přirážku ku přímým daním státním, která však nikam nestačí; nevyneseť i s ostatními skrovnými důchody země nežli 67,761.000 K, takže se nedo- stavá zemi na 24 milionů K (přesně 23.997.186), jež musí sobě opět vy dlužit. Avšak již z posavadních deficitův vzrostly dluhy země české do té míry, že musí z nich země platiti přes 5 milionů na úrocich (v příštím roce 5' 3 mil. K). Ohlédneme-li se pak nad to ještě po sumě přirážek okresních a obecních v krá- lovství českém, shledáme, že součet jich pře- sahuje ještě přirážky zemské, tak že celkem obyvatelstvo české jest přetízeno nesmírností břemen: a sice 252 milionů do kas státních a na 120 milionů přirážek zemských, okres- ních a obecních. Pak nemá být v Čechách přes všechnu přičinlivost obyvatelstva tako- vého prodlužení statků, domů a živností. pak nemá býti zde tolik strádání a bídy za drahoty stále rostoucí. —

Čechy

9 article

Ale co takto zbědována země česká, může se ministr cislajtánských financí po- chlubiti nejen že státní hospodářství jest prosto všeho schodku, ale že má z daní loň- ského roku v kasách státních nadbytek 146 milionů korun. Nuže, tu by směl každý slušně očekávat, že konečně sželí se centralismu ubohých obětí svých vin — krajně to přetížených a k úpadku vyssátých zemí, předevšemi pak hlavní té komory Rakouska: země české! Vždyť se nedá naprosto a nikterak ospravedlniti, proč a zač má ona býti odsouzena, aby přispívala na potřeby celoříšské kvotou tak ohromnou, čistými totiž 200 mil. korun ročně, kdežto čtyřikrát větší a bo- hatší Uhry přispívají na ně o 60 mil. korun — méně ! — — »Spravedlnost základem říší!« stojí na bráně hradu vídeňského — nuže, zde jest ilustrace odvěké té politické spravedlnosti Vídně k zemi české. S Uhry vyrovnání na kvotu uherskou pouhých 36 proc. (a i to se má za vzácnou vymoženost!) — v cen- trálních státních pokladnách víden- ských přebytek vyždímaných z lidu daní státních, dosahující výše 146 milionů, avšak — země česká se nechá strádat, platita prodlužovat netečně, bez pomoci, dále. Či pardon... mluví se ve Vídni konečně o po- moci, o jakés »sanaci« zemských financí.

Uher Rakousko Vídeň Uhry

10 article

Mluví, ba jmenuje se dokonce již i suma, jež se chce na záchrannou tu akci »obě- tovat« z oněch 146 mil. přebývajících. A je to suma všeho respektu hodná: udává se pro všechny strádající země dohromady na — 25 milionů K! — Z toho připadne na Čechy asi tak podle vídeňské matematiky okrouhle pětina, tedy okolo 5 milionů k. což nestačí ani na — úroky, jež musí země platit z posavadních dluhů svých Neboť — jak jsme již uvedli — pohlcují úroky ty 5,300.000 K. Ano, jestli co vydává děsné svědectví o zhoubnosti systému centralistického na blahobyt zemí a národů, jest to dnešní přímo zoufalý stav financí staroslavného království českého, z něhož říše habsburská zbohatla, zvelebovala se, zatím co ono chudlo a upa- dalo. Není tu nejvážnější podnět pro všecky upřímné, myslící Čechy na konci r. 1907 aby přemýšleli o cestách a prostředcích. jimiž bylo by Ize urychliti pád kletého cemtřastekého a zjednání spra vedlivosti jak národům tak i ze- mím, aby učinila se již konečně jednou přítrž tomu nespravedlivému vyčerpávání jejich poplatné síly »až do běla«. Tohoto vyrovnání potřebuje ubohá země česká především a dle ochoty a štědrostí, jakou tu panující systém vládní prokáže a osvědčí zemi české, budeme moci lépe než z krásných slov pana ministra Becka usoudit, kolik do opravdy pro nás ve Vídni uhodilo! »Hic Rhodus, hic salta«, lásko vídeňská k Čechám

Čecho Beck Rhodus Čechy Vídeň

11 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 30. prosince. (Zemská voleb- ní reforma v Čechách.) Ve vídeňském dopise pojednává „Pester Ll.“o významu příštich voleb do sněmu království českého. Volby tyto budou významny netoliko pro Čechy, nýbrži pro celé Rakousko, poněvadž od jich výsledku bude záviseti osud vládní smiřovací akce a tedy i osud celé vnitřní politiky rakouské, na niž po- měr česko-německý má rozhodující vliv. Pisatel, jehož blízké styky s vídeňskými vládními kruhy jsou známy, tvrdí, že volební oprava dostane se na jednací pořad nového sněmu ne hned, nýbrž teprve jako důsledek česko-německého vyrov- nání, kteréž sněm prý má vyříditi dříve, než přikročí ke změně zemského zřízení a volebního řádu. Bar. Beck má dle zpráv „P. L.“ úmysl zahájiti akci, jejímž účelem bude umožnit modus vivendi v Čechách. Podrobný plán této akce bude sestaven až po sněmovních volbách, poněvadž vláda musí prvé znáti sílu jednotli- vých stran, na sněmě zastoupených. Ve vládním pokuse o jazykovou a národně-politickou dohodu

Beck P L Praha Čechy Rakousko Pester ll

12 article

vzaty prý budou v úvahu také německé nároky, aby se jim zákonem zabezpečilo zastoupení ve sněmovních komisích, zemském výboře a ve správě zemských ústavů. Dojde-li na dohodu v těchto otázkách, nebude pak překážek, aby se „rozumně“ upravil také volební řád. Tedy slovem: napřed vyrovnání s Němci, jak si je přejí naši krajané druhého zemského jazyka, pak teprve „rozumná“ oprava volebního řádu. V Praze, 30. prosince. (Neklidné par- lamentní prázdniny.) „Nov. Ref.“ při- pomínajíc, že do parlamentních prázdnin padnou sněmovní volby v Čechách a v Haliči, při nichž volební zápas bude velice prudký a vášnivý, soudí, že prázdniny tyto nebudou klidné, že ne může býti tedy řeči o politickém bezvětří a to tím více, že ani ve státní politice nenastane klid Již na sklonku podzimního zasedání říšské rady mluvilo se o různých nových parlamentních for- macích, jež mají vládě zabezpečiti stálou a sil- nou většinu. Vyjednávání nevedlo sice ještě ke konkretním formám, ale bude se v něm prý po- kračovati, jakmile vůdcové stran se vrátí do Vídně. Zatím těžko tedy říci, jaký bude výsledel těchto porad. A vedle snah o vytvoření stálé česko-polsko-německé koalice vy- skytuje se též snaha o utvoření veliké ko- alice všeslovanské a dále sáhající kon- sekvence nynější slovanské většiny v parla- mentě. Ze všeho toho „N. R.“ usuzuje, že po Novém roce budeme míti velice zajímavé a snad i bouřlivé parlamentní prázdniny.

Němec Praha Čechy Halič Vídeň

13 article

V Praze, 30. prosince. (Jazykově naří zení v Uhrách.) Zdá se, že veřejné mínění celé Evropy, jednomyslně kárající brutálné jed- nání uherské vlády s nemaďarsskými národy, sku- tečně ochladilo bezohlednou útočnost šovénů v kabinetě Wekerlově. Ministr vnitra hr. An drássy rozeslal právě všem stoličným úřa- dům oběžník, v němž ukazuje na potřebu, aby úřadníci, kteří přicházejí ve styk s obyvatel- stvem, znali jeho jazyk na tolik, aby se s ním mohli dorozuměti, přání jeho vyslechnouti a svá rozhodnutí lidu sděliti v jazyku jemu srozumi- telném. Znalosti místního jazyka jest prý ne- zbytně třeba jak ve hmotném a duševním zájmu obyvatelstva, tak i v zájmu spořádané státní správy. Zejména soudcové jsou povinni znáti jazyk lidu a stoliční úřadníci, kteří podmínee této nevyhovují, mají v nejkratší době doplniti své jazykové mezery. Bude-li vzdělaný svět dále kontrolovati řádění maďarské vlády, jes naděje, že konečně i v Uhrách zavládne úcta ku platným zákonům a dostane se práva i Nema

Praha Uhry Evropa

14 title

Politické zprávy zahraničné.

15 article

V Praze, 30. prosince.

Praha

16 article

Přelíčení prc kapitulaci portarturskou. Osm; den byl věnován obžalovanému gene rálu Fokovi. Foka, jak se čtenáři pamatují Stössel ve svých telegramech vždycky nechával paradovati vedle sebe; jakoby oni dva byli nej- většími hrdinami Portarturu, zvláště po smrt gen. Kondratenka. Vyšetřováním vyšlo na jeva že Fok psával cedulky, na kterých velmi ostř posuzoval viny osob, stojících nad ním, a ob- viňoval je z nedovednosti a neumění. Ceduličky rozšiřoval mezi důstojnictvem podřízený m. a tím způsobem podkopával jeho kázeň. Z psaní těchto cedulek měl se Fok zodpo- vídati. Gen Gorbatovský, slyšen jako svědek, vel- mi nepochvalně se vyslovil o těch cedulkách Fo- kových. Tázán předsedou, jaký význam měl gen Fok v Portarturu, gen. Gorbatovský odpověděl „O, veliký! On byl zlým geniem Por arturu! Všechny generály rozvadil. Jeho dí- lem bylo, že gen. Stössel odstrčil gen. Smirnova. Oba tito generálové jsou vojevůdcí vysokýck schopností, a kdyby se mezi ně nebyl postavi Fok, věci by v Portarturu byly zcela jinak do- padly. Svědek generál Semenov vypověděl v tý smysl. Co tropil Fok, činilo zdroující dojem. Fok nikoho nešetřil. K svědkovi jednou přišel gen. Kondratenko, velmi rozhořčený cedulkou Foko ou. Na ní bylo napsáno, že „inženýři roz ryli Vysokou Horu jako svině, ale obhájit ji ne dovedli“. Na radu svědkovu Kondratenko po

Fok Gorbatovský Smirnov Semenov ou

17 article

slal tuto cedulku zpět pisateli a připsal, že rád vítá každou dobrou radu, ale v tak těžké chvíli, že nikdo nemá psáti takových kritik. Svědek prohlásil, že cedulky Fokovy dostávaly se do ru- kou i mužstvu a demoralisovaly je. Svědok pluk. Chvostov se vyjádřil, že na codulkách Fokových vlastního věhlasu bylo vel- mi málo, skoro vesměs jen nadávky představ - ným. Gen. Kondratenkc, dobrák, který se n nedovedl zlobiti, byl cedulkami Fokovými tal rezhořčen, že mu přestal podávati ruku a Stösse marně se snažil smířiti je. Dovátý den přelíčení byl. vyslechnut nejprv svědek, státní rada Uspenský, kontrolor pev- ností portarturské. Vypověděl, že v den, kdy přerušeno spojení mezi Portarturem a mandžur- skou armádou — tedy deset dní do kapitulace — bylo v pevnosti zásob pro posád- ku 40.000 m.

Fokův Fokový

18 article

Býv. předseda arlurského soudu gen. Ko stenko vypověděl, že se k němu jako ku práv- níku obrátil velitel pevnosti gen. Smirnov s otáz kou, může-li dát generála Stössla za- tknouti. Svědek odpověděl, že zatčení mohlo by míti místo jen v tom případě, kdyby bylo dokázáno, že se Stössel dopustil zrady trůnu a vlasti. O gen. Smirnovu praví, že byl houžev- natým obrancem pevnosti a protivníkem kapitu- Plukovník kníže Miksladze byl v pevnost velitelem žandamerie. Tohdy byl kapitánem. P dobytí Kiňěžou velitel povnosti gen. Smirnov rezkázal, aby každý večer všecka okna byla za- vřena, protuže světlo v nich dává nepříteli zna- mení. Všechno obyvatelstvo rozkazu uposlechlo jen v bytu Stösslově okna zůstávala večer neza- vřena. Svědek s průvodem žandarmské hlídky. vida to, žádal zdvořile paní Stösslovou, aby dai okenice zavřít. Stössel mu za to vylál, okenice poručil nezavřit, na okna postavil světlo, svědka dal zatknout a vypověděl jej za trest na Laote- šan, kde by byl vysazen nepřátelské střelbě, pod trestem zastřelení mu zakázal vrátiti se do pevnosti. Svědek se trestu podrobil, ale dosu nepochopuje, že gen. Stössel mohl s nim tak krute naložiti, když konal povinnost své služby a když rozkaz, na jehož plnění naléhal, byl samozřej mým požadavkem obrany.

Smirnov Miksladze Stösslová

19 article

Svědek Nožin, rodaktor a vydavatel „No vého Kraje“ v Portarturu, pravil v podstatě Stössel se ke mně choval surově hined, jak v „Novém Kraji“ vyšel můj prvý článek. Stössel mne obeslal k sobě, vynadal mi a řekl: Počkejte jon, až přijeda gen. Smirnov, ton ubsolxona snad „deset akademil“ ten vás naučí!. Potom ale nechal Smirnova a mluvil o sobě. Pravil, že v pevnosti jest on, Stössel, carem i bohem a že má právo mě oběsit. Toho jsem si nepřál a proto jsem hledal se Stösslem zbližení. Příležitost se naskytla, když Stösel promluvil k vojsku řeč.

Smirnov Stösel Portartur Nový kraj

20 article

Došel jsem k němu, nadělal mu za nadávky kom- plimentů a prosil, aby mi svou řeč nadiktoval, že ji dám do listu. Stössel hned změkl, dal mn řeč a na rozloučenou pravil: Jen nikomu nepo- vězte, že ji máte ode mne. Poznav, že slabou stránkou Stösslovou jest ješitnost, hověl jsen jí, abych měl od něho pokoj a mohl pracovati. Tak bylo mezi námi až do počátku erpna. Tehdy jsem prosil gen. Smirnova, aby mne vzal s sebou na posice. On slíbil, ale dodal, uvidí-li mno Stössel při něm, že se mi stane nesmiřitelným nepřítelem. Gen. Smirnov měl pravdu. Stösse za junáctví, o kterém do Petrohradu telegrafo- val, byl vyznamenán svatojirským křížem. Še jsem mu gratulovat a on mne přivítal nadávkou a otázkou: Co pak vy děláte v pevnosti? Odpo věděl jsem, že jsme členom známého šlechti ckého rodu a nedám se urážet. Stěžoval jsems gen. Smirnovu a jemu se podařilo mno upokojit Brzy na to šel jsem se podívat na vojenskou pa- rádu. Stössel, jak mne zočil, dal mne vyhnat. Šel jsem zase žalovat gen. Smirnovu a žádaí jsem, aby mně dovolil odjeti. Smirnov mne zas chlácholil. Odešel jsem a druhý den dal Stěsse můj list zastavit. Co o mně napovídal svým dů- stojníkům, mohu posoudit po tom, že mne jednoho dne na ulici obstoupili, zrádců spilali a chtěli zbít. Tu již i gen. Smirnov nahlédl, že nemohu žíti tam, kde Stössel, a dovolil odjeti. Odjezd na minonosci „Rastoropném“ se mi

Smirnov Petrohrad

23 article

V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . . za S odpolední .. . . a 2 Ve alialkách na venkově. ranní čislo. . . . . . . . 10h odpolodní . . . . . . . . 4h Inserátv platí se hotově napřed Předplacení a Inserty přijínná a dmainí- strace v Marianské ulici č.3. Tam nachátejí se t4l rečalee Uskérns a ezpedíze „Náe odnich Listů“ Rukopisy se novraenji.

24 article

Tázán na gen. Smirnova, svědek s patho- sem prohlásil, že byl svědkem jeho chrabrosti a výborného řízení obrany pevnosti, jejíž osud v každém případě by byl býval čestným, kdyby ho Stössel nebyl zatlačil a úřadu jeho se zmocnil. Stössel vysvětluje své chování k Nežinovi tím, že prý noviny uveřejňováním zpráv konaly nepříteli vyzvědačskou službu. Předseda: Aby se do novin nedostalo pie, co by mohlo obraně vadit, od toho byla v pev- nosti vojenská censura. Jestliže censor špatně vykonal svůj úřad, neměl za to býti trestán r- daktor. Svědek Dmitrijevský poslal svou vý- pověď písemně. On byl organisátorém občan- ských družin (domobrany) poloostrova kvantun- ského. Všechno mužské obyvatelstvo od 14. do 60. roku nadšeně se přihlásilo k družinám. Ale Stössel je nenáviděl a užíval jich ne k. boji, nýbrž k nádennickým pracím, hlavně kolem svého domu a k svému pohodlí. Jak družiny uviděl, zdaleka jim nadával darebáků a zlodějů. Jodnou si dal zavolati svědka a tázal se: „Mrskáte tu luzu?“ — „Ne.“ — „A proč?“ „Nezasluhují toho.“ — „Tak já sám jim dám vypráskat. Universita v arcibiskupském paláci Francouzská vláda provádí rozlukový zákon ve všech důsledeích. Očistění Francie od kleri- kalismu pokračuje neuprosně. Nyní odevzdala francouzská vláda areibiskupský palác a budovu theologického seminář v Rennes tamější universitě. Budovy pyšného panství kněžského budou sloužit od nynějška osvětě. Arcibiskup rennesský hřímá proti opo- vážlivosti francouzské vlády v diecésním listě, kde rozhodně protestuje jménem církve a zná- silněného práva.

Smirnov Dmitrijevský Francie Rennes

25 article

Generál d' Amade Nový velitel francouzský v Casabla nee generál d' Amade je neznám v širší veřejno- sti. V kruzích vojenských požívá pověsti zname- nitého odborníka. Za války transvaalské byl vy- slán jako zástupce francouzské armády do anglického tábora. Generál d' Amade narodil se r. 1856, vystudovav na vojenské škole v Saint-Cyru, byl r. 1876 jmenován poručíkem, r. 1881 nadporučikem, r. 1885 selníkem, roku 1894 komandantem, r. 1900 podplukovní kem, r. 1903 plukovníkem a r. 1907 generálem br- gády. Velkou část své kariery učinil za brani- cemi. Roku 1885, 1886 a 1887 prodělal válku v Tonkinu a pro válečné činy byl vyznamenán řádem čestné legie. Pak se stal vojenským pří- ručím u vyslanectví v Čině. Velikých zkušenoste nabyl ve válce transvaalské a jeho zprávy, za- sílané do Francie, dokazovaly jeho bystrý smysl pozorovací. Mezi anglickými důstojníky získal si největších sympatii

d ' Amade SaintCyr Tonkin Francie

26 article

te Odslonpení generála Druda bylo živě komentováno francouzskými listy, z nichž některé tvrdily, že bylo způsobeno ne- spokojeností vlády s vůdcem vojenské expedice v Casablance. »Agence Fournier« uveřejňuje prohlášení ministerského předsedy Clemen- ceaua, že vláda byla zcela spokojena s gene- rálem Drudem, a že mu zejměna byla v děčna za to, že šetřil s krví svých vojá ků. Avšak »Le Temps«, pojednávající o od- stoupení Drudově na úvodním místé, pravi, ž oficosní nota »Agence Fourniera« je zbylečná, neboť se nedá popřiti, že mezi vládou a gene- rálem Drudem byly značné rozdíly názorů, zejmena bylo vytýkáno Drudovi, že náležitě nezužitkoval svěřených mu sil. V »Messi- doru«, orgánu Clemenceanově, vytýká vládní poslanec Gérault-Richard generálu Drudovi, že zavinil svou liknavosti, protahování akce v Casablance. Komický dojem však činí, že v tomtéž čísle »Messidoru« je otištěno prohlá- šení Clemenceauovo s dodatkem, že ministerský předseda ujistil nejen čestným slo- vem spolupraeovníka »Messidoru«, že generál Drude by dosud byl na svém velitelském místé

Druda Fournier V Messi Richard Drud Clemenceauův Casablanca Gérault Clemenceau Le Temps

27 article FEUILLETON.

FEUILLETON. V Praze, 31. prosince 1907. (Sylvestrovský.) Byl jsem nedávno málem již zavírali, u Topiče se podívat na Jansovy pražské pohledy. Mám totiž podobnou vyhlídku z okna — ne sice tak nádhernou jak Mršlikův Jordán v Santě Lucii, ale přece velmi krásnou — na hradčanské panorama se zelenou folií Petřina v pozadí a a majestátní hladinou Vltavy v popředí. A hledal jsem mezi těmi mnohými obrázek jeden, který se mi naskýtá každého večera — ale, jak už bývá, toho obrázku jsem tam nenašel. Rozestírá se přede mnou volně zase nyní. Přímo před a pode mnou tmavá široká tůň Vltavy, přes ni pne se zářícími elektrickými měsíci vyznačený nový hrdý most, po něm v pravidelných in ervallech se kmitají fialová zelená světla vagonů elektrických drah; a po obou stranách této »mléčné dráhy« nad tmavou hladinou Vltavy šttí se na obě strany volně, obyčejně čtyřmi řadami nad sebou, nepravidelná různá světla domů na druhé straně řeky, jedi- ným volným světlým pásem mezi tmavou tůní vhlavskou a černou, dnes arci značně zasněže- nou, strání petřínskou. Tyto světelné effekty samy, jež volně doprovází rhythmický huko kol vagonů po železných kolejnicích a občasný zvučný cinkot výstražných signálů, stačily by

Topič Jansův Petřina Praha Santa Lucie Vltava Mršlikův Jordán

28 article

samy, tuším, nějakému virtuosu péra nebo štětce na krásný obraz, dosud (opět — tuším) nenakreslený (našim maliřům a básníkům více se líbí Praha zatopená jasem slunce anebo ozá- řená svitem měsíce), ale na mne působí nejsil- něji drobný idyllický tón, který se mísí do toho nádherného souzvuku barev a tónů skromně nevtíravě — a přece dominuje nade vším. Nad těmi žlutými, fialovými a zelenými světly va- gonů, nad těmi tisíci světel pobřežních, nad těmi hrdými elektrickými měsíci mostu, nad tmavými stráněmi Petřina kmitá den co den malé světélko, ale jasné jako hvězda první ve- likosti, s vrcholu Petřina, v malém domku ko- stelníkově u kostelíčka sv. Vavřince, vysoko nad celou metropolí českou, opravdu již jen mezi nebem a zemí. Jediné a malé — ale vládne všem. Toto malé, skromné světélko nekmitávé dlouho. Kostelník — či kdo je rozžehá — ne- musí si asi říkati s Manfredem, že jeho lampa nehoří tak dlouho, jak on musí bdit: chodívá. jak říkáme, se slepicemi spat. Jen o slavnost- ních příležitostech napájí svou lampu hojněji — dnes asi tento pražský anachoret vyčká lomoz ného oznámení půlnoci; s výše svého světelného majáku pohodlně dohlédne na rozšklebený jícen děla na baště č. XIX, jehož blesk a hrom ohlásí veselé Praze konec starého a počátek nového roku. Milý ten letošní rok má leccos na svědomí. Měl arci také dni a neděle veselé: kromě hlučných a slavnostních dní dubnových, kdy se

Petřina svatý . Vavřinec Manfréd Praha

29 article

Praha oděla ve sváteční roucho, aby vítalaa hostila svého krále, zapsal se nesmazatelně všem nám do srdce velkolepý týden červnový: ne- přehledné řady Sokolů, statečné Sokolky, velko- lepá prostná cvičení v dešti a bouři, milí hosté slovanští i cizí . . . vše to zdá se dnes jako čarovný, dávno minulý sen, ta nádherná olym- piada národní! Miliony vyděděných povolal rok ten poprve k volebnímu osudí — tisícům úřadníků a zřízenců státních zvýšil platy — stu vyvolených přinesl pěknou hračku do knofle kové dirky — dvěma našincům dva krásné. zlatem se třpytící ministerské fraky: dosttu příčin, aby mnozi vzpominali naň s povděkem a s uspokojením. Ale má mnohem více dnt smutných a neveselých: nám všem přinesl ne vídanou a nečekanou drahotu, naše bratry za oceánem skoro zničil hospodářsky, u nás rolníky postihl několika živelními pohromami a národ celý utrpěl v květnu živelní pohromou rudého přívalu. Místo hrdého, velikého, jednotného, silného klubu národních poslanců poslaly dn květnové do Vídně několik houfců vzájemně se potírajících osob a osobiček, z nichž teprve po- slední události vytvořily jedno větší sdružení — »na podporu vlády« praví jedni, »k obraně ná rodů« doufají druzi. »Blah, kdo věřit může«- praví kdesi Vrchlický.

Vrchlický Praha Vídeň

30 article

Národ náš tedy asi tuze po tomto roce teskniti nebude. Naopak, musíme doufati, že ten nový bude lepší, musí býti lepší, nežli byl tento minulý. Nic není ztraceno — než to, čeho se člověk sám vzdal; i porážky volební možn napravit, ani vítězství parlamentní netrvají stále při jedné straně: živí se všeho dočekají, sil všeho dobudou. Pryč proto se starým rokem — utopte jej v pěně šampaňského, v bublinách punše, ve vlnkách čajových — ať žije Rok Nový lepší a šťastnější ! — Nahoře na Petříně kmitá zase malé jasné světélko. Bývalo ve dnech dubnových zastíněno řadou nádherně osvětlených komnat na protějš stráni hradčanské, když hostily v sobě návštěvou krále. Majestátně shližely ty řady světel na mlčíeí Prahu, rozloženou u paty hradu — ale za krátko zhasly opět, tmou jsou opět zality sály a komnaty králů, ticho se rozkládá v opu- štěném hradě, na nádvořích opět vyrůstá tráva... Ale to malé světělko petřínské září zase nad Prahou, jediné a nejvyšší, tak jako zářilo před tím po dlouhá a dlouhá léta. Při- padá mi, jako ta hvězda východní, která vedla tři mudrce ke kolébce Spasitelově a dovedla je k ní — ale jen proto, že šli stále za ní, přes vše- chny překážky, přes doly a hory, přes vody broddy .. Tato hvězda betlemská stala se od té doby symbolem básníků, heslem řečníků .. . Kde chce zvítězit, stanout u cíle, dobýt svého práva — má jít stále za svou hvězdou, věřit jí — neuchýlit se ani na pravo ani na levo, nedatse odstrašit překážkami, ale také nedat se zdržet vábnými odpočinky. Jen tak zastihne ještě Spa- sitele — sic jinak odejdou Maria a Josefem do Egypta a místo Spasitele nalezne poutník jenom vola a osla u jeslí . ..

Marius Josef Petřín Praha Spa Egypt

31 article

I národ musí míti takovou svou vůdče hvězdu, od které nesmi se uchýliti, která musí všechny jeho kroky říditi a které nesmí s vzdáti nikdy — nemá-li tratiti smysl své exi- stence, svého národního života. Když se ohlédne do minulosti — a kdo by na konec roku ne- ohlížel se na zad — vidí u všech svých veli- kých synů jednu snahu, jedna hvězda zářila jim všem, za jedním cílem šli všichni — o Husa až po Palackého. Nelze říci, že nová doba týči si nové cíle: neboť aby se byli vši- chni mýlili, po 600 let našich dějin kuliurních, to sotva kdo bude si troufati říci; a že by byli k cíli došli, aby bylo skutečně třeba cil měniti, to neřekne zajisté ani největší optimista. Ne- zbývá tedy než jiti za nimi — dál a výš. Vysoko nad Prahou září drobná hvězdička z malé chaloupky, den jak den, tak jako svl- tila již v první dny našich zápasů o samostat- nost, ve skvostná osvětlení vítající střídavě tn nastolení vlády české na radnici, tu návrat krá- lovských insignií, tu slavnou památku velikých mužů, vjezd panovníkův, tu čety sokolské. Pře- čkala tato skvostná osvětlení, plane skromně dále. Ať plane tak ze starého roku v Nový dál zas stará hvězda českého národa — národní samo- statnosti. Chtějme své — jen své; ale také ne méně! Pryč se starým, ať žije Rok novýl K. M. .

Hus Palacký Praha