Ročník XXXXI.

V Práze, ve čtvrtek dne 1. ledna 1903.

Číslol.

Na ranní n odpol. Hiat předylácí so v Praze v adminialrae na čtvri leta . . . . 6 K — s dvojí don iškon na mě . k soh pa čtva t leta vo sliaikách . 2 K 30 na n ě de a Pešteue n mz. . . . . 9 K 60h s dvojí zšsilke a měeše . . . astv ka . . . . K e

Dnešní čislo pro Prahu je o 18 stranácl. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pátek dne 2. ledna t.r. v obvyklou ho- dinu ranní.

Na prahu Nového roku. Počínající třetí rok dvacátého stoleti na chází Evropu v pokračujícím úpadku institucí jež pokládány byly dosud za hlavní, ne-li jedi- nou baštu moderního pokroku. Lesk sborů zá konodárných, jejich domněle rozhodující slovo ve veřejných záležitostech, pobledl zvláště ve středoevropských státech trojspolkových; v Ně- mecku nebývalým násilím stran většiny umlčena a prostředků obranných zbavena opposiční men- šina za záminkou zájmů hospodářských, u nás v Rakousku pak říšská rada po léta již jes pouhým fikovým listem, málo zabalujícím na- hotu byrokratického režímu, toholo Jana Křtitele vlastního absolutismu. O politických stranách na radě říšské lze opětovati slovo amerického publicisty, filosofa Welsa, jenž evropské sně- movny líči jakožto sbory zápasníků o zacho- vání vlastních osob, z nichž idey boje za svo body občanské již dávno se vytratily a jež princip soustavy representační, jakožto domnělý výkvět občanstva, zvrhly ve vzájemné pojišťovny Dle amerického škarohlida všecek společenský život západního lidstva ocitl se v přechodu o starých forem a nedospěl ještě k útvarům no- vým, tvoře jakousi »šedou« směsici, připomí nající biblický chaos. Tytéž domnělé hospodářské zájmy, jež Německu vyspěly ke strannické zvůli velkoprů myslníků a kobylkářů oproti hospodářsky slab ším vrstvám vlastního národa, slouží zde v R kousku za záminku odpírání rovného práva ná- rodům neněmeckým.

Vedle toho tyto strannicky pochopené zájmy hmotné silnějších tříd v Německu nabývají oproti sousedním zemědělskýtu národům a státům rázu střodověkého loupežného rytřstva, a nemohou, bude-li se v nich pokračovati v duchu pověst ného německého celního tarifu, skončiti jinak než tuhými hospodářskými zápasy, celními vál- kami. Stav tento ovšem sotva přivede slibovaný blahobyt širokým, pracujícím tři dám .. V soustáti rakousko-uherském ze vzpome nuté sedě směsice vynikají tři veliké ne- rozřešené úkoly, otázka národnostní, otázka ra kousko-uherského vyrovnání s autonomním cel- ním tarifem a obnova obchodních smluv zahra- ničných. K otázkám témto přibyla v posled í době nová komplikace zahraničná — zjednání poměrného klidu v evropském Turecku, zvláště v Makedonii a Albanii.

Způsob, jakým se jedná o těchto otázkách jest sám sebou nezvratným důkazem, jak bez významným se stal zdejší parlament. V otázce národnostní sice svolány na poslední okamžik jakési konference zástupců zúčastněných národů, ale již předem připojil poslanec Prade k vy kladu proposic německých domněnku, že zále- žitost ta se rozřeší novou oktrojírkou a odte doby nesčíslněkráte se opětovalo, že výsledek porad oněch nebude nijaký. Odpovědlní zšstupe národů tedy již předem prohlašují, že za roz hodnutí nebudou zodpovědni, že se stane bez ohledu na jejich veřejně hlásaná a hájená sta noviska. A jen jediný cíl se zdá býti jasný př smiřovaci akci národnostní a tím je sblížení — německo-české. Náš národ ovšem byl v minulo- sti v nejrozmanitějších pomérech k Němcům. ale vždy pevně trval na základé rovnocennost a rovnosti. V ohledu tom vykazují dějiny české mnoho podobnosti s dějinami maďarskými: Meze, v nichz se na př. Madaři pohybovali v poměrech svých k Němeům, vyslovil nejznámější jejich politik z prvé poloviny minulého stolotí těmito slovy: »V okamžiku, kdy bude s kým vstoupiti přátelské styky, kteréž si přejeme mezí sebou a Němci, může to býti jen tak, že o svých práv a ze své samostatno st ani z přátelství ani na hrozby n o vlas neustoupíme. Jenom onen nároo

má buloucnost, kerý má vlastní silu životní kdo jenomz wílosti cizí se protlouká, nemá žádně pudanenosti.« Naše česká, naše slovanská výspa ve středu Evropy nemá významu pouze pro upravení styků s našimi nejbližšími sousedy německými, ona má vážný význam i pro rovnováhu mezinárodní jak v poslední době četnými a povolanými zá stupci evropského veřejného mínění na Západě i na Východě bylo s dostatek osvědčeno. Ostatně právě v tomto okamžiku samo Rakousko- Uher- sko zájmem svým na osudech Slovanů jižních dokazuje, že mu nemůže býti lhostejným osud jeho vlastních slovanských národů západhích . Druhý veliký, nerozřešený úkol: rakousko uherské vyrovnání hospodářské a autonomn celní tarif, dospěl koncem roku právě minulého na samý kraj napjetí. Oba předsedové miuister stva zdají se býti se svými prostředky akčním v koncích a vyslovují se i pochybnosti o tom. zdali bude se ještě jednou opětovati pokus na rozhodujících místech, aby se pokračovalo v vyjednávání, což by ovšem předpokládalo,ž by ve sporných věcech se musilo vzíti stano- visko jednoho z obou předsedů ministerstva z základ dalšího jednání. Jak záležilost vyrovnací nyní se má, nen vyloučena možnost, že o zahraniční obchodn smlouvy bude vyjednávati Rakousko zvlášt Uhry také zvlášt.

Za neobyčejně nepříznivou známku stavu. k němuž dospěli dr. Körber a Szell, sluší po- kládati prudký, rozhořčený tón, jaký vyznívá z časopisectva obou stran a výčitky, jimiž se vzájemně zasypávají. Maďarské časopisy přímo prohlašují, že vyjednávání se vedlo se strany vídeňské pouze na oko, aby se pozornost Uhen odvrátila od záležitosti zahraničný ch všecky síly vlády uherské se vyčerpaly unavu- jíčí akci vnitřní. Tím se dostává odpovědii »N. Fr. Presse«, která ještě včera se snažila vinu nezdaru rakousko-uherského vyrovnání sva- lovati na české poslance, ač je všeobecné známo, že dr. Körber si vedl zcela samostatně a že postupu vyjednávání se nikomu nedostalo přes- ných a dostalečných zpráv. Talo samostafnost dra. Körbra jevila se i v tom, že po tři léta ničeho nepodnikl k uklizení sporu česko-něme- ckého až do posledního takřka okamžiku před koncem roku. Tato politika jeho ovšem zvýšila nedůvéru v národě českém a není divu, že se říká všelicos, když veřejnost zůslavena jen vlastním svým dohadům. Ve státě opravdu ústavním není tajemnůstkářství a ne- mohou proto vzniknouti domněnky a dohady a nemůže se mluviti leccos neb »všec k o«. Je-li to chýbou, (zavínily ji nedostatečné informace dané na veřejnost. I kdyby ostatně nebylo hlasů uherských. že vyjednávání rakousko-uherské mělo odvrátiti pozornost od záležitostí zahraničný ch, události samy k tomu směřují, že vnější poli- tika nabývá rázu takřka sens a ční ho.

Spočívá ráz tento na dvou obrovských úkolech. Předně na obnově obchodních smluv s eizinou, pro něž Německo přijalo za základ pověstný svůj tarif, jenž skoro bezvýminečn byl zahraničnými interessenty prohlášen za úto na jejich hospodářské zájmy a za druhé na akei ve věcech tureckých. Ač obě otázky zdaj se býti různé a od sebe vzdálené, jest mez nimí vnitřní souvislost snad až osudná. Pokud se týče Rakousko Uherska, zname nalo by přistoupení na myšlenky německého ta- rifu vlastní hospodářské oslabení a zpříkření poměrů k celému východu. V tomto směru ne může býti v nynějším okamžiku ani dosti oce- něna návštěva ruského zahraničního ministrave Vídni. Dospěje-li k dohodnuti s Rakousko- Uher- skem o otázce makedonské a albánské, možno bezpečně předpokládati, že dohodnuti to bude provázeno i dohodou o zájmech hospodářských obou říší.

Promluvili jsme včera obšírně a pečlivě o vý- znamu cesty hr. Lamzdorfa a zbývá nám jen málo dodati. Směr cesty této přes státy balkán- ské a porady jeho se všemi předními politiky srbskými a bulharskými, bez ohledu ke kterému směru se dosud hlásili, nasvědčují tomu, že Rusku záleží na tom, aby pro svůj program za- chování míru na Balkáně získalo všechny sily tamních Slovanů a že považuje události v Make- donii a Albanii za bezprostředně blízké ohrožení míru. Pobyt hr. Lamzdorfa ve Vídní jest tudíž konečnou a hlavní stanicí na této cestě, aby mín byl zachován a pro případ, že by se snaze té nepodařilo, aby upraveny byly podmínky ne- zbytného zakročení. Dle »Tempsu« by dohoda ruskorakouská byla ovšem jen úvodem k akci, pro niž by se musil zjednati souhla všech velmocí, kteréž se účastnily berlín- ského kongresu po válce rusko-turecké. Mez velmocemi těmi jest zejmena Německo se svými dalekosáhlými záměry hospodářskými a péčí o Tu- recko, což ovšem dokazuje, že není již pravdou slovo Bismarkovo, že Německo pro Balkán ne obětuje hnátů ani jediného pomořanského gra nátníka. Cesta hr. Lamzdorfa týká se tudlž Make- donie a Albanie v souvislosti s velikými otázkam mezinárodními. Jest to cesta upravující mír, aby se předešlo nedozírným, hrozivým konfliktům. Politikové, kteří od té doby, co vyskytlo s »žlutě nebezpečí« ve východní Asii, posilali Ru sko do tamních končin, vidí nyní, že vliv jeho na Balkáně není překonaným stanoviskem a že velikost otázky balkánských Slovanů a evropského Turecka v ničem se nezmenšila. Tam dosud s hraje o mír a válku mezi státy evropskými. Jest určeno, aby rok nynější přinesl konečné rozhodnutí? A jaké bude ono rozhodnuti?

Politické zprávy domáci. V Praze, 31. prosince. (Řiše rakousko- uberská roku 1902.) Politika „královstvía zemí, zastoupených na říšské radě“, kterou roku 1902 řídil dr. Körber jako hlava kabinetu. rozpadá se ve dvě zcela různě poloviny. V prvěm půlleti dělný parlament, který projednal a schvá- lil nejen řádný rozpočet, tak že se dne 1. čer vence mohl poprvé zase po pěti létech objeviti v úřadních novinách finanční zákon, počínajíeí slovy: „Na základě usnesení obo sněmoven říšské rady atd.“, nýbrž povoli také vládě novou daň ve formě 1236 přirážky na jízdní lístky železniční, tak že všechny vládní časopisy ve všech možných rakouských jazycíeh prohlásily svorně, že choroba parlamentu jest překonána a národové rákouští kráčejí opět lepší budoucnosti vstříc; a hned na to nepřekonafelné obtiže s Uhrami stran vyrovnání, důtklivé volán zástupcův českého národa o vyřízení otázky ja- zykové, dvouměsíční podzimní sněmování, při němž se nedošlo ani ku prvému odstavci jedna- cího pořadu a na konec všeobecná krise, v nížse vláda, aby mohla i po Novém roce vésti dále státní hospodářství,e nestuzěného § 14. jehož se před třemiírk—layě odřekla: to jsou konce, k nimž svou „vášně prostou vytrvalostí dospěl dr. Körbor na sklonku třetího roku své

Politický rok 1902 započal obvyklým tří denním zasedáním zemských sněmů, za nálady poměrně příznivé. Po marných pokusech na pod- zim r. 1901, aby česká obstrukce byla udolána, vydala německá levice známé prohlášení, že jest ochetna, vstoupiti se zástupei českého národa u vyjednávání stran slušného rozřešení národ- nostních otázek. Dr. Körber uvolil se býti pro- středeikem mezí spornými stranami a váznoue práce v rozpočtovém výboru snčm ním se hnula ku předu. Dne 8. ledna sešel se opět roz- počtový výbor, aby pokračoval ve své práci dr. Körber počal současně výjednávati se stra- nami o smiřovacích konferencích. Slo mu tehda o svolení Němců ke zřízení utraquistické univer- sity na Moravě. Smířlivost Němců, jakmile došlo na konkretní případ, sklesla však okamžitě pod bed mrazu a dr. Körber pohrozil demissi. Sešlo s ní ovšem, ale dne 31. ledna prohlásil minist osvěty dr. Hartel v rozpočtovém výboru jmé- nem vlády, že na Moravě budou zřízeny uni- versity česká a německá a že práce, spojené s jich aktivováním, budou všemožně urychleny Bylo původně úmyslem vlády, svolati říš- skou radu ještě v lednu, poněvadž byla naděje že rozpočtový výbor dokončí v čas své práce Ale rokováni v rozpočtovém výboru protáhlo se až do 13. února. Svolána tedy říšská rada na

den 4. února a zatím, co v rozpočičvém výboru

slovanské strany odrážely s úspěchem útoky ně- mecké levice na českou techniku brněnskou a na gymnasia v Opavě, v Celji a v Pazině, vyřízen v plenum sněmovním branecký zákon a bosen- ské dráhy. Teprve dne 19. února mohla začíti všeobecná rozprava o rozpočtu plenum, při níž dr. Körber dal závazný slib, že česko-německé smiřovací konference svoláv době velkonočních prázdnin. Slib zůstal však jak obvykle, slibem a na konference z jara ne- došlo. Dne 26. února ukončeno povšechné roko vání o rozpočtu a počala debata zevrubná. Ježto zatímný rozpočet byl povolen jen na tři měsíce, vložena do rozpočtové debaty rozprava o druhém provisoriu na další dva měsíce, při kteréžto při ležitosti dne 18. března posl. Schönerer, jenž se krátce před tím nadobro rozešel s Wolfem pěti jeho přívrženci, zakončil svou opposiční řeč provoláním „Hoch und heil den Hohenzollern ! . člmž vyvolal řadu loyálních projevů na pravie a posl. Derschattu za německé nacionály a Funka za pokrokovce přiměl k choulostivým řečem, ve kterých musili lavirovati mezi Schönererem rakouským patriotismem.

Dne 19. března schválena sněmovnou po ložka pro českou techniku brněnskou, čímž exi stence tohoto našeho vysokého ústavu, jenž by aktivován císařským nařízením, zabezpečena cestou parlamentní. O dva dni později, dne 21 března schválila sněmovna po houževnatém od poru se strany německé značnými většinami také úvěry na slovanská gymnasia opavské, celjské a pazinské, při čemž zamítla resoluci hraběte Stürgkha, přijatou v rozpočtovém výboru, abyse celjské slovinské gymnasijní pobočky postupně zrušily a místo nich se zřídilo samostatné nižší slovinské gymnasium v Mariboru. Z toho veliká bouře mezi alpskými nacionály, kteří odstraněn celjských slovinských poboček pokládali již za věc vyřízenou. Pod dojmem této porážky ně mecké levice rozešla se sněmovna dne 21. března na velkonoční prázdniny. Za doby prázdnin slíbené smiřovaci konfe rence česko-německé sice nesvolány, za to všal v zemích alpských konány bouřlivé schůze a ně- mečtí nacionálové počali dru. Körbrovi hroziti nejprudší opposicí pro otázku celjskou. Když se 8. dubna sešla opět sněmovna poslanců, dru. Körbrovi sice nenapadlo, aby se omluvil, že ne- svolal smiřovací konference, za to však na uchlá- cholení německých nacionálů neváhal prohlá- siti, že v otázce celjské Němcům se stala křivda (!) a že musí býti v brzku nalezena cesta, jak by se uraženým Němcům učinilo zadost. Ale nacionálové hráli si dále na uražené a dne 11. dubna vystoupili z německého souručenství a z konference německých předáků. Během mě- síce dubna schválena ještě 26millionovi, vye de- seti létech splatná subvence městu Praze na stavbu mostů a nábřeží, vykonány volby do de- legace a kvotové deputace, načež dne 2. května sněmovna odročena na deset dní, poněvadž za počalo zasedání delegací.

Krátce před tím (24. dubna) rozhodl říšský soud na podnět dra. Herolda v zásadní otázce- že státní pokladna jest povinna vypláceti posla necké diety na české kvitance, i když ne jsou opatřeny visem sněmovního předsedy. I Vetter zdráhal se totiž vidovati kvitance, psnn jiným jazykem než německým. Po obnovení zasedání rozpočet rychle pro jednán, tak že 23. května přijat ve třetím čten sněmovnou poslaneckou, dne 31. května sně movnou panškou a dne 1. června mohl se v úřad ních novinách objeviti již finanční zákon, schvá lený na základě usnesení obou sněmoven pano níkem. Vyřízením rozpočtu vypršela lhůta, do kter se česká delegace zavázala nerušiti parlament ních prací a proto se očekávalo, že říšská rada bude odročena a vláda přistoupí konečně k roz- řešení české jazykové otázky. Ale poměrný klid v parlamentě za prvých pěti měsíců dodal vláde odvahy, že vystoupila s neočekávaným návrhem. aby se cena železničních jízdních listků zvýšila o 12%. Česká delegace pohrozila přirozeně ob strukcí proti tomuto novému vládnimu nadělení Nastalo vyjednávání a dr. Rezek vyslán dne 11. června do českého klubu, aby smluvil podmínky za kterých by česká delegace připustila novou V drobném prodejií pasí čí-lo o s0bě . . . za2 h odppolešní Ve flialkách na venkově ranní časla. . . . . . . sěpolední . . . . . . . . Bh InserAtv plati se hetově ropřel Předplscení a jnserty plljlná dnisí- strace v Marianske slici J. z. Tam rachézojí se též r dakee tiskársa a sspodice „Nacoduink L.ssta“. ltukopiny se navraej

daň. Podmínky ty byly: Zruší se erární mýta, zvýší se pense vdovám a úřadníkům, požívajícím výslužného dle starého ustanovení, zvýší se platy auskultantům a diurnistům, povolí se sleva po- zemkové daně v případech živelní pohromy, vše- chny tyto nové zákony nabudou platnosti sou- časně se zvýšením ceny jízdních lístků a dr Körber podá závazné prohlášení o jazykové rovnoprávnosti v Čechách, na Moravě a ve Slez- sku. Dr. Körber přijal sice čtyři podmínky, ale odmítl prohlášení o jazykové otázce a slevě po- zemkové daně, následkem čehož dr. R ezek podal demissi. Jednáno tedy na kvap dále a dne 13. června dr. Körber přistoupil na všechny české pod- mínky, následkem čehož česká delegace dovo- lila projednati na říšské radě zákon o zvýšení ceny jízdních listků. Dne 12. června přijat zá kon o zvýšení pense vdovám a starším úřadní- kům, o zvýšení platů auskultantům a diurnistům 13. června panská sněmovna odhlasovala zru- šení erárních mýt a poslanecká sněmovna slevu pozemkové daně při živelních pohromách, na- čež 17. června odhlasována železniční přirážka a po vyřízení ještě některých jiných drobných zákonů řišská rada dne 20. června od- ročena. Téhož dne zamítnuta císařem de- misse dra. Rezka, poněvadž zmízela i přičína demisse.

Toho dne mohl si dr. Körber do zápisníku zapsati dva rozhodné úspěchy: provedl, čeho se nezdařilo žádné vládě od r. 1897: dostal parla- mentem schválený rozpočet a nad to novou dan, representující dle vládního rozpočtu aspoň 15 millionů. Ale to byl také konec úspěchů a po- čala řada nových svízelů a nového zklamání. Na prvém místě sluší tu jmenovati uher- ské vyrovnání. Prvá porada mezi drem Körbrem a Szellem o celním tarifu a uherském vyrovnání konala se již 11. února; v době dele gační pokračovalo se v ni 5. a 27. května, ale tak neúspěšně, že vznikly pověsti o roztržee mezi oběma vládami. Vskutku dr. Körber ve schůzi panské sněmovny dne 31. května po- tvrdil, že uherské vyrovnáni má velmi značn obtíže. Dne 9. června vyskylly se další hrozive pověsti, že dr. Körber i Kolom. Szell pro ne- shody o vyrovnání podali demissi. Pověsti s sico neosvědčily, ale výraz nespokojenosti se strany rakouské dán 22. června, kdy dr. Körben oznámil vládě uherské, že Rakousko si vyhra žuje koncem r. 1902 právo, výpovědi obcho- ních smluv s cizinou (s Německem, Ruskem ltalií, Svýearskem, Belgii, Rumunskem, Seb- skem a Bulharskem).

Jednání o vyrovnáni mezi drem. Körbrem a Szellem trvalo pak s delšími neb kratšímí pře- stávkami celé léto; vyjednávalo se ve Vídni (10. července), v Rátolu (11. srpna) a pakv Išlu, kam se panovník 2. července odebral na letní pobyt. Tvrdilo se, že vyrovnání n hotovo aspoň před podzimní kampaní o lamentů, kancem září a počátkem října září do 2. října) konány deselidenní k ve Vídni, do nichž nejednou zasáhl i ale výsledku se nedocililo. Když i nová rence, jež se 5. října konala v Pešti, zústala bezvýsledna, vyjednávání na čas přerušeno, po- něvadž se sešly opět oba parlamenty. Soudilo se tž, že uherské vyrovnání nemá na spěch, poněvadž Německo nebude míti do konce roku parlameníně schváleného autonomniho celního tarifu a obchodní smlouvu s Rakouskem nevy- poví, tak že smlouva se automaticky prodlouži o rok. Tu však koneem listopadu v německém par- lamentě nastal nepředvídaný obrat. Kardorffuv návrh umožnil vyřízení selního taržu v. Ně- mecku a pro Rakousko nastala hrozivá možnost. že Německo vypovi ješťě v čas samo obchodní smlouvy. Obě vlády, rakouská a uherská vstou- pily opět ve styk; dne 29. prosince konány noé porady, v nichž pokračováno 30. prosince, a vý- sledek byl, že obě strany setrvaly na svém sta- novisku, takže otázka vyrovnací zůstala koncen roku nejen nevyřizena, nýbrž má i za na- sledek možnost demisse obou kabi- netů. A nemenší svízele čekaly dra. Körbra v pod- zimním zasedání říšské rady. Ohlášeny mu byly již za letnich prázdnin, jež nastaly ve skute

FEUILLETON. —a V Praze, 31. prosince. Co že? Už zase Nový rok? Vždyť se m zdá, jakoby tomu bylo teprve několik dní, co skládal jsem v kavárně obolus svůj za nový kalendářik! Čas ubíhá báječně rychle. Ale ne bylo tomu vždycky tak. Pamatují se, jak poma lounku se loudal, když jsem byl malým a do čkati se nemohl, až budu vělkým. Jak dlouh to trvalo, než mi bylo, aniž bych se byl musi obávati nějakého nebezpečí, dovoleno zapálitis na ulici portoriko a než mne zapsali do »So- kola« za řádného člena ? A ted? Nepospichejte tak příliš se svou károu, pane Saturne! Máte času dost, aneb jste ji zapomněl, že neráčite mit začátku ani konce Co je to rok? Člověk se sotva třislašedesát pětkrát vyspí a již mu se všech stran nastrkuj ruce, aby vložil do nich povinný vděk za novo roční holdování. Jsem co nejrozhodněji pro to aby rok byl delši. Aspoň třikrát takový. Po jednou-li není slečince dvacetšest let a potom ji již žádný nechce. Potom již i holohlavý dě douš ohrnuje nad ní nos a tvrdi, že je »vy zrálá« . .. A což život lidský? Hromada let a požitel žádný. Když se byl clověk do úmoru nadřel, aby s klídem mohl oddati se příjemnému kontem- plativnímu životu, Charon na něho zaklepe lajdy s ním do podsvětl. Dá se vůbec za nynější rok něco kloud ního vykonati ? Mám za to, že nikoli. Zejmena ne v parlamnientě.

Jenom jak to udělat, aby se země kolem slunce točila pomaleji. Mohli bychom se o tom poraditi s panem professorem Zengrem, snad by věděl o nějakém prostředku, jak věc zařídit, snad by to nyní, kdy Newtonova gravitace jest depossedována, nějak šlo. Považte jen, jaký by to byl — nehled ani k jiným výhodám — effekt hospodářský kdyby novoroční zpropitné platilo se jen jednou za tři léta ! Za to, co by se tím jedině v Če- chách ušetřilo, mohli bychom si zříditi každého roku nějaké nové divadlo, nějakou nádhernou representační síň. Tolik dnes dostane člověk gratulací, tolik mu nanesou do domu různí lidé štěstí. Koupat se v něm může. A nedomnivejte se, že to umění snadné, vyhledat si vhodný titulek a pod ním gratulovat s jistou nadějí, že za to něco dostane. Pozorovatel zajímavých změn, jimž v různých obdobích podlehá lidská pýcha, tvrdl, že v našem naprosto materiálním ovzduši fan- lasie čím dále tím více ubývá. Nesdilim toho náhledu. Dnes na příklad zaklepal o druhé ho- dině odpolední na mé dvéře podnikavý muž, jenž odříkav své blahopřání, poníženě mě pro- sil aspoň o korunku. Natahuje prý kdesii na Malé straně hodiny! Toto metié mně dot míry jmponovalo, že jsem mu korunku dal.

Ještě víc mne nadehl »veřejný funkcionář«, jenž se mi představil jako poslední »olejový lampář« v Praze. Dojista zjev zajímavý a proto pustil jsem se s nim do řeči. Zpozoroval jsem však záhy, že není přítelem dlouhého povídání Když jsem se ho též zvědavostí puzen zeptal, kde že svítí ještě v Praze olejové lamapy, jme- noval zapadlou ulici předměstskou, hned ale k tomu dodal: »chtěli by toho za dva šestáky vědět tuze moc.« — Na to zmizel . . Chtěl bych, jak to chvalným obyčejem, dne na sklonku roku zpytovati svědomí a prositi boha za odpuštění za všechny hříchy, kterých jsem se průběhem roku dopustil. Mám ale za to, že nás hříšníků je příliš mnoho, než aby nás nej vyšší zpovědník mohl dnes za Sylvestra všechny vyslechnout, z příčiny té poslání své odložím na dobu vhodnější i budu zatím hřešit dál Však by mohl svatý Otec poslat sem ve pro- spěch svato-václavské záložny za několik milliono odpustků, když výsoký klerus jinak nechce po moci. Odběratelů, kleří by měli příčinu právě se zřetelem na jmenovanou záložnu svou duši očistit, našlo by se dost.

Brr! Byl to nehezký rak. Jako ten dnešn den. Zmámkou jeho byla z jedně poloviny zima. ze druhé bláto. Co neodnesla voda, spálil mrá i naše nadéje. Nejkrásnější růže kvetly n zmrzlých nosech a nemocí nejtriviálnější byla chřipka a rheumatismus. Však jsem se teď zařekl nadále někohos zeplati konvencionálním: jak se mu daří Druhdy odpověděl každý, aniž by si při tom co myslil, automaticky: dobře. Dnes je tato od- pověď vzáenou výjimkou. »Mizerně«, odpovídá dnes každý a slovo to jako škvor ryje se tí do ucha. Nářek všeobecný, nářek v každém stavu a na mistě jarní hymny na uvítání roku nového do nebes výšin nésti se bude veliká symfoni zármutku a žalu. Mohlo by se ovšem říci, že spokojenou nebyla společnost nikdy. Pršelo-li jednomu, chté míti druhý sucho. Ten prchal před sluncem onen před deštěm. Jeden jí rád sladké, druhý kyselé. Však tentokráte navzájem si tiskneme ruce všichni a všichni za jedno jsme v tom dnes že život opravdu je trpkým. A není an potřebí, aby se stal člověk misantropem, sta k tomu, aby třeba zjen dosti krátkou dobu zu častnil se aktivně toho, čemu tak eufemisticky říkáme — veřejný život. Jen se rozhlédněme po našem životě ná rodním. Kdo stál při kolébce periody ústavní, kdo se pamatuje na ty rozradostněné, planoucí tváře, když po dlouhé zimě absolutismu zavál poprr zas osvěžující větérek konstituční! Jak nám bylo všem volno a blaze a jaké tužby ozývaly sev srdeích naších, a jaké sny se rodily v našiel lebkáchl Byli bychom ukamenovali toho, kdo by by nám tehdy řekl, že za čtyřicet let budeme tam kde jsme byli tehdy. Ta naše lípa byla tehdy samý květ a plna vůně — dnes je strašně ope lichaná.

Kdo za to může? Snad my, snad okol nosti. Však chybou bylo by klásti ruce v kli Jen, pro bůh, to ne. U nás znamená stegnaee ústup na zad, u nás nesmí umlknouti povel v před! v před Když ale ostatní lidé nám v cestu balvaný valí a nás v postupu zadržují. Odstrčle je stranou aneb se hrňte přes něl Bylí jsme přilis sanguiniču. Domnívali jsme se, že stačí, abychom chtěli a tím že vše již po naší vůli se stane. Zatlm jsme se přesvědčili co to znamená dobývat pokořenému, zdrcenému národu svohodu znova. Měli jsme ve svém ml dickém ideulismu za to, že v revoluci francouzské skutečně nebyly márně prolity proudy krve za volnost, rovnost a bratretví a že ani možno není, aby vyskytl se někdo, jenž by nám ne- přál volně dýchati. V ryzém, neporušeném na- dšení oddávali jsme se naději, že ti, již po věky nám život ztrpěovali, očistěni velikou žertvou, sami a bez pobldky nám v náruč padnou v jednotě bratrské s námi vrhnou se protí ty- ranii . .. A co zatím se stalo Vite to všickni a dnes není vhodný den tom činiti výklady. Pohár sem A zase ten pelyněk, jejž nám kredeneujete o Sylvostru již po tolik let. Což tak dlouhá ještě pouť naše ke spasení? Hle, jak tam ve- sele perlí šampaňské, jaké veselí, jaká rozkoš tam u souseda l A to z dobré části na naše útraty. Slyst jeho posměšné plsně, vizte tu jeho náladu porovnejte ji s tím, co bouří v naší duši. Úklidněte si. Naši dědičnou chybou je, ž nosíme všechno, co nás mrzí, všechno, co ne- přijemného se nám přihodí uvnitř národní našl domácnosti, na veřejný trh, kdežto ti druzí chytře své mrzutosti zakrývají kočičím zlatem dělané spokojenosti a štěsti. Všimnéte si přece etikety na tél jejich láhvi- Záviděli jste jím, že pijí pravý francouzský sekt a zatím to mizerný štyrský »Schaumweins Prosit, páni! Tim se na konferencích opi nedáme.