2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
27. července 1904. Císlo 206.
4
article
V přijaté pak resoluci vyslovuje se polito-
vání, že němečtí poslanci, zejmena prof. Hot-
mann, nezvěděli v čas o chystaném vládním
opatření, aby mohli proti němu zakročiti; vy-
slovuje se naděje, že poslanci učiní aspoň nyní
vše možné, aby slovanské pobočky padly
prof. Hofmannovi se ukládá, buď aby se ihned
přidružil k radikálnímu křídlu německých po-
slanců, anebo se vzdal mandátu ve prospěch
radikálnějšího kandidála.
Po schůzi odebrali se účastníci za zpěvu
Bismarkovy písně a »Wacht am
Rhein« k památníku císaře Josefa II., kde
přísahali, že budou do krajnosti hájiti práv (í
německého lidu ve Slezsku. Před radnicí pro-
volali slávu dru. Rochowanskému, načež přitáhli
k budově zemského presidia, kde hr. Thunovi
uspořádali kocovinu, volajíce »Abcůg Thun!«
»Pfuj Thun!« Policie, jež chtěla zakročiti, ni-
čeho s demonstranty nesvedla, takže ji nezbylo,
leč jim ponechati na vůli, aby se vykřičeli
pak sami rozešli. Byl prý konsignován prapor
vojska a kdesi bylo pohotově 40 četníků, ale
ti vůbec nezakročili.
Ze Štyrského Hradce, 26. července. (P rí-
pravy k doplňovacím zemským
volbám.) Klerikální »Volksbl.« uveřejňuje
kandidátní listinu k doplňovacím sněmovním
volbám za všeobecnou kurii, které se budou
konati 20. září. Klerikálové kandidují ve čty
řech německých a v mariborské smišené vo-
lební skupině. V městě Št. Hradci dosud ne-
kandidují a taktéž nejmenují kandidátů pro dvě
čistě slovinské volební skupiny, celjskou a ptuj
skou. Pozoruhodno jest, že ve skupině Mos
n. Mur. kandidují antisemítu Schoiswohla
profesor
Hofmann
Bismarkův
Josef II
Rochowanský
Thun
Slezsko
Štyrský Hradec
Štýrský
Hradec
Mura
Hotmann
Wacht be Rhein
Abcůg Thun
5
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 26. července.
Italie a Rakousko.
Hlavní orgán irredentistů »Secolo« uveřejní
včera v čele svém článek, ve kterém pisate
jeho Guglielmo Ferreros varuje před vzmá
hající se stále nedůvěrou vůči Rakousku. Tomute
státu, praví Ferreros, připisují se válečné choutky
jichž vůbec nemá a bájí se o nebezpečích
kterých naprosto není.
Když spolek s Rakouskem byl obnoven
bylo by nebezpečno řikati, že obnovení to byl
pouhou formalitou a že nie neznamená. Italové
praví se v článku, nepotřebují býti žádnými
velkými obdivovateli Rakouska, ale jen ať s Ra-
kouskem žijí a nezhoršují neustále osud jemu
ještě poddaných krajanů. —
Z vlašských Benátek se oznamuje, že ital-
ské úřady mají nyní v ruce důkaz, že tři Něme
z Ulmu, o jejichž zatčení ve Veroně i propu
štění jsme se zmínili, jsou skutečně důstojníe
rakouského generálního štábu. Strach má siee
velké oči, ale italské úřady i s nimi nepostřehly
toho, až zmínění Němci byli již za hranicemi.
ač daly je po propuštění z vazby tajnými poli
cisty střežiti až do Aly-
Kuba a Španělsko.
První zástupce Španělska u nové republiky
uvítán byl v Havaně vládou i obyvatelstvem
s velkou okázalostí. Republikánská vládas
však již předem postarala, aby v obyvatelstvu
zahladila poslední ještě stopy bojů se Španěly;
vydala totiž za 20 millionů pezosů papírovýeh
peněz, by jedním rázem navždy uspokojila ná-
roky všech osob, zúčastnivších se bojů za svo-
bodu proti španělskému panství.
Italos
Němec
Španěl
Praha
Rakousko
Ulma
Verona
Alo
Kuba
Španělsko
nový republika
Havana
vlašský Benátky
6
article
Anglická výprava do Tibetu.
Všechny dosavadní zprávy o anglické vý-
pravě v Tibetu, pocházející z anglických kruhů
úřadních, pečlivě se vyhýbají všem údajům o
obtížích, s nimiž setkává se anglické mužstvo
v tak nehostinné krajině a ve výškách téměř
neuvěřitelných. Sdílnějšími jsou ovšem sdělení
a nářky vojínů, zasílané z Tibetu přibuzným,
z nichž zejmena vysvítá, že vojíní anglické vý-
pravy, kteří zásobení jsou hojně střelivem, po-
strádají v Tibetu i nejnutnější výživy.
V jednom z těchto dopisů se praví: » Jest
zajisté povinností někoho, starati se, aby skrovný
počet evropských vojínů výpravy byl zásobován.
7
article
»Tommy Atkins« nemůže žádati, aby žil ve
stejném přepychu jako v kasárnách, ale jest
zajisté zapotřebí naprosto něčeho více, nežli
porce vysušené mouky, aby mohly se konati
pochody 15 až 16mílové, by sneslo se mokro,
by mohlo se bojovati a pak snad v nejvyšším
pohoří musiti se spokojiti za lůžko s mokrou
půdou. Kde jsou vlastně všechny ty patentní
vyživovací prostředky, jako kakao, suchary atd.
jichž uloženy jsou v Indii celé tuny? Při naš
výpravě nespatřili jsme dosud z nich ničeho.
Toto neustále mokro ve dne v noci a věční
požívání svítků, v množství ještě skrovném
musí se objeviti pro zdraví lidí škodným.«
Atkins
Indie
8
article
Francie a Vatikán.
Některé časopisy rozšířily zprávu, že oběti
příkrých neshod mezi francouzskou vládoua
Vatikánem stane se státní tajemník papežské
stolice kardinál Merry del Val, který prý již
podal žádosť za propuštěnou ze svého úřadu,
by tím usnadnil dohodu mezi oběma sporným
stranami. Ku pověstem těmto sděluje dopisovate
vídeňského »Zeitu«, že Merry del Val skutečněz
uvedeného důvodu podal demissi, že však papež
odepřel jí vyhověti ještě před propuknu tím
nynějšího tuhého boje s francouzskou vládou;
do dnešního dne, kdy v Římě jest již ultima-
tum této a kdy odpověď na ně odeslána již do
Francie, Merry del Val své žádosti za demissi
však neobnovil.
Přes Paříž dochází z Říma telegrafieká
zpráva, že odpověď Vatikánu na francouzské
ultimatum odeslána byla z Říma již včera
ponděli večer. Praví se, že Vatikán trvá v
sice na právu neobmezeného soudnictví papež-
ské stolice v příčině biskupů, ale že připoušti,
že nuncius neměl prává, zasahovati osobně do
procesu s biskupy lavalským a dijonským.
Pařížské časopisy z toho vyvozují, že pa-
pežská kurie nahlédla, že dosavadní její postup
do jisté míry byl nesprávným. Kdyby francouz-
ská vláda s touto omluvou se spokojila, mohl
by se konflikt vyříditi smírně a oba biskupové
zůstali by ve svých diécesích.
»Figaro« oznamuje naproti tomu z Řima,
že smýšlení kurie o průběhu sporu jest velice
pessimistické, k čemuž přispěla prý především
také řeč ministerského předsedy Combesav
Carcassonnu.
Figaro
Combesav Carcassonna
Francie
Vatikán
Řím
Paříž
Merry del Val
9
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— »Vzhůru ke vzpouře!« Slavný, telefo
nicky oznámený článek německo-radikálního
opavského listu »Troppauer Wehr«, vyzývajíe
již názvem svým »Auf zur Volksempörung!.
německý lid slezský ke vzpouře pro slovanské
paralelky na učitelských ústavech slezských, ne-
smíme zpronevěřiti našemu čtenářstvu, bedlivě
sledujícímu všechny podrobnosti slezského skan-
dálu. V podstatě jest článek řečený jenom
otištěním odpovědi Körbrovi páteční německé
deputaci slezských poslanců s původním úvodem
a koncem, do nějž shrnul šriftlajtr »T. Wehru«
všechnu mastnotu vlastnoruční své omáčky
»Jak se očekávati dalo,« rozehřívá se prušácký
list opavský, »i poselstvo ve schůzi poslaneo
zvolené od předsedy ministerstva vrátilo se,
aniž by bylo dosáhlo i jen nejmenšího úspěchu.
Vláda chce očividně veškerým úsilím německé
obyvatelstvo slezské, až dosud věrně eísařsky
smýšlející, učiniti protidynastickýma
protirakouským a tohoto svého cíle ne-
mohla ani lépe dosáhnouti, než odpovědí, jaké
dostalo se poselstvu od předsedy ministerstva.«
Na konec pak praví:
»Nuže, teď to tedy víme a v odpověď můžem
vládě říci: Tímto seznali jsme mínění vládní,
víme, že slovanské pobočky zřízeny budou a tím
položen základ ke všeobecné vzpouře lidu
od niž nemůžeme a nesmíme upustiti.
Právě jako vláda musíme se vzchopiti a postaviti
i rozhořčený boj vésti proti všemu, co se nám do
cesty staví. Nám na nějakém Rakousku
nemůže už nic záležeti, neboť víme, ž
také naší vládě nic nezáleží na Němcích v Ra-
kousku. Protož Němci Slezska vzhůru
k boji proti našim prolivníkům. Ne-
smíme bráti žádného ohledu více neboť bojujeme
za svou ohroženou národnost a za udržení ně
meciví naší země.«
Všechna hudba budouenosti, kteráž na chebském
»volkstagu« letošním břeskně zněla z politického
Troppauer Wehr
T Wehr
Němec
Rakousko
Slezsko
Auf zur Volksempörung
10
article
pozounu Schönererova, proníkavě ječí z tohot
opavského vyzvání k německo-slezské revoluci
Všechno, co očekává Schönerer až v povědomé
blízko prý dohledné lhůtě, chtějí přivoditi
slezští Němci ještě při »otevřených očích« a t
již o císařových narozeninách dne 18. srpna.
Irovo »my Němci v Ostmarce chceme se pro-
bíti do Všeněmecka budoucnosti,« Leonhardtovy
»naděje ostmareckých Němeů na Berlín, který
postavení těchto Němců zachrání už jenom krv
a železem«, až nastane to Schönererovo »pro-
vádění pořádku německým císařem hohenzollern
ským v Rakousku«, to vše jest vyvrcholen
v proklamaci všeobecné německé vzpoury ve
Slezsku, uveřejněné v prušáckém listě opavském.
Celkem však přichází »T. Wehre se svým revo-
lučním manifestem pozdě, vzpoura, zahájená
minulého týdne c. k. státním úřadnictvem —
právě tím nejlépe nejen v jazykovém, ale
i každém jiném vzhledu kvalifikovaným — jes
ve Slezsku v nejkrásnějším chodu, jak na-
svědčují zprávy o včerejších výtržnostech na
jiném místě uveřejněné.
Schönererův
Němec
Irův
Leonhardtův
T Wehr
Berlín
Rakousko
Slezsko
11
article
— Katolický orgán pražský pustil se včera
do katolického duchovenstva českého, sjednoce-
ného v Zemské jednotě, kapitolou levitů, k níž
si pan konsistorní rada obral za text několik
veršů ze zmužilé resoluce, přijaté na poslední
valné hromadě řečené jednoty z minulého týdne
Pánům kaplanům a farářům českým češe se
tam hlava tak říkajíe proti tonsuře tónem, jaký
si nejdůstojnější kníže-areibiskupský list nikdy
nedovolil na přiklad ani proti německo nacionál-
nímu kleru a jeho pověstným resolucím. Několik
krotkých slov pravdy o obsazování biskupskýeh
stolie podle rodové přednosti a theologické pro-
fessury, o seminářských představených, o pre-
sentatorech církevních obročí, pojatých do reso
luce a debaty ve způsobě přání po nápravě
stačilo, aby důtky na nějakou dobu v nejdůstoj
nější redakci k odpočinku zavěšené znovu zvířily
vzduch ke kastigaci — demokratickéh
ducha v českém národním kněžstvu kurátním.
12
article
Ačkoliv zvláště poslední úryvek z církevních
dějin v zemích koruny české, zejmena poku
se týče obsazování stolie biskupských a arci
biskupských, přímo křiklavých argumentů navěžil
na podporu resoluce jednoty českých duchov-
ních a tytýž arcibiskupovu orgánu velí raději
nehýbati věemi, kteréž se dosud řádně ani ne-
ustály, lilají z Hradčan na hlavu českých kněží
výtky neskromnosti, do nebe volajícího hříchu
prý podezřívání svaté stolice, prohlašování bi-
skupů českých a moravských za nekvalifikované
atd. atd., až na konec dostává ránu » klerikáln
demokracie« v českém kněžstvu bující.
Krátce a dobře, nešťastní čeští faráři a kaplani,
kteři nejdůstojnějšímu episkopátu v Čechách ležt
v žaludku ještě se svým obrovským protestem
proti národnostnímu rozdělení diécesí, shledávaj
najednou, jaké proudy octa tekou mezi nimi.
nižšími knězi a vysokými knižaty církve. Shle-
dávají se s nadělením v listě, který obnoviv
svoje staré jméno slibil býti jejich vlastním
mluvčím. Co velební pánové odpovědí listu, k
jehož podpoře kurendami jsou donucovánio
»imperativu tridentských kanonů«, může nám
býti celkem lhostejno. Nás zajímá vymítání
demokratického ducha arcibiskupským
exorcistou z českého kněžstva — jako marné
a bezůčelné počínání hněvem rozechvěného ze-
loty. S probuzením, či lépe se zmocněním ná-
rodního citu v českém knězi nevyhnutelně mu
silo procitnouti k slovu demokratické jeho cí
tění vrozené českému člověku a zvýšené v če-
ském intelligentu z demokratických vrstev ná
roda pocházejícím. Naše stanovisko k věcem
náboženským jest známo; stopujeme ve všech
Hradčany
Čechy
13
article
veřejných věcech jenom olázku svobody a ná-
rodnosti a jedině z toho důvodu je nám demo-
kratické hnutí v duchovenstvu českém sympa-
tické, tím sympatičtější, že jsou to právě ná-
rodní vrstvy kněžstva v Zemské jednotě zorga-
nisované, jež vzaty v »Č.« na paškál. Není
vůbec bez zajímavosti, že čistší vzduch, který
provívá celými věky zkaženou atmosférou svaté
eírkve katolické, přichází právě z »českoslovan-
ského« z českého a moravského jejího zákoutí,
jakž o tom přečetná znamení a zjevy poslední
doby mluví a v tom smyslu jest boj zahájený
neobyčejně prudkým obořením arcibiskupského
14
article
orgánu na demokratismus českého kněžstva
jeho další průběh s českého stanoviska vše
stranně zajímavým!
— Národní kolek jako známka dobrovolno
národní daně zřízen byl za účelem sjednocení
veřejných sbírek. Není ovšem možno, aby sbírky
pro důležité korporace národní rázu nejvážněj-
šího ihned byly zastaveny. To jest pro nej-
bližší dobu naprosto nemyslitelno. Než o to
jde, aby během času dosáhnuto bylo stálého a
pevného příjmu a bude-li toho dosaženo, bude
lze teprve potom upustiti od veškerých sbírek
národních. Jest tudíž jenom na české veřejnosti,
aby akci národního kolku co nejúčinněji pod-
porovala. Národní kolek za 2, 4, 6, 8, 10
20 hal. lze obdržeti již nyní v úřadovně Ná-
rodní rady v Praze II., Vladislavská ul., Měšť
beseda, II. p. klub národní strany svobodomy
slné, kde se též vyřizují veškeré dotazy a ob
jednávky. Národních kolků lze užívati: 1. n
vstupenky do zábav (dle obnosu), 2. na člen-
ské legitimace spolkové, 3. na soukromou
spolkovou korrespondenci (lepiti jej vedle zná
mek pošlovních neb jako vignetu), též na účty
Žádati zejmena, aby každý dodaný účet by
kolkován a j. mn.
— Tábor lidu v Petrovicích. Mistn
odbor Národní jednoty pošum av
ské v Petrovicích u Sušice uspořáda
dne 24. července tábor lidu, na němž promlu
vili: O práci menšinové a význa m
drobné práce národní pan František
Titěra z Prahy, a o zápasech naši c
za národní a politickou samostat
nost říšský poslanec prof. Čipera z Plzně
Tábor konán za hojného účastenství obecenstv
domácího a okolního.
Titěra
profesor
Čipera
Vladislavský ulice
Petrovice
Sušice
Praha
Plzeň Tábor
Měšť beseda
klub národní strana
Národný rada v Praga II
slný
15
article
— Zprávy rodinné. Slečna Lorča Vackov
ze Křenovic a pan Václav Brynda, učitel ve Voj-
kově (okres sedlčanský) slaviti budou sňatek dne
28. července 1904 o 10. hod. dopol. ve hlavním farním
chrámu Páně u Matky Boží před Týnem v Praze.
— Úhrtí. V Dubně na Rusi zemřel dne 7. červenc
pan Josef Pavlíček, továrník hospodářských strojů
muž velmi zasloužilý, obecně vážený a u svých ro-
dáků i Rusů ctěný, v 51. roce věku svého. Pohřeb
konal se v pátek 10. července o 4. hod. odpolední.
— Pocta. Okresní hospodářsko-lesnický spolek
v Lišově zvolil ve své valné schůzi, dne 24. t. m
konané, jednohlasně za prvního čestného člena spolku
professora čes. rol. školy z Čes. Budějovic V.J
Štěpána pro zásluhy, jichž si pan professor získa
o povznesení chovu ryb v okresu a o povznesení ho-
spodářství vůbec. Schůze zúčastnil se také poslane
p. V. Dvořák ze Podeříště
— Obecní zastupitelství v Ralicíchi má schůzi
dne 29. července 1904 v pátek o 4. hod. odpol. s dů-
ležilým programem.
Brynda
Pavlíček
Rus
Štěpán
V Dvořák
Lorča Vackov
Křenovice
Praha
Dubno
Rus
Lišov
Čes . Budějovice
spolek profesor če
Páně u Matek boží
okresní hospodářskýlesnický spolek
16
article
— Vyhlídky právnického dorostu. Z četných v této
záležitosti nás docházejících přípisů budiž na veře
nost dán ještě tento: S články v „Nár Listech“ pod
hořejším nadpisem uveřejněnými musí každý český
jurista, který po vystudování v poslední době na-
chází se v nějakém úřadě, plně souhlasiti a může je
s úplnou důvěrou podepsati: Bída, děsná bída dolehla
na český právnický dorost, po třináctiletém pracném
duševním lopocení nic, než nové a to ještě hroznějš
strádání. Jako student, odbývaje zkoušky, zodpověder
byl za dobrý výsledek jenom sobě a svým rodičům
jako novopečený, z byrokratické milosti nebo pro-
tekce do státní služby přijalý úřadník zodpovídá svému
chefu, který naň nakládá spoustu práce, aby ji vy-
konal a tím se cvičil po 2—3 roky zdarma. Oč jsme
svojí finanční nesamostatností pozadu za obyčejným
živnostenským tovaryšem, který již v 17 létech svého
věku jest schopen sám se živit, když nás, muže 28-
až 30leté bez platu musí ještě živiti rodiče, ač jsme
již 2—3 léta ve státní službě, která nás takto lacino
využívá? Před tím na nás 13 let platili, nyní musí
platit dále, dokud nedosáhneme X. hodn. třídy, tedy
17
article
aspoň do 35 let. To je nejméně půl života, života nej-
krásnějšího, kdežto ta druhá polovice ve starostech
a trudu se již utápí. Toto jednání stální správy jest
do nebe volající nelidskosti. Proč bere státní správa
do svých služeb právníky i na jich vlastní žádost
revers, když nemá prostředků, aby je slušně mohla
platit? Proč neřekne jim prostě, když žádost podávají:
nemohu vám ničeho dáti, nemám na to peněz, ne-
vezmu vás. Ale ona bere ty ubohé oběti, které po
zkouškách chtějí již někde býti usazeni a míti nějaký
titul, poněvadž jimi, bezplatnými, obsazuje místa, kde
by jinak seděti musili úřadníci placení a takto tedy
znamenitě ušetří. Kdyby aspoň nynější právníci, kteř
právě absolvovali, měli trochu hrdosti a sebevědom
a necpali se tak úsilovně do té bezplatné státní služby
když už jsme my, pošetilci, kteří půltřetího roku za-
darmo dřeme, těchto vlastností tehda neměli, donutil
by brzy vládu k určitým krokům, totiž ke zvýšení počtu
adjut a provedení rychlejšího postupu úřadnictva do
vyšších tříd. Mně už je věru hanba, když se za čas
podívám na své staré rodiče, kteří mne dosud zcela
musí vydržovat a pořáde jim nemohu oznámit, že už
mám nějaký plat. Před světem musíte dělat pána a
z kapsy nevyklepele ani vindry. A pak ten krásný
18
article
titul: finanění, místodržitelský, poštovní ald. kon-
ceptni praktikant! Lidé největším dílem tomulo
ponižujícímu titulu nerozumějí a staví nás na roved
s berními praktikanty nebo dokonce s praktikanly
kteří píší v nějakém komptoiru, tedy s písaři. Intell-
gentní lidé říkají nám „pane koncipisto“, vělšino
však nás jmenují jménem rodovým, jako za dob st-
dentských. Tak vypadají ty naděje, které si každý stu-
dující práv napřed klade do dob, kdy už bude mil
vystudováno. Co já se navzpomínám krásného st-
dentského života! Což však mají teprve říci kollegor
úplně chudí, kteří po dobu bezplatné praxe jsou na
ceni žíti z dluhů, z vypůjčených peněz, jež pak pe
15 let splácejí na dosti vysoké úroky. Mnohý z tako-
vých ubožáků jest přímo donucen těmito zoufalými
poměry, jsa hodně zadlužen, se oženit, ale vzíli
také dívku jakoukoliv a jakékoliv pověsti za cenu z-
placení dluhů. Však dosti těch stesků, vímeť dobře, ž
jsou hlasem volajících na poušti; slátní správa jieh
neslyší, vlastně nechce slyšeti a nemá vůli jim vy-
hověti. Jedinou dobrou radou jest: Čeští abiturien
nechoďle studovat práva, nedávejte se letos již zapsat
na právnickou fakultu, zabíjíte tím sami sebe i sv
živitele, jděte všude jinam, jenom, probůh, nikoli m
práva a přesvědčíte se pak po létech, že výstraha taie
nebyla planou. Touto abstinencí způsobte, aby poslu
chárny právnické fakulty byly prázdny, vždyť je vá
nadvýroba, stačící na dlouhou řadu let. Pak opět může
přijíti doba, že stát bude právníků nutně potřeboval.
19
article
že jich bude nedostatek, pak se bude stát o ně pilne
ucházet, ale dnes, vstupujete-li na práva, jste jenon
politováníhodní ubožáci, kteří sice po několika létec
budete míti plno zkoušek, plnou hlavu vědomostí, al
v žaludku a v kapse prázdnotu, takže každý tovární
dělník bude se míti lépe než vy. Neuposlechnete-li této
dobré rady, buďtež mnozí z vás připraveni, že pro
bídu a nedostatek dolehnou pak na vás časem my-
šlenky, než takto se plahočit, že je lépe nežít a dožijel
se nikoli ovoce studil a splnění krásných nadějí, nýbr
omrzelosti životní, která vtiskne vám třebas do ruky
předmět, který již tolik nešťastníků z bídy pozemsk
vysvobodil.
20
article
— Z činnosli místodržitelského úřadníka. Pře
stupkovému soudu na Ovocném trhu učinila správní
rada elektrických podniků oznámení o příhodě, kteri
se stala na přední plošině motorového vozu elektrické
dráhy na trali Malá strana—Karlín. V neděli dne 19.
června jel zřízenec p. Alois Lacina jako řidič molo-
rového vozu. Na přední plošině stál četař Frant
Schmidt od 6. mysliveckého praporu a neznámý c-
vilista. Na Újezdě četař v dialektu tázal se na něeo
řidiče, který mu nerozuměl a proto se řidič optal.
co si voják přeje. V tom se do toho vmísil onen
civilista a křičel: „Vy pitomče! Vy mu nerozumítei
My ve Vídni živíme 200.000 Čechů a vy zde neron
umíte německy? Já vás naučím, vy sprostý chlape
Vy pitomče!“ Takovými líbeznostmi obsypal zřízenc
elektrických drah — officiál místodržitelství Emil Kopí
z Hradčan č. 169. A poněvadž úřadník místodržitelstv
má nejméně práva býti takto neotesaným a hrubým
podáno o tom oznámení soudu a funkcionář stá tního
zastupitelství navrhl stíhání Kopfa pro urážku úřadní
oscby. Obsílka k hlavnímu líčení byla vydána a n
místodržitelství zaslána, ale odtud přišla nazpě
k soudu se sdělením, že officiál Kopí byl dán do
ústavu choromyslných. Líčení nebude se tedy konati.
Lacina
Schmidt
Čecho
Emil
Kopf
Karlín
Újezd
Vídeň
Hradčany
21
article
V poslední době je to druhý případ internování místo-
držitelského zřízence v blázinci. A v obou případech
dostali se tam výtečníci teprve tehdy, když bylo proi
ním zavedeno trestní řízení!
— C. k. rakouská pošta v době páry a eleklřin
Byli jsme požádání za uveřejnění této stížnosti: A-
koli sídlím jenom 13 km vzdušné čáry od Prahy
zdejší c. k. pošta dostává zásilky své přes Roztoky.
12 km délky trati od Prahy vzdálené, přece po delšl
čas dostával jsem poštu vídeňskou teprve třetího dne
Stěžoval jsem si u c. k. ředitelství pošty a telegrafů
pro král. české, které ke stížnosti mojí dalo sice slib-
nou přípověď, ale nešvar potrval. Žádal jsem pražskou
obchodní a živnostenskou komoru za intervenci —
došly sice zase sliby, ale zásilky z většího dílu do-
cházely opět třetí den. Jak energicky ve věci této
na kterou stěžovalo si také několik obchodníků praž-
ských, ředitelství c. k. pošty a telegrafů pro král. české
zakročilo a jak dalece podařilo se mu nápravu zjednati
vysvítá z okolnosti, že dopis, daný ve Vídni dne 22
t. m. na poštu, došel mne teprve dnes, totiž dne 25.
července, to jest čtvrtý den. Trpím touto neslýcnanou
a obravdu skandalesní poštovní dopravou nemalou
škodu proto, poněvadž pisatel činil mně přízniv u
nabídku obilí proti obratné telegrafické odpovědi
kterou dle všech pravidel měl dne 23. t. m. doslati
Tím časem obilí v ceně opět stouplo a já ho dnesz
nabídnutou cenu neobdržím profo, že mi c. k. pošt
dodala psaní místo druhého, teprve třelího dnep
odevzdání. Dávám tento případ na veřejnost v naději
že snad touto cestou přiměji ředitelství c. k. pošty
k energickému zakročení, aby věc na příště se neopa-
kovala.
Praha
Roztoky
Vídeň
km
22
article
— Obrazárna v Rudolfinu. Obrazárna jest ode
dneška opět zdarma přístupna obecenstvu denně mim
pondělí od 11—3 hodin
— Na vzdělání českých dílek Ústřední Malii
školské přispěli: Pp. abiturienti staroměstské reálky
v Praze K 225.77. Při sňatku sl. M. Studničkovy s
Milanem Kovářem, inženýrem ve Vys. Libni K 15.—
Abiturienti učitelského ústavu v Jičíně K 250. —
Abiturientky úslavu učitelek v Brně K 200.—. Míst
odbor a sdružené spolky v Nepomuku z matiční slav-
nesti K 1000.—. Odbor v Troji-Podhoří K 107.08. P
svěcení stříkačky v Mezně slč. M. Havlíkova sbírkou
K 4.80. Abiturienti prvního českého gymnasia v Brn
K 225.—. Při sňatku p. Em. Špota se slč. Annou
Malcovou v Kublově K 8.80. Abiturienti gymnasia n
Král. Vinohradech K 100—. Při večírku na rozlou-
M Studničkův
Kovář
M Havlíkův
Špot
Malcův
Král
Praha
Libeň
Jičín
Brno
Trója
Mezno
Kublov
Rudolfinum
učitelský ústav
23
article
To mne upokojilo. Čeledín donesl pytle
košíky na vůz, pod kolnou připravený.
Přišel ještě dědeček a povídá:
„Tak, tak, děti, jen si všecko uchystejte.
kdyby bylo lze, zapřáhnem' a pojedem'.
V tom začal vítr venku se vším tlouci, prae
se zdvihl a točil se do kotouče, stromovím to
lemcovalo, šlehl blesk, rána zaduněla, a my
všichni ztrnulí leknutím, žehnali jsme se křížem.
Spustil se prudký liják; maminka rozžehla
hromničku a všichni jsme si klekli. Modlili jsme
se, aby nás Pánbůh chránil od neštěstí, aby
opatroval tatínka, chránil všecky vystěhovalce,
kteří v tu dobu bloudí, za všecky padlé a ra-
něné vojáky a — nevím, za koho ještě . ..
Usnula jsem pevně. Nevěděla jsem ani, jak
dostala jsem se na lůžko, a spala až do bílého
dne. Procitnuvši, ulekla jsem se. Chystali jsme
se přece k odjezdu; snad mne tu samotnu ne-
nechali? Otevřely se dvéře, a vešla maminka
s podruhyní, která každodenně pro mléko do-
cházela.
24
article
„Že jsi se už vyspala,“ povídá. „Kdyby
chom v noci byli odjížděli, musili bychom tě na
ložit jako pytel s potravinami. Ne a ne ji vzbu
dit!“ dodala k podruhyni.
„Jako ti naši cikáni. Vytěká se to a pal
by to jen jedlo a spalo.
Myslila jsem si: „Co pak to byl sen,t
stěhování, ten smutek ve vsi, to úzkostlivé
modlení za deště, blesku a bouře?“ Pohlednu
oknem na náves, vidím tam lidi; někdo jede
zas vedou krávy na pastvu, drůbeže plná náves
brůdek zrovna bělá se husami. A již jsem se
chtěla ptáti, je-li to pravda či sen. Vždyť mezi
stěhujícími se byla také žena právě přítomná!
Jako na mou, dosud nepronesenou otázku
maminka ptá se podruhyně:
„Kde pak až jste byli s tou drobotinou??
„Seděli jsme tamhle v „Kuchynkách“ po
jabloní, a když se mračilo, já řku: „Táto, pojdme
domů!“ a šli jsme. Déšť chytil nás u samé vsi.
To se to, pane, sjíždělo a seházelo všemi ce-
stami nazpátek do vsi! Utíkali čerstvěji před
deštěm než před vojnou.
„Kde pak asi náš tatínek byl?“ vzdychla
si maminka.
Cikán
25
article
Rychle jsem se oblekla a vyběhla na náves,
Slunéčko ve vši kráse zářilo nad omladlou zemí.
Radostí skákala jsem po jedné noze, že vidím
zase lidi, kteří se včera stěhovali. Na družky po-
hlížela jsem tklivě, jakobych rok je nebyl
viděla.
„Kde jste včera byli?“ ptám se jedné.
„Ale tamhle pod jabloněmi, a když začal
pršet, natáhli jsme plachtu na vůz a jeli domů
Ah, Roubíčkovic jedou teprv dnes?“ dodala
ukazujíe.
„Kde jste byli?“ voláme na děti do vozu
„Hečte, až v Luštěnicích u strejčka!“
Za chvíli maminka mne poslala k Mrázko
vům pro třešně. „Jen jestli budou doma!“ do
dala s pochybností.
Jdu pro třešně. Z daleka upírám oči na
chaloupku, jestli se již vrátili. Hned včera od-
poledne odjížděli, a syn Pavel dával nám
s „Pánembohem“, když jsme jeli s pole.
Mrázkovic byli už zase doma. Drůbež bato-
lila se po dvoře, brankou viděti bylo kravky.
jež včera odváděly. Síň byla dokořán, vešla jsem
dovnitř. Mrázek seděl za stolem, a žena slévala
kávu. Tenkrát se káva vařila jen v neděli a ve
svátek.
„I vítám tě, co je ve vsi nového?“ — táž
se Mrázková.
Pověděla jsem vše, co jsem věděla.
„A co tatinek, ještě nepřijel?-
„Ba ne
Hospodyně vzdychla: „Kde pak náš Pavel
asi bloudí? Kdybych mu tak dohodit mohla
hrnek kafe!“
V tom se dvéře otevřely, a hoch, právě že
lený vchází do světnice, ospalý, polo odstrojený
samé seno, kabát a vestu v náručí. Matka zůstala
všecka ztrnulá, otci vypadla z ruky lžíce, oba na
okamžik oněměli.
„Teď na tebe matka vzpomínala,“ vypravi
konečně ze sebe Mrázek.
„A kdes, hochu, byl a jak jsi se měl?“
spustila matka. „Jestli pak jsi neměl hlad,a
kdes byl v tom dešti?
„Spal jsem na loubi v seně.“
„Pověz nám přec po pořádku, co se s tebou
dělol“
Ah
Roubíčkův
Pavel
Mrázkův
Mrázek
Mrázková
Luštěnice
26
article
„Když jsem odešel z domova, utíkal jsen
jedno karré až tamhle do panské řepky. Tam
jsem si pěkně mezi řádky lehl a pomaloučku
snědl jsem svítek, co jste mi na cestu upekla.
„Tos, hochu, musil zkusit žízně v takovém
parnu!“ vyptává se máť, zvědava, co všecko syr
zkusil.
„Chtělo se mi pít!“ svědčil syn, „ale bá
jsem se vstát, aby mne nikdo nezpozoroval. Lez
jsem po čtyřech ke studánce, napil se, co se m
chtělo. Když se setmělo, šel jsem domů pol
abych nikoho nepotkal. Vylezl jsem na loub, a za-
hrabal se do sena. Byl jsem již dávno doma
když vy jste přijeli, nechtěl jsem se ukázat
abyste mohli spravedlivě říc', že o mně nevíte
Kdybych byl něco zpozoroval, byl bych otevře
dvířka v zadní lomenici a vzal do zaječích.“
„Zaplať Pánbůh, že k tomu nepřišlo,“ pra
vila matka, nalévajíc opět kávu do hrnku. Sku-
tečnost předstihla její přání. Nemusila hrnek
ani házet, podala ho synovi zrovna do ruky.
Konečně jsem s koupenými třešněmi ubíhala
domů, kde mne maminka přivítala pokáráním,
proč tak dlouho nejdu.
27
article
„Honem se převlékni a půjdeš s Ančou d
kostela, je dnes svatého Petra a Pavla, zasvě-
cený svátek!“
Ustrojeny jsme byly hned. Tehdáž jsme se
moc nefintili, lepší šaty byly ve sklepě zazděny.
„Pobožně se modlete!“ propouštěla ná
maminka. „Nezapomeň na tatínka!“ přikazovala
Na cestě sešly jsme se s baráčníkem, jenž
se včera stěhoval s kozou a hodinami. Anča mi
přikazovala, abych se nesmála. Když jsem je
došla mluvili už o hodinách.
„Pane, hodiny byly dobry!“ libovalsi
domkář. „Byli jsme tamhle pod topoly, hodiny
pověsil jsem na topol, a pořád jsme věděli, kolik
je hodin. Když začalo se smrákat, povídám: „Je
půl osmé, co říkáš ženo, Mariánko, abychom
šli domů?“ A ona: „Jak chceš, táto.“ Sundal
jsem hodiny, žena mi je zas přivázala na záda
sebral jsme husy, kozu a děti a šli domů. A byl
jsme pěkně doma, než začalo pršet.“
„Že jsme vás neviděli!“ diví se naše služka.
Žena povídá: „Pojďme radši okolo humen
aby si z nás někdo nestrh smích. Lidě se ted
všemu vysmějí. Blaze tomu, kdo se směje na
posled.
„Jste ze všeho moudrý,“ lichotila m
Anča.
„Všecko udělá z muže dobrá žena. Tako
ženy aby svíčkou v poledne hledal, jako je
Mariánka. Jsme co jeden, to druhý.
Až ke kostelu vedl chvalořeč o své
Mariánce.
Odpoledne přijel tatínek na koni, pospíchali
jsme mu vstříc, ale nemohli jsme se k němu
prodrati. Kolem shlukli se sousedé.
„Nu, jak je?
„Naši prohrávají,“ vzdychl tatínek.
„Co to? Sousede, jak že to přišlo“ táže
se občan, pláenuv na koženky, které v zimě
v létě nosíval.
Anča
Petro
Pavel
Mariánek
28
article
„Slyšel jsem, Benedek prý je vinen.)
„Aby ho kati“
„Vsaďte se sousedi, tuenco, o vědro piva
že v Netálii naši vyhrajou! Co, ne, co?“ vmísi
se do řeči jiný, jenž měl ve zvyku říkati v každé
větě „tuenco“, nebo aspoň „co“. — „Kde jsou
tueneo takoví chlapíci, jako naši hoši, co, tan
to jde, col
„Ze tě, hochu, pustili!“ diví se dědeček.
„Já jsem se nikoho neptal. Měl jsem n
řízeno, dostavit se do Kněžmostu a čekat, až
bude potřebí přípřeže, ale všecko přejelo a nikde
se nesháněl.
„Jen aby tě nepronáslodovali, když tě n
propustili.
„Sousede, víš co?“ A řečník pláenuv na
koženky, praví: „Být tebou, poslal bych chas
níka s koňmi na noc pryč.
„Nemějte starostí, na takovou maličko
dnes myslit nebudou, ani mě nepohřeši. Ostatně
plnil jsem svou povinnost.?
„Máš ty, sousede, přec jen kuráž, tueneo
Já tam nechal koně i s vozem, co, a utek jsem
tuenco, a pět dní jsem s loubě neslez', co, a
si s tím jezdí tam kdo chce, co, ne, co?
„Kde jste byl, tatinku, když tolik pršelo
hřmělo?“ vmísila jsem se do řeči.
„Spal jsem,“ odtušil tatínek. „Požádal jsem
ho stinského, aby mne zavolal, bude-li třeba. Byl
jsem cestou unaven; a spokojen, že jsem ne
připustil stěhování vašemu ...
Kněžmost
29
article
Po několika dnech četl tatinek v novinách,
že uzavřen mír. Lidé nabyli zas klidné mysli.
Modlili jsme se zas u kapličky na poděkování
za naše ochráněni, také procesí uspořádala stará
Vyšohlidka v témž pořádku jako před válkou.
Když jsme se vraceli, slyšeli jsme, že jsou
u nás „Prajzi“, ale že se jich už nemusíme
bát, když je uzavřen mír. Odpočívali u nás jen
do rána.
Válka byla zažehnána. Bohužel, navštívi
i naši vísku zlý host, cholera, jež asi 30 lidív
oběť si vyžádala. V Boleslavi ještě více lid
umíralo, bývalo tam prý až 20 pohřbů denně.
Téměř v každém stavení sousedním někdo
zemřel. Tatínek byl často požádán, aby napsa
poslední vůli. Maminka nebyla tomu ráda, když
chodil do domů, epidemii stížených.
„Ty jsi neopatrný,“ domlouvala mu
„Každému chceš vyhovět a sebe i nás přived
do neštěstí.“
„Jen se neboj!“ odvětil tatínek. „Mohlo b
to přijít, i kdybych nikam nešel; jsme tím ob-
klopeni. Ve všech staveních umřeli na choleru
a nás Pánbůh chránil. Jsi tak pobožna a byla
bys tak zatvrzelého srdce a bránila mi, prokázat
službu nešťastným? Když umírají dětem ro-
diče, mají děti zůstat beze všeho pořádkut
Představ si, že by nás to potkalo.
Prajz
Boleslav
30
article
Maminka již nebránila. Nahlížela také sva-
tou povinnost. Mnohým osiřelým byl pak tatíne
poručníkem.
Konečně cholera vyskytovala se řidčeji
ponenáhlu hrůzovládu svou složila. Zapomínal
se ponenáhlu na útrapy války, ostatně jen z da-
leka do vísky zasahující. Mladici, kteří bojoval
v Italii, vrátili se většinou živi a veselí, roz-
jaření vědomím, že zvítězili. Kdo jakou škodu
utrpěl, obdržel náhradu, i soused „tueneo“ do-
stal jiné koně a vůz. Jen ten, komu válka
cholera zkosila bytosti nejbližší r nejmilejšl,
stěží zapomínal na osudný rok. Však i tu čas, vše
hojící lékař, přinesl úlevu a potěchu.
Zůstala jen písnička, jež dlouho ještě z ús
vesničanů zaznívala:
„Utíkejte, Prajzi jdlou,
všecko nám tu poherou . .“
Prajz