ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 35f90f00-71e0-11dc-ba50-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 30 celkem · entity: person 52, place 55, work 9, org 7
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
27. července 1904. Císlo 206.
4 article
V přijaté pak resoluci vyslovuje se polito- vání, že němečtí poslanci, zejmena prof. Hot- mann, nezvěděli v čas o chystaném vládním opatření, aby mohli proti němu zakročiti; vy- slovuje se naděje, že poslanci učiní aspoň nyní vše možné, aby slovanské pobočky padly prof. Hofmannovi se ukládá, buď aby se ihned přidružil k radikálnímu křídlu německých po- slanců, anebo se vzdal mandátu ve prospěch radikálnějšího kandidála. Po schůzi odebrali se účastníci za zpěvu Bismarkovy písně a »Wacht am Rhein« k památníku císaře Josefa II., kde přísahali, že budou do krajnosti hájiti práv (í německého lidu ve Slezsku. Před radnicí pro- volali slávu dru. Rochowanskému, načež přitáhli k budově zemského presidia, kde hr. Thunovi uspořádali kocovinu, volajíce »Abcůg Thun!« »Pfuj Thun!« Policie, jež chtěla zakročiti, ni- čeho s demonstranty nesvedla, takže ji nezbylo, leč jim ponechati na vůli, aby se vykřičeli pak sami rozešli. Byl prý konsignován prapor vojska a kdesi bylo pohotově 40 četníků, ale ti vůbec nezakročili. Ze Štyrského Hradce, 26. července. (P rí- pravy k doplňovacím zemským volbám.) Klerikální »Volksbl.« uveřejňuje kandidátní listinu k doplňovacím sněmovním volbám za všeobecnou kurii, které se budou konati 20. září. Klerikálové kandidují ve čty řech německých a v mariborské smišené vo- lební skupině. V městě Št. Hradci dosud ne- kandidují a taktéž nejmenují kandidátů pro dvě čistě slovinské volební skupiny, celjskou a ptuj skou. Pozoruhodno jest, že ve skupině Mos n. Mur. kandidují antisemítu Schoiswohla
profesor Hofmann Bismarkův Josef II Rochowanský Thun Slezsko Štyrský Hradec Štýrský Hradec Mura Hotmann Wacht be Rhein Abcůg Thun
5 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 26. července. Italie a Rakousko. Hlavní orgán irredentistů »Secolo« uveřejní včera v čele svém článek, ve kterém pisate jeho Guglielmo Ferreros varuje před vzmá hající se stále nedůvěrou vůči Rakousku. Tomute státu, praví Ferreros, připisují se válečné choutky jichž vůbec nemá a bájí se o nebezpečích kterých naprosto není. Když spolek s Rakouskem byl obnoven bylo by nebezpečno řikati, že obnovení to byl pouhou formalitou a že nie neznamená. Italové praví se v článku, nepotřebují býti žádnými velkými obdivovateli Rakouska, ale jen ať s Ra- kouskem žijí a nezhoršují neustále osud jemu ještě poddaných krajanů. — Z vlašských Benátek se oznamuje, že ital- ské úřady mají nyní v ruce důkaz, že tři Něme z Ulmu, o jejichž zatčení ve Veroně i propu štění jsme se zmínili, jsou skutečně důstojníe rakouského generálního štábu. Strach má siee velké oči, ale italské úřady i s nimi nepostřehly toho, až zmínění Němci byli již za hranicemi. ač daly je po propuštění z vazby tajnými poli cisty střežiti až do Aly- Kuba a Španělsko. První zástupce Španělska u nové republiky uvítán byl v Havaně vládou i obyvatelstvem s velkou okázalostí. Republikánská vládas však již předem postarala, aby v obyvatelstvu zahladila poslední ještě stopy bojů se Španěly; vydala totiž za 20 millionů pezosů papírovýeh peněz, by jedním rázem navždy uspokojila ná- roky všech osob, zúčastnivších se bojů za svo- bodu proti španělskému panství.
Italos Němec Španěl Praha Rakousko Ulma Verona Alo Kuba Španělsko nový republika Havana vlašský Benátky
6 article
Anglická výprava do Tibetu. Všechny dosavadní zprávy o anglické vý- pravě v Tibetu, pocházející z anglických kruhů úřadních, pečlivě se vyhýbají všem údajům o obtížích, s nimiž setkává se anglické mužstvo v tak nehostinné krajině a ve výškách téměř neuvěřitelných. Sdílnějšími jsou ovšem sdělení a nářky vojínů, zasílané z Tibetu přibuzným, z nichž zejmena vysvítá, že vojíní anglické vý- pravy, kteří zásobení jsou hojně střelivem, po- strádají v Tibetu i nejnutnější výživy. V jednom z těchto dopisů se praví: » Jest zajisté povinností někoho, starati se, aby skrovný počet evropských vojínů výpravy byl zásobován.
7 article
»Tommy Atkins« nemůže žádati, aby žil ve stejném přepychu jako v kasárnách, ale jest zajisté zapotřebí naprosto něčeho více, nežli porce vysušené mouky, aby mohly se konati pochody 15 až 16mílové, by sneslo se mokro, by mohlo se bojovati a pak snad v nejvyšším pohoří musiti se spokojiti za lůžko s mokrou půdou. Kde jsou vlastně všechny ty patentní vyživovací prostředky, jako kakao, suchary atd. jichž uloženy jsou v Indii celé tuny? Při naš výpravě nespatřili jsme dosud z nich ničeho. Toto neustále mokro ve dne v noci a věční požívání svítků, v množství ještě skrovném musí se objeviti pro zdraví lidí škodným.«
Atkins Indie
8 article
Francie a Vatikán. Některé časopisy rozšířily zprávu, že oběti příkrých neshod mezi francouzskou vládoua Vatikánem stane se státní tajemník papežské stolice kardinál Merry del Val, který prý již podal žádosť za propuštěnou ze svého úřadu, by tím usnadnil dohodu mezi oběma sporným stranami. Ku pověstem těmto sděluje dopisovate vídeňského »Zeitu«, že Merry del Val skutečněz uvedeného důvodu podal demissi, že však papež odepřel jí vyhověti ještě před propuknu tím nynějšího tuhého boje s francouzskou vládou; do dnešního dne, kdy v Římě jest již ultima- tum této a kdy odpověď na ně odeslána již do Francie, Merry del Val své žádosti za demissi však neobnovil. Přes Paříž dochází z Říma telegrafieká zpráva, že odpověď Vatikánu na francouzské ultimatum odeslána byla z Říma již včera ponděli večer. Praví se, že Vatikán trvá v sice na právu neobmezeného soudnictví papež- ské stolice v příčině biskupů, ale že připoušti, že nuncius neměl prává, zasahovati osobně do procesu s biskupy lavalským a dijonským. Pařížské časopisy z toho vyvozují, že pa- pežská kurie nahlédla, že dosavadní její postup do jisté míry byl nesprávným. Kdyby francouz- ská vláda s touto omluvou se spokojila, mohl by se konflikt vyříditi smírně a oba biskupové zůstali by ve svých diécesích. »Figaro« oznamuje naproti tomu z Řima, že smýšlení kurie o průběhu sporu jest velice pessimistické, k čemuž přispěla prý především také řeč ministerského předsedy Combesav Carcassonnu.
Figaro Combesav Carcassonna Francie Vatikán Řím Paříž Merry del Val
9 article Denní zprávy.
Denní zprávy. — »Vzhůru ke vzpouře!« Slavný, telefo nicky oznámený článek německo-radikálního opavského listu »Troppauer Wehr«, vyzývajíe již názvem svým »Auf zur Volksempörung!. německý lid slezský ke vzpouře pro slovanské paralelky na učitelských ústavech slezských, ne- smíme zpronevěřiti našemu čtenářstvu, bedlivě sledujícímu všechny podrobnosti slezského skan- dálu. V podstatě jest článek řečený jenom otištěním odpovědi Körbrovi páteční německé deputaci slezských poslanců s původním úvodem a koncem, do nějž shrnul šriftlajtr »T. Wehru« všechnu mastnotu vlastnoruční své omáčky »Jak se očekávati dalo,« rozehřívá se prušácký list opavský, »i poselstvo ve schůzi poslaneo zvolené od předsedy ministerstva vrátilo se, aniž by bylo dosáhlo i jen nejmenšího úspěchu. Vláda chce očividně veškerým úsilím německé obyvatelstvo slezské, až dosud věrně eísařsky smýšlející, učiniti protidynastickýma protirakouským a tohoto svého cíle ne- mohla ani lépe dosáhnouti, než odpovědí, jaké dostalo se poselstvu od předsedy ministerstva.« Na konec pak praví: »Nuže, teď to tedy víme a v odpověď můžem vládě říci: Tímto seznali jsme mínění vládní, víme, že slovanské pobočky zřízeny budou a tím položen základ ke všeobecné vzpouře lidu od niž nemůžeme a nesmíme upustiti. Právě jako vláda musíme se vzchopiti a postaviti i rozhořčený boj vésti proti všemu, co se nám do cesty staví. Nám na nějakém Rakousku nemůže už nic záležeti, neboť víme, ž také naší vládě nic nezáleží na Němcích v Ra- kousku. Protož Němci Slezska vzhůru k boji proti našim prolivníkům. Ne- smíme bráti žádného ohledu více neboť bojujeme za svou ohroženou národnost a za udržení ně meciví naší země.« Všechna hudba budouenosti, kteráž na chebském »volkstagu« letošním břeskně zněla z politického
Troppauer Wehr T Wehr Němec Rakousko Slezsko Auf zur Volksempörung
10 article
pozounu Schönererova, proníkavě ječí z tohot opavského vyzvání k německo-slezské revoluci Všechno, co očekává Schönerer až v povědomé blízko prý dohledné lhůtě, chtějí přivoditi slezští Němci ještě při »otevřených očích« a t již o císařových narozeninách dne 18. srpna. Irovo »my Němci v Ostmarce chceme se pro- bíti do Všeněmecka budoucnosti,« Leonhardtovy »naděje ostmareckých Němeů na Berlín, který postavení těchto Němců zachrání už jenom krv a železem«, až nastane to Schönererovo »pro- vádění pořádku německým císařem hohenzollern ským v Rakousku«, to vše jest vyvrcholen v proklamaci všeobecné německé vzpoury ve Slezsku, uveřejněné v prušáckém listě opavském. Celkem však přichází »T. Wehre se svým revo- lučním manifestem pozdě, vzpoura, zahájená minulého týdne c. k. státním úřadnictvem — právě tím nejlépe nejen v jazykovém, ale i každém jiném vzhledu kvalifikovaným — jes ve Slezsku v nejkrásnějším chodu, jak na- svědčují zprávy o včerejších výtržnostech na jiném místě uveřejněné.
Schönererův Němec Irův Leonhardtův T Wehr Berlín Rakousko Slezsko
11 article
— Katolický orgán pražský pustil se včera do katolického duchovenstva českého, sjednoce- ného v Zemské jednotě, kapitolou levitů, k níž si pan konsistorní rada obral za text několik veršů ze zmužilé resoluce, přijaté na poslední valné hromadě řečené jednoty z minulého týdne Pánům kaplanům a farářům českým češe se tam hlava tak říkajíe proti tonsuře tónem, jaký si nejdůstojnější kníže-areibiskupský list nikdy nedovolil na přiklad ani proti německo nacionál- nímu kleru a jeho pověstným resolucím. Několik krotkých slov pravdy o obsazování biskupskýeh stolie podle rodové přednosti a theologické pro- fessury, o seminářských představených, o pre- sentatorech církevních obročí, pojatých do reso luce a debaty ve způsobě přání po nápravě stačilo, aby důtky na nějakou dobu v nejdůstoj nější redakci k odpočinku zavěšené znovu zvířily vzduch ke kastigaci — demokratickéh ducha v českém národním kněžstvu kurátním.
12 article
Ačkoliv zvláště poslední úryvek z církevních dějin v zemích koruny české, zejmena poku se týče obsazování stolie biskupských a arci biskupských, přímo křiklavých argumentů navěžil na podporu resoluce jednoty českých duchov- ních a tytýž arcibiskupovu orgánu velí raději nehýbati věemi, kteréž se dosud řádně ani ne- ustály, lilají z Hradčan na hlavu českých kněží výtky neskromnosti, do nebe volajícího hříchu prý podezřívání svaté stolice, prohlašování bi- skupů českých a moravských za nekvalifikované atd. atd., až na konec dostává ránu » klerikáln demokracie« v českém kněžstvu bující. Krátce a dobře, nešťastní čeští faráři a kaplani, kteři nejdůstojnějšímu episkopátu v Čechách ležt v žaludku ještě se svým obrovským protestem proti národnostnímu rozdělení diécesí, shledávaj najednou, jaké proudy octa tekou mezi nimi. nižšími knězi a vysokými knižaty církve. Shle- dávají se s nadělením v listě, který obnoviv svoje staré jméno slibil býti jejich vlastním mluvčím. Co velební pánové odpovědí listu, k jehož podpoře kurendami jsou donucovánio »imperativu tridentských kanonů«, může nám býti celkem lhostejno. Nás zajímá vymítání demokratického ducha arcibiskupským exorcistou z českého kněžstva — jako marné a bezůčelné počínání hněvem rozechvěného ze- loty. S probuzením, či lépe se zmocněním ná- rodního citu v českém knězi nevyhnutelně mu silo procitnouti k slovu demokratické jeho cí tění vrozené českému člověku a zvýšené v če- ském intelligentu z demokratických vrstev ná roda pocházejícím. Naše stanovisko k věcem náboženským jest známo; stopujeme ve všech
Hradčany Čechy
13 article
veřejných věcech jenom olázku svobody a ná- rodnosti a jedině z toho důvodu je nám demo- kratické hnutí v duchovenstvu českém sympa- tické, tím sympatičtější, že jsou to právě ná- rodní vrstvy kněžstva v Zemské jednotě zorga- nisované, jež vzaty v »Č.« na paškál. Není vůbec bez zajímavosti, že čistší vzduch, který provívá celými věky zkaženou atmosférou svaté eírkve katolické, přichází právě z »českoslovan- ského« z českého a moravského jejího zákoutí, jakž o tom přečetná znamení a zjevy poslední doby mluví a v tom smyslu jest boj zahájený neobyčejně prudkým obořením arcibiskupského
14 article
orgánu na demokratismus českého kněžstva jeho další průběh s českého stanoviska vše stranně zajímavým! — Národní kolek jako známka dobrovolno národní daně zřízen byl za účelem sjednocení veřejných sbírek. Není ovšem možno, aby sbírky pro důležité korporace národní rázu nejvážněj- šího ihned byly zastaveny. To jest pro nej- bližší dobu naprosto nemyslitelno. Než o to jde, aby během času dosáhnuto bylo stálého a pevného příjmu a bude-li toho dosaženo, bude lze teprve potom upustiti od veškerých sbírek národních. Jest tudíž jenom na české veřejnosti, aby akci národního kolku co nejúčinněji pod- porovala. Národní kolek za 2, 4, 6, 8, 10 20 hal. lze obdržeti již nyní v úřadovně Ná- rodní rady v Praze II., Vladislavská ul., Měšť beseda, II. p. klub národní strany svobodomy slné, kde se též vyřizují veškeré dotazy a ob jednávky. Národních kolků lze užívati: 1. n vstupenky do zábav (dle obnosu), 2. na člen- ské legitimace spolkové, 3. na soukromou spolkovou korrespondenci (lepiti jej vedle zná mek pošlovních neb jako vignetu), též na účty Žádati zejmena, aby každý dodaný účet by kolkován a j. mn. — Tábor lidu v Petrovicích. Mistn odbor Národní jednoty pošum av ské v Petrovicích u Sušice uspořáda dne 24. července tábor lidu, na němž promlu vili: O práci menšinové a význa m drobné práce národní pan František Titěra z Prahy, a o zápasech naši c za národní a politickou samostat nost říšský poslanec prof. Čipera z Plzně Tábor konán za hojného účastenství obecenstv domácího a okolního.
Titěra profesor Čipera Vladislavský ulice Petrovice Sušice Praha Plzeň Tábor Měšť beseda klub národní strana Národný rada v Praga II slný
15 article
— Zprávy rodinné. Slečna Lorča Vackov ze Křenovic a pan Václav Brynda, učitel ve Voj- kově (okres sedlčanský) slaviti budou sňatek dne 28. července 1904 o 10. hod. dopol. ve hlavním farním chrámu Páně u Matky Boží před Týnem v Praze. — Úhrtí. V Dubně na Rusi zemřel dne 7. červenc pan Josef Pavlíček, továrník hospodářských strojů muž velmi zasloužilý, obecně vážený a u svých ro- dáků i Rusů ctěný, v 51. roce věku svého. Pohřeb konal se v pátek 10. července o 4. hod. odpolední. — Pocta. Okresní hospodářsko-lesnický spolek v Lišově zvolil ve své valné schůzi, dne 24. t. m konané, jednohlasně za prvního čestného člena spolku professora čes. rol. školy z Čes. Budějovic V.J Štěpána pro zásluhy, jichž si pan professor získa o povznesení chovu ryb v okresu a o povznesení ho- spodářství vůbec. Schůze zúčastnil se také poslane p. V. Dvořák ze Podeříště — Obecní zastupitelství v Ralicíchi má schůzi dne 29. července 1904 v pátek o 4. hod. odpol. s dů- ležilým programem.
Brynda Pavlíček Rus Štěpán V Dvořák Lorča Vackov Křenovice Praha Dubno Rus Lišov Čes . Budějovice spolek profesor če Páně u Matek boží okresní hospodářskýlesnický spolek
16 article
— Vyhlídky právnického dorostu. Z četných v této záležitosti nás docházejících přípisů budiž na veře nost dán ještě tento: S články v „Nár Listech“ pod hořejším nadpisem uveřejněnými musí každý český jurista, který po vystudování v poslední době na- chází se v nějakém úřadě, plně souhlasiti a může je s úplnou důvěrou podepsati: Bída, děsná bída dolehla na český právnický dorost, po třináctiletém pracném duševním lopocení nic, než nové a to ještě hroznějš strádání. Jako student, odbývaje zkoušky, zodpověder byl za dobrý výsledek jenom sobě a svým rodičům jako novopečený, z byrokratické milosti nebo pro- tekce do státní služby přijalý úřadník zodpovídá svému chefu, který naň nakládá spoustu práce, aby ji vy- konal a tím se cvičil po 2—3 roky zdarma. Oč jsme svojí finanční nesamostatností pozadu za obyčejným živnostenským tovaryšem, který již v 17 létech svého věku jest schopen sám se živit, když nás, muže 28- až 30leté bez platu musí ještě živiti rodiče, ač jsme již 2—3 léta ve státní službě, která nás takto lacino využívá? Před tím na nás 13 let platili, nyní musí platit dále, dokud nedosáhneme X. hodn. třídy, tedy
17 article
aspoň do 35 let. To je nejméně půl života, života nej- krásnějšího, kdežto ta druhá polovice ve starostech a trudu se již utápí. Toto jednání stální správy jest do nebe volající nelidskosti. Proč bere státní správa do svých služeb právníky i na jich vlastní žádost revers, když nemá prostředků, aby je slušně mohla platit? Proč neřekne jim prostě, když žádost podávají: nemohu vám ničeho dáti, nemám na to peněz, ne- vezmu vás. Ale ona bere ty ubohé oběti, které po zkouškách chtějí již někde býti usazeni a míti nějaký titul, poněvadž jimi, bezplatnými, obsazuje místa, kde by jinak seděti musili úřadníci placení a takto tedy znamenitě ušetří. Kdyby aspoň nynější právníci, kteř právě absolvovali, měli trochu hrdosti a sebevědom a necpali se tak úsilovně do té bezplatné státní služby když už jsme my, pošetilci, kteří půltřetího roku za- darmo dřeme, těchto vlastností tehda neměli, donutil by brzy vládu k určitým krokům, totiž ke zvýšení počtu adjut a provedení rychlejšího postupu úřadnictva do vyšších tříd. Mně už je věru hanba, když se za čas podívám na své staré rodiče, kteří mne dosud zcela musí vydržovat a pořáde jim nemohu oznámit, že už mám nějaký plat. Před světem musíte dělat pána a z kapsy nevyklepele ani vindry. A pak ten krásný
18 article
titul: finanění, místodržitelský, poštovní ald. kon- ceptni praktikant! Lidé největším dílem tomulo ponižujícímu titulu nerozumějí a staví nás na roved s berními praktikanty nebo dokonce s praktikanly kteří píší v nějakém komptoiru, tedy s písaři. Intell- gentní lidé říkají nám „pane koncipisto“, vělšino však nás jmenují jménem rodovým, jako za dob st- dentských. Tak vypadají ty naděje, které si každý stu- dující práv napřed klade do dob, kdy už bude mil vystudováno. Co já se navzpomínám krásného st- dentského života! Což však mají teprve říci kollegor úplně chudí, kteří po dobu bezplatné praxe jsou na ceni žíti z dluhů, z vypůjčených peněz, jež pak pe 15 let splácejí na dosti vysoké úroky. Mnohý z tako- vých ubožáků jest přímo donucen těmito zoufalými poměry, jsa hodně zadlužen, se oženit, ale vzíli také dívku jakoukoliv a jakékoliv pověsti za cenu z- placení dluhů. Však dosti těch stesků, vímeť dobře, ž jsou hlasem volajících na poušti; slátní správa jieh neslyší, vlastně nechce slyšeti a nemá vůli jim vy- hověti. Jedinou dobrou radou jest: Čeští abiturien nechoďle studovat práva, nedávejte se letos již zapsat na právnickou fakultu, zabíjíte tím sami sebe i sv živitele, jděte všude jinam, jenom, probůh, nikoli m práva a přesvědčíte se pak po létech, že výstraha taie nebyla planou. Touto abstinencí způsobte, aby poslu chárny právnické fakulty byly prázdny, vždyť je vá nadvýroba, stačící na dlouhou řadu let. Pak opět může přijíti doba, že stát bude právníků nutně potřeboval.
19 article
že jich bude nedostatek, pak se bude stát o ně pilne ucházet, ale dnes, vstupujete-li na práva, jste jenon politováníhodní ubožáci, kteří sice po několika létec budete míti plno zkoušek, plnou hlavu vědomostí, al v žaludku a v kapse prázdnotu, takže každý tovární dělník bude se míti lépe než vy. Neuposlechnete-li této dobré rady, buďtež mnozí z vás připraveni, že pro bídu a nedostatek dolehnou pak na vás časem my- šlenky, než takto se plahočit, že je lépe nežít a dožijel se nikoli ovoce studil a splnění krásných nadějí, nýbr omrzelosti životní, která vtiskne vám třebas do ruky předmět, který již tolik nešťastníků z bídy pozemsk vysvobodil.
20 article
— Z činnosli místodržitelského úřadníka. Pře stupkovému soudu na Ovocném trhu učinila správní rada elektrických podniků oznámení o příhodě, kteri se stala na přední plošině motorového vozu elektrické dráhy na trali Malá strana—Karlín. V neděli dne 19. června jel zřízenec p. Alois Lacina jako řidič molo- rového vozu. Na přední plošině stál četař Frant Schmidt od 6. mysliveckého praporu a neznámý c- vilista. Na Újezdě četař v dialektu tázal se na něeo řidiče, který mu nerozuměl a proto se řidič optal. co si voják přeje. V tom se do toho vmísil onen civilista a křičel: „Vy pitomče! Vy mu nerozumítei My ve Vídni živíme 200.000 Čechů a vy zde neron umíte německy? Já vás naučím, vy sprostý chlape Vy pitomče!“ Takovými líbeznostmi obsypal zřízenc elektrických drah — officiál místodržitelství Emil Kopí z Hradčan č. 169. A poněvadž úřadník místodržitelstv má nejméně práva býti takto neotesaným a hrubým podáno o tom oznámení soudu a funkcionář stá tního zastupitelství navrhl stíhání Kopfa pro urážku úřadní oscby. Obsílka k hlavnímu líčení byla vydána a n místodržitelství zaslána, ale odtud přišla nazpě k soudu se sdělením, že officiál Kopí byl dán do ústavu choromyslných. Líčení nebude se tedy konati.
Lacina Schmidt Čecho Emil Kopf Karlín Újezd Vídeň Hradčany
21 article
V poslední době je to druhý případ internování místo- držitelského zřízence v blázinci. A v obou případech dostali se tam výtečníci teprve tehdy, když bylo proi ním zavedeno trestní řízení! — C. k. rakouská pošta v době páry a eleklřin Byli jsme požádání za uveřejnění této stížnosti: A- koli sídlím jenom 13 km vzdušné čáry od Prahy zdejší c. k. pošta dostává zásilky své přes Roztoky. 12 km délky trati od Prahy vzdálené, přece po delšl čas dostával jsem poštu vídeňskou teprve třetího dne Stěžoval jsem si u c. k. ředitelství pošty a telegrafů pro král. české, které ke stížnosti mojí dalo sice slib- nou přípověď, ale nešvar potrval. Žádal jsem pražskou obchodní a živnostenskou komoru za intervenci — došly sice zase sliby, ale zásilky z většího dílu do- cházely opět třetí den. Jak energicky ve věci této na kterou stěžovalo si také několik obchodníků praž- ských, ředitelství c. k. pošty a telegrafů pro král. české zakročilo a jak dalece podařilo se mu nápravu zjednati vysvítá z okolnosti, že dopis, daný ve Vídni dne 22 t. m. na poštu, došel mne teprve dnes, totiž dne 25. července, to jest čtvrtý den. Trpím touto neslýcnanou a obravdu skandalesní poštovní dopravou nemalou škodu proto, poněvadž pisatel činil mně přízniv u nabídku obilí proti obratné telegrafické odpovědi kterou dle všech pravidel měl dne 23. t. m. doslati Tím časem obilí v ceně opět stouplo a já ho dnesz nabídnutou cenu neobdržím profo, že mi c. k. pošt dodala psaní místo druhého, teprve třelího dnep odevzdání. Dávám tento případ na veřejnost v naději že snad touto cestou přiměji ředitelství c. k. pošty k energickému zakročení, aby věc na příště se neopa- kovala.
Praha Roztoky Vídeň km
22 article
— Obrazárna v Rudolfinu. Obrazárna jest ode dneška opět zdarma přístupna obecenstvu denně mim pondělí od 11—3 hodin — Na vzdělání českých dílek Ústřední Malii školské přispěli: Pp. abiturienti staroměstské reálky v Praze K 225.77. Při sňatku sl. M. Studničkovy s Milanem Kovářem, inženýrem ve Vys. Libni K 15.— Abiturienti učitelského ústavu v Jičíně K 250. — Abiturientky úslavu učitelek v Brně K 200.—. Míst odbor a sdružené spolky v Nepomuku z matiční slav- nesti K 1000.—. Odbor v Troji-Podhoří K 107.08. P svěcení stříkačky v Mezně slč. M. Havlíkova sbírkou K 4.80. Abiturienti prvního českého gymnasia v Brn K 225.—. Při sňatku p. Em. Špota se slč. Annou Malcovou v Kublově K 8.80. Abiturienti gymnasia n Král. Vinohradech K 100—. Při večírku na rozlou-
M Studničkův Kovář M Havlíkův Špot Malcův Král Praha Libeň Jičín Brno Trója Mezno Kublov Rudolfinum učitelský ústav
23 article
To mne upokojilo. Čeledín donesl pytle košíky na vůz, pod kolnou připravený. Přišel ještě dědeček a povídá: „Tak, tak, děti, jen si všecko uchystejte. kdyby bylo lze, zapřáhnem' a pojedem'. V tom začal vítr venku se vším tlouci, prae se zdvihl a točil se do kotouče, stromovím to lemcovalo, šlehl blesk, rána zaduněla, a my všichni ztrnulí leknutím, žehnali jsme se křížem. Spustil se prudký liják; maminka rozžehla hromničku a všichni jsme si klekli. Modlili jsme se, aby nás Pánbůh chránil od neštěstí, aby opatroval tatínka, chránil všecky vystěhovalce, kteří v tu dobu bloudí, za všecky padlé a ra- něné vojáky a — nevím, za koho ještě . .. Usnula jsem pevně. Nevěděla jsem ani, jak dostala jsem se na lůžko, a spala až do bílého dne. Procitnuvši, ulekla jsem se. Chystali jsme se přece k odjezdu; snad mne tu samotnu ne- nechali? Otevřely se dvéře, a vešla maminka s podruhyní, která každodenně pro mléko do- cházela.
24 article
„Že jsi se už vyspala,“ povídá. „Kdyby chom v noci byli odjížděli, musili bychom tě na ložit jako pytel s potravinami. Ne a ne ji vzbu dit!“ dodala k podruhyni. „Jako ti naši cikáni. Vytěká se to a pal by to jen jedlo a spalo. Myslila jsem si: „Co pak to byl sen,t stěhování, ten smutek ve vsi, to úzkostlivé modlení za deště, blesku a bouře?“ Pohlednu oknem na náves, vidím tam lidi; někdo jede zas vedou krávy na pastvu, drůbeže plná náves brůdek zrovna bělá se husami. A již jsem se chtěla ptáti, je-li to pravda či sen. Vždyť mezi stěhujícími se byla také žena právě přítomná! Jako na mou, dosud nepronesenou otázku maminka ptá se podruhyně: „Kde pak až jste byli s tou drobotinou?? „Seděli jsme tamhle v „Kuchynkách“ po jabloní, a když se mračilo, já řku: „Táto, pojdme domů!“ a šli jsme. Déšť chytil nás u samé vsi. To se to, pane, sjíždělo a seházelo všemi ce- stami nazpátek do vsi! Utíkali čerstvěji před deštěm než před vojnou. „Kde pak asi náš tatínek byl?“ vzdychla si maminka.
Cikán
25 article
Rychle jsem se oblekla a vyběhla na náves, Slunéčko ve vši kráse zářilo nad omladlou zemí. Radostí skákala jsem po jedné noze, že vidím zase lidi, kteří se včera stěhovali. Na družky po- hlížela jsem tklivě, jakobych rok je nebyl viděla. „Kde jste včera byli?“ ptám se jedné. „Ale tamhle pod jabloněmi, a když začal pršet, natáhli jsme plachtu na vůz a jeli domů Ah, Roubíčkovic jedou teprv dnes?“ dodala ukazujíe. „Kde jste byli?“ voláme na děti do vozu „Hečte, až v Luštěnicích u strejčka!“ Za chvíli maminka mne poslala k Mrázko vům pro třešně. „Jen jestli budou doma!“ do dala s pochybností. Jdu pro třešně. Z daleka upírám oči na chaloupku, jestli se již vrátili. Hned včera od- poledne odjížděli, a syn Pavel dával nám s „Pánembohem“, když jsme jeli s pole. Mrázkovic byli už zase doma. Drůbež bato- lila se po dvoře, brankou viděti bylo kravky. jež včera odváděly. Síň byla dokořán, vešla jsem dovnitř. Mrázek seděl za stolem, a žena slévala kávu. Tenkrát se káva vařila jen v neděli a ve svátek. „I vítám tě, co je ve vsi nového?“ — táž se Mrázková. Pověděla jsem vše, co jsem věděla. „A co tatinek, ještě nepřijel?- „Ba ne Hospodyně vzdychla: „Kde pak náš Pavel asi bloudí? Kdybych mu tak dohodit mohla hrnek kafe!“ V tom se dvéře otevřely, a hoch, právě že lený vchází do světnice, ospalý, polo odstrojený samé seno, kabát a vestu v náručí. Matka zůstala všecka ztrnulá, otci vypadla z ruky lžíce, oba na okamžik oněměli. „Teď na tebe matka vzpomínala,“ vypravi konečně ze sebe Mrázek. „A kdes, hochu, byl a jak jsi se měl?“ spustila matka. „Jestli pak jsi neměl hlad,a kdes byl v tom dešti? „Spal jsem na loubi v seně.“ „Pověz nám přec po pořádku, co se s tebou dělol“
Ah Roubíčkův Pavel Mrázkův Mrázek Mrázková Luštěnice
26 article
„Když jsem odešel z domova, utíkal jsen jedno karré až tamhle do panské řepky. Tam jsem si pěkně mezi řádky lehl a pomaloučku snědl jsem svítek, co jste mi na cestu upekla. „Tos, hochu, musil zkusit žízně v takovém parnu!“ vyptává se máť, zvědava, co všecko syr zkusil. „Chtělo se mi pít!“ svědčil syn, „ale bá jsem se vstát, aby mne nikdo nezpozoroval. Lez jsem po čtyřech ke studánce, napil se, co se m chtělo. Když se setmělo, šel jsem domů pol abych nikoho nepotkal. Vylezl jsem na loub, a za- hrabal se do sena. Byl jsem již dávno doma když vy jste přijeli, nechtěl jsem se ukázat abyste mohli spravedlivě říc', že o mně nevíte Kdybych byl něco zpozoroval, byl bych otevře dvířka v zadní lomenici a vzal do zaječích.“ „Zaplať Pánbůh, že k tomu nepřišlo,“ pra vila matka, nalévajíc opět kávu do hrnku. Sku- tečnost předstihla její přání. Nemusila hrnek ani házet, podala ho synovi zrovna do ruky. Konečně jsem s koupenými třešněmi ubíhala domů, kde mne maminka přivítala pokáráním, proč tak dlouho nejdu.
27 article
„Honem se převlékni a půjdeš s Ančou d kostela, je dnes svatého Petra a Pavla, zasvě- cený svátek!“ Ustrojeny jsme byly hned. Tehdáž jsme se moc nefintili, lepší šaty byly ve sklepě zazděny. „Pobožně se modlete!“ propouštěla ná maminka. „Nezapomeň na tatínka!“ přikazovala Na cestě sešly jsme se s baráčníkem, jenž se včera stěhoval s kozou a hodinami. Anča mi přikazovala, abych se nesmála. Když jsem je došla mluvili už o hodinách. „Pane, hodiny byly dobry!“ libovalsi domkář. „Byli jsme tamhle pod topoly, hodiny pověsil jsem na topol, a pořád jsme věděli, kolik je hodin. Když začalo se smrákat, povídám: „Je půl osmé, co říkáš ženo, Mariánko, abychom šli domů?“ A ona: „Jak chceš, táto.“ Sundal jsem hodiny, žena mi je zas přivázala na záda sebral jsme husy, kozu a děti a šli domů. A byl jsme pěkně doma, než začalo pršet.“ „Že jsme vás neviděli!“ diví se naše služka. Žena povídá: „Pojďme radši okolo humen aby si z nás někdo nestrh smích. Lidě se ted všemu vysmějí. Blaze tomu, kdo se směje na posled. „Jste ze všeho moudrý,“ lichotila m Anča. „Všecko udělá z muže dobrá žena. Tako ženy aby svíčkou v poledne hledal, jako je Mariánka. Jsme co jeden, to druhý. Až ke kostelu vedl chvalořeč o své Mariánce. Odpoledne přijel tatínek na koni, pospíchali jsme mu vstříc, ale nemohli jsme se k němu prodrati. Kolem shlukli se sousedé. „Nu, jak je? „Naši prohrávají,“ vzdychl tatínek. „Co to? Sousede, jak že to přišlo“ táže se občan, pláenuv na koženky, které v zimě v létě nosíval.
Anča Petro Pavel Mariánek
28 article
„Slyšel jsem, Benedek prý je vinen.) „Aby ho kati“ „Vsaďte se sousedi, tuenco, o vědro piva že v Netálii naši vyhrajou! Co, ne, co?“ vmísi se do řeči jiný, jenž měl ve zvyku říkati v každé větě „tuenco“, nebo aspoň „co“. — „Kde jsou tueneo takoví chlapíci, jako naši hoši, co, tan to jde, col „Ze tě, hochu, pustili!“ diví se dědeček. „Já jsem se nikoho neptal. Měl jsem n řízeno, dostavit se do Kněžmostu a čekat, až bude potřebí přípřeže, ale všecko přejelo a nikde se nesháněl. „Jen aby tě nepronáslodovali, když tě n propustili. „Sousede, víš co?“ A řečník pláenuv na koženky, praví: „Být tebou, poslal bych chas níka s koňmi na noc pryč. „Nemějte starostí, na takovou maličko dnes myslit nebudou, ani mě nepohřeši. Ostatně plnil jsem svou povinnost.? „Máš ty, sousede, přec jen kuráž, tueneo Já tam nechal koně i s vozem, co, a utek jsem tuenco, a pět dní jsem s loubě neslez', co, a si s tím jezdí tam kdo chce, co, ne, co? „Kde jste byl, tatinku, když tolik pršelo hřmělo?“ vmísila jsem se do řeči. „Spal jsem,“ odtušil tatínek. „Požádal jsem ho stinského, aby mne zavolal, bude-li třeba. Byl jsem cestou unaven; a spokojen, že jsem ne připustil stěhování vašemu ...
Kněžmost
29 article
Po několika dnech četl tatinek v novinách, že uzavřen mír. Lidé nabyli zas klidné mysli. Modlili jsme se zas u kapličky na poděkování za naše ochráněni, také procesí uspořádala stará Vyšohlidka v témž pořádku jako před válkou. Když jsme se vraceli, slyšeli jsme, že jsou u nás „Prajzi“, ale že se jich už nemusíme bát, když je uzavřen mír. Odpočívali u nás jen do rána. Válka byla zažehnána. Bohužel, navštívi i naši vísku zlý host, cholera, jež asi 30 lidív oběť si vyžádala. V Boleslavi ještě více lid umíralo, bývalo tam prý až 20 pohřbů denně. Téměř v každém stavení sousedním někdo zemřel. Tatínek byl často požádán, aby napsa poslední vůli. Maminka nebyla tomu ráda, když chodil do domů, epidemii stížených. „Ty jsi neopatrný,“ domlouvala mu „Každému chceš vyhovět a sebe i nás přived do neštěstí.“ „Jen se neboj!“ odvětil tatínek. „Mohlo b to přijít, i kdybych nikam nešel; jsme tím ob- klopeni. Ve všech staveních umřeli na choleru a nás Pánbůh chránil. Jsi tak pobožna a byla bys tak zatvrzelého srdce a bránila mi, prokázat službu nešťastným? Když umírají dětem ro- diče, mají děti zůstat beze všeho pořádkut Představ si, že by nás to potkalo.
Prajz Boleslav
30 article
Maminka již nebránila. Nahlížela také sva- tou povinnost. Mnohým osiřelým byl pak tatíne poručníkem. Konečně cholera vyskytovala se řidčeji ponenáhlu hrůzovládu svou složila. Zapomínal se ponenáhlu na útrapy války, ostatně jen z da- leka do vísky zasahující. Mladici, kteří bojoval v Italii, vrátili se většinou živi a veselí, roz- jaření vědomím, že zvítězili. Kdo jakou škodu utrpěl, obdržel náhradu, i soused „tueneo“ do- stal jiné koně a vůz. Jen ten, komu válka cholera zkosila bytosti nejbližší r nejmilejšl, stěží zapomínal na osudný rok. Však i tu čas, vše hojící lékař, přinesl úlevu a potěchu. Zůstala jen písnička, jež dlouho ještě z ús vesničanů zaznívala: „Utíkejte, Prajzi jdlou, všecko nám tu poherou . .“
Prajz