ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 35f47b20-71e0-11dc-8c62-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 43, person 51, org 4
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, ve středu dne 27. července 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 206.
4 article
Fa ranní a odpol. listr přodp láeí se- v Praze v adniinl ls ! : s dvojí donáiskee
Praha
5 article
ei ak o ke
6 article
věk ne nanki. .. dvojí záanlie
7 article Válka.
Válka. Z Petrohradu, 26. července. O 12. ho- dině 55 minut odpoledne. (Původní telegram »Nár. Listů«.) Z Mukdenu telegrafuje se časopisu »Novoje Vremja« ze dne 25. t. m., že v okolí města Telinu objevily se dvě sekty, jejichž nauka podobá se boxerské. Náčelníci těchto sekt byli zatčeni a čínskou vládou odsouzeni k smrti. Účast korejských vojínů v japon- ské armádě proti Rusům byla zji- šťěna zajetím Korejeů nedaleko Chajžensjanu. Zpráva došlá sem z Ljaojanu sděluje pověsť o srážce dne 23. t. m. při které zahájila útok ruská jízda. Japonci nechali ji přiblížiti se, načež jejich dělostřelectvo jalo se na ni stříleti. Kozácká baterie zaujala po- síci na pravo od siluice, ale později ji změnila. Nepřátelské dělostřeleetvo střílelo však na prvou posici ještě několik hodin; nemělo bezpochyby tušení, že kozácká baterie posiei změnila. Dne 24 července ráno obnoven byl boj nepřátelským dělostřelectvem. Ruské baterie odpovídaly. Za husté mlhy přiblížily se nepřátelské kolony k našim posicím, ale dvěma hromad- nými výstřely byly k ústupu přinu- ceny. Večer Japonci, pronásledováni kozáky, ustoupili. Ztráty ruské obná- šely 400 mužá. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Novoj Vremja Japonec Petrohrad Mukden Telin
8 article Jak Všeněmci slezští mluvil s dr. Körbrem?
Jak Všeněmci slezští mluvil s dr. Körbrem? Rozprávka, která se strhla minulého pátk ve Vídni mezi ministerským předsedou a pěti dů- věrníky Všeněmcův slezských, jest neméně za- jímavá pro to, co oni řekli jemu, než pro to, co on pověděl jim. Kdo posud nebyl jasně poznal. do jaké bozedné hlubiny všeněmecké panovač- nosti politika dra. Körbra byla svalila západní polovinu této monarchle, nejlépe může se po- učiti a přesvědčiti o tom z řečí všeněmeckého výkvětu slezského, proslovených v přátelské rozmluvě s náčelníkem vlády vídeňské. Mimo severní pohraničné krajiny královstvé českého zemézrádné býlí programu všeněme- ckého nevybujelo v obvodu monarchie habsbur- ské nikde mocněji a drzeji než v třetí korunn zemi české, ve vévodství slezském. Zde pru- šáctví už před stošedesáti čtyřmi léty zasadil svou páku na roztrhání a zabrání tohoto sou- státí; zde od oné doby důsledně a vytrvale pra- euje 6 jeho zkáze.
Körbr Vídeň
9 article
Státníci vídeňští v zaslepenosti své n ěme- eké tajně těšilí se z jeho díla, vidouce v něm spojence své politiky p-otislovanské, poněm- čujíci v oné zemi, ležící jaksi stranou o hlavního dějiště odnárodňovací činnosti víden- ské. Duch prušácký pronikal Němce slezské ode dávna. Vlády vídeňské neměly nic proti tomu, ani netušily, co pro samu existenci říše habs- burské odtud vykvele. Národnost slovanská, č- ská i polská, nepopiratelná, zjevná většina všeho cbyvatelstva slezského, byla vládní soustavou vídeňskou vydána ve psí domácí menšině ně- mecké, počítané dle zevnějšku stále k Rakou- sku, ale náležející dle svého nitra k Prusku, o roku 1871 k Všeněmecku. Když pak dne 17. října 1899 všeněmectví v Rakousku bylo nejen uznáno za nejlepší rakušáctví. ale rázem na odiv celému světu a na nejhrubš urážku převážné slovanské většiný, obývající tomto soustáti, povýšeno k neobmezenému držen a vykonávání vší státní moci rakouské a k roz- hodování o právech všech zdejších dárodův ne- německých: tož všeněměcké panstvo ve Slezsku už setřelo hranice, dělící je od sousedního Pru- ska. Záhubné účinky vládní politiky Körbrovy ve Slezsku jsou nejzjevnější. Po čtyřech létech jejího trvání vypadá to tam už jako v nějaké staré provincii pruské.
Němec Körbrův Prusko Rakousko Slezsko
10 article
Kdežto Všeněmci v pohiraničních sever- ních krajích českých, jakož letošní „jubilejní jejich sjezd v Chebu dokázal, posud prosebně upírají oči a spínají ruce k Prusku, horoucně toužíce k němu: „přijď si konečně pro nás!“ — bratři jejich v Opavě a v Těšíně už pokládaj se za plnokrevné Prušáky nejen věcně, ale formálně. Rakousko jest pro ně slanoviskem nadobro překonaným; práva a život Slovanův s nimiž žijí ve společné zemi, Čechův a Po- lákův, mají pro ně tutéž cenu, jakou právo život domácích Slovanův mají pro Prusko. Kdežto Všeněmci v Chebu před čtrnácti dny t- prve si dodávali nové kuráže, přisáhajíce, ž se probijou do budoucnosti všeněmecké. kamarádi jejich ve Slezsku jásají, že už pří tomnost jejich jest všeněmecká. A kdežto v Chebu ještě čekají, až nynější panovník ra- kouský zavře oči, poněvadž prý potom „císar Hehenzollernský přijde do Rakouska udělat po- řádek na prospěch Němcův“: v Těšíně a v Opavě plesají, že ta vytoužená hodina už uho- dila a že p. dr. Körber už má v ruce d ekre ministra pruskéhol
Slovanův Čechův Němcův doktor Körber Cheb Prusko Opava Těšín Rakousko Slezsko
11 article
Odtud celé to nodorozumění, jež vzníklo mezi nimi a jím pro takovou lapáli i, jakou opravdu jsou obmýšlené pobočky slovanské při učitelských ústavech německých v Těšíněa v Opavě! Kdyby delegáti Němcův slezských měli nejslabšího vědomí, že posud, ať chtějí neb nechtějí, žijou v Rakousku, jehožto ústava pro- sincová z r. 1867, vypracovaná samými Němi má článek 19., zaručující všem národů této říše stejné právo ku pěstování k rozvoji své zvláštnosti kmenovní, stejné právo jazykové ve školství a ve všech oborech správy státní: byli by si vědomi, že dr. Körber, ob- mýšleje při obou učitelských ústavech něme- ekých ve Slezsku zříditi pobočky české polské, chce učiniti jen směšně nepatr- nou mikroskopiekou splátku na onen ohromný kulturní dluh, jímž stát rakouský posud jest po- vinen slovanské většině ve vévodství slezském. Kdyby pokládali dra. Körbra posud za ministra rakouského, nikoliv už pruského, všeněmeckého. byli by uhodli, že jedná nikoliv z nějaké slabosti ke Slovanům, nýbrž jen ze svreho v a n nouze, poněvadž přece nemůže jít s á m uči ve Slezsku do národních škol českých a pol- ských, pro něž učitelův vůbec už se nedostává. Ale tu to vězí; Všeněmci slezští očekávali o dra. Körbra, že české a polské školy ve vévod- ství slezském buď obsadí učiteli něme- ckými nebo ještě lépe, nadebr zavře! Jak mu křivdí, nevědouce, že s nej- větším gustem by tak učinil! Jen z obavy pře strašným skandálem evropským, ba světovým. sáhl, jak sám jim řekl, jen k menšímu zlu z dvou, mezi nimiž měl volbu..
Němcův doktor Körber Opava Rakousko Slezsko
12 article NILI
NILI Však nepochodil. Z pěti důvěrníkův a mluv- čích, kteří jménem Všeněmeův slezských přijeli si došlápnout na něho pro jeho politiku slo- vanskolu (nebe i země div při tom nepuknou smíchy!), jeden po druhém pustil se do něho. Měli úlohy své dobře rozděleny a podávali s ho jako „zvířátka petrovská- Útob zahájil starosta města Opavy, zemský poslanec dr. Rochovanský, patrně pra- germán, jehožto předkové v teutoburském les otevřenými hubami lapali žaludy, padající s pra- dubův. Jal se zevrubně vypočítávati škody křivdy, jež Němci ve Slezsku „nepřetržitou po- slovaňujíeí“ politikou vládní snášejí ve všec oborech správy a konání spravedlnosti. Zejmen prý obě města, Opava i Těšín, jsou velice roz- hořčena „poslovaňující politikou“, ono zřízením gymnasia českého, toto polského. K tomu má nyní ještě přijíti zřízení slovanských pobočel na německých ústavech učitelských. Znepoko- jení a podráždění obyvatelstva prý dostoupilo proto takové míry, že ani řečník, ani kdo jiný z jeho přátel nemůže vzíti na sebe odpovědnost za národní výtržnosti, které snad budou ná- sledovati.
Všeněmův doktor Rochovanský Němec Opava Slezsko Těšín
13 article
Jakoby někdo jiný, než p. Rochowansky s ním ostatní Všeněmci v Slezsku byl býval vlast- ním původcem a oshovatelem „národních“, toti- všeněmeckých výtržností a bouří, ktoré k vůl tém ubohým pobočkám slovanským pro rozhod nou, převážnou většinu slovanskou ve Slezskt už se byly staly a sice i za činného účastenst c. k. úřadnictva! Ale všeněmečtí rozněcovatelé národních bouří ve Slezsku, nyní delegáti slez ských Všeněmeův u p. dra. Körbra patrně vzali si příklad z něho. Může-li ministerský předseda výborně srovnati se svou povinností ministra rakouského vůbec a ministra rakouské spravedlnosti zvláště, když už po čtyři léta vydává západní polovinu říše na pospas vše- némecké obstrůkci, může-li odvážiti se státního převratu zastavením hlavní zásady ústavnosti dle níž menšina má podrobiti se většině; může-li en napořád činiti všechna zemská, státní, kul- turní a jazyková práva rakouského Slovanstva závislá na svévoli Všeněmcův: proč by oni ve Slezsku podle vzoru jeho nemohli dělati v ma- lém totéž? Pan dr. Körber minulého pátku uslyšel z úst opavského purkmistra, jak Všeněmci ve Slezsku výborně mu porozuměli a jak zname- nitě dovedou ho napodobiti. Podalť mu p. Rocho- wansky zreadlo, v něm mohl spatřiti jen vlastní. nezfalšovanou podobu!
Rochowansky doktor Körber Slezsko Rocha
14 article
Druhý delegát Všeněmcův slezských, c. k. professor Hofmann zprvu vyložil panu dru. Körbrovi, že už vestátnění polského gymnasia v Těšíně bylo pro Němce slezské »hořkou urážkou a poškozením postaveni jejíeh v zemie. a nyní prý má provésti se na nich nové ná- silí, které však vydá ovoce své na pol politickém. Pan c. k. professor poučil ministra, jak to má narafičit, aby obmýšlené slovanské pobočky při. německých ústavech učitelských v Těšíně a v Opavě už před svým zrozením byly pohřheny. Ať prý jen zůstane n cestě »úřadní« a zeptá se nejdříve zemské školní rady ve Slezsku a pak zemského sněmu slezského. Hned prý bude s celou nepříje mnosti konec. Že na českých školách ve Slezsku jest nouze o učitele, pan professor Hofman přiznává; ale tím prý jsou vinni jen — Če- chové z Čech a z Moravy, poně- vadž žádných krajanův svých do škol slezských neposílaji! Že by re Slezsku samém měly být zřízeny i jen mizerné pobočky české a polské při učitelských ústa- vech německých, tedy pod d o zo re m ředitelstvím všeněmeckým, jak pan dr. Körber rozčepejřené všeněmecké kohouty ze Slezska chtěl uchlácholiti toho pan professor Hofmann nechce dopustit.
Hofmann doktor Němec Hofman Körber Těšín Opava Slezsko Čechy Morava
15 article
Jestliže pro české národní školy ve Slezsku jest potřebí také učitelův českých, kteři by se slez- skými dětmi dovedli mluvit, ať prý tam přijdou z Čech a z Moravy, ale Slezsko ať ma od poboček s lovanských při učitelských ústavech německých svatý pokoj. Pan profes- sor svádí všechnu vinu na Cechy v Če- chách a na Moravě, kteří prý na- strojili Němcům slezským novou tuto nepříjemnost. — Zcela po osvěd- čeném vzoru, jejž dal Všeněmcům v celém Ra- kousku p. dr. Körber. Dle něho národ če- ský jest vinen vším, co — on už v R- kousku udělal, dělá a ještě udělati chce !. Delegáti dr. Menger a komerční rada Janota prohlásili souhlasně, že už nyní a ni nejmírnější Němei ve Slezsku, za jakéž pánové patrně pokládají samy sebe, ne- budou moci raditi a napomínat k umírněnosti a zdrželivosti. Možno tedy očekávati veselé pokračování veřejných výtržností a bouří, pořádaných slez- skými Všeněmci, k nimž podle dosavadníeh zkušeností dlužno počítati i c. k. úřadníky v Ti- šíně a v Opavě. Pan dr. Körber vidí, že iv kancelářích státních má mnoho učelivých žáků, kteří jeho »slovanskou« politiku pochopili rovněž dobře, jako jeho už po celém svět smutně pověstnou »nestrannost« v oboru s pra- vedlnosti rakouské.
Němec doktor Körber Menger Janota Slezsko Čechy Morava Opava český národní škola
16 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 26. července. (Věci sle zs ké.) Ve vídeňském dopise »Slowa polsk.« nacházíme výklad nejnovějšího vládního opatření ve Slez- sku, jenž by — je-li správný — vysvětlil ná- padnou pevnost dra. Körbra proti vetu slezských Némců. Výklad prý pochází od jakéhosi pol- ského politika, který bývá z pravidla dob informován. Dr. Körber dle tohoto výkladu ne dal slezským Čechům a Polákům učitelské pobočky dobrovolně. Dáti je musil, nebot mu to bylo nařizeno a proto nemůže své nařízení odvolati. Némci prý odpykají ztrátou vlivu na ústřední vládu svůj politický nerozum a svůj nedostatek porozumění pro státní potřeby aneb úmyslné jich zanedbávání. Slezská depu- tace, jež dne 22. t. m. rozmlouvala s drem. Körbrem, zapomněla úplně, jaké stanovisko ně mecké strany zaujaly na říšské radě a v posled- ních delegacích k nejdůležitějšímu stätnímu po- žadavku, totiž ku potřebám ministerstva vojen- ství. Obě hlavní německé strany, mající největší vliv na rakouské Němce, totiž nacionálové Všeněmci, hlasovaly důsledně proti všem vojen ským požadavkům. Učinily to v únoru r. 1903. když se hlasovalo o zvýšení vojenského kon- tingentu a učinily to opětně letos v. delegacich. když šlo o schválení mimořádných vojenskýeh úvěrů na pozemni vojsko i válečné námořnictvo Téměř všichni němečti delegáti buď hlasoval proti předloze aneb aspoň výšli před hlasováním ze zasedací síně. Že Čechové hlasují opposičně — vyklád dále polský politik — toho jim nikdo za ny- nějších poměrů nemůže míti za zlé. Čechům se r. 1899 stala křivda, jež nebyla doposud na- pravena. Oni prohlašují veřejně, že jsou oppo- sice a mají právo opposičně hlasovati. Jinak jest u Němců. Od podzima r. 1899 rozhodujíeí kruhy rakouské činily vše možné, aby získaly Němce pro státní myšlénku a učinily z nich
Věk doktor Körber Čecho Polák Němec Praha
17 article
V drobném prodejí: pl .. . . . . a sh Ve slinlkách na veskori psl. . . . . . : . sk Inse rla ty platí se ho tově napřea dplacení lnlerty nádplnl- Tam nscházejí se ték rods kee tiskárna a ezpodico „Národnich Listu- Rakopiy zo novrac-ji
18 article
státní stranu, o kterou by se vláda mohla bez- pečně opříti při státních otázkách největšího vý- znamu. Ale všechny ty snahy byly marny. Ně- mečtí politikové dokázali, že ž ádná rakou- ská vláda se nemůže na ně spole- hnouti, běžíli ozabezpečení hranic a celistvosti státu. Němci buď nemaji politického smyslu, aneb — a to je mnohem horší — úmyslně se snaží Rakousko oslabiti. Není těžko se domysliti, z jaké příčiny. Chování Němců v posledních delegacích otevřelo konečně oči i rozhodujícím kruhům. Mezi tímto chováním Němců a rozhodnutím vlády o slovanských pobočkách ve Slezsku jest příčinná spojitost. Pisatel uvádí pak slova, jež prý panovník za jakési dvorní slavnosti pronesl v poslední době k ryt. Jaworskému. Pravil prý mu, že nařídil své vládě, aby ve věcech politi- ckých nikdy nepodnikala ničeho, nesrozuměvši se dříve s polským kolem. Tato opatrnost pa- novníkova prý zarazila vládnoucí Excellence, které se pořád ještě nadály možnosti německého kabinetu, oplrajícího se výlučně o Němce. Prolo prý dr. Körber za posledních delegací zaklínal německé delegáty ve své »Moutags Rev. «, aby hlasovali pro vojenské požadavky. Ale i toto zaklinání minulo se cíle. Dra. Körbra stihl týz osud, jejž Němci připravili hr Taaffovi i Bade- novi, kteří se původně také chtěli opfrati o Němce. Dostav košem od Němců, dr. Körber jede nyní do Haliče, aby si pojistil lásku polského kolaa závdavkem dává Polákům a spolu s nimi i Če- chům slezským slovanské pobočkv. O jakémsi rozladu mezi drem. Körbrem a německými štranami svědčil by i vídeňský dopis krakovského »Czasu«, v němž blízký vládě pisatel tvrdí, že Rakousko trpi nyní tyranií poslanců. Na zlomení této tyranie je třeba silné, eíle vědomé vlády, mající oporu nahoře.
Němec Jaworský Körber Taaff Bade Polák Rakousko Slezsko Halič Moutags Rev
19 article
»Taková vláda — píše »Czas« — neohlédajíe se na křiky a protesty, byla by povinna roz- řešiti netoliko jednu spornou otázku, nýbrž všechný najednou a všechny spra- vedlivě. Pak by se poslanecká tyranie uká- zala světu ve své nahotě, ukázalo by se, že by proti jednomu a témuž vládnímu opatření pro- testovaly obě sporné strany. Vláda, která by spravedlivě rozřešila otázku university vlašské, české university na Moravě, jazyka úřadního atd., mohla by předem očekávati, že se protesty posypou z cbou stran a že se poslanecká tyranie navzájem pozře. Dokud to se nestane — míní vládní pisalel — o uzdravení vnitřních poměrů v Rakousku nemožno ani sníti«. Z Opavy, 26. července. (Nové demo- strace proti zemskému presi- dentu.) Včera konala se ohlášená protestní sehůze německého spolku opavského, v níž sta- rosta dr. Rochovanský podával zprávu o slyšení u dra. Körbra. Mluvčí opakoval nechutnou lež o poslováňování Slezska, o poškozování práv slezských Němců atd. Vůdcové slezských Němců nebyli prý v čas o vládním úmyslu informováni a dověděli se o něm teprve, když byl hotovou věcí. Ale německá většina na slezském sněmu prý vládě dokáže, že musí býti, slyšena ve vě cech, týkajících se životních zájmů slezských Němců. Němci ve Slezsku nemají prý nyně jšl vládě z čeho děkovati a proto mohou prý s klidným svědomím vstoupiti do opposice. »Setrváme na dráze zákona (!) a práva (I !) — končil emfaticky dr. Rochovanský — ale nej- ostřejši opposice poslanců jest nyní nezbytnaa doufám, že veškero německé obyvatelstvo Slez- ska bude je podporovati y bojí proti poslova- ňování Slezska«.
doktor Rochovanský Němec Rakousko Opava Slezsko český univerzita na Morava slezský Němec
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z roku 1866. Válečné vzpomínky vesničanky D.B. „Bylo v době postní, kdy jednou k večeri poprvé obrácena pozornost má k věcem, které se připravovaly. Po večeři modlil se otec, matla celá rodina i s čeládkou růženec, a modlitba kon- čila prosbou: „Aby nás od vojny, hladu a mor tachovati ráčil!...“ Otec, jediný ve vsi, o- biral noviny. Po vočerní modlitbě přicházel k nám sousedé, aby se dověděli, „jak to do- padá“, a do noci hovořili. I ženy přicházely ndily se, kam zakopati truhly s nejpěknějším hatstvem a peřinami. Na jaře u kapličky každo denně po klekání bývalo modlení a častěji n jiná léta procesí, „aby Pánbůhi na přímluvu ro- diěky boží od nás vojnu odvrátiti ráčil“ — ja připominala stará žena, pořadatelka, když n za družičky vyprošovala.
21 article
Přišel rozkaz, aby se dostavili reservní vo jici. Chodili se loučit synové sousedů a příbuz ních. Šlo do živého! Viděla jsem, jak rodiče čírali požehnání synovi, otee jej s hlavou svě- šenou vyprovázel, matka, hořce plačíe rukama kmila. I mnohé divči oči byly od pláče za- rudlé. Vojáci z naší vesnice přišli všichni do lialic. Rozčilení se vzmáhalo. Mužští dychtivě čekali na noviny, usedali podvečer u nás na „zá- krobci“ a naslouchali čtení otcovu, až jim dímky vyhasly. Ženské přišly vždy se starou piáténou košili, kterouž na kousky rozstříhaly a eupovaly. My malí jsme též cupovali, cupo- vání bylo leď skoro jediným naším úkolem. — „Máte na to ohebnější prsty,“ říkaly maminky. — Cupanina odváděla se představenému, teni písílal do krajského města a odtud vypraven za vojskem. Jednou, za svátečního odpoledne, skočí če- ledín přímo se senníku a vyděšen, volá: „Prajzi. Prajzi! Jeden jede napřed, viděl jsem ho s půdy!“ Než domluvil, vjel tryskem voják do vsi; tečil se sem tam na koni a ptal se lidí, kde zůstává představený. Nebyl to Prušák, nýbrž o „pašich“. Za chvili bylo na návsí vojska jako
Prajz Prušák
22 article
much. Vojáci ručnice postavili do řady a sami volně se pohybovali. Do večera jsme se my děti, zvláště hoši s vojíny spřátelili. Plali jsme se jich, jestli nepřišli z Italie, jestli se tam ne- sešli s hochy z naší vesnice a jestli z těch flin budou střílet opravdovsky? — Třetiho dne vo- jáci odešli. Teď teprve lidé náležitý strach z vojny do stali. Schovávali nejcennější věci do bezpečnýcl úkrytů. Pamatuji se, jak maminka vybírala pěk- nější kusy šatstva a skládala je do velké truhly a do jině bedny vtěsnala peřiny a dala je odněst do sousedního statku, kde měli sklep se zapada- jícími dveřmi. Když sklep byl plný, zazdili dvéře eihlami, takovými, jakými byla vydlážděna sin- Chodili jsme pak na cihly tancovat, aby nebyl znát, že jsou nové. Ještě mnhokráte zastavili se vojáci ve vsi, čím dál, tím smutněji je vyprovázeli vesničané Mluvili mezi seboů: „Který pak vrátí se zdráv který zmrzačen, a klerý se vůbec nevrátí? Ženy zakrývaly si oči zástěrami. Matky, které měly syny v Ilalii, uši si zacpávaly, aby ne- slyšeli troubení a bubnování. „Vždyť nám to může srdce utrhnout!“ naříkaly. Mladé dívky pořád ze šátků kukle dělaly, aby nebylo vidět, jak jsou uplakány. Naposledy přišli Sasi. Bylo jich v každém stavení, jak když nabije. Zdrželi se však jen přes noc. Také bylo u nás několik rodin, jež uprehly před válkou, od Mnichova Hradiště. Později přišli za nimi druzí, kteří tam původně zůstali doma hlidati. Když viděli zazděné sklepy, říkali;
Sas Mnichov Hradiště
23 article
„Lidičky, to vám není nie platno, voják přijde, pustí kver a když to zaduní, pozná, že je sklep vytrhají dlaždice a vydrancují všecko, jakoby bylo v komoře. Ještě hůře dělají, kde vidí, že je všecko před nimi usehováno. Nejlíp, zůstat doma a všecko zotvírat, ať si vezmou, co chtějí. My byli doma, dokud jsme mohli. Vám je tu ještě dobře, ale u nás je boží dopuštění. Jednou, za tichého, tmavého večera vyzvala mne maminka, abych šla s ní. Vzala bedničku, nevelkou, ale těžkou. Mně dala rýč. Když jsme přišli na konec zahrady, zastavila se a pod jabloní, košatě rozvětvenou, jala se jamku hlou- biti. Vložili jsme bedničku a opět hlínou a drnem ukryly. Maminka pravila, že tam jsou naše nej cennější věci, že nám to zde spíše obstojí, než ve sklepě. Ale ať prý se o tom nikomu nezmí ním! Pochopila jsem, a nikomu neřekla slo- víčka. Bylo to první tajemství v mém životě .. O válce mluvilo se stále hrozivěji. Mužst chodili se dívat na Chlum, viděli prý vojska „jako když celý kraj suknem potáhne.“ Mnoz již chystali se uprehnouti. Chystali se, chystali ale žádnému se nechtělo ze svého. Tatínek jin říkal: „Nepospíchejte, vždyť nás tu nenechají dostaneme rozkaz, abychom se vystěhovali bude-li zde bitva. Na chvíli se upokojili. Pak přišlo nařízeni aby někteři jeli na „fiřpon“ (připřež) a litovali že neujeli. Starosta musil pověděti, kdo má pěkné koně a ten musil, chtě nechtě, poslatje na přípřež. Chasníci prohlásíli, že nepojedou; proslý chalo se, že každého mladého hocha, který nen zrovna slepý nebo kulhavý, navléknou hned d vojenských šatů. „To bychom jim sami vlezli do pasti,o mínili.
Chlum
24 article
Musili tedy sedláci na „fiřpon“ sami. Ti, kteří dosud zavoláni nebyli, nakládl honem zásoby potravin a ujížděli. Lidé, kteř- potahu neměli, jako baráčníci a podruzi, na- plnili nůše, košíky, rance, sebrali děti a šli. D e 28. června 1866, den před sv. Petrem Pavlem, bylo stěhování všeobecné. Bylo to ná- řku! Loučíce se, padali si do náručí. „S Pánem- bohem! opatruj vás Pánbůh, jestli pak se ješte někdy uvidíme?“ — Dále nemohli, pláč pře- rval jim slova. Rodina za rodinou odjižděla, ne- vědouce, kam. Byl parný den; otec s čeledínem za vsí orali. Tatínek poháněl čeledínovi koně tak pokojně, jakoby se nic nebylo dělo. Když sou- sedé jeli okolo, volajíce: „Tak s Pánembohem! — tázal se tatinek : „Kam jedete? Což bláznite?“ — O- povídali obyčejně: „Jaká pomoe! Slepý mlá denec prorokoval, že bude v Čechách nejhůř. až lidé budou utíkat a nevědět, kam. Kdybyste nechal orání a jel také, než bude pozdě!“ „Ani se nehnu, dokud nebudu musit!“ a oral dále. Běhala jsem stále se vzkazem od maminky
Petro Pavel Čechy
25 article
„že každý se již vypravuje, ze ves se už prázdnl maminka vzkazuje, aby hned jeli domů. „Až dooráme!“ odbyl mne otee. Sedla jsem na mez vedle pole s hrachiem a trhala si lusky. Jindy bych měla u sebe několik kamarádek — a dnes? Kdo ví, kde jsou! Ko- nečně bylo dooráno a šli jsme domů. Stále po- tkávali jsme vystěhovalce. Nejdříve junáka s čer- veným uzlíkem pod paží. „Tak s Pánembohem „Kam pak, Pavlíku? „Kam mne oči povedou a nohy ponesou. „Jste všichni jako blázni,“ míni tatínek. „Mám čekat, až přijdou a seberou mě? „Nu, jdi si, ale je to hloupostl O několik kroků dále potkali jsme rodinu s níž loučení nebylo smutné. Rozesmáli jsme s ne jejich „s Pánembohem'!! ani odpovědět jsme nemohli. Napřed chlapec, žena husy pře sebou, za ním otec vedl kozu na provázku, no druhé ruce měl košík a na zádech přivázané ho- diny. Žena s povázanou nůší na zádech vedlaz ruku děvčátko as čtyřleté. „I to je nápad!“ smál se otec, ukazujen hodiny
Pavlík ko
26 article
Muž nemeškal vysvětlit, jak na to přišli. „To Mariánka má takové nápady. Když jsme byli již vypraveni, povídám: „Můj bože tak půjdeme, kam nás nohy ponesou, a nebu- deme ani vědět, je-li dopoledne nebo odpoledne. Tu žena povídá: „Víš co, tatínku, vezměme hodiny s sebou.“ — „Ale jak?“ A ona užto měla: „Pěkně ti je přivážu na záda, půjdu za tebou, a budeme pořád vědět, kolik je hodin. Co tomu říkáte? Jen kdyby ta koza nezlobila) Někdy do perpetliku (kývadlo) trkne, že ho roz- hcupá, nebo zas nastaví roh a perpetlik se za- staví a Mariánka ho musí rozhoupat.- „Vždyť máte kapesní!“ povídá otec, smí- chem zčervenalý. „Mám, po nebožtíku otei; ale už moc le t- nejdou.“ „Vždyť jsem je na vás ještě nedávno viděl!“ „Inu, nosím je, k vůli řetězu,“ přiznáva se baráčník upřímně, „že to, víme, lepší vy- padá, když se člověk ustrojí. Ale, jak povídám nejdou už léta. Počkej, kozičko, počkej, zas js zastavila hodiny.
Mariánek
27 article
A žena rozhoupala kývadlo. „Tak abychom s Pánembohem šli, tatínku!“ Doma nové loučení. Sousedka přišla dál mamince s Pänembohem, a obě plakaly. Darmo tatínek těšil, že ještě není tak zle, ženy naději už ztratily. Ves byla téměř prázdná. Ve staveni pouze hlídač zbyl, nějaký dědeček, babička, hospodář či hospodyně; ostatní všichní pryč, i koně, krávy, ovce, ba i drůbež. Asi ve dvě hodiny přieválal zase voják na koni a přímo k nám do dvora. Nařizoval, aby ihned poslány byly koně na „fiřpon“, bez vozu, jen na přípřež. Hledali jsme čeledina, však marně. Víděl vojína přijižděti, utekl a skryl se kdesi v žitě. Nezbylo, než aby tatínek jel sám. Bylo nám také úzko; ze všech, co na připřež odjeli, žádný dosud nepřijel zpět. Jen jeden nechal tam koně i s vozem a utekl domů. Kdo ví, kdy tatínka uvidíme! Všichni jsme plakali, když sednuv na koně, odjížděl. Teď se o nás staral jen dědeček. Jako před- stavený vzdálit se nesměl.
28 article
Ke všemu ještě obloha se zafemňiovala, slunce před tím palčivé, se skrylo. Ve vsi pano- valo děsné ticho. Jindy kýhaly husy, bečely ovce, kravky bučely, zaržáli občas koně, děti křičely, lidé přebíhali, smáli se, zpívali nebo plakali a se vadili. Teď jako na pustém hřbitově. Najednou slyším bučet, bečet. .. Běžím po zvuku, přichází z opačného konce vsi, kde sedlák také původně nechtěl se stěhovat, ale na konec jej přece skličovala ta zmrtvělost vsi. Chasa vyváděla dobytek, čeledín zapřahal koné do vozu, naplněnéhc potravinami. Selka, plačíe, líbala děti, sedlák je na vůz vysazoval, padli s s mužem do náručí; selka zůstala doma, hlídat, sedlák odjižděl do vesnice, as dvě hodiny vzdá- lené. Měl ještě jeden statek. Za všeobecného pláče vyjeli ze vrat: nejdříve čeledín s vozem, pak děvečky s kravami, naposledy dva výrost- kové hnali ovce. Smutné stěhování, na noc, pod širé nebe, jež nevěštilo nie dobrého. S pláčem vrátila jsem se domů. Stmívalo se, nastávala smutná n „No, neplač,“ chlácholila maminka, „a pojd držet pytel. Nandáme do něho mouky, do druhého chleba, a pojedeme také. Dědeček nám půjčí koně.