1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 27. července 1904.
Praha
4
article
Fa ranní a odpol. listr
přodp láeí se-
v Praze v adniinl
ls ! :
s dvojí donáiskee
Praha
6
article
věk
ne
nanki. ..
dvojí záanlie
7
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 26. července. O 12. ho-
dině 55 minut odpoledne. (Původní telegram
»Nár. Listů«.) Z Mukdenu telegrafuje
se časopisu »Novoje Vremja« ze dne
25. t. m., že v okolí města Telinu
objevily se dvě sekty, jejichž nauka
podobá se boxerské. Náčelníci těchto
sekt byli zatčeni a čínskou vládou
odsouzeni k smrti.
Účast korejských vojínů v japon-
ské armádě proti Rusům byla zji-
šťěna zajetím Korejeů nedaleko
Chajžensjanu.
Zpráva došlá sem z Ljaojanu
sděluje pověsť o srážce dne 23. t. m.
při které zahájila útok ruská jízda.
Japonci nechali ji přiblížiti se, načež
jejich dělostřelectvo jalo se na ni
stříleti. Kozácká baterie zaujala po-
síci na pravo od siluice, ale později
ji změnila. Nepřátelské dělostřeleetvo
střílelo však na prvou posici ještě
několik hodin; nemělo bezpochyby
tušení, že kozácká baterie posiei
změnila.
Dne 24 července ráno obnoven
byl boj nepřátelským dělostřelectvem.
Ruské baterie odpovídaly. Za husté
mlhy přiblížily se nepřátelské kolony
k našim posicím, ale dvěma hromad-
nými výstřely byly k ústupu přinu-
ceny. Večer Japonci, pronásledováni
kozáky, ustoupili. Ztráty ruské obná-
šely 400 mužá.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Novoj Vremja
Japonec
Petrohrad
Mukden
Telin
8
article
Jak Všeněmci slezští mluvil
s dr. Körbrem?
Jak Všeněmci slezští mluvil
s dr. Körbrem?
Rozprávka, která se strhla minulého pátk
ve Vídni mezi ministerským předsedou a pěti dů-
věrníky Všeněmcův slezských, jest neméně za-
jímavá pro to, co oni řekli jemu, než pro to, co
on pověděl jim. Kdo posud nebyl jasně poznal.
do jaké bozedné hlubiny všeněmecké panovač-
nosti politika dra. Körbra byla svalila západní
polovinu této monarchle, nejlépe může se po-
učiti a přesvědčiti o tom z řečí všeněmeckého
výkvětu slezského, proslovených v přátelské
rozmluvě s náčelníkem vlády vídeňské.
Mimo severní pohraničné krajiny královstvé
českého zemézrádné býlí programu všeněme-
ckého nevybujelo v obvodu monarchie habsbur-
ské nikde mocněji a drzeji než v třetí korunn
zemi české, ve vévodství slezském. Zde pru-
šáctví už před stošedesáti čtyřmi léty zasadil
svou páku na roztrhání a zabrání tohoto sou-
státí; zde od oné doby důsledně a vytrvale pra-
euje 6 jeho zkáze.
Körbr
Vídeň
9
article
Státníci vídeňští v zaslepenosti své n ěme-
eké tajně těšilí se z jeho díla, vidouce v něm
spojence své politiky p-otislovanské, poněm-
čujíci v oné zemi, ležící jaksi stranou o
hlavního dějiště odnárodňovací činnosti víden-
ské. Duch prušácký pronikal Němce slezské ode
dávna. Vlády vídeňské neměly nic proti tomu,
ani netušily, co pro samu existenci říše habs-
burské odtud vykvele. Národnost slovanská, č-
ská i polská, nepopiratelná, zjevná většina všeho
cbyvatelstva slezského, byla vládní soustavou
vídeňskou vydána ve psí domácí menšině ně-
mecké, počítané dle zevnějšku stále k Rakou-
sku, ale náležející dle svého nitra k Prusku, o
roku 1871 k Všeněmecku. Když pak dne 17.
října 1899 všeněmectví v Rakousku bylo
nejen uznáno za nejlepší rakušáctví.
ale rázem na odiv celému světu a na nejhrubš
urážku převážné slovanské většiný, obývající
tomto soustáti, povýšeno k neobmezenému držen
a vykonávání vší státní moci rakouské a k roz-
hodování o právech všech zdejších dárodův ne-
německých: tož všeněměcké panstvo ve Slezsku
už setřelo hranice, dělící je od sousedního Pru-
ska. Záhubné účinky vládní politiky Körbrovy
ve Slezsku jsou nejzjevnější. Po čtyřech létech
jejího trvání vypadá to tam už jako v nějaké
staré provincii pruské.
Němec
Körbrův
Prusko
Rakousko
Slezsko
10
article
Kdežto Všeněmci v pohiraničních sever-
ních krajích českých, jakož letošní „jubilejní
jejich sjezd v Chebu dokázal, posud prosebně
upírají oči a spínají ruce k Prusku, horoucně
toužíce k němu: „přijď si konečně pro nás!“ —
bratři jejich v Opavě a v Těšíně už pokládaj
se za plnokrevné Prušáky nejen věcně, ale
formálně. Rakousko jest pro ně slanoviskem
nadobro překonaným; práva a život Slovanův
s nimiž žijí ve společné zemi, Čechův a Po-
lákův, mají pro ně tutéž cenu, jakou právo
život domácích Slovanův mají pro Prusko.
Kdežto Všeněmci v Chebu před čtrnácti dny t-
prve si dodávali nové kuráže, přisáhajíce, ž
se probijou do budoucnosti všeněmecké.
kamarádi jejich ve Slezsku jásají, že už pří
tomnost jejich jest všeněmecká. A kdežto
v Chebu ještě čekají, až nynější panovník ra-
kouský zavře oči, poněvadž prý potom „císar
Hehenzollernský přijde do Rakouska udělat po-
řádek na prospěch Němcův“: v Těšíně a
v Opavě plesají, že ta vytoužená hodina už uho-
dila a že p. dr. Körber už má v ruce d ekre
ministra pruskéhol
Slovanův
Čechův
Němcův
doktor
Körber
Cheb
Prusko
Opava
Těšín
Rakousko
Slezsko
11
article
Odtud celé to nodorozumění, jež vzníklo
mezi nimi a jím pro takovou lapáli i, jakou
opravdu jsou obmýšlené pobočky slovanské při
učitelských ústavech německých v Těšíněa
v Opavě! Kdyby delegáti Němcův slezských
měli nejslabšího vědomí, že posud, ať chtějí neb
nechtějí, žijou v Rakousku, jehožto ústava pro-
sincová z r. 1867, vypracovaná samými Němi
má článek 19., zaručující všem národů
této říše stejné právo ku pěstování
k rozvoji své zvláštnosti kmenovní, stejné právo
jazykové ve školství a ve všech oborech správy
státní: byli by si vědomi, že dr. Körber, ob-
mýšleje při obou učitelských ústavech něme-
ekých ve Slezsku zříditi pobočky české
polské, chce učiniti jen směšně nepatr-
nou mikroskopiekou splátku na onen ohromný
kulturní dluh, jímž stát rakouský posud jest po-
vinen slovanské většině ve vévodství slezském.
Kdyby pokládali dra. Körbra posud za ministra
rakouského, nikoliv už pruského, všeněmeckého.
byli by uhodli, že jedná nikoliv z nějaké slabosti
ke Slovanům, nýbrž jen ze svreho v a n
nouze, poněvadž přece nemůže jít s á m uči
ve Slezsku do národních škol českých a pol-
ských, pro něž učitelův vůbec už se nedostává.
Ale tu to vězí; Všeněmci slezští očekávali o
dra. Körbra, že české a polské školy ve vévod-
ství slezském buď obsadí učiteli něme-
ckými nebo ještě lépe, nadebr
zavře! Jak mu křivdí, nevědouce, že s nej-
větším gustem by tak učinil! Jen z obavy pře
strašným skandálem evropským, ba světovým.
sáhl, jak sám jim řekl, jen k menšímu zlu z
dvou, mezi nimiž měl volbu..
Němcův
doktor
Körber
Opava
Rakousko
Slezsko
12
article
NILI
NILI
Však nepochodil. Z pěti důvěrníkův a mluv-
čích, kteří jménem Všeněmeův slezských přijeli
si došlápnout na něho pro jeho politiku slo-
vanskolu (nebe i země div při tom nepuknou
smíchy!), jeden po druhém pustil se do něho.
Měli úlohy své dobře rozděleny a podávali s
ho jako „zvířátka petrovská-
Útob zahájil starosta města Opavy, zemský
poslanec dr. Rochovanský, patrně pra-
germán, jehožto předkové v teutoburském les
otevřenými hubami lapali žaludy, padající s pra-
dubův. Jal se zevrubně vypočítávati škody
křivdy, jež Němci ve Slezsku „nepřetržitou po-
slovaňujíeí“ politikou vládní snášejí ve všec
oborech správy a konání spravedlnosti. Zejmen
prý obě města, Opava i Těšín, jsou velice roz-
hořčena „poslovaňující politikou“, ono zřízením
gymnasia českého, toto polského. K tomu má
nyní ještě přijíti zřízení slovanských pobočel
na německých ústavech učitelských. Znepoko-
jení a podráždění obyvatelstva prý dostoupilo
proto takové míry, že ani řečník, ani kdo jiný
z jeho přátel nemůže vzíti na sebe odpovědnost
za národní výtržnosti, které snad budou ná-
sledovati.
Všeněmův
doktor
Rochovanský
Němec
Opava
Slezsko
Těšín
13
article
Jakoby někdo jiný, než p. Rochowansky
s ním ostatní Všeněmci v Slezsku byl býval vlast-
ním původcem a oshovatelem „národních“, toti-
všeněmeckých výtržností a bouří, ktoré k vůl
tém ubohým pobočkám slovanským pro rozhod
nou, převážnou většinu slovanskou ve Slezskt
už se byly staly a sice i za činného účastenst
c. k. úřadnictva! Ale všeněmečtí rozněcovatelé
národních bouří ve Slezsku, nyní delegáti slez
ských Všeněmeův u p. dra. Körbra patrně vzali
si příklad z něho. Může-li ministerský předseda
výborně srovnati se svou povinností ministra
rakouského vůbec a ministra rakouské
spravedlnosti zvláště, když už po čtyři
léta vydává západní polovinu říše na pospas vše-
némecké obstrůkci, může-li odvážiti se státního
převratu zastavením hlavní zásady ústavnosti
dle níž menšina má podrobiti se většině; může-li
en napořád činiti všechna zemská, státní, kul-
turní a jazyková práva rakouského Slovanstva
závislá na svévoli Všeněmcův: proč by oni ve
Slezsku podle vzoru jeho nemohli dělati v ma-
lém totéž?
Pan dr. Körber minulého pátku uslyšel
z úst opavského purkmistra, jak Všeněmci ve
Slezsku výborně mu porozuměli a jak zname-
nitě dovedou ho napodobiti. Podalť mu p. Rocho-
wansky zreadlo, v něm mohl spatřiti jen vlastní.
nezfalšovanou podobu!
Rochowansky
doktor
Körber
Slezsko
Rocha
14
article
Druhý delegát Všeněmcův slezských, c. k.
professor Hofmann zprvu vyložil panu dru.
Körbrovi, že už vestátnění polského gymnasia
v Těšíně bylo pro Němce slezské »hořkou
urážkou a poškozením postaveni jejíeh v zemie.
a nyní prý má provésti se na nich nové ná-
silí, které však vydá ovoce své na pol
politickém. Pan c. k. professor poučil
ministra, jak to má narafičit, aby obmýšlené
slovanské pobočky při. německých ústavech
učitelských v Těšíně a v Opavě už před svým
zrozením byly pohřheny. Ať prý jen zůstane n
cestě »úřadní« a zeptá se nejdříve zemské
školní rady ve Slezsku a pak zemského sněmu
slezského. Hned prý bude s celou nepříje mnosti
konec. Že na českých školách ve Slezsku
jest nouze o učitele, pan professor Hofman
přiznává; ale tím prý jsou vinni jen — Če-
chové z Čech a z Moravy, poně-
vadž žádných krajanův svých do
škol slezských neposílaji! Že by re
Slezsku samém měly být zřízeny i jen mizerné
pobočky české a polské při učitelských ústa-
vech německých, tedy pod d o zo re m
ředitelstvím všeněmeckým, jak
pan dr. Körber rozčepejřené všeněmecké
kohouty ze Slezska chtěl uchlácholiti toho
pan professor Hofmann nechce dopustit.
Hofmann
doktor
Němec
Hofman
Körber
Těšín
Opava
Slezsko
Čechy
Morava
15
article
Jestliže pro české národní školy ve Slezsku jest
potřebí také učitelův českých, kteři by se slez-
skými dětmi dovedli mluvit, ať prý tam přijdou
z Čech a z Moravy, ale Slezsko ať ma
od poboček s lovanských při učitelských
ústavech německých svatý pokoj. Pan profes-
sor svádí všechnu vinu na Cechy v Če-
chách a na Moravě, kteří prý na-
strojili Němcům slezským novou
tuto nepříjemnost. — Zcela po osvěd-
čeném vzoru, jejž dal Všeněmcům v celém Ra-
kousku p. dr. Körber. Dle něho národ če-
ský jest vinen vším, co — on už v R-
kousku udělal, dělá a ještě udělati chce !.
Delegáti dr. Menger a komerční rada
Janota prohlásili souhlasně, že už nyní a ni
nejmírnější Němei ve Slezsku, za
jakéž pánové patrně pokládají samy sebe, ne-
budou moci raditi a napomínat
k umírněnosti a zdrželivosti.
Možno tedy očekávati veselé pokračování
veřejných výtržností a bouří, pořádaných slez-
skými Všeněmci, k nimž podle dosavadníeh
zkušeností dlužno počítati i c. k. úřadníky v Ti-
šíně a v Opavě. Pan dr. Körber vidí, že iv
kancelářích státních má mnoho učelivých žáků,
kteří jeho »slovanskou« politiku pochopili
rovněž dobře, jako jeho už po celém svět
smutně pověstnou »nestrannost« v oboru s pra-
vedlnosti rakouské.
Němec
doktor
Körber
Menger
Janota
Slezsko
Čechy
Morava
Opava
český národní škola
16
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 26. července. (Věci sle zs ké.)
Ve vídeňském dopise »Slowa polsk.« nacházíme
výklad nejnovějšího vládního opatření ve Slez-
sku, jenž by — je-li správný — vysvětlil ná-
padnou pevnost dra. Körbra proti vetu slezských
Némců. Výklad prý pochází od jakéhosi pol-
ského politika, který bývá z pravidla dob
informován. Dr. Körber dle tohoto výkladu ne
dal slezským Čechům a Polákům učitelské
pobočky dobrovolně. Dáti je musil, nebot
mu to bylo nařizeno a proto nemůže své
nařízení odvolati. Némci prý odpykají ztrátou
vlivu na ústřední vládu svůj politický nerozum
a svůj nedostatek porozumění pro státní potřeby
aneb úmyslné jich zanedbávání. Slezská depu-
tace, jež dne 22. t. m. rozmlouvala s drem.
Körbrem, zapomněla úplně, jaké stanovisko ně
mecké strany zaujaly na říšské radě a v posled-
ních delegacích k nejdůležitějšímu stätnímu po-
žadavku, totiž ku potřebám ministerstva vojen-
ství. Obě hlavní německé strany, mající největší
vliv na rakouské Němce, totiž nacionálové
Všeněmci, hlasovaly důsledně proti všem vojen
ským požadavkům. Učinily to v únoru r. 1903.
když se hlasovalo o zvýšení vojenského kon-
tingentu a učinily to opětně letos v. delegacich.
když šlo o schválení mimořádných vojenskýeh
úvěrů na pozemni vojsko i válečné námořnictvo
Téměř všichni němečti delegáti buď hlasoval
proti předloze aneb aspoň výšli před hlasováním
ze zasedací síně.
Že Čechové hlasují opposičně — vyklád
dále polský politik — toho jim nikdo za ny-
nějších poměrů nemůže míti za zlé. Čechům se
r. 1899 stala křivda, jež nebyla doposud na-
pravena. Oni prohlašují veřejně, že jsou oppo-
sice a mají právo opposičně hlasovati. Jinak
jest u Němců. Od podzima r. 1899 rozhodujíeí
kruhy rakouské činily vše možné, aby získaly
Němce pro státní myšlénku a učinily z nich
Věk
doktor
Körber
Čecho
Polák
Němec
Praha
17
article
V drobném prodejí:
pl .. . . . . a sh
Ve slinlkách na veskori
psl. . . . . . : . sk
Inse rla ty
platí se ho tově napřea
dplacení lnlerty nádplnl-
Tam nscházejí se ték rods kee
tiskárna a ezpodico „Národnich Listu-
Rakopiy zo novrac-ji
18
article
státní stranu, o kterou by se vláda mohla bez-
pečně opříti při státních otázkách největšího vý-
znamu. Ale všechny ty snahy byly marny. Ně-
mečtí politikové dokázali, že ž ádná rakou-
ská vláda se nemůže na ně spole-
hnouti, běžíli ozabezpečení hranic
a celistvosti státu. Němci buď nemaji
politického smyslu, aneb — a to je mnohem
horší — úmyslně se snaží Rakousko
oslabiti. Není těžko se domysliti, z jaké
příčiny.
Chování Němců v posledních delegacích
otevřelo konečně oči i rozhodujícím kruhům.
Mezi tímto chováním Němců a rozhodnutím
vlády o slovanských pobočkách ve Slezsku jest
příčinná spojitost. Pisatel uvádí pak slova, jež
prý panovník za jakési dvorní slavnosti pronesl
v poslední době k ryt. Jaworskému. Pravil prý
mu, že nařídil své vládě, aby ve věcech politi-
ckých nikdy nepodnikala ničeho, nesrozuměvši
se dříve s polským kolem. Tato opatrnost pa-
novníkova prý zarazila vládnoucí Excellence,
které se pořád ještě nadály možnosti německého
kabinetu, oplrajícího se výlučně o Němce. Prolo
prý dr. Körber za posledních delegací zaklínal
německé delegáty ve své »Moutags Rev. «, aby
hlasovali pro vojenské požadavky. Ale i toto
zaklinání minulo se cíle. Dra. Körbra stihl týz
osud, jejž Němci připravili hr Taaffovi i Bade-
novi, kteří se původně také chtěli opfrati o Němce.
Dostav košem od Němců, dr. Körber jede nyní
do Haliče, aby si pojistil lásku polského kolaa
závdavkem dává Polákům a spolu s nimi i Če-
chům slezským slovanské pobočkv.
O jakémsi rozladu mezi drem. Körbrem a
německými štranami svědčil by i vídeňský dopis
krakovského »Czasu«, v němž blízký vládě
pisatel tvrdí, že Rakousko trpi nyní tyranií
poslanců. Na zlomení této tyranie je třeba
silné, eíle vědomé vlády, mající oporu nahoře.
Němec
Jaworský
Körber
Taaff
Bade
Polák
Rakousko
Slezsko
Halič
Moutags Rev
19
article
»Taková vláda — píše »Czas« — neohlédajíe
se na křiky a protesty, byla by povinna roz-
řešiti netoliko jednu spornou otázku, nýbrž
všechný najednou a všechny spra-
vedlivě. Pak by se poslanecká tyranie uká-
zala světu ve své nahotě, ukázalo by se, že by
proti jednomu a témuž vládnímu opatření pro-
testovaly obě sporné strany. Vláda, která by
spravedlivě rozřešila otázku university vlašské,
české university na Moravě, jazyka úřadního
atd., mohla by předem očekávati, že se protesty
posypou z cbou stran a že se poslanecká
tyranie navzájem pozře. Dokud to se nestane
— míní vládní pisalel — o uzdravení vnitřních
poměrů v Rakousku nemožno ani sníti«.
Z Opavy, 26. července. (Nové demo-
strace proti zemskému presi-
dentu.) Včera konala se ohlášená protestní
sehůze německého spolku opavského, v níž sta-
rosta dr. Rochovanský podával zprávu o slyšení
u dra. Körbra. Mluvčí opakoval nechutnou lež
o poslováňování Slezska, o poškozování práv
slezských Němců atd. Vůdcové slezských Němců
nebyli prý v čas o vládním úmyslu informováni
a dověděli se o něm teprve, když byl hotovou
věcí. Ale německá většina na slezském sněmu
prý vládě dokáže, že musí býti, slyšena ve vě
cech, týkajících se životních zájmů slezských
Němců. Němci ve Slezsku nemají prý nyně jšl
vládě z čeho děkovati a proto mohou prý
s klidným svědomím vstoupiti do opposice.
»Setrváme na dráze zákona (!) a práva (I !) —
končil emfaticky dr. Rochovanský — ale nej-
ostřejši opposice poslanců jest nyní nezbytnaa
doufám, že veškero německé obyvatelstvo Slez-
ska bude je podporovati y bojí proti poslova-
ňování Slezska«.
doktor
Rochovanský
Němec
Rakousko
Opava
Slezsko
český univerzita na Morava
slezský Němec
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z roku 1866.
Válečné vzpomínky vesničanky D.B.
„Bylo v době postní, kdy jednou k večeri
poprvé obrácena pozornost má k věcem, které se
připravovaly. Po večeři modlil se otec, matla
celá rodina i s čeládkou růženec, a modlitba kon-
čila prosbou: „Aby nás od vojny, hladu a mor
tachovati ráčil!...“ Otec, jediný ve vsi, o-
biral noviny. Po vočerní modlitbě přicházel
k nám sousedé, aby se dověděli, „jak to do-
padá“, a do noci hovořili. I ženy přicházely
ndily se, kam zakopati truhly s nejpěknějším
hatstvem a peřinami. Na jaře u kapličky každo
denně po klekání bývalo modlení a častěji n
jiná léta procesí, „aby Pánbůhi na přímluvu ro-
diěky boží od nás vojnu odvrátiti ráčil“ — ja
připominala stará žena, pořadatelka, když n
za družičky vyprošovala.
21
article
Přišel rozkaz, aby se dostavili reservní vo
jici. Chodili se loučit synové sousedů a příbuz
ních. Šlo do živého! Viděla jsem, jak rodiče
čírali požehnání synovi, otee jej s hlavou svě-
šenou vyprovázel, matka, hořce plačíe rukama
kmila. I mnohé divči oči byly od pláče za-
rudlé.
Vojáci z naší vesnice přišli všichni do
lialic. Rozčilení se vzmáhalo. Mužští dychtivě
čekali na noviny, usedali podvečer u nás na „zá-
krobci“ a naslouchali čtení otcovu, až jim
dímky vyhasly. Ženské přišly vždy se starou
piáténou košili, kterouž na kousky rozstříhaly
a eupovaly. My malí jsme též cupovali, cupo-
vání bylo leď skoro jediným naším úkolem. —
„Máte na to ohebnější prsty,“ říkaly maminky.
— Cupanina odváděla se představenému, teni
písílal do krajského města a odtud vypraven
za vojskem.
Jednou, za svátečního odpoledne, skočí če-
ledín přímo se senníku a vyděšen, volá: „Prajzi.
Prajzi! Jeden jede napřed, viděl jsem ho
s půdy!“ Než domluvil, vjel tryskem voják do
vsi; tečil se sem tam na koni a ptal se lidí, kde
zůstává představený. Nebyl to Prušák, nýbrž o
„pašich“. Za chvili bylo na návsí vojska jako
Prajz
Prušák
22
article
much. Vojáci ručnice postavili do řady a sami
volně se pohybovali. Do večera jsme se my
děti, zvláště hoši s vojíny spřátelili. Plali jsme
se jich, jestli nepřišli z Italie, jestli se tam ne-
sešli s hochy z naší vesnice a jestli z těch flin
budou střílet opravdovsky? — Třetiho dne vo-
jáci odešli.
Teď teprve lidé náležitý strach z vojny do
stali. Schovávali nejcennější věci do bezpečnýcl
úkrytů. Pamatuji se, jak maminka vybírala pěk-
nější kusy šatstva a skládala je do velké truhly a
do jině bedny vtěsnala peřiny a dala je odněst
do sousedního statku, kde měli sklep se zapada-
jícími dveřmi. Když sklep byl plný, zazdili dvéře
eihlami, takovými, jakými byla vydlážděna sin-
Chodili jsme pak na cihly tancovat, aby nebyl
znát, že jsou nové.
Ještě mnhokráte zastavili se vojáci ve vsi,
čím dál, tím smutněji je vyprovázeli vesničané
Mluvili mezi seboů: „Který pak vrátí se zdráv
který zmrzačen, a klerý se vůbec nevrátí?
Ženy zakrývaly si oči zástěrami. Matky, které
měly syny v Ilalii, uši si zacpávaly, aby ne-
slyšeli troubení a bubnování. „Vždyť nám to může
srdce utrhnout!“ naříkaly. Mladé dívky pořád
ze šátků kukle dělaly, aby nebylo vidět, jak jsou
uplakány.
Naposledy přišli Sasi. Bylo jich v každém
stavení, jak když nabije. Zdrželi se však jen
přes noc.
Také bylo u nás několik rodin, jež uprehly
před válkou, od Mnichova Hradiště. Později
přišli za nimi druzí, kteří tam původně zůstali
doma hlidati. Když viděli zazděné sklepy, říkali;
Sas
Mnichov Hradiště
23
article
„Lidičky, to vám není nie platno, voják přijde,
pustí kver a když to zaduní, pozná, že je sklep
vytrhají dlaždice a vydrancují všecko, jakoby
bylo v komoře. Ještě hůře dělají, kde vidí, že
je všecko před nimi usehováno. Nejlíp, zůstat
doma a všecko zotvírat, ať si vezmou, co chtějí.
My byli doma, dokud jsme mohli. Vám je tu
ještě dobře, ale u nás je boží dopuštění.
Jednou, za tichého, tmavého večera vyzvala
mne maminka, abych šla s ní. Vzala bedničku,
nevelkou, ale těžkou. Mně dala rýč. Když jsme
přišli na konec zahrady, zastavila se a pod
jabloní, košatě rozvětvenou, jala se jamku hlou-
biti. Vložili jsme bedničku a opět hlínou a drnem
ukryly. Maminka pravila, že tam jsou naše nej
cennější věci, že nám to zde spíše obstojí, než
ve sklepě. Ale ať prý se o tom nikomu nezmí
ním! Pochopila jsem, a nikomu neřekla slo-
víčka. Bylo to první tajemství v mém životě ..
O válce mluvilo se stále hrozivěji. Mužst
chodili se dívat na Chlum, viděli prý vojska
„jako když celý kraj suknem potáhne.“ Mnoz
již chystali se uprehnouti. Chystali se, chystali
ale žádnému se nechtělo ze svého. Tatínek jin
říkal: „Nepospíchejte, vždyť nás tu nenechají
dostaneme rozkaz, abychom se vystěhovali
bude-li zde bitva.
Na chvíli se upokojili. Pak přišlo nařízeni
aby někteři jeli na „fiřpon“ (připřež) a litovali
že neujeli. Starosta musil pověděti, kdo má
pěkné koně a ten musil, chtě nechtě, poslatje
na přípřež.
Chasníci prohlásíli, že nepojedou; proslý
chalo se, že každého mladého hocha, který nen
zrovna slepý nebo kulhavý, navléknou hned d
vojenských šatů.
„To bychom jim sami vlezli do pasti,o
mínili.
Chlum
24
article
Musili tedy sedláci na „fiřpon“ sami.
Ti, kteří dosud zavoláni nebyli, nakládl
honem zásoby potravin a ujížděli. Lidé, kteř-
potahu neměli, jako baráčníci a podruzi, na-
plnili nůše, košíky, rance, sebrali děti a šli. D e
28. června 1866, den před sv. Petrem
Pavlem, bylo stěhování všeobecné. Bylo to ná-
řku! Loučíce se, padali si do náručí. „S Pánem-
bohem! opatruj vás Pánbůh, jestli pak se ješte
někdy uvidíme?“ — Dále nemohli, pláč pře-
rval jim slova. Rodina za rodinou odjižděla, ne-
vědouce, kam. Byl parný den; otec s čeledínem
za vsí orali. Tatínek poháněl čeledínovi koně tak
pokojně, jakoby se nic nebylo dělo. Když sou-
sedé jeli okolo, volajíce: „Tak s Pánembohem!
— tázal se tatinek :
„Kam jedete? Což bláznite?“ — O-
povídali obyčejně: „Jaká pomoe! Slepý mlá
denec prorokoval, že bude v Čechách nejhůř.
až lidé budou utíkat a nevědět, kam. Kdybyste
nechal orání a jel také, než bude pozdě!“
„Ani se nehnu, dokud nebudu musit!“ a
oral dále.
Běhala jsem stále se vzkazem od maminky
Petro Pavel
Čechy
25
article
„že každý se již vypravuje, ze ves se už prázdnl
maminka vzkazuje, aby hned jeli domů.
„Až dooráme!“ odbyl mne otee.
Sedla jsem na mez vedle pole s hrachiem
a trhala si lusky. Jindy bych měla u sebe několik
kamarádek — a dnes? Kdo ví, kde jsou! Ko-
nečně bylo dooráno a šli jsme domů. Stále po-
tkávali jsme vystěhovalce. Nejdříve junáka s čer-
veným uzlíkem pod paží.
„Tak s Pánembohem
„Kam pak, Pavlíku?
„Kam mne oči povedou a nohy ponesou.
„Jste všichni jako blázni,“ míni tatínek.
„Mám čekat, až přijdou a seberou mě?
„Nu, jdi si, ale je to hloupostl
O několik kroků dále potkali jsme rodinu
s níž loučení nebylo smutné. Rozesmáli jsme s
ne jejich „s Pánembohem'!! ani odpovědět
jsme nemohli. Napřed chlapec, žena husy pře
sebou, za ním otec vedl kozu na provázku, no
druhé ruce měl košík a na zádech přivázané ho-
diny. Žena s povázanou nůší na zádech vedlaz
ruku děvčátko as čtyřleté.
„I to je nápad!“ smál se otec, ukazujen
hodiny
Pavlík
ko
26
article
Muž nemeškal vysvětlit, jak na to přišli.
„To Mariánka má takové nápady. Když
jsme byli již vypraveni, povídám: „Můj bože
tak půjdeme, kam nás nohy ponesou, a nebu-
deme ani vědět, je-li dopoledne nebo odpoledne.
Tu žena povídá: „Víš co, tatínku, vezměme
hodiny s sebou.“ — „Ale jak?“ A ona užto
měla: „Pěkně ti je přivážu na záda, půjdu za
tebou, a budeme pořád vědět, kolik je hodin.
Co tomu říkáte? Jen kdyby ta koza nezlobila)
Někdy do perpetliku (kývadlo) trkne, že ho roz-
hcupá, nebo zas nastaví roh a perpetlik se za-
staví a Mariánka ho musí rozhoupat.-
„Vždyť máte kapesní!“ povídá otec, smí-
chem zčervenalý.
„Mám, po nebožtíku otei; ale už moc le t-
nejdou.“
„Vždyť jsem je na vás ještě nedávno viděl!“
„Inu, nosím je, k vůli řetězu,“ přiznáva
se baráčník upřímně, „že to, víme, lepší vy-
padá, když se člověk ustrojí. Ale, jak povídám
nejdou už léta. Počkej, kozičko, počkej, zas js
zastavila hodiny.
Mariánek
27
article
A žena rozhoupala kývadlo.
„Tak abychom s Pánembohem šli, tatínku!“
Doma nové loučení. Sousedka přišla dál
mamince s Pänembohem, a obě plakaly. Darmo
tatínek těšil, že ještě není tak zle, ženy naději
už ztratily. Ves byla téměř prázdná. Ve staveni
pouze hlídač zbyl, nějaký dědeček, babička,
hospodář či hospodyně; ostatní všichní pryč,
i koně, krávy, ovce, ba i drůbež.
Asi ve dvě hodiny přieválal zase voják na
koni a přímo k nám do dvora. Nařizoval, aby
ihned poslány byly koně na „fiřpon“, bez vozu,
jen na přípřež. Hledali jsme čeledina, však
marně. Víděl vojína přijižděti, utekl a skryl se
kdesi v žitě. Nezbylo, než aby tatínek jel sám.
Bylo nám také úzko; ze všech, co na připřež
odjeli, žádný dosud nepřijel zpět. Jen jeden
nechal tam koně i s vozem a utekl domů. Kdo
ví, kdy tatínka uvidíme! Všichni jsme plakali,
když sednuv na koně, odjížděl.
Teď se o nás staral jen dědeček. Jako před-
stavený vzdálit se nesměl.
28
article
Ke všemu ještě obloha se zafemňiovala,
slunce před tím palčivé, se skrylo. Ve vsi pano-
valo děsné ticho. Jindy kýhaly husy, bečely
ovce, kravky bučely, zaržáli občas koně, děti
křičely, lidé přebíhali, smáli se, zpívali nebo
plakali a se vadili. Teď jako na pustém hřbitově.
Najednou slyším bučet, bečet. .. Běžím po
zvuku, přichází z opačného konce vsi, kde
sedlák také původně nechtěl se stěhovat, ale
na konec jej přece skličovala ta zmrtvělost vsi.
Chasa vyváděla dobytek, čeledín zapřahal koné
do vozu, naplněnéhc potravinami. Selka, plačíe,
líbala děti, sedlák je na vůz vysazoval, padli s
s mužem do náručí; selka zůstala doma, hlídat,
sedlák odjižděl do vesnice, as dvě hodiny vzdá-
lené. Měl ještě jeden statek. Za všeobecného
pláče vyjeli ze vrat: nejdříve čeledín s vozem,
pak děvečky s kravami, naposledy dva výrost-
kové hnali ovce. Smutné stěhování, na noc, pod
širé nebe, jež nevěštilo nie dobrého. S pláčem
vrátila jsem se domů.
Stmívalo se, nastávala smutná n
„No, neplač,“ chlácholila maminka, „a pojd
držet pytel. Nandáme do něho mouky, do
druhého chleba, a pojedeme také. Dědeček nám
půjčí koně.