47. číslo.

ŽENSKÝ LIST.

Strana 7.

sena do stodoly, tomu s pánem bohem řekne své „ano“. A skutečně. Příšla senoseč, a hoši vezou pěkně za sebou dva vozy sena, vrchovatě na- ložené. Před statkem stála Julka opřena o plot. Na cestě pak byla veliká strouha, a Vašek, který jel napřed, vynaložil všecko své uměnía přejel strouhu tak dobře a hladce, že by to s jeho těžkým vozem tak hned po něm nikdo jiný nedovedl udělati. Proto, když byl na druhé straně, několikráte si od plic zavýskal. Ale Jozkovi se vedlo hůře. Měl oči jen na Julce a — bác, vůz se mu ve stranu překotil. Tu si ovšem Vašek poskočil, a již se hnal k děv- četi, aby je sevřel v náručí. Julka však řekla: „No, no, počkej, Jozka přece vyhrál!“ a při tom se jí zapálila tvář ruměncem. „Kdo jede okolo mne, když stojím u plotu, a při tom si může ještě všímat vozu a sena, toho láska za moc nestojí! — Lépe jezdit, tomu se Jozka ještě naučí!“ (Meggendorf. Blt.)

* Hrozi válka. Trapné očekávání a hrozná ne- jistota šíří se v rodinách našich zemí. Zvědavě a s úzkostí čtou se noviny. Na jihu naší říše hrozí nebezpeči válečné. Přivtělením Bosny a Hercego- viny k Rakousku pobouřeno bylo Turecko, Srbsko i Černá Hora. Odpor proti Rakousku jeví se tu nej- prudším způsobem. Vlády zbrojí. A u nás v Ra- kousku kvapně vyrábí se střelivo a válečné po- třeby. Jeden armádní sbor byl sesílen. A chvějí se matky, chvěji se milenky, chvějí se ženy, kdy snad přijde rozkaz, aby další armádní sbor byl mobiliso- ván. Padne rána na hranicích srbsko-rakouských nebo černohorsko-rakouských, po níž rozběsní se litice války? Ta otázka chvěje se na rtech statisíců žen. Budou zavolány statisíce mladíku i mužů do zbraně a poženou je na hra- nice zabíjet a vystavovat se střelbě pušek a děl a útrapám války? Budou hy- nout desetitisíce po strašlivých mukách na skalách Balkánu, aby každá kapka jejich krve byla vykou- pena vřelými slzami osiřelých? „Zadržte! Za- držte!“ to je jediné, co dnes voláme na místa rozhodující. Jaké zájmy my máme na všem tom, co se stalo a co má být příčinou k válce? Komu patří Bosna a Hercegovina? Kdo má si ji přisvojit? O tom nechťrozhodne sám lid té země. Proč třeba se bít proto a prolévat krev desetitisíců nevinných a působit muka desetitisícům žen? Co vlády chtějí dělat? My nechceme válku s nikým, chceme v míru žít! Na mínění lidu musí se brát ohled. Nejplamenější protest náš platí válce, jež plodí smrt, bídu, zoufalstvi a sirobul Ze slastí služek. Příjemnými službodárci jsou řezník Pilař se svou paní v Bělského třídě v Praze VII. Bylo nám oznámeno, že častují služku svou vy- branými jmény, jako „neřáde“, „smrade“, a k tomu unisono vyhrožují fackami. Tímto způsobem proje- eeev

ZPRÁVY

RZNÉ vovanou lásku zaměstnavatelskou měla u nich při- ležitost zkusit služka Rozalie Němečková, která na- stoupila k nim do služby 1. listopadu, a když na- dávky a hrozby nebraly konce, již 15. službu, zajisté plným právem, opustit byla nucena. Když žádala mzdu za uplynulých 14 dnů, byla odmrštěna, a na komisařství v Praze VII., kam se o ochranu obrá- tila, bylo jí přátelsky slíbeno, že nevrátí-li se do služby, bude na 3 dny zavřena a pak postrkem do domovské obce dopravena. Příjemný tento slib při- měl Němečkovou ku vrácení se do služby a znovu na dalších. čtrnácte dnů vydati se na pospas hru- bostem manželů páně Pilařových. Podobné jednání se služkami bude zajisté doporučením, aby se každá takové službě na sto honů vyhnula. Universitní studium japonských žen. V To- kiu dostoupil na ženské universitě počet poslucha- ček výše 300. V přípravnem kursu je 500 Japonek. Japonské ženy nestudují však proto, aby dosáhly titulu aneb existence, nýbrž jen aby obohatiíy své vzdělání. Pocházejí z bohatých vrstev.

Vychovatel mládeže. Brněnský sociálně demokratický denník „Rovnost“ přinesl ve čtyrech číslech po sobě velká odhalení z jedné brněnské fary. Jeden katecheta brněnský, který tedy má býti dle předpisů hlavní opo- rou „nábožensko-mravní“ výchovy ve škole, pomocí školních děťí spřádal dostaveníčka s nedospělými děvčaty, vyhrožoval těmto zastřelením, opíjeí je na faře ve svém bytě vínem, slibo- val jim dary, vyprávěl jim tam světá- cká dobrodružství, předkládal jim pi- kantní literaturu a na konec zakrýval před rodiči pravý stav věcí pomocí klamných dopisů a osobními návště- vami. Celá řada děvčat pod 14 let i nad 14 let chodila k němu na faru. Zvláště padlo oko jeho na ty, které své mladé bratříčky doprovázely ke škole. Také vyhledával i děvčátka v kostele a zval si je na faru. S děvčaty na faře mimo jiné také to tropil, že je oblekl do kleriky, dal jim kvadrátek na hlavu a pak se tomu smál. „Rovnost“ přináší výtahy z do- pisů, které posílal děvčatům. Na konec jmenuje ka- techetu, udává faru, ve které se tyto věci děly a dodává, že zakročila proto, že rodičové děvčat přišli žádat za odstranění katechety. Je-li v kněž-