1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 21. srpna 1913.
Praha
4
article
laranní a večerní llety
předplánl, se
v Praze v administraci
na měsle
na čtvrt lsta
s k -i
s dvojí donáškou
sa měsle.
s trieta: .. 7 k ehi
ve filiálkách
aa měsle
K30Dm
Poštou.
n črieta . . S K 5
s dvojí zásilkoe
sa maěslo.
rieta: : . k B
Praha
dm
K 5
5
title
Dnešní číslo pro Prahu jest o a.
s přílohou pro venkov o 12 stranách.
Praha
6
article
Bilance.
Bilance.
Balkánský svaz je rozbit. Celá propast
nenávisti dělí jeho někdejší členy; a necht
jsou rány navzájem zasazené sebe těžší,
přece uvažuje se už nyní o otázce, proti
komu hodlá poražené Bulharsko nejdříve
namířiti svoji pomstu. Nicméně není bal-
kánský svaz do té míry rozbit, aby jedno-
tlivým státům nezbývalo už nic společné-
ho. Smlouvy jsou roztrhány, ale v mysli
zbylo nevyhladitelné vědomí všech minu-
lých událostí, a v něm u všech balkán-
ských národů možno konstatovati shodný
pocit hořkosti proti Rakousku. Ve Vídni
v Pešti se o rozbití svazu nejvíce přičinili
— ale právě jim hrou osudu zbyl neklamný
pocit, že v něčem zůstali v Cetyni, Běle-
hradě, Sofiji, Athenách i Bukurešti přece
za jedno — a to že je obráceno proti Ra-
kousku. Pro rakouského obchodníka, tu-
ristu i diplomata balkánská hlavní města
jsou a zůstanou místy nepřízně a hněvu,a
tato nálada se tak hned nezmění, protože
u všech vznikla v rozhodných chvilích ná-
rodní existence, a u některých souvisí se
stenčením státních hranic.
O Bělehradě a Cetyni netřeba ztráce-
ti slov. Oba srbské státy nebyly ani poko-
řeny, ani získány, za to však v obou stup-
ňováno jejich nepřátelství k Rakousku, po-
něvadž jenom příčiněním rakouské diplo-
macie nesmělo Srbsko k Jaderskému mo-
ři a nesměla Černá Hora dostati Skader.
Přes to zmohutněly oba srbské státy jinak,
a prostředky, jimiž bylo možno cele je zí-
skati před oběma válkami, povedou ted
v nejlepším případě jenom ke korrektním
stykům. Hospodářsky se postaví k rakou-
skému obchodu nepříznivě, a aby ani v po-
litickém cítění celého srbského národa nic
se nezměnilo, o to se už postará maďari-
sační libovůle peštské vlády.
Bulharsko
Rakousko
Vídeň
Pešť
Bukurešť
Bělehrad
Srbsko
Bělahradit
Sofiji
7
article
Řecko je státem, jehož přízeň a nepří-
zeň nemůže podceňovati vláda žádné říše,
která chce na moři spatřovatí kus své bu-
doucnosti. Ať si Řekové dobyli svých
úspěchů v obou válkách jakkoliv snadno,
jisto je, že jim zůstanou, a že se následkem
jejich zmohutnění před nimi otvírá velká
budoucnost. Stanou se na moři činitelem
pro Rakousko tím významnějším, čím je
méně trvalý spolek s Italií, a obchodně
mají už nyní v Levantě svou silnou posici.
Sotva budou však užívati ovoce svého
rozmachu ve smyslu Rakousku příznivém.
Vídeň stála proti jejich přáním při ohrani-
čení jižní Albanie, zastávala proti nim
italské zájmy, a učinila nepodařený pokus
vziti jim Kavalu, čímž umožnila Francii
Německu, aby kořistily ze všeobecné tou-
hy po míru a snadno se Řecku zavděčily
záchranou hotové už bukureštské smlou-
vy. V Athenách nyní vědí, že mají na moři
dva nepřátele: Italii a Rakousko, a podle
toho budou jednati.
V hořkost proti celému světu, kterou
chová těžce pokořená Sofije, nemísí se přá-
telské city vůči Rakousku. Bez jeho pří-
mluv, bez Tiszova výpadu proti ruskému
sprostředkování na Balkáně, bez nadějí na
srbskou zemi, živených z Pešti a Vídně.
sotva by bylo Bulharsko v touze po hege-
monii sahalo tak vysoko a sotva by bylo
kleslo tak hluboko. Rakouské sympathie
nepřečkaly však první ztracenou bítvu.
Donucena okolnostmi ponechala rakouská
diplomacie balkánským státům onu napro-
stou neodvislost, kterou jim hrabě Tisza
přímo vnutil a naprostá pohroma Bulhar-
ska byla zastavena nikoliv ve Vídni, nýbrž
v Bukurešti. Bez Rakouska se druhý bal-
kánský mír uzavíral, a bez něho se také
ratifikoval, neboť požadavek revise zůstal
pouhou ranou do vody.
Řek
Tiszův
Tisza
Bulhar
Řecko
Rakousko
Vídeň
Albánie
Německo
Balkán
Pešť
Bulharsko
Bukurešť
8
article
Podráždil však Řeky, naplnil míru srb-
ské nenávisti a obnovil v Bukurešti onu ná-
ladu, která se už projevila v protirakou-
ských projevech na ulicích hlavního města.
Rumunský král, dosud opora monarchie
proti slovanskému Balkánu si pospíšil, aby
dal na jevo, komu má co děkovati, že ú-
spěch Rumunska zůstane mu plně zacho-
ván. Jeho známou depeší císaři Vilémov
oznámeno celému světu, že osud nestihá
rakouskou diplomacii už jenom na Balká-
ně. Ukázalo se, že v Berlíně uznali konečně
za dobré, přestat se ohlížeti na to, co chce
jejich rakouský spojenec, a zajistili Rumun-
sku, že mu zůstanou vymoženosti buku-
rešťského míru, nedbajíce, že Rakousko
chce revisi. Byla to poslední rána do bal-
kánské politiky Vídně, neboť ukázala jiv
posicí hrozivého osamocení
Bismark mluvil ještě o kostech pruské-
ho granátníka, za které Balkán nestojí.
Dnes Vídeň ve své slepé oddanosti k Ně-
mecku snese jistě daleko více. V prvn
chvíli ozval se tam hlas, že říše byla za-
hanbena, zraněna ve svém sebevědomí,
dotčena v železné podstatě své evropské
existence, a že publikací telegramu byl od-
halen hřích proti svatému duchu politiky.“
Ale revise nepřišla. A císařský telegram
nemůže býti smazán císařským přípitkem
ani udobřujícím doprovodem německých
listů o neztenčené síle rakousko-německé-
ho spolku. Jak se v něm Rakousku daří.
ukazují cifry jeho vojenského rozpočtua
při tom bilance jeho politiky balkánské.
Řek
Rumun
Bukurešť
Rumunsko
Vilémov
Berlín
Rakousko
Vídeň
Balkán
9
article
Po uzavření míru.
Po uzavření míru.
Napětí mezí Ruskem a Tureckem
Z Petrohradu, 20, srpna. (K. k.) „Rěč
sděluje, že velevyslanci tureckému
bylo sděleno, že Rusko, setr vá-li
Turecko při svém dosavadním
stanovisku, jest odhodláno pro-
vésti řadu nejenergičtějších opatření.
Z Petrohradu, 20. srpna. Nálada v politi-
ckých kruzích je velmi pessimistická.
Znepokojivým symptomem označu-
je se jednak odmítavá odpověď Tu-
recka, zaslaná velmocem, a obsazení důle-
žitých míst v jižní Thracii tureckým voj-
skem Ruský velevyslanec v Cařihradě ob-
držel rozkaz protestovati u Porty pro-
ti postupu tureckého vojska. Současně bylo
zdejšímu tureckému vyslanci sděleno, že Ru-
sko odhodláno je v případě zdráhání se Ture-
cka uchýlití se k nejenergičtějším opatřením.
Turecký postup.
Ze Sofije, 20. srpna. (Bulg. tel. ag.) Dne
9., 10. a 11. t. m. překročily turecké vojenské
oddíly staré bulharské hranice nedaleko obc
Sučaku a Konstantinova v okresu kiziagač-
ském. Dne 16. t. m. pokusil se další turecký
oddíl o 40 mužích překročiti staré hraníce na
levém břehu Marice.
Řecko nemá odvolati vojsko z Thracie.
Ze Sofije, 20. srpna. Na žádost bul
harské vlády požádali vyslane
velmocíŘecko, aby do 28. t. m. neod-
volávalo své vojsko z Thrakie
Chce se tím znemožniti, aby dotyčná místa
byla obsazena Turky.
Port
Marika
Turek
Rusko
Turecko
Petrohrad
Thracie
Cařihrad
Sofijá
Řecko
10
article
Řekové vyklizejí a Turci obsazují.
Ze Soluna, 20. srpna. (K. k.) Řecké voj-
sko dostalo rozkaz opustiti Gümildžinu. Tu-
recké vojsko chystá se už tam vtrh-
nou ti.
Stěhování na území řecké.
Ze Soluna, 20. srpna. (Ag. d'Ath.) Veškeré
obyvatelstvo v Melniku usneslo se, protože
mu není možno žíti pod vládou bulharskou,
vystěhovati se z Melnika na území řecké.
Obyvatelé opustili své rodné město, spálivše
před tím všecek movitý majetek a své domy.
Obyvatelstvo utrpí tím sice obrovské ztráty.
dává však přednost bídě před bulharským
jhem.
Ze Soluna, 20. srpna. [Ag. d'Ath.) Počet
mohamedánského, řeckého a israelitského
obyvatelstva, které prchá s míst, jež zůstanou
Bulharsku, na území řecké, činí dosud 55.720
Ochrana bulharská na tureckých hranicích.
Ze Sofije, 20. srpna. Bulharská vláda po-
nechá ve zbrani po demobilisac
90.000 mužů, z nichž 40.000 zůstane na ture-
ckých hranicích.
Žaloby na Řeky.
Ze Sofije, 20. srpna. (Bulg. tel. ag.) Řecké
vojsko vzalo s sebou veškerý dobytek bulhar-
ských obcí v okolí Melnika. 14 bulharských
obcí v tomto okresu bylo řeckým vojskem za-
páleno. V obci Daščifliku bylo zavražděnos
Bulharů řeckými vojíny. Nevrokop, jejž řecké
vojsko opustilo dne 14 .t. m., jakož i okolí
obce, lehly popelem.
Řek
Turek
Bulhar
Soluna
Melnik
Bulharsko
Sofijá
Daščiflik
Aga . d ' Ath
11
article
Rumunsko-bulharské hranice.
Z Bukurešti, 20. srpna. (K. k.) Práce za
účelem stanovení nových rumusko-b ul-
harských hranic budou za krátko na
místě zahájeny. Důstojníci vojenského země-
písného ústavu, pověření těmito pracemi, jsou
již v Turtukaji, kde očekávají bulharské dů-
stojníky.
Ratifikování mírové smlouvy.
Z Athén, 20. srpna. (K. k. — Agenc
d'Athnes.) Úředník ministerstva zahranič-
ních záležitostí odjel včera do Bukurešti
s textem mírové smlouvy ratifi-
kované králem. — Z Bělehradu, 20.
srpna. (K. k.) (Z úřadního srbského pramene.)
Král Petr ratifikoval včera královským
ukazem mírovou smlouvu bukureštskou.
Odpověď na protibulharské stanovisko fran-
couzských časopísů.
Ze Solije, 20. srpna. (K. k. — Ag. tel.
bulg.) „Mír“ zabývá se protibulharským sta-
noviskem francouzských časopísů a prohla-
šuje, že nemůže si vysvětliti důvody tohoto
nepopíratelného nepřátelství. Časopis pou-
kazuje na to, že Bulharsko projevilo dostatek
vůle zastaviti hned po prvních událostech
válku, kterou Srbové a Řekové dávno připra-
vovali, při čemž dokonce sáhli k tajným úmlu-
vám s Rumunskem a Tureckem, aby si při-
svojili 1/2 Makedonie, které sami francouzští
ethnologové prohlásili za bulharské území.
Co se týče ukrutností, zjistí mezinárodní vy-
šetřování, co jest na této věci pravdy. Avšak
uvážení, že válka byla vedena v krajinách
ryze bulharských postačí, aby se uznalo, že
jest třeba bráti opatrně řecké a srbské obža-
loby proti Bulharsku.
Řádění nezodpovědných čet.
Z Athén, 20. srpna. (K. k. — Agence
d'Athěnes.) Podle zpráv časopisů napadly ně-
které bulharské čety Melnik, ale byly odra-
ženy řeckou setninou a obyvatelstvem mel-
nickým. Zapálily prý město, odvlekly cennou
kořisť a pak táhly směrem na řecké město
Demir Hisar.
Agenc Athnes
Petr
Srba
Řek
Athěnes
Melnik
Demir Hisar
Rumunsko
Bukurešť
b ulice
Turtukaj
Atény
Bělehrad
Solija
Bulharsko
Turecko
Makedonie
12
article
Protestní sjezd české samo-
správy v Praze.
Včera o 11. hod. dopol. konala se ve velkém
sále ostrova Žofinského imposantní schůze zástupeů
české samosprávy, delegátů okresních zastupitel-
stev, měst a obcí českých v počtu kol 500 osob.
O průběhu této schůze vydána byla tato oficielní
zpráva:
Schůzi zahájil předseda Poradního sboru če-
ských okresů, býv. poslanec p. Cyrill Papoušek
timto proslovem;
Velectění pánověl Ve vážné době svolali jsme
Vás, zástupce českých okresů a obcí, ke dnešnímu
sjezdu.
Těžkou ranou zasažen byl náš národ a s ním
zvláště naše česká samospráva.
Nikoliv z nutnosti, nikoliv z nouze, nýbrž jen
proto, aby bylo vyhověno Němcům, porušeny byly
platné zákony, porušena byla zemská ústava, od-
straněn byl zemský výbor, složený z důvěrníků
sněmu království Českého a působnost jeho az
části i celého sněmu království Českého převe-
dena byla na neurčitou dobu na zeměpanský ko-
misariát.
Hluboce rozechvění a uraženi tímto bezprávim
a násilím, scházíme se dnes zástupcové české samo-
správy, abychom uvědomili si pravý význam a dosah
vládního činu z 26. července letošního roku.
Z úst nad jiné povolaných bude nám vysvětlen
význam červencového patentu po stránce politické
i právní, a po našem výkřiku hněvu a bolesti musí
následovati varovný náš hlas, že nestrpíme, aby
touto cestou nadále proti nám bylo pokračováno
a že chceme a žádáme, aby nynější nezákonný stav
co nejdříve byl odstraněn a nastaly opětně legální
poměry v našem království.
Němec
Praha
13
article
Jednotný postup české naší samosprávy k tomu
však nestačí. K tomu jest zapotřebí ještě jednoho
a to jednotného a společného postupu celé naší
české politiky. Jednotný společný postup české
naší politiky vyvésti nás může a musí z kritických
nynějších poměrů, ve kterých se nalézáme, tento
jednotný postup naší české politiky nám musí za-
chovati to, co dnes nám zbývá, dobýti musí posie
ztracených a dobýti nám musi vůbec všeho, co nám
právem přísluší.
Příkaz svaté naší české věci volá proto k nám,
abychom aspoň pro tuto kritickou dnešní dobu
dali stranou všechny malicherné zájmy politické,
zájmy strannické. Příkaz tento volá k nám, abychom
starali se více než o zájmy stran o zájmy a osud
celého našeho národa českého. (Výborněl)
V tom smyslu, velevážení pánové, dovolujisi
jménem svolavatelstva zahájiti dnešní protestní
schůzi českých okresů a obcí a vítám co nejsrdeč-
něji všechny přitomné pány
K řízení schůze dovolují si navrhnouti za před-
sedu p. Antonína Švehlu, jakožto předsedu per-
manentního výboru Svazu bývalých českých zem-
ských poslanců a dále do předsednictva pp. Karla
Adámka, okresního starostu v Hlinsku, starostu
města Plzně JUDra. V. Petáka, předsedu Svazu
českých měst MUDra. A. Štychu a zástupce Porad-
ního sboru českých okresů, dra. Lokaye.
Výborněl
Švehla
Adámek
V Peták
A Štych
Hlinsko
Plzeň
svaz český město Mudra
14
article
Po schválení tohoto návrhu zaujali jmenovani
pánové místa v předsednictvu, načež předseda p.
Švehla vzpomněl nadcházejícího jubilea padesáti-
letí české samosprávy, v jehož předvečer vláda jako
na výsměch činí pokus, zasáhnouti samosprávu na-
ši v jejich základech. Musíme jako jeden mu
vzchopiti se v boj na uhájení naší samosprávy.
U nás má samospráva zvláštní význam; jest polem,
kde ukazujeme schopnost sami sobě vládnouti, kde
pěstujeme vědomí národní. Musíme ukázali, že
tuto chvíli, kdy jde o vážné ohrožení našeho ná-
rodního života, není mezi námi strannictví a roz-
kolu, ze kterého by se nepřátelé naši mohli těšiti
anebo mohli doufati v naše oslabení a roztříštění
Mohutnost našeho projevu, jednolnost našeho cí-
tění musí dojiti výrazu v naší manifestaci, musíme
ukázati nahoru i dolů, že chceme spoléhati na vlast-
ní sílu a vlastní práci.
Po tomto proslovu, hlučným souhlasem prová-
zeném, ujal se slova
Švehla
15
article
Exc. dr. J. Fořt,
doktor
J Fořt
16
article
aby promluvil „O významu poslední ch
politických převratů a jich účincíck
na samosprávu.
Řečník pravil.
Sešli jste se, abyste pronesli soud svůj o stavu
jenž nadešel v království Českém v důsledku mimo-
řádných opatření vládních, která v patentechz
26. července t. r. došla výrazu. Zástupcové vaši
sdružení v obou svazcích české samosprávy, ihned
17
article
V drobném prodejle
ranní čisle o sobě
večerní
za lb
Ve nliálkách na venkově
ranní čislo . . . . . l0
vočernl
lnserátv
platí se hotově napřed.
Předplacení a inserty přijíma
sdministrace v Marianské ul.,
Tam nacházejí se ték
redakce, tiskárna a expedice
„Národních Listů“
Rukoplsy se nevraceii
18
article
dne 5. srpna, když dosazení zemské správní komise
okresům bylo úřadně oznámeno, považovali za svou
povinnost, v dohodě s politickými činiteli českými
vytknouti slovy případnými stanovisko, jež zájem
národa i samosprávy zaujati káže k činům, jimiž
c. k. vláda svémocně do průběhu těžké politické kri-
se české zasáhla. Zástupcové vaši v projevu svém po-
stavili na jisto, že rozpuštěním sněmu bez sou-
časného vypsání voleb a přenesením budžetního
práva na orgán zeměpanský kontinuita zemského
zákonodárství byla přetržena a finanční autono-
mie, jeden z nejdůležitějších oborů právomoci sně-
movní, dočasně byla potlačena, a že v obou těch-
to směrech vykonán byl průlom do zemského zři-
zení, kteréž ústavní svojí podstatou — byť i ve
formě kusé — jakožto základní, jedině kvalifikova-
nou většinou sněmu měnitelný zákon kotví v ne-
odvolatelném diplomu říjnovém. Zástupcové vaši
vytkli v projevu svém dále, že krokem c. k. vlády
postiženo bylo zároveň i celé ústrojí samosprávy
místní, poněvadž odstraněním zemského výboru,
vrcholného to orgánu jejiho, byla soustava její zko-
molena a samosprávná tělesa, okresy a obce, v ohle-
du dozorčím a jurisdikčním podřízena instituci,
kteráž zákony naprosto nezná a kteráž, jsoue
vzníkem i podstatou orgánem zřízení zeměpanské-
ho, s duchem samosprávy v nejpříkřejším nalézá
se rozporu. Vše to na zřeteli majíce, zástupcově
vaši nad činem c. k. vlády dali výraz nejhlubšímu
rozbořčení, a vznesše proti němu důrazný protest,
svalili zaň na bedra jeho původců před tváří dějin
veškeru zodpovědnost.
19
article
Nuž, dnes jest na vás, abyste důstojným způ-
sobem osvědčili, béřete-li projev z 5. srpna v jeho
formě i obsahu za svůj čili nic. A učiníte-li tak.
bude další vaší úlohou uvědomiti si úkoly, které
25. červenec vznáší nejen na samosprávu, nýbrž
na celé naše politicko-národní úsilí.
Nuž, nikterak není nás tajno, že vlastní tč-
žisko nadešlého převratu jest pova-
hy politické. Všichni cítíme, že běží nejen o
porušení ústavnosti a rušivé zasáhnutí do ústrojí
samosprávného, nýbrž že tu jde o samy podmínky
zdravého kulturního a hospodářského rozvoje náro-
da jakožto politického celku. Od let osmdesátých,
kdy po opuštění pasivní oposice české stalo se
zjevným, že němečtí naši krajané ani prostředkem
umělůstek Schmerlingovy vládní oktrojírky z 1861
nadvládu ve správě zemské, kterou před tím po
celá období fakticky měli v rukou, trvale na dále
udržetí nemohou, od těch dob rodí se v nich tužby
a výrazu docházejí požadavky, jejichž nepokrytý
účel k tomu směřuje, zviklati a podvrátiti oba stě-
žejní právní základy: rovně právo obou národů
nedílnost správy zemské, základy to, jež od staletí
tvoří obsah politicko-právní podstaty tohoto krá-
lovství. Právě v posledních dnech známá hesla cl-
lu tohoto zahlaholila opětně z jednání sjezdu, kte-
rýž starostové německých okresů dne 9. t. m. v
Schmerlingův
20
article
Praze konali. V plném souhlase s t. zv. Svato-
dušním programem z 1899 a v důsledném sledování
myšlenek, vyslovených v elaborátech německého
„rozpolťovacího výboru“ z r. 1910, prohlašují tu zá-
stupcové německých okresů v Čechách, že dnešní
protizákonný stav považují toliko za přecho
ku provedení „národní autonomie“ a
že její uskutečnění spatřují: v rozbraničení oblasti
země dle národnosti, v řízení německé kurie sně-
movní a německé sekce výboru zemského, v národ-
ním rozdělení ústředních zemských státních úřadů
v Praze, v znárodnění statusu zeměpanského úřad-
nictva a v zřízení krajském, upraveném ovšem k
tomu konci, aby stlačením významu úřadů zem-
ských celé království postupně klesalo v soubor
departementů, tíhnoucích s obejítím Prahy přímok
ústředí ve Vídni.
Předstíraným motivem cílů těchto jest heslo
dotčené „národní samosprávy“, záminkou pak
licoměrný nářek na domnělé znásilňování německé
menšiny českou většinou v zemi. Nikdy nebylo
v politických zápasech na ryzí pravdě hřešeno ví-
ce, nikdy zjevná skutečnost před tváří neinformo-
Svata
Praha
Čechy
Vídeň
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
(Krymské dojmy.) Seděl jsem při
obědě v pěkné prostorné jídelně „Sv. Nikola-
je“, parníku ruské paroplavební společnosti.
Všechny stoly hustě obsazeny. Nebylo moř-
ské nemoci mezi spolucestujícími, neboť Černé
moře v tomto ročním čase nehrozí svými vlna-
mi, jen laškuje. Kol do kola zvonila ruština.
libozvuká, čarozvuká řeč Lermontovova ..
Pojednou má sousedka, mladá dáma, jedouc
ze Sevastopolu do Novorossijska, vstala o
stolu a vybídla mne, abych následoval jejího
příkladu.
„Lépe, když se připravíme o dessert. Vy
hlídka nás odškodní,“ řekla.
A vskutku. Parník právě stanul v Alup
ce. A s paluby, hustě natlačené cestujícími
z druhé a třetí třídy, mnohohlavým zástupem
jižně zvědavým a mnohomluvným, rozevřel se
pohled, který okouzloval: Do moře spadal
přikrý horský svah, zelenající se vegetací,
ježící se stromovím, pestrý domy a ďáčemi.
V brzku ukázal se nám ostrý hřeben Ai-Petri,
nejvyšší hory na této nejjižnější části krym-
ského poloostrova. Jak její jméno svědčí, je
zasvěcena sv. Petrovi. Nemá však do sebe nic
z dobromyslného rázu svého patrona: je
přísná ve své velikoleposti, mohutně strmíc
příkrými srázy nad mořem, které se u její paty
rozložilo, podobno ohromnému zrcadlu, v
němž se horský obr shlíží.
A zatím co parník mijel kolem břehu,
ukázal se nám bílý, v maurském slohu vybu-
dovaný zámek velkoknížete Petra Nikolajevi-
če a hned za ním, v zelenavé kotlině, vysoko
nad mořem, Barbo, jeho terasa nesená ionský-
mi sloupy, jeho vzdušně lehká arkáda, vše
mramorově bílé, antický sen, přenesený sem.
Lermontovův
Petri
Petro
Petro Nikolajev
Sevastopol
Novorossijsk
22
article
do někdejšího chanství krymských Tatarů.
Ale již i tato bílá pohádka zmizela za Aj-To-
dorským mysem, bílé velkoknížecí „dvorce“
a carské paláce zakmitaly v zeleni, Jalta, ozá-
řená posledními zásvity západu vyvstala na
obzoru, se svými nesčetnýmí domy, bílými.
červenými, jasně hnědými, šplhajícími do strá-
ně nad přístavištěm jako mnohotvárný Be-
tlém, se zlatými báněmi svého kostela, s níz-
kými domy pobřežní třídy, v jejichž krámcích
za nedlouho rozžehli první světla.
„Sv. Nikolaj“ zakroužil na rejdě, stroje
přestaly pracovat a tichounce, jakoby nechtěl
ze sna vyrušit, přistál k nábřeží. S paluby
spustili můstek: a teď se jím rozhlučel dvojí
proud lidí, cestujících, kteří parník opouštěli.
a „nosilsčíků“, kteří se k nám rozběhli pro za-
vazadla.
Kdosi zavolal mé jméno a vedl mne ke
kočáru, s jehož výše mne zdravil úsměv
krásného, šírokoplecího Tatara, v bílém kaí-
taně, jaký zde všude na jižním pobřeží nost
izvoščíci. A již jsme ujížděli jaltinskými uli-
cemi, nyní osvětlenými, proplétali se hybnou
směsí povozů i jízdných Tatarů, s knutouv
ruce, klusajících na drobných, zdatných koní-
Ale i tento pohyblivý život, hlučný jako
bazar, je za námi. Stín vysokých stromů nás
pohltil a chladný, vlhký večerní vzduch skoro
mrazí. Bronzový orel na cestě označuje hra-
nice carského letního sídla — Livadie. Dobré
půl hodiny jedeme carským panstvím. Je tu
mrtvo, hlucho, toliko ze strážnice, v jejímž
osvětleném předdvoří mihl se kozák na koni
a zasvitly bílé bluzy gardistů, zaznívá vojen-
ský zpěv. I ten však dozněl a nás, po celé ce-
stě, nedoprovází než hluché ticho. Míjíme do-
my strážných, paláce i paláciky dvořanstva.
carské sídlo s mohutnou terasou, k moři obrá-
cích.
Tatar
Nikolaj
Jalta
23
article
cenou, ohromnou garáž pro automobíly, ko-
ketní vilku, jejíž půvabná fronta nedává tušit.
že zde bývá umístěna tajná policie — zkrátka
celé město uprostřed zahrad a hlubokých le-
sů, pečlivě a umně rozestavené, aby samo-
děržavný car byl ochráněn a obezpečen jako
královna v úle. Nu, za nedlouho nebude zde
tak pusto. Čekají hosudara. Strážnice, domy.
vilky, palácíky i palác oživnou a podél celé
silnice rozloží se kordon vojska, vždy několik
pěších a jízdný kozák, na stráži ve dne, na
stráži v noci.
Silnice vine se hadovitě po svahu, slézá
a zas šplhá do výše, kroutí se vzhůru nad
mořem, teď docela tmavým, jímž jako po-
divný ohnivý motýl letí párník. Na jednom
z mysů zazáří ti vstříc asbestově bílé světlo
majáku, stromy u cesty zřídnou, chlad se
zmírní. Teď však vystoupily za zahradní zdí
tmavé kužele cypříšů, tak zádumčivě deko-
rativních v nočním stínu. Dvéře do parku se
otevrou, bílá villa zasvítí ti vstříc, kočár za-
staví u schodiště hostinného domu . ..
Moře, moře, moře! Kolikrát a vždy
s jakým vzrušením víděl jsem je, v kolika
různých tvářnostech! Absintově zelené, zá-
ludně zahalené do mlžných závojů u nor-
mandských břehů, tmavé, se zlověstným vzky-
pěním šedé pěny na severu, zažloutlé u Hel-
golandu a zase hluboce modré tam dole na
Adrii, ostrovy i zemi opřádající svítivou
stuhou pěn. Zde dívá se mi takořka do okna.
a s výše podobá se nesmírné, vysoké stěně,
ocelově modré, vyvršené k obzoru. Ten
zvláštní pocit mořské stěny odtud! Zdá se mi
jakoby co chvíli měla povolit tajemná síla,
která tak uměle všechno to vodstvo vyhnala
do výše a nyní jakoby celá ta spousta vod se
měla sřítit, zaplavit balvanitý břeh pod mý-
ma nohama, zatopit vše až sem vzhůru, parky.
Adrie
Strážnice
Hela
24
article
zahrady, domy, mešity — dostoupit až k sa-
mým skalním štítům nad naší hlavou.
Teď jsem vyšel z domu, do bílé arkády.
Sloupoví je obtočeno guirlandami révy a se
střechy visí těžké hrozny, doposud bílé, jež
však za několik dnů se nalijí tmavou krví.
I odtud je vidět na moře. A snad proto, že
celé to prostředí kolem je tak prodchnuto
kouzlem antiky, myslím na Argonauty: jejich
loď kdysi brázdila vlny, jichž hukot je slyšet
až sem ke mně. Před tisíciletími vypluli za
zlatým rounem. Vidím je v plachetní lodi.
kterou žene teplý západní vítr, zdá se mi,
že rozeznávám ostří kopí, na nichž hraje od-
lesk slunečního svitu, dohaduji se jejich tváří,
jejich jiskrných zraků, dobrodružných, pro-
duševnělých mladistvým ohněm hellenské
racy. Šťastní plavci! Neznají našich úzkostía
smutků. Radují se z jasného úsměvu Apolli-
nova, naslouchají hrám Nereidek a na dně je-
jich korábu jsou uschovány žertvy, aby usmí-
řili hněv mořských božstev, kdyby vztyčila
nad hladinu mokvající kštíci. A bílé chiméry.
zasazené na krovu „Barbo“, jakoby povzbu-
zovaly pohledem dobrodružné Helleny.
Z arkády možno vejíti do parku, mezi cy-
přiše, cedry, palmy, akacie. Usedám pod sta-
letými duby. Tataři prý před dávnými časy
uřezali jejich spodní větve, aby ve vrchních
sušili seno pro své koně. Barbaři! Jak celá ta
vegetace se určitě rýsuje ve svitu krymské-
ho slunce! Jaký mír tu vane! Naděžda Niko-
lajevna tvrdí, že zde možno naslouchat tichu.
A, byť tato slova zněla sebe podivněji, jsou
pravdou pravdoucí. Zde ticho mluví, mluví
podivuhodnou řečí, která tiší srdce tak, jako-
by se po něm šinula hedvábná dlaň.
Ticho na zahradě, ticho na horách. Ai-
Petri dívá se tíše k nám dolů. Dnes, třeba že
slunko praží, zahalil se do mlh. V bílých
chuchvalech válí se po jeho hřebenu, celými
Tatar
Naděžda Niko
Petri
25
article
proudy, jakoby katarakty, spadají dolů s jeho
západních svahů, vodorovnými mraky vzná-
šejí se nad západním cípem moře. Cosi velko-
lepě pochmurného je v tomto pohledu. Tak
asi viděl tyto hory Puškin, pod tyto srázy,
mlhami omžené, vmýšlel si své vzpurné tatar-
ské chány, jichž východní melancholii celý
harém nedovede rozptýlit ..
Tiše plyne den, nesa s sebou vůni dozrá-
vajícího vína, tiše klade se soumrak. A když
zajiskří měsíční úplněk na obloze, bohatěji
planoucí hvězdamí než bývá u nás, tážeš se,
ocitl-lis se v pohádce, zabloudil-lis do říše
snů. Jak moře září stříbrem! Dvé borovic
na dolejší terasse odráží se od této svítící
plochy: zdají se, jakoby vyřezány z temné
oceli, tím tmavší, čím kouzelněji jasné je mo-
ře za nimi.
Prsa se ti rozvírají mohutným dechem
nekonečnosti. Od klavíru zazněla improviso-
vaná melodie, jež hned stříbrně splývá s mě-
síčním svitem, hned zas vášnivě se bratří s hu-
kotem moře.
Dávám se nést vlnami hudby. A po-
jednou jasně vidím milliony slovanských duši
tam na sever od Ai-Petri, za horami, v široké
ruské zemi, slyším tep jejich srdcí, oddech je-
jich prsou. Myslím na slovanskou sílu, která
tu spí, aby se jednou probudila k životu, kte-
rý udiví svět; na milliony slovanských lidí od
Vltavy k Volze a odtud dál, ku Vladivostoku.
Moře vod šumí pode mnou, moře millionů
oddychuje za mnou.
Ve vzpomínce rýsuje se mi obraz Prahy.
tisíce kilometrů odtud vzdálené. Svítilny tam
zažehnuli na nábřežích, pod akáty procházejí
se lidé, z ostrovů tryská hudba, lehká noční
pára se klade nade městem. Cítí-li tam dale-
ko, na západě, mocný dech stamillionového
slovanského moře?
O. T.
Puškin
Vltava
Volha
Vladivostok
Praha