Románová přiloha

„Národnich Listů“ k čislu 107. ze dne 18. dubna 1905.

Různé zprávy.

= Nově objevené ústrojí v lidském těle. Profes- sor Wilson z chicagské university učinil pozoruhodný objev Objevil totiž nový orgán chuti, jejž nazývá »ochutnávacím pupenem«. Orgán ten jest dle badate lova popisu umístěn hluboko v krku. Lze jej nalézti v ohryzku a po celé pokrývce průchodu krčního. Po- kusy dokázáno, že nalézá se těsně pod povrchem obložky. Tvar jeho jest pupencovitý. Jaký jest indi- viduální výkon nově objeveného orgánu, professou Wilson neví. Prohlašuje, že chová se odmítavě k nápoji a potravě chuti kyselé a že rád přijímá věci sladké. Všechny pokrmy a nápoje kyselé a odporné chuti, procházející hrdlem lidským, uvádějí ochutnávací or- gán ten v činnost a ztahují jej. Silných nápojů orgán ten prý nemiluje. Pojídá-li tedy člověk kyselou okurku, nový orgán to nemá rád, ale velice si libuje na sladkých mlskách. Učenci považují objev profes- sora Wilsona za velice cenný. Nejen že dle jich ná hledu obdařena jest jím fysiologie a anatomie, ale také věda kuchařská, příprava léků atd. značně jím získá. Kuchař, který dovede připraviti pochoutku, jež příjemně polehtá nový orgán, doktor, který vynalezne nový lék, jenž udeří pupenec ochutnávací na pravém místě anebo sládek, jenž dovede uvařiti nový, la- hodný doušek, lahodící této papille, budou asi od nynějška nejhledanějšími osobnostmi na světě . = Chudoba za starých dob. Švédský „Dageblat“ pouští se v jednom z posledních čísel do zajímavého rozjímání: „Domov dělníka za dnešních časů,“ plše, „zásoben jest nábytkem a pomůckami, které ve čtrná- ctém století pokládány byly za nejvyšší stupeň luxu a rozmařilosti. Zaměstnání dělníka bylo tehdy asi nejisté, ne-li dokonce vyžebrané a plat jeho nepatrný.

Potravy bylo po řídku a takové, že neobsahovala skorem žádných výživných látek. Pracovní nástroje, třeba i nejpokročilejšího řemesla, pyly nejapné, ne- dostatečné a nepočetné, právě tak jako drahé. Pakliže zásoba tesařského nádobí sestávala ze dvou širočin, čtyřúhelníku a řezáče, jak obmezená musila býti také práce? Ve čtrnáctém století žili lidé v chýžích z hlíny robených, hrubými dveřmi opatřených. Komín teprve o jedno století později byl zaváděn, a tu ještě pova- žován byl za přepych: oheň obyčejně se rozdělával u stěny, hlínou opěchované a kouř valil se střechou ven. Veškeré náradi robeno bylo ze dřeva. Většina osob spávala na rozestřené otepi slámy, majíc za pod- ušku upravené poleno. Ani šlechta neměla v čase tom okna skly opatřená. Čistota nebyla právě příznakem tehdejší doby a kdo měl v domě čerstvou slámu na podlaze, pokládán byl ostatními za parádníka, I bo- hatí ve středověku potlačovali touhu po čistotě ve svých domovech a hemžení se různého cizopásného hmyzu nebylo pokládáno za hanbu. Časté mory, jež se v době té objevovaly, byly považovány za příčinu této nečistoty v bytech a na ulicích. Nevědomost ovlá- dala massy lidu. Zkoumáním dokázáno, že průměrné žití člověka za oněch časů netrvalo ani polovinu doby nynější. Špatná, nedostatečná potrava a nedostatek čistoty ničily lid a obmezená věda nedovedla tomu zabrániti. Historikové doby vypravují, že v době té bylo v Evropě nejméně dvacet tisic nemocnic pro málomocné. Jest dobře si připomenouti, naříkáme-li si na těžké časy nynější, že podobný stav pokládán by byl před čtyřmi sty léty za zámožnost a blaho.

= Románová historka vražednice Kleinové. Prů- běh nastávajícího líčení s manželi Kleinovými, obvi. něnými z vraždy vídeňského soukromníka Sýkory, očekává se v Paříži s neobyčejným zájmem, nebot, jak dosud jest v živé paměti, uprchli vrazi bezpro- středně po činu z Vídně do metropole nad Seinou, kde se po dobu několika neděl před policií skrývali v ulici Saint Denisově. V pařížské veřejnosti jeví se pro afféru Kleinových takový interes, že se dokonce jisté kruhy zanášejí úmysly, pořádati z Paříže do Vídně zvláštní vlak s obecenstvem, po podrobnostech sensačního líčení toužících. Mimo to uveřejnilyv neděli některé pařížské listy historku, již vražednice Kleinová vyprávěla v době svého pobytu na paříž- ské policejní prefektuře kterési noční poběhlici, s níž se tam sešla. Historka stojí za zaznamenání již z té příčiny, že z ní vidno, v čem asi záležeti bude způsob hájení prohnané ženštiny, kteráž vra- žedný čin spáchala s bezmeznou surovostí. Kleinová sdělila s tulačkou, že prý za mladších let bývala mi- lenkou jakéhosi maďarského šlechtice, jenž je také otcem její devítileté dcery. Od kavalíra dostalo se prý Kleinové mnoho peněz, za něž prý si nakoupila značně pozemkových losů a komunálních dlužních úpisů, které jí onen dobrodinec z Uher vzal v uscho- vání. Kromě urozeného Maďara, jehož jména ovšem šlechetná paní Kleinová nesmí vyzradit, hraje v její životě nesmírně důležitou úlohu ještě jiný Maďar, s jehož jménem se již paní Kleinová netají. Jest to jakýsi pan Geza Thury, jenž Kleinovou již po řadu let obtěžuje milostnými návrhy a jenž už ji dvakráte přemlouval, aby s ním prchla do Paříže. Kleinová však jej nepostačovala odmítat a Thury přísahal jí za to pomstu. »Miloval jsem vás dosud z celé duše,« pravil jí jednou, »teď vás nenávidím a zničím vás.«

Téhož dne, kdy Thury záhadný svůj výrok pronesl, objevil se v bytě Kleinových mladý, bledovlasy muž a podnajímal si tam pokoj s vyhlídkou do ulice. Sotva že se nový podnájemce ke Klei- novým přistěhoval, dostavila se za ním dáma, již podnájemce jmenoval Izou a jež byla Kleinové pově- domou z té příčiny, že sama chtěla onen byt několik dní před tím najati. A co nejzávažnějšího: Iza byla Kleinové tak neobyčejně podobna, že byly od sebe téměř k nerozeznání. Druhého dne, kdy Iza z bytu odcházela, setkala se ve dveřích s Kleinem, jenžv domnění, že to jeho žena, chtěl Izu obejmout ..

O polednách na to obdržela Kleinová dopis záhad- ného znění: »Budete zničena, váš muž také dlouho živ nebude.« A večer oznamoval jí podnájemce, že jej z rána vyhledávati bude v bytě starý pán, otec Izin, kterýž prý tam také přespí. Ráno — bylo to 3. října m. r. — skutečně stál před bytem starší prošedivělý muž, jejž podnájemce uvedl do pokoje. Pak se také dostavila Iza a všichni tři spolu cosi v pokoji vyjednávali. Ještě večer, kdy manželé Kleinovi meškali v kuchyni bytu, bylo v pokoji hlučno. Pojednou přišla Iza do kuchyně a přinesla Kleinovým láhev vína a koňaku. Kleinovi to vypili a tvrdě usnuli. Ráno pak, když Kleinová vkročila do pokoje podnájemcova, spatřila pod pohovkou rozsekanou mrtvolu starého pána, Izina otce... Podnájemce byl pryč. Iza pak, vrazivši do dveří, přinášela v kabele peníze a podá- vajíc je Kleinové, prosila ji, aby na rychlo z Vídně odjela a po osobě Izině nepátrala. Kleinová odebrala se na to s manželem do Paříže a na nádraží oče- kával je — — prožluklý pan Geza Thury. Teď te- prve svěřila se žena muži se svým tajemstvím. A pan Thury uvedl manžele do svého bytu v rue Saint Denis, kde do nich nutil víno s koňakem, ale Klei- nová poznala, že v nápoji jest dávka jedu i dala muži znamení, aby nepil. Thury se pak rozlobila odešel, aniž jej někdo z Kleinových více spatřil. — A tak teprve nyní shledává prý nešťastná paní Klei- nová svůj nerozum, že nedala Izu v kritické chvíli zatknout a podnájemce že se nezeptala na jméno ..

Jak má tak leckdo na světě maléry. Paní Kleinová už proto, že četla kriminální romány z doby Adama a Evy . .. Zemřelí v Praze Dne 9. dubna 1905: Reich Leopold, soukrom- ník, 82 roky, 795—I. Vojtíšková Antonie, soukrom- nice, 86 roků, 947—II. Jelínek Karel, býv. obchodník, 43 roky, 179—V. Müller Alois, syn řezníka, 7 měs., 555—VII. Trepkova Anna, dcera kočího, 2 roky, 710—VII. Holá Emilie, dcera zámečníka, 11/2 roku, 382—VIII. — U Milosrdných bratří: Bílek Václav, dělník, 53 roky — U Milosrdných se- ster: Hájek Bohumil, zinkograf, 31 rok. Kamarád František, zedník, 71 rok. Nusl Jindřich, pokrývač, 42 roky. — V židovské nemocnici: Dvořák Václav, metař, 54 roky. Oravský Kašpar, krejčí, 57r. — Vca k. vojenské nemocnici č. 11: Mareš Emil, pěšák, 22 roky. — Ve všecbecné nemoc- nici: Kolenatý František, strojvedoucí, 46 roků.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. 175. hra v předpl. V úterý 18. dubna. (3. čtvrtka.) JESSIKA. Zpěvohra o 3 dějstvích. Báseň dle sujetu Shakes- pearova napsal Jaroslav Vrchlický. Hudbu složil Jos. B. Foerster. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Josef Šmaha. Začátek o 7. hod. Konec po 10. hod.

Lidové divadle „,Uranla“ v VII. části Prahy zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 7. hod. V úterý 18. dubna. Po prvé: Trest. Novinka. Drama o jednom jednání. Napsal V. Markus. Režisér B. Lachman. Na to po čtvrté: Nalezenec. Veselohra o 2 jednáních od Jos. Kaj. Tyla. Režisér V. Spurný. na Král.

Pištěkovo lidové divadlo vinohradecn. Začátek o 7. hod. V úterý 18. dubna. 8499 Sever proti Jihu. Obraz z amerického života o pěti jednáních. Napsal W. Gilete. Z anglického přeložil Lad. Fliegel.

Svandovo divadlo na Smíchově. V úterý 18. dubna. Začátek o 7. hod. Novinka: Želízkovic Fanynka. Velká fraška se zpěvy o 4 jednáních. Dle základn. myšlenky Buchbinderova »Der kecke Schnabel« pro české jeviště upravil V. Bátor. Hudba K. Veinzierla.

Vinohrady Palackého tř. nad potravní dani

největší výběr klobouků má

Družstvo děl. klohoučnických v Praze, Vodičkova ul., „U lelmů“, na Poříčí, 20.

»Milosrdný bože!« zvolal vězeň osvobozený poznovu, když tma je obklopila. »Vždyť mladik ten byl jako dům vysoký !« »To jsou mladí Cossarové,« pravil bratr, potřásaje povážlivě hlavou, »k vůli nimž tropí se tolik hluku . . .« Vyjeli opět z tunelu na denní světlo, aby spatříli další věže, poplašnými signály opatřené, nové červenavé chýže a hromadně vystavené vily vnějších předměstí. Umění plakátovati nepozbylo v době, kdy vězeň byl mimo svět život svůj trávil, nijak svého důrazu a z čet- ných vysokých lešení, nároží domovních, plotů a ze sta takých míst, do oči padajících, křičely přímo mnohoba- revné appelly k volbám, v nichž tenkrát Herakleoforbie býla heslem. »Catterham«, »Herakleoforbie« a »Jack, obrův ubi- ječ«, nápisy ty opětovaly se všude opět a opět a nestvůrné karrikatury a potupy, sta různotvárných zhyzděnin a zne- tvořenin velkých a světlých oných postav, jež byly před několika teprve minutami tak blizennko minuly, všude se hemžilo.

cize a panovačně se tu projevovati: rozjizvené a začer- nalé lány, velké škaredé náspy a průpady, baráky i arse- nály, jež tato jemná vyhřátá síla byla vnutila v život lidí. Zde, v širším rámci, zkušenost s experimentální farmou opakovala se několikrát za sebou. V nižších a nahodilých věcech života — pod půdou a na místech nepěstěných nesouvisle a nestejnoměrně — byl se projevil nejprve příchod nové síly a nových obratů . .. Byly tu veliké, ošklivě páchnoucí dvory a obezděná místa, kdež některý nezdolatelný háj zelnin skýtal pa- livo pro obrovské stroje (malí lidé přicházeli a prohlíželi si rachotící, olejem namazaná kola a dávali lidem po šesti pencích), byly tu silnice a koleje pro velké motory a po- vozy, bylo viděti věže s parními píšťalami, jež ihned se ozvati mohly, běželo-liž o to, varovati svět před novým odbojem hmyzu, aneb což ještě podivnější bylo: etihodné kostelní věže bylo viděti daleko, jak opatřeny jsou me- chanickými poplašnými signály. Byly tu rovněž i malé, červeně natřené útulky a po- sádkové baráky, každý s obvodem tři sta metrův pro střelbu, kdež pěchota denně cvičila se na cílech, v po- době příšerných krys zřízených. Šestkrát od dob Skinne- rových byly obrovské krysy vyrazily z podzemních skrýší svých — pokaždé z jihozápadních stok Londýna a nyní byly tam faktorem stejně trvale zjištěným, jako jsou jím tygři v deltě kalkutské . .. Bratr odsouzence propuštěného koupil si v Sundingu noviny, aniž něco při tom myslil a těchto na konec po- všiml si i propuštěnec. „Zápas s obry“,