1
masthead
V Praze, v úterý dne 18. dubna.
Praha
2
masthead
K číslu 107
čislo v Praze za 2h
a na venkové za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
6
article
Události na Rusi.
Ruští židé.
Z Petrohradu, 17. dubna. (Pův. telegram
»Národních Listů«.) Ministerstvo vnitra dostalo
materiál od gubernátorů gubernií, určených pro
pobyt židů, četní gubernátoři vyslovují se
na prospěch rozšíření území pro
usazování se židů. Rozhodnutí o otázce
té má býti ponecháno shromáždění lidových zá-
stupců říše, kteří se mají o ní zásadně vyslo-
viti. — Nový kyšiněvský gubernátor na své ob-
jížďce ujistil židy, že o pravoslavných veliko-
nočních svátcích nebude klid porušen.
Černomořské loďstvo.
Z Petrohradu, 17. dubna. (Pův. telegram
»N. L.«) Zdejší listy vyvracejí zprávu anglických
novin, že se vláda usnesla vypraviti do Tichého
oceanu černomořskou eskadru.
Z Petrohradu, 17. dubna. (Pův. telegram
»N. L.«) Nový kus Gorkého »Děti slunce« bude
dáván v divadle Kommissařevské.
Z Petrohradu, 17. dubna. (Pův. telegram
»N. L.«) Známý továrník Armstrong roz-
hodl se postavit velkou loděnici v Rize pro
stavbu lodí.
Z Petrohradu, 17. dubna. (Pův. telegram »N.
L.«) Ministr dopravy kníže M. Chilko v př
odjezdu k pracím na řekách a dráhách sibíř-
ských předal správu svého úřadu tajným radům
Mjasojedovi-Ivanovi a Jermolovi.
Gorký
Armstrong
M Chilko
Jermolov
Rus
Petrohrad
Kommissařevský
anglický novina
MjasojedIvan
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Celně-obchodní konference.
Z Vídně, 18. dubna. Ve dnech nejblíže
příštích přijedou sem maďarští vyjedna-
vači k celně-obchodní konferenei
Vídeň
8
article
Zástupci obou vlád a vlády společné sestaví po-
té stránce pracovní program, vypracují plán a
stanoví termin i pořad pro jednání se státy, se
kterými třeba obchodní smlouvy obnoviti. Me-
ritorní jednání konati se bude te-
prve po Velikonocích. Kabinet Tiszův
po té stránce vykoná jen nezbytné přípravy.
Dementi.
Z Berlína, 18. dubna. Vídeňská zprávao
blízké schůzce německého císaře
s králem Eduardem ve Středozemním
moři na zdejších místech úřadních se rozhodně
vyvrací.
Spojení ostrova Kréty s Řeckem.
Z Londýna, 18. dubna. »Daily Maile
oznamuje z Kréty: Včera 20 poslanců krétské-
ho národního shromáždění vydalo k občanstvu
provolání, aby ve čtvrtek beze zbra ně
přišlo k zahájení schůze. Dodává se, že toho
dne bude učiněn projev pro spoje n
Kréty s Řeckem a končí pak provolání
Doufáme, že tato proklamace a prosba, která
k ní bude připojena, přiměje velmoci, aby spo-
jení to povolily.
Tiszův
Eduard
Berlín
Kréta
Řecko
Londýn
Daily Maila
9
title
Telegrafické zprávy.
10
article
Z úřadního listu.
Z úřadního listu.
Z Vídně, 17. dubna. (C.-B.) Císař propůj
čil tajnému radovi a místoguvernérovi rakou-
sko-uherské banky dru. Bedřichovi svob. pánov
Wintersteinovi velkokřiž řádu Františka
Josefa.
Císař propůjčil mimořádným professorům
dětského lékařství na německé universitě v Praze
dru. Bedřichovi Ganghofnerovi a dru.
Aloisovi Epsteinovi titul a hodnost řádného
universitního professora.
Bedřich
Winterstein
František Josef
Ganghofner
Epstein
Vídeň
Praha
11
article
Papežská encyklika.
Z Říma, 17. dubna. (C.-B.) V encyklice,
kterou vydal papež biskupům katolické církve
dne 15. t. m., ustanovuje normy pro vyučo-
vání mládeže v katechismu a vyzývá biskupy,
aby se postarali, aby faráři těchto norem dbali.
Král Eduard.
Z Alžíru, 18. dubna. (C.-B.) Po hostině
podal král Eduard generálnímu guvernérovi
hvězdu řádu královny Viktorie a vyslovil mu
vřelé díky za přijetí. Král podnikl pak s krá-
lovskou rodinou vyjíždku automobilem po ro-
vině Mitidie.
Veliká železniční stávka v Italii.
Právě ve dnech, kdy chystá se Italie ku
přijetí hlavního proudu cizinců, používajících
prázdně velikonoční k výletům na slunný jih,
zahájena stávka železničního personálu na tra-
tích italských z důvodů, jež tentokráte zvláště
jsou pozoruhodnými. Neběžíť o zvýšení mzdya
platů, nýbrž o ideu, neztratiti právo ke stávce.
Jak známo, předložila italská vláda sněmovně
předlohu zákona na sestátnění drah, čelící
hlavně a výhradně takořka k tomu, aby stávky byly
učiněny nemožnými. Vláda domnívá se totiž, že
sestátněním dostane všechny zřízence na ostří
disciplinárního řádu, jímž dovede ostatní kate-
gorie úřadnictva státního jako chlebodárce udr-
žovati v poslušnosti.
Organisace dobře postřehly konsekvence
tohoto poměru a prohlásily, že nemají ničeho
proti sestátnění drah, avšak rozhodně že se vzpí-
rají převedení železničních zřízenců do státních
služeb. Vůdcové poukazují k tomu, že v jiných
státech a na příklad v Rakousko-Uhersku jest
podobný poměr železničního úřadnictva, jež na
státních drahách není na roveň postaveno stát-
nímu úřadnictva, nýbrž tvoří jaksi prostřední
Eduard
Řím
Alžír
Rakousko
Uhersko
hvězda řád královna Viktoria
13
article
Bláznivý „Vilhem“.
Bláznivý „Vilhem“.
Napsal A. B. Šťastný.
Když jsem byl ještě hoch, bydleli vedle
nás, na konci chodby, židé. Vdova se synem a
svobodnou sestrou. Z čeho žili, nikdo nevěděl;
nedělali nic, a přece jim nebylo zle. Povídalo
se o vdově, že prý syna neměla se svým mužem,
nýbrž s nějakým baronem, a ten prý dosud n
dítě platí. Co na těch řečech bylo pravdy, ne-
snadno pověděti. Vdova byla zvláštní osoba.
Vysoké, štíhlé postavy, obličej bílý a růžový,
leskte černé vlasy a veliké, černé oči. Chodila
vždycky v klobouku s růžemi a černě oblečena.
Říkalo o ní, že je pyšná, nafoukaná, neboť ni-
koho si nevšímala; a když ji přece někdo z domu
zastavil, mnoho řečí nenadělala.
Sestra její byla postavy maličké, za to však
tím větší dobračka. Každého sama zdravila, na
každého se usmála, děti z domu hladila a říkala
dim: „To je hodný chlapeček! To je hezká hol-
čička!“ — třeba to byl největší uličník neb
holka ošklivá. Chodila vždycky s velkou, černou
koženou taškou, zavěšenou na řetízkách, hlavu
zahalenu černým krajkovým šátkem. Bez této
přítěže a toho záhalu ani schody nepřešla. Ráda
s lidmi pohovořila, ke všemu přisvědčila, a bla-
ženě se usmívala, když jí sousedky říkaly „sle-
činko“.
Se svojí sestrou všakie hádala skoro každo-
denně. Vdova začala a „slečinka“ nemlčela.
Někdy se obě rozkřikly, že bylo jejich německou
hádku slyšeti až na schody. A vždycky vmísil se
do toho vdovin syn, mladý „Vilhem“. Křičel di-
voce, dupal o podlahu; byl vždy při tetě proti
vlastní matce.
A když vřava dostoupila vrcholu „slečinka
vzala šátek a tašku, a běžela pryč, po chodbě
i po schodecb polohlasně hubujíc a rukama roz-
kládajíc. Brzy však se zase vrátila — a potom
obě sestry mluvily spolu, jakoby předcházejíc
hádky ani nebylo bývalo.
A B
Šťastná
14
article
„Slečinka“ měla „Vilhema“ nesmírně ráda
zajisté raději, než matka. A on jí tu lásku oplá-
cel. Lísal se k ní, bral ji okolo krku, líbal jia
říkal jí „teto“. Někdy však se také or na ni roz-
hněval, a potom křičel na ni zrovna jako jeh
matka, nazývaje ji „Therez“
„Slyšíte? Bláznivý Vilhem už zas se hád
s bláznivou židovkou!““ upozorňovala sousedk
sousedku na ten křik.
„A jak umí štěkat — kdo by to v něm hle
dal! Já bejt jeho tetou, vod ucha k uchu bych
mu hubu roztrhla, dyby se vopovážil takle siji
na mně vodevřít!“
„Jak voni se hnedle zasejc udobří — ty
blázni! Kdo pak by si toho všímal!“ mávla
rukou druhá.
A po každé takové hádce „Therez“ zase
vyběhla z domu, s taškou na ruce a se šátkem
na hlavě; a když se vracela, ploská taška bývala
na některém místě vypouklejší. Nesla Vílhemovi
jablíčka, hrušky neho rohlík. Tak si jej zase
udobřila .
Vílhem
Vilhem
15
article
Nekřivdili lidé, nazývajíce mladého žida
„bláznivým“. Hoch ten skutečně jevil stopy
duševní poruchy. Byl nesmírně plachý; sám na
chodbě se ani neukázal; a když bylo mu tudy
jíti do školy nebo ze školy, přeletěl chodbu,
hlavu skloněnu, v obličeji zardělý. S ostat.
ními hochy nikdy se nestýkal, s nikým vůbec
nepromluvil. Jeho soudruhy byli mlad židáč-
kové a židovinky, jež vodila mu teta do bytu.
„Slečinka“ často mluvívala mojí matkou
a vždy Vilhema vychvalovala, že je ve škole
„premiantem“. Když však matka vyzvala ji, aby
k nám někdy s Vilhemem přišla, že mu ukážu
své sbírky, rozpačitě se usmála a řekla: „Ne-
hněvaj' se, phaní, ale Vilhem nepůjde; on je
moc tydlavej!“
Učil jsem se tehdy na housle. Vilhem t
slyšel a zatoužil také po hře. Jeho teta tlumočila
mé matce jeho přání, abych mu půjčil housle.
Vyhověli jsme, a on vrzal na ně dlouho do noci
a nebyl by je ani vrátil. Obávaje se, aby jich
Vilhem nepoškodil, již jsem mu houslí nepůjčil.
Jeho matka mu posléze koupila housle, a on sám
Vilhem
16
article
— beze všeho návodu — naučil se hráti všeliké
písně. Jenom naladit housle posílal tetu ke
mně, a to jen krátký čas; hnedle to také dovedl.
Potom se židé odstěhovali, a na památku
zanechali v bytě „živé tisíce“, pro které nový
nájemník kolik nocí probděl při svíčce.
Dlouho neslyšeli jsme o židovkách, ani
o Vilhemoví ničeho. Až o Velikonocích přišla
k nám „Therez“. Měli tehdy židé svátky stejně
s námi; jako každoročně, donesla nám macesya
za to dostala kus mazance. Měla z toho radost
a projevila ji slovy: „Phánbůh ví, phaní, ty je-
jich kholáče jsou lepší než ty naše. Vilhem je
tak rád!“
Dostala pro Vilhema ještě kus, a potom se
rozpovídala, jak se jim v novém bytě stýská, a
Vilhem že je teď pořád ňákej stonavej. Ze spaní
fantazýruje a naučil se tolik křičet a být tak
zlý. Už ani tetu nechce poslouchat.
A za dva měsíce byla u nás zas, všecka
uplakána.
„Phaní, jestli phak vědí, že nám Vilhem
už umřel?“ zavzlykala.
Byli jsme tím překvapeni. Matka se doptá-
vala, co se mu stalo.
„Phánbu ví, co to na něj přišlo! Už jsme
jej ani do škholy neposílali, jak byl zlej. Z ni-
čeho nic začal jim křičet, se vším třískat, vy-
háněl nás; a potom zavíral se v phkoji, nechtěl
nás tam pustit, a když jsme mu dávali jíst, jenom
pootevřel dvéře, vzal talíře a už zase zamknul.
A photom ulehl, nikoho neznal — a — Phánbu
si jej vzal!
Rozplakala se, až jí veliké slzy kanuly na
tašku
Matka ji potěšila, jak dovedla, a „slečinka“
vzdychajíc odešla, poděkovavši matce, že byla
tak hodná, že Vilhelmovi posílala ty naše dobré
koláče.
Od té doby jsme ji u nás už nezahlédli.
Někdy jsem ji uzřel na ulici. Šla s hlavou
sklopenou, něco si povídala a rukama rozkládala.
A potom jsme doslechli, že odešla za „bláznivým
Vilhemem“. Zemřela náhle, bez nemoci ...
Dostal
Vilhem
Vilhelm
Vilhem
bláznivý Vilhem