ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 345824c0-7aea-11dc-ae1c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 16 celkem · entity: place 19, person 18, org 3, work 3
1 masthead
V Praze, v úterý dne 18. dubna.
Praha
2 masthead
K číslu 107 čislo v Praze za 2h a na venkové za 3h
Praha
3 article
Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
Praha
4 title
NARUDNÍ
5 article
Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
6 article
Události na Rusi. Ruští židé. Z Petrohradu, 17. dubna. (Pův. telegram »Národních Listů«.) Ministerstvo vnitra dostalo materiál od gubernátorů gubernií, určených pro pobyt židů, četní gubernátoři vyslovují se na prospěch rozšíření území pro usazování se židů. Rozhodnutí o otázce té má býti ponecháno shromáždění lidových zá- stupců říše, kteří se mají o ní zásadně vyslo- viti. — Nový kyšiněvský gubernátor na své ob- jížďce ujistil židy, že o pravoslavných veliko- nočních svátcích nebude klid porušen. Černomořské loďstvo. Z Petrohradu, 17. dubna. (Pův. telegram »N. L.«) Zdejší listy vyvracejí zprávu anglických novin, že se vláda usnesla vypraviti do Tichého oceanu černomořskou eskadru. Z Petrohradu, 17. dubna. (Pův. telegram »N. L.«) Nový kus Gorkého »Děti slunce« bude dáván v divadle Kommissařevské. Z Petrohradu, 17. dubna. (Pův. telegram »N. L.«) Známý továrník Armstrong roz- hodl se postavit velkou loděnici v Rize pro stavbu lodí. Z Petrohradu, 17. dubna. (Pův. telegram »N. L.«) Ministr dopravy kníže M. Chilko v př odjezdu k pracím na řekách a dráhách sibíř- ských předal správu svého úřadu tajným radům Mjasojedovi-Ivanovi a Jermolovi.
Gorký Armstrong M Chilko Jermolov Rus Petrohrad Kommissařevský anglický novina MjasojedIvan
7 article Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů. Celně-obchodní konference. Z Vídně, 18. dubna. Ve dnech nejblíže příštích přijedou sem maďarští vyjedna- vači k celně-obchodní konferenei
Vídeň
8 article
Zástupci obou vlád a vlády společné sestaví po- té stránce pracovní program, vypracují plán a stanoví termin i pořad pro jednání se státy, se kterými třeba obchodní smlouvy obnoviti. Me- ritorní jednání konati se bude te- prve po Velikonocích. Kabinet Tiszův po té stránce vykoná jen nezbytné přípravy. Dementi. Z Berlína, 18. dubna. Vídeňská zprávao blízké schůzce německého císaře s králem Eduardem ve Středozemním moři na zdejších místech úřadních se rozhodně vyvrací. Spojení ostrova Kréty s Řeckem. Z Londýna, 18. dubna. »Daily Maile oznamuje z Kréty: Včera 20 poslanců krétské- ho národního shromáždění vydalo k občanstvu provolání, aby ve čtvrtek beze zbra ně přišlo k zahájení schůze. Dodává se, že toho dne bude učiněn projev pro spoje n Kréty s Řeckem a končí pak provolání Doufáme, že tato proklamace a prosba, která k ní bude připojena, přiměje velmoci, aby spo- jení to povolily.
Tiszův Eduard Berlín Kréta Řecko Londýn Daily Maila
9 title
Telegrafické zprávy.
10 article Z úřadního listu.
Z úřadního listu. Z Vídně, 17. dubna. (C.-B.) Císař propůj čil tajnému radovi a místoguvernérovi rakou- sko-uherské banky dru. Bedřichovi svob. pánov Wintersteinovi velkokřiž řádu Františka Josefa. Císař propůjčil mimořádným professorům dětského lékařství na německé universitě v Praze dru. Bedřichovi Ganghofnerovi a dru. Aloisovi Epsteinovi titul a hodnost řádného universitního professora.
Bedřich Winterstein František Josef Ganghofner Epstein Vídeň Praha
11 article
Papežská encyklika. Z Říma, 17. dubna. (C.-B.) V encyklice, kterou vydal papež biskupům katolické církve dne 15. t. m., ustanovuje normy pro vyučo- vání mládeže v katechismu a vyzývá biskupy, aby se postarali, aby faráři těchto norem dbali. Král Eduard. Z Alžíru, 18. dubna. (C.-B.) Po hostině podal král Eduard generálnímu guvernérovi hvězdu řádu královny Viktorie a vyslovil mu vřelé díky za přijetí. Král podnikl pak s krá- lovskou rodinou vyjíždku automobilem po ro- vině Mitidie. Veliká železniční stávka v Italii. Právě ve dnech, kdy chystá se Italie ku přijetí hlavního proudu cizinců, používajících prázdně velikonoční k výletům na slunný jih, zahájena stávka železničního personálu na tra- tích italských z důvodů, jež tentokráte zvláště jsou pozoruhodnými. Neběžíť o zvýšení mzdya platů, nýbrž o ideu, neztratiti právo ke stávce. Jak známo, předložila italská vláda sněmovně předlohu zákona na sestátnění drah, čelící hlavně a výhradně takořka k tomu, aby stávky byly učiněny nemožnými. Vláda domnívá se totiž, že sestátněním dostane všechny zřízence na ostří disciplinárního řádu, jímž dovede ostatní kate- gorie úřadnictva státního jako chlebodárce udr- žovati v poslušnosti. Organisace dobře postřehly konsekvence tohoto poměru a prohlásily, že nemají ničeho proti sestátnění drah, avšak rozhodně že se vzpí- rají převedení železničních zřízenců do státních služeb. Vůdcové poukazují k tomu, že v jiných státech a na příklad v Rakousko-Uhersku jest podobný poměr železničního úřadnictva, jež na státních drahách není na roveň postaveno stát- nímu úřadnictva, nýbrž tvoří jaksi prostřední
Eduard Řím Alžír Rakousko Uhersko hvězda řád královna Viktoria
12 title
FEUILLETON.
13 article Bláznivý „Vilhem“.
Bláznivý „Vilhem“. Napsal A. B. Šťastný. Když jsem byl ještě hoch, bydleli vedle nás, na konci chodby, židé. Vdova se synem a svobodnou sestrou. Z čeho žili, nikdo nevěděl; nedělali nic, a přece jim nebylo zle. Povídalo se o vdově, že prý syna neměla se svým mužem, nýbrž s nějakým baronem, a ten prý dosud n dítě platí. Co na těch řečech bylo pravdy, ne- snadno pověděti. Vdova byla zvláštní osoba. Vysoké, štíhlé postavy, obličej bílý a růžový, leskte černé vlasy a veliké, černé oči. Chodila vždycky v klobouku s růžemi a černě oblečena. Říkalo o ní, že je pyšná, nafoukaná, neboť ni- koho si nevšímala; a když ji přece někdo z domu zastavil, mnoho řečí nenadělala. Sestra její byla postavy maličké, za to však tím větší dobračka. Každého sama zdravila, na každého se usmála, děti z domu hladila a říkala dim: „To je hodný chlapeček! To je hezká hol- čička!“ — třeba to byl největší uličník neb holka ošklivá. Chodila vždycky s velkou, černou koženou taškou, zavěšenou na řetízkách, hlavu zahalenu černým krajkovým šátkem. Bez této přítěže a toho záhalu ani schody nepřešla. Ráda s lidmi pohovořila, ke všemu přisvědčila, a bla- ženě se usmívala, když jí sousedky říkaly „sle- činko“. Se svojí sestrou všakie hádala skoro každo- denně. Vdova začala a „slečinka“ nemlčela. Někdy se obě rozkřikly, že bylo jejich německou hádku slyšeti až na schody. A vždycky vmísil se do toho vdovin syn, mladý „Vilhem“. Křičel di- voce, dupal o podlahu; byl vždy při tetě proti vlastní matce. A když vřava dostoupila vrcholu „slečinka vzala šátek a tašku, a běžela pryč, po chodbě i po schodecb polohlasně hubujíc a rukama roz- kládajíc. Brzy však se zase vrátila — a potom obě sestry mluvily spolu, jakoby předcházejíc hádky ani nebylo bývalo.
A B Šťastná
14 article
„Slečinka“ měla „Vilhema“ nesmírně ráda zajisté raději, než matka. A on jí tu lásku oplá- cel. Lísal se k ní, bral ji okolo krku, líbal jia říkal jí „teto“. Někdy však se také or na ni roz- hněval, a potom křičel na ni zrovna jako jeh matka, nazývaje ji „Therez“ „Slyšíte? Bláznivý Vilhem už zas se hád s bláznivou židovkou!““ upozorňovala sousedk sousedku na ten křik. „A jak umí štěkat — kdo by to v něm hle dal! Já bejt jeho tetou, vod ucha k uchu bych mu hubu roztrhla, dyby se vopovážil takle siji na mně vodevřít!“ „Jak voni se hnedle zasejc udobří — ty blázni! Kdo pak by si toho všímal!“ mávla rukou druhá. A po každé takové hádce „Therez“ zase vyběhla z domu, s taškou na ruce a se šátkem na hlavě; a když se vracela, ploská taška bývala na některém místě vypouklejší. Nesla Vílhemovi jablíčka, hrušky neho rohlík. Tak si jej zase udobřila .
Vílhem Vilhem
15 article
Nekřivdili lidé, nazývajíce mladého žida „bláznivým“. Hoch ten skutečně jevil stopy duševní poruchy. Byl nesmírně plachý; sám na chodbě se ani neukázal; a když bylo mu tudy jíti do školy nebo ze školy, přeletěl chodbu, hlavu skloněnu, v obličeji zardělý. S ostat. ními hochy nikdy se nestýkal, s nikým vůbec nepromluvil. Jeho soudruhy byli mlad židáč- kové a židovinky, jež vodila mu teta do bytu. „Slečinka“ často mluvívala mojí matkou a vždy Vilhema vychvalovala, že je ve škole „premiantem“. Když však matka vyzvala ji, aby k nám někdy s Vilhemem přišla, že mu ukážu své sbírky, rozpačitě se usmála a řekla: „Ne- hněvaj' se, phaní, ale Vilhem nepůjde; on je moc tydlavej!“ Učil jsem se tehdy na housle. Vilhem t slyšel a zatoužil také po hře. Jeho teta tlumočila mé matce jeho přání, abych mu půjčil housle. Vyhověli jsme, a on vrzal na ně dlouho do noci a nebyl by je ani vrátil. Obávaje se, aby jich Vilhem nepoškodil, již jsem mu houslí nepůjčil. Jeho matka mu posléze koupila housle, a on sám
Vilhem
16 article
— beze všeho návodu — naučil se hráti všeliké písně. Jenom naladit housle posílal tetu ke mně, a to jen krátký čas; hnedle to také dovedl. Potom se židé odstěhovali, a na památku zanechali v bytě „živé tisíce“, pro které nový nájemník kolik nocí probděl při svíčce. Dlouho neslyšeli jsme o židovkách, ani o Vilhemoví ničeho. Až o Velikonocích přišla k nám „Therez“. Měli tehdy židé svátky stejně s námi; jako každoročně, donesla nám macesya za to dostala kus mazance. Měla z toho radost a projevila ji slovy: „Phánbůh ví, phaní, ty je- jich kholáče jsou lepší než ty naše. Vilhem je tak rád!“ Dostala pro Vilhema ještě kus, a potom se rozpovídala, jak se jim v novém bytě stýská, a Vilhem že je teď pořád ňákej stonavej. Ze spaní fantazýruje a naučil se tolik křičet a být tak zlý. Už ani tetu nechce poslouchat. A za dva měsíce byla u nás zas, všecka uplakána. „Phaní, jestli phak vědí, že nám Vilhem už umřel?“ zavzlykala. Byli jsme tím překvapeni. Matka se doptá- vala, co se mu stalo. „Phánbu ví, co to na něj přišlo! Už jsme jej ani do škholy neposílali, jak byl zlej. Z ni- čeho nic začal jim křičet, se vším třískat, vy- háněl nás; a potom zavíral se v phkoji, nechtěl nás tam pustit, a když jsme mu dávali jíst, jenom pootevřel dvéře, vzal talíře a už zase zamknul. A photom ulehl, nikoho neznal — a — Phánbu si jej vzal! Rozplakala se, až jí veliké slzy kanuly na tašku Matka ji potěšila, jak dovedla, a „slečinka“ vzdychajíc odešla, poděkovavši matce, že byla tak hodná, že Vilhelmovi posílala ty naše dobré koláče. Od té doby jsme ji u nás už nezahlédli. Někdy jsem ji uzřel na ulici. Šla s hlavou sklopenou, něco si povídala a rukama rozkládala. A potom jsme doslechli, že odešla za „bláznivým Vilhemem“. Zemřela náhle, bez nemoci ...
Dostal Vilhem Vilhelm Vilhem bláznivý Vilhem