1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 1I. října 1904.
Praha
I . říjen
4
article
Na ránní a qdpol. listy
předpláčí pee
v Praze v administřael
n něsje
u črrt leta . . . . 6 K —
s dvojí čenáškou
sa měsle
Sčtnrt leta . . . . 7 K 50 k
ve filialkách
2Ksk
na měadc -
Poštou:
sa měsíe
ke
na čtvrt leia
s dvojí zásilkon
ss moěsí
n dtvrt lale
Praha
5
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 10. října v 6.40 hod.
večer. (Pův. telgr. zvl. dopisov. »Nár. Listů«.
Předvoj ruský obsadil včera Baňa-
pudzu, posici to dříve Japonci silně
opevněnou. Telegram, sdělující udá-
lost tu došel dnes generálního štábu
a způsobil dojem příznivý.
L. Z Petrohradu, 10. října. V 9.50 hod.
večer. (Pův. tel. zvl. dopisovatele »Nár. Listů«.
Náměstník Alexějev dlí od několika
dnů v Mukdenu.
Japonci opevnili silně Banapudzu
pouze jeden vršek, s něhož ale bylo
možno místo to ovládati, byl slabě
opevněn. Rusové zmocnili s
vršku toho a Japonci musil
pak po krátkém boji z Bana-
pudzi ustoupiti.
Zadní voj generála Miščenka ob-
sadil Jantaj, Somsonov a Banapudzu
V Petrohradě jest pozorovati zna-
čný obrat ve veřejném mínění a pro-
jevuje se všude nejlepší naděje co do
dalšího postupu bojův.
Z Mukdenu, 10. října. (»Birž. Vědo-
mosti.«) Obecné poměry na bojišti mand-
žurském se podstatně změnily. Valný
voj japonský ustupuje k jihu. Japonei
opouštějí nejen postavení obsazená
po ljaojanské bitvě, ale také posice
dřívější. Levé křídlo ustoupilo po-
slední dni asi 50 km. jižně, opustivši
mezi jiným také Tsjanšan, Sinangaj,
Sajmatce a Fenšujlin v okolí Kvan-
danšjanu.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
Po čtvrtstoleti.
Dvacetpět let české aktivity.
Japonec
Rus
Miščenka
Jantaj
Somsonov
Sajmatka
Fenšujlin
Petrohrad
Mukden
Bana
Kvany
Baňa
km
6
article
J, P. z Vídně, 10. ríjna
Dne 7. října r. 1879 poslanci národa če
ského a konservativního velkostatku z královstv
vstoupili zase do rady říšské. Po nepřítomnosti.
která trvala šestnáct roků. Prohlášením, daným
v Praze 17. června r. 1863, zahájena byla proti
vídeňskému parlamentu taktika historického do-
sahu, taktika passivního odporu, taktika absti-
nence, která hlubokými rýhami vtiskla sev
osudy naše, která spočívala na jednomyslné
vůli všeho lidu, která zadržela rozmach a vze-
stup jeho, nezadržela, ještě méně pak znemož-
nila vývoj věcí bez nás a proti nám, taktika,
milliony žehnaná, velebená, slavená na počinu
a potom odsuzovaná, zažehnávaná, proklínaná.
taktika, pokládaná z prvu jedině možnou, jedině
nadějnou, jedině zdárnou a potom nejškodli-
vější zvaná, taktika krajní troufalosti, odvahy
bojovnosti při proklamaci a krajní resignace při
abdikaci, taktika velikého sanquinismu a veli-
kého zklamání.
Nesnadno, ba nemožno psát o ní dnes již
historicky-objektivně a pronést o ní určitý soud
po sitivní nebo negativní, schvalující neb od-
suzující. Ale nynější generaci budiž pověděno,
že jsme za této secesse rostli doma, že jsme
rozmnožovali a sjednocovali svoji mohutnost
svůj vzdor, že jsme sílili a pracovali ve svých
vlastech, že nadšení, vzbuzené po r. 1861, na
počátku éry ústavní, nebylo plapolem hořící
slámy, ale trvalým vznětem, sáhajícím do hlu-
bin a nitra lidu a že nebýti všeho toho, nebýti
především vytrvalosti v odporu, zastavení jeho
sotva bylo by mělo úspěch, jaký mělo.
Co je způsobilo, nebyla příčina jedna.
J P
Vídeň
Praha
7
article
Bylo příčin několik. Byla to u nás přirozená de-
prese, jaká dostavuje se vždy a všude po úsilí
dlouhém a marném a při poznání, že byla
vlastní potence přeceňována, cizí podceňována,
byla to role, zkusiti štěstí jinou cestou, byla to
víra, že po bosenské okupaci zavane nahoře jiný
vzduch. Byla to ve Vídni diagnosa, že nelze na
Balkáně provozovati politiku expansivní, aniv
Cislajtanii jsou národové slovanští tlačeni, byl
to rozvrat v německém táboře, který berlínskou
smlouvu podrobil votu rakouského parlamentu,
kterýž odepřel hlasy při vyrovnání s Uhrami,
který porážel svůj vlastní kabinet. Byly to však
především a hlavně zřetele politiky státní a za-
hraniční: touha, míti plný parlament, dvoj
spolek německo-rakouský, vojenský decennát,
nově výdaje militaristické a spojené s nimi nově
daně. Pro všechny tyto t. zv. nezbytnosti po-
třebovali, nemohouce spolehati na německé.
hlasů českých a slovanských. „Neklamte se“.
řekl mi jednou dr. Klaič, „hr. Taaffe ati
jichž povely vykonával, nepřivedli poslance če-
ské do Vídně ze žádné lásky a přízně k národu
českému. Mně sám hr. Taaffe řekl o tom: Sou-
hlasem Němců rakouských s alliancí německo-
rakouskou byly kruhy rozhodující jisty. S tim
počítali jako s veličinou, mathematicky jistou.
jítpres
Klaič
Taaff
Němec
Vídeň
Balkán
Uhry
8
article
Avšak při spolku se sousední říší německou ne-
mohli býti Čechové ponecháni v krajním od
poru, třeba měl formu abstinence. V politice roz
hoduje prospěch a potřeba.
V trůnni řeči a v proslově presidenta po-
slanecké sněmovny, hr. Fr. Coronina, věnován
vstupu Čechů do rady říšské zvláštní vzpomínk
V proslově panovnikově projeven povděk,ž
vrátili se na půdu parlamentní bez újmy prá-
sinu přesvědčení. „Výstřel na uvítanou“ v
Hládal: jedni toto místo. „Saluť do hrobu,“ m
slli druzí. „Hledím-li,“ pravil nově zvolený pr
sdent 14. října, „na lavice v pravo, dlouho osi-
řelé, nyní hustě naplněné, myslím, že mohu
tlumočiti nad tím rozechvění jen radostné. Je
to statný, bohatě nadaný národ, jehož trvalou
absenci naproti ohnisku našeho života parla-
mentního jsme často trpce pociťovali. Jeho sy-
nové vždycky statečně se bili ve válkách, Ra
kouskem vedených a zúčastnili se také jeho
podniků v míru. Jeho zástupcové nesmějí tedy
chyběti tam, kde rozhodují se osudy Rakouska.
Čecho
František
Coronin
Rakousko
slanecký sněmovna
9
article
To byla vřelá slova ex praesidio ve studené
atmosféře, která vanula tehdy ve Vídni Čechům
vstříc. Nojen studené, ale přímo nepřátelské:
v novinách, v kancelářích ministerských, na
galerii sněmovní, na ulicích. Všude. Čechové
pokládáni netoliko novým, nýbrž také cizím
elementem, vetřelci. Stará německá garda,
zvyklá samovládě v dřevěné, provisorní stavbě
r. 1861 pro poslaneckou sněmovnu na Schotten-
ringu vybudované, pohlížela nevraživě a po-
hrdavě na český přírostek, jakkoli veden by
csmačtyřicátníky, Riegrem a Trojanem. An
představiti nedovede si vrstevnictvo, jak ne-
volno bylo tenkráte našim tady. Jako v lednici
V poslanecké sněmovně podalo 45 Čechův
a konservativců z království státoprávní osvěd-
čení. Na živu jsou z nich jen tito: A. O. Zeit-
hammer, J. Harrach, dr. Karel Mattuš, Jiří kn.
Lobkovie, František hr. Thun, dr. Jaromín
Čelakovský, Karel Adámek, František Tilšer
kníže Adolf Schwarzenberg. Ve sněmovně pan-
ské učinilo vyjádření podobné šest členů histo-
rické šlechty. Na živu je toliko kníže Alfred
Windischgratz, který jako předseda koaličníh
kabinetu, popřel existenci české otázky.
Dne 17. listopadu podalo presidium „Če-
ského klubu“ panovníkovi memorandum o poža-
davcích národa českého v příčině jazykové
rovnoprávnosti ve státních úřadech a ve školství.
Čecho
Riegr
Trojan
A O
J Harrach
doktor
Mattuš
kn
František
Thun
Jaromín Čelakovský
Adámek
Tilšer
Schwarzenberg
Windischgratz
Vídeň
poslanecký sněmovna
Čechův
Zeithammer
10
article
To byly formalie přechodu z passivity do
aktivity, ceremoniální akty, které děly se slav-
nostně, ale v příčině kterých nemohlo býti
klamu, že jsou jen obřadem, kterým se pohřbívá
minulost. A nikoli bez hořkosti vzpomínáme si,
že celou šestnáctiletou onu strázeň se dvěma
výminečnými stavy a jinými persekucemi sná-
šeli jsme hlavně za tlaku oněch, kdož dnes, kdy
delegace česká jest ochotna přejíti k jinému po-
stupu válečnému za splnění dvou skrovných po-
žadavků, ze kterých jeden se nese k restitue
práva již uznaného a vykonávaného, druhý
k bezpečné garancii pro českou universitu v
Brně, nejsou s námi ani v opposičním šiku,
alebrž povolují vládě, nápravu pětiletého témě
hřichu odpírající, vládě zjevně německé, do-
konce také disposiční fond. Že volbami z roku
1891 vedení osudu lidu českého vzato bylo
Temto nespolellivcům, ohcbným jako vrbově
proutí, že nastala zdravá a nezbytná rozluka,
nevylučující součinnost pro společné úkoly
cíle, ale vylučující svrchovanost majitelů velko-
statku nad důvěrníky millionů, považuji faktem
historickým, obratem pronikavým, emancipac
nedosti ještě oceněnou.
Díváme-li se zpět na čtvrtstoletí, které
strávili zástupcové národa českého ve Vídni
zrakem klidně-kritickým a přehlížíme-li okem
nezkaleným výsledky pětadvacetiletého jejich
snažení a zápasení, neunavné činnosti, stálého
napínání sil, ustavičného boje, ať si v posie
vládní a majoritní strany, ať si strany opposičn
neb obstrukční, dospějeme k tomuto poznání.
Vídeň
český univerzita v Brno
11
article
Nebyly to roky odpočinku a klidu, nýbrž
práce, ještě méně pak byly to roky příjemností
a slasti. Nám Čechům je chléb vždycky trpkým
a krušným v každém postavení. Nám nic ne-
dáno darem. Nám nic nedáno cele. Všechno
musili jsme si vymoci, vynutit anebo těžce vy-
sloužit. A když konečně vyhověno, povolen kus
a za ten jsme musili platit oběťmi velikými, ne-
skonalými. Nechať jsme státu odporovali, nechat
jsme státu pomáhali, stejně s námi nakládáno
a před pěti léty jsme zakusili bolest výroku
Schwarzenbergova o překvapení nevděkem.
Nám nedáno, co nám po zákonu lidskéma
státním náleží jako nesporné právo, nám vzali
ještě, co jsme měli a nač máme nárok, a chtějí
teď, bychom, ležíce na břichu a na zádech, lí-
bali pokorně ruku, kteráž uloupila čásť naší
državy a hodila ji na pospas odpůrcům. Ná
urazili a ponížili, nám ublížili, nás zranili, nás
znásilnili a my nemáme se hnout, nemámes
vzepřít, ale klidně vyčkati — rány nové snad.
Ne, úcty k sobě musil by pozbýti národ, úcty
k němu by pozbýti musili jiní, kdyby se plazil
v nedůstojné této roli.
Nikdy, ani v passivitě, ani v aktivitě nedo-
žadovali jsme se výsad pro sebe a ke škode
druhých. Nikdy nechtěli jsme, aby se sáhalo
na číkoli majetek a bralo z cizího pro nás. A ni-
kdy, nikdy nevládlo se pro nás, nikdy proti Něm-
cům. Kdyby se bylo takto vládlo, moravský
sněm nebyl by dnes, po 25 létech, v rukou ně-
mecké čtvrtinové menšiny, ve Slezsku nenaklá-
dalo by se s Čechy jako s porobenci a ve Vídn
by nemusilo 102.000 officiálních Čechů jíti
19. t. m. k říšskému soudu žalovat na vládu,
že nepovoluje ani jediné obecné školy ve Vídni
ba neuděluje ani té, kterou si český dělný lid
vydržuje ze svých mozolů, právo veřejnosti.
Čecho
Schwarzenbergův
Německo
Slezsko
Vídeň
12
article
Kdyby se bylo vládlo tak, kardinál Kopp nebyl
by si troufal podepsati se na návrh, aby zru-
šily se slovanské parallelky na paedagogiích slez-
ských a vídeňský arcibiskup, věda a vída, že
upřímně chtějí s hůry, by platnost a průchod
měly spravedlnost a zákon, neodpíral by českých
bohoslužeb a kázání onomu stotisíci oficiálně
napočtených Čechů.
Nikdy jsme nechtěli víc, leč, aby se ne-
vládlo proti nám, aby nás nedusil a nerdousil
útisk byrokratický, jak domácí, tak z Vídně,
abychom nebyli spjati na nohou i rukou, nýbrž
mohli se volně pohybovati, vyvíjeti, růsti, síliti.
Byla chvíle, kdy aktivní ministr řekl: Česká
česť je také rakouská česť, ale to byla jen mo-
mentní improsse — to nebyl princip, to nebyla
povná vůle, která se vtěluje ve skutky a hotové,
posítivní činy.
Bylo by nepravdou, hříchem na reální sku
tečnosti, černým nevděkem, kdyby kdo tvrdil.
že éra politiky činné nepřinesla národu českému
prospěch. Přinesla četné a cenně, českou uni-
versitu, druhou techniku, akademii, průmyslové.
střední, odborné školy, nařízení Stremayrovoa
Pražákovo, český sněm, obchodní komory, vo-
lební opravu, postátněné a nové dráhy. Přinesla
stupňovanou váhu českého poselstva ve státě
jako činitele statného a důležitého. Přinesla
vstup českého živlu do nejvyšší byrokracie. Při-
nesla potoky a potůčky, jimiž tento element teče
nahoru i dolů. Rozmohli jsme se za 25 let do
šířky a hloubky a jsme dnes mnohonásobně
většími, politicky vyspělejšími, osvětově pokro-
čilejšími, materiálně potentnějšími.
Kopp
Čecho
Stremayrovo
Vídeň
13
article
Ale na druhé straně nejsme, čím býti mů
žeme a máme a naše služby, prokázané se
vzácnou obětavostí a krajním sebezapřením, ne
byly odměněny podle zákona: jaký výkon, ta
ková náhrada. My jsme odhlasovali státu nové
vojáky, nové vojenské zákony, nové daně po-
travní, nové vyrovnání s Uhrami, veliké výkupné
za dráhy jedny a hlasovali jsme proti po
státnění druhých, výnosnějších, my jsmese
angažovali pro politiku dvou- a potom troj.
spolkovou, my jsme dokonce hájili parla
ment, jehož právní podklad popíráme, proti
t. zv. ústavověrcům, my jsme byli ochotní od
hlasovati nové vyrovnání s Uhrami, my jsme
v umírněnosti a skromnosti překročili dovolené
hranice, my jsme byli stranou majoritní, vládní,
státní, ba dvorskou — všechno marno, na konee
zvítězil tradicionální duch protičeský zas a zas
a nyní jsme v abstinenci jiné formy-
Není pravda, že byl kdy systém český nebo
slovanský. Není také pravda, že systém bez
Němců potrval dvanáct let, dvě šestileti celá.
Němec
Uhry
14
article
Do demisse bar. Streita a Kremera, v lednu
r. 1881, byl hr. Taaffe ještě polo v levo a po
nových volbách r. 1885 byl zase polo v levo,
ačkoliv z voleb těch vyšla t. zv. autonomistická
většina rozmnožena, ačkoli v trůnní řeči, kterou
skončilo se první šestiletí jeho, ujišťoval —
22. dubna roku 1885 — že »pokračovatise
bude na cestě nastoupené«. Tak »českým« byl
régime hr. Taaffa, že baron Pražák nesměl se
státi ministrem justice, nýbrž byl po několik
let správcem tohoto rossortu, že na bankovky
nesměla česká litera, že povoláním bar. Gautsche
a markýza Baequehema odflankovalo se od celé
pravice, že díslokačním výnosem zkomoleno neh
docela zničeno několik českých středních ško
a nové odepřeny. Hlas: »Pojďte na říšskou
radu a tam se vám dostane, nač máte právo«
byl slibným, ale svůdným a četné byly krise
kdy nejrozvážnějším a nejstarším politikům
českým došla trpělivost, přisluhovati ministerstvu,
které v bezzásadnosti vidělo svůj kardinální
princip a které řídilo se heslem: Bráti je lépe
nežli dáti.
Streit
Kremer
Taaff
Pražák
Gautsch
Baequehem
15
article
R. 1885 bylo Rakousko již polo v levo,
r. 1887 již hodně v levo, r. 1889 doceln
v levo. R. 1893 dostali jsme třetí výminečný
stav a žaláře otevíraly se jako za nejhnusnějš
hrůzovlády německé. Český národ vyhlášen pra-
zvláštní společnosti, buřičským a velezrádným
a jako s takovým nakládáno s ním, aniž pro-
vinil se čím. Po šestileté opposici voláni Čechové
opět k součinnosti. Opět šli — s novou vírou.
nadějí, důvěrou. Konali povinnosti svoje jako
je nekonala žádná strana. Bylo na ně absolutn
spolehnutí. Mohlo se s nimi počítati jistojistě.
A výsledek? odměna
Nynějšek. Odstrčeni byli“ jako by se byli
prohřešili zločiny nejpodlejšími, ztrestání jako
provinilci na nedotknutelných svatostech, zatla-
čeni do krajní zoufalosti, ani ti, kdož chtěl
loupež našich práv a jí dosáhli, vysazeni byl
na koně, ozdobeni laurem vítězným a troufalej
šími učiněni ještě nežli byli. A ti, kdož tak
rádi posmívají se nynější delegaci české, ž
prohrála, že byla poražena, že ztratila zase
čeho dobyla, měli by pamětlivi býti, že nejen
v epech Homerových mocnosti vyšší zasahovaly
do bojů vojsk a rozhodovaly je, měly by být
spravedlivi, neodsuzovati za viny nespáchané
prohlednout, že v tomto státě osudy národův
stran neurčují se v parlamentě, ale mimo něj
Pět roků jsme již v odboji a budem
v něm snad ještě dlouho. Leckteré naučení.
leckterou radu, leckterý pokyn a leckterou vý-
strahu dává nám pohled zpět do pětadvacetilete
minulosti pro dobu nejbliže přiští, pro budoue-
nost vůbec. Zvláště hlásá však zejtřejší jubiloum
pravdu evangelia, jemuž výmluvný a důtklivý
projev dal Carlyle slovy: Pracovat a nezoufat
Vlastní silou, svojí přičinlivostí, svojí pílí, svoj
svědomitostí, svojí horlivostí, svojí láskou pře-
konali jsme horší a větší svízele těch, kterým
trpíme teď. Sursum corda et capita!
Čecho
Homerův
Carlyle
Rakousko
Sursum
16
article
Nikoli s hlavou a hrudí schýlenou, ale
hrdě vztýčen, zor maje upjatý k lepší, světlejší
a šťastnější metě, stojí tu český národ pln
mízy a jádra, pln víry a důvěry ve vítězstv
svého práva, nezkrušen, nezdolán a nezmalo-
myslněn severem právě shůry vanoucím a pře-
svědčen v nitru svém, že přejde zloba, že roz-
množeny budou jeho statky, že se povznese
k oné vážnosti a platnosti, které mu přísluší,
které nedá si vyrvat a kterých dobude si tak
jistě a bezpečně, jako si dobyl všeho, co zove
svým a čeho chce hájit do posledního dechua
do poslední krve.
*) Nebožtík dr. Klaič zmocnil mě, bych uveřejn
tuto příhodu: Jako zemský hejtman dalmatský by
v audienci a na té mu vytýkáno, že hlasoval pro
výminečnému stavu v Praze a v okolí, a dodáne
že tam řádí velezrádci. Mužně a statečně odvěti
čacký Chorvat (hovor konal se vlasky): Maesta
Traditori? Uomini chce vogliono incoronare il lore
re non sono traditori! Veličenstvo ! Velezrádci ? Ti
kdo chtějí korunovati svého krále, nejsou vel
zrádci
doktor
Klaič
Chorvat
Praha
Maesta Traditori
17
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Pešti, 10. října. (Prvá schůze uher
ského sněmu.) Dnes v 11 hodin dopoledne
předseda Perczel zahájil prvou schůzi uher-
ského sněmu po prázdninách za přítomnost
všech ministrů a značného počtu poslanců. Z
doby letních prázdnin zemřeli poslanci Alex
Janicsary a Melch. Lazar, jimž věnována vzpo-
mínka. Když přečteny došlé věci, ministr ob-
chodu Hieronym i podal předlohu o zatímné
úpravě obchodních poměrů s Italií
Předloha přikázána hospodářskému výboru. Mi
nistr orby T allián podal pak předlohu o úpra
vě řeky Rábu.
Předseda navrhuje, aby se sněmovnt
zabývala tak dlouho vyřizováním petic, dokud
nebude vo výboru projednána předloha o za
tímné obchodní smlouvě s Italií, kterážto před
loha má býti prvým předmětem meritorního jed
nání sněmovního.
Slova se chápe posl. Fr. Košut, abys
vyžádal vysvětlení stran otevřeného listu mini-
sterského předsedy hr. Štěp. Tiszy k ugronským
voličům. Otevřený list nepojednává ani o důle
žitých časových otázkách, ani o slibech, ktere
hr. Tisza učinil straně neodvislosti, nýbrž za-
bývá se výhradně jen revisí jednacího řádu sně-
movního, jejž ministerský předseda chce
zostřiti, aby znesnadnil menšině všeliký odpor
Janicsara
Mel
František
Košut
Štěp
Tisza
Pešť
Rába
Italia
Tisza
18
article
Dle názorů ministerského předsedy minulé velká
obstrukce poskytuje jen to poučení, že jednac
řád musí býti zostřen, kdežto onen veliký ná-
rodní zápas s přechmaty militarismu a v zájm
maďarského jazyka byl úctyhodný, vlastenecký
výkon. Ministerský předseda má za to, že opa-
kování takového boje musí býti vyloučeno.
kdežto řečník soudí naopak, že uherská sně
movna nalezne i za nejvášnivějších bouří vždy
cky cestu k práci zákonodárné, pročež dosa-
vadní jednací řád úplně dostačuje, aby se zabez
pečila dělnost sněmovny. Nynější jednací řád
jest paladium uherského parlamentarismu, který
se nedá ani srovnati s parlamentarismem jiných
států. Uhry mají výjimečné postavení, poněvadž
jim jde hlavně o vybojování národních práv,
čehož v jiných státech nenacházíme. Uhry ode
vzdaly soubor své státní moci v ruce panovníka,
který zastupuje současně také moc cizího státu
a jemuž se v minulé době přihodilo, že napad
naši ústavu, což není vyloučeno ani v budouc-
nosti. Jest tedy třeba, aby říšský sněm byl
s to, práv země hájiti i nejostřejšími zbraněmi
sic bychom se musili vzdáti svých národníc
požadavků, aneb vstoupiti na dráhu revoluční.
Uher
19
article
(Hlas ze strany lidové: To jest, my zbrojíme!)
Lituji — pokračuje posl. Košut — že takovým
výkřiky se odvrací pozornost od důležitosti
tohoto předmětu. Strana neodvislosti změnila
sice svou bojovou taktiku, ale bojuje stále z
svobodu a neodvislost země a bude bojovati na
věky. (Eljenování na lavicích košutovců.) Řeč-
ník přechází k dalšímu místu Tiszova listu
dovozuje, že vyrovnání z r. 1867 uznalo sice
vrchní vedení, velení a vnitřní organisaci vojsk
za výsostná práva, ale není v něm řeč. o tom,
že by koruna byla oprávněna sta-
noviti jazyk velení u vejska. (Hlučná
pochvala na levici.)
Ministerský předseda hr. Tisza ozna
muje, že hodlá sněmovně navrhnouti změnu jed-
nacího řádu v tom smyslu, aby se na pro-
jednání rozpočtu a braneckých
předloh vyměřila určitá lhůta, ve
které ony předlohy musejí býti vyřízeny. Mimo
to má se lechnická obstrukce znemožinti a uči-
niti opatřeni, aby pořádek a důstojnost sněmu
byly zachovány. Nechce omezovati svobodu
slova při projednávání jiných předloh, aneb za-
váděti kloturu; v nejbližší době navrhne, aby
se zvolil výbor pro vypracování změn jednacího
řádu a doufá, že změny bude možno provésti ve
srozumění se všemi stranami sněmovními. Na
konec sděluje, že příště podá předlohu o roz-
počtu, návrh občanského soudního
řádu a zákon o národních školách.
Hlas
Tiszův
20
article
Poslanec Polonyi protestoval proti tomu
že nových voleb používá se za vyhrůžku prot
sněmovně. Projednáváním obchodní smlouvy
s Italií byl porušen zákon, neboť garanční zákon
z r. 1890 zapovídá uzavírati také smlouvy. Re
vise jednacího řádu je poněkud třeba, ale sm
provésti se pouze v době normální, pokojné. A
se odvolá ministerský předseda k zemi v zále-
žitosti obchodní smlouvy, rozmnožení braneckého
kontingentu a 400 mill. vojenských výdajů a ona
ať novými volbami projeví svou vůli.
Ministerský předseda hr. Tisza odpovídá
Polonyovi, že ve svém otevřeném listě prohlásil.
že maďarský národ svěřil stanovení maďarského
velení císaři, což dokazuje, že zřídlem tohot
práva je národ a také stav může změniti se kdy
koli novým zákonem. Dokud neuskuteční se návr
zákona, trvá nynější zákonodárný stav, nemůže
se zavésti maďarské velení jinak, než z moe
nářovy vůle. (Souhlas v levo.)
Příšti schůze bude zejtra; na jednacín
pořadu je rokování o peticí ch.
Z Turč. sv. Martina, 8. října. (P o sl ane
Jan Valášek propuštěn z vězení.
Dnešní „Nár. Nov.“ sdělují, že ministr spravedl
nosti vyhověl žádosti posl. Jana Valáška, aby
se znovu zahájilo líčení jeho pře a odročil jeho
vazbu ve státním vězení na několik týdnů. Ná-
sledkem toho Valášek byl již z vácovského vě-
zení propuštěn odcestoval domů.
Polonyi
Polony
Martino
Valášek
Italia
Tisza
21
article
Politické zprávy zahraničné
Politické zprávy zahraničné
V Praze, 10. října.
Sněm lippský proti Vilému II.
Sněmu lippskému byl dnes po mnohých
průtazích předložen návrh, v němž komise sně-
movní zaujala stanovisko k depeši Viléma II.
k otázce vladařské. Návrh sám i usnesen
shledá čtenář v telegramech. Ve schůzi sně
movní snažil se stoupenec linie schaumburgsko
V drobném prodejí:
ranní číslo o sobě . . . za 8
odpole-lni
. . . za 2h
Ve slialkách na venkovět
ranní číslo. . . . . . . . 10
odpolodní . . . . . . . . 5h
Inserá ty
platí se hetově napřed
Předplacení a inserty přijímá sdmini-
strace v Marinnské ulici č. 3.
Tam nacházejí so též redakc
tiskárna n ozpedice „Národnich Listů“.
Rukoplsy ze novracsjí
Vilém II
Praha
Marinnský ulice
Inserý
22
article
lippské Schemel vystoupení Viléma II. omluviti,
ale neučinil ve sněmu dojmu. Ministr lippský
Gevellot opřel se sice útokům některých listů
proti Vilému II., ale zároveň prohlásil, že musí
býti dovoleno mluviti »uctivě« o depeši císa-
řově. Vláda nazírá jasně na situaci a přistupuje
na návrh komise. Jiný řečník vyslovil podi-
vení, že v roce 1895, když vladařství v Lippe
svak císařův, princ Adolf ze Schaumburg Lippe
se ujal, císař vojsku dovolil hned přísahu
věrnosti vladaři tomuto složiti, ač »právní
situace« byla ještě méně vyjasněna než
dnes. Na konec sněm návrh komise jedno-
hlasně přijal.
Vilém II
Adolf
Lippe
Schaumburg Lippe
23
article
Mnichovský »Allg. Ztg.« pokusil se minule
vysvětliti depeši císařovu tím, že neměla zname-
nati zasáhnutí do práv lippské země a do vla-
dařské pravomoci hraběte z Biesterfeldu, nýbrž
že jen odůvodňovala nepřisahání vojska. Oficiosní
»Lipp. Landeszeitung« píše k tomu: »Okolnost
že výroky »Münch. Allg. Ztg.« uznává se vla-
dařstvo lippské hr. z Biesterfeldu jakožto
právně existující, přes to ale zároveň přísaha
vojska se zapovídá, vybízí k nejostřej-
šímu protestu. Neboť dle 6. čl. vojenské
smlouvy s Pruskem musí vojsko knižeti rasp.
vladaři přísahati. Spolková rada připojí se ne-
pochybně k tomuto názoru a zjedná lippské
zemi po této stránce plné zadostučinění. To
jest naše právo a lippský lid jes
odhodlán z něho ani písmenky ne-
sleviti.« Poslední tvrzení osvědčuje se také
již četnými protestními schůzemi v Lippe. Tak
na schůzi v Sonnebornu usnešena resoluce,
v níž se praví: Císařským telegramem vladaři
cítíme se hluboce uraženi. Pociťujeme
těžce urážku vladaře a nedbání zemského
zákona z r. 1898, z vůle lidu vyšléhoa
připojujeme se z plna k slavnostnímu ohražení
vlády. Podobně i schůze lidu v Lage vyslovila
protest proti císařskému zasáhnutí do samo-
správy a suverenity lippského státu. Pod dojmem
jednomyslného rozhorlení celé země pospíšilsi
sice dnes kancléř Bülow přípisem k místopřed-
sedovi lippského sněmu oslabiti dojem císařovy
depeše novým výkladem — text jeho nalezne
čtenář rovněž v telegramech — ale tento ústup
protest lippského sněmu už nezamezil.
Vláda pruská proti Čechům a Polákům
v Berlině.
Münch
Prusek
Lage
Bülow
Čecho
Polák
Berlín
24
article
Svobodomyslná lidová strana německá svo-
lala na pátek schůzi svých poslanců na sněmu
pruském. Sehůze usnesla se jedno-
hlasně podati hned po sestupu svém
dotaz pro zasáhnutí státních úřa-
dův do obecní samosprávy známým
nařízením vládním, aby nebylo školních míst-
ností obecních propůjčováno Čechům a Polákům
ke schůzkám. O zakročení tom byli jsme již na
jiném místě zevrubnou zprávu podali. V dů-
sledku nařízení vládního vyrozuměl na př. již
ředitel školy Manlik polský »Sokol«, žev
těloevičně školní svých cvičení pořádati nesmí.
Bude to miti pro pruské úřady následek sotva
kýžený: »Sokol« ten usnesl se přičiniti se nyní
co nejúsilovněji o zřízení polského domu
v Berlíně, v němž by veškeré spolky polské
nalezly útulku.
Ministr obviněný z křivopřísežnictví.
Státní zastupitelstvo v Oldenburgu zastavilo
řízení proti oldenburskému ministru Ruhstratovi
pro nedostatek důkazů. Redaktor Biermann byl,
jak čtenářům již povědomo jest, obvinil své doby
ministra toho z křivopřísežnictví a učinil proti
němu trestní oznámení. Redaktor tvrdil totíž,
že ministr hrával ještě v poslední době hazardní
hry, ačkoliv při procesu pro urážku na eti
tiskem byl u soudu odpřísáhl, že dlouhá léta
nehrál.
Čecho
Polák
Manlik
Ruhstrat
Biermann
Berlín
Oldenburg
Sokol
25
article
Sensační projev Bryanův.
V Norfolku, ve státě Nebraska, měl Bryan
řeč na oporu kandidatury Parkerovy, jež vzbu-
dila ale sensaci tím, jak Bryan vlastně nepřimo
vystoupil — proti kandidatuře té. Bryan kriti-
soval st.-louisský sjezd svojí demokratické strany,
jenž kandidaturu Parkerovu byl vyhlásil a dodal,
že Parkerův program vlastně neliší se valně o
Rooseveltova programu, kdežto jeho, Bryanovo
stanovisko se nezměnilo. Bryan dodal pak, že
zvolení Roosevelta jest jisté. Bryan.
jak známo, býval též kandidátem demokratické
strany pro předsednictví republiky, ale na hlav-
ním sjezdu podlehl Parkerovi. Stojí v sociální
i v hospodářské otázce (proti trustům i ochra-
nářům) na stanovisku mnohem radikálnějším,
nežli Parker, ale myslilo se až dosud, že
zájmu jednoty strany bude přes to Parkera pod-
porovati.
K sensační afféře v kielské loděnici »Germanii-
»Kiel. N. Nachr.« uveřejňují nyní auten-
tické prý vylíčení afféry té. Před časem ob-
držela loděnice Schichanova v Gdánsku anonymní
list z Kielu, v němž se jí nabízely na prodej
plány podmořských lodí, v »Germanii« sta-
věných; souhlasí-li, nechť uveřejní šifrovaný
insert v »Kiel. N. Nachr.« Schichanova lodě-
nice oznámila věc úřadům, ale na oko insert
uveřejnila, na to dostala list nový, žádající za
zaslání 15.000 marek na jistou adresu v Altoně,
načež že jí plány vydány budou. Loděnice ode-
slala list na adresu označenou, ale naplněný
jen ústřižky papíru. V Altoně následoval listo-
noše v patách strážník do označeného domu.
Uhodil na paní domu, jež list byla přijala,
a ta ustrašena vydala obálku druhou, do níž
měl býti list vložen, a obálka ta obsahovala
adresu Burkmeyera, úřadnika loděnice »Ger-
manie«, příbuzného panina. Ten, jak známo,
byl již zatčen a proti zatčení námitek nepodal.
Bryanův
Parkerův
Bryan
Rooseveltův
Parker
N Nachr
Schichanův
Burkmeyer
Norfolk
Nebraska
Bryan
Kiel
Altona
Loděnice
Gera