Periodikum ALTO Viewer

2 article Ústřední Matici školské

Ústřední Matici školské Hlinsko. Okresní výbor k uctění památky dra. Fr. L. Riegra místo věnce na rakev odvádí Riegrovu fondu Jenštýn. Pan Josef Žert, statkář zasílá ze soudního smíru ve věci své s panem Em. Feitisem Komárov u Hořovic. Zpěv. spolek »Ozvěna« Česká Třebová. Ve stoní společnosti »u Ha- brmana« vybral p. Svejda Hostivice u Unhoště Pan Fr. Pelz, učitei ze zvýšeného stužného . Ješín u Velvar. Pan Tonislav B., říd. učitel Kursko v Rusku. Český damský orkestr »Bo- hemia« za vedení pana J. Cibulky 18 rublů, výměnou Nymburk. Pan JUDr. J. V. Říha, advokát zasílá z trestní věci p. Josefa Kleinera z Nymburka proti p. Václ. Šípalovi ze Všechlap, poslednějším složenou dobro- volnou pokutu Opočno. Učitelský sbor obecné školy (pp. J. Findejs, říd. učitel, J. Samek, J. Šob, Fr. Pultr, slč. O. Weychhardtova) zasílá po koruně Praha. Odpolední společnost v kavárně »Sla- vii« k uctění památky svého zemřelého přítele Vojty Slukova Řičany. Tělocvičná jednota »Sokole k uctění památky dra. Fr. L. Riegra odvádí Ri- grova fondu . . . . . . . . . Praha. Táborák . . . .

František L Riegr Riegrův Jenštýn Žert em Pelz J Cibulka JUDr J V Říha Kleiner Václ Šípal J Findejs J Samek J Šob Pultr O Weychhardtův Vojta Slukův Ri Táborák Hlinsko Hořovice Český Třebová Svejda Hostivice Unhošť Francie Ješín Velvary Rusko Nymburk Všechlapy Opočno Praha Feitis Komárov Tonislav B sbor obecný škola Řičany

16 article

Národnímu divadlu v Brně. Praha-l. Čtenářsko ochotnická beseda »Tyl« odvádí z koncertu »u Stajgrů«, pořáda- ného dne 4. dubna — Hosté v Čižkově hostinci na Malém ná- městí s beslem: »První splátka Čechů Moravanům Dolní Újezd u Litomyšle. Sbírka provedená po schůzi odboru Nár. jednoty severo- české p. dr. Fr Dostalem, obv. lékařem Seč u Litomyšle. Pan Jan Kašpar Volyně. Ochotnický spolek »Bozděch« zasílá polovici čistého výtěžku z představení »Zvíkovský rarášekt

Čecho Moravan Dostal Jan Kašpar Praha Čižkov Dolní Újezd Litomyšl Seč Volyň národní divadlo v Brno ochotnický beseda Tyl

19 article Na Husův fond.

Na Husův fond. Karlin. Pan JUDr. J. Vejvar, advokát za- sílá ze sporu p. Jindř. Svobody s p. Fr. Svobodou ze Střížkova, poslednějším K 10.— složený obnos . . . K tomu z čís. 93. odp. ze 4. dubna 1903 K 16.596 0s V celku odevzdáno

Karlin JUDr J Vejvar Jindřichův Svoboda Francie Střížkov Husův fond

21 article Na Riegrovu nadaci

Na Riegrovu nadaci pro nemajetné studující příští české university na Moravě. Praha. Konceptní úřadníci magistrátu král. hlav. města Prahy k uctění památky dra. Fr. L. Riegra K tomu z čís. 93. odp. ze 4. dubna 1903 K V celku odevzdáno Praha. K uctění památky zesnulého přítele svého dra. Jos. Matyáše, em. demonstr. el. čes. polikliniky a em. assistenta III. porodní kliniky věnují assistenti III. po- K 30.— rodní kliniky a polikliniky K tomu z č. 93. odp. ze dne 4. dubna 1903 K 4714. 1?. V celku odevzdáno K 474 412 Samostatnému sirotčinci uči- telskému. Ješín u Velvar Pan Tonislav B., říd. učitel K 2.— Hostivice. Pan Fr. Pelz, učitel ze zvýšeného služného . . . . . Úhrnem K tomu z č. 93. odp. ze 4. dubna 1903 K 60702 V celku odevzdáno K 610 02

Riegrův František L Riegr Matyáš Pelz Praha Ješín Velvary Hostivice Francie český univerzita na Morava Tonislav B

25 article

Upozernění, Pány zasílatele příspěvků pro různé podniky národní upozorňujeme, že v sobotním od- poledním čísle našeho listu mohou býti uveřej- něny ve výkazech jen ony příspěvky a dary, jež dojdou předcházejícího pátku dopoledne. Později došlé příspěvky vykázány budou až příští so- botu v čísle odpoledním. Administrace.

28 article

pro obchod a průmysl. Zařízení kanceláří neb jedno- tlivé porady. Pouze pro odborniky. Praxe zdejší a americká. Dotazy pod značkou „Rychlosť“ do insert- ni kanceláře Jana Grégra v Praze, Jindřišská ul., 19. em. assistent derm. polikliniky berlínské, hospitant kož- ních klinik cizozem, léčí choroby kožní, syülis, kapavku (trudovinu dle meth. prof. Lassara), denné 9.—1. 3—6. v Praze, Černá ul., 13 (přízemí). Separátni čekárny.

Grégr profesor Lassar Praha Jindřišská ulice Černá ulice kancelář

38 article

k vůli nim tohoto pokladu. Jean vyšel právě z kuřáckého pokoje a počali se všichni líbati — bylo to hrozné! Odešla jsem, co jsem mohla nejrychleji nahorua tam se ke mně připojila Héloise. Je okouzlena pomyšle- ním, že se opravdu zbaví Viktoriny, ježto prý kmotřin rheumatismus se tak horší, že bude brzy nucena tráviti léto v některých německých lázních a budou míti konečně Croixmare šťastně sami pro sebe; a nemohla se mi ani dosti vynaděkovati za to, že jsem pomáhala při tomto rozuzlení. Viktorine hrála po celý večer z not, které jí dal její učitel a asi jednou neb dvakráte si radostně zazpívala ; ale když jsem ji žádala, aby zkusila tu, jež začiná »Zbožňovaná ukrutnice«, sezelenala a řekla, že jest una- vena a že půjde spat. Potom jsem hrála s Jeanem na kulečníku — často teď hráváme po obědě. Do kulečníkového sálu se jde ze salonu a nad krbem jest sklo asi jako okno, tak že mů- žeš viděti z každého pokoje do obou. Vždycky mi to při- pomíná na Alici v povídce »Skrze zrcadlo« .— myslíš, že to bude zrcadlo a zatím vidiš do druhého pokoje. Kmotra nás obyčejně doprovází ke kulečníku a střeží nás sedícv křesle přísně vzpřímena; dnes však byla příliš rozechvěna, než aby nám věnovala tolik pozornosti a zůstala v saloně, rozmlouvajíc s Héloisí o zasnoubení. Jean se zdál ner- vosním a smutným a ťukal do koulí bez cíle, ani trochu nemíře. Jest to sice jen francouzský kulečník, ale přece se má hráti přesně; až jsem konečně řekla, že jej patrně tak rozrušila dobrá novina o Viktorinině zasnoubení, že nemůže věnovati příliš pozornosti hře. »To jest věru jedno!« řekl bezmyšlenkovitě. Položila jsem tago a otázala jsem se jemně, co je mu?

Jean Héloisa Viktorin Alik

39 article

Právě v tu chvíli se mi otevřel náramek, který jsi mi dala loni k Ježíšku, pročež Jean rovněž položil své tago a nabídl se, že jej upevní. Těžko si to sama udělám, proto jsem mu poděkovala a podala zápěstí; tak se mu ruce třásly že to nemohl zapjati. Domnívala jsem se, že jest churav a sklonila jsem se k němu, abych se podívala. Na štěstí byli jsme v tom okamžiku náhodou na druhém konci stolu, kamž není viděti z vedlejší komnaty; protože Jean se choval podivně — kmotra by se byla jistě zdě- sila. Nestaral se o náramek, nýbrž počal mi líbati ruku; prostě ji pokryl polibky. Marně jsem se namáhala vytr- hnouti ruku, on nechtěl pustiti a mumlal, že konečně, ko- nečně jest se mnou samoten! Nu, nebylo to mrzuté, matinko? Nemohla jsem vy- křiknouti neb učiniti poplach, to by byla scéna, a ni- kdy bys si nepomyslila, že může býti Francouz tak silný. Ačkoliv jsem vykrucovala a táhala, nemohla jsem ruky vyprostiti a to mne čím dále tím více zlobilo. Konečně, když mně počal líbati zápěstí, lehtalo to tak, že jsem se bála, abych se nesmála, myslil by pak, že nejsem vážná; uchopila jsem tudíž druhou rukou tago a řekla jsem Je- anovi přímo: nepustí-li okamžitě, že mu je rozbijio hlavu ! To jej zarazilo! Vzpamatoval se a pravil: »Oh! pardon, pardon !« a že jest mu hrozně líto, že se to stalo proto, jelikož brzy odjedu a že jest šílený. A tomu já právě věřím, ma- tinko, že to byl nějaký záchvat. Slyšela jsi někdy o ně- jakém neštěstí v rodině Croixmare? Z toho jest však vi- děti, že cizincům se nesmí věřiti, i když nemají pistole, neboť pak provedou nějaké podivínství jako tuto. Pojednou chopil se svého taga a počal opět hráti a Héloise vešla ze salonu. Spozorovala, že jest změněna

Jean Francouz