dle možnosti také svoje příbuzné a známé k uví- tání krále Jiřího přivedli a žádá, aby každý úřad- ník za sebe a členy svojí rodiny písemně se za- vázal, že k uvítání krále tam a tam se dostaví a dle možnosti také jiné osoby ještě přivede. Jenom ohledně úboru se „pozvání“ vrch- ních správ rozcházejí. Dcery železničních úřad- níků mají se dostaviti v šatech bílých, ale správa berních úřadů zamítá bílou barvu a doporučuje světlě šaty barevné, aby vítání nemělo ráz stro- Rozumí se samo sebou, že takovéto, už více než patriarchální zasahování do citu a soukro- mého života úřadníků všude nevoli vzbuzuje aže terrorismus, jímž státní správa na svoje pod- řízené již nyní nalehá, snadno způsobiti může účinek opačný. Královu popularitu tato bezhlavá úslužnost zajisté nikterak nezvýší. jený.

„Česká spořitelna“. Pan dr. Karg ve svém „zaslánu“ v „Oest. Sparkassazeitungu“ ve spojení velice povážlivém šlení a s velkou zdrželivostí“ pomlčely. Již včera mecké kruhy, banky a tisk u „vznešeném smý- šlení a s velkou zdrželivostí“ pomlčely. Již včera posvítili jsme na vznešenou a čistou 45člennou společnost v České spořitelně, která ani k vodě nemůže a nesmí, aby se umyla, bezpříkladná to událost a nezapomenutelná to situace, v níž by žádný poctivý kupec nechtěl vězeti ani 24 hodin. Také panu dru. Kargovi slouží svato-václavská záložna za ochranný štít, také on se domýšlí, že větším skandálem zastře menší, neboť patrně se domnívá, že skandál svato-václavský jest menší. Přijde na to! Ve svato-václavské se prostě kradlo, v České spořitelně se za to dispo- nuje s čistým výtěžkem reservního fondu, zloději ve svato-václavské záložně kradli na počesť Ba- cha a Venuše, ve valných hromadách České spo- řitelny rozděloval se čistý výnos reservního fondu na prospěch germanisačního Molocha, ve svato- václavské záložně byli vkladatelé připraveni o pa- desát procent svých vkladů, v České spořitelně až dosud vyplácí se vkladatelům jejich pohle- dávka, pravda, až na poslední krejcar. O kolik procent však připraveny „všeužitečné a prospěšné účely místní“ přikazováním 75% výnosu spoři- telního jako německo-nacionálního bakšiše na germanisování Prahy? A zajisté i mimopražské. neboť to mimo spořitelnu a místodržitelství nikdo věděti nemůže!

Kdo ví, jak by byla věc dopadla ve svato- václavské záložně, kdyby — nepřirovnávajíc! — byl klerikálnímu ústavu předsedal, dejme tomu. pan arcibiskup jako vrchní kurator a jeho vždy věrná kapitula jako doživotní jeho správa. Zlo- dějství Drozdovo a celé ostatní bandy by bylo zcela jistotně zůstalo celému světu tajným, shnilé, houbou sežrané trámoví a sesutím hrozící podlahy byly by bývaly vyměněny pozvolnaa potajmu, aniž by bylo průčelí staroslavnéhoa zbožného svato-václavského domu jevilo i nej- menší puklinou co se uvnitř děje, kdyby to bylo mělo státi třeba celý Ioretánský poklad. Nebot pan arcibiskup by nesměl býti za žádnou cenu kompromitován, toť jasné. V očích všech soud- ných lidí není ožehavá záležitost sice na té ani na oné straně ve skutečnosti ani o mák lepší, ale pan kardinál k depu- taci ochranného sboru svato-václavského před týdnem vyslovil se v ten smysl, že svato-václavská záležna katolickým ústavem nebyla, ač její sta- nevy na členech výslovně žádají přináležitost ke svaté římské církvi katolické, jakožto pod- mínku nejzákladnější a právě pana primasa krá- lovství českého dosazují za případného dědice svato-václavské pozůstalosti. V bezbožném svět- ském světě možno vzdáti se pozůstalosti, když se ukazuje, že za to nestojí, ve světě svatéma milostí boží zahrnutém, jak se ukazuje, jest něco podobného také možno. Ačkolivěk říci o svato- václavské záložně, že nebyla katolickým ústavem, znamená na vlas tolik, jako tvrditi, že svatý Vá- clav byl nejvýš patronem jakésí záložny v Karlově uhci, nikdy však vojvodou a patronem země če- ské a strážcem kaple české. Ovšem světec tento podle nyní běžné morální theologie může být kompromitován, nikolí však svatá knížata, hra- bata a baronové. „Krleš, Krleš.“

Jak vypadají protilehlé poměry u České spořitelny, vyložili jsme již bezpočtukráte a snad až do omrzení, jistě do omrzení zúčastněných kruhů spořitelních. Zůstavujeme svému čtenář stvu, aby samo domalovalo si srovnání totoal fresco. V jistém směru pokusil se o to zdárn »Český Lloyd«, který v posledním svém čísle píše:

»Ostatně kdo za to ručí, že špárkasa, kteráž na velká obvinění se strany českých listů o nevykáza- ných millionech (chabrus, šulfrajn, grandhotel) m u sí mlčeti, kdežto by jinak bylo v zájmu cti, aby soudně obviňovatele stihala a k opravě přinutila, že je skutečně tak vzorným, neochvějně správným ústa- vem, za jakou ji svět ma ? Jestli zasluhoval někdo v mra- vním, arciť jen dle zevního lesku domnělém, přec ale jen svým zvukem a pověstí odůvodněném ohledu důvěry, a také, bohužel, jí požíval všude, všeobecně, to byla jistě záložna svatováclavská; vždyť i po odhalených defraudacích Ortových ještě nikdo nepochyboval o její bonitě, o skvělosti její mravní, »velebné« patronance, a hle — všechen zevní lesk ukázal se jen umělou přikrývkou vnitřní hniloby. Ba právě ten skvělý lesk, právě ta vznešená patronance hroznou katastrofu přivodily, neboť bez nich důvěra jaktěživa nemohla býti tak slepá! Směšností bylo pochybovati o správnosti překrásných, skvělých bílancích — a he, ukázalo se, že vše byl klam a mam v nejšerednějším smyslu slova! Dnes tedy ten, kdo na nějaké vznešené pa- tronance, na zevní, umělý, sebe skvělejší lesk, na úchvatně skvělé číslice na papíře uváděné něco dá, jen bloudí. Dnes, jak děsné zkušenosti nás poučily, je vrabec v hrsti lepší, než ten nejkrásnější ohniváček na střeše. A takovým skvostným ohniváčkem na střeše je právě špárkasa, ničím více, neboť stokrát. tisíckrát v posledních týdnech veřejně bylo tvrzeno a nikým nepopřeno, že věřiti z čísel špár- kasy může každý jen tolik, mnoho-li právěchce. To nechť každý uváží“

Denní zprávy. — Schönerer a Schücker. V posledních dnech promluvili oba a stejně zajímavě. Dr. Schücker, jenž hrozí se opětné české obstrukce kteráž prý vydupe všude vítězící český radika- lismus, má nemalý též strach z toho, co zne- náhla se chystá na Balkáně. A tu »německému bratru« uklouzlo zajímavé doznání. »Uzavřeli jsme pakt s Ruskem, aby v Makedonii — tak pravil — zavedeny byly nezbytné opravy. Proč ale vpadnou zástupci obou mocí Turecku do díla, když chystá se dostáti svému slibu, což ovšem jinak, než se zbraní v ruce provésti se nedá? Bojíme se, abychom nepochodiliv Makedonii tak, jako jsme pochodili ve Šlesviku a v Holštýně. My v Rakousku pociťujeme aspoň následky man- dátu s Pruskem chrániti labská vévodstva tou měrou ještě ve všech údech, že bychom velmi neradi, aby historie ta se na Balkáně opakovala a my tam za Rusko tahali žhavé kaštany z ohně. Aj, aj! Pan dr. Schücker tedy již nehoruje pro matce Germanii vrácené země »Schleswig-Holstein meer- umschlungen«? Co tomu řekne Schönerer? Snad také nic, neboť i tento znamenitý státník je té doby velmi nespokojen s řízením zahraničné politiky německé, určitěji řečeno s kancléřem Bülowem. Týž opovážil se — aby starý obe- hraný klavír nebyl definitivně přenesen na půdu — stříknouti studenou vodou do roz- pěněných Všeněmců. Děje se to z Berlína z pra- vidla, když se »bratrský spolek« počíná viklat, neb když ve Vídni se trochu víc než obyčejně zlobí nad vzájemným koketováním přes hranice.

Tu z pravidla dostanou Schönererovci před Evropou jednou rukou ťafku, kdežto druhá ruka v zadu, aby to nikdo nespozoroval, je pěkně pohladí. Tak se stalo i tentokráte. Schönerer stává se ale dle všeho nervósní. Proto měl nápad interpellovati dra. Körbra, aby se pozeptal hr. Goluchowského, zdali by nebyl ochoten, sděliti laskavě panu německému kancléři, že rakouští zemězrádci by se mu poděkovali, kdyby je na dále chtěl odměňovati za jejich obětavou a od- vážnou lásku výčitkami, pohrdáním a »nesmysl- ným« napomínáním. Možná, že by dr. Schücken mluvil jinak, kdyby Rakousko ohledně Balkánu bylo se shodlo s Pruskem a ne s Ruskem. A také pan Schönerer snad by hrál jinou, kdyby ruský ministr věcí zahraničných měl příčinu napomínati třeba — nás. — Z Kolína. (Pův. zpr.) Kupectvo král města Kolína, shromážděné na důvěrné schůzi dne 29. března 1903, vzalo s velikým rozhoř čením na vědomí opětné a ničím neopodstatněné zvýšení ceny cukru a odsoudilo příkře prodejní podmínky, stanovené ústřední prodejnou ve Vídni. Protestujeme co nejdůrazněji proti neodůvodně- nému vykořisťování a dalšímu stěžování nebla- hého stavu venkovského kupectva. V Kolíně. dne 29. března 1903. Jménem shromážděných: Ant. Sládek, předseda obch. gremia v Kolíně. Karel Komers, jednatel obch. gremia v Kolíně. — Úmrtí. Paní Matylda Dobiášová, rozená Nausova, choť vrchního úřadníka První české všeob. zajišťovací banky, zemřela dne 10. t. m. ve věku 65 let. Pohřeb zesnulé paní konán bude v neděli dne 12. dubna o 5. hod. odpolední z votivního chrámu sv. Ludmily na Král. Vinohradech na hřbitov olšanský.

— České záložny českému Národnímu divadlu v Brně. Řadu záložen našich na Moravě, jež se znač- nějšími přispěvky se přihlásily, rozmnožily: Úvěrní spolek záložna a zastavárna v Prostějově 1000 K, splatných v pěti ročních lhůtách, Občanská záložna v Tovačově 200 K pro rok 1903, Rolnická záložna ve Slavičíně 100 K, Občanská záložna ve Stráži nad Ne- žárkou 100 K, Okresní hospodářská záložna v Nepo- muku 50 K, Občanská záložna ve Val, Kloboucích 50 K, Občanská záložna ve Vel. Opatovicích 50 K. Ustavičně se ztenčuje počet oněch záložen, které až dosud ne- věnovaly darů na stavbu důstojného českého Národ- ního divadla v Brně. Doufáme, že v brzku nebude je- diné, která by nesplnila své povinnosti. — Artemis Golonna v Praze. Pohostinské vystou- pení tanečnice idyll Artemis Colonny v hötelu „Cen- tral“ určeno na večer dne 15. t. m., který vyhrazen jest skladbám Chopinovým. Lístky v hudebním závodě Fr. A. Urbánka, vedle Národního divadla. — Obvyklá jarní slavnost »Slamník« v Bubenči konati se bude jako každoročně v úterý po svátcích velikonočních dne 14. t. m. Potrvá-li však nepříznivé počasí, ustanovil obecní úřad, aby slavnost konala se až v pondělí dne 20. t. m. — Z přeplněného vězení u okresního soudu na Ovocném trhu bylo dnes ráno 8 vězňů převezeno do vězení okresního soudu ve Zbirově. — Proti žebrajícím dětem. Nedávno v městské radě pražské bylo vytknuto, že v Praze rozmohla se opět velkou měrou pouliční žebrota školních dítek a usneseno požádati policejní ředitelství za odpomoc.

Vyzvání tomu ovšem bylo vyhověno a stráž, stojící na hlídce v ulicích, obdržela příkaz, aby zamezila žebrání dětí. Leč provedení tohoto příkazu narazilo na značný odpor — obecenstva, které si jindy stě- žuje na dotěrnost žebrajících. Jakmile totiž policista malého žebráčka zatkne, nikoli aby ho odvedl do separace, nýbrž za účelem zjištění jména a odevzdání dítka rodičům, pojednou probudí se u kolemjdoucích soustrasť a vytýká se zakročení stráže. Včera na Václavském náměstí byli zadržení tři žebráčkové a jaký povstal shon obecenstva! Na policii pak zjištěno, že dítky místo návštěvy školy jsou od rodičů posí- lány na žebrotu do Prahy a nesmějí se domů vrát dříve, dokud určitý obnos nevyžebraly. Dítky proto se všemožně starají, aby příkaz ten splnily. Kdyby se sociální problemy luštily nejen na papíře ale i ve skutečnosti různými korporacemi, nesměl by se na parádních ulících objevit ani jeden rozedraný že- bráček. — Falešný zlatník. V poslední době vyskytlo se v Praze mnoho falešných zlatníků, korun a dvaceti- haléřů a poněvadž neoprávněné mincpregéřství do- sud nebylo vypátráno, jest pochopitelno, že každá stopa úzkostlivě se pronásleduje. Obchodnice se stříž- ným zbožím Marie Mirovská v Karlíně č. 340 obdr- žela včera falešný zlatník od mladíka, který si koupil kapesní šátek. Mladík byl předveden na strážnici a zjištěn v něm 25letý brusíř Antonín Kloc. V povoze, v němž brusíř bydlí, provedena důkladná prohlídka, ale bez výsledku. Kloc a jeho soudruh tvrdili, že fa- lešný zlatník dostali a proto že se ho chtěli opět zbavit. Falsifikát byl zabaven, ale jeho původce na- lezen nebyl.

— Krádež. Do bytu hostinského pana Jana Tellingra v čís. 81 v Bubenči v noci na dnešek vloupal se neznámý pachatel a odcizil šatstvo a za 20 korun dvouhaléřů, v balíčkách odpočítaných. — Odcizil postroje. Kočí Antonín Trojánek, 19 let starý, řezníku panu Josefu Hechtoví v čís. 974-I. odcizil pár koňských postrojů v ceně 280 K. Včera byl zatčen a k trestnímu soudu odveden. — Podlehla popáleninám. Dnes dopoledne ve všeobecné nemocnici zemřela paní Marie Kostomlat- ská, choť ředitele továrny v Lysé n. Lab., která při neopatrném zacházení s benzinem utrpěla strašlivé popáleniny na celém těle. Mrtvola byla převezena do pathologického ústavu. — Čtyři lidé potrháni vzteklým psem. Před ně- kolika dny přinesli jsme zprávu o dítěti, jež potrháno vzteklým psem z Tannwaldu, za strašlivých útrap ze- mřelo. Zjistilo se, že týž pes pokousal ještě čtyři lidi, než byl utracen. Tak telefonní dozorce Kaulfus a jedno děvče z Tannwaldu byli včera dopraveni do Pasteurova vídeňského ústavu, ostatní dvě osoby nalézají se v po- zorování v nemocnici tannwaldské. — Ve siužbě přojet a usmrcen. Z Hustopeče se sděluje: Dne 8. t. m. o deváté hodině večerní přejet byl strážník na trati severní dráhy Jakub Hájek z Husto- peče vlakem, jenž mu hlavu úplně rozdrtil, takže smrt následovala ihned. Případ ten oznámen státnímu za- stupitelství do Brna, jež nařídilo soudní pitvu mrtvoly a přísné vyšetřování případu toho soudu v Hustopeči.

Zjistilo se, že strážník stál u kolejí, dávaje znamení svítilnou a při větru zachycen byl za plášť, pístěm sražen k zemi a usmrcen. — Po čtvrté se pokusila o sebevraždu — s výsled- kem. Předevčírem našla selka Anna M. v Pavlově svoji matku, výminkářku, 76letou Kateřinu Kailovou, v její světničce oběšenu. Veškeré pokusy vzkřísit ji byly marny. Slabomyslná stařena již po třikráte se pokusila o sebevraždu, jednou otrávením, jednou utopením a jednou oběšením, ale vždy úmysl její byl zmařen, až po čtvrté — se jí podařil. — K zebevraždě obecníhe tajemníka Kozáka. Z Červeného Kostelce oznamují se „Ratiboru“ bližší podrobnosti sebevraždy nešťastného tajemníka p. Jos. Kozáka, jež vrhají zcela jiné světlo na motivy jeho neblahého činu, než jak líčily je německé listy, které rozepisovaly se o defraudacích v obecním úřadě spá- chaných. Ve zprávě té se píše: Již delší dobu známo bylo ve městě našem, že účty obecní příliš vzorně ve- deny nejsou, pročež zvolena byla revisní komise, se- stávající ze členů obecního výboru, aby vše důkladně prozkoumala a aby jednou již konečně nějaký pořá- dek v obecním hospodářství byl zaveden. Komise při revidování zjistila schodek 1000 K, na jichž vydání žádných dokladů nebylo, které však obecní tajemník p. Josef Kozák slíbil do 14 dnů opatřiti. Za účelem podání zprávy revisní komise svolána byla schůze obecního výboru na den 26. března, ke které tajemník se nedostavil, žádal však z Náchoda telegraficky o dovolenou za příčinou nutného odjezdu do Prahy. Či- nem tím vzbudil ovšem proti sobě značnou nedůvěru