V Praze, v sobotu dne II. dubna.

K číslu 100

NARU

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Nové vojenské předlohy. Z Vídně, 11. dubna. O posledních poradách, které se zde konaly mezi Pit- reichem, Fejervárym a Welsers- heimbem uveřejňuje se zpráva nadmíru pozoruhodná. Dle ní nejednalo se na těchto poradách o letošních rekrutech, také nikoliv o způsobu projednání předlohy ve sněmovně uherské, nýbrž o definitivním branném zákoně, který bude na podzim předložen oběma parla- mentům. Dvouleté služby pre- senční tento zákon neobsahuje. Nový trestní vojenský řád byl císaři předložen k zatímn sankci. Jakmile jí nabude, bude podán oběma snémovnám. Installace dra. Luegra. Z Vídně, 11. dubna. Installace dra Luegra jest určena definitivně na čtvrtek 16. t. m. o 9. hodině dopolední. Dolnorakouský sněm. Z Vídně, 11. dubna. Dolnorakouský zemský sněm sejde se, jak známo, dne 16. t. m. Zamýšlel v denních i večerních schůzích v řízení pokud možno zkráceném projednati zemský rozpočet na tento rok, avšak upuštěno od toho, protože bylo vidno, že nemohlo by se to státi jinak, než znásil- ňováním svobody slova, Usnesl se proto zemský výbor projeviti vládě, že najisto oče- kává, že sněm svolán bude v mě- síci září k zasedání několika- nedělnímu, ve kterém by se projednal rožpočet nejen na rok letošní, nýbrž i na rok 1904. Zemský výbor projeví zároveň nevoli, že kampaň sněmu zemského jest omezena neplodnou hovorností ve sněmovně poslanecké. Konsignace vládní strany uherské Z Pešti, 11. dubna. Předsednictv vládně-liberální strany na sněmě říšském zaslalo okružní list všem členům, kteří se vy- zývají, aby vzhledem na kromobyčejnou dů

ležitost kampaně, jež počne 16. t. m. a ve které předem bude se projednávati zatímní rozpočet, již čtvrtkem počínaje po celé za- sedání byli neustále v Peštia denně ve schůzích sněmovny. K úmrtí ruského konsula Ščerbiny. Z Bělehradu, 11. dubna. Zprávao smrti ruského konsula v Mitrovici učinila zde dojem velmi mocný a hluboký. Všechny vyšlé časopisy věnují Ščerbinovi vroucí po- smrtné vzpomínky, slavíce jej jako mu- čenníka srbské věci ve Starém Srbsku. Král vyslal chefa svého kabi- netu Petronijoviče k ruskému vyslanci pro- jeviti mu soustrast. Srbští konsulové ve Skoplji a Prištině dostali rozkaz, aby zúčast- nili se při pohřbu, aby mrtvolu provodili až do Skoplje, odkud dopravena bude na Rus. Královští manželé zaslali skvostný věnec s věnováním: »Královna a král srb- ský šlechetnému Ščerbinovi.« Bulharské občanstvo, ruské vyslanectvo a ruský klub věnovaly nádherné věnce. Kovová ra- kev zaslána včera odtud do Mitrovice. Dnes koná se v kathedrále rekviem, pořádané občanstvem. Sloužiti je bude metropolita. Z celé země ohlašují se smuteční projevy. V politických kruzích se prohlašuje, že ru- ská diplomacie nedá se nikterak zviklati ve své akci, zahájené k zachování míru ve shodě s Ra- kouskem. Telegraflcké zprávy. Z úřadního listu. Z Vídně, 11. dubna. (C.-B.) »W i ene Zeitung« oznamuje: Císař udělil minister skému radovi v praesidiu mínisterské rady Oskaru baronovi Villanimlu rytířský kříž řádu Leopoldova s prominutím tax. Ministerský předseda jakožto správce ministerstva spravedl nosti přeložil notáře Viktora Franze z Bene- šova do Prahy. Ministr obchodu láme stávku. Z Pešti, 11. dubna. (C.-B.) Ministr obchodu Lang nařidil, aby brzdaři uherských státních

Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. m je též redakce a expedice.

drah, pokud uvolněni býti mohou, při vozbě městských elektrických drah jako řidiči vozů vypomáhali. Proti tomuto ministerskému nařízení stávkující protestují. Dosud neudály se žádné výtržnosti. Velikonoční amnestie. Z Madridu, 10. dubna. (C.-B.) Za příčinou obřadu klanění se Kristu v kapli královského paláce udělil král milost sedmi k smrti odsou- zeným osobám. Nadšení na povel. Z Drážďan, 10. dubna.

Hlavní město saské chystá se na velkou, ale komandovanou oslavu: Král Jiří, jehož popula- rita následkem nedávných událostí u dvora značně blednouti začala, vrátí se dne 3. května ze svého pobytu „na jihu“ a má, to jest musí býti v Drážďanech slavnostně uvítán. Dosud zapovídala vláda na 1. máje a v následujících dnech všeliké hromadné promenádya všeliké shromažďování se lidu na ulicích, ale tentokráte svoji methodu obrací. Král vrátí se do svojí residence naschvál v neděli, a vláda nezapovídá k tomu ani žádných hromad- ných promenád, žádného hromadění se lidu, na- opak: ona je doporučuje a pokud může, sama nařizuje. Královští úřadníci saští vy- vývají se, aby při uvítání krále Jiřho co nej- četněji se zúčastnili a zřízencům se to prostě na- řizuje. Některé takovéto „výzvy“ dostaly se již na veřejnost, do tisku, a jiné se prozatím tají, ale o všech se všude hlasitě mluví. Železničníma berním úřadníkům na příklad bylo zasláno „po- zvání“, aby se s manželkami a s dětmi, ovšem že ve svátečním či parádním úboru, k uvítání krále na tu a tu ulici dostavili a aby písemně potvrdili, že tak učiniti hodla jí. Oběžník generálního ředitelství státní dráhy vyzývá všechny úřadníky, aby — pokud v tu dobu službou nebudou vázáni — v civilním obleku (uniforma by v tomto případě neim- ponovala!) se svými ženami a dcerami v ulicích, kudy král pojede, do špalíru se posta- vili a krále příslušně, to jest nadšeně, vítali. — Vrchní správa berní přeje si, aby úřadníci a zří- zenci její nejenom své manželky a dcery, nýbrž

FEUILLETON. Kroužek je tu! Napsal Ferd. Mačenka Hlučné prásknuti bičem proletělo širokou návsí. Nad kalem zakejhalo poděšeně hejno hus vzneslo se krásným těžkým letem k lesu, kde zapadlo v křovnatý podrost. Takhle dovede zapráskati jen komedian Kroužek. Pes Cikán vyběhl sice před stavení a za štěkal zuřivě, ale když zahlédl známý vysoký vůz na nízkých kolečkách a za ním rodinu páně Kroúžkovu, obrátil se k lesu, kde husy z leknut se probíraly, jakoby chtěl jim říci: „Husy, což neznáte Kroužka? Drkotavý chrám chudičké Thalie zeměřil k hospodě provázen jsa hejnem zvědavých dětí. Když vjížděl do vrat hospody, práskl Kroužek bi čem podruhé, ale jaksi jemněji, jakoby hladil ten čistý jarní vzduch, jenž prosycen byl vůní pry- skyře z blízkého lesa. Poprvé zapráskal na po- zdrav celé obci, teď podruhé na znamení hostin- skému, že Uměna chystá se tu „rozbíti“ svůj Šenkýř vyhledl sice oknem, ale spatřiv vůz zaklel zticha na tu žebrotu a nevyšel ani ven aby uvítal pana principála. Ten nevšímaje si té neuznalosti (uvykl jí n dlouhé své pouti), odpoutal ustaraného a pohodl ného sluhu Thalie od voje a dovedl jej na kra lesa; tam ho přivázal za provaz ke stromu, aby si pohověl v sytém vzduchu a popásl se na zelené stan.

travce. Mezi dnem obešel pan principál celou ves. vyprosil trochu sena pro Šemíka a hrnec mlék pro své děti. Chudák! Měl jich sedm a jedno zdravější druhého. Apetit jim hleděl z očí které koli chvíle. Účet za koupené věci vyrovnával Kroužek vstupenkami do „divadla“. Dobré dvě třetiny večerního publika šly takto zdarma na „první“ místa. Však jste měli být večer na „sále“. Do kouta u „scěny“ zasedl nejstarší poto- mek Kroužkův s královským nástrojem — dvou- řadou harmonikou — v ruce. Umí on na ni hrát Hlavu nakloní v pravo, natáhne měchy, oči obrát v sloup — nástroj zprvu bolestně zakvikne, pak ale —. To se však musí slyšet. Vzduchem válí se hustá směs tabákového kouře s výpotem pižma, jímž se některé děvice na rychlo navoněly, aby v tajemné šero Kroužko vých produkcí vnesly též opojný dech koncertních síní, ve kterém tak snadno ztlumené tóny tužeb vyznívají v hymnus dvou náhle vzplanuvších sourodých duší uprostřed velkého, teplem srde sálajícího davu .. Pan principál ujal se loutek a předvádí na „scéně“ úchvatnou tragedii černého lesa tak živě že babka s cukrovím hlasitě vzlyká, vidouc, jak „zrádný Vršovec skoliti chce hraběte Leopolda bambitkou, ostře krmenou olovem...“ Neznámý autor kusu přeložil pro zajímavost dějiště hry n turecké území. Aspoň tak prohlašuje ústy vůdce lcupežnického „Machomet, Jupiter a Diana jsou mé turecké bchové. V přestávkách přejímá úkol zábavy uměle na harmoniku. Dovede přizpůsobiti své přednes

tendenci hry. Hraje dnes jen vážné skladby, je- jichž rodiště dlužno hledati v jeho vlasaté, myslící hlavě. Aby však dokázal, že dovede reproduko- vati i domácí, české uměni, zanotoval před třetím a nejsmutnějším aktem truchlivý valčík „Hřbi- tove, hřbitove, zahrado zeeelená...“ Jak do- jemná to hudba! Umělec sám zahleděl se teskným okem na velikou díru ve stropě, již snad ve zbuj- nělé fantasii pokládá za tmavý, černý hrob. Obecenstvo přizvukuje tichým, nesmělým zpěvem, jenž jako žalozpěv stoupá k učouzenému strepu, kde jest mu zápasiti s vrčivou písn vezdy prázdné šenkýřovy lampy. Když dohrál, odložil svůj nástroj s bolným úsměvem, jenž je vlastním každému chudému umělci. Obecenstvo odměnilo ho bouřlivým po- tleskem a z několika dívčích zraků zaletěl k ně- mu pohled vděčné uznalosti, již on kvitoval sebe- vědomým odplivnutím do kouta u kamen. Po skončené hře odcházejí jen ti nejmenší s matkami domů. Větší zůstali, neboť od kamen zazněly první zvuky veselého pochodu, při němž nchy maně cukají se v opojný vír tance. Někteří váhají, rozmýšlejí se ve dveřích, ale umělec zrychlil najednou tempo v rozpustilý kvapík — ne, není možno odolati .. Ráno odjíždí Kroužek do sousední vsi a na rozloučenou zapráská několikráte bičem. Ale ně- jak ztlumeně, smutně. Nikdo by nevěřil, že i ten bič má v sobě nějaký cit.. Husy vzlétly zas poděšeně a pes Cikán vy- běhl před dům na náves. Podíval se na odjíždě- jící vůz, pak se otočil k husám a zdálo se, jako by se jim posmíval- „Jste vy jen přece hloupé husy?