1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v pátek 5. června 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpiol. Histy
zředplácí vee
v Praze v administrae
nnwřsíeo. . . .
skE
na čtvrt leta
s dvojí doušike
pě
na lnt 1at. . .
vo nlialkách
2 K 90h
na měsíe .
T'oštou:
z řtvrt leis . . . . 9 K 60h
s dvojí zisilkou
ranřsk
.. . :ke
na čtrrt ola
Praha
T ' ošta
5
article
Dozvuky petrohradského slo-
vanského týdne.
Dozvuky petrohradského slo-
vanského týdne.
Delegáli rakouských Slovanů vrátili se
přes Varšavu ze své petrohradské návštěvy
a mohou býli výsledkem své cesty zcela
ušpokdjeni. Když jsme, jsou tomu dvě ne-
děle, psali o přípravách k slovanskému
sjezdu, pravili jsme: »Podaří-li se našim de
legátům v Petrohradě upraviti takové pro
středí, ve kterém by se mohli sblížiti polští
a ruští politikové a sestaviti program, dle
něhož by se dala rozřešiti otázka polsko-
ruská; podaří li se jim vzbuditi mezi Rusy
a Poláky důvěrné styky, pak to bude již ve
liký úspěch jejich petrohradské pouti.«
Dvou věcí z toho maxima, které jsme
připouštěli, rakouští delegáti v Petrohrádě a
pak také ve Varšavě skutečně dosáhli. S je
jich příjezdem vzniklo v Petrohradě samo
sebon prostředí, ve kterém se sblížili polšti
politikově s ruskými a jejich stýky nabyly
opravdu toho důvěrného rázu, který při-
půstil, že bylo možno na poradách dotknout
se nejchoulostivější otázky rusko'polské bez
obavy, že se každým dotekem stará rána
znova rozjitří.
Polák
Varšava
Petrohrad
6
article
Ovšem politické poměry jak vnitro
slovanské, tak zejména zahraničné valně
usnadnily práci, za kterou se do Petrohradu
výdali poslanci dr. Kramář, Hribar a dr
Glěbovický. Přibyvše do stolice říše ruské
naši delegáti našli půdu náležitě již zky
přenou a připravenou, tak že bylo třeba jen
vložiti do ní símě, aby rychle vzklíčilo. Na
straně ruské, v kruhu poslanců říšské dumy
až na nejkrajnější její křídla, jakož i mez
členy hosudarstvenného sovětu, vědělo se už
předem, že jsou poctiví přívrženci rusko
polského smíru. Ochota těchto kruhů, vstou
piti v důvěrný styk s Poláky, nemohla tedy
překvapiti. Záhadným bylo stanovisko polské
strany národně demokrátické, která má ve
likou vělšinu v polském poselstvě v ruské
dumě Předseda petrohradského polského kola
Rom. Dmowski, ještě nedávno mluvil tal
upjatě o poměru polsko ruském, že bylo
těžko očekávati příznivou změnu právě v jeho
kruhu. Ale i tato změna nadešla a umožnila
ten úspěch rakouských delegátů, jímž právem
mohou se pochlubiti.
doktor
Kramář
Hribar
Glěbovický
Ruska
Polák
Rom
Dmowski
Petrohrad
7
article
Nic nevadí, že stoupenci zpátečnické
ruské pravice zůstali důsledni ve svém od-
poru proti jakémukoli ústupku ve prospěch
Poláků; že »Mosk. Vědomosti« i za nové
redakce si netroufají vybočiti ze starých ko-
lejí, ujetých Katkovem a Gringiutem a oká
zale se posmívají »malým« epgnům »veli-
kého« Riegra a Palackého, kteří se před 40
lety marně pokusili o uklizení sporu polsko
ruského; že oficiošní »Rossija« upírá ostat
ním Slovanům právo, poktádati spor polsko
ruský za otázku všeobecně slovanskou, že
pochybuje o tom, jsou-li Poláci vskutku
Slované a vyhlašuje za slovanský článek
víry samodržavně, pravoslavné Rusko, které
se může obejíti i bez Poláků (!): obrat
v polských názorech na slovanskou vzájem-
nost strhl k sobě rázem pozornost celého
Petrohradu, všeho jeho veřejného míněnía
dal ráz petrohradskému slovanskému týdnu,
který, doufejme, nezapadne do moře věčno-
sti, nezanechav po sobě zřejmé stopy.
Hned v prvé důvěrné poradě rakouských
delegátů se zástupci národa ruského a pol-
ského ujal se posl. Dmowski slova, aby vy-
světlil stanovisko, které nyní zaujal k olázce
slovanské. Dle textu, jejž sám diktoval zpra-
vodaji »Dzien. Wilensk «, pravil: »V nynější
době, kdy zájmům národa polského všude
hrozí zejména moché vlivy německé, kdy se
v polském veřejném mínění zakotvuje pře-
svědčení, že náš zápas o národní byti jest
zápas s útoky německými, ať už se jeví bez-
prostředním útiskem na půdě ruské, nel
prostředně na náš osud působícím vlivem
Pruska na sousední státy, stanovisko nase
Polák
Katkov
Gringiut
Riegr
Palacký
Slovan
Rusko
Petrohrad
Rossija
8
article
vzhledem k Slovanům vysvětluje se náležitě.
Můžeme říci směle, a můžeme to říci docela
upřímně, že otázka slovanská —
ovšem správně chápaná a poctivě stylisovaná
— jest naše otázka. Všichni slovanšt
národové bez výjimky mohou býti přesvěd-
čeni, že jejich prospěch, jejich kulturný roz-
voj nejsou nám lhostejny. Ale musíme též
od ostatních Slovanů vymáhati, aby rozuměli
tomu významu, jaký má národ polský a jeho
boj za existenci pro budoucnost všeho Slo-
vanstva« A po některých dalších vývodech
dodal: »Vkrátce, my Poláci jsme Slované
nikomu nedáme práva pokládati se za lepšt
Slovany, než jsme my, otázku slovan-
skou pokládáme za svou a jsme
hotovi jíti se všemi, kdo na otázku tuto
hledí tak upřímně a poctivě, jako my.«
Nepatrný úryvek z řeči Dmowského, jenž
se dostal hned na veřejnost, způsobil v Petro-
hradě opravdový jásot. Stolypin, bratr mini-
strův, napsal v »Nov. Vr.«, že polská otázka
prohlášením Dmowského přešinula se ko-
nečně přes mrtvý bod a jest jen třeba nále-
žitě probádati podklad, o nějž se má opříti
konečné sblížení obou národů. »Slovo«,
orgán býv ministra obchodu Fedorova, na-
psalo, že blaho Ruska, jak i sami Rusové
chápou, vymáhá kulturného rozvoje Poláků
že síla Ruska nemůže vzejíti na troskách
Polsky. Jakmile se takové přesvědčení za-
koření ve vědomí ruském, pak ani ruská
vláda nebude moci jíti proti vůli národa
a sama zahájí zdravou politiku polskou.
Polák
Slovan
Stolypin
Fedorov
Rus
Petra
Rusko
Polsko
Slovan
9
article
Prohlášení posl. Dmowského prohloubi
v druhé důvěrné poradě, věnované sporu
polsko rüskému, členi hosudarstvenného sovětu,
hr. J. Olizar, polský velkostatkář z Volyně,
jenž ukázal na potřebu, aby se odstranila
nedůvěra mezi Poláky a Rusy. Přičinou ne-
důvěry jest klamné mínění, že Poláci smě
řují k samostatnému polskému státu. Te
snahy už není. Poláci si přejí silnéh
Ruska, na němž mají sami zájem. Neod
vislost Polska byla by za nynější politické
konjunktury nebezpečna samým Polákům.
J Olizar
Polák
Rus
Volyň
Rusko
Polsko
10
article
Musí zmizeti i druhá utkvělá myšlenka, že
jest možno popolštiti ruské západní gubernie.
Lid jest dnes už tak uvědomělý, že nelze
popolštiti ruského mužíka, jako nelze po-
ruštiti polského chlopa. Poláci, dodal br.
Olizar, připojují se ke slovanské myšlence
bezpodmínečně a pokud se týče konkretního
řešení polsko ruského sporu, vidí se mu
nutným, aby Poláci poctívě napomáhali
obrození Ruska a Rusové uznali, že i Poláci
mají právo na pěstění své národnosti, zvlaště
v oboru školství a samosprávy.
Olázka slovanská vstoupila od toho dne
do popředí ve všem petrohradském tisku.
I upjatá kadetská »Rěč« přiznala, že otázka
slovanská jest odůvodněna příčinami objektiv-
nými a proto nemůže býti lhostejnou ani
pro Rusy. Nové seskupení západoevropských
držav, obrat mezi Poláky, kteří stáli dříve
čelem proti východu, ale nyní se postavil
proti západu, musí prý přiměti i ruskou
diplomacii, aby nyní dbala více zájmů Slo
vanů rakouských a balkánských. Ždrželivě
sympatické stanovisko, které ruská vláda
zaujala k rakouským hostům, je prý sympto
matické už vzhledem k blízké návštěvě krále
Eduarda u dvora ruského. b
Sblížení mezi Slovany dle dalšího vý-
kladu »Rěči« smí býti jen kulturní, ač konec
konců nikdy se nezbaví přichuti politické
Nikdy však zájmy jednoho národa nesměj
se prohlašovati za zájem společný bez před
běžné dohody. Sbliže ní má míti známku
pokojné, kulturné soutěže, která sevýborně
osvědčila u Poláků v zápase s Prušáky
u Čechů v zápase s Vídní.
Důvěrné porady v Petrohradě skončily
v sobotu jednomyslným přijetím četných ná
vrhů kulturně hospodářských, jež dodatečně
schváleny v pondělí i ve Varšavě. Ustano
veno, že v poradách se bude pokračovat
Polák
Rus
Prušák
Čecho
Rusko
Vídeň
Petrohrad
Varšava
Lido
Eduard u dvůr
11
article
v Praze dne 12. července, že na pražskou
konferenci vyšiou Rusové 15 zástupců, z nichž
dva (jednoho Starorusa a jednoho Ukrajince)
za Rusy haličské; Poláci též 15, po pět
z Ruska, Pruska a Rakouska, Jihoslované
15 za všechny své větve a Čechové dopln
počet účastníků zástupci všech svých stran
Jestliže se pražská konference rozhodne pro
svolání slovanského sjezdu, připrav
se proň referáty, jež možno shrnouti v ná
sledující body:
1. Slovanští národové jsou si rovno
právni a mají rozvíjeti autonomii, udělenou
jim státy, k nimž náležejí, na prospěch veli
kosti a moci státní i v zájmech společných
2. Všechna osvětová společenstva slo
vanská mají utvořiti společný svaz.
3. Nutno podporovati vzájemný knižn
obchod a seznamovati se s literaturami ji
ných Slovanů.
4. Ve všech slovanských zemích maj
se zříditi tiskové kanceláře, poctivě informu
jící o věcech slovanských.
5. Sokolské jednoty mají se zřizovat
po všech slovanských zemích.
Rus
Ukrajinec
Polák
Čecho
Praha
Rusko
Prusko
Rakousko
Slovan
12
article
6. Rolníkům opozdilých zemí má se
usnadniti pobyt mezi slovanskými rolníky
pokročilými.
7. Ř. 1911 má se uspořádati v Moskvě
všeslovanská výstava, na které se Slované
přesvědčí, které tovary se vyrábějí u Slovanů
a mohou tedy nahraditi zboží, kupované nyn
na západě.
Mohli bychom se ještě zmíniti, že nám
Čechům se dostalo v Petrohradě na četných
schůzích a hostinách množství lichotivého
ano pochlebného uznání. Soudíme však, že
leckteré z těchto pochlebných slov zrodilo
se jen z nadšeně nálady slovanského týdne
Končíme raději střízlivými slovy, která na
rozloučenou se Slovany napsal feuilletonista
»Nov. Vremene«: »Stůjte doma — psal —
na svém právu; buďte zmužilí a silní.
A napsal ta slova plným právem. Jen zmu
žilý a silný najde spojence. Se slabochem
— zbabělcem nikdo nepůjde do spolku. Bu
dou-li všichni Slované doma zmužilí a silní
pak jich sblízení vznikne samo sebou.
Slovan
Čecho
Moskva
Petrohrad
Vremen
Slovan
14
article
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 79.)
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 79.)
Ve Vidni, 4. čerena
(Původní zpráva lelef. »Nár. Listů«.)
Činnost vysokých škol celého státu je buč
zaslavena nebo podvázána. Vlny ruchu na nich.
způsobeného zastavením přednášek profesor
Wahrmunda, a pak zastavením veškerých před
nášek na universitě inšprucké, šlehly dnes moc
ným proudem do sněmovny poslanecké. Tan
byl zájem jenom pro vše to, co souvisí se záleži
tostí Wahrmundovou, která zajisté není al-
rou osbbní. Nejde o jedince, nejde také
o otázku osobní: jedná se o věc velikou, cennou
českým národem vždycky v největší úctě cho
vanou, veškerými zbraněmi duševními a tak
hmotnými hájenou; jde o svobodu svědlomi,
svobodu vyznávání vědy, jde o volný, zpááleč.
nictvím a zastaralými zákony potlačovaný pro-
jev úsudku, založeného na bádání a výzkumu
vědeckém, jde o věkovilý běj mezi slepou vírou
a živnou vědou.
Profesor inšprucké university dr. Waldner
agrárník a zároveň člen německo nacionální
jednoty, referoval o celém vývoji aféry prof.
Wahrmunda a o náslodcích, které měla, zvláště
pak o zastavení všech přednášek na veškerých
universitách. Byl to roforát suchý a j a l o vý,
plný nabubřelých frází, který byli bychom
pominuli úplným mlčením, kdyby nebyl vy-
zněl v úpěnlivsu prosbu, kterou vznesl
tento svobodomyslník ke křesťanským so-
cislům a německým klerikálům,
aby pro vše na světě podali sibratrskou
ruku nejen v parlamentě, nýbrž také
na universitáeh, a aby se na vysokých
Wahrmunda
Wahrmundová
Waldner
profesor
Tana
poslanecký sněmovna
15
article
školách nervali. Způsob, jakým k tomu prof
dr. Waldner vyzýval křesťanské sociály, jest ta-
kový, že možno z něho vyčísti a vyslechnouti
jenom tužbu jedinou: by zachováno byl
předlitavské němectví nedotčeno
a zájmy německé neumenšeny. Ve
svělle výkladů tohoto tyrolského t. zv. liberála
přijímá se všeobecná stávka student s k
na vysokých školách jako akce, ze
které kořistit chtějí Němei pr
své prospěchy sobecké.
Jak jinak po prof. dru. Waldnerovi —
v almosféře, ze které vyrostla aféra původně
Wahrmundova na velikou záležitost kulturnía
politickou — promluvil český profesor, dr. Masa-
ryk! Nepotřebujeme prohlašovati, že politické
názory naše a tohoto politika jsou různy, b
protichůdny. Ale nerozpakujeme se konstatovat
dle pravdy, že dnešní jeho dvouhodinová řeč
sledovaná hojným posluchačstvem a často pře
rušovaná výkřiky českých klerikálů P. dra. Hor
ského, P. Šrámka a redaktora Myslivce a něme-
ekého křesťanského sociála Prochasky i jeho
politických druhů, byla výkonem mnohem lep
ším, nežli výklad Waldnerův. Zahanbeno stálo
ve sněmovně Němectvo předlitavské, když prof
Masaryk přednášel svědcení pro svobodu svě
domi, vyučování a učení. Připomínáme jenon
ještě, že prof. Masaryk ani jediným nešetrným
slovem nedotkl se ani katolické církve, ani jejíeh
funkcionářů, ani jejích vyznavačů. Narýsoval
však rozpor mezi oddanou vírou, poslušností
poslušenstvím, věrností ke tradicím a minulost
na straně jedně a mezi snahou a touhou po po
znání, vírou jedině v to, co zakládá se na spo
lehlivém přesvědčení, vědou přítomnosti a bu
doucnosti ne straně druhé. Svoje přesvědčen
v tomto oboru vyložil prof. Masarýk zřetelně
určitě, nedada se másti výkřiky několika ne-
snášelivců, kteří nechápou, že možno a slušno
žádati od moderního člověku, aby věřil jedmně to
mu, ce víry zasluhuje.
Waldner
doktor
Šrámek
Waldnerův
Masaryk
profesor
16
article
Prof. Masaryk mimo to tvrdil a dokázoval
že postup vlády vůbec a ministra vyučování dra
Marcheta zvláště proti prof. dru. Wahrmundov
je protizákonný a prudce napadl jak profesorsk
sbor university inšprucké, tak chefa vyučovae
správy. Dojem jeho obranné řoči pro svohodu
vysokých škol byl patrný; i ti, kdož s ním ne
jsou za jedno, mu přiznají, že spolehlivě ovládá
látku, o které řečníl, a že mluvil obratně a fo
mou mírnou a smířlivou.
Prof. Masarykovi odpověděl posl. dr. Mori
Hruban. Snad bylo by lépe bývalo, kdyby před-
soda katolické strany národní byl úkol ten zo-
stavil některému kněžskému členu svěhio klupu.
Dr. Hruban se mýlil, tvrdě, že prof, Masaryk
celou svou řeč vyplnil jen obranou osoby, jen
obranou prof. Wahrmunda. Zajisté ujal se ho
také, nikoli však z důvodů osobních, nýbrž vše
obeených, zásadních. Jako nezazlíváme dru.
profesor
Masaryk
Marchet
doktor
Hruban
Wahrmunda
univerzita inšprucký
17
article
Irubanovi a jeho přívržetům smýšlení jejich
tak nesmějí navzájem oni zazlívati a vytýkat
nám, že díváme se na věci církevní a nábožen-
ské a zejména, že díváme se na výchovu svých
dětí vzhledem na církev a náboženství jinak.
nežli oni, a že nechcome, aby naše mládež byl
vychovávána pro slepou víru a poslušnost, která
činí z lidí nevolníky. Není na světě a nemůže
býti věci více ponižující, nežli jest otročina
duší a myslí.
Prof. Hráský promluvil velikou rozpočtovou
řeč, ve které vylýkal a káral vedlejší vládu ně-
meckých úřadníků proti nám, nedostatky ve
stavbách státních, zejména vodních po stránce
věcné a po stránce úřadnické a politické, jakož
i měřítko, které přikládá vyučovací správa k
všem požadavkům a potřebám národa českého.
Ve svých výkladoch dospěl k závěru, že položt
votum své proti vládní předloze rozpočtové n
r. 1908. S tímto jeho prohlášoním souvisí usne-
sení českého klubu, které sdělujome na jiném
místě.
Z Vídně, 4. června. (K. k)
Předseda dr. Weiskirchner zahájil schůz
v 11.25 min.
Mezi došlým i spisy je Romačukův
dolaz po zabití ruského sedláka ve Felstynu
v Haličí četníkem. Závoděí Lepski chtěl zalknout
Hráská
doktor
Weiskirchner
Romačukův
Vídeň
Halič
18
article
V drobném paenejit
ranei číslo o soba
oupoledni . . . . . . . za 2 h
Ve flislkách na venkověi
ranní číslo. . . . . . . . 10h
obpolední . . . . . . . . 4a
InserAtv
plali se hotově napřel.
Předplacení a Inaerty přijímí ndmlni-
strace v Mariauské ulici č. 3.
Tom nael ázají se 1éž rrdakoe
tskárna a ezpedice „Národnich Listů“
Eukoplsy se navraeijí-
spoulati selského hocha Borinyka, který po hospod-
ské rvačce z národních motivů asi o 3. hod. ráno
se vracel domů. Hoch nechtěl se dáti spoutati, četník
ho probodl a také jeho matce vyhrožoval probodnu-
tím. Četník ten zastává dále svou službu v místě
a neměi prý rozkazu, zatknouti Bortnyka.
Čtení tohoto dolazu doprovázeli ruští a sociálně-
demokratičtí poslanci hlučnými výkřixy rozhořčení.
Posl. Trylovský volal několikráte: Vrahově!
Posl. Udržal, Švejk a sp. podali pilný ná-
vrh na poskytnutí státní pomoci občanstvu v okrese
chrudimském, postiženém živelní pohromou. Žá-
dají státní podporu, odpis daní a regulaci Chru-
dinky.
Posl. dr. Sommer, přihlásiv se k formálnímu
návrhu oznamuje, že rampa před parlamentem jest
obsazena policif. Je to zbytečné preventivní opatření
proti sludentům a může vésti jen ke srážce. Navrhl,
aby předseda ihned zakročil u ministra vnitra a po-
licie byla odvolána. (Hlučná pochvala.)
Tředseda vyrozumí o Sommerově návrhu
ministra vnitra a bude se informovat. (Hlučné vý-
křiky: Hlasovat!) Nejedná se o žádný formální ná-
vrh a celá záležitost musila by býti vyřízene ce-
stou dotazu. Sám loyálně ihned prohlásil, že bude
intervenovati.
Sněmovna rokovala dál zevrubně
o rozpočtu.
InserAtv
Borinyk
Posl
Trylovský
Udržal
Švejk
doktor
Sommer
Sommerův
Mariauský ulice
19
article
Posl. Kunschak chce opravu jednacího řádu
krilisuje špatné hospodářství dvor. eráru. Křesťanští
sociálové trvají na junktim mezi zvýšením gáží dů-
stojnických a zvýšením platu mužslva. Péče o uni-
versity přísluší všem stranám. Vytýké vyučovací
správě, že z důvodů fiskálních neotevírá nutné kli-
niky universitní.
Posl. Waldner poukazuje na veliké rozechvěn
na vysokých školách. Připad Wahrmundův stal se
otázkou politické moci, jejíž rozřešení má se zvů-
scbiti z ulice. Zrovna tak má se státi s otázkou kor-
dů. Německé vysoké školy musí státi nad stranami,
musí být a zůstati pýchou a cti Němců. Jsouť jejich
nadějí. Souručenství s křesťanskými sociály odporuje
uslavičný jejich boj proti německému duchu, jeho
následkem je, že myšlenka souručensíví se v lidu
neujísná. (Odpor mezi křesť. sociály.)
Posl. Folber dovozuje, že Rakousko dle nyněj-
šího kvolového klíče přispívě na společně náklady
nepoměrě mnoho. Jeho strana jako zsalií odpůr-
kyně mililarismu bude usilovati, aby tyto výlohy
byly rozděleny spravedlivěji, buď v pomněru 50: 50.
nebo dle počtu obyvalelstva v poměru 57.6: 42 .4.
V cizině je Rakousko zastoupeno hůř, než jiný sebe
menší stát.
Posl
Waldner
Wahrmundův
Němec
Folber
Rakousko
20
article
Legitimace pro rakouské poddané v Prusku jsou
zahanbující; s rakouskými dělníky, většincu slovan-
skými, zacházejí tam jako se středovškýmsi otroky
Rečník kritisuje vypovídací praxi pruské váády vůči
slovanskému dělnictvu a slýská si, že na žádný, proti
tomu podaný protest nemá se zřetele.
Bylo by v zájmu dělnictva, aby rak. konsuláty
při větších stávkách v obvodu své působnosti varo-
valy dělnictvo před slěhováním se do příslušného
místa po případě zakročily proli lákání dělniciva
z Rakouska různými agenty. V cizině bylo by třeba
škol pro rak. příslušníky. Konečně varoval řečník
zabraniční úřad důlklivě, aby nenechával nepovším-
nuly požadavky slovanských vystěhovalců.
Posl. Lang domáhal se zrušení pozemkové daně,
vyslovil se rozhodně proti svobodné škole a dovolá-
val se pro všechny akademiky stejných práv, jako
mají německo-nacionální sludenti. (Hlučná pochval
mezi křesť. sociály.)
Fosl. Slarck tvrdí, že vláda není s to provádělí
v zájmu všech výrobních stavů velkou hospodářskou
politiku, jíž třeba. K nápravě státu může přispěti jen
revise ústavy, žádaná svobodnými socialisty. Při-
mlcuvá se za národní. samosprávu všech národůa
zákonnou úpravu národní rovnoprávnosti s něme-
ckým jazykem dorozumívacím. Zemské sněmy měly
by se zrušiti a na jejich místě zavésti národní terri-
torální sněmovny. (Posl. Kasper: S dím souhla-
síme!) Řečník žádal různé berní reformy, opatření
proti lichvě s pozemky a zavedení zákona, stano-
vícího nejmenší mzdy
Posl. Hráský stěžovaí si, že ve slát. rozpočtu
byly polreby českého národa zůmyslně zkráceny.
Posl
Lang
Kasper
Hráská
Prusko
Rakousko
torální sněmovna
21
article
Neněmečtí národové zanedbávají se hospodářsky a
kulturně, aby byli politicky slabi. Český národ má-
dobré právo hájiti svojí národnost až po nejkrajnější
meze. Dokud vystupoval český národ svorně ve sně-
movně, musíla také česká otázka býli projedná vána
ve velkých rysech, kdežto nyní, kdy česká delegace
je roztnštěna v několik stran, je práce min. před-
sedy usnadněna.
Když jedna vládní sírana začíná se přežívati, za-
vádi jinou. Při tom se každodenně porušuje dubre
právo českého národa. Nelze domnívati se, že by ja-
zykový zákon byl k českému národu spravedlivý.
Snížení cukerní daně mohlo býti polěšitelným zahá-
jením opravy neprímých daní Nestane-li se skutkem,
mohla by v cukerním průmyslu nastati kata strofa,
jako kdysi v průmyslu mlynářském
Řečník dovozuje nutnost reorganisace stálnl
stavební služby, zejména v oboru vodní slavby a
přimlouvá se za zlepšení situace stát. slavebuích
úfadniků. Také ve stální stavební službě nadržuje se
německým uchazečům. Žádá, by vláda pohnala před-
sedu zemské regulační komise v Čechách, místo-
Čechy
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
nto
sta
no
H (Eduard Vojan.) Je tomu 20 lel
co vystoupil v Národním divadle mladý heree
štihlý a vzrostlý, s tváří výraznou, oduševnělou
s profilem heroickým. Zdálo se, že je jako
stvořen pro noblesu a eleganci antické togy
nebo pro skvělost fantastického kroje středo
věkého. Ale ku podivu, mladý herec, jenžs
přinášel slibné jméno z předměstského divadla,
debutoval v roli banálního floutka z hloupé frnšky
německé. Neučinil valný dojem na abonenty
Kritika pokrčila nad nim rameny. Ředitel hledě
na něj nemilostivě.
Literární a umělecká mládež hleděla n
mladého herce jako na svého muže a sledovala
se zájmem a často s rozhorlením jeho trudnou
existenci v Národním dívadle. Neměl nijaké
přízně u psnstva. Bylo cosi odeizujícího v novém
herci, který byl tak málo cabolinem na jevist
i v zákulisí a který vzdornými a kousavými
posměšky odpovídal na intriky soudruhů i na
projevy nelibosti s hůry. Kritika ho bagateli-
sovala. Ředitel hleděl na něj stále nemilostivěj
a poněvadž jej podezříval nejen z nedostatku
talentu, ale i z nedostatku uctivosti, připravoval
mu výpověd.
b vdre
Byla to trudná léta pro mladého herce
od něhož jsme všichni čekali velké činy umě-
lecké. Zasmušilý, omrzelý, sarkastický chodival
mezi nás, ulevoval svým hněvům a vzdorům
nék poklesal na mysli a chtěl utéci z Prahy
Vojan
Praha
předměstský divadlo
23
article
V Praze, 4 června 1908.
Praha
24
article
Vydat se znovu na bědnou, ale volnou pou
kočovného herce. val
Konečně jednoho večera se stalo, že měl
přiležitost ukázali, co umi ve velké roli. Stalo
se to jen náhodou, že mu byla svěřena úloha
Marca Antonia v »Juliu Caesarovi«. Jaký to byl
večer! Před užuslým obecenstvem objevil se
umělec úchvatně moci slova. Slavená řeč An
toniova nad mrtvolou Csesarovou byla předne
sena s tak vehementní silou, s takovou origi-
nálnosti a prostotou velkého stylu, že hlediste
bylo rázem podmaněno. A potle sk zahřímal
vstřic umělci na otevřené scéně. A my všichni,
mladí jeho přátelé, svědkové jeho bojů a tram-
pot, kteří věřili v jeho umění, byli jsme nadšen
tim náhlým triumfem.
Od toho večera byl Eduard Vojan vynika-
jícím a imponujícím členem činohry českě
rychle vyspíval v našeho největšího umělce dra-
matického. Od té doby nastal obrat. Kritika ne-
měla ještě porozumění pro modernismus Voja-
nův, ale psala o něm vážně A pan ředitel ne
chal ležet na stolku propouštěcí dekrel,
Antonius
Julius Caesar
Vojan
25
article
Ednard Vojan může s hrdostí přehlížet
bilanci své dvacetileté práce. Plným právem by
měl tuto chvíli, tuto překročenou metu 20 le
oslavili. Nikdy by nebyl více na místě hol
veřejnosti pravému umělci. Květiny a vavříny
měly by mu zasypati cestu, jásot obecenstva
měl by mu zniti vstřic, až vyjde zejtra na je
višté melancholický prine dánský. Zdá se však
že dvacetileté jubileum Vojanovy činnosti nebude
provázeno níjakými okázalostmi. Vojan bude
jen s celým žárem své hluboké a sensitivn
duše tlumočiti svého velkolepého Hamleta a
snad bude toho večera jen s větší a ostřejší
intensivnosti prožívati hrdé a bolestně vítězstv
svého umění. A vědomí, že je pochopen a mi
lován nejdelikátnějšími lidmi duševní elity
české a že je zbožňován, on, jenž vytvoři
Macbetha, Žižku, Mefisla, lidem bezprostředně
a prostě přijímajíeím dojmy krásy, bude mu
v té chvili radostnou úlevou.
Ale, je-li dvacetilelé jubileum Vojanovo tak
tiché, zato tím bouřnější a skvělejší bude oslava
jeho třiceliletě činnosti u Národního divadla.
Ednard Vojan
Vojanův
Vojan
Macbeth
Žižek
Mefislo
národní divadlo
26
article
Vojanova, práce umělecká, která znamen
vrchol českého umění divadelního a která dala
životu jeviště nové krásy a pravdy, podobně
jako umění velkých, moderních umělců Duseové
Kainze a obdivuhodné družiny moskevského di
vadla uměleckého, je již plně uznávána. Vážná
kritíka naše vidí ve Vojanovi prvního a nejori-
ginálnějšího herce českébo. Neschází hlasů, vy-
zvednutých do tonů nejohnivějšího a nejnadše
nějšího velabení. Mladý enthusiast divadelní vydal
dokonce o Vojanovi objemnou monografii, která
neplýtvá jen velkými, exallovanými slovy, aleje
prodehnuta horlivou, vážnou snahou pochopen
a touhou proniknutí v celé tajemství duše heree
umělce a tvůrce.
Vojan nepotřebuje nových vavřínů. Zdá s
mi vždy, že trochu ironicky pohliží na hlučnou
a prchavou slávu divadelní. Nevyhledává popu
larity, neobklopuje se štábem vyznavačů a enthu-
siastů svého uméní. Jeho život je skromný, tichý
a velmi hrdý. Patři mezi ty vzácné herce.
o nichž se může říci, že nejsou aní arogantním
Vojanův
Duseová Kainz
Vojan
27
article
zhýčkanci své efemerní proslulosti, sni ú služnými
přiživníky stolů bohatců a mecenášů, alež
z divadla, když odložili své masky a líčidla
vstupují do společnosti jako gentlemani.
Vojan, činici dojem chladného, lhostejnéhe
samotáře, jehož tvrdá tvář občas se škubne
jizlivým úšklebkem, namířeným proti směšnost
lži, přetvářky, prolzovství a šosáciví, je mužem
vroucího demokratického cítění. Zdá se mi, že
nejradostnějšími chvílemi jeho vítězných večerů
kdy uchvacuje a podmaňuje hlediště svým Ha-
mletem, Mefistem, Žižkou nebo Tetěrevem, je
vědomi, že prostý lid mu tleská svými mozol-
nými dlaněmi a je mu stejně blizký jako raíl-
novaní a inteligentní. Proto Vojan vrací se často
v jasné náladě ze svých pohostinských her, kde
vidí, jak působí kouzlo jeho umění na duší pro-
stého venkovana a délníka. Vojan zůstal vždy
jen v mezích své působnosti herecké, nikdy ne-
manifestoval, nedemonstroval, ale instinktivně
vycílili ti, kteři sledují cesty vedoucí k idsálům
zitřka, kleři jsou bojovníky, pracovniky aneb
jen utopistickými snilky směrů pokrokových
obrodných i převratných, že mají v nejmode
nějším češkém herci duši spřízněnou. A sym-
palie, jež provázejí Vojanu z tohoto ovzduš
jsou mu nejitrazší.
Vojan
Mefisto
Žižka
Tetěrev
28
article
Nevalně se změnil Vojan za těch. 20 let
Zachoval si svěžest a čilost svého mládí, pouze
rysy jeho tváře jsou ještě výrazněji zostřeny
zdůrazněny duševní prací a mnohými trýzněm
stálého dychtění vzbůru. A jeho neumdlévajíe
mladost, neochabující pružnost, moudře podpo
rovaná hygienickou životosprávou, jeví se v ohinivé
temperamentnosti, v horoucí, kypíel živolnosti
nejkrásnějších jeho postav, v jeho Hlamletovi,
Benešovi i Cyranovi.
Jaká mladistvost je v jeho Hamletovi, když
se prine poddává svým bláznivým ztřeštěno stem,
nebo když odhaluje zoufalé smutky a slabosti
své ve scénách s matkou. S jakou fanfaronskou
vervou lehkomyslného, rvavého a fantastického
mládí deklamuje lyrické výlevy divokého Ga-
scoňce Cyrana ! A co rozkošné, opojné radosti
životní je rozlito ve smavém jasu na té zářivé,
renaissanční postavě Benešově!
Vojan
Zachoval
Beneš
Cyrano
Benešov
29
article
Umění Vojanovo je silné, křepké, neumdlé-
vající ani po největších rozpjetích a můžeme
od něho čekati ještě velká překvapení. Není ještě
u konce ani na vrcholi své činnosti představitel
vznešené tragiky Macbethovy, ten ryzí umělee,
který ve své úžasně všestrannosti našel pravé
a nové výrazy, tóny a gesta pro melancholi
Hamlelovu, pro demonickou ironii Mefistovu,
pro bolest zlomené duše Tetěrovovy, pro
skeptickou eleganci Garingovu. Ještě nové
úkoly čekají na Vojana, který se jim věnuje
s celou svou uměleckou hloubavou inteligencí
i s celým svým vrozeným instinktem hereckým,
třebas by se tvářil stále znechuceně, neuspoko-
jivě a blaseovaně. Před několika dny řekl mi,
že se hodlá vzdáti své činnosti. Má snad při-
činy býti rozmrzelým. Leceos mu znepříjemňuje
život u divadla. Ale to již je osudem všech
i největších umělců a přes podobné okolnosti
přenese se jeho filosofie. A divadlo, jež doved
s nejkrajnějším sebezapřením vyhovovati všem
rozmarům zhýčkaných tenoristů, učiní zajisté
všemožně svou povinnost, aby si zachovalo svéh
prvního umělce.
Vojanův
Macbethův
Hamlelův
Mefistův
Tetěrovův
Vojan