2
masthead
puduhNÁRODNÍ LISTY
3
masthead
16. dubna 1901
5
article
Václav Brožík mrtev.
Václav Brožík mrtev.
S výšin, k nimž národ zvykl hleděti s láskou
svrchovaného obdivu, s vděčnosti a pýchou na-
dšenou, sesula se na lid český lavina bezmez-
ného smutku — jeden z velikánů, kteří skupině
nejpřednějších našich umělců dodávají honosného
obrysu velikosli a typického vyvreholení, zmize
z obzoru, na nějž české oko navyklo, jakob
nikdy neměl změněn býti .. Václav Bro
žík jest mFtevl
Navždy zavřelo se oko, jemuž dopřáno
bylo zřiti ve vznětu žárných harev visiony nej
skvělejších i nejtklivějších výjevů české historie
navždy zvadla ruka, kteráž výjevý, zbějsně ge
niální fantasil, zachycovala k vytržoní součas
níků a budoucích českých pokolení v obrazech
z nichž každý jest monumettem, odešel za-
kladatel moderní české skoly malířské, kter
bude zván v přištich dobách jejim patriarchou
zemřel (veliký Čech a jestliže kdy, tedy dne
máme právo k nářku: »Byl nám odňa
nesmrtelný!«
Nejedna mužná hrud mezi našinci pötlač
křečovité vzlyknutí nad touto katastrofou, do
hloubky bolestně otřeseno bude kde které české
nitro a zasmuší se opravdovou litostí přemnohé
české čelo, vyskytnou se i oči, z nichž vyraz
ručej upřímné, žhavé bolesti, snad tam v dru-
žině mladistvých žáků Brozikova atelieru na
Akademii výtvarných umění, jimž zesnulý mist
byl vůdcem ku vznosné a trnité ceste za slávou
Včera odpoledne přišla nešťastná tá zpráva,
telegraficky zaslaná chotí zesnulého, pí. Minou
šl. Brozíkovou, v tonlo znění: »Milovaný muj
choť dnes zemřel po dlouhém, těžkém utrpení.
Brožík
Bro
Brozikův
6
article
Jeho poslední vůli jest, aby mrtvola jeho byl
pohtbena v Paříži.« Den, který se včera k ve-
čeru zlatou září prosypal z mraků, jako by
znovu ztemněl pod mrakem smutku zavátým
od západu z Páříže, odkud jeme poprvé slyšeli
jméno Brožikovo provázeno hlaholem slávy,
když dědie slávy Čermákovy v pařížském Sa-
lonu r. 1880 po dlouhých zase dobách českému
malířství dobyl zlatou medailli svým Po slel
slvím krále Ladislava ke dvoru
francouzskému, kterýžto obraz, úhelný to
kámen a základ Brožikovy velikosti, získal
svému původci roku 1880 v Berlině velkou
zlatou medailli a hned v tamější »národní ga-
lerii« našel trvalého umístění a určení. Cel
Brožikův umělecký zjov jest opatřen velikými
rysy světovosti, jaké shledáváme jen u profil
stejně velikých umělců historiků také u jiných
národů, přikladně u nešťastného Munkácze,
uherského maliře a nejlepšího přitele zesnulého
u Vereščagina, ruského tlumočníka velikých ep
ckých látek. Zvuk jmena Brožikova obešel sku-
lečně kólem zeměkoule, neboť také národní ga-
lerie chicagská má jedno z největších pláten,
z ruky Brožikovy vzešlých, jeho kolossálního
Kolumbn, který v roce kolumbianské výstavy
americké v zdrobnělě reprodukci zdobil jednu
1 proslulých tehdějštch známek.
Brožikův
Čermákův
Ladislav
Vereščagin
Kolumbn
Paříž
Berlín
7
article
Avšak buď jak buď, nechť světu znamen l
ednoho z největších maliřů současných, nech
zanesl čest jména českého v odlehilé kouty
wěta, kde dosud slýcháno nebylo, jak seto
stalo nesčetnými reprodukcemi jeho nesmrtel-
vých děl, tak že není zajisté u civilisovanýeh
národů intelligenta, jemuž by jméno Brožikovo
nebylo běžným, nechť druhá jeho vlasť Francie
bmyslila jej i uznáním, jaké propůjčuje jen
jejpřednějším umělcům, svým synům — nám
Žechům zemřel včera maliř Jana
Iusa, nadšený a vroucí velebite
lárodního našeho,světce. V radnici
taroměstské vísí napri sobě oba grandiosni
zendanty nesmrtelného umění Brožíkova, jeho
Jan Hus a jeho Jiřik z Poděbrad, pro nás po-
látek a závěrek, nejvyšší vrchol a doslov čin
1osti našeho drahého mistra, jakožto mistra ná-
odního českého umění, jakožto nadšeného apo-
Rola vlasteneckého umění, jednoho z oněeh
Sohem vyvolených a vzácných věštců umělců
jimž dáno a popřáno vyhledati v národu, z něhoz
rznikli, duši a těsně k ní se přivinouti. Zvláště
Brožikův
Ius
Hus
Francie
Poděbrady
8
article
Jan Hus před soudem kostnickým
vznikl z takovéhoto pocelu genia českosti na
šelo vyvolence, a Jan Hus je odkazem Brožíko-
vým národu nejcennějším. Každému z našineů
kdož Husa spatřil v originále a byť jen v pouhé
černé reprodukci, na jednom z oněch bezčet-
ných listů, rozvátých po všech českých zemích,
navždy utkvěla v obrazivé paměti a do ní za-
bodla se pro vždy trias hlavních flgur dramatu
postava Jana Husa, stojícího jak piliř po
osudem na jeho hlavu se hrnoucím, který sta
je jemu a jeho národu tragedií, obou pak slá-
vou nehynouci, postava biskupa cfrkve římské
s výrazem nevýslovné, historické záště v čelo
celé shromážděné kurie předčítajícího rozsudek,
který se stal pozdějí na celá stoleti předmětem
lak krutého účtování mezi národem a touto
kuril a konečně sedicí postava krále pověstného
zlomeného svobodného glejtu se zdrceným ma
jestátem ve tváři, navštívené prvním hlodem svě-
domí. Tyto tři hlavní postavy a pak ještě po
stavy obou českých pánů, z nichž jeden v
skleslé pravici třímá mlat, tohoto předchůdee
husitského pozdějšího paleátu, tyť jsou dušev-
ním majetkem všeho českého lidu, který v ne-
konečných proudech navštívil ve staroměstské
radnici tento pomník moderního českého umění
Hus
9
article
Ještě jen Palacký, Tomek a Jirásek vypravoval
národu velkou historii velké doby o největším
jeho muži s lýmž velikým nezapomenutelným
úspěchem, jako se to stalo štětcem Brožíkovým,
Pro tento čin zesnulého a pro všechny ve-
liké skutky umělecké, vykonané jím na poli
hislorické malby české, bude hoře národa če-
ského, jenž na svých uměleích žádá ve svém
nevyléčitelném nacionalismu a neúmorné lásce
ke svým dějinám především vzněty své lásky
k vlasti a kmeni svému, z níž se nikdy nevy
žije, jak by to bylo přáním mnohých dohrodinea
jeho, a potravu věčného plamene, který dotu
bude hárati, dokud genius národniho umění bude
nás dařiti podobnými muži, jako byl Brožik.
Palacká
Tomek
Jirásek
Brožíkův
Brožik
10
article
Ovšem přívrženci »l'art pour l'art« budou
— a to nejenom u nás, nýbrž hlavně v zlat
Francii — ceniti Brožika vysoko i po stránce
pouhého uméní. Brožík, který byl jmenován
mezi prvními základními členy České akademie
věd a umění, vybojoval malířskou tyčí i paletou
rylířských ostruh i zlatého odznaku pro vědu
a umění, byl členem Institulu a Akademie des
Beaux Arts a důstojníkem čestné legie. Jeho
pohřeb v Paříži odbude se ve scenerii, jakou
vyličuje Daudet ve svěm »L'Immortel«, umě-
lecká Paříž bude pohřbívati v něm svého de
Brozika, ktorý patří umění francouzskému tak
jako českému. Kritika domácí i mozinárodní
bude v něm velebiti velkého realistu, u kterýv
problém historické malby vnesl a vnésli se snaži
přineip nejpečlivější historické pravdy co do
milieu a rokvisit, který nalezl svě samostalné
cesty technické a který patří k největším sou
časným koloristům. Vídeňské listy budou mluvi
o ztrátách, jaké utrpělo srakouské umění«. My
pak o uměci, který přispěl v nejpřednější, řadě
k onomu uznání českého umění výtvarného.
jakéž událo se v posledních létech se známým
popraskem a kteréž — jaká to shoda událosl
— vedlo k založení galerie moderního nmění
panovníkem v Praze, v níž oba obrazy Broži-
kovy snad budou prvními čísly základního fondu
Brožik
Daudet
L Immortel
Brož
Francie
Paříž
Praha
Český akademie věda
Institul
Beaux Art
český uměný výtvarný
11
article
My Češi budeme vzpominati na svého Bro-
žíka v těchto dnech především jako na českého
člověka, na onoho hocha, který před padesát
lety narodil se v našich tvrdých, krutých pomě
rech a jehož celý mužný život byl horkým zá
pasem vzdor všemu pozdějšímu uznání a veleb
a vynesení nad povrchy povrchů. Oč snažší by
by býval asi jeho život a dráha umělecká
kdyby se byl narodil ve Vídni Němcem ! Vzpo
meňme si jenom na skvělý osud, jaký upravila
Vídeň a vláda Makartovi, když se zdálo, že jeho
talent stačí na založení nové, nebývalě školy
moderního rakouského malířství. A co byl Ma-
kart proti Brožíkovi! Kdo ví kdy už v lelech
strádání a železného zápasu uhonil si počátky
své dlouholeté choroby, která na něm, druhdy
muži tak statečném a zdánlivě mohutném hlo-
dala, až podhlodala kořeny jeho živola.
Tam kdesi v městě Světla na Sekvaně leže
na katafalku, v chambre ardente a mrtvolu na
šeho Václava Brožíka hlídá mnich, modlitham
v cizím jazyku pronášenými. Cizí země, nech
mu i byla drahou, přece jen cizí, pojme jej ve
své lůno, telegram jeho chotí zní jako odmi-
nutí již předem všech snah, jež by směřovat
mohly k žádosti, aby tělo velikélio Čecha vy-
dáno bylo mateřské půdě, z níž vzešel. Sna
také v tom ohledu nebude ani jeho pohřbem
promluveno slovo poslední. My buďeme s celou
duší svou a myslí dlíti ve hlavním měste
Francic, kteráž tolik velikého na našich umě-
cích již vykonala, ve dnech, ve kterých ješlě
prodli mezi živými tělesná schránka jednoho
z největších mrtvých umělců českých. Budiz
mu paměť nehynouci, tak jako jeho sláva ne-
smrtelná.
Čech
Němec
Makart
Brožík
Čecho
Vídeň
Ma
12
article
er. Z Paříže, 15. dubna. Brožík meška
zde na konsultaci u lékařských autorit, trpě již
dlouho chorobou srdeční. Smrt jeho oplakávaji
vdova, 20letý syn a 18letá dcera. U lože jeho
ve chvíli smrti dlela rodina, jakož i tchán
tchyně zesnulého! Krátce před smrtí vysloví
přání, býti pochován v Paříži. Stane se tak ne
spíše na hrbitově Pěre Lachaise.
V Paříži vyspěl Brožik ve velkého umělce
v pařížském »Salonu« dosáhl prvních úspěchů
jež nesly jeho jmeno Evropou a v Paříži naše
též svou domácnost, své rodinné štěstí. By
zakotven do pařížské půdy celou svou povahou
uměleckou a všemi zájmy osobními i existenčními.
Paříž má tu neobyčejnou svůdnost, že vn
eizinec snadno zdomácní a zejmena umělcín v n
nalezají svou druhou vlast. Tak žili v Pařiz
Heine i Turgeněv, a cele v ní zdomácněli mnozí
umělci cizozemští, jako Whistler, Boldini,
Thanlow, Godebski. Brožik tak srosll s Paříží,
k miž jej poutala především domácnost a pří
buzenské svazky, že se cítil osamělým a jaksi
»depaysé«; když před několika léty se usídli
v Prazn jako professor maliřské akaděmie.
Brožík
Hein
Turgeněv
Whistler
Boldin
Thanlow
Godebski
Paříž
Evropa
Pěre Lachaise
13
article
Byl vzdálen své rodiny, svó man želky
svých vroueně milovaných dětí a svého útuln
nádherného bytu v rue Ponthieu, jehož salon
byl často střediskem veselé a brillantní společ
V Paříži hrál Brožík vynikající roli
společnosti i v kruzích uměleckých. Nikdo by
nepoznal v elegantním, žoviálně veselém pánovi
svěží tváře s pečlivým plnovousem toho Brožik
nervosního, zasmušilého, samotářského, jak se
jevil v poslední době pražského pobytu. Brožik
v Paříži byl dokonalým Pařížanem, elegantaím
a rozmarným, duchaplným společníkem a se
svou vysoce vzdělanou, krásnou choti dovedl ze
svého salonu učiniti jedno z hlodaných středisk
pařížské společnosti. Zažil jsem samou příjemnou
chvíli v pařížské domácnosti Brožikově a mistn
vyprávěl o krásných večerech, kdy se u něho
sešli jeho přátelé umělci, kdy loni zesnulý slavný
sochař Falguire bavil všechny svými bujnými
vtipy a stále čilý sedmdesátiletý Gérome vy-
právěl veselé přihody a anekdoty. Čeští krajan
našli u Brožika vždy přátelské přijetí. Česk
obec umělecká v Paříži zila s Brožíkem v nej
srdečnějších styeích, Mucha, Radimský, Vácha
byli jeho časlými hosty-
Brožik, jak známo, oženil se s deerou
Brožík
Pařížan
Brožikův
Falguire
Mucha
Radimský
Vácha
Paříž
14
article
Sedlmayera, známého pařížského obchodnik
s obrazy. Bydlel ve čtvrti Champs-Elysies v ulie
Ponthieu. Byl důstojníkem čestně legie, členem
Akademie pařížské (Institut de France), dosáh
největších vyznamenání na výstavách »Salonue,
byl tudíž osobností velkého a takřka officiálního
světa pařížského. V jeho salonu shromažďoval
se skvělá společnost, vynikající francouzští
slovánští umělci, literáti, šlechta, elegantní svěl
i diplomacie byly zastoupeny. Dcera Brožikova,
vyspěvší, v mladistvou krasavici, jejíž půvab
šshlé brunetky s ohnivýma očima a vnadnou
ztepilou šíjí vystihl Brožik na jednom ze svých
nejlepších portretů, obstarávala po boku paní
Brožikové honneury těchto večerů, kde se pro-
dukovali slavní virluosové, členové Opery i díle-
lanti, mezi nimiž zejmena sličná a ohnivá zpě-
vačka paní Lamiová, choť mladého sochaře
švekruše Brožíkova.
Sedlmayer
Salonue
Brožikův
Brožik
Lamiová
Champs
Ponthieu
akademie pařížský
institut jít Franca
16
article
Zesnulý mistr českého umění malířského Václav
Brožík zemřel dlouhotivající trapnou chorobou, o níš
sdělují se podrobnosti, jakéž prozrázují, že poslední
rok jeho života bylutrpením mučedníka. Zdá se, že
poslední jeho životní síly vyčerpala pařížská výstava,
jejímž jurorem byl, pokud se týče odboru rakouského
K výstavě odjížděl již valně churav, neboť už za
svého předvýstavního pobytu v Praze pro chorobu
nebyl s to, pěstovati žádných styků i vycházel je
dině v průvody svého sluhy, jeho to podpory p
nenadálých záchvatech závratě, kterýmiž stihán by
v atelieru , tak že jeho věrný famulus musil pi
něm státi i když před podstavcem pracoval. Zesnul
mistr trpěl velice nesnesitelnými bolestmi pravé část
hlavy, za kterouž se začastě popadnul ve svrchova-
ném utepení. Jakkoti mu v instalačních starostech
Paříži vérně po hoku stál známý český malíř Rud
Vácha, v Paříži žijícf, přece jej schvátily práce vý-
stavní i rušný život sekvanského Babelu tak,že
nucen byl prodlíti v Paříži přes počátek zimníh
semestru akademie výtvarných umění v Praze, jejím
byl professorem. Později pak dojel přece do Prah
a ujal se řízení své školy historické malby pa ak
demii. K vánocům stav jeho se přitížil tak, že ne
telegrafické zprávy přijela z Paříže jeho choť a kdy
mu byla ministerstvem telegraficky udělena celoroční
dovolená, odvezla paní Brožíková svého chotě do
Paříže zlomeného na těle a bez nadějí
Časká akademie věd a umění položí na rakev
zvěčnělého věnec prostřednictvím svéholčlena prof.
Legora, který bude ji také zastupovati při pohěbu
Brožík
Vácha
Babel
Brožíková
profesor
Legora
Praha
Paříž
semestr akademie výtvarný uměný v Praga
Časký akademie věda
17
article
Brožik Váelav, matiř český (nar. 5. března
1851 na samotě Hamru u Třemošné v Plzeňsku)
Otec jeho byl kotlářen a spravoval zároveň skrovné
hospodářství, kteréž měl v nájmu. Když Václa-
vovi byly tři roky, přestěhovala se četná rodina u
Košík. Životní běh Brožikův není bdhat událostmi.
S počátku jest lo trudný zánas talentu s nepřízní
poměrů. Avšak prostým poměrům, v nichž Brožík
vyrostl, děkuje zajisté za jadrnou zdravost, svěžest
názoru a také opravdovost snahy a vytrvalost vůle
jimiž se umělecká individualita jeho vyznamenává.
Brožik Váelav
Václ
Brožikův
Brožík
Hamra
Třemošná
Plzeňsko
18
article
Neurčitá touha tpo zaměstnání, s uměním souvisícím
přivedla hocha škole odrostlého do dílny lithogral-
cké. Válečné události r. 1866 zavinily, že dílna zru-
šena. Mladý Brožik protloukal se tedy švětem růz-
ným způsobem, horlivě při tom se zabývaje okreslo-
váním všeho, co v okolí jej zajímalo. Tyto práce
samouka, tak neobyčejné nadání prozrazujícího.
konečně získaly Brnžikovi některé mecenáše, ktei
r. 1868 mu umožnili vstoupiti na pražskou akademi
Ale již po nedlouhém pobytu na této škole, kdež
tenkráte akademická šablona neobmezeně vládla, ne
cítil se Brožík spokojeným a určitý pud k realismu
a kolorismu tihnoucí stal se uvělomělou snahou
když Brožík spatřil poprvě velký maderní obraz hi
storický. Nebýlo bez následků na vývoj umněleck
povahy Brožikovy, že to byt Matejkův v Rejtane
Brožik opustil síné akademie a pracoval nějaký ča
pod vedením E. Lauffera. Do této doby (1871) spadá
obraz, jenž jmeno Brožíkovo poprve uvedl dlo veřej
nosli: »Eva z Lobkovic u svého otce v žaláři«, Brzy
na lo vyprávil se Brožík po přání svých příznive
na akademii drážďanskou, ale záhy seznal, že ma
lířskou školu tuto rovněž jako v Praze ovládají před-
sudky a zastralé methody, i hledal tedy u starýeh
mistrů, u velkých koloristů v obrazárně drážďanské
radu, kteréž na akademii se mu nedostávalo. N.
základě lěchto studií vymaloval obraz, kterýž na vý-
stavě drážďanské živou vzbudil pozornost a jehož
úspěch i v Praze, kam potom (1872) zaslán, naděje
umělcovy i jeho sebevědomí důvodně vzpražil. Byl
to: »Svatební průvod královny Kunhuty«, jehoi
harmonická barvitost, šlřka techníky a svěží způso
přednesení věštily budoucího maliře historického.
Brožik
Brožikův
Matejkův
E Lauffer
Eva
Lobkovic
Kunhuta
Praha
19
article
Z Dražďan vrálil se Brožík do Prahy, chtěje se zde
lrvale usldiiti. Vedle čelných menších obrazů jal se
la připravovali velký obraž historický »Lončení
Přemysla Otakara II. s rodinou před válečným t-
žením do Rakous«. Při práci citil mladý umělee sám
nejlépe nedostatky svého školování a proto odebral
se na podzim r. 1873 do Mnichova, kde Pilotyho
atelier byl střediskem umělců všech národností.
Umění Pilotyho přivábilo k sobě též Brožíka svěžesti
a živostí barvy, hotovostí v seskupování osob i zru-
čnosli v malování látek; že v umění tom zároven
se tají mnoho povrchnosti a šablonovitosti, a že
tento způsob malování zvláště na planý effekt je
vypočten, mohl Brožík ovšem teprve později rozpo-
znati. Brožík arciť nevstoupil přímo do atelisru P-
lotyho, lehda pieplněného. V Mnichově známým ke
učinil, vystaviv »Sv. Irii«, svědčící, že i on neosta
nedotknut zvláštním kouzlem děl Maxových. Obra
ten, v barvě velmi pěkně sladěný, byl roku 187
i v Praze vystaven a stal se majetkem hr. Desfoursa.
Téhož roku objevilo se na Žoflně »Loučení Otakara«
Přes četné slabě stránky znamenal rozměrný obraa
přece opět nejeden pokrok, na dráze »Svatebním
průvodem Kunhuty« tak slibně nastoupené. Po dvou
letém pobylu v Mnichově vrátil se Brožík do Praby
Brožík
Přemysl Otakar II
Piloty
svazek . Iria
Maxův
Obr
Otakar
Kunhuta
Praha
Rakousy
Mnichov
20
article
Vymalovav zde vedle některých drobnějších prac
portrait pí. Šamberkové v úloze »Messaliny« (1876)
vypravil se následujícího podzimku do Pašíže, hledaje
tam dovršení svého vzdělání, vytřibení svého talentu
a zároveň onen svěží a živý ruch velkého uměle-
ckého střediska, v němž individualila jeho jedině
plně se mohla rozvinouti. Bružík nepřimknulse
v Paříži k žádněmu z malířů francouzských, ale př
tom neustával pilně studovati vše, z čeho čerpati
mohl poučení v technice, vnímal a nazíral, anižco
zadával ze své osobitě povahy. Nejvíce přilnul
k misíru, jenž uměleckou individualitou svojí byi
mu nejbližší a při tom lchda nad něj zkušenějš
v obralech výmluvnosti malířské. Telito svazek
s Munkaczym, jehož pověst v Paříži již byla ustá-
lena, utužen ovšem též slyky společenskými, v dome
uměleckého obchodníka Sedelmayera, s jehož dcerou
Brožik se zasnoubil. V Salonu r. 1877 vystavil »Sva-
lební průvod královny Dagmary«, již v Mnichově
malovaný, a »Oběť náboženského fanatismu«. Mezi-
tím jal se pracovati na novém velkém díle, jež pak
v Salonu r. 1878 rázem obrátilo pozornost k no
vému jmenu malíře českého. Bylo to » Poselstv
krále Ladislava ke dvoru francouzskému«, v němi
došly překvapujícího vytříbení zevní prostředky
Brožikovy a v nejedné příčině svého dovršení ko
loristické zásady jeho, pokud pod vlivém Matej
kovým se byly ustálily. Obraz v Salonu, druhou
medaillí vyznamenaný, byl o rok později v Praze
vystaven, roku 1880 pak dostalo se mu veliké me
daille v Berlině, kde nyní zdobí obrazárnu národní.
Šamberková
Messalina
Sedelmayer
Brožik
Dagmara
Ladislav
Brožikův
Matej
Paříž
Mnichov
Praha
Berlín
Poselstv král
21
article
Velkým dílem tímto koncí pro Brožíka doba zápasů.
Dobyv si v Paříži zvučného jmena, žil nadále ne-
rušeně svému umění. Produkce jehe vykazuje arcio
napotom též méně významné práce, jen ze zřelel
praktických malované, vedle toho však vždy občas
sbíral nejlepší síly své k výtvorům široce koncipo-
vaným. Rozhodný účinek na vývoj umělecké povahy
Brožíkovy měla cesta do Nizozemí roku 1879. Vliv
velkých mistrů vlámských a starých Holanďanů je
polom zlejmý jak v barvoskáte obrazů Brožíkových
v jednotnější náladě svělelné i v prohloubení fy
siognomickém. Výsledky těchto studií obrážejí se
v řadě interieurů renaissančních, ptných syté nádherv
barevné, kteréž pod různými názvy (»Dopis«, »Přeu
čílání z bible«, »Představení pěvce«, »Babiččiny
jmeniny«, »Pan strýček« a j.) v letech 1880—188
byly vystaveny. Z obrazů významnějších nálež
v dobu luto: »Karsl IV. a Laura na dvoře papežském
v Avignoně«, »Kolumbus«, na jehož základé o čtyř-
roky později velký obraz provedl (obě v Salenu
r. 1881), pak »Slavnost u Rubensa« z téhož roku
znamenitě harmonická v barvě a co do jednotlivých
postav nejzřejmější doklad nizozemských studi! Bro-
žíkových; »Císař Rudolí u svého alchymisty« (1882
a »Pěvec balad«, rozměrnější obraz, kterýž co d
výraznosti hlav a rozmanitosti kresby charakterů
rozhodně předčí předešlé práce Brožíkovy. Tou dobou
obíral se Brožík studiem nejpohnutějších dob dějin
českých, jak svědčí též četné krasby z dob hu
sitských, ponejvíce v časopisu »Ruch« uveřejněné.
Brožíkův
Holanďan
Přeu
Laura
Kolumbus
Bro
Brožík
Paříž
Nizozemí
22
article
Roku 1883 pak dokončil »Odsouzení Mistra Jana
Husa«, jež v nejvlastnějším smyslu slova stalo s
majetkem národa. Dříve ještě, než výtvor ten v Praz
bylvystaven, umístěny v salonu královské lože Ná
rodního divadla tři vlysové malby jeho: »Pře
myslovci«, »Lucemburgové« a »Habsburgové. »Huse
jest nejpřednějším dílem Brožíkovým. Vše, k čemu
uvědoměle i vnitřním pudem nadání veden od první
větší komposíce tíhl, nalezlo zde svého dovršení
nejsouc obmezováno žádnou pochybností, žádnou
nejistotou. Zde Brožík stojí poprvé zcela na výš
velkého úkolu, jako tlumočník významného, vzru-
šeného děje z minulosti svého národa. Tu doká zal
že umí vylíčit událost bistorickou způsobem světo-
dějnou váhu její dokonale vystihujícím, že z líčitele
ceremonielních výjevů povznesl se v přední řadu
velkých epiků mallřských. V »Husovi« navzájem se
doplňují:uvědomělá intence, obrazivost silná
účinků prostředků malířských si vědomá, nadání vy-
pravovatelské umění obratného ražiséra, jenž množstv
osob dovede tak rozestaviti, aby hlavní osoby vy
nikly a celek poskytoval obraz soudržný a zároven
rozmanitý. Více než kdekoli jinde podává tu důkaz
že stav a hnutí duševní energickými tahy umí ve-
psati do tváře lidské, do pohybu a posunku čelných
postav i němých svědků. A byla-li dříve často jen
souhra barev, pestrá sytost palety, skvostná malba
látek podstatou účinnosti obrazů Brožíkových, zde
všechny ty prostředky koloristické a technické slöuži
cíli vyššímu. Brožík nančil se zacházet s tony lo
menými a ví, kolik záleží na stupňování barev, na
vedení světla a rozloze stínů, na jednotě nálady ba-
revné. Výsledkem studil velkých portraitistů nizo-
zemských je svěží, životná modelace tváří. Dodati
dlužno, že »Hus« stal se národní sbírkou majetkem
města Prahy a že nalezá se na pražské radnici.
Hus
Habsburg
Brožíkův
Brožík
V Hus
Praha
23
article
Z velkých obrazů, které Brožik po »Husovi« maloval
ni »Kolumbus na dvoře španělském« z 1. 1884—1985.
tím méně »Defenestrace« (1889) jako celek »Husovi-
se nevyrovná. Velkými těmi komposicemi není ovšen
Brožíkova činnost z posledních let vyčerpána. Po
kračovalť ještě po roce 1882 na svých kostymnich
genrech (na př. »Duetto« z roku 1881), později pal
obíral si se zálibou salonní motivy, ponejvíce dětské
s lehkým přídechem humoru, V druhě polovině tohot
desetiletí pak nalezneme mezi menšími obrazy Bro
žíkovými nejeden, v němž se zkouší v moderní světl
manýře. V tom směru zužitkoval také své cesty pe
Normandii; podobným dílem byl též »Selský genre«
jímž v Salonu roku 1890 byl zastoupen. Brožík moh
se vykázati řadou skvělých vyznamenání v Rakousku
i v nové vlasti své. Tak byl jmenován roku 1884
členem čestné legie, roku 1890 pak důstojníkem jejím
Před dvěma roky udělen mu řád pro umění v Ra-
kousku nově zavedený a při založení České akademi
věd a umění jmenován mezi prvními členy.
Brožik
Hus
Kolumbus
Brožíkův
Bro
Normandie
Rakousko
pro uměný v Ra
Český akade věda
24
article
Denni zprávy.
Denni zprávy.
— Císařova cesta do Prahy. Jak krntý
a dlouhý je boj za právo, byťi bylo janné
jako nebe a průhledné jako křišťál! Nenf t
poprvé, co panovník pocti návštévou svojic hlavní
město tohoto království, aby přítomen byl ole
vření nového mostu přes Vltavu. Naše řeka je
v Praze široká a ke lspojení obou břehů zapo
třebí je díla velkého, jež z pravidla zárovei
stává se též dílem monumentálním. Bylo to
v roce 1868 — je tomu tedy již 33 let. — kd-
císař zavítal do Prahy k otevření železného
nyní rekonstruovaného mostu, jenž po něm má
jméno. Národ český nalezal se tehdy v nej-
ostřejší opposici proti vídeňské vládě. Byl ted-
ve svém odporu jako v jedno slitý, byl pružný
svěží, pro ideály své nadšený, dělník, rolník
živnostník tvořili jedinou velikou, k nejkrajnějšímu
odporu odhodlanou národní obec. Za to ale
byly poměry této říše rozhárané, finančn
její situace po nešťastné válce v roee
1866 zoufalá, styky zahraničné neurovnuné
Nebudeme se rozepisovati o lehdejší císařské
návštěvě, zmínili jsme se o ní pouze z té pří-
činy, abychom k tomu poukázali, že v zápasu
zá právo nestačí pouze chlit, sebe energičtěj
chtít, k tomu že zapotřebí práce, námahy, sebe-
zapírání, především ale oné vznešené ne
ústupnosti, která, aniž by měla cosi společnéh
s umíněností, jen ve sledování velikých cílůs
jeví a ve hlubokém, poctivém je zakotvena pře
svědčení. Třiatřicet let uplynulo od téch pu
mátných chvil, kdy stáli jsme ve velikém
kruhu na Staroměstském náměstí, kde provo
lána sláva bělohorským mučenníkům, a přísahal
jsme my mladíci, že neustoupíme, pokud vlas
naše nebude svobodna a šťastna. A jakkol
v nejkrutší nalezali jsme se persekuci, zle by
Praha
Vltava
staroměstský náměstí
25
article
by pochodil tehdy ten, jenž by byl nám proro-
koval, že po dlouhých třiatřiceti letech jestě
daleci budeme konečného cíle svého. Nejdeto
tak, jak by si člověk přál... V přištím mě-
síci budeme míti v Praze obřad svěcení mostu
u přítomnosti panovníkově. A tu sama sebou se
rodí myšlenka, bude-li to pouhá konvencionáln
návštěva, aby panovník byl přitomen slavnostnímu
aktu, který s velikými olázkami dne nemá nio
společného, neb je-li úmysl, hlubší vložiti v tule
návštěvu význam. Tážeme se pouze, aniž bychom
měli při tom nějakých zvláštních úmyslů. Ná-
rodní naši odpůrci již jsou při práci, aby, když
ne fakticky, ledy aspoň novinářsky zmenšili
zvláštní význam cesty císařovy do Prahy. Ostatně
se jim cesty tyto — mimochodem řečeno, dosti
vzácné — nikdy nelibily. Praha, přes všechno
úsilí dokázati opsk toho, je a zůstane městem
českým, co v Praze vykonáno a co panovní
zpravidla zde spatří nového a dobrého, je témě
všechno česká práce a česká zásluha. Ve
hlavním městě našem spočívá ostatně zvláštn
kouzlo, ono imponuje i nepřiteli, jak by nelm-
ponovalo panovníku, hlavě tohoto královstvío
Praha
26
article
Již opět slyšímo hlasy, že Němci v Praze s
při panovníkově návštěvě zastrčiti nedají, že
také oni dokumentovati budou v tomto měst
svou přítomnost a svůj význam. Nie snadnějšíh
než lo. Se strany naší nikdo jim v tom pře
kážeti nebude, Nemáme také příčiny, pro
bychom se jich a jejich konkurence báli, naopak
nám bude vítáno, bude-li míti panovník příležitost
porovnati je s námi, však také my máme na
srdci jisté přání. Císař dle souhlasných zpráv
poetí prý návštěvou svou též jedno město ně-
mecké. Němci prý si aspoň tak přejí. Kdyby
tomu tak bylo, mohli bychom z toho právem
dedukovati, že Němci odhodlali se Prahu nám
úplně ponechati, leč to je věci, o níž při této
přiležitosti nebudeme šířiti slov, chtěliť jsme
k jiné poukázati věci. A sice k tomu, že co
Němci žádají pro sebe v Praze, dopřejou dojista
též spukmenovcům naším ve městě, do něhož
císař zavítá, neboť také oni nemají chuti, dátse
při návštěvě císařově v Teplicích, v Ústí n. L.
neb ve kterěmkoli německém městě zatlačiti tak,
aby jich nebylo ani vidět. Očekáváme zejmena,
že nebude se opakovati, co stalo se před lély
v Liberci na pověstně — rochlické silnici.
Němec
Praha
Teplice
Ústí
Liberec
27
article
— Německý tisk a cisařský dar Praze
Budiž konstatováno, že německé listy, nehledě
k nesmířitelnému, zjevně a drze prušáckému
tisku, zaznamenávají zprávu o císařském daru
kterého se dostalo Praze, s jistým objektivným
klidem, o jehož upřímnosti či neupřímnosti vy-
sloviti se nechceme. Ba některé z nich jev
nad clsařským listem, uveřejněným vo včerejšleh
úřadních listech, potěšení, připominajíce, že
galerie pro výtvarná umění, jež zřízena bude
v Praze, určena je pro oba národy v zemi
k ušlechtilému jejich závodění na poli uměleckém
»N. W. Tagblatt«, jenž píše v témž smyslu
žádá ovšem také pro Vídeň galerii, které pry
dosud postrádá, jakkoli bude ji míti Praha
Krakov již ji má. Připomínáme k tomu,že
munificenci panovnikovou zřízeny byly ve Vídn
jako součásti obrovských slaveb, jež souhrnem
tvořiti budou císařský hrad, dvě imposantn
budovy musejní, jakými nemůže vykázati se žádn
druhé město na světě. Připomínáme, že umění vý
tvarnému vykázána tam krásná budova v Belvederu
do níž snesena byla téměř všechna umělecká díle
z celé říše, jimiž Vídeň na úkor království
zemí obohacena a to zdá se nám, že by pro
N W
Praha
Vídeň
Belveder
galerie pro výtvarný uměný
Praha Krakov
28
article
Vídeň stačilo. Jestli je některé z měst rakou-
ských způsobilé, aby prospívalo, kvetlo a rostlo
samo ze sebe, je to Vídeň, která následkem
centralistické soustavy zaujímá i v ohledu hmot-
ném tak výminečně a tak výhodné postaveni, že
nedá se s postavením žádného druhého města
ani porovnati a slušelo by tedy tomuto městu.
aby bylo poněkud skromnějším. Třeba jen
připomenouti, co peněz do roka shrábne po-
kladna obce vídeňské ve formě přirážek k da-
ním, které tam platí závody, jež působí v télo
zemi, z níž tyjí, aby pak z výnosu v tomto krá-
lovství nabytého plnity pokladny vídeňské. Teeb
míti na mysli, co millionův obětováno již n
regulaci Dunije ve Vidni a u Vidně a jake ma
cešsky právě v tomto směru bylo jednáno
s Prahou. Vzpomeňme si, co millionů vyhozeno
na tak zvanou městskou spojovací dráhu vídeň-
skou, po níž nikdo nejezdí, jejíž stavba jen
proto byla podniknuta, aby Vídeň mohla se vy-
rovnati Berlinu, a vizme, jak každý krejca
určený pro Prahu stokrát se obracl, než se povolí.
A proto máme za to, že by pánům ve Vídni
slušelo býti poněkud skromnějšími a že by nám,
čeho se nám dostalo, záviděti neměli.
— »Nynější politika poslanců národn
strany svobodomyslné v poslanecké sné-
movně vídeňské a její význam pro český
lid.« S tímto názvem vyšla včera brožura, v níž
způsobem informativním vyložena je změna tak
tiky, klerou poslanci národní strany svobodo-
myslné provedli počátkem března v poslanecké
sněmovně vídeňské. Mimo to zaujímá se v bro-
žuře zamítavé stanovisko vůči taktice a politice
poslanců české strany agrární a národně-sociální.
— Brožura, kterou napsal Václav Malý, prodává
se po 10 kr. a možno ji dostati v knihkupsctrí
I. L. Kobra, u něhož byla tištěna, jakož i vi knih-
kupectvích vůbee.
Malá
L Kobr
Vídeň
Praha
Berlín
národní strana svoboda
poslanecký sněmovna
29
article
— Osobní. Správa dolů kutnohorských po
zemřelém báňském radovi Hozákovi svěřena byla
hornímu přednostovi p. Landsingrovi. — Pan
MUDr. Josef Škvára, býv. externí lékaž pražské
všeobecné nemocnice a nemocnice Milosrdných bratří
hospitant české polykliniky a inspékční lékař zá-
chranné stanice v Praze, byv jmenován lékařem
v Janovicích Vrchotových u Votic, zahájí praxi lékař-
skou tamtéž dne 17. t. m. Pan Karel Kra us
chef »Pražsko-rudnické výroby košíků« jmenován byl
c. k. komerčním radou.
— Rodinné zprávy. Vrchní režisér slovin-
ského zemského divadla v Lublani pan Adoli
Dobrovolný slavil sňatek s paní Sášou Koko-
škovou dne 15. t. m. v proboštském chrámu na
Mělntce. — Slcč. Julča Mečířova z Plzně a pa
Vilém Král z Radnie slaviti budou sňatek svuj
dne 16. dubna t. r. o 8. hod.o ranní v arciděkanském
chrámu v Plzni.
— Úmrtí. Paní Marie Kopecká, vdova po
nedávno zesnulém obecním starším p. Josefu Ko-
peckém, včera v podvečer příšla na návštěvu ke svě
přítelkyni ve Skořepce na Štarém městě. Po krátkém
prodlení tamtéž paní Kopecká náhle pozbyla vědomí
a zá nodlouho mrtvice učinila konec její životu. —
V neděli dne 14. t. m. k 5. hod. odpol. zemřel v Žiž-
kově pan Augustin šl. ze Schwarzů, setník dělo-
střelectva a vrchní poštovní officiál m. sl. Pohřeb
konati se bude ve středu dne 17. t. m. o 1/23. hod.
odpol. z domu č. 7 v Blahoslavově ulici v Žižkově.
Hozák
MUDr
Josef škvára
Karel
Adoli
Dobrovolná
Mečířův
Král
Kopecká
ko
Augustin
Schwarz
Praha
Janovice
Vrchotův u Votice
Lublaň
Mělntka
Plzeň
Skořepka
Blahoslavův ulice
Žižkov
všeobecný nemocnice
I chef
Sáša Koko
30
article
— Starosta měst pražských p. dr. Vladimí
Srb zaslal včera kabinetní kanceláři císaře a krále
telegram tohoto obsahu: »Dovoluji si žádati, aby
ke stupňům Nejvyššího trůnu předložen byl nejod
danější projev nejuctivějších díků, které osmělují se
jmenem zastupitelstva král. hlav. města Prahy před-
nésti Jeho Veličenstvu, našemu nejmilostivějšímu cisaři
a králi za velkodušný krátovský dar, jakého dostalo
se Nejvyšším rozhodnutím o zřízení galerie pro vý-
tvarné umění v král, hlav. městě Praze nejen krá-
lovství českému, nýbrž i hlavnímu městu tohoto
království, jehož umělecké snahy tímto splněním
dlouholetých tužeb došty ocenění co nejlichoti-
vějšího.«
— Alfons Mucha, náš slavný krajau, byl
vyzván, aby maloval fresky pro nový chrám v Jeru-
salemě. Mucha nabídku přijal a lelos odjede
Palestiny. Na počest svého jmenování rytířem česlně
legie uspořádal Mucha ve svém nádherném alelieru
a ve svých salonech v ulici Vali de Girace velké dine
a soirée, o němž pařížské listy přinášejí obšírné
zprávy a o němž se nám oznamuje z Paříže:
Koncert, jenž následoval po diner, byl opravdovou
slavností uměleckou. Mucha připravil svým hostům
vzácné požitky umělecké, neboť měli příležitost aplan-
dovati skvostným výkonům paní Caristie
Martelové z »Comédie frangaise«, slč. Verlai-
novy, subretky »Variétés«, violoncellistky slč
Edonie de Buffonovy, slč. Divalov y, zpěvačky
slč. Lantovy, slč, Condartovy, virtuosa na
housle p. Bilda, českého pěvce p. Umiro va
básníka Marka Legranda a zpěvačky slč. Noémi
Legrandovy. Mezi hosty Muchovými byli mimo
jiné senator Borne, poslanci Viviani, Dumo n
Trouillot, výtečná spísovatelka Jeanne Marni,
umělkyně sl. Felicie Malletova, chefredaktor
»Illustrationu« p. Mar x, ředitel divadla »Odécne
p. Ginisty, spisovatelové pp. Léo Claretie.
Vladimí
Srb
Mucha
Martel
frangais
Buffonův
Lantův
Condartův
Legrand
Legrandův
Muchův
Viviani
Jeanne Marni
Malletův
Léo Claretie
Praha
Jer
Palestina
Vali jít Girace
Paříž
Verlai
Bellot
31
article
Mare Legrand, de Nion, Chinchol1e, L. v
Meunier, A. E. Sorel, Tiazza, Bérard
hraběnka de Wassenaer, nakladatel pan
Champenois, čeští umělci pp. Vácha, Dě-
dina, Kupka, Mařatka a mn..
— Ke svépomocné akci živnostnictva.
V místnostech »Řemeslnícké besedy« pražské konala
se včera důvěrná schůze zástupců pražského živnost-
nictva, na níž jednáno o veřejném propagování té
části svépomocné akce českého živnostnictva, klerou
zahrnouti dlužno v heslo »Svůj k svému«. Poněvadž
schůze prohlášena byla za důvěrnou, a poněvadž
povahou svou byla přípravnou, pokládáme za akt
loyality vůčí pořadatelstvu i vůči jednotlivým řeč-
ntkům, abychom o podrobném obsah u ne-
referovali. Konstatujeme tedy pouze, že se vy-
střídala dlouhá řada řečníků, mezi nimiž byl
také zástupci různých politických směrů.
a že společným tenorem všech byla snaha, prospěti
hospodářské situaci českého živnostnictva, řemesl-
nictva i obchodnictva. Schůze vyzněla v usnesení,
by v době nejbližší uspořádána byla veliká schůze
projektovaná po vzoru lonské předvánoční schůze
u Štajgrů« konané. Ku provedení přípravných prací
zvoleny byly dva komitéty, redakční a pořadatelský.
Legrand
jít Nion
A E Sorel
Tiazza
Bérard
Wassenaer
Champenois
Vácha
Kupka
Mařatka
Chinchol 1 e
Meunier
Řemeslnícký beseda
32
article
Úkolem redakčního komitétu je připraviti provolání
k označené schůzí. Byli do něho zvolení pp.: dr
Baxa, Macháček, Moudrý, Mužík a Šmakal. Pořada-
telský komitét má povinnost vykonati přípravy k ve-
řejně schůzi. Do tohoto komitétu zvoleni byli pp.
Březnovský, Chadima, Jelfnek, Jirousek, Novák, Stivin,
Šafr, Vorel a Votruba. — Schůze trvala přes
hodiny.
— Nesměli na českou přednášku. V ne-
děli dne 14. dubna uspořádána byla v Budějovicích
v místnostech »Hlaholu« odborná přednáška pro
bednáře o výslavě pařížské, kterou měl pan Ant.
Beneň, mistr bednářský z Prahy. Zůčastnili se ji
v hojném počtu bednářšti dělníci i mnozí mistři
z obvodu Budějovic až na 8 hodin cesty, ač konala
se dopoledne, takže mnozí časně z rána cestu
dráhou neb pěšky nastoupiti musíli. Jen z bednář-
ských dělníků zaměstnaných v německém pivovaře
Macháček
Moudrá
Mužík
Březnovská
Chadim
Jelfnek
Jirousek
Novák
Stivin
Šafr
Vorel
Votruba
Antonín
Budějovice
Praha
Hlahol
doktor Baxa