ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 2ccac840-660c-11dc-93f4-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 32 celkem · entity: person 149, place 65, org 20, work 3
1 masthead
Strana2
2 masthead
puduhNÁRODNÍ LISTY
3 masthead
16. dubna 1901
4 masthead
Císlo 104
5 article Václav Brožík mrtev.
Václav Brožík mrtev. S výšin, k nimž národ zvykl hleděti s láskou svrchovaného obdivu, s vděčnosti a pýchou na- dšenou, sesula se na lid český lavina bezmez- ného smutku — jeden z velikánů, kteří skupině nejpřednějších našich umělců dodávají honosného obrysu velikosli a typického vyvreholení, zmize z obzoru, na nějž české oko navyklo, jakob nikdy neměl změněn býti .. Václav Bro žík jest mFtevl Navždy zavřelo se oko, jemuž dopřáno bylo zřiti ve vznětu žárných harev visiony nej skvělejších i nejtklivějších výjevů české historie navždy zvadla ruka, kteráž výjevý, zbějsně ge niální fantasil, zachycovala k vytržoní součas níků a budoucích českých pokolení v obrazech z nichž každý jest monumettem, odešel za- kladatel moderní české skoly malířské, kter bude zván v přištich dobách jejim patriarchou zemřel (veliký Čech a jestliže kdy, tedy dne máme právo k nářku: »Byl nám odňa nesmrtelný!« Nejedna mužná hrud mezi našinci pötlač křečovité vzlyknutí nad touto katastrofou, do hloubky bolestně otřeseno bude kde které české nitro a zasmuší se opravdovou litostí přemnohé české čelo, vyskytnou se i oči, z nichž vyraz ručej upřímné, žhavé bolesti, snad tam v dru- žině mladistvých žáků Brozikova atelieru na Akademii výtvarných umění, jimž zesnulý mist byl vůdcem ku vznosné a trnité ceste za slávou Včera odpoledne přišla nešťastná tá zpráva, telegraficky zaslaná chotí zesnulého, pí. Minou šl. Brozíkovou, v tonlo znění: »Milovaný muj choť dnes zemřel po dlouhém, těžkém utrpení.
Brožík Bro Brozikův
6 article
Jeho poslední vůli jest, aby mrtvola jeho byl pohtbena v Paříži.« Den, který se včera k ve- čeru zlatou září prosypal z mraků, jako by znovu ztemněl pod mrakem smutku zavátým od západu z Páříže, odkud jeme poprvé slyšeli jméno Brožikovo provázeno hlaholem slávy, když dědie slávy Čermákovy v pařížském Sa- lonu r. 1880 po dlouhých zase dobách českému malířství dobyl zlatou medailli svým Po slel slvím krále Ladislava ke dvoru francouzskému, kterýžto obraz, úhelný to kámen a základ Brožikovy velikosti, získal svému původci roku 1880 v Berlině velkou zlatou medailli a hned v tamější »národní ga- lerii« našel trvalého umístění a určení. Cel Brožikův umělecký zjov jest opatřen velikými rysy světovosti, jaké shledáváme jen u profil stejně velikých umělců historiků také u jiných národů, přikladně u nešťastného Munkácze, uherského maliře a nejlepšího přitele zesnulého u Vereščagina, ruského tlumočníka velikých ep ckých látek. Zvuk jmena Brožikova obešel sku- lečně kólem zeměkoule, neboť také národní ga- lerie chicagská má jedno z největších pláten, z ruky Brožikovy vzešlých, jeho kolossálního Kolumbn, který v roce kolumbianské výstavy americké v zdrobnělě reprodukci zdobil jednu 1 proslulých tehdějštch známek.
Brožikův Čermákův Ladislav Vereščagin Kolumbn Paříž Berlín
7 article
Avšak buď jak buď, nechť světu znamen l ednoho z největších maliřů současných, nech zanesl čest jména českého v odlehilé kouty wěta, kde dosud slýcháno nebylo, jak seto stalo nesčetnými reprodukcemi jeho nesmrtel- vých děl, tak že není zajisté u civilisovanýeh národů intelligenta, jemuž by jméno Brožikovo nebylo běžným, nechť druhá jeho vlasť Francie bmyslila jej i uznáním, jaké propůjčuje jen jejpřednějším umělcům, svým synům — nám Žechům zemřel včera maliř Jana Iusa, nadšený a vroucí velebite lárodního našeho,světce. V radnici taroměstské vísí napri sobě oba grandiosni zendanty nesmrtelného umění Brožíkova, jeho Jan Hus a jeho Jiřik z Poděbrad, pro nás po- látek a závěrek, nejvyšší vrchol a doslov čin 1osti našeho drahého mistra, jakožto mistra ná- odního českého umění, jakožto nadšeného apo- Rola vlasteneckého umění, jednoho z oněeh Sohem vyvolených a vzácných věštců umělců jimž dáno a popřáno vyhledati v národu, z něhoz rznikli, duši a těsně k ní se přivinouti. Zvláště
Brožikův Ius Hus Francie Poděbrady
8 article
Jan Hus před soudem kostnickým vznikl z takovéhoto pocelu genia českosti na šelo vyvolence, a Jan Hus je odkazem Brožíko- vým národu nejcennějším. Každému z našineů kdož Husa spatřil v originále a byť jen v pouhé černé reprodukci, na jednom z oněch bezčet- ných listů, rozvátých po všech českých zemích, navždy utkvěla v obrazivé paměti a do ní za- bodla se pro vždy trias hlavních flgur dramatu postava Jana Husa, stojícího jak piliř po osudem na jeho hlavu se hrnoucím, který sta je jemu a jeho národu tragedií, obou pak slá- vou nehynouci, postava biskupa cfrkve římské s výrazem nevýslovné, historické záště v čelo celé shromážděné kurie předčítajícího rozsudek, který se stal pozdějí na celá stoleti předmětem lak krutého účtování mezi národem a touto kuril a konečně sedicí postava krále pověstného zlomeného svobodného glejtu se zdrceným ma jestátem ve tváři, navštívené prvním hlodem svě- domí. Tyto tři hlavní postavy a pak ještě po stavy obou českých pánů, z nichž jeden v skleslé pravici třímá mlat, tohoto předchůdee husitského pozdějšího paleátu, tyť jsou dušev- ním majetkem všeho českého lidu, který v ne- konečných proudech navštívil ve staroměstské radnici tento pomník moderního českého umění
Hus
9 article
Ještě jen Palacký, Tomek a Jirásek vypravoval národu velkou historii velké doby o největším jeho muži s lýmž velikým nezapomenutelným úspěchem, jako se to stalo štětcem Brožíkovým, Pro tento čin zesnulého a pro všechny ve- liké skutky umělecké, vykonané jím na poli hislorické malby české, bude hoře národa če- ského, jenž na svých uměleích žádá ve svém nevyléčitelném nacionalismu a neúmorné lásce ke svým dějinám především vzněty své lásky k vlasti a kmeni svému, z níž se nikdy nevy žije, jak by to bylo přáním mnohých dohrodinea jeho, a potravu věčného plamene, který dotu bude hárati, dokud genius národniho umění bude nás dařiti podobnými muži, jako byl Brožik.
Palacká Tomek Jirásek Brožíkův Brožik
10 article
Ovšem přívrženci »l'art pour l'art« budou — a to nejenom u nás, nýbrž hlavně v zlat Francii — ceniti Brožika vysoko i po stránce pouhého uméní. Brožík, který byl jmenován mezi prvními základními členy České akademie věd a umění, vybojoval malířskou tyčí i paletou rylířských ostruh i zlatého odznaku pro vědu a umění, byl členem Institulu a Akademie des Beaux Arts a důstojníkem čestné legie. Jeho pohřeb v Paříži odbude se ve scenerii, jakou vyličuje Daudet ve svěm »L'Immortel«, umě- lecká Paříž bude pohřbívati v něm svého de Brozika, ktorý patří umění francouzskému tak jako českému. Kritika domácí i mozinárodní bude v něm velebiti velkého realistu, u kterýv problém historické malby vnesl a vnésli se snaži přineip nejpečlivější historické pravdy co do milieu a rokvisit, který nalezl svě samostalné cesty technické a který patří k největším sou časným koloristům. Vídeňské listy budou mluvi o ztrátách, jaké utrpělo srakouské umění«. My pak o uměci, který přispěl v nejpřednější, řadě k onomu uznání českého umění výtvarného. jakéž událo se v posledních létech se známým popraskem a kteréž — jaká to shoda událosl — vedlo k založení galerie moderního nmění panovníkem v Praze, v níž oba obrazy Broži- kovy snad budou prvními čísly základního fondu
Brožik Daudet L Immortel Brož Francie Paříž Praha Český akademie věda Institul Beaux Art český uměný výtvarný
11 article
My Češi budeme vzpominati na svého Bro- žíka v těchto dnech především jako na českého člověka, na onoho hocha, který před padesát lety narodil se v našich tvrdých, krutých pomě rech a jehož celý mužný život byl horkým zá pasem vzdor všemu pozdějšímu uznání a veleb a vynesení nad povrchy povrchů. Oč snažší by by býval asi jeho život a dráha umělecká kdyby se byl narodil ve Vídni Němcem ! Vzpo meňme si jenom na skvělý osud, jaký upravila Vídeň a vláda Makartovi, když se zdálo, že jeho talent stačí na založení nové, nebývalě školy moderního rakouského malířství. A co byl Ma- kart proti Brožíkovi! Kdo ví kdy už v lelech strádání a železného zápasu uhonil si počátky své dlouholeté choroby, která na něm, druhdy muži tak statečném a zdánlivě mohutném hlo- dala, až podhlodala kořeny jeho živola. Tam kdesi v městě Světla na Sekvaně leže na katafalku, v chambre ardente a mrtvolu na šeho Václava Brožíka hlídá mnich, modlitham v cizím jazyku pronášenými. Cizí země, nech mu i byla drahou, přece jen cizí, pojme jej ve své lůno, telegram jeho chotí zní jako odmi- nutí již předem všech snah, jež by směřovat mohly k žádosti, aby tělo velikélio Čecha vy- dáno bylo mateřské půdě, z níž vzešel. Sna také v tom ohledu nebude ani jeho pohřbem promluveno slovo poslední. My buďeme s celou duší svou a myslí dlíti ve hlavním měste Francic, kteráž tolik velikého na našich umě- cích již vykonala, ve dnech, ve kterých ješlě prodli mezi živými tělesná schránka jednoho z největších mrtvých umělců českých. Budiz mu paměť nehynouci, tak jako jeho sláva ne- smrtelná.
Čech Němec Makart Brožík Čecho Vídeň Ma
12 article
er. Z Paříže, 15. dubna. Brožík meška zde na konsultaci u lékařských autorit, trpě již dlouho chorobou srdeční. Smrt jeho oplakávaji vdova, 20letý syn a 18letá dcera. U lože jeho ve chvíli smrti dlela rodina, jakož i tchán tchyně zesnulého! Krátce před smrtí vysloví přání, býti pochován v Paříži. Stane se tak ne spíše na hrbitově Pěre Lachaise. V Paříži vyspěl Brožik ve velkého umělce v pařížském »Salonu« dosáhl prvních úspěchů jež nesly jeho jmeno Evropou a v Paříži naše též svou domácnost, své rodinné štěstí. By zakotven do pařížské půdy celou svou povahou uměleckou a všemi zájmy osobními i existenčními. Paříž má tu neobyčejnou svůdnost, že vn eizinec snadno zdomácní a zejmena umělcín v n nalezají svou druhou vlast. Tak žili v Pařiz Heine i Turgeněv, a cele v ní zdomácněli mnozí umělci cizozemští, jako Whistler, Boldini, Thanlow, Godebski. Brožik tak srosll s Paříží, k miž jej poutala především domácnost a pří buzenské svazky, že se cítil osamělým a jaksi »depaysé«; když před několika léty se usídli v Prazn jako professor maliřské akaděmie.
Brožík Hein Turgeněv Whistler Boldin Thanlow Godebski Paříž Evropa Pěre Lachaise
13 article
Byl vzdálen své rodiny, svó man želky svých vroueně milovaných dětí a svého útuln nádherného bytu v rue Ponthieu, jehož salon byl často střediskem veselé a brillantní společ V Paříži hrál Brožík vynikající roli společnosti i v kruzích uměleckých. Nikdo by nepoznal v elegantním, žoviálně veselém pánovi svěží tváře s pečlivým plnovousem toho Brožik nervosního, zasmušilého, samotářského, jak se jevil v poslední době pražského pobytu. Brožik v Paříži byl dokonalým Pařížanem, elegantaím a rozmarným, duchaplným společníkem a se svou vysoce vzdělanou, krásnou choti dovedl ze svého salonu učiniti jedno z hlodaných středisk pařížské společnosti. Zažil jsem samou příjemnou chvíli v pařížské domácnosti Brožikově a mistn vyprávěl o krásných večerech, kdy se u něho sešli jeho přátelé umělci, kdy loni zesnulý slavný sochař Falguire bavil všechny svými bujnými vtipy a stále čilý sedmdesátiletý Gérome vy- právěl veselé přihody a anekdoty. Čeští krajan našli u Brožika vždy přátelské přijetí. Česk obec umělecká v Paříži zila s Brožíkem v nej srdečnějších styeích, Mucha, Radimský, Vácha byli jeho časlými hosty- Brožik, jak známo, oženil se s deerou
Brožík Pařížan Brožikův Falguire Mucha Radimský Vácha Paříž
14 article
Sedlmayera, známého pařížského obchodnik s obrazy. Bydlel ve čtvrti Champs-Elysies v ulie Ponthieu. Byl důstojníkem čestně legie, členem Akademie pařížské (Institut de France), dosáh největších vyznamenání na výstavách »Salonue, byl tudíž osobností velkého a takřka officiálního světa pařížského. V jeho salonu shromažďoval se skvělá společnost, vynikající francouzští slovánští umělci, literáti, šlechta, elegantní svěl i diplomacie byly zastoupeny. Dcera Brožikova, vyspěvší, v mladistvou krasavici, jejíž půvab šshlé brunetky s ohnivýma očima a vnadnou ztepilou šíjí vystihl Brožik na jednom ze svých nejlepších portretů, obstarávala po boku paní Brožikové honneury těchto večerů, kde se pro- dukovali slavní virluosové, členové Opery i díle- lanti, mezi nimiž zejmena sličná a ohnivá zpě- vačka paní Lamiová, choť mladého sochaře švekruše Brožíkova.
Sedlmayer Salonue Brožikův Brožik Lamiová Champs Ponthieu akademie pařížský institut jít Franca
16 article
Zesnulý mistr českého umění malířského Václav Brožík zemřel dlouhotivající trapnou chorobou, o níš sdělují se podrobnosti, jakéž prozrázují, že poslední rok jeho života bylutrpením mučedníka. Zdá se, že poslední jeho životní síly vyčerpala pařížská výstava, jejímž jurorem byl, pokud se týče odboru rakouského K výstavě odjížděl již valně churav, neboť už za svého předvýstavního pobytu v Praze pro chorobu nebyl s to, pěstovati žádných styků i vycházel je dině v průvody svého sluhy, jeho to podpory p nenadálých záchvatech závratě, kterýmiž stihán by v atelieru , tak že jeho věrný famulus musil pi něm státi i když před podstavcem pracoval. Zesnul mistr trpěl velice nesnesitelnými bolestmi pravé část hlavy, za kterouž se začastě popadnul ve svrchova- ném utepení. Jakkoti mu v instalačních starostech Paříži vérně po hoku stál známý český malíř Rud Vácha, v Paříži žijícf, přece jej schvátily práce vý- stavní i rušný život sekvanského Babelu tak,že nucen byl prodlíti v Paříži přes počátek zimníh semestru akademie výtvarných umění v Praze, jejím byl professorem. Později pak dojel přece do Prah a ujal se řízení své školy historické malby pa ak demii. K vánocům stav jeho se přitížil tak, že ne telegrafické zprávy přijela z Paříže jeho choť a kdy mu byla ministerstvem telegraficky udělena celoroční dovolená, odvezla paní Brožíková svého chotě do Paříže zlomeného na těle a bez nadějí Časká akademie věd a umění položí na rakev zvěčnělého věnec prostřednictvím svéholčlena prof. Legora, který bude ji také zastupovati při pohěbu
Brožík Vácha Babel Brožíková profesor Legora Praha Paříž semestr akademie výtvarný uměný v Praga Časký akademie věda
17 article
Brožik Váelav, matiř český (nar. 5. března 1851 na samotě Hamru u Třemošné v Plzeňsku) Otec jeho byl kotlářen a spravoval zároveň skrovné hospodářství, kteréž měl v nájmu. Když Václa- vovi byly tři roky, přestěhovala se četná rodina u Košík. Životní běh Brožikův není bdhat událostmi. S počátku jest lo trudný zánas talentu s nepřízní poměrů. Avšak prostým poměrům, v nichž Brožík vyrostl, děkuje zajisté za jadrnou zdravost, svěžest názoru a také opravdovost snahy a vytrvalost vůle jimiž se umělecká individualita jeho vyznamenává.
Brožik Váelav Václ Brožikův Brožík Hamra Třemošná Plzeňsko
18 article
Neurčitá touha tpo zaměstnání, s uměním souvisícím přivedla hocha škole odrostlého do dílny lithogral- cké. Válečné události r. 1866 zavinily, že dílna zru- šena. Mladý Brožik protloukal se tedy švětem růz- ným způsobem, horlivě při tom se zabývaje okreslo- váním všeho, co v okolí jej zajímalo. Tyto práce samouka, tak neobyčejné nadání prozrazujícího. konečně získaly Brnžikovi některé mecenáše, ktei r. 1868 mu umožnili vstoupiti na pražskou akademi Ale již po nedlouhém pobytu na této škole, kdež tenkráte akademická šablona neobmezeně vládla, ne cítil se Brožík spokojeným a určitý pud k realismu a kolorismu tihnoucí stal se uvělomělou snahou když Brožík spatřil poprvě velký maderní obraz hi storický. Nebýlo bez následků na vývoj umněleck povahy Brožikovy, že to byt Matejkův v Rejtane Brožik opustil síné akademie a pracoval nějaký ča pod vedením E. Lauffera. Do této doby (1871) spadá obraz, jenž jmeno Brožíkovo poprve uvedl dlo veřej nosli: »Eva z Lobkovic u svého otce v žaláři«, Brzy na lo vyprávil se Brožík po přání svých příznive na akademii drážďanskou, ale záhy seznal, že ma lířskou školu tuto rovněž jako v Praze ovládají před- sudky a zastralé methody, i hledal tedy u starýeh mistrů, u velkých koloristů v obrazárně drážďanské radu, kteréž na akademii se mu nedostávalo. N. základě lěchto studií vymaloval obraz, kterýž na vý- stavě drážďanské živou vzbudil pozornost a jehož úspěch i v Praze, kam potom (1872) zaslán, naděje umělcovy i jeho sebevědomí důvodně vzpražil. Byl to: »Svatební průvod královny Kunhuty«, jehoi harmonická barvitost, šlřka techníky a svěží způso přednesení věštily budoucího maliře historického.
Brožik Brožikův Matejkův E Lauffer Eva Lobkovic Kunhuta Praha
19 article
Z Dražďan vrálil se Brožík do Prahy, chtěje se zde lrvale usldiiti. Vedle čelných menších obrazů jal se la připravovali velký obraž historický »Lončení Přemysla Otakara II. s rodinou před válečným t- žením do Rakous«. Při práci citil mladý umělee sám nejlépe nedostatky svého školování a proto odebral se na podzim r. 1873 do Mnichova, kde Pilotyho atelier byl střediskem umělců všech národností. Umění Pilotyho přivábilo k sobě též Brožíka svěžesti a živostí barvy, hotovostí v seskupování osob i zru- čnosli v malování látek; že v umění tom zároven se tají mnoho povrchnosti a šablonovitosti, a že tento způsob malování zvláště na planý effekt je vypočten, mohl Brožík ovšem teprve později rozpo- znati. Brožík arciť nevstoupil přímo do atelisru P- lotyho, lehda pieplněného. V Mnichově známým ke učinil, vystaviv »Sv. Irii«, svědčící, že i on neosta nedotknut zvláštním kouzlem děl Maxových. Obra ten, v barvě velmi pěkně sladěný, byl roku 187 i v Praze vystaven a stal se majetkem hr. Desfoursa. Téhož roku objevilo se na Žoflně »Loučení Otakara« Přes četné slabě stránky znamenal rozměrný obraa přece opět nejeden pokrok, na dráze »Svatebním průvodem Kunhuty« tak slibně nastoupené. Po dvou letém pobylu v Mnichově vrátil se Brožík do Praby
Brožík Přemysl Otakar II Piloty svazek . Iria Maxův Obr Otakar Kunhuta Praha Rakousy Mnichov
20 article
Vymalovav zde vedle některých drobnějších prac portrait pí. Šamberkové v úloze »Messaliny« (1876) vypravil se následujícího podzimku do Pašíže, hledaje tam dovršení svého vzdělání, vytřibení svého talentu a zároveň onen svěží a živý ruch velkého uměle- ckého střediska, v němž individualila jeho jedině plně se mohla rozvinouti. Bružík nepřimknulse v Paříži k žádněmu z malířů francouzských, ale př tom neustával pilně studovati vše, z čeho čerpati mohl poučení v technice, vnímal a nazíral, anižco zadával ze své osobitě povahy. Nejvíce přilnul k misíru, jenž uměleckou individualitou svojí byi mu nejbližší a při tom lchda nad něj zkušenějš v obralech výmluvnosti malířské. Telito svazek s Munkaczym, jehož pověst v Paříži již byla ustá- lena, utužen ovšem též slyky společenskými, v dome uměleckého obchodníka Sedelmayera, s jehož dcerou Brožik se zasnoubil. V Salonu r. 1877 vystavil »Sva- lební průvod královny Dagmary«, již v Mnichově malovaný, a »Oběť náboženského fanatismu«. Mezi- tím jal se pracovati na novém velkém díle, jež pak v Salonu r. 1878 rázem obrátilo pozornost k no vému jmenu malíře českého. Bylo to » Poselstv krále Ladislava ke dvoru francouzskému«, v němi došly překvapujícího vytříbení zevní prostředky Brožikovy a v nejedné příčině svého dovršení ko loristické zásady jeho, pokud pod vlivém Matej kovým se byly ustálily. Obraz v Salonu, druhou medaillí vyznamenaný, byl o rok později v Praze vystaven, roku 1880 pak dostalo se mu veliké me daille v Berlině, kde nyní zdobí obrazárnu národní.
Šamberková Messalina Sedelmayer Brožik Dagmara Ladislav Brožikův Matej Paříž Mnichov Praha Berlín Poselstv král
21 article
Velkým dílem tímto koncí pro Brožíka doba zápasů. Dobyv si v Paříži zvučného jmena, žil nadále ne- rušeně svému umění. Produkce jehe vykazuje arcio napotom též méně významné práce, jen ze zřelel praktických malované, vedle toho však vždy občas sbíral nejlepší síly své k výtvorům široce koncipo- vaným. Rozhodný účinek na vývoj umělecké povahy Brožíkovy měla cesta do Nizozemí roku 1879. Vliv velkých mistrů vlámských a starých Holanďanů je polom zlejmý jak v barvoskáte obrazů Brožíkových v jednotnější náladě svělelné i v prohloubení fy siognomickém. Výsledky těchto studií obrážejí se v řadě interieurů renaissančních, ptných syté nádherv barevné, kteréž pod různými názvy (»Dopis«, »Přeu čílání z bible«, »Představení pěvce«, »Babiččiny jmeniny«, »Pan strýček« a j.) v letech 1880—188 byly vystaveny. Z obrazů významnějších nálež v dobu luto: »Karsl IV. a Laura na dvoře papežském v Avignoně«, »Kolumbus«, na jehož základé o čtyř- roky později velký obraz provedl (obě v Salenu r. 1881), pak »Slavnost u Rubensa« z téhož roku znamenitě harmonická v barvě a co do jednotlivých postav nejzřejmější doklad nizozemských studi! Bro- žíkových; »Císař Rudolí u svého alchymisty« (1882 a »Pěvec balad«, rozměrnější obraz, kterýž co d výraznosti hlav a rozmanitosti kresby charakterů rozhodně předčí předešlé práce Brožíkovy. Tou dobou obíral se Brožík studiem nejpohnutějších dob dějin českých, jak svědčí též četné krasby z dob hu sitských, ponejvíce v časopisu »Ruch« uveřejněné.
Brožíkův Holanďan Přeu Laura Kolumbus Bro Brožík Paříž Nizozemí
22 article
Roku 1883 pak dokončil »Odsouzení Mistra Jana Husa«, jež v nejvlastnějším smyslu slova stalo s majetkem národa. Dříve ještě, než výtvor ten v Praz bylvystaven, umístěny v salonu královské lože Ná rodního divadla tři vlysové malby jeho: »Pře myslovci«, »Lucemburgové« a »Habsburgové. »Huse jest nejpřednějším dílem Brožíkovým. Vše, k čemu uvědoměle i vnitřním pudem nadání veden od první větší komposíce tíhl, nalezlo zde svého dovršení nejsouc obmezováno žádnou pochybností, žádnou nejistotou. Zde Brožík stojí poprvé zcela na výš velkého úkolu, jako tlumočník významného, vzru- šeného děje z minulosti svého národa. Tu doká zal že umí vylíčit událost bistorickou způsobem světo- dějnou váhu její dokonale vystihujícím, že z líčitele ceremonielních výjevů povznesl se v přední řadu velkých epiků mallřských. V »Husovi« navzájem se doplňují:uvědomělá intence, obrazivost silná účinků prostředků malířských si vědomá, nadání vy- pravovatelské umění obratného ražiséra, jenž množstv osob dovede tak rozestaviti, aby hlavní osoby vy nikly a celek poskytoval obraz soudržný a zároven rozmanitý. Více než kdekoli jinde podává tu důkaz že stav a hnutí duševní energickými tahy umí ve- psati do tváře lidské, do pohybu a posunku čelných postav i němých svědků. A byla-li dříve často jen souhra barev, pestrá sytost palety, skvostná malba látek podstatou účinnosti obrazů Brožíkových, zde všechny ty prostředky koloristické a technické slöuži cíli vyššímu. Brožík nančil se zacházet s tony lo menými a ví, kolik záleží na stupňování barev, na vedení světla a rozloze stínů, na jednotě nálady ba- revné. Výsledkem studil velkých portraitistů nizo- zemských je svěží, životná modelace tváří. Dodati dlužno, že »Hus« stal se národní sbírkou majetkem města Prahy a že nalezá se na pražské radnici.
Hus Habsburg Brožíkův Brožík V Hus Praha
23 article
Z velkých obrazů, které Brožik po »Husovi« maloval ni »Kolumbus na dvoře španělském« z 1. 1884—1985. tím méně »Defenestrace« (1889) jako celek »Husovi- se nevyrovná. Velkými těmi komposicemi není ovšen Brožíkova činnost z posledních let vyčerpána. Po kračovalť ještě po roce 1882 na svých kostymnich genrech (na př. »Duetto« z roku 1881), později pal obíral si se zálibou salonní motivy, ponejvíce dětské s lehkým přídechem humoru, V druhě polovině tohot desetiletí pak nalezneme mezi menšími obrazy Bro žíkovými nejeden, v němž se zkouší v moderní světl manýře. V tom směru zužitkoval také své cesty pe Normandii; podobným dílem byl též »Selský genre« jímž v Salonu roku 1890 byl zastoupen. Brožík moh se vykázati řadou skvělých vyznamenání v Rakousku i v nové vlasti své. Tak byl jmenován roku 1884 členem čestné legie, roku 1890 pak důstojníkem jejím Před dvěma roky udělen mu řád pro umění v Ra- kousku nově zavedený a při založení České akademi věd a umění jmenován mezi prvními členy.
Brožik Hus Kolumbus Brožíkův Bro Normandie Rakousko pro uměný v Ra Český akade věda
24 article Denni zprávy.
Denni zprávy. — Císařova cesta do Prahy. Jak krntý a dlouhý je boj za právo, byťi bylo janné jako nebe a průhledné jako křišťál! Nenf t poprvé, co panovník pocti návštévou svojic hlavní město tohoto království, aby přítomen byl ole vření nového mostu přes Vltavu. Naše řeka je v Praze široká a ke lspojení obou břehů zapo třebí je díla velkého, jež z pravidla zárovei stává se též dílem monumentálním. Bylo to v roce 1868 — je tomu tedy již 33 let. — kd- císař zavítal do Prahy k otevření železného nyní rekonstruovaného mostu, jenž po něm má jméno. Národ český nalezal se tehdy v nej- ostřejší opposici proti vídeňské vládě. Byl ted- ve svém odporu jako v jedno slitý, byl pružný svěží, pro ideály své nadšený, dělník, rolník živnostník tvořili jedinou velikou, k nejkrajnějšímu odporu odhodlanou národní obec. Za to ale byly poměry této říše rozhárané, finančn její situace po nešťastné válce v roee 1866 zoufalá, styky zahraničné neurovnuné Nebudeme se rozepisovati o lehdejší císařské návštěvě, zmínili jsme se o ní pouze z té pří- činy, abychom k tomu poukázali, že v zápasu zá právo nestačí pouze chlit, sebe energičtěj chtít, k tomu že zapotřebí práce, námahy, sebe- zapírání, především ale oné vznešené ne ústupnosti, která, aniž by měla cosi společnéh s umíněností, jen ve sledování velikých cílůs jeví a ve hlubokém, poctivém je zakotvena pře svědčení. Třiatřicet let uplynulo od téch pu mátných chvil, kdy stáli jsme ve velikém kruhu na Staroměstském náměstí, kde provo lána sláva bělohorským mučenníkům, a přísahal jsme my mladíci, že neustoupíme, pokud vlas naše nebude svobodna a šťastna. A jakkol v nejkrutší nalezali jsme se persekuci, zle by
Praha Vltava staroměstský náměstí
25 article
by pochodil tehdy ten, jenž by byl nám proro- koval, že po dlouhých třiatřiceti letech jestě daleci budeme konečného cíle svého. Nejdeto tak, jak by si člověk přál... V přištím mě- síci budeme míti v Praze obřad svěcení mostu u přítomnosti panovníkově. A tu sama sebou se rodí myšlenka, bude-li to pouhá konvencionáln návštěva, aby panovník byl přitomen slavnostnímu aktu, který s velikými olázkami dne nemá nio společného, neb je-li úmysl, hlubší vložiti v tule návštěvu význam. Tážeme se pouze, aniž bychom měli při tom nějakých zvláštních úmyslů. Ná- rodní naši odpůrci již jsou při práci, aby, když ne fakticky, ledy aspoň novinářsky zmenšili zvláštní význam cesty císařovy do Prahy. Ostatně se jim cesty tyto — mimochodem řečeno, dosti vzácné — nikdy nelibily. Praha, přes všechno úsilí dokázati opsk toho, je a zůstane městem českým, co v Praze vykonáno a co panovní zpravidla zde spatří nového a dobrého, je témě všechno česká práce a česká zásluha. Ve hlavním městě našem spočívá ostatně zvláštn kouzlo, ono imponuje i nepřiteli, jak by nelm- ponovalo panovníku, hlavě tohoto královstvío
Praha
26 article
Již opět slyšímo hlasy, že Němci v Praze s při panovníkově návštěvě zastrčiti nedají, že také oni dokumentovati budou v tomto měst svou přítomnost a svůj význam. Nie snadnějšíh než lo. Se strany naší nikdo jim v tom pře kážeti nebude, Nemáme také příčiny, pro bychom se jich a jejich konkurence báli, naopak nám bude vítáno, bude-li míti panovník příležitost porovnati je s námi, však také my máme na srdci jisté přání. Císař dle souhlasných zpráv poetí prý návštěvou svou též jedno město ně- mecké. Němci prý si aspoň tak přejí. Kdyby tomu tak bylo, mohli bychom z toho právem dedukovati, že Němci odhodlali se Prahu nám úplně ponechati, leč to je věci, o níž při této přiležitosti nebudeme šířiti slov, chtěliť jsme k jiné poukázati věci. A sice k tomu, že co Němci žádají pro sebe v Praze, dopřejou dojista též spukmenovcům naším ve městě, do něhož císař zavítá, neboť také oni nemají chuti, dátse při návštěvě císařově v Teplicích, v Ústí n. L. neb ve kterěmkoli německém městě zatlačiti tak, aby jich nebylo ani vidět. Očekáváme zejmena, že nebude se opakovati, co stalo se před lély v Liberci na pověstně — rochlické silnici.
Němec Praha Teplice Ústí Liberec
27 article
— Německý tisk a cisařský dar Praze Budiž konstatováno, že německé listy, nehledě k nesmířitelnému, zjevně a drze prušáckému tisku, zaznamenávají zprávu o císařském daru kterého se dostalo Praze, s jistým objektivným klidem, o jehož upřímnosti či neupřímnosti vy- sloviti se nechceme. Ba některé z nich jev nad clsařským listem, uveřejněným vo včerejšleh úřadních listech, potěšení, připominajíce, že galerie pro výtvarná umění, jež zřízena bude v Praze, určena je pro oba národy v zemi k ušlechtilému jejich závodění na poli uměleckém »N. W. Tagblatt«, jenž píše v témž smyslu žádá ovšem také pro Vídeň galerii, které pry dosud postrádá, jakkoli bude ji míti Praha Krakov již ji má. Připomínáme k tomu,že munificenci panovnikovou zřízeny byly ve Vídn jako součásti obrovských slaveb, jež souhrnem tvořiti budou císařský hrad, dvě imposantn budovy musejní, jakými nemůže vykázati se žádn druhé město na světě. Připomínáme, že umění vý tvarnému vykázána tam krásná budova v Belvederu do níž snesena byla téměř všechna umělecká díle z celé říše, jimiž Vídeň na úkor království zemí obohacena a to zdá se nám, že by pro
N W Praha Vídeň Belveder galerie pro výtvarný uměný Praha Krakov
28 article
Vídeň stačilo. Jestli je některé z měst rakou- ských způsobilé, aby prospívalo, kvetlo a rostlo samo ze sebe, je to Vídeň, která následkem centralistické soustavy zaujímá i v ohledu hmot- ném tak výminečně a tak výhodné postaveni, že nedá se s postavením žádného druhého města ani porovnati a slušelo by tedy tomuto městu. aby bylo poněkud skromnějším. Třeba jen připomenouti, co peněz do roka shrábne po- kladna obce vídeňské ve formě přirážek k da- ním, které tam platí závody, jež působí v télo zemi, z níž tyjí, aby pak z výnosu v tomto krá- lovství nabytého plnity pokladny vídeňské. Teeb míti na mysli, co millionův obětováno již n regulaci Dunije ve Vidni a u Vidně a jake ma cešsky právě v tomto směru bylo jednáno s Prahou. Vzpomeňme si, co millionů vyhozeno na tak zvanou městskou spojovací dráhu vídeň- skou, po níž nikdo nejezdí, jejíž stavba jen proto byla podniknuta, aby Vídeň mohla se vy- rovnati Berlinu, a vizme, jak každý krejca určený pro Prahu stokrát se obracl, než se povolí. A proto máme za to, že by pánům ve Vídni slušelo býti poněkud skromnějšími a že by nám, čeho se nám dostalo, záviděti neměli. — »Nynější politika poslanců národn strany svobodomyslné v poslanecké sné- movně vídeňské a její význam pro český lid.« S tímto názvem vyšla včera brožura, v níž způsobem informativním vyložena je změna tak tiky, klerou poslanci národní strany svobodo- myslné provedli počátkem března v poslanecké sněmovně vídeňské. Mimo to zaujímá se v bro- žuře zamítavé stanovisko vůči taktice a politice poslanců české strany agrární a národně-sociální. — Brožura, kterou napsal Václav Malý, prodává se po 10 kr. a možno ji dostati v knihkupsctrí I. L. Kobra, u něhož byla tištěna, jakož i vi knih- kupectvích vůbee.
Malá L Kobr Vídeň Praha Berlín národní strana svoboda poslanecký sněmovna
29 article
— Osobní. Správa dolů kutnohorských po zemřelém báňském radovi Hozákovi svěřena byla hornímu přednostovi p. Landsingrovi. — Pan MUDr. Josef Škvára, býv. externí lékaž pražské všeobecné nemocnice a nemocnice Milosrdných bratří hospitant české polykliniky a inspékční lékař zá- chranné stanice v Praze, byv jmenován lékařem v Janovicích Vrchotových u Votic, zahájí praxi lékař- skou tamtéž dne 17. t. m. Pan Karel Kra us chef »Pražsko-rudnické výroby košíků« jmenován byl c. k. komerčním radou. — Rodinné zprávy. Vrchní režisér slovin- ského zemského divadla v Lublani pan Adoli Dobrovolný slavil sňatek s paní Sášou Koko- škovou dne 15. t. m. v proboštském chrámu na Mělntce. — Slcč. Julča Mečířova z Plzně a pa Vilém Král z Radnie slaviti budou sňatek svuj dne 16. dubna t. r. o 8. hod.o ranní v arciděkanském chrámu v Plzni. — Úmrtí. Paní Marie Kopecká, vdova po nedávno zesnulém obecním starším p. Josefu Ko- peckém, včera v podvečer příšla na návštěvu ke svě přítelkyni ve Skořepce na Štarém městě. Po krátkém prodlení tamtéž paní Kopecká náhle pozbyla vědomí a zá nodlouho mrtvice učinila konec její životu. — V neděli dne 14. t. m. k 5. hod. odpol. zemřel v Žiž- kově pan Augustin šl. ze Schwarzů, setník dělo- střelectva a vrchní poštovní officiál m. sl. Pohřeb konati se bude ve středu dne 17. t. m. o 1/23. hod. odpol. z domu č. 7 v Blahoslavově ulici v Žižkově.
Hozák MUDr Josef škvára Karel Adoli Dobrovolná Mečířův Král Kopecká ko Augustin Schwarz Praha Janovice Vrchotův u Votice Lublaň Mělntka Plzeň Skořepka Blahoslavův ulice Žižkov všeobecný nemocnice I chef Sáša Koko
30 article
— Starosta měst pražských p. dr. Vladimí Srb zaslal včera kabinetní kanceláři císaře a krále telegram tohoto obsahu: »Dovoluji si žádati, aby ke stupňům Nejvyššího trůnu předložen byl nejod danější projev nejuctivějších díků, které osmělují se jmenem zastupitelstva král. hlav. města Prahy před- nésti Jeho Veličenstvu, našemu nejmilostivějšímu cisaři a králi za velkodušný krátovský dar, jakého dostalo se Nejvyšším rozhodnutím o zřízení galerie pro vý- tvarné umění v král, hlav. městě Praze nejen krá- lovství českému, nýbrž i hlavnímu městu tohoto království, jehož umělecké snahy tímto splněním dlouholetých tužeb došty ocenění co nejlichoti- vějšího.« — Alfons Mucha, náš slavný krajau, byl vyzván, aby maloval fresky pro nový chrám v Jeru- salemě. Mucha nabídku přijal a lelos odjede Palestiny. Na počest svého jmenování rytířem česlně legie uspořádal Mucha ve svém nádherném alelieru a ve svých salonech v ulici Vali de Girace velké dine a soirée, o němž pařížské listy přinášejí obšírné zprávy a o němž se nám oznamuje z Paříže: Koncert, jenž následoval po diner, byl opravdovou slavností uměleckou. Mucha připravil svým hostům vzácné požitky umělecké, neboť měli příležitost aplan- dovati skvostným výkonům paní Caristie Martelové z »Comédie frangaise«, slč. Verlai- novy, subretky »Variétés«, violoncellistky slč Edonie de Buffonovy, slč. Divalov y, zpěvačky slč. Lantovy, slč, Condartovy, virtuosa na housle p. Bilda, českého pěvce p. Umiro va básníka Marka Legranda a zpěvačky slč. Noémi Legrandovy. Mezi hosty Muchovými byli mimo jiné senator Borne, poslanci Viviani, Dumo n Trouillot, výtečná spísovatelka Jeanne Marni, umělkyně sl. Felicie Malletova, chefredaktor »Illustrationu« p. Mar x, ředitel divadla »Odécne p. Ginisty, spisovatelové pp. Léo Claretie.
Vladimí Srb Mucha Martel frangais Buffonův Lantův Condartův Legrand Legrandův Muchův Viviani Jeanne Marni Malletův Léo Claretie Praha Jer Palestina Vali jít Girace Paříž Verlai Bellot
31 article
Mare Legrand, de Nion, Chinchol1e, L. v Meunier, A. E. Sorel, Tiazza, Bérard hraběnka de Wassenaer, nakladatel pan Champenois, čeští umělci pp. Vácha, Dě- dina, Kupka, Mařatka a mn.. — Ke svépomocné akci živnostnictva. V místnostech »Řemeslnícké besedy« pražské konala se včera důvěrná schůze zástupců pražského živnost- nictva, na níž jednáno o veřejném propagování té části svépomocné akce českého živnostnictva, klerou zahrnouti dlužno v heslo »Svůj k svému«. Poněvadž schůze prohlášena byla za důvěrnou, a poněvadž povahou svou byla přípravnou, pokládáme za akt loyality vůčí pořadatelstvu i vůči jednotlivým řeč- ntkům, abychom o podrobném obsah u ne- referovali. Konstatujeme tedy pouze, že se vy- střídala dlouhá řada řečníků, mezi nimiž byl také zástupci různých politických směrů. a že společným tenorem všech byla snaha, prospěti hospodářské situaci českého živnostnictva, řemesl- nictva i obchodnictva. Schůze vyzněla v usnesení, by v době nejbližší uspořádána byla veliká schůze projektovaná po vzoru lonské předvánoční schůze u Štajgrů« konané. Ku provedení přípravných prací zvoleny byly dva komitéty, redakční a pořadatelský.
Legrand jít Nion A E Sorel Tiazza Bérard Wassenaer Champenois Vácha Kupka Mařatka Chinchol 1 e Meunier Řemeslnícký beseda
32 article
Úkolem redakčního komitétu je připraviti provolání k označené schůzí. Byli do něho zvolení pp.: dr Baxa, Macháček, Moudrý, Mužík a Šmakal. Pořada- telský komitét má povinnost vykonati přípravy k ve- řejně schůzi. Do tohoto komitétu zvoleni byli pp. Březnovský, Chadima, Jelfnek, Jirousek, Novák, Stivin, Šafr, Vorel a Votruba. — Schůze trvala přes hodiny. — Nesměli na českou přednášku. V ne- děli dne 14. dubna uspořádána byla v Budějovicích v místnostech »Hlaholu« odborná přednáška pro bednáře o výslavě pařížské, kterou měl pan Ant. Beneň, mistr bednářský z Prahy. Zůčastnili se ji v hojném počtu bednářšti dělníci i mnozí mistři z obvodu Budějovic až na 8 hodin cesty, ač konala se dopoledne, takže mnozí časně z rána cestu dráhou neb pěšky nastoupiti musíli. Jen z bednář- ských dělníků zaměstnaných v německém pivovaře
Macháček Moudrá Mužík Březnovská Chadim Jelfnek Jirousek Novák Stivin Šafr Vorel Votruba Antonín Budějovice Praha Hlahol doktor Baxa