Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

otem

3

znoletonoctetn zěiátes no a sle dobee os eieteto ji otdos

4

V Praze, v sobotu 10. dubna 1909.

Praha

5

soodo žsty ttola ožsanštta

6

oditotte

7

odošen see

8

Číslo 100.

9

a solar

10 article

Na ranní avečerní liaty předy le ei net V Praze v sdalnistraci na nsás . 6K —h na čtvrt látn s dVojí dmnáškou na - čsie na čtvrt leta : . . . 7 K ask vo alfálkách na měsio. . . . 2 K 30 h a ěsíePoštou- natiet: . . . o sdvojí zásilkou v sol na měsie, . . Ba čtvrt iota : . . 11 k e

Praha

11 article Ještě nenadešla doba.

Ještě nenadešla doba. Do sváteční nálady velikonoční, oddáva- jící se upřímně radosti, že zažehnáno bylo již již hrozící nebezpečí válečné srážky na Balkáně a těšící se na brzký návrat synů a manželů mimořádně k činné vojenské službě povolaných, zapadl dosti temný stín. Vídeň- ský orgán, jenž se všeobecně pokládá za tlumočníka názorů ministerstva pro zahra- ničné záležitosti, přinesl totiž následující, propouštění vojínů k sesílení pohraniční bez- pečnosti povolaných se týkající prohlášení »Některé časopisy oznámily zcela určitě, že po Velikonocích se začnou propouštěti zá- ložníci, povolaní na hranice. Ač jest zcela zřejmo, že lze očekávati takové opatření v blízké budoucnosti, jest přece jen na prosto nemístným takovými zcela ne- autentickými zprávami vyvolávati v obecen- stvu, u záložníků a jejich příbuzných opti- mismus, který by snad mohl vésti ke zklamání. To ovšem budiž řečeno pro všeobecné uspokojení, že vojenská správa provede co nejrýchleji zpělný transport zá ložníků a že o tom s největší radostí zpraví veřejnost, až nadejde doba«.

Balkán Vídeň

12 article

Veřejné mínění bude asi tímto projevem rázu autorilativního nejen zaraženo, ale povážlivě znepokojeno, jsouc až po tuto chvíli pevně přesvědčeno, že dohodou, do cílenou za přispění velmocí jak se Srbskem tak s Černou Horou odstraněny byly vlastní příčiny mimořádného sesílení vo- jenské pohotovosti v zemích annektovaných, zvláště když Srbsko okamžítě počalo roz- pouštěti své branné síly a zejména pak orga- nisace a čety přihlášených dobrovolníků, o jejichž odjezdu ze Srbska jsou ostatně i vi- deňské listy plny zpráv, zaznamenávajíce výslovně, že na šest tisíc dobrovolníků ubírá se přes rakouské adriatické přístavy nazpět do Ameriky. Totéž platí i o Černé Hoře, jíž působilo udržování vojska v poli zvláště ve- liké obtíže. ts e Udržování sesílené branné moci na hra- nicích srbských bylo ovšem pochopitelno. dokud byly pohromadě čety dobrovolníků srbských, dokud mohly vzniknouti obavy, že tyto méně disciplinované síly se nepodrobí důsledkům změněné situace, nadešlé smírnou dohodou a že po případě o vlastní újmě se pokusí o překročení hranic. Tyto obavy však nyní pozbyly všeho opravnění, jakmile jest zjišténo, že dobrovolníci srbští poslechli rozkazů stbské vlády, dali se klidně rozpu- stiti a vracejí se hromadně do svých do- movů a ke svému opuštěnému zaměstnání v míru.

Srbsko Amerika Černá hoře

13 article

Pokud se týče závěrečné formalisace docílené shody a změn, potřebných ve smlouvě berlínské, se žádné strany nečiní se obtíže a také o žádné velmoci se nic po- dobného neoznamuje, takže v této příčině rovněž není žádných obav, o čemž ostatně svědčily i jásavé články německých a ma- ďarských časopisů, velebících vítězství poli tiky ministra věcí zahraničných bar. Aehren thala. Dalším podržením sesílené obrany po hraničné vzrostou ovšem ještě více náklady s provedením annexe spojené, což samo o sobě, při otřeseném stavu finančním a nutnosti, sáhnouti k mimořádným opatřením úvěrovým, možno pokládati za zcela dosta- tečný důvod, aby se nezvyšovalo dále bře-

14 article

meno takto vzniklé a aby se pokladně státní co nejrychleji ulevilo. Nepříznivý dojem vzpomenutého autorita tivního projevu, že nyní se ještě nepřikroč ku propouštění záložníků, zvyšuje se taktéž i tím, že se v něm neuvádějí nijaké příčiny pro něž nelze vyhověti očekávanému vrácení mimořádně povolaných branců rodinnému jejich kruhu a obvyklému jejich povolání životnému; čím déle ponecháni budou v činné službě, tím větší bude i újma. jakouž utrpí na svých hmotných zájmech občanských. V prohlášení onom nenalezá se dále ani přibližně označení doby, po niž budou zá- ložníci ještě podržení v činné službě, což by zajisté bylo značně přispělo jak k odstranění nutně vznikajících pochybností, tak k uklid- nění myslí nejen mužstva v činné vojenské službě stojícího, ale i jejich příbuzenstva a ovšem i veškeré veřejnosti, o osud jich se zajímajících. Takto přirozeně musí vzniknouti otázka, proč není i naší správě vojenské možno při kročiti k zavedení normální, v době míru zachovávané pohotovosti branných sil v Bosně a Hercegovině a proč udržování mimořádně zvýšeně pohotovosti ještě potrvá, když vidi telné pro veřejnost příčiny takovéhoto opa- tření i dle nesporně autoritativních projevů — byly šťastně odstraněny?

Boseň a Hercegovina

15 article

Máme se snad domnívati, že vnitřní poměry v zemích anektovaných jsou neuspo- kojivé, což se rovněž všemi vídeňskými zprávami o úplném klidu v obyvatelstvu již dříve vyvrátilo Prokmitla sice novinami tyto dny zvěst. že v některých hercegovských okresích jest se obávati, že propukne tam hlad, ale tu jest zapotřebí hmotné a nikoliv vojenské od- pomoci; vždyť jest jinak všeobecně osvěd- čenou skutečností, že soustředěním většího počtu vojska vzniká zdražení veškerých po- travin a ovšem i nedostatek jejich, což platí asi dvnjnásob o chudé, skalnaté Hercegovině. I v tomto směru by tedy propuštění záložníků bylo skutečným dobrodiním pro ty které hladovíci okresy. Či nutno hledati vysvětlení autoritativ ního prohlášení, že nyní ještě záložníci pro pouštěni nebudou přece jen v poměrech mezin árodních? Pokud se lýče souslátí rakousko uher ského, zbývá v poměrech balkánských pouze ještě vyřízení obchodní smlouvy se Srbskem ale tato záležitost sama o sobě sotva vyža- duje zvýšeně pohotovosti vojenské. Srbsko tím, že se podrobilo radám velmocí a branně své síly uvádí na obvyklý stav v míru — ostatně také ve smírné dohodě výslovně vy- míněný — s dostatek osvědčilo, že otázka obchodní smlouvy není a nebude proň ka- menem úrazu. Více méně uspokojivá smlouva obchodní jest spíše podmínkou dokonalého opravdu sousedského poměru. Tu tedy jest na našem soustátí, aby odstranilo ony pře- kážky, kteréž dosud vadily hospodářským potřebám jak Srbska tak Černé Hory, aneb aby je aspoň o tolik zmenšilo, by hospodář ské poměry jejich staly se snesitelnějšími To jest asi dráha, jež vede k upřímnému sousedství; budeli nastoupena, pominou nejhlavnější příčiny nespokojenosti obou srb ských zemí.

Srbsko

16 article

Mluvilo se i o tom, zvláště v časopi sectvu francouzském a anglickém, že ukon- čená dohoda ve příčině annexe Bosnya Hercegoviny zůstavila mezi velmocemi pocity záští, jež může vésti k odvetným akcím. Ale takové výroky mohou zakrývati i vlastní di- plomatický neúspěch a rozhodně jest ne- zvyklo, aby někde třetí za to převzal úkol. vykonati odvetu; jakákoliv podobná akce však není a nemůže býti úkolem nejbližší budoucnosti. Ovšem zbývá ještě jedna okolnost, jíž třeba tu vzpomenouti. V posledních dnech vyskytly se zprávy, jakoby Turecko na podnět Anglie a Francie o své újmě zamýšlelo na- bídnouti Rusku uvolnění ustanovení pařížské smlouvy ve příčině průjezdu válečných lodí ruských cařihradskými úžinami, což by se mohlo setkati s nesouhlasem středoevrop- ského dvojspolku. Ale ruské listy jedno- myslně prohlašují, že Rusko v tomto oka- mžiku podobné akce si nepřeje, jsouc pře- svědčeno, že otázka ta sama sebou se na prospěch jeho vyřeší, až se opět uvnitř zo- taví a že by v tomto okamžiku spíše jeho vážnost opět utrpěla, kdyby z milosti Tu- recka, ať již v té příčině za ním stojí kdo- koliv, přijalo výhody průjezdu úžinami jako jakousi záplatu na svůj neúspěch v posa- vadní diplomatické kampani balkánské. Jsou to snad znepokojivé zprávy, jež docházejí v posledních dnech o novém kva- šení v Cařihradě, jež zvyšují obavy, že bolák balkánský se provalí na jiném místě? V zájmu opravdového uklidnění ve- řejnosti by však bylo, kdyby »Fremdenbl.« svůj autoritativní projev o nepropuštění zá ložníků blíže objasnil a lhůtu, kdy se tak stane, přesněji určil.

Turecko Anglie Francie Rusko Cařihrad Bosnya Hercegovina

17 article „Národní Listy“ a jich rozchod s vedením strany.

„Národní Listy“ a jich rozchod s vedením strany. Čirá neplodnost a beznaděj- ná meůčelnost hledí z článků oficiálního orgánu strany, věnovaných nám pod záhlavím „Národní Listy a naše strana“. Je to jenom zbůhdarma utrácení sil, času i místa, k němuž se odhodláváme jenom z těžka a jenom přinu- ceni zájmem pravdy, jestliže reagujeme na vče- rejší tvrzení „lidového listu svobodomyslnéh:“ který napsal, že „Nár. Listy“, pojednávajíee o svém rozehodu s vedením strany, a udávajíce osudný den 8. lislopadu 1907 za datum svého rozehodu, „nesprávně registrují a vy- světlují fakta — která jsou dosu každému v živé paměti.“ Pisatel živých pamětí ve „Dnu“ ujišťuje totiž, že se „Národní Listy“ dostaly již dávno před tím do zřej- mého rozporu s vedením strany. Rozpor a rozchod jsou logicky dvě věci a zřejmý rozchod dokonce něco jiného, než rozpor s názory vedení, jaký jsme nikdy neváhali dáti vedení strany co nejzřejměji na jevo, kdykoli te bylo příkazem prospěchu strany a národa Ale definitivní rozchod Národních Listu s vedením strany jakožto dobro- volného orgánu strany musíme datovati dnen 8. listopadu 1907, datem vstoupení strany společně s Národním klubem do koaliční většiny a ministrů českých do Beckova kabinetu, ja- kožto nikoli jen parlamentárních, ale koaličních ministrů. lele ee

Beckův národní klub

18 article

To dokážeme náležitým vzkřísením „živé paměti“ Dne uvedením několika dat z listopadu a prosince 1907. Rozchod „Národních Listů“ se stranou udál se takto: Po našich článcích „Neblahý obrat“ ze dn 10. listopadu 1907, „Nepochopitelná kapitu- lace“ ze dne 12. listopadu „Kyne nám jaký prospěch ve vládě Beckově?“ (14, listopadu) obdrželi jsme list p. dra. Kramáře, otištěný n úvodním místě dne 15. listopadu, počínající slo- vy: Ačkoli s takovou rozhodností odvracite se od politiky českého poselstva ve Vídni... ne- dovedu si představiti, že by se „Nár. L.“ chtěly delinitivně odvrátiti od strany svobodomyslné. a že by samy netoužily po tom, aby se náš spor urovnal, abychom zase mohli ji ruku v ruce za společným oilem, tak jasn vyčetným programem národní strany svobodo- myslné.“) Tedy svědčí sám dr. Kramář, že se našim články, uveřejněnými o vstupu strany do Be- ckovy vlády (dnem 8. listopadu), jednalo o de finitivní odvrácení naše od strany, jemuž chtěl dne 14. listopadu 1907 zabrániti. List dra. Kramáře jest však dokumenten ještě jiných okolností, o nichž se mluví ve vče rejším článku „Dne“. Především je dokumen tem zásadného zklamání, jehož se stali poslan čeští obětí; ujišťujeť v něm posl. dr. Kramář- že „svou nikonu neskrývanou odhodlaností vstoupiti do oposice, dosáhli poslanci mlado- čeští ubezpečení, že bar. Beck „bude se starat o splnění spravedlivých požadavků českého ná- roda v ohledu národním, kulturním a hospodář- ském.“ Posl. Kramář v listě tom ujišťuje, že následkem tohoto ujištění nejen mladočeští po- slanci, ale také zástupci agrárníků a národníeh katolíků vstoupili do jednání o rozdělení porte- feuillů.

doktor Kramář Beck Posl Beckov Vídeň Be národní strana svoboda

19 article

Rozumí se jako strany vládní, jako strany koaliční, že takovýmto vyjednáváním a jeho po- sitivním skončením strany vstoupily ve výslovný vládní závazek, jakéhož nebylo při ministrech Pacákovi a Fořlovi, který teprve volbou stal se ovšem ministrem parlamentním, nikoli v šek koaličním. Tento list Kramářův jest doku- mentem ještě jiných, důležitých okolností, ze- jména i té, že ministři čeští vstoupili do vlády jako spolupracovníci na reše n nejpalčivějších našich problém s Němei. Rozčarování z této přípovědi lež dnes na stole sněmovny, předloženo ovšem ru- kou nástupce Bockova. Ilistorie jich spolupra- covnietví, českých koaličních ministrů, na tomt elaborátu za vlády Beckovy jest ovšem dosu knihou sedmi pečetí.

Pacák Fořl Kramářův Bockův stolit sněmovna

20 article

Výklad, který „Nár. Listy“ k listu dra Kramáře připojily ještě v témž čísle, má dosud platnost a jest důkazem, kdo viděl lépe d budouenosti, zdali dr. Kramář anebo „Národní Listy“, Keré obsáhlou svou kritiku Kramářových vývodů končily vě tou: „Proto zůstáváme i po dočten listu p. dra. Kramáře starými nevě- řícími Tomáši a přejeme svému národu vroucně, aby události nedaleké ne daly nám za pravdu.“ Události tyto nedaly na sebe bohužel dlouh- čekat. Zatím však v „Nár. Listech“ následova jeden výstražný článek za druhým, všechny obí raly se kritikou stanoviska vedení a koaličního postavení stran českých ve vládní většině kře stansko sociálně-německo-polské Již dne 22. listopadu po čtrnáctidenníek vládních libánkách „Národního klubu“ byl „Národním Listům“ dáno za pravdu Po prvním případu chebské revolty proti Stremayrovým jazykovým nařízením dosta- vili se předsedové všech tř klubů „Národníh klubu“ ku předsedovi ministerstva s poselstvím že každé takové porušení práv ja- *) Tehčáž, jak patrno, nebyl program strany ještě mrtvým kodexem a katechismem lako na nedělním sjezdu strany! Pozn. red.

doktor Kramář Tomáš národní klub Národníh klub

21 article

V drobném prodejit ranní čislo o sobě za večerni . . . . . . . za 4h Ve fliálkách na venkově ranní čislo večerní. lnneráty plati se hotově napřed Předplaceni a insorty přijima administrace v Mariapské ul., 3. Tam nacházeji se táž rodakce. tiskárna a pzpedice „Národních Listů“ Rukopisy se novracejl.

Mariapský ulice

22 article

zyka českélo — pakli by se dálo se svole- ním nebo za souhlasu vlády, znamenalo by pro Národní klub a jeho poměr k vládě „oasus bolli“. Již odpověď Beckova na místě daná („sta- novisko judikatury“) poučila deputante o mínění vlády, ale marně. Rána za ranou co hrom dopadala později na rovné právo českého jazyka, jeden „easus belli“ ho nil druhý, ale Národní klub a s ním mladočeská delegace trvala neoblomně ve vládě dále stejně jako ministři Národního klubu v kabinetu. Tato historie dalšího našeho usilování o pe- ctivé důsledky z „easu belli“ spadá však již do r. 1908. Zůstaňme zatím v listopadu a pro- sinci 1907. Došlo ku prvnímu, dvoutřetinovému vítěz- ství bar. Becka v parlamentě při rakousko-uher- ském vyrovnání a zatím, co orgán pana dra. Kramáře jásal (dne 3. prosince 1907), že „poli- tika positivní jest na vítězném postupu“, dospěly věci mezi „Národními Listy“ a vedením strany k nevyhnutelnosti problášení defí- nitivního rozchodu. To našeho listu s vůdci strany. To stalo se přesně po vstupu strany do vládní koalice známými články našeho ředitele Prokopa Grégra („Na obhájení našeho stano- viska“), z nichž první vyšel dne 8. prosince 1907 pod záhlavím: „Kdo jedná proti usnesení národní strany svobodomyslné?“ V článku tom zevrubně na základě stále platných usnosení strany dokázáno, že „bez splnění če- ských požadavků neb bez urči- tých záruk, že budou splněny, nem mladočeská delegace vstupovati do vládní většiny,“ že tedy jednala ona proti usnesením strany, „nikoli však „Národní Listy“, když prohlásily, že do vládní větžiny nemohou stranu pásledovat. V drubém článku: „Pan dr. Kramá a usnesenístrany“ bylo stanovisko „Nár.

Beck Kramář Prokop Grégr doktor Kramá Beckov národní klub

23 article

Listů“, „že do vládní většiny p. dra. Kramářea stranu následovati nemohou a nebudou,“ ještě zevrubněji dovozeno zejměna vůči vídeňskému vůdei strany. Ve III. článku této serie, nadepsaném „Ná- rodní strana svobodomyslná a „Národní Listy“, byly důvody rozchodu našeho s vedením strany dovozeny na šesti úvodních polo- sloupcích s konečným závěrem: „Do této vládní většiny stranu dnes již tak změněnou následo- vali „Nár. Listy“ nebudou. Jsme a zůsta- neme poctivými přívrženci peo- gramu národní strany svobodo- myslné, přívrženci politiky, jež tak jasně jest vytknuta ve volebním provolání z roku 1895. Jsme listem svobodomyslný m neodvislým. Chceme se věnovati další práci v duchu zásad dra. Julia Grégra, řt- díce se přesně ustanovením jeho závěti: „Ná- rodní Listy“ musejí za všech okolností ří- zeny býti směrem svobodomyslný m a zachovati úplnou neodvislost politickou, ma- jíce na zřeteli jen a jen prospěch svého ná- roda.“ Nevypovídáme boj straně, s níž jsme dosud šli společně. I na dálo chceme nestranně posuzovat její skutky a chceme uznat poctivě vše, co pro svůj národ strana i Národní klub vymohou. Ale jako jsme právě nyní otevřeně řekli své mínění, tak i na příště jsme odhodlání varovat před chybami, varovat před nedůslednostmi a bránit krokům, jež v zápětiby mohly mít poško- zení národního zájmu. Sloužíme, ale pouze své- mu národu a myšlence svobody. Tak dopadl závěrek — abychom užíli obli-

Grégr gram národní strana svoboda národní klub

24 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Dopisy Eneáše Sylvia (papeže Pia 1l) Čechům a o Čechách (1443—5). Dopisy papeže Pia II. (Eneáše Sylvia) byl, často vydávány, počínajíe hned stoletím Xv Veigtovo vydání z r. 1856 nahrazeno jest nyn kritickým vzorným vydáním dra. Rudolfa Wol- kana ve sbírce Vídeňské Akademie „Prameny dějin rakouských“ (Fontes rerum Austriaearum) 2. oddíl: Diplomataria et aeta, svazek 61., ve Vídni, 1909. V úvodě seznamuje svědomitý vy- Javatel, odkud čerpal pro tuto první část kore- spondence, jež zabírá léta 1431—1445, doba Eneáše Sylvia ještě jakožto laika. Českého čtou- cího bude zajímati, že jeden z nejvzácnějších rukopisů, sbírka listů a děl Eneáše Sylyia, chová se v knižecí Lobkovické biblictéce v Praze na Malé straně v Lobkovickém paláci.

Sylvius Pius Wol Eneáš Sylyia Čechy Vídeň Javatel Praha Fontes res

25 article

Pozdější styky papeže Pia II. s Čechy. s králem Jiřím Poděbradským, pobyt Eneáše Sylvia v Čechách a dojmy odted vylíčené, vše to s dostatek již jest známo a objasněno. Z to dopisy papeže Pia II. jakožto laika Eneáše Sylvia zasluhují nyní v pečlivém vydání Wolka- nově zvláštní pozornosti a vytěžení pro studium českých poměrů pouvěkých. Historikové naši jistě věnují pozornost zmínkém v těchto dopi sech o Ladislavu Pohrobkovi a vyjednávání s Čechy, o nepokojích v Čechách (č. 196), zprá- vám o Praze, „záři země“ v přeučeném traklátu o štěstí, věnovaném Prokopovi Pilugovi z Rab- šteina (č. 151, 1444). Budvu zajímati dále po- drobnosti z péra současného svědku o událo- stech a poměrech v Polsku. Pro topografii vítán bude dopis, kterým se Eneáš Sylvius přimlouvá u Kašpara Šlika, aby uděleno bylo farářské mí- sto v Budějovicích bratrovi Prokopovi z Rab šteina (č. 128, 1444) ald. Širší kruhy čtenářstva pobaví se několika pěknými doklady, jak si Eneáš Sylvius vážil Čech, Prahy, jak upřímně sobě cenil obliby v Čoehách, těší se tomu, že ho znají Čechové, že rádi čtou jeho skladby, listy. Prosí za přízeň. za přátelství. S řadou Čechů dopisuje si důvěrně

Pius Poděbradský Sylvius Wolek Ladislav pohrobek Pilug Kašpar Šlik Prokop Čo Čecho Čechy Praha Raba Budva Polsko Budějovice

26 article

Sám přátelům českým u dvora pomáhá a zase od nich, co potřebuje, žádá. Něžné pouto přátel- ství víže Eneáše Sylvia k Čechům vynikajícímn Téchto tedy projevů, kulturně-historicky zajíma- vých, všimneme si v nové, důležité knize Wol- kanově. Těšíme se zároveň na pokračování to- hoto díla, kde pak již bude psáti Čechům papež Pius II., od jebož činnosti vůči Čechům dopisy tuto vydané ovšem budou se různití formou i ob- sahem. O pití a lásce ve Štyrsku píše Eneas Sylvius dne 9. prosince 1443 obšírně z Hradce Štyr- ského příteli Prokopovi Pílugovi z Rabšteina.

Sylvius Čecho Pius Prokop Pílug Wol Hradec

27 article

Hory, led, sníh, to všecko bylo by snesitelné, jen kdyby Bacehus tam byl mírnější. Je hrubý, ne- zkrocený, trpký. Staři zařadili Baceha, poněvadž jest příjemný a člověka činí výmluvným, do po- čtu bohů. Tady však měl by býti umistěn mezi Eumenidy s Cerberem a s Hydrou: Co mám t říci o ženách? Zdržuji se, abych se nestal zá- vistníkem, aby někteří z našich druhů mne ne- obvinili. Ale láska jest slepá. Mládež naše ve- lebí černocha, jako by byl nad sníh bělejší. Z - viňuje to nedostatek. Neboť i jednooký král vládne mezi slepci. Ty žiješ ve Vídni, kde Ve- nořin sbor široce jest přístupný. Ale střež se abys neuvázl slovem nebo lichotkami něčími, neboť pak bys neušel výsměchu. Původní znění dopisů svých, zejména co se týkalo milostné stránky, zmínek o lásce, Eneáš Sylvius jako pa- pež měnil, zmírňoval, jinak upravil i jiným oso- bám do péra dával. Svému příteli, Prokopovi z Rabšteina, tedy dále doporučuje původním dopisem: Žádnou nemiluj, než se o ní přesvěd- číš. Opravené vydání, to jest, později změněné doporučuje: Žádnou nemiluj, leč má býti s te bou sňata jako choť. U krále budu tvůj věrný posel a dnes, jak myslím, hodí se mi to pro tebe něco učiniti. Kéž bych ti mohl více poslou- žiti. Neboť jsi zasloužil, aby tebe všichni ku předu tlačili. Buď zdráv a v Čechách nebuď tak dlouho, abys na mne zapomenul. Jakou odpověn král dá, jiným listem tobě oznámím.

Bacehus Star Baceh Eumenida Cerber Sylvius Vídeň Čechy

28 article

Kaneléři Starého Města Pražského Jonovi Túškovi z Pacova rozepisuje se dne 1. květnu 1444 z Vídně o svých snahách literárních. Vč- vodovi Sigmundovi určil jsem list s návodem k dobrému životu. Složil jsem hymnus o umu- čení Páně a podal králi darem. Listy k tomu zase onomu jsem poslal. Opisy všech máá přítel náš Václav z Bochova v Praze. Ten tě zasvět do obsabu. Jeho ruka rychlá, moje váhavější, co ode mne žádáš, od něho se vyploj. Nie ne vého nevyjde z mojí dílny, co by on napřed ne- měl v opisu. Ne nerad slyším, že Eneáš jest znám v Čechách, poněvadž lepší jest jméno dobré, nežli hojné bohatství. Kéž by jen po- trvala dobrá pověst, klerou o mně hlásáš. Bu jak buď, toužím spíše po chvále nezasloužené než po haně zasloužené. Jestiť chvála podně etnosti. Pověst, která podle tvé zprávy koluj- mezi Čechy o mně, dodává mi popud značný abych vynikal výmluvposti. Ty sám věz, abys se neosvědčil lichým chvalořečníkem. Na konee těší se Eneáš na příjezd do Prahy a vtipkuje s přáním dostatku medoviny, s narážkou o spo- lečné přátelské pitee.

Túšk Sigmund Složil Páně Václav Eneáš Pacov Vídeň Bochov Praha Čechy Kanelér Starý město

29 article

V listu dne 21. května 1445 ličí Eneáš Sylvius Giovannimu Campislovi podivnou udá- lost, jak v Stadicích prohlásil se za dědice k runy české „král Stadický“, také „krái Artuš“ nazývaný. Srv. moji Bibl. Č. Hist. II. č. 2913 ad. Eneášova zpráva, dosti obšírná, za- chovala zajímavé podrobnosti: Přecházím nyní do Čech (piše Eneáš Sylvius), kdež, čím jsou muži i nadáním i vědomostmi více vynikají, tin někdy větší hloupost se objeví. Jest v tomto království dědina nějnká nedaleko od Prahy (Stadice), z niž bývali králové čeští odvozují svůj původ (Přemyslovei) a proto sedláci tamější požívají volnosti a neplati jiné daně, než něja- kou mírku ořechů liskových. Přišel k nim ne- dávno sedlák nějaký, v přopásané, žiněné sukni, vylezl na vyseký strom a v jeho koruně z listi si urobil chatu a za několik dní řečnil k lidu stadickému. Poustovničil prý a zjevili se mu sv. Václav, patron země české, a sv. Jan Křtitel, i ujistili ho, že jest budoucí král český. Proto že pospíchá do Stadie, aby tam oznámil toto poslání své lidem, kterým přísluší právo rozbo dovati o království českém. Prostí venkované souhlasili, byli oklamáni lichotivou řečí a do- mnělou svatostí, prohlásili dobrodruha za krále. postavili se za strážce jeho osoby a velebili bo jako panovníka. Ten hned kázal psáti člověku

Sylvius Campisl Artuš Eneášův Václav Křtitel Stadie Stadice Čechy Praha

30 article

znalému písma, listy po království, vyzývaje ty a ony, aby přišli k novému králi českému, jehož v kraji královského rodu českého odhalilo řízen Boží. Mnozi se tomu divili. Neboť první pa- novnik (Premysl), jenž vládl Čechům, byl po- volán od plubu na prestol, jakož čteme o Cinsi- natoví, že byl od pluhu povolán k diktatuře, po- kynem nějaké věštkyně (Libušo). Podobně tedy nyní věřili o novém králi Stadickém. Snažili se mnozí za krále ho uznati, jeho poslouchali, jemu přísahali, pobízeli jiné ku poslušenství. Vznikaly bouře, strany v městech, celé království již se strachovalo. Posměch obracel se již v bázeň. Tu došlo ku poradě, král Stadický byl zajat i s družinou. V zajetí byl ode všech opuštěm a království zbavilo se postrachu. Ukázalo se. že to byl pomatenec. Obec království českého s panstvem svorně prosi našeho krále, aby se ujal péče o království. Důležitý kulturní dokumení zachován v ně kolika dopisech Eneáše Sylvia, jak si v Če- chách pořizoval, kupoval bible. Pp. klikatém úvodě prosí 31. října 1444 přítele Tůška v Praze, aby mu tam koupil bibli. Nobot slyším, že u Čechů bible často se prodává, po něvadž země ta vynikala mnohými kollejemi mnohými bibliothekami, pro universitu Praž skou, kteráž nad jiné byla velmi proslavena Slyším, že mnozí kněží mají knihy na prodo a, jak nouze nutkává, mnoho peněz nepožadují Proto tě snažně prosím, abys podle možnost mně zjednal starý a nový zákon v jednom svaz ku, poslal k našemu společnému přiteli Václavu z Bochova, já li zaplatím. Již mě netěší světsk učenost, chtěl bych se ponořiti do studia bible nevážím si rozkoší a chtěl bych jen Bohu slou žiti. První základ podává bible. Proto znova tě prosím, abys třeba Čechy celé prohledal a bibli mně opatřil. Vyhoviš-li, budu si toho vážiti jako bys sne obdařil královstvím.

Premysl Čecho Sylvius Tůška Václav bůh Praha Bochov

31 article

V listu 23. srpna 1445 děkuje lichotivě Túškovi Eneáš Sylvius za dary, líčí touhu po vlasti české dobrého muže Františka, jemuž prý se asi líbí více pivo Pražské než víno ve Vždlní. Pokud se týče koupí bible, za papírovou dal by 8 zlatých, za pergamenovou dvakráte vie. Jen aby byla řádná a hodna té ceny. Túšek bibli obstaral a Eneáš Sylvius 20. listopadu 1445 děkuje, že pan Prokop z Rabšteina bibli vhodnou řádně odevzdal. Je to exemplář, po- hodlný ku přenášení. Cena nepatrná u porovnání s lopolným psaním. Vykonal jsi, co se sluší na přítele. Postaral jsi se o mou věc jako o vlastní. Peníze jsem hned Prokopovi vyplatil, ten ti je odovzdá. Nechci plýtvati slovy, slibuji ochotně odslouženou. Vyjednává v jeho záležitosti s krá- lem. Kdo by si tu nevzpomněl na významný vý- rok Eneáše Sylvia ke králi Alfonsovi, že v Če- chách i prostá žena z lidu umí lépe citovati bibli, než mnohý kněz ve Vlaších (Comment, in dicta Alphonsi regis lib. II. 17.). Známému místru učení pražského Janu Šindelovi, lékaři a astronomovi, 20. listopadu 1445 děkuje Eneáš Sylvius za přízeň a lásku, že chválí Eneášovy dopisy ku přátelům. Skrom- ně chválu odmítá. Dopisy moje jsou prostě, psá- ny slohem otevřeným, kresleny pérem zběžným.

Túšk Sylvius František Prokop Alfons Vlach Comment Alphons Šindel Eneášův

32 article

Nomají výzdoby, strojenosti. Projevují pouze mého ducha. Nevíní tedy, proč mě poctíváš nabo moje listy vynášíš. Chvála tvoje však předee mně příjemná jest. Kdo by nechtěl raději sná- šoti nehodnou chválu než zaslouženou hanu? Poněvadž chvála teprve jest sladká, uděluje-li ji muž chválený, vážím si za dar veliký, když slyším, jak mě vynášíš uznáním. Vynasnažím se, abych se takovým osvědčil, jak o mně hlá- sáš, aby nezklamala pověst, kterou o mně šíříš. Nikdy jsem tě neviděl, ani ty mne, myslím; ale tvoje pověst působí, že si tě vážím. Pokládají tě za zvláštní ozdobu našeho věku. Umíš před- zvílati běhy hvězd, budoucí bouře a mory, léta úrodná i bladová. Proto tě miluji, ctím, vážím si tebe, jsem tvůj celý. Proč ty mě miluješ, nevím. Abys mě milovati nepřestal, prosíma zapřisahám... Dva roky uplynuly. V Čechách ozývaly se vedle chvály posavadní také projevy nespokojenosti i přímo pohany Eneáše Sylvia, jak svěděí dopis Eneášův (Voigt 392), kde Eneáš se hájí proti nadávkám Jana písaře plzeň- ského, pokud mu je sdělil důvěrný jeho přitel Jan Tůšek. Eneáš Sylvius trpce touží na tuto Č. Zibrt. změnu.

Sylvius Eneášův Eneáš Jan Tůšek Čechy Voigt 392