1
masthead
20 července 1900. Číslo 198.
4
article
tamější katolické jednoty a několik žen na místo
kde pálena byla hranice a zažehna
nejen dotyčné místo, nýbrž i kříž!
— K poměrům na Moravě. Z Brna, 19. čer
vence. (Pův. zpráva »Nár. Listů«.) Z výroční zprávy
šterou právě vydalo c. k. německé vyšší gymnasium
v Uherském Hradišti, vychází na jevo, že v minulém
školním roce zapsáno bylo na dotyčném gymnasiu
205 žáků, z nichž jen 52 bylo Němců. Ústav
ten navštěvovalo dále 111 židů a 42 Češi. Z 52 ně
meckých žáků gymnasia, které zřízeno bylo pro uber
skohradišťský kraj bylo 6 ze Slezska, 13 z Dolních
Rakous, 3 z Uher a 3 z Čech. Domácích žáků něme-
ckých bylo tedy jen 26, z čehož plyne, že ústav ten
je naprosto zbytečný.
Škola mučirnou. Nejlepším dokladem pro
žádosti za stanovení prázdnin na školách obecných
i měšťanských dle prázdnin škol středních i v mě-
stech a místech, kde není školy střední, jest letošní
dusno a horko červencové. Kdo může v horku 40.
stupňovém nutiti dítky k duševní práci a učitele ku
vykonávání veškerých povinností ve škole mu přiká
zaných, ten musí býti buď necita, anebo suchopárný
chladný byrokrat, jenž nad akta svého psacího stolu
nevidí. Jaká to jest podívaná odpoledne na dítky.
shromážděné ku vyučování ve školách, kam slunce
pere! Člověk mnohdy při podívané do třídy takové
jest na rozpacích, je-lí to vyučování dítek školních
anebo chovanců donucovací pracovny.
Němec
Čech
Morava
Brno
uherský Hradiště
Slezsko
Dolní Rakousy
Uhry
Čechy
5
article
— Dary. K uctění památky zesnulého pana
Josefa Blechy, stavitele v Karlíně, věnovala firma
Barta a Tichý v Praze Ženskému výrobnímu spolku
českému v Praze 25 K, kromě smutečního věnce na
rakev zvěčnělého.
V hlavní městské pokladně pražsk
budou se dne 23. t. m. místnosti čistiti, ze kterét
příčiny nebudou se peníze ani vydávati ani přijí
— Do kanceláře Ústřední Matice školské
dochází množství žádostí o místa pěstounek na ma
teřských školách i o místa učitelek. Místa taková
však na matičních školách a opalrovnách uprázdněna
nejsou, pročež upozorňujeme, že v nejbližší době
není naděje na příznivé vyřízení takovýchto žá-
— Zpráva časopisecká. Revue »Na š
Doba« sešit příští nevyjde pro nahodilé překážky
technické 20. t. m. Kdy vyjde, bude oznámeno.
— Světová výstava v Paříži. Administrac
společných výprav na světovou výstavu v Paříži
oznamuje, že XI. společná výprava vyjede z Prahy
30. července t. r. Přihlášky k ní přijimají se nej-
později do 26. července. Administrace vydává ne-
odvisle od společných výprav jízdní lístky francouz-
ské, jakož i zdejší za ceny původní, opatřuje byty
v Paříži od 6 fr. počínajíc. Program výpravy lékařské
byl právě vydán a přihlášky přijímají se do 22. čer-
vence a dotazy zodpoví administrace společných
výprav (knihkupectví F. Topiče, Ferdinandova třída
Blech
Ferdinandův
Karlín
Praha
Paříž
Bart
Tichá
spolek český v Praga 25
9
article
Studentská noclehárna odboru klubu
českých turistů ve Strakonicích otevřena bude již
dnem 22. července t. r. a zavřena bude již dnem 31.
srpna místo dne 12. září.
— Pohřebiště z pohanské doby nalezeno
bylo v Hloubětíně u Prahy na majetku p. V. A. Far-
kače, přednosty městského důchodu v Karlíně, poblíž
usedlosti mlýnské. Jednotlivé kusy, pěkně zachované.
nacházely se již v dřívější době, nyní však přišlo se
na velíké množství popelnie, různé bronzové a jiné
ozdoby — kamenné nástroje, jako sekyrky, dále lid-
ské a zvířecí kosti atd. Péčí p. Farkače a městskéh
úřadnictva v Karlíně byly veškery předměty — vy-
plňující zcela dvě veliké skříně — sebrány a v měst-
ském důchodě karlínském k volnému nahlédnut
všem — koho by zajímaly — prozatímně vyloženy-
— Ohně na venkově. Dne 16. t. m. večer
vznikl oheň na půdě dřevěného domku č. 52 v Hlavnu
far
Farkač
Strakonice
Hloubětín
Praha
Karlín
10
article
Sudovém (okres brandýsský) a v malé chvíli rozmohl
se tak, že na uhájení domku nebylo pomyšlení. Týž
shořel úplně a mimo to byly zničeny zásoby slámy
a píce, dále několik peřin, šatstvo a domácí pes. Ma-
jitelka domu pi. Berta Mičerlingová, bydlící v Praze
utrpěla ohněm škody 2200 K, již kryje pojištění v ob-
nosu 1600 K. Citelně poškozeni byli oba nájemci
domku, hostinský Frant. Tusar a Josef Dvořák. Ohen
povslal následkem špatně zřízeného komínu. Dobro-
volné basičské sbory z Hlavence a obou Hlaven
ochránily okolní budovy, zejmena dřevěné, jimž ne-
malé nebezpečí hrozilo. — Dne 17. t. m. v poledne
vypukl oheň v domku čís. 40 ve Vodolce (okres kar-
Hínský) a rozšířil se i na sousední domek č. 41, který
rovněž zničil. Při ohni, jenž hrozil rozšířením na
celou řadu budov, osvědčilo občanstvo, jakož i místní
sbor hasičský, s obecním slarostou v čele vzornou
svépomoc. Vlastník prvého domku Josef Zdrubecký
utrpěl škody 800 K, a majitelka druhého, Marie
Smutná přes 500 K. — Ježto před vypuknutím ohně
chovala se manželka prvého velice podezřele, bylo
na ni uvaleno podezření, že sama svůj majetek pod
pálila a z té příčiny ji tamní četnictvo zatklo a do-
dalo do vazby k trestnímu soudu. — Předevčírem
ráno vznikl z neznámé příčiny oheň na půdě chléva
u domku Josefa Rybáře v Kostelci nad Lab. a zničil
střechu, jakož i zásobu uložené píce. Pohořelému
způsobena škoda 400 K. Při ohní vydatně působi
místní sbor dobrovolných hasičů.
Mičerlingová
František
Tusar
Dvořák
Zdrubecký
Smutná
Rybář
Pohořelý
Ma
Praha
Hlavenec
Kostelec nad Laba
Vodolec
11
article
— Velký požár. Z Brna se nám oznamuje
V malé vesnici Mysleticích u Dačic vypukl dne 14
t. m. velký požár. V krátké chvili lehlo popelen
devět velkých rolnických statků. Škody způsobeno
celkem za 24.248 K.
— Utonuli při koupání. Bednářský pomocní
František Vytvar, do Zboží u Jičína příslušný a vč
350 na Smíchově bydlící, předevčírem o 9. hod. ve
černí ve Vltavě blíže Královské louky na Smíchove
při koupání utonul. Mrtvola jeho nebyla ještě naie
zena. — V pondělí dne 16 t. m. koupal se 43letý ko
šikářský pomocník František Čech, zaměstnaný u Ant
Čurdy ve Slubách (okr. brandýsský) v tamějším ryb-
níce a zabřednuv do Bmetrové hlubiny, více z ní ne
vyplul. Mrtvola jeho byla později vytažena obecním
strážníkem Anderlem, který ji dopravil na blízký
hřbitov. Po ohledání obvodním lékařěm z Kostelcen
L., p. dr. Vorlíčkem byla pohřbena.
— Podvod. Z Olomouce, 19. července. (Tel.)
Dnes byl zde zatčen písař státního návladnictv
Sonntag, který pomocí padělaného nákladního listu
chtěl od správy nádražních skladišt vylákati dobírku
v obnosu 680 K.
— Smrtelný pád se stromu. Karel Svoboda
65letý stařec ve Chvalech (okres karlínský), trpíe
často dusivým kašlem, chtěl si v pondělí natrhat n
tamních obecních lípách trochu květu, kterýž je osvěd-
čeným prostředkem pro prsní neduhy a vyšplhavs
na strom, chytil se slabé větve, kteráž se zlomila
tak že ubohý muž spadl a pádem utrpěl velmi těžké
zranění vnitřní, jemuž druhý den podlehl. Pohřben
byl na tamějším hřbitově.
Vytvar
Čo
Antonín
Čurda
Anderle
doktor
Vorlíček
Sonntag
Svoboda
Brno
Dačice
Jičín
Smíchov
Vltava
Olomouc
Kosteltit L
12
article
— Nehody a úrazy. Frant. Novotnému, děl-
níku v železárně br. Valdšteina v Sedlcí u Rokycan.
bylo včera při práci drátem vypíchnuto pravé oko.
Zraněný byl přivezen k ošetřování do zdejší vše-
obecné nemocnice. — Tamtéž dopravena byla 62leti
vdova Kateřina Hauserová z Kamýku, která při če-
sání ovoce spadla se stromu a utrpěla těžké po-
ranění.
— Loupež pro 12 haléřů. Z Brna se ozna-
muje: Dne 16. t. m. o půl 10. hodině před poled-
nem přepadena byla 24letá manželka rolníka ze
Žebětína Františka Kozlová a sice na cestě z
Brna domů nedaleko Kohoutovic. Lupič porazil bez
brannou ženu k zemi, udeřil ji velkým kamenem
do hlavy a zranil ji těžce. Na to prohledal jí kapsy
a nenaleznuv nic více než 12 haléřů, vzal jea
k tomu šátek v ceně 80 haléřů. Četnictvo zatklo
lupiče v osobě Josefa Vaška, mnohokráte již tresta-
ného pobudu ze Žabovřesk a dodalo jej soudu.
Kozlová utrpěla tak těžké poranění, že jest neustále
bezvědomí, pročež nemohla býti ještě o přepaden
podrobně vyslechnuta.
— Spadli do vody při projíždce na loďce
Z Brna se oznamuje tato historka ze dne 19. t. m.
Za příčinou obchodu dojeli včera do Brna krejčí Ši-
mon Sonnenthal z Vídně a jeho bratr Mořic. Když
si své obchodní záležitosti vyřídili, zašli si procház-
kou za rozkošného včerejšího odpůldne do Pisárek.
Tam posvačili a pak chtěli užíti i jízdy loděk. Vsedli
do člunu a jeli k Jundrovu. Šimon Sonnenthal kor-
midloval, Mořic vesloval. Poněvadž však Šimon kor-
midlovati nezná, tak že loďka jezdila sik sak po
Nehoda
František
Novotný
Hauserová
Kozlová
Vašek
Sonnenthal
Mořic
Šimon
Sedlc u Rokycany
Kamýk
Brno
Žebětín
Kohoutovice
Žabovřesky
Vídeň
Pisárky
Jundrov
13
article
vodě, vybídnul Mořic bratra, aby ho pustil ke kor
midlu a Šimon aby vesloval. Pří vyměňování míst
když oba náhle povstali a na jednu stranu lodička
se nachýlila, spadl Šimon do vody a začal volatio
pomoc. Bratr Mořic mu chtěl podati ruku, ale l-
dička se zakymácela a Mořic ocitnul se vedle bratr
ve vodě. Počali oba volati hrozně o pomoc bijíc
s sebou ve vodě, zatím co lodička opodál na rozče-
řené vodě výsměšně poskakovala. Náhodou šel po
břehu dělník Frant. Císař, který nerozpakuje se
dlouho, strhl se sebe kabát a vrhnul se do vody za
»koupajícími« se Sonnenthaly a podařilo se mu oba
z vody dostati na břeh. Teď stali mokří, vykoupan
v Pisárkách — a večerním vlakem měli jeti do Vídně
Jakýs soucitný muž z kamenného mlýna půjčil jed-
nomu z nich oblek, ale pro druhého již neměl, tak
že tento v promočených šatech musil se vrátit do Brna
a teprve na nádraží, kdež měli zavazadla a kam byli
ochrannou stanici zavezení, mohl se převléci zase
do suchých šatů. Večerním rychlíkem severní dráhy
chtěli odjeti do Vídně, ale Šimon Sonnenthal byl
zachvácen prudkým zimničným třesením, tak že
musila znovu býti přivolána ochranná stanice, která
Šimona zavezla do zemské nemocnice u sv. Anny
Také bratr Mořic zůstal pak v Brně. Ve své velko-
myslnosti darovali muži, jenž je s nebezpečím vlast-
ního života z vody vytáhl, za zachránění šes
krejcarůl
Mořic
Šimon
František
Sonnenthal
Anna
Pisárky
Vídeň
Brno
14
article
— Z kanceláře městských elektrických
podniků. Veškeří živnostníci, kteří podnikají zemn
práce, byli před nějakou dobou upozorněni, aby pře
započetím kopání zpravili o něm vždy kancelái
měst. elektr. podníků. Přes to však stalo se v někte-
rých případech, že vyhlášky této dbáno nebylo a že
elektrovodná lana byla při kopání porušena. Jak
snadno porušení toto nastati může, dosvědčuje ne-
dávný případ, který přihodil se v Holešovicích v ulie
na »Šachtě«, kde pernikář, stavě boudu, zarazil že-
leznou tyč do chodníku přímo nad lany takovou
silou, že tyč prorazila cihlu, kterou lana jsou chrá-
něna, i jedno z lan, jež napájejí trať do Stromovky
čímž veškerá doprava na této trati byla asi na ho-
dinu přerušena, než chyba v laně se odstranila
V uvážení nebezpečí, jaké při dosti nepatrném po-
škození a dotknutí lana lidskému zdraví i životu
vzejíti může, a na nepříjemnosti, jaké vznikají z pře-
rušení dodávky proudu pro veřejné osvětlování a pro
pohon dráh, upozorňuje kancelář znovu na zmíněnou
vyhlášku, dle které veškeré zemní práce, na ulicích
konané, mají v čas oznámeny býti kanceláři měst
ských elektrických podniků, aby veškerým nehodám
mohlo se zabrániti.
Holešovice
Stromovka
15
article
— Mista v ústřední elektrárně. Z kanceláře
měst. elektr. podniků se sděluje: Jelikož se hlásí
stále mnoho strojníků, zámečníků, elektromontérů
p. na místa v ústřední elektrárně v Holešovicích
upozorňují se veškeří žadatelé, že všechna uprázd-
něná místa jsou již obsazena i že není tudiž možno
na došlé žádosti bráti zřetele.
— Nedělní a sváteční klid v advokátníc
kancelářích dopřává svému personálu již po ně-
kolik roků p. JUDr. Sylvestr Bráza, advokát na Král
Vinohradech a zavedl jej také v kanceláři zesnulého
pana dra. Buchala v Praze, v Ovocné ulici, ktero
spravuje jako substitut. — Obchodní místnosti firmy
Ant. Eichler, závod s potřebami pro krejčí v Praze.
JUDr
Sylvestr Bráza
Eichler
Holešovice
Praha
ovocný
Královský Vinohrady
Anta
16
article
Melantrichova ulice č. 468 budou od 29. července do
konce srpna každou neděli a svátek celý den za-
vřeny.
— Z Poděbrad, 18. července. Ke zprávě
volbě okresního zastupitelstva poděbradského doklá-
dáme, že ve skupině velkostatkářské zvolen
byli: Alfred Salich, ústř. ředitel panství z Po-
děbrad, J. Strohschneider z Peček a Jan Va-
něk, centrální ředitel z Radimi.
— Zé Žatce, 19. července. (Zvl. tel.) Dvanác
nacionálních členů obecního zastupitelstva odvolal
se proti vyměření pokuty po 40 K pro nedostavení
se do schůze zastupitelstva. Hejtmanství odvolání
zamítlo, načež se nacionálové odvolali k místodrži-
telství. Dnes došlo sem rozhodnutí, že odvolání byl
i v druhé instanci zamítnuto a nacionálům příká-
záno, aby pokutu neprodleně zaplatili.
— Přijem Ústřední Matice školské dne
18. července. Střelice, obec d. s. 4 K, Úhonice, odbou
sbírku při svatbě V. Markupa 16 K 90 h, Řepice
odbor 7 K (d. s.), Čerhovice, odbor. Ú. M. Š. 24 K,
Únhošť, odbor Ú. M. Š. 7 K 10 b, Šlapanice, odbor
25 K 90 h, obec Mohelnice 1 K, Kostelec n. O. 6 K
odbor Ú. M. Š., Unhošt, odbor 50 K, obec Borkovice
10 K, admin. »Ratibora« v Hradci Králové 14 K
obec Skršíce-Tošov 6 K, obec Rohozno 1 K, red
»Nových Hořických Listů« 6 K. Celkem přijato
178 K 90 h.
— Karavana původních dervišů zavílá po
čátkem srpna ku krátkému pobytu do Prahy a uspo-
řádá na ostrově Štvanici řadu představení.
— Průvodce a dějiny král. města Kolín
vydal s nejnovějším plánem v pěkné úpravě pan Fr.
Šindelíř, knihkupec v Kolíně.
Moderní umělecké plakáty k výzdobě
verand a zdí letních restauraci, lázeňských a výlet
ních míst, hotelů a j. místností zdarma dostati lze
u Čeňka Přibíka v Praze na Betlemském náměstí.
Melantrichův
Salich
J Strohschneider
Jan Virginie
Radim
V Markup
M Š K
Únhošť
Ú M Š
Ratibor
Šindelíř
Přibík
Poděbrady
Pečky
Střelice
Úhonice
Šlapanice
Mohelnice 1 K
Kostelec můj
Hradec Králové
Skršit
Tošov 6
Rohozno 1
Praha
Kolín
Francie
Betlemský náměstí
zé Žatec
obec d . s . 4 K
odbor 7 K
d . s
Čerhovice
obec Borkovice 10 K
17
article
Různě zprávy.
Různě zprávy.
= Sebevražda dělem. Z Krakova telegrafují
V dělostřeleckých kasárnách spáchal dnes v noci de-
sátník Bilela sebevraždu. Naplnil dělo patronami
vypálil tyto proti sobě pomocí doutnáku. Ráno nale-
zena rozdrcená mrtvola jeho.
= Mor v Bejrutě. Z Cařihradu, 18. července
(C.- B.) Bakteriologickým vyšetřením zjistilo se, že
osoby onemocnělé za podezřelých příznaků v Bejrutě
byly zachváceny morem.
Mor
Krakov
Bejrút
Cařihrad
18
article
Z literatury.
Z literatury.
O sportu.
19
article
2 Chcete-li psát o nějaké dřívější periodě
literární, jste s rozdělením látky krátce hotovi
kromě literatury prosaické a básnické ještě práce
vědecké, náboženské, hrstka letáků, dissertací
příležitostných a polemických spisků — a to je
všecko. S naší současnou literaturou bude
však mít příští literární historik větší potíž.
Tisk, omezený prvotně jen na umění, nábo
ženství a vědu, rozrůstá zvolna do všech od
větví lidské činnosti, množí se úžasnou měrou
a nabývá stále nových a nových poli působnosti
stává se dokonce denními listy veřejnou moe
samostatnou a vytváři během času tolik odrůd
že kdyby se moderní historik literární neome
zoval no určitě druhy tiskařských produktů,
nikdy by neovládl obrovskou tu záplavu tiště-
ného papíru, jež dnes povážlivou měrou pro-
dírá se ku každému jednotlivci, nahražujíc mu
jednak jeho vlastní práci duševní, jednak ský-
tajíe mu příležitost, aby vlastním tištěným pro-
jevem pomáhal tvořiti veřejně mínění.
Z posledních odvětví naší běžné literatury
české je literatura sportovní, právě tak opo-
zděná a pod cizími vlivy rozkvetlá, jako spor
sám. Co je sport? Tolikrát to tvrdozvučné,
cizí slovo vyslovite za den, tolik přerozmanitých
výkonů, věci, vlastností jím označených, a přec
je přesnou definici těžko formulovat. Jsem jist,
že z desíti lidí různého povolání ani dva by se
neshodli na stejném výkladu ani sportu jed-
notlivého, tím méně sporlu vůbec. Chci-li si
aspoň přibližně vyložit, co vkládáme u nás do
tohoto slova, zdá se mi, že jím označujeme ne
zištné, soustavně pěstěné zaměstnání intelligent-
ního člověka, který si jím zjednává duševní
neb tělesnou rovnováhu, porušenou svým jedno-
stranným životním povoláním. Jest to sice
hrozně suchý, těžkopádný, na pohled snad i bez-
účelný výklad, ale přece je ho potřebí.
20
article
Sport uplatnil se v naší literatuře. Naš
denníky jsou nuceny věnovat mu celé sloupce
zvláštních rubrik, illustrované listy tisknou
o něm obrázky, vychází dosti hojně zvláštních
ať již speciálných, ať všeobecných listů spor-
tovních, jež nespokojují se však jen otázkam
čistě odbornými, ale všímají si též různých
otázek veřejných, společenských i politických a
posuzují je se svého stanoviska sportovního. Je
tudíž opravdu třeba veřejnou diskussí ujasnit
toto stanovisko, vymezit, jaké místo zaujímá
sport v běžném tisku veřejném a odborném
jaká má práva i povinnosti. Zde ovšem ne-
možno zabývati se podrobně touto dosti složitou
otázkou. Jen k jedné věci chci ukázati, jež zdá
se mi býti požadavkem základním. Sport pře-
stává být sportem, nabývá-li převahy nad vlast-
ním povoláním toho, kdo se mu oddává. Od-
borníci snad mají jiná měřítka, jimiž úzkostlivě
rozeznávají mezi amateury a professionály, ale
pro náš veřejný život může míti sport cenu
jen potud, pokud znamená ať tělesnou výchovu.
ať užitečné zaměstnání našich lidí — zvláště
mládeže — kteří však své konečné cíle hledají
Je přirozeno, že se pak poněkud jinak dí
váme na sportovní literaturu, než někteří od
borní pěstítelé sportu. Z širšího pojmu literatury
ji dnes ovšem vyloučiti není možno, Žádáme
však po ní, aby sledovala všeobecně prospěšné
cíle, aby nezapomínala, že věnována jest za-
městnání, jež není samo sobě cílem, nýbrž
slouží těm, kdo je pěstují, jen za prostředek
k výchově pro jiné, vážnější, úkoly.
jinde.
22
article
* Fr. Xav. Svoboda: Podvrácený dub
Drama. — Týž: Čekanky. Veselohra. Nákladem
F. Šimáčka v Praze 1900. Cena K 1.20 a K 1.40.
Drama znamená ve vývoji literárním cílea
snahy znamenitě vysoké a dlužno každý úkaz toho
druhu umění bedlivě pozorovati. Tím více, je-li
sutorem nového pokusu spisovatel už takové minu
losti, jako Svoboda.
»Podvrácený dub« vychází tiskem. Nebyl provo-
zován. Literatuře připadá úkol, aby rozborem na
základě pouhého čtení jakost novinky vyšetřila. T
sic je při dramatě povážlivé, neboť právě hereckým
uměním vystoupí zřejmě jeho duše, a na živé duši
třeba drama nové stopovati. Ale někdy nelze jinak.
Stručný obsah dramatu: Kučera, zakladatel
majitel lázní někde v Čechách, v době naší, vzbuzuje
v celém kraji úžas velikou podnikavostí a prudkým
vývojem blahobytné své moci. Děje se t0 nikoli
maní, nýbrž za plánem dobře promyšleným, podle
národohospodářské theorie, dle níž mají národ po-
vznésti silní kapitalisté, nový druh výbojné kasty.
místo vetehé aristokracie rodové, a jmenem svého
velikého povolání mají právo nedbati slabých, ba
za povinnost mají vésti si bezohledně, jen aby celek,
národ, tím byl k síle povznesen. Kučera tedy skoupil
celé okolní lány, pohitil dav slabých hospodářů, siře
se panstvím větším a větším. A všichni v tom vídí
pokrok, on sám nejvíc. Ale přece ne všichni. Jeho
nebožku ženu to bezohledné rozpínání Kučerovo
uvrhlo do hrobu, a trápí jediné dítě jeho, Aničku.
Xav
Čekanka
F Šimáček
Svoboda
Kučera
Kučerův
Anička
Francie
Praha
Čechy
podvrácený dub Drama
23
article
I jiní lidé vedle něho pociťují stísněnost prý. A nyní
kupuje už zase usedlost dvou ubohých selských lidí.
kteří se jakživí jen dřeli, a přece se z dluhů ne-
vydřeli. Musejí prodat. Běží jen o to, aby jim dal
Kučera aspoň šest tisíc, aby jim něco zbylo. Dcera
Kučerova Anička, vtělený soucit a nepřítelka otcova
egoismu i theorie jeho, se jich ujímá, aby buď ne-
musili vůbec prodávati, aneb aby dostali o mnoho
více. Kučera odepře. Dá jen pět tisíc. Mezi níma
dcerou vznikne o to spor, jenž se přenese jednak na
obecné zásady lidské, spor rozumu a citu, jednak na
soukromý příběh rodinný. Otec s dcerou roz-
vaděni. Kučera se ukazuje nepřítelem chudého lidu
(Jedn. I.)
Kučera jednak trpí tím, že se mu dcera odcizuje
a rád by její náklonnost získal (řelmi), jednak dává
na sebe působiti všem vlivům a cizím rádcům, kteř
jeho bezohlednost podněcují. Ma prý v lázních
špatné lékaře, tedy pryč s nimi, ač jsou to staří pán
zasloužilí, kteří mu pomábali lázně zakládati. Nemá
dopouštěti přístupu do koupeli chuďasům a pro
sťákům, protože to vadí vznešeným a elegantním
světákům v lázních. Tedy pryč, pryč už i s nej
menšími ohledy, s těmi hloupými a nepraktickým
ohledy. Anička tím uražena prohlašuje, že musí tou
bezohledností zahynout, jako jí zahynula její malka
(Jedn. II.)
Po výstupu tomto se otec i dcera mezi jed
náním dohodli, že tedy Anička odjede z domova.
A odjede. Kučerovi ani nedovolila, aby s ní jel na
nádraží. Kučeru odjezd dceřin a její neláska dojmou
tolik, že odejde do lesa a tam se zastřelí. (Jedn. HIl.)
A konec.
Kučera
Kučerův
Anička
Ma
24
article
Podle titulu »Podvrácený dub« a podle toho, že
Kučerovou smrtí děj končí, byl by hlavní osobou
Kučera. Končí samovraždou, ale kus není nazván
tragoedii, nýbrž prostě dramatem. Ale na tom možná
nezáleží. Kdo je Kučera? Člověka v dramatě možno
posuzovati a poznávati předně z jeho jednání, z
druhé z jeho řečí o sobě, a konečně z toho, co jiné
osoby o něm mluví. Je-li zde charakter důsledný
budou se jeho řeči a jednání shodovati. Neshodují l
se, pak záleží více na tom, co jedná, než co o sobě
a svých úmyslech mluví. Co dělá Kučera? Koupí o
Bláhových usedlost a vnutí jim za ni pět lisíc, ačsi
sám přiznává, že mu stojí za deset tisíc. A udělá t
přes prosby své dcery, kterou prý miluje. To je bez-
citnost na dvě strany, bezohledné jednání surové
i kdyby to všichni ostatní »rozumní« lidé chválili
A vyhání chuďasy a prosťáky z lázní, že prý pře-
kážejí ostatním hostům dobře platícím. Bláhovic man-
žely přijme do služby za to, že je připravil o majetek,
ale brzy je zase ze služby vyžene. Propustí ze služby
i staré lékaře, ač jim jest povinen vděčnostl za zdat
svých lázní. Bezohledný, nevděčný, bezcitný, zkrátka
tvrdý člověk. A intelligentní prý při tom (my tobo
nevidíme), a má smělé plány a má energii, vůl
železnou. Tvrdý, rozvětvený vysoce a široce a za-
kořeněný na skále, není-li to dub?
Pojmové linie dubu jsou nakresleny zcela patrně.
Kučerův
Kučera
Bláhův
Tvrdá
25
article
Vezměme na pomoc to, co mluví a vykládá, hlavně
o sobě, a nahlédneme, že by to byl zcela pěkný
plán, aby Kučera představoval výbojnou sílu cgoismu
za účelem moci. Tu moc vidí on v bohatství. »My
se musíme zdvihnout ke kapitálům, musíme, to je
přece jasné! Vzrůsti! Moci nabýt! Moci! Boháčiv
národě znamenají vládnoucí silu.« (Str. 19.) Kapila-
listé budou moderní šlechtou v národě. Pryč s demo-
kratismem! Pryč s fňukavými lidmí! Zde se musí
pracovati bez ohledu na nářek slabých. Síla je účel
vývoje k upevnění základů společnosti atd.
V theorii té se slučuje idea kapita ismu a idea
Nietzschova o silném, bezohledném člověku. Kučera
je tedy takový člověk. Byl už takový, než začalo
drama. Má jenom ještě tu a tam nějaký ohled (vděč-
nosti a slušnosti), a vývoj jeho v dramatě vede k tomu,
aby se i těch ohledů zbyl a on aby se stal zhola
nesnesitelným sobcem. Tím se také jeví dceři své,
která ho za to opustí. Vývoj idejní a pojmově theo-
retický je až dosud důsledný a pochopitelný.
Kučera
Boháčiv
Kapil
Nietzschův
26
article
Vizme ještě znova, jak se jeví Kučera čtenářům
(a jak by se jevil divákům) konkretně dle smy-
slových vjemů a představ.
Hned z počátku vítá přítele. Je obětavý a po-
hostinsky srdečný k němu. Budiž ! Sobci mohou být
a bývají sobělibi, a pohostěný přítel odmění se licho-
tami, které blaží. A Kučera je tu hodně sobělibý
Roztahuje před přítelem páví chvost svého velkolep
založeného života, jak jen může. Exposice mu ulo-
žila, aby také theoreticky vykládal svou povahu. Tu
jsou věci, které špatně přisluhují vzniku zamýšleného
dojmu dubu. Tohle je dub, vznešený organismus
rostlinný, ten člověk tak dětinně hned důvěrný a tak
nesmírně hovorný? Volá na přítele: »Taková náhlá
návštěva, to je jako když najednou strom
rozkvetou.« Sobec bezcitný, ostatně vždy (kromě
katastrofy) tak nízký, a zde mu vyjede z úst hotová
báseň! (Lyrická duše autorova se prozradila.)
Kučera
Sobek
27
article
Dále slyšíme: »Ty víš, co je lid a jeho přízeň
Měj ho rád, chtěj mu pomoci, chtěj ho povzněsti
chtěj ho předělat, rozzuří se proti tobě a udeřít
přímo mezi oči.« Takto mluví buď přítel lidu zkuše-
ností trpkou zklamaný, nebo nepřítel. Kučera je už
v theorii nepřítelem lidu a jest jím i v praksi, nejen
teď, ale byl i v minulosti vždy. Tím právě, sám praví,
trpěla jeho žena. Tu jeví pravý svůj charakter, typ
lidí snaživých, krutou prací z chudoby k blahobytu
povznesených. Takoví lidé jsou silni a mohou se in-
telligencí domáhati v duchu i takých výkonů, o ja
kých dává autor Kučerovi nadšeně, až vášnivě blou
zniti. (Jedn. I., výst. 4.) Zde jest Kučera na výši našt
představy o něm. Slyšeli jsme jeho vyznání lásky
k národu, jeho blažené nadšení u věrnosti k určite
myšlénce, jeho přesvědčení, že už i všeho, co chtěl
dosáhl. Zvelebil živobytí v celém kraji, rozsil své ná-
zory, ovládl všude, bude poslancem a stále před sebe
hledí, upřeně, věrně, bezohledně.
Autor se tu přičinil dobře, aby se Kučera na zá-
kladě dojmu síly vypjal k jakési vznešenosti. Vele
výbojci byli vždy také blouznivci, ale opravdu dů-
slednými v povaze a jednání. Oni provádějí ve sku-
tečnosti to, o čem v obraznosti tvůrčí snili. Take
jim se stává to, co se děje Kučerovi, že postupujíce
v před, slepě, zašlapávají srdce bytostí jim nejbliž-
ších. On zničil svou ženu a nechce se k tomu an
znáti. Neviděl její bolest vedle sebe. Zcela možno.
A tohoto muže na konec přece něco podvrátí.
Kučera
28
article
Ten muž je uveden do situace, v níž síla jeho
podlehne. Drama aspoň tak končí. Co je drama
Spor dvou vůlí. Jeho vůli známe: Vítězstvím kapita
lismu utvořiti novou aristokracii a povznésti národ
Opáčná vůle nemůže býti jiná, než vítězství demo-
kratismu. Tento spor je u nás živý a snaha, uměním
ho vylíčiti, už trvá delší dobu. Demokratism je v dra
matě zastoupen Kučerovou dcerou. A dceru tu ote
Kučera, miluje (slovy se k tomu stále přiznává, skut
kem až po katastrofu nic), lásky její vzájemné stále
se dovolává, ale marně. Byv jí opuštěn, vraždí sebe
Resultát neobyčejný po všem tom, co jsme sly
šeli. Proč se zabíjír
To je životní otázka dramatu.
Přenešťastná peripetie! Ona vždycky uvázne na
mělčině, kdykoli byl umělec nucen umele ji vymy
slit! Čím byla Anička otci, že se po její odchodu
musil zastřelit, že se mu bez ní znechutil život
Byla mu něčím v boji za vítězství kapitalismu
Byla, překážkou. Ale zmizením překážky nehyneme.
nýbrž zmízením podpory, půdy. A tu hined Kučera
vyznává, že vše, oč pracoval, pro ni bylo, pro ni že
se namáhal. A ona, jeho cíl, pro který se namáhal
ho opouští. Ztratí-li se cíl, pozbude snažení smyslu
i život. Pak arci může Kučeru život omrzeti. Jen že
se nám zde podstrkuje místo cíle, jaký byl ve dvou
jednáních, najednou cíl jiný. A s cílem se měníi
dramatická povaha. Zmizel Kučera, veliký ideolo
a národohospodářský politik a místo něho máme
zde rozcitlivěného otce, jenž si zoufá pro nedostatek
lásky. Proč se mu ji nedostalo? Protože sám ni-
koho nemiloval, kromě své myšlenky. A chceš-li, aby
tě jiní milovali, musíš i ty je milovat. Egoista se
sám vylučuje ze srdcí ostatních.
Kučerův
Kučera
Anička
Drama
29
article
»Rozšlapávej cit, však přijde doba, kdy na tě
padne rána opuštěnosti, a pak tě tvůj rozum ne-
spasí«, volá konec dramatu.
Tedy rozum a cit, intelligence a lidský pud
nadlidství a altruismus, Je to tak? Je Anička cit
lidský pud, je altruistka? Anička, jak ji drama líčí
miluje lid. Počítá každou slzu, jichž otec proudy
vynucuje. Jí jest ubohý Bláha »vyvoleným člově
kem«, totiž od boha k svatosti nevinnosti, pro poní
ženost svého rozumu. Mluví ona s Emilem i o hle
dání Krista (Tolstoism slovanský snad proti german-
skému učení Nitzschovu, jehož se tak poněkud drže
otec), ale v duši její tkví neodolatelný odpor prot
otci. Odpor ten je hluboký, pudový, pochází větši
nou z krve matčiny. K ubohé matce trpitelce vroucně
lne, její stíny všude vidí, její jest dědičkou pomsty
za bezpráví, jako nová Monika.
Ale pak to už není žádný alfruismus, to je tra-
gika pathologická. Skutečně také její citlivosti ne-
dráždí jen otec, ale ještě více sám rodinný dům
jeho příšery minulosti. Tu jsme zase u Ibsena
jeho rosmerismu. Rosmerism! Zde Je Katastrof
Kučerova. On byl železný muž pořád, ale zjemně-
lost dceřina ho oslabovala stále a stále, až po
zbyl bez ní síly a odvahy.
Mysleme si nyní, že máme napřed katastrofu
Tklivý pád silného původně muže, a hledáme k t
katastrofě přípravná jednání. Silný muž padne
protože mu vliv zjemňující povaby podry! životní
silu, aby se udržel opuštěn jsa i podporou láskyt
jemné povahy.
Anička
Bláha
Emil
Monika
Ibsen
Rosmerism
Kučerův
dání Krist
30
article
Silného muže výbojce najdeme v realismu na
šeho českého života. Ale tu peripetii ? Ta vězí v my-
stice rosmerismu. To není naše. Básník ten vliv
oslabovací na Kučeru už od počátku pilně slovy při-
pomíná, sám naturalistický Žákovec pozoruje, že se
u přítomnosti dceřině Kučera »všecek« mění a nějak
plaší a krčí. Ale to jsou jen slova. Její smutek po-
podivný, tajnplný i na Žákovče prý působí. To jsou
jen symbolické mátohy. V jednání a smýšlení se tím
Kučera nic a nic nezmění. Anička na něm nevymůže
ani hnutí slitovného. Chce jen, aby ho milovala, ale
udělat pro tu lásku nemůže, nechce ničeho. Kdeje
vliv oslabovací? Začíná po druhém jednání v mezi-
aktí. Na scéně se objeví ve III. jednání už otec zdr-
cený. Přípravu peripetie vidíme v konfliktu na konei
aktu II., ale vlastní obrat se odbude pak za scénou.
A což Anička musí odejíti? Jest-li se jí ote
skutečně tak hnusí a protiví, jak praví, musí. Ale
proč se jí tak protiví? Toho vysvětlení nikdy nepodá
Kučerova povaha. To vězí jen v pathologii. Anička
nejen že není pravou zastankyní altruismu, ona je
sama egoistkou, a to nejchoulostivějšího druhu.
Moláme se, motáme, z důsledku do důsledkua
jsme stále v kole. Ale přiznati musíme, že nás to
drama stále poutá a dráždí, abychom přišli věci na
kloub. Vady jsou tu, ale přece vždy přese vši ana-
lysu se drama brání, pitváme, zdá se, mrtvolu,
hle! stále slyšíme živé srdce tlouci. Živé srdce ži-
votné autorovy ideje, duše hluboko v národ svůj po-
nořené, jen formami cizího původu obelstěně.
Kučera
Anička
Kučerův
31
article
Ukázati dramatem, že ani důsledně bezohledný
egoismus siláctví, ani důsledně bezohledný altru-
ismus k cíli nevedou, že se na světě stále jen
k záhubě vespolné potkávati a potírati mohou.
ta idea se vznáší nad dramatem, když mu připustíme
snahu o nestrannou objektivnost, o nejvyšší spra-
vedlnost. Pak musí pykati i dcera Anička, a sice z
to, že se utrhla od svého silného otce, jenž jí při-
pravil dost prostředků k působení láskou, a tím py
kati, že sama, slabá, citlivá, v bezohledné vřavě ži-
vola utone sklamána. Neboť slaboučký Emil ji sotv
zachrání. Svět není pohádka.
Vítězi tu na poli zůstanou děti Bláhů (NB. Blába
Bláhová a stařenka, nejpěknější figury, nedostalyse
chudáci ani do seznamu osob) a ostatních ošizenýci
lidí, lidí lopotné práce a neumorné síly duševní, lid
resignujících a střízlivě osudný řád světa chápají-
cích. O tu resignaci a střízlivost by je chtěla Anička
připravit svými výklady? Připravila by revoluci
horší pád. Ideje jsou plamen.
Unaven ideami, zatoužil autor po odpočinku
umění ryze formovém, a z té asi příčiny napsal roz-
marnou hru Čekanky. Slavnost čekanek připomíná
starobylou slavnost jiřinek. A hlavní dívčí osoba v
hře se jmenuje opravdu Jiřina. Mluví se lahodným
veršem a ve strolách, až to v hlavě samo zpívá me-
Vbk.
lodiemi.
Anička
Emil
Bláha
Bláb Bláhová
Čekanka
Jiřina
IVbk
32
article
Z českých listů.
33
article
* Druhá česká universita. »Česká Revue
otiskuje v červencovém sešitě na prvém místě pro-
slovení, jež o oprávněnosti a nutnosti české univer-
sily na Moravě učinil rektor české university pražské
J. Gebauer v manifestační schůzi na Vinohradech.
Mimo stručně a přehledně sestavené důvody ku zří-
zení university moravské, obsahuje řeč rektorova
ještě jeden zajímavý passus, jenž týká se přímo vy-
sokého učení pražského. Vykládá, jak Karel založi
universitu pro obyvatele svého království, z pro-
středků povolených českým sněmem. »Kterým jazykem
by se na universitě té učiti mělo, o tom nic neusta-
novil, poněvadž toho času samo sebou se rozumělo
že to má býti jazyk latinský, a nikomu na mysl ne
přicházelo, že by se na universitě mohlo učiti jazy
kem některým jiným. Tím všim padá legenda, že by
universita Karlova byla německá, že by byla nej
starší universitou německou atd.« Tato slova rekto
rova nepřipouští ovšem pochybnosti o starém původu
obou nynějších universit pražských. Přece však zdá
se nám, že by bylo dobře, kdyby universita česká
J Gebauer
rektorův
Karel
Morava
český univerzita
univerzita Karlov
34
article
se postarala, aby toto přesvědčení proniklo i mimo
české kruhy, a aby na příklad publikace, jichž per-
sonální a podobné seznamy jsou uznávány téměř za
»officiální«, neodchylovaly se od něho. Připominám
jen na příklad »Minervu«, roční svazky vydávané
Teubnerem pro učený svět, kde v posledním, devátém
ročníku zcela klidně se vypisuje napřed německá
universita pražská, založená roku 1348, jako pramen
jejích dějin uvádí se Tomek a pod., za ní uveden
seznam úřadníků a statistická data zdejší veřejné
knihovny pod názvem knihovny universitní a pak
teprve následuje universita česká, o níž výslovně
řečeno, že založena roku 1882/3. V seznamu osob
této university jsou uvedeny již veškeré změny, jež
staly se v posledním roce. Nevím, zdali změny tyto
zasílá »Minervě« universitní kancelář, myslím však,
že by jí náleželo zaslati tam náležité vysvětlení
o vzniku obou pražských universit. V témž listě.
v »České Revui«, J. Matiegka sděluje stručně výsledky
měření lebky Šafaříkovy, které podnikl při převážení
ostatků Šafaříkových z Karlína na Olšany 13. dubna
t. r. Shrnuje své dobré zdání, že »celkový rozbor
svědčí o lebce pravidelné, vykazující vedle ušlechti-
lých tvarů značný obsah mozkoviny a odpovídající
duševním schopnostem a vlastnostem, jimiž Šafařík
vynikal.«
Minerva
Tomek
J Matiegka
Šafaříkův
Šafařík
Karlín
Olšany
Teubner pro učený svět
knihovna universitní
35
article
* (Z lidové literatury.) Poslední číslo
tohoto ročníku »Českého Lidu« má několik literárních
příspěvků, jež rozmnožují naši znalost té napohle
málo cenné, přece však pro poznání duševního živola
lidu důležité literatury. L. Katona otiskuje předkla
maďarské knížky z roku 1764, zprávu o trestu bez-
božných tanečníků v Čechách. Zpráv takých máme
v Čechách několik, jak Zíbrt v dodatku vyličuje.
Podobné zprávy, pro výstrahu drobnými Hletáky ší-
řené, byly i o opilcích a j., kteří den sváteční ne-
světili, jak svědčí listy již ze 16. stoleti. (Nejstarší
z roku tuším 1541 zpráva o pěti pijácích, které čert
zaškrtil.) Tato literatura měla na lidové podání asi
silný vliv, podobně jako jiný druh literatury tištěné,
o němž referuje J. Čižmář, knihy jednající o z-
klínání duchův Autor našel dvě moravské » Krištoťky«
podává ještě o jiných zprávu a mimo to referujeo
pismákovi Jiřím Krištofovi, který se jimi zabývala
je spisoval. Je zajímavo, jak takové »Krištofky« pů-
sobily na lid a jak hojně ještě dodnes se věří, že
možno zaklínáním zavolati ducha pokladu a poklad
vyzdvihnouti. Vznik hojných pověstí pokladových
v Čechách pak ovšem snadno pochopíme, známel
podrobněji takovouto literaturu. Do třetice pak ještě
uvádím referát K. Čermáka o třech špalíčcích staro-
českých písní světských«, jež našel v Čáslavi, v po-
zůstalosti zemřelé ženy. Obsahují množství pisní
tištěných o sobě až z poloviny 17. století, a skýtají
tím pěkný materiál pro studium vlivu podobné lite-
ratury na náš lid.
L Kato
Zíbrt
J Čižmář
Krištof
K Čermák
Čechy
Čáslav
36
article
Naši studenti, kteří se právě rozjíždějí na
prázdniny, měli by vděčnou práci, kdyby se chté
plditi po takovéto »lidové literatuře« doma. Dnes již
na venku bohudík naši lidé jsou intelligentnější ne
bývali, a nelpí tak na té pseudoliteratuře, jež jim
byla pramenem tajemného vědění, na těch sbírkach
receptů, léků, kouzel, zaklinání, písniček atd. Tím
snáze lze získati je od nich a zasílati knihovně
musejní, aby uloženy byly jako dokumenty o zaji-
mavé, dnes bohudík jíž překonávaně fási z duševníno
života našeho lidu.
* Jak rozumně a prospěšně lze pracovati pro
vzdělání a osvětu slovenského lidu, ukazuje K. Kálal
na konci svého povšechného článku o Slovensk
v Obzoru Národohospodářském. Navrhuje, aby sbírány
byly knížky hospodářské, přečtené ročníky hospo-
dářských časopisů, přečtená čísla různých velkých
politických novin a aby posílány byly slovenským
hospodářům. Minulou zimu zkusil to autor s ka-
lendáři a na tisíce jich rozdal s prospěchem. I kolo-
niim slovenským, jež v Čechách a na Moravě pracují
na poli, byly by vhod staré odložené knížky. Odbi-
ráním a podporováním hmotně chudé literatury slo-
venské rovněž dalo by se účelně prospěti atd. Návrhy
autorovy jsou jistě chvalitebné a třeba jen přátisi
aby naši lidé činně si jich všímali.
K Kálal
Čechy
Morava
37
article
*Pěkný příklad pro činnost ve prospěch Slováků
podává »Národný Šlovenský Spolek« v Americe.
»Slovanský Přehled« referuje o něm, že vypsal
v květnu šest stipendií po 100 K pro slovenské slu-
dující a čtyří stipendia po 200 K za práce literární
(povídku ze společnosti, epickou báseň, veselohru
rukověť pravopisu pro lid)
* Ve »Věstníku České Akademie« otištěnoje
dobré zdání České akademie o tom, zdali by bylo
výhodno, aby Rakousko přistoupilo k bernské
smlouvě z r. 1886 (s dodatkem pařížským z r. 1896
o mezinárodní ochraně práva autořského. Akademie
probírajíc podrobně celou otázku, přimlouvá se vřele.
aby i duševní a umělecká tvorba naší vlasti stala se
účastnou mezinárodní ochrany plodů duševních.
Čtenář.
Slovák
Rakousko
Národný Šlovenský spolek « v Amerika
Český akademie
38
article
Slovanské spisy.
39
article
* Konstantin Veličkov: Sonety. Z bul-
harštiny přeložil Vladislav Šak. Nákl. A. Reinwarta
v Praze. 1900.
Pozdrav Čechům z mladé literatury bratrského
národa bulharského! Knížka významná několikerým
způsobem. Předně národem, z jehož hlubokého ulr-
pení elegická její poesie pochází, pak osobou svéno
autora, vynikajícího syna vlastí bulharskě, svým bul-
harským Čechem překladatelem a konečně i poměrem
svého umění formálního k umění elegickému vůbec.
Konst. Veličkov (nar. 1856), bývalý ministr osvěty
a obchodu, přítel Čechů, v politice oddaný příte
Rusů, povaha svěží, vznětlivá, horkokravná, pravý
Bulhar, »nedovedl se po porážce své strany (vypra-
vuje v předmluvě p. Šak) vpravití do poměrů za
vlády Stambulova a raději ušel do vyhnanství.« Sedm
let strávil v Cařihradě, v Italii a jinde. V mukách
tísni probudil se v něm poeta.
To je půda, z níž vyrostly jeho Sonety
Poesie politického psance. Jaká by mohla býti
jiná, nežli teskně elegická? Mohla by arci býti také
bojovná, mstivá, liněvivá a subjektivně tendenění.
Není takovou. Je plna tichého, jemného smutku,
smutku duše kořeny své útlé podstaty prachem země
zcela cizí vláčející, duše hrdé, silné, ale jen jemné
formy milující.
Na dva básníky si při těch Sonetech vzpomí-
náme. Na oba vyhnance, co v okolí Černého moře
daleko od vlasti touhu svou rozsévali. Na Ovidiaa
na Mickiewicze. Na Ovidia při poslechu těch mar-
ných nářků žalobných, na Mickiewieze, autora Krym-
ských znělek, při poslechu dumného rozjímání
Veličkovova o kráse zjevů přírodních a jich vztahu
k člověku.
Veličkov nehledal v poesii, nežli její nejčistší dar,
útěchu a sílu.
Útěchou jsou mu především vzpomínky, totiž
snění ve vzpomínkách samo, sladkobolné a idyllické.
Veličkov
Vladislav Šak
A Reinwart
Čecho
Rus
Bulhar
Mickiewicz
Veličkovův
Praha
Cařihrad
Italia
Krym
Černý moře
40
article
Jeho otec, matka a něžný stín zmařené lásky, tot
jejich obsah. Žádné invektivy osobní. Vůbec osobní
tajemství jaksi skrytě a stydlivě odhaluje. I sama
síla žalu se rozvinuje jen zřídka, jako v znělce »Bez
naděje«, kde zní nejmocněji. Rozhiorlení uraženého
zní v znělkách Muka, Sonet novoroční a Má víra.
Jindy vždy se krotí a zastírá se, hrdý příliš, než aby
před nepřátely se nářkem a hněvem malomocným
pokořil.
Cit básníkův se utrpením očistil a dochl jeho
hledá povznesení nad neštěstí své na výsostech
krásy hvězdné oblohy, hledá klid v pozorování velko-
leposti přírodní, na břehu moře a jeho divů, v pozo-
rování ptáků, drobných lidí a jich tuhé práce (na př.
Rybáři v bouři). Lne k těm lidem malým, lne k dět-
ským tvářím (Děvčátku), vnímá jejich resignaci a tou
své sobecké stesky prosévá a zjemňuje.
Časem se dává do rozjímání skoro filosofického,
ale i to vypadá, jako ostatní poesie citová, totiž
měkce a naivně. Žádné zálety nebeborné, jen naivní
doptávky (Proč bůh vodám mořským viny dal a šum)
duše dětsky prosté, někdy snivě studeníské (Hořký
osud), v nuceném odpočinku od činnosti zadumane,
polozdřímlého myšlení v rozhrání vln citových.
Je tu naturalismus prosté skutečnosti formou
popisně rozjímavou, vedle elegie a idylly. Schyl
k pravdě a k přirozené rozumnosti všude patrný
Vedle znělek obecně lidského cítění jsou i znelky,
individuálně bulharské vlastenectví vyjadřující: duma
slavnějším předkům, láska bolestného syna k vlasti
bolestné, starosti o loď svého národa v bouři poli-
tické a pod. Situace a náměty prastaré, nám dávno
známé, ale básníkovi, že se v nich octnul, byl
bol z nich plynoucí opět zeela nový a tím i vý-
raz holu platnosti nové nabyi