prospěch Burů. Ve Valencii táhlo ulicemi ně- kolik zástupů s červenými prapory. Z Cařihradu, 1. května. (C.-B.) Ra- kousko-uherský velevyslanec svob. pán Ca- lice, legační rada svob. pán Brauna někteří jiní členové rakousko-uherského vele- vyslanectva byli na dnes večer pozváni do paláce yldizského na čaj. Z Cařihradu, 1 května. (C.-B.) Dnes odpoledne ve 2 hod. 20 minut přibyl sem první vlak nového expresního spojení Ber- lín—Pešť—Cařihrad. Z Londýna, 1 května. (C.-B.). Dolní sněmovna dosadila komisi pro vyšetření pod vodných kousků, které prý se vyskytly při smlouvách s ministerstvem války.

V Praze, dne 2. května.

(K zahájení řišské rad y.)

Z Vídně oznamuje se do německého tá-

bora v Praze, že vláda dra. Körbra v jedné z prvních schůzí poslanecké sněmovny říšské rady předloží osnovu zákona o devíti hodinné práci v uhelných dolech kterouž byla v posledním zasedacím oddílu vy hlásila a tím časem docela již výpracovala Vláda kojí se nadějí, že tento zákon bržy pro jednán, přijat a uskutečněn bude a opírá tuto svoji naději o faktum, že všechny str any poslanecké sněmovny v době velké uhelné stávky o zavedení takovéhoto zákona vším úsi- lím se zasázovaly a tudíž prý pochybnosti není že si všechny tyto strany dosud uskutečnění tohoto zákona přejí. V důvěrném očskávání tom utvrzuje vládu okolnost, že byl drem. Fořtem na den 7. května svolán redakční komi- tét sociálně politického výboru jemuž uloženo bylo, aby vypracoval návrh zá- kona o normální pracovní době v uhelných do- lech a jemuž vláda elaborát svůj k nahlednutí předloží. Kdy vláda osnovu jazykového zá- kona říšské předloží, není prý dosud rozhod- nuto. Proslýchá prý se, že chce dr. K örbe dříve ještě jednou pojednati s dů- věrníky obou stran, aby osnova — po případě — v některých podrobnostech ješte změněna čili opravena býti mohla. Doufá prý také, že budou do té doby urovnány ne- shody, jež nastalymezi ministrem drem. Rezkem a zástupci klubu českých poslanců, kteréžto difference prý vznikly z toho, že dr. Rezek v Praze se namáhal, aby zástupce poslaneckých klubů při měl k vlídnějšímu posuzování vládních návrhů a záměrů. Že kluby německých poslanců a také klub svobodomyslných poslanců českých svolány jsou na pondělí do Vídně k rozhodující poradě, bylo také námi již oznámeno.

vyskočiv rovnýma nohama, prosil, abychomšl pryč od sosny, protože prý by nás mohl blesk Sotva mohl jsem se zamysleti nad radou Vládovou, když stavidla nebeská rozevřela se nanovo a pršelo jako z konve, »Nazpět!« — zvolal jsem a s roztaženým deštníkem hnal jsem se po stezce. Vláďa chvátal za mnou. Náhle nový blesk zatřásl zemí, snad někde za námi uhodilo. Ale bojácný Vláďa, domnívaje se, že to už posel boží běží nám po zádech, padl jak široký tak dlouhý k mým nohám, já jsem klopýtl přes něho a teď oba dva jako ku- ličky valíme se dolů — na štěstí po trávěa mírném sklonu. Ani jsem omdlíti nemohl, pro- tože spadl jsem rovnou do strouhy vody, která mne v okamžiku vzpamatovala. Vláďa převalil se přes mne a vyskočil na pohled suchý. Bídná krčma židovská přijala nás po této příhodě pod svá ochranná křídla a úslužná ho- stinská vysušila naše šaty u kamen. Když krátce před odjezdem vlaku do Lvova dostavili jsme se na nádraží, vyhlížejíce jako nějací guerilové ze Španělska, zastali jsme tam známého starého pána, otce rodiny, pře- cházejícího hrdým krokem. Šťáraje se v zubech po chutném obědě u přednosty stanice, podíval se na nás velkopansky a vycedil: »Nu, jak, pánové, bavili jste se na vý »Cyniku!« pomyslil jsem si. »Co pak každý má známého přednostu stanice?« A celý svůj hněv vylil jsem na ubohého Vláďu, který se zapřísáhl, že už nikdy do hor nepojede,

letě ?«

Světová výstava v Paříži.

Kronika výstavní. — Přípravy k otovřeni paláce vmění V Paříži, 24. dubna. Dnení listy přinášejí cifru edělní návštěvy výstavní — 180.000 esob! Nával cizinců rychle roste. Nápadné je množstvl Němců. Všude za- znívá ona řeč, kterou se tu ješty před několika léty jen šeptalo. Pařížané jsou zdvořilí a praktičtí. Chovají se k Němcům velmi hladce, přijímají zejmena jejich marky a tolary velmi úslužně, při tom však nezapomínají na černý flor na soše Strasburku. Občas ohnivá řeč Thiébaudova nebo vzletný článek Barrěsův a Coppéeův jim obrátí zrak k východním hranicím, posu- nutým od Rýna do francouzských krajů. Ale slovo »revanche« ztratilo, zvláště teď, ceje Déronlěde ve vyhnanství, svůj bojovný, racho- tivý zvuk: »rrrrrrevanche!« Nacionalisté slíbili, že po čas výstavy daj pokoj. Proto mohl Waldeck:Rousseau se pyšnit, že jeho vláda zjednala sklid ulice«. Ale zá se, že pokoj bude porušen z jiné strany. Ob jevují se podezřelě příznaky bližící se bouře — tentokráte chtějí začít zase dreyfusardí. Jsou vzpruženi svou coci, svým vítězstvím — a chtějí provokovát. Ale bylo by to příliš odvážné, ba nepříčetné jednání. »Teď jsou pány, poněvadž nás líd je ne tečný, vlastně unavený. Ale běda jim, jestli vy- bürcují ty lhostejné, kteří mají většinu a v nichž dřímá odpor, nenávist k nynějším »vládcům Francie«, pravil mi zkušený publicista. Snad výstavní pololetí neuplyne tak zcela pokojné a mírumilovně, jak se světu namlouvá.

Dnes jsem zašel do velkého páláce na po- lích Elysejských, kde v neděli bude otevřena mezinárodní výstava umění za posledních deset let. Pod mocně rozpjátou klenbou skleněnou. za ušlechtilým, krásným sloupovým průčelím paláce, nejkrásnějším průčelím celé výstavy vládne čilý ruch. V ústřední části stojí již množství soch pomníků. Do vzduchu trčí četné figury, nahé bohyně, v řasnatých rouchách oděně světicea steré ruce mramorové a bronzové mávají do všech koutů světa posunky bojovnými, vášní- vými, svůdnými, zoufalými — velmi bizarní pohled z dálky na takovou rozházenou spoustu skulptur. Některá oddělení výstav uměleckých jsou hotova jako ruské, španělské a vídeňské. Nejsou však přístupná obecenstvu. Ve vídeňském oddě- lení provázel mne známý malíř p. Darnaut, je- hož krajina patří k nejcennějším obrazům vý stavy »Spolku vídeňských uměleů«. V sousední výstavě vídeňské »secesse« nášel jsem skvostný Hynaisův portrét presidenta Hlávky, kterýsi prohlížel proslulý portretista pařížský Boldini, velmi joviální, skoro usedle vyhlížející pán, který pronesl několik pařížských, vagních ale roztomilých komplimentů o českém umění. V přízemí viděl jsem v plné práci naše krajany pařížské, installující své oddělení, kde budou vystaveny práce rakouských malířů v Pa- říži usedlých. Z Čechů budou zastoupeni Mucha, Vácha, Kautsch, Dědina a u nás málo známý. originální, duchaplný malíř-satirik Kupka. V. H.

Různé zprávy.

= O korsickém banditu Antoniu Bella- cosciovi, jenž, jak jsme již oznámili, zemřel těchto dnů v Ajaciciu raněn mrtvicí, oznamují se následující podrobnosti. Bellacoscia déle než čtyřicet let žilv divokých houštinách korsických (maquis) a teprve před několika lety dostavil se sám k soudu, což tehdáž způsobovalo značnou sensaci. Poněvadž zlo- činy, z nichž byl Bellacoscia obviněn, byly již pro- mičeny, nezbylo porotě než uznat jej nevinným. Korsikáni byli hrdi na svého spoluobčana, žurnalisté přicházeli na interviewy, impresariové zvali jej, aby se dal ukazovat v Londýně a v Paříži, což však hrdě odmítl, a když president Carnot navštívil ostrov, byl mu bývalý bandita představen jako »král hor«. Mrtvola Bellacosciova byla dopravena do obce Pentica, jeho rodiště. Antonio Bellacoscia,či vlastně Antonio Bobrelli, byl nejstarší ze tří bratří, jichž kariera byla velmi podivná. Dva stali se ban- dity, třetí poddůstojníkem četníků. Antonio, povahou svou mírný a dobrácký uchýlil se do křoví násled- kem vraždy. Jakýs Mare Angeli oženil se s dívkou, již Antonio miloval. Den po té nalezen Mare Angel za humny mrtev a Antonio se svým bratrem Gia- comem uprchli. Po tomto krvavém činu nebyl by An- tonio již nikomu ublížil, kdyby ho byli nechali na pokoji. Pomstil se podle obyčejů svého kraje, načež se uchýlil v bezpečí a přál si toliko, aby se o něho nestarali. Ale ačkoli každý řádný Korsikán jednání jeho schvaloval, byl to přec jen přestupek proti zá- konu a četníkům rozkázáno, aby jej chytili. Ale korsičtí četníci jsou domorodci. Třeba žej musí konat svou povinnost, nejde korsický četník dále,

než nezbytně nutno. Odváží-li se bandita ze křoví, musí jej četník střelit. Ne-li, nastane jakési příměřía obě strany prokazují si největší úctu. Spatří-li se z dálky, pozdraví se navzájem, anebo také po sobě střelí, ale vždy s největší zdvořilostí. Ostatně ban- dita, jenž dovede bezpečně oběť svou usmrtit, při- blíží-li se na dostřel, nerad střílí na četníky. »Ne- horšíme se na ně,« říkával Bellacoscia, »ti lidé ko- nají toliko svoje řemeslo,« Nebyl by jim tudíž ubli- žoval, kdyby úřady nebyly vypsaly cenu na hlavy obou bratří. Synovec, jehož byli zahrnuli dobrodi- ním, neostýchal se zradit je a chtěl je vydati četní- kům. Jednou z rána zaslechl Antonío v houštině podezřelý šramot. Skryl se s Giacomem na číhanou s puškou připravenou k výstřelu. Pojednou zpozoro- vali na pohorku synovce, jenž četníkům ukazuje stezku skrytou ve křoví, jež by je byla bezpečně dovedla k jich skrýši. Antonio přiložil pušku k líci, namířil, stiskl spoušť... a zrádce byl potrestán. Po tomto novém zločinu musil Bellacoscia nadobro pře- stat navštěvovati svoje známé. Ale to nevadilo jeho známým z nejlepší společnosti, navštěvovati oba bratry. Vědělo se, že oba bratři jsou dobře vycho- vaní, zdvořilí a roztomilých způsobů, kteří vítali svoje hosty po kavalírsku. Giacomo měl překrásný revolver, dar presidenta korsického za některé drobné úsluhy při volbách, neboť oba bratři zabývalí se horlivě politikou a čítali pravidelně noviny. Edmond

About strávil několik hodin v jejich společnostia dal Antoniovi krásnou malou dýku, již bandita uka- zoval s oprávněnou hrdostí. »Musil jsem mu slíbit, že jí nikdy nepoužiju proti člověku,« vykládal s úsmě- vem. Také vévodkyně saskomeiningská navštívila jej na výletu po Korsice a darovala mu krásné ho- dinky s diamanty. Poslanec Clovis Hugues navštívil bratry v průvodu bývalého úřadníka, jenž byl svého. času oba bandity nemálo znepokojoval, a tří dam.

Malou karavanu uvedl ke skrýši Bellacosciově jeden ze synovců banditových, mladík 15letý neb 16letý s puškou přes rameno, jehož strýc dal ve městě svým nákladem vychovávat na inženýra. Schůze byla velmi srdečná, Giacomo vrhl se poslanci na šíji a Antonio s jemným taktem odříkal několik slok básně Huguesovy na oslavu Korsiky. Ještě před ne- dávnem navštívil stařičkého banditu bývalý ministr námořnictva Lockroy. Bellacoscia objevil se před ním ve slavnostním kroji, špičatém klobouku, širo- kých sametových spodkách, s puškou přes rameno a pasem s patronami. Prefekt vypravoval p. Loc- kroyovi jeho historii: »On po čtyřicet let střežil kraj...« — »Ale to je znamenité,« pravil bývalý ministr, »měl bych chuť vymoci mu řád pro zásluhy o zemědělství...« = Podivný spor v obci. Z Bernu se ozna- muje: Rozhodnutím ze dne 20. dubna dala státní rada kantonu wallisského obec Iserables pod kura- telu. Mezi starostou obce a šesti obecními radními panovala krutá nenávist, následkem čehož nebylo obecní radě možno, usnášeti se. Po dvě leta již ne- byl sestaven obecní rozpočet — obec čítá přes 900 obyvatel — a částečně nebyly placeny ani daně, Bylo nutno vystavět silnici, ale pro spory v obecním zastupitelstvu k tomu nemohlo dojít. Všechny pokusy míru, podniknuté vyššími úřady, byly bez úspěchu. Když vládní zástupce, vyslaný z Martinachu, nařídil schůzi k vůli smíru, opustilo oněch šest radních ihned síň, jakmile se objevil nenáviděný starostaa vládní zástupce musil odejít s nepořízenou. Starosta již dvakráte se vzdal úřadu, ale občané důsledně vo- lili jej znovu. S politikou neb náboženstvím nemá tento spor nic společného; starosta i obecní radové jsou katolicko- konservativní.

= Román trestancův. Z Paříže se ozna- muje: Bývalý trestanec, odsouzený k nucené práci, jenž si dobu svého trestu sice odpykal, ale přece neměl práva vrátiti se do Francie, mešká právěv místnostech, vyhražených náčelníku tajné policie pa- řížské, panu Cochefertovi, jenž byl dojat osudem to- hoto nešťastníka. Jest to 29letý Nicolas Roucamps, jenž ztrávil leta svého mládí ve vězeních francouz- ských a cayennských. V 16. roce byl pro krádež melounu odsouzen do vězení na tři měsíce. Byv propuštěn z vězení, neodvážil se, vrátit se ke své rodině a vedl velmi pohnutý dobrodružný život. Byl dopaden se dvěma mladými tuláky při krádeživ okolí Paříže a byl nanovo odsouzen do vězení na dva měsíce. Ve vězení seznámil se s nebezpečným zločincem, jenž jej svedl k vyloupení chrámu v jed- nom předměstí Paříže. Byl při tom dopaden s ostat- ními zločinci a odsouzen na osm let k nucené práci. Byl dopraven do Cayennu, kdež svým vzorným chováním získal si přízně dozorců, kteří jej povolá- vali k lepším pracím a všemožně se snažili, osud jeho ulehčit. Když si odpykal trest, musil se usadit v Guvaně, poněvadž se nesměl vrátiti do Francie.

Po čtyřiléta pracoval tu neunavně a ušetřil si malé jmění 2500 fr. Tu byl jat touhou po domovu, nemohl odolati přání, spatřiti opět rodiče a sestru, od nichž byl vlastní vinou odloučen a odcestoval do Paříže. Rodiče z počátku v elegantně oděném pánovi nepo- znali dávno ztraceného syna, ale tím větší byla je- jich radost, když se jim dal poznat. Rodina z po- čátku nechtěla dopustit, aby se udal na policii pro nedovolený návrat, ale konečně učinil tak přece. Náčelník tajné policie pan Cochefert byl jat živým účastenstvím pro kajícího zločince a dosáhl u poli- cejního prefekta, že nebyl vzat do vazby, nýbrž že má bydlet na prefektuře. Nyní se zasazují četné osobnosti, požívající značného vlivu, aby Roucam- psovi byla udělena milost. = Velká výtržnost při zápasech s býky. V Barceloně udála se minulé neděle při zápasech s býky ohromná výtržnost. Obecenstvu nezdáli se býci dosti ohniví a zápasníci dosti stateční. S hroz- ným povykem a hvizdotem jalo se obecenstvo házet do areny láhve a slupky pomerančů. Konečněa přese všecko úsilí četnictva vnikl dav diváků do arény, odved! býky do stáje a spoličkoval zápas- níky, jimž nezbylo než spasiti se útěkem z oken šatny na nádraží, kdež se převlékli a vskočili do