1
masthead
Románová přiloha „Národnich Listů“ k číslu 113. ze dne 25. dubna 1900.
3
article
= Nové čtyry nástěnné obrazy v paříž
ském Pantheonu, provedené malířem Humbertem
byly těchto dnů odhaleny. Humbert neobral si tu za
předmět život některého hrdiny, nýbrž filosofické
myšlenky, jež velmi pěkně znázornil způsobem pro-
stým a srozumitelným, při čemž nepostrádají deko
rativního účinku, k němuž přispívají přímo vedené
linie a harmonie barev. Jsou to čtyry velká polea
nad každým pole menší. První velké pole předsta-
vuje ideu božství. Na pobřeží v harmonických fialo-
vých tonech, u něhož stroskotala se bárka, modlí se
rybáři. Na růžové obloze zapadá slunce. V menším
poli nad tím znázorněna útěcha, již přináší vroucí
modlitba. Matku, plačíci nad mrtvolou svého dítěte,
utěšují dva okřídlení geniové s aureolami kolem hlav
Druhé velké pole znázorňuje život rodinný. V ovoc-
ném sadě odpočívá stařec s děckem na klíně. Ženy
a dítky trhají ovoce s větví při zapadajícím slunci,
ozlacujícím vrcholky stromů, jichž lupení pestří se
barvou podzimu. Nad tím v menším poli znázor-
něno, kterak zdar odměňuje mladého dělníka za jeho
namahání. Na třetím poli vylíčen jemně zladěný
obrázek z přírody, mdlé světlo sněžné noci zápasí
se svitem lucerny. V pozadí spící ves, v popředi
ozbrojený občan, loučící se s rodinou, aby poslechl
hlasu vlasti. Nad tím v menším poli Viktoria věnčí
statečnost vojína, k jehož nohám vrhají se dvě po-
stavy. Čtvrté pole představuje milosrdenství. Na dvoře
statku, kde vypukla nakažlivá nemoc, ošetřují se
choří. Nad tím známá allegorie milosrdenství: žena
kojící děcko vysílené žebračky.
Humbert
Humberto
Viktoria
4
article
= Karazinovy ruské karty. Carská továrna
na karty v Petrohradě vydala právě novou hru ka-
ret, zhotovených dle návrhu slavného ruského ma-
líře N. N. Karazina. Kostky znázorňují Poláci. Tou-
šem jest polský erb se starobylou přilbou. Král jest
starý polský bohatýr, vousatý, se starobylou přilbou
na hlavě a s kopím v ruce. Královna jest čiperná
Polka, shlížející se v ručním zrcádku. Spodek jest
mladík v národním kroji z červeného sametu, vrou-
beném kožešinou a kouřící z dýmky. Srdce předsta-
vuje Velká Rus. Touš znázorněn štítem, spočívajícím
na žezle a nad štítem zvedá se ruský orel. Králem
jest ruský bojarin, královnou bojarka s kokošníkem
ve vlasech, sokolník pouštějící sokola jest spodkem
Kříže znázorňují Malorusové. Touš tvoří trofej, sklá-
dající se ze štítu, šavlí a kozácké čapky. Králem jest
kozácký hetman, královnou mladá kozačka s věn-
cem polních květů ve vlasech. Spodek jest mladý
kozák v občanském kroji s kosou na rameni. Piky
znázorňují národové asijští. Za štítem touše spatřu-
jeme toulce a kinžal. Králem jest chán, královnon
krasavice z haremu v orientálském kroji s papouškem
na ruce. Spodkem jest otrok, nesoucí na míse ko
vový džbán a koflík. Ostatní karty ozdobeny jsou
krajinami a jinými příznačnými motivy polskými,
velkoruskými, maloruskými a asijskými, provedenými
v barvách.
= Znamenitý tělocvičný výkon. Z Ann
Arboru, Mich., se oznamuje: Charles E. Dvořák z
ústavu Lewisova v Chicagu, jenž už několikráte se
vyznamenal ve výkonech tělocvičných a nedávno
překonal světový rekord pod střechou při skokuo
tyči do výše 10 stop a 10 palců, vykonal onehdy při
cvičení skok do výšky 11 stop. Cvičitel Fitzpatrick
Karazinův
N N
Karazin
Polák
Touš
Kříž
Malorus
Pika
Arbor
Mich
Charles
Dvořák
Lewisův
Fitzpatrick
Petrohrad
Chicago
5
article
vykládá to za tak dobrý skok, jako 11 stop a7
palců pod šírým nebem. Praví, že jest naděje, že
Dvořák dostihne velmi blízko světový rekord 11 stop
a 101/2 palce, kterou dosud drží nepřekonánu Clapp
v Yale.
= Povedení »krajináři«. Pařížská policie
zatkla těchto dnů pětičlenné taškářské družstvo, je-
hož účastníci spáchali v posledních několika měsí-
cích neméně než sto krádeží vloupáním v okolí Pa-
říže. Po způsobu mladíků, kteří provozují krajinářské
studie v okolí Paříže, procházeli se tito výtečníci
v sametových kabátcích a velkých širácích, opatřeni
skříní na barvy, stojanem a skládací židlí. Svoje
»umění« provozovali vždycky za dne. Dopoledne
odebrali se dráhou do nějaké villové osady v okolí
Paříže, kde se stavěli, jakoby hledali nějakou ma-
lebnou partii. Skříň na barvy těchto povedených
»krajinářů« obsahovala úplný výběr zlodějských ná-
strojů. Skládací židli a stojan postavili jen tak na
oko, a sice na místě, jež zvláště hodilo se ku pozo-
rování domu, vyhlédnutého k vykradení. Jakmile se
přesvědčili, že dotyčná villa jest neobydlena, dali se
obyčejně dva neb tři »do práce«, kdežto čtvrtý stá
na stráži a pátý zcela klidně na svém místě »skiz-
zoval«. Pokoje prohledány a vše, co cenného, ukra
deno. Lup složen do pěti balíčků, pro každého účast
níka jeden. Avšak před nedávnem vzbudili tito »kra-
jináři« podezření detektivů, jimž po bedlivém pátrání
podařilo se, překvapiti celou tu čistou společnost.
právě když plenila jednu villu v Saint Cloudu.
Dvořák
Yale
Paříž
Saint Cloud
6
article
= Dělový náboj z roku 1870. Zvonař
skému závodu Jauckovu v Lipsku bylo těchto dnů
dodáno drážďanským arsenálem jedenáct dobytých
francouzských děl z roku 1870 k roztavení; měly
z nich být ulity tři nové zvony pro vojenský kostel
v Drážďanech. Osm děl bylo již roztaveno beze vší
nehody. Avšak když minulého pondělka přikročeno
k roztavení devátého děla, vážícího 18 centů o ka-
libru 130 millimetrů, vybuchl prachový náboj ještě
v něm zbylý s hrozným hromovým třeskem. Nejen
okna tavírny, ale i okna sousední tovární budovy
byla tlakem vzluchu rozbita. Majitel závodu Jauck
malou chvíli před výbuchem náboje podíval se do
děla, aby zkoumal pokrok tavení, unikl tudíž jen
pouhou náhodou smrtí. Ostatní děla k vůli opatr-
nosti budou tavena za městem. Kterak bylo možno,
že ve starém děle zůstal ještě prachový náboj, dlužno
teprve vyšetřit.
= Z jarmarečního zákulisí. Na výročním
trhu ve Vaugirardu u Paříže ukazoval majitel kočov-
ného musea mimo jiné trpaslíka, jehož vydával za
nejmenšího člověka na světě. Tento trpaslík, 24letý
Charles Roussin, má vskutku výšku toliko sedmde-
sáti centimetrů. Kromě něho ukazován v tomto museu
rarit jakýs »divoký muže, tetovaný od hlavy až
k patám červeně a modře, s diademem z pestrého
peří na hlavě a mladá Indianka s poetickým jmenem
Rita. Tento »divoký muž«, o němž majitel boudy
tvrdil, že je to poslední potomek královské rodiny
jmenoval se vlastně Ernest Boutoille, 18letý mladík
bez zaměstnání a bez obydlí z Montmartru, jenž za
dva franky denně představoval nejen »divého muže«,
ale i Indianku, prý levobočku jakéhos radže, jenž
byl Angličany zbaven své říše. Trpaslík Charles
Roussin spal v noci na jevišti, na němž se ve dne
ukazoval, »divoch« Boutoille pak pod jevištěm.
Onehdy v noci, když jeho soudruh spal, připlížil se
Zvonař
Jauckův
Roussin
Rita
Boutoille
Angličan
Lipsko
Drážďany
Vaugirard
Paříž
Montmartre
7
article
k němu Boutoille a ukradl mu z kapsy jeho spodků
částku 435 franků, veškerou to úsporu nebožákovu
za čtyři leta. Dostávalť trpaslík toliko 30 centimů
denně! Boutoille dal se na útěk, ale byl již po ho-
dině zatčen v jakés krčmě. Když jej zatkii, měl při
sobě jen nepatrnou částku peněz. Na to provedena
policejní prohlídka v boudě. Když si komisař pro-
hlédl průkazy vyvolavače, 24letého Gabriela La-
croixa, shledal, že se ani jediněkráte nedostavil k od-
vodu a dal jej rovněž zatknout.
Gabriel
frank
8
article
Zemřelí v Praze.
Dne 20. dubna 1900. JUDr. Wanka Fran
tišek šl. z Rodlova, advokát, 69 roků, 554-I. Streu-
blová Anna, vdova po hostinském, 68 roků, 426-II.
Budkovská Anežka, dcera truhlářského pomocníka,
4 měsíce, 115-VI. Piffl Čeněk, c. k. vrchní policejní
komisař, 77 roků, 631-II. Pollak Jakub, učitel fran-
činy, 62 roky, 1007-II. Štětinova Anna, dcera obuv-
nického pomocníka, 3 roky, 229-V. — Ve vše-
obecné nemocnic1: Čiháková Kateřina,
26 roků. — U milosrdných sester: Fast
František, nádenník, 40 roků. Souček Jan, 24 roky.
— V dětské nemocnici: Balý Václav,
11 měsíců a 6 dní. Knobloch Jaroslav, 2 měsíce.
Šusterova Julie, dcera úřadníka, 41/2 roku. —
V chorobinci: Jankovský Rudolf, kotlář,
70 roků.
Dne 21. dubna 1900: Malá Rozalie, vdova
po tiskaři, 77 roků, 1516—II. Slezákova Marie, dcera
obuvníka, 1 rok, 658—VII. Linhartova Antonie, dcera
trafikanta, 6 roků, 104—I. Hnůp Bohumil, syn ná-
denníka, 11 měsíců, 900—I. Šimková Terezie, vdova
po správci, 95 roků, 1642—II. — U milosrdný ch
sester: Nejedlá Marie, manželka dělníka, 60 roků.
Hoškova Anežka, posluhovačka, 50 roků. Henich An-
tonín, truhlář, 53 roky. Přenosilová Terezie, vdova
po pekaři, 69 roků. — V dětské nemocnici
Jarova Marie, 21/2 roku. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Herrmanova Anna, služka, 31 rok. Mikeš
Florian, tesař, 66 roků. Rezková Františka, manželka
zedníka, 49 roků. Pichler Jan, strojník, 74 roky. Pí-
secká Josefa, služka, 22 roky.
JUDr
Wanek Fran
Anežka
Piffl
Pollak
Jakub
Štětinův
Anna
Souček
Jan
Knobloch
Šusterův
Julie
Slezákův
Marie
Linhartův
I Šimková
Hoškův
Přenosilová
Mikeš Florian
Rezková
Pichler
Josef
Praha
Anno
Čiháková Kateřina
Fast František
Balá Václav
Malá Rozalie
Antonia
Hnůp Bohumil
Nejedlá Marie
Henich Ana
Jarův Marie
Herrmanův Anno
9
article
Král. české zem. divadlo v Praze
Král. české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
Dnes ve středu 25. dubna.
Začátek o 31/4 hod
Lidové představení.
Perníkova chaloupka.
Začátek o 7. hodině.
201. hra v předpl.
1. čtvrtka.
Král
Perníkův
Praha
národní divadlo
10
article
Kupec benátský.
12
article
vlnka sensace v sobotu, a dnes ráno pouze několik ne-
jasných řádek drobounkým tiskeml
»Oh, to je ohavné! Pomsta ubožačky byl
theatrální a podlá, ale což onen muž, nechť je kdekoliv?
Co si myslí o sobě nyní, se svými milliony a svou vraž-
dou? Ano svou vraždou, neboť co je to jiného ?«
Za hodinu na to zvonila Glory u malého domku
v St. John's Woodu, v němž hořejší záclony byly spu-
štěny. Mřížka u zahradních dvířek se odšoupla a roz-
cuchaná hlava vyhlédla.
»Co je libo madame?«
»Což mne neznáte, Lizo?
»Božínku, ano, slečno!« a dvéře se okamžitě ote-
vřely; »ale já jsem se bála, že jste některá z těch
zpravodajů a já mám nařízeno, neodpovídati na žádnou
otázku.«
»On zde tedy byl?«
»Pán bůh chraň, ne, slečno! On je na své cestě
na pevninu. Ale jeho přítel tu byl a všecinko hezky
upravil — to musím říci o tom pánovi.«
Glory cítila, jak se v ní zvedá žluč; bylo cosi po-
nižujícího, skoro nečestného právě v loyalnosti Drakova
přátelství.
»Myslil si, že vás Liza nezná, slečno, a já jsem
byla v hudební síni v úterý večer! Doufám, že mi od-
pustíte tu smělost, a já jsem se smála, a neřekla bych
to, ale setřela jsem také pár slziček. Je-li vše spořá-
dáno? Ano, svědci a ohledávač mrtvol a všecinko. Bude
to ve dvanáct hodin, tak si můžete pomysliti, že mám
plné ruce práce. Ale snad byste se chtěla na ni podívati,
na chudinku! Jděte nahoru slečno, a pozor na hlavu;
není tam teď u ní nikdo, jen její přítelkyně.«
bůh
Liza
St . John ' s Wood
13
article
Glory zpívala onoho večera s nadobyčejnou živostí
a půvabem a byla opět a opět vyvolávána. Když se vra-
cela domů v kočáře, snažila se prožíti znovu minulý den
— každičký krok, každý pohyb, událost, každičké slovo,
až k onomu vítěznému »Já«. Její myšlenky rozhoupaly
se jako na perách drožky, avšak ohlušující aplaus obe-
censtva v ně vrazil, a tu jí bylo upamatovati se, odkud
přichází. Cítila ještě ono tlučení na svých prsou, ano cí-
tila i fialky, jež rostly u kaluže. Řekl jí, aby se vzdala
všeho, a bylo neobyčejné zachvění v myšlence, že snad
jednoho dne zničí sebe a všechny své ctižádosti, a -
kdož ví, co potom?
Tato nálada potrvala až do pondělí ráno, kdy seděla
ve svém pokoji a oblékala se velmi zvolna a usmívala
se na sebe v zrcadle, když vešla služka, Londýňačka,
s novinami, jež poslal její pán nahoru, protože je v nich
obšírná zpráva o svatbě.
»Chrám Všech Svatých byl naplněn vznešenými vě-
řícími, mezi nimiž byly mnohé vynikající osobnosti ze
světa politického a společenského, mezi nimiž i otec že-
nichův, vévoda z — a jeho bratr markýz z —. Palmová
brána přepinala hlavní loď u vstupu do presbyteria,
věnci ze vzácných květin bylo ověšeno mřížoví krásné
mezistěny. Oltář a desky s desaterem byly skoro zastí-
něny guirlandami z exotických květin, jež visely nad nimi
a na sloupech kolonády, a křtitelnice a obětnice bylyv
pravém slova smyslu zasypány v drahocenných a půvab-
ných květech.
Křestan.
369 —