1
article
k pronikavé činnosti. Prvním úko-
lem parlamentu bude volba kvoto vé
deputace.
Z poslanečké sněmovny belgické.
Z Brusselu, 24. dubna. (C.-B.) Ve
sněmovně poslanců pokračovalo se v debatě
o vysvětlení Lorandovy interpellace stran
ukrutností, spáchaných na domorodcích v mon-
gallské provincii konžského státu. Ministr za-
hraničních záležitostí četl list, který obdržel
od generálního sekretáře konžského státu av
němž se odpovídá na útoky, učiněné ve sně-
movně, jakož se poukažuje na výtečné vý
sledky civilisačního díla v konžském státě.
Ministr zahraničných věcí vyslovuje pak
uznání důstojníkům, kteří k tomuto dílu při-
spěli. (Souhlas na pravici.) Poslanec Colfs
(ze strany neodvislých) pravil, že agenti po-
pravujíce domorodce prováděli, co předsta-
vení rozkázali. Řečník žádá, by se důstoj
níkům zakázalo chodit do Afriky. Poslanec
Vandervelde (socialista) staví na pranyi
vykořistovací systém, obvyklý v konžském
statě.
Útočí pak ostře proti králi, táže se
přejímá-li vláda zodpovědnost. Hr. Uř se
míní, že zprávy Lorandovy a Van
derveldovy se musejí zevrubně pro-
zkoumati.
Válka jiho-africká.
Z Marseitlu, 24. dubna. (C.-B.) fnženýr
Leon, který zástupuje v Tránsvaalu doly cren
zotské, přibyl sem a podal jednomu žurnalistovi
zprávy o svém žránění na levém oku, ježsi
ütížil při bömbardováni Kimberleye dne 12. ledna.
Poukázal, jak výtečnými střelci i dělostřelei
jsou Burové, kteří ztratili jenem 6000 mužů
z těch asi celkém 600 mrtvých, kdežto žtráty
Afgličanů destupují výše 40.000 mužů. Le c
má za to, že se Burové omezí jen na obranu
a po případě že upustí i od Pretorie a ustoup
de nepřistupných hor.
Vandervelde
Lorandův
Leon
Burová
Pretorius
Brusel
Afrika
Hradec
poslanečký sněmovna
Colf
2
article
Kdyby se Angličáné rozhodli pro annexi,
měli by zapotřebí asi 150.000 mužů k obsazení
země, ale mír by tím nebyl nikterak docílen
Ponebí jest prý pro Evropany i pro evropské
k6ně vělice nepříznivě. Zakročení Evropy musí
sé omeziti na to, aby bylo zabráněno porubání
málého hrdinného národa, jehož velikost poznati
lze nejlépě z toho, že neužil repressálií vůči
Pörtugalsku, ačkoliv toto dovolilo Angličanům
průchod Beirou. Evropa nemůže zvěděti pravdu,
pohěvadž Angličané zachycují telegramy. Leon
označil generála burského Botha, jako velic
šikovného, kdežto o geherálech anglických se
vyslövíl nepříznivě.
eZ Londýna, 24. dubna. (C.-B.) Dle
úřadních zpráv bylo u Wepeveru od 9. až
do 14. dubna na straně anglické zabito 3 dů-
stojníci a 18 mužů a 14 důstojníků a 86 mužů
bylo zraněnb. Ztráty vojů Meth ue n o v ý ch
posilovaly. Nedbala jich a i teď nebyla příliš
sklíčena, plakala sice, ale těšila se, že bude již
nerozlučně žíti se svým miláčkem. Vždyť siji
teď přece vezme, když mu povila synká.
Vzpomněla si na umírající ptáče. Zachvěla
se a všecka byla poděšena a znepokojena. Nen
to známení, předzvěst nějakého neštěstí?
Evropan
Angličan
Leon
Both
Evropa
Beira
Londýn
3
article
Závinula pečlivěji své dítě do sukně, při-
tiskla je k sobě a nedbajíc padajícího sněhu,
odhodlaně si razila cestu zahraženou místy vyso
kými návějemi.
A když za tmy před městem rozbalovalu
v náručí pleny, aby podívala se na ztichlé dítě.
vytřeštila oči a se zoufalým spěchem odhazo-
vala hadry, aby lépe viděla v jeho promodralý
obličej. A háhle vykřikla:
»Matko Kristova, vždyť on nedýchá.«
Rozhledla se poděšeným, ulekaným, vlhkým
okem, kam by se měla uchýliti a shlédnuvš
železniční násyp, kde bylo pod planou hruškou
místo poněkud chráněné, dopotácela se nan,
schoulila se ke kmenu stromu, rozložíla n
klín své mrtvé dítě, které se jala zadychováním,
pláčem a nářkem kříšiti.
»Pepíčku, Pepíčku, můj broučku, což mne
neslyšíš?« volala úpěnlivě. »Usměj se, otevři
očička.« Ale dítě nepohnulo ani brvou. Líbala
jeho chladné rty, hladila líčka a dosud nechtěl
se zbaviti naděje, že se jí podaří přivěsti je
k životu.
A sníh padal zvolna, hustě, nepřetržitě
vrstva jeho rostla každou chvíli.
Ubohá žena neeftila, že je silně zasněžena.
že pláčem, bolestí, únavou, lítostí a strachém
před budoucností zmožena usíná, aby se víe
neprobudila. — —
Kristův
Pepíček
4
article
obnášely Zwardskopfonteine dne 20. dubna 9
mrtvé a 11 raněných a u Dewettsdorpu dne
20. dubna 10 ráněných.
Z Londýna, 24. dubna. (C.-B.) Mariál
Roberts telegrafuje z Bloemfonteinu
s datem včerejším: Brabant a Hart obešli
včera postavení nepřítele, který hleděl překaziti
pohyb k severu, a zahájili heliografické spojení
s Delgatzem, který sděluje, že vše je
v pořádku.
Ztráty Brabantovy a Hartovy ob-
nášely v neděli a včera 14 raněných. Včera od-
poledne o 1. hodině stáli asi osm mil jižně o
Wepeneru. Divise 11. za velení P ole-
carewova a obě Frenchovy brigády
jízdy dospěly včera odpolédne do T weede-
Gelaku bez vážného odporu a zahájily helio-
grafické spojení s Ründlec m.
Jizdní pěchota za velení Hamiltonov
obsadila včera vodovody u Sannalportu. Ježto
nepřítel měl sousední pahorky dosti silné obsa-
zeny, byla vyslána 9. divise na posilu Hami-
tonovi.
Brigáda M axwallov a postupovala včera
na východ a zaujala beze ztřáty kopce, s nichž
se ovládá most přes Modderu u Krantz-
kraalu, důležitou to dopravní pomůcku, jíž
byle v posledních třech nedělich Bury hojně
používáno.
Z Löndýna, 25. dubna. (C.-B.) »Reute-
rova kancelář« oznamuje z Maseru ze dne vče-
rejšího: Burové učinili dnes, chráněni střelbou
ze čtyř děl, prudklý útok na severní
část posice Dalgatyovy, ale byli odraženi
Burové obsadili pak nížinu a udržo-
vali střelbu z ručnic na velkou
vzdálenost po několik hodin. Od Dewett-
dorpu slyšeti bylo opět střelbu z d ěl
ávšak nie neňasvědčuje, že by anglické vojsk
býlo postoupilo.
Roberts
Hart
Brabantův
Hartův
Burová
Londýn
Bloemfontein
Bura
Reut
Dewett
5
article
Denni zprávy.
Denni zprávy.
K dnešnímu číslu přiloženo jest po-
kračování románu anglického spisovatele
Halla Caina „Křesťan“, str. 369—372.
— Nesedneme na lep. Národní odpůre
naši skutečně byli tak naivní domnívati se, že
nás svými svůdnými melodiemi o národním
smíru zmatou. Však šťastnou náhodou známe
tu starou píseň německé Loreley, jež by nás
ráda uchvátila ve svou náruč, stáhla dolů pod
hladinu, odkud bychom se více nevynořili na
povrch. Pro to, že za včas prokoukli jsme
hru, jež jiného neměla účelu, než chránit
většinu německé české země před »českou ná-
kazou« a v českých a smíšených hrajích ger-
manisovati pod firmou zájmu státního, je nyní
oheň na střeše. Tak na příklad durdí se
»Neue Freie Presse«: »Muší býti kon-
statováno, že zpáteční pochod Čechů na
basis jazykových nařízení, který po tolikerých
projevech smířlivosti, po tak kruté práci v zájmu
národní shody, jako by na daný povel byl pro-
veden, je případ neslýchaný. Nevyrovná se mu
ani nestoudná zrada, kterouž v roce 1890 bylo
zmařeno tehdejší vyrovnání. Stoastokrát opako-
váno na české stráně: »Chceme vnitřní úřadní
jazyk český!« A nýní, když vláda Čechům po-
dává vnitřní češtinu, docela v rozměru, v jakém
to učinil Badeni, toť se ví, zároveň s ohledem
na oprávněné požadavky německé, vztyčuje
Češstvo opět prapor oboujažvěnosti též v jednání
zevním, a dr. Päcák prohlašuje: Národní smí
předpokládá dvojí: především urovnání jazyko-
vých poměrů a potom urovnání otá z ky
státoprávní. Nyní, kdy shoda dala by
se docíliti, jde pojednou zase o — státní právo.
Hall Cain
Čecho
Baden
doktor
Päcák
Loreley
anglický spisovatel
Neue Frei Presse
6
article
Co to znamená? Novou obstrukci, nové ochro-
mení parlamentu, novou krisi, nové vydání
všech lidských práv libovůli vládní a stagnaci
veškeré hospodářské, kulturni a blahovolné
činnosti státní! — — Co tu zbývá? Nic, nez
vyčkati, jak se při výbuchu dynamitové patrony
dařiti bude ohňostrůjcům. V paměti vrstev-
níků nechť ale utkví vědomí, že beze vší zevní
příčiny, aniž by se mohla Němcům nejmenší
činiti výtka, příkré přerušení snah smiřovacích
zaviněno bylo výhradně jen Čechy. — Tolik
vídeňský lišt. My naproti tomu prohlašujeme,
připominajíce, že to, co z osnovy nového jazy-
kového zákona jsme uveřejnili, je auténtické
a v tom že nedáme se my a naši přátelé mý-
liti ani vládním »Fremdenblattem«, že v ja-
zykovém nařízení Badenově nikde není řeči
o zvlášť dosazených úřadnících, jejichž po-
vinností by bylo podání v druhém zemském ja-
zyku překládati a rovněž tak činit s vyřízeními.
Prohlasujeme dále, že v Badenových nařízeních
nikde se nedělí země tato na pásma. Že nikde
tam řeč o národnostním ohraničení okresů a že
Badenova jazyková nařízení pro Mořavů od
českých v ničem se neliší. Však ani Němci ne-
stojí na basis osnovy, jak jsme ji uveřejníli a
jak ji vypracovala vláda. Nechť si přečte
»Neue Freie Presse« včerejší »Bohemii«,
která hlasitě protestuje proti obsahu jazy-
kového zákona Koerbrova, která zodpovědnost
před dějinami a německým genlem svaluje na
ty, kteři opováží se dekretovat, »žel v uzavřeném
německém území musí býti česká podání vůbec
přijímána.« S kým má býti uzavřeno přiměří
národní? Snad ne s »Neue Freie Presse« a ně-
kolika zbohatlými veličinami z bývalého standl-
marktu«, kteří o něm za každou cenu horují
již proto, že národnostní boj porušuje trávení!
Němec
Čecho
Fremdenblatt
Badenův
Neue Frei Presse
Bohemia
Neue Frei Presse
7
article
Máme za to, že s německým lidem a jeho zá-
stupci. Nechť ale neposlouchá »N. Fr. Přessee
pouze to, co mluví zástupci naši, nýbrž také
to, co prohlašují zástupci Němců. A je skutečně
»N. Fr. Presse« do té míry již na mozku
zpražena, domnívati se, že nalezne se pří-
slušník českého národa, který by hněvivě ne-
zatřásl žerdí s Gesslerovým kloboukem německé
Staatssprache a neshodil tuto neřest, která jíž
tolik zla způsobila, do bláta? A co slyšíme na
sněmu každý deh? »Buď Staatssprache nebo
Rakousko!« »Od zákonného prohlášení němčiny
za jazyk státní neupustíme za žádnou cenu!«
atd. atd. A jsme snad rušiteli míru, že vrátili
jsme se za svou starou, bezpečnou hradní zed,
když vláda také nám předkládá recepty na za-
vedení národního smíru a když ti, s nimiž
se máme smířit, takovým způsobem nás vítají
ve svou »politickou náruč«? Ne, ne! Konee
ošemetné hry. Žádáme satisfakci za
17. říjen a dokud se nám jí nedostane,
napneme všechny síly, aby jakýkoli
konstituční život v tomto státě byl
nemožným.
— Vypovídání rakouských příslušníků
z Pruska neustává. Nejsou vypovídáni jen
jednotlivci a jich rodiny, leč hned celá sta
spořádaných, ničím proti pruským zákonům ne-
provinivších se lidí. Jedinou vinou jejich jest,
že jsou národnosti české, neboť jedině Češi
jsou vypovídáni. Na interpellace, které ve příčině
této podali čeští poslanci na říšské radě i v de-
legacích, odpovědéno jen vyhybavě, vzdor urči-
tým, v interpellacích uvedeným faktum. Vypoví-
dání děje se dodnes nepřetržitě. Záhadné bylo,
že vídeňská vláda klidně k tomu přihlíží. Nyní
však dovídáme se o věci této něčeho, co pře-
kvapí celou českou veřejnost: Pruská
vláda vypovídá rakouské přísl uš-
níky ze svého území vždy po před-
chozím dorozumění se s vládou
Přessee
Němec
Gesslerův
Čech
jítlegace
Rakousko
8
article
rakouskou! O každém jednotlivci, který
má býti vypovězen z Pruska, referuje se úřadně
pruským úřadem do Vídně, a kdyžojde
přisvědčivá odpověď, teprve jest
dotýčný rakouský příslušník vy-
povězen, po případě ihned uvězněn a ná-
silně pod četnickou dohlidkou vyvežen na
hranice. Toto celé opatření — dorozumívání se
pruských úřadů s rakouskou vládou — děje se
výhradně jen ve příčině občanů národnosti
české, eventuelně polské. — Tímto jest tedy
vysvětléno klidné přihlížení vídeňské vlády ku
nezákonnému vypovídání rakouských občanůz
Pruska, kteří z ohledů administrativních musí
opustiti místo, kdež poctivě se živili. A účel
tohoto neslychaného a neuvěřitelného jednání
vídeňské vlády? Pruská vláda obává se, že
přibýváním českých, po případě polských děl-
níků mohly by vzniknouti národnostní třenice,
a poněvadž vidí, že třenice tyto nejsou státu
rakouskému ku prospěchu, proto prosadil vídeň-
ský německý velevyslanec u rakouské vlády
vypovídání Čechů z Pruska, zajistiv si takto
souhlas vídeňské vlády. Tato vyhradila si jen,
že musí předem oznámeno jí býti, kdo bude
vypovězení To jest tedy příčina, proč nezodpo-
věděny přímo interpellace českých poslanců,
proč dáváný odpovědi vyhybavé. Rakouská vláda
byla by musila říci: děje se tak se souhlasem
mým. Toto jest opět jeden dálší důkaz, že ví-
deňská vládá kde jen může potírá příslušníky
národa českého a pomáhá proti nim i tomu
»příteli«, který oloupil ji o Slezsko a připravil
Hradec Králové.
— Řeč poslance JUDra. B. Pacáka
o jazykové otázce, pronesená ve schůzi sněmu
království českého dne 23. t. m., vyjde co nej-
dříve ve zvláštním vydání tiskem.
— Osobní. Koncipista ve státním a dvorním
archivu II. třídy, p. Václav Kratochvíl, jmenován
bvi koneipistoů 1. třídv.
Čecho
JUDr
B Pacák
Kratochvíl
Prusko
Vídeň
Hradec Králové