1
masthead
26. ledna 1900.
2
masthead
Přiloha „Národních Listn
6
article
Česká literatura.
V nedávném čísle růžové francouzské »Revue
ies deux mondes« pan Brunetiěre uveřejnil úvah
literatuře evropské XIX. století. Konstatuje
nezi jiným — věc dosti jinak známá — ž
století XIX. rovnoprávně do koncilu evro
áteh literatur připuštěna literatura ruská; kon
atuje však také, že nejméně v Evropě pronikli
visovatelé ruští (jako Turgeněv a j.), kleří ži
na západě a tvořili dle velikých vzorů západ-
ních. Totéž lze pozorovati i u autorů, »do E
npy přijatých«, jako Puškina (pan Brunetičre
še Pouchekine) a j., vzhledem k některým
jjieh pracem. Mnohá totiž krásná jejich prác
— ovanuta-li duchem západním — ztratila se
v literatuře evropské, Puškina teprve Oněgin
erropeisoval.
Pan Brunetiěre řeší tu ovšem starou zá-
badu, lileratura světová či národní; a řešíji
mnthesí. Teprve dílo, které na sobě nese peče
něho národa, z něhož vyrostlo, kleré projadřuje
dy, jež národem hýbají, kleré po lává obran
mykův a snah svého národa, teprve dílo takové
sává se schopným býti přijato do onoho st
vybraných stálie, do oné četby vrchních desiti
tise a nejvyšších čtyř set. Článek jeho —
tebas obšírný — je přece stručnější, než by-
chom dle rozsáhlého thematu očekávali; ale
vyčerpává látku skoro úplně.
Pravím — skoro úplně. U pana Brunetiěra
schází literatura česká. Možná, pan Brunetiěre
j nezná; možná, pan Brunetiěre jí nechce znáti.
Obojí příčina, zdá se, tu se střetla. Má právo
již literatura česká, aby zasedla v areopagu
svropském? Má právo literární historik prošlého
stolotí ji ignorovati?
Brunetiěre
Turgeněv
Puškin
Brunetičre
Pouchekine
Oněgin
Brunetiěra
Evropa
7
article
Jakousi odpovědí k tomu by měl býti sva-
zek, před námi ležící. Je to poslední díl » České
poesie XIX. věku«, vydávaný spolkem Májem.
K veliké Albertově anthologii překladů z češtiny
pro foro externo dostává se nám Májem rovněž
oběírné anthologie pro foro interno. Z ní se do-
vdáme, že z 5000 asi veršovců českých minu-
liho věku jen asi 90 bylo pravých básníku
t těch devadesátí prosívá jich naše anthologie
sotva 20 mezi básníky prvního řádu a mez
Jmi 20 jen asi šest označeno za nejlepší.
Šost jmen z 5000 — voila tout.
A z těch šesti jmen — Mácha, Hálek,
Neruda, Vrchlický, Čech, Zeyer — pan Brune-
fěre nepřijal jediného do svých seznamů ; z nieh
tidného neuznává vlivným na věk XIX., z nich
žádného nepokládá za výrazného representanta
čoského národa v zápolení světovém. Ani je-
diný? Literatura naše není ještě »Evropy
sehopná«, děclassé, literatura druhého řádu,
jako černohorská nebo albánská?
Bylo by potřebí, aby někdo z našich lite-
rárních historiků provedl po vzoru páně Brune-
běrově přehled české literatury věku
XIX. Bylo by jistě zajímavé, k jakým výsledkům
by došel a jak by se jeho práce kryla s »Če
tkou poesii«.
ne Dixi.
Mácha
Hálek
Neruda
Vrchlický
Čo
Zeyer
Brun
Dix
Evropa
8
article
České splsy-
* Josef Holý: Vašíček Nejlů. Básnický
hgment ztraceného člověka. V Praze u Grosman
1 Švobody. 1899
Konečně zas přece něco. Něco zase z vyšších
Mubších tónů, nežli je unylé, bolné, líbezné, ale tak
nálo obsažné toužení našich mladých duší lyrických
tisní omezeného života nebo hnusem orgií rozji-
třených,
Čekali jsme dychtivě, jak bude vypadati Faust
naší nejmladší generace. Bez Fausta není tábor duší
celý, něco zůstalo zamlčeno. Mácha přinášel Fausta
ale smrt mu zamkla ústa, než ho mohl zapětí. Ne
beský ho zapěl, to je velká jeho sláva, ale ten Faust
nechodí po zemi a zvláště ne po zami české; Ne-
mda mu dal promluvili jen v drobných úryvcích.
V áplnosti své zpovědí se zjevil zas teprve u Čecha
(Pravda, Modlitby k Neznámému. Šotek), u Vrchli-
ckého (dlouhou řadou sbírek rozjímavých, pak v Tvar-
fovském, ale vzhledem k nahromaděným záhadám
lkova vlastního subjektu jen částečně), u Zeyera
(Dom u tonoucí hvězdy. Jan Maria Plojhar). Po reakci
chlášené Macharem vzal na se vyzývavou masku
lezohledného satanismu u St. Neumanna, ale jen
dtobnější lyrikou. V celé síle i šířce myšlení i cítěn
mladého intelligenta českého z konce stoleti vyvřel
louto básní, Vašíčkem Nejlovým.
Holá
Vašíček Nejl
Grosman
Faust
Mácha
Čecho
Šotek
Vrchnout
Zeyer
Jan Marius Plojhar
Machar
Nejlův
Praha
Švoboda
Dom
St . Neumann
9
article
Shledáváte v něm vady? Zcela přirozeno. Fanst
je člověk, a ten je vždy nedokonalý. Kromě Lenau
ova Fausta jsou všecky ostntní z části podařeně
z části nepodařené fragmenty, i Faust Goethův. Ale
boršíte se, odsuzujéte? To už není přírozeno, leda
by se dokázalo, že jmenovaná khiha není vůbe
knihou opravdově básnickou a životní. Slavné jméno
Faust se nešmí bráti nadarmo při lecjaké básni.
Zařaďujeme-li Holého báseň tím způsobem, jak svrchu
pkázáno, hlásíme se za to k zodpovědnosti.
»Vašíček Nejlův« je přese všecky vady a vý-
střednosti, které se najdou, básní hluboce životní.
Vní se chvěje celá duše básníkova se vším obsahem
myšlenkovým, citovým i snahovým. Chvéje se
prudce, vášnivě, neutišitelně, zoufale. Je výslednicí,
závěrem, účtem dosavadního života básníkova, vý-
razem náruživé touhy rozřešiti svou otázku lidskou,
z říše záhad melafysických palčivě naň dorážející,
aby na základě jejím mohl začíti budovati novou
fási života.
Lenau
Faust
Faust Goethův
Nejlův
10
article
Takový rozvrat nastává aspoň jedenkráte v duši
každého člověka, jenž metafysické otázky opatrně
neobešel. Je to příznakem každého ducha bádavého
a filosofujícího, že na přechodu z mládí do zralého
mužství upadne v bouři, v níž praskají pevné zásady.
fii se názor náboženský a celá podstata lidská i se
zíklady štěstí budoucího se zachvívá.
Takové houře výrazem je Holého báseň. Její
individuální zvláštností jest, že znamená bouři nad
obyčej silnou, jaké nebývá každé mládí schopno
a že jest výrazem té bouře velice slupňovaným,
lezolledným, smělým, náruživým a drsně upřímným
Oa na křehkou lodičku té jediné básně naložil
všecko své zboží, i nejchouloslivější i nejdrahocen
nější, a vydal se sní v nebezpečný zápas s vino
bitím nelitostného oceanu živola. Jeho situace je lu
mozhodně tragická. On se stroskotá, nezasvítne-li mu
na druhém břehu maják harmonického, zdravého
přesvědčení. Za takové situace je malicherná každá
povrchní chvála i hana, ale porozumění ho posilní.
11
article
Českému celku nemůže takový zjev literární byt
něčím lhostejným. Vždyť se tu nezmítá nad zejfcím
hlubinami jenom Holý, to zde pluje mladá cesk
duše, dědie krve silného venkova, jehož duševní půda
se tu na básni svého syna ukazuje býti otrávenou
hlubokým, nesmířitelným bolem, duše, která v ob-
sahu svém unáší všecky dojmy, jež jí vštípilo naše
vychování školní, vychování náboženské, národní
společenské, literární i filosofické, jejíž plavba tedy
ukazuje směr, kam nynější poměry zahánějí duši
našeho národního budoucna.
Umění je dle Fr. Krejčího pudová änticipace vývoje.
S toho stanoviska si máme poesie našich mladých
dobře všímati. Báseň, jako je Holého, není výrobek
celoživotní filosofie, pracovaný za pomoci schladlého
logismu. »Vašíček Nejlů« je báseň umění silně pudo-
vého a mechanismus bezděčně tvůrčí zde tolik vládne,
že dovede flumočiti i těžko chápatelné hovory duše
šílené. Čtení té básně je z té přičiny velice nesnadné
a potká se jistě často s odporem.
Cesty této duše autorské nebyly všední zábyvky
její stopy ve vývoji mládí jsou krvavé šlépěje, jej
Holý
Vašíček Nejl
12
article
pohyby jsou škubavé a odbojné už od malička. Měla
už náklonnost k té expansi nespokojených tužeb
teď jen dozrála k výbuchu. Výraz tužeb těch sej
dobývá z nitra divě a surově, básník sám tím krvácí
divadlo plné úžasu a litosti skýtaje.
Umění je ventil duše národní, jsou-li individua-
lity umělecké silny.
Popatřme, co je stručným obsahem »Vašíčk
Nejlova«. Vzpoura proti zemi, proti lidství hmot
nému, obyčejnému a historickému, proti životu, mo
ráice a všem výrobkům evoluce, proti vědomí a svě
domí. Chce zavinutí, zavinutí duše, zamčení smyslů
myšlení, zavinutí duše v klubko a zasnutí v nepo-
vědomí a věčném klídu.
Takové slovo, silné a urputné, dosud u nás
nikdo neřekl.
Odkud to? pláme se. Kde se to u nás vzalo
Kde se vzaly u nás Písně otroka? To jsou zpěvy
té naší české půdy, zavlažované slzami a kypřen
prsty křečovitě se zatínajícími v beznadějném úsill
Není na světě léku tomuto bolu českému.
Český Faust nemůže neplakati krvavými slzami
mladistvý Faust musí takto bouřiti
Chtíli podávati zde obsah básně přehledem děje,
bylo by chtět zůmyslně jí škoditi. Obsah té básně
musí býti podáván s výkladem, a výklad by sám
chtěl několik sloupců. A pak poříditi takový výklad
není jen tak snadno odbytelnou starosti.
Účelem řádků těchto bylo jen poraditi čtenářům
kde najiti klidné a spravedlivé stanovisko. »Mladá
česká duše boha svého, pevný břeh nalějí a míro
hledající«, je označení toho stanoviska k básní.
Faust
13
article
Vbk.
* Prof. dr. Eduard Albert, Zdroje lékař-
ského vědění a umění. S třemi vyobrazeními
Lidové rozpravy lékařské. Redaktor MUDr. Ladislav
Haškovec, č. 1. Nakladatel J. Olto. Záslužný
podnik, popularisovati vědomosti lékařské, zahájen
timto spiskem velmi šťastně. Autor, jehož vědecké
zásluhy jsou vůbec známy, podává tu stručně nejen
způsobem snadno pochopitelným, ale i zajímavým
vývoj pokroku lékařství od nejstarších dob až k vy-
moženostem doby moderní. Poukazuje na pokroky
umožněné pitvou, zejmena pak na význam Rokytan-
ského, jenž svou pítvou chorobopisnou položil základy
nové vědy a na drobnohledná zkoumání Virchova
a na vliv lučby ve vědě lékařské až ku posledním
výsledkům zkoumání bakteriologického. Knížka koně
pozoruhodnou statí »Stav lékařský a obecenstvo«,
v němž dává výstrahu před šarlatánstvím, zmáhajícím
se v poslední době čím dál tím víc.
Robert Louis Stevenson, Podlvný
případ dra. Iekylla a pana Hyda. Z anglického
přeložil Josef Bartoš. Světová knihovna č. 133 a
134. Redaktor Jaroslav Kvapil. Nakladatel J. O tto.
Přišerně -fantastická historie, ale vypracovaná tak
přesně methodický, že se stává pravděpodobnou. Dobrý
šlechelný dr. Iekyll mění se po požití jakés tinktury
v darebu Hyda, jenž páše všechny možné zločiny, na-
čež poživ opět oné tinktury, mění se zase v šlechet-
ného dra. Ickylla. Konečně, když se Hyde dopustil
i vraždy, prostředek selže, změna osoby není více
možna a nešťastný Hyde Ickyll končí sebevraždou.
Historie ta jest vypravována v skutku vírtuosně. Pře
klad jest pěkný a plynný.
profesor
doktor
Eduard Albert
MUDr
Haškovec
J Olto
Virchův
Stevenson
Hyda
Bartoš
Kvapil
Iekyll
Hyde
Rokytanský
14
article
Otakar Červinka, Boj s kapltálem
Román. »Libuše«, ročník XXX., č 1. Nakladatel
F. Šimáček. Je to vážný román sociální, zajímavý
svým dějem i povahami jednajících osob. Žpůsol
líčení autorova jest znám z dřívějších jeho románů.
jimiž si ziskal v širších kruzích čtenářstva značné
obliby. Nový román jeho svým vážným směrem jest
s to, upoutati pozornost čtenářovu již svojí látkou.
již autor podává způsobem poutavým a zajímavým.
poukazuje na problem, jehož řešení zaměstnává tolik
vážných myslitelů a jehož rozluštění sotva tak záhy
bude docíleno.
* Edm. Lepelletier, Syn Napoleonův
Historický román, z frančiny přeložil Antonín Kou
delka. »Matice Lidu« ročník XXXIV., č. 1. Nakla-
datel dr. Edv. Grégr. Autor jest znám svými romány
a povídkami z doby napoleonské. V přítomné knize
ličí osudy věvody Žákupského, jebož žívot po pádu
olcově ode dávna poutal romantické mysle a jenž
právě těchto dnů uveden bude na scénu pařížskou
Rostandovým dramatem L'Aiglon (Orlík). Opírajes
o hojný historický materiál, dovedl zosnovati zajíma-
vou, romantickou historii, odehravající se mezi ostro
vem sv. Heleny, Paříží a Vídní
D. L. Mordovcev, Car a hetman. Historický
román. Z ruštiny přeložil Jan Wagner. »Příte
domoviny« ročník XVI, svazek 1—3. Nakladatel Edv.
Beauíort. Historické romány tohoto ruského autora
jenž po několik let býval o prázdninách pravidelným
hostem v Čechách, získaly si u nás značné obliby.
lak že náleží u nás k nejčtěnějším autorům ruským.
Romám tento líčí pohnutou dobu vzpoury Mazepovy
živými, sytými barvami s celou její divokou romanti
kou. Překlad jest pěkný a čte se plynně.
Červinka
Román
Libuše
XXX
F Šimáček
Lepelletier
Napoleonův
Antonín Kou
doktor
Edv
Grégr
Rostandův
L Aiglon
svatý . Helena
Mordovcev
Cara
Wagner
Mazepův
Nakl
Orlík
Paříž
Vídeň
Čechy
15
article
Z českých listů-
16
article
* Česká revue otiskuje v posledním čísle řeč
B. Raymana, určenou pro slavnostní shromáždění
české Akademie, »Vědy přírodní a technické na
sklonku století.« Vyjímáme ze zakončení několik řádek
vystihujících slav lidských duší na konci stolelí
»Nezabránite, že proti výstředně geniálnímu výstřelu
pouhého rozumu, pomalu se dostavuje jakožto
vyšší korrektiv zdravý cit, proti Nietzschemu veliký
Tolstoj, vedle zosobnělé síly energického Viléma Ii
tichý a přece smělý Mikuláš II. Oproti výbojnému
bohatému, rozumově zdatnému Západu stojí onen
národní slovanský zármutek, trpění a povznešenost
ducha v neštěstí, kteréž propukává ve tklivé písni
smutné — nikdy pessimistické. Veliká jest síla lidu
toho v aktu mravního sebezachování. Statistika učí.
že v bohatém Západu u Němců vypadá 311 sebevražd
na jeden million obyvatelů, ve Francií 210, u Rust
jen 30; a jak nuzně žije ten ubohý národ, kolik trp
jen v boji s fysickou přírodou! A tomu národu kyne
rozhodnouti o průmyslové vzájemnosti Orientu s Okci
dentem ! Jen altruismus k bližnímu povýšen za prin
cip společenský pomůže nám před zadušením v bo-
hatství vymožeností moderních; a kdo jest můj bližní
Každá dýchající bytost, praví Budha.«
* Jel jsem letos po Rýně, ne tak kochat se jeho
krásami, jako spíš z povinnosti, ale přes to našel
jsem dosti času věnovat pozornost památkám histo-
rickým i znamenitostem přírodním. Zažile jsem však
totéž, co se opakuje ve všech civilisovaných zemích
kde jaká sebe nepatrnější zvláštnost, o každé již na-
před dozvite se z různých Baedeckrů a vůdců tolik
delailů, a přepjaté vyličování různých půvabů víírá
se vám tak neomaleně na mysl, že dojem značně je
seslaben a jakýsi nelad zůstává v duši nísto nadšení.
Rayman
Nietzsche
Tolstoj
ia
Mikuláš II
Němec
Francie
Rýn
Rust
17
article
A což teprvé ta úprava všech těch památek. Plotů,
inserátů, kas, konirolorů, hospod, vůdců hemží se
kolem tolik, že je to věru téměř jedno, sedíter li
hradní restauraci v Hleidelbarce nebo v dvorním pivo-
vaře mnichovském.
Za to však my ještě velice máto kořislíme z přl-
rodních krás naší země a z jejich historických pa-
mátek. Přes úsilnou snahu klubu českých turistů
mnohých sdružení po venkově, zbývá toho ještě to-
lik, že by z toho podnikavý cizí impresario nadělal
spoustu attrakcí prvního řádu pro celý civilisovaný
svět. Nemyslím, že by bylo třeba nešvařit pěknou
krajinu, neb některou znamenitost do té míry, jak se
to často děje v cizině, ale přece na druhé straně
stálo by za to všimat si bedlivějí míst, k nimž dal
by se svésti proud cestujících cizineů na prospěch
celéhos kraje-
Napadá mi tato myšlenka při čiení malého článku
o výzkumu spodního patra jeskyň sloupských od K
18
article
Absolona, v časopisu vlasten. spolku musejního v Olo-
mouci. Jak jsme již oznámili, podařilo se autoru
učiniti vzácný objev: nalezl v Sloupu nové, krásné
jeskyně krápníkové, jež podrobně popisuje, provázeje
popis fotografiemi a plány. Kdyby se podařilo cos
podobného na př. v Postojné, věděl by dnes o tom
jistě již celý svět z denních listů, právě tak, jako se
dovídá se vzácnou pravidelností časně na jaře, že
»Vesuv opět začíná soptiti«, neb že se v lázních
těch a těch objevil žralok, každoročně se vracející,
který však šťastně byl chycen atd. O Macoše a Sloupu
nedozvíme se u nás, než stane-li se tam sebevražda
či pořádá-li tam nějaký spolek výlet. Do ciziny pak
teprve pronikne málo zpráv. Dnes je zde svůdná
přiležitost. Jeskyně nově objevené, naděje ještě na
nové objevy, jistě že by si cizina sotva dala ujítiv
tomto případě přiležitost, aby nekořistila ze šťastného
nálezu též finančně a neužila ho k tomu, aby přilá
kala hojnost cizích turistů.
Jsem zvědav, vzbudí-li u nás nový objev páně
Absolonův zájem našich kapitalistův. Čtenář.
Absolón
Absolonův
Ola
Macocha
19
article
Ze slovanských listů.
Ze slovanských listů.
* Vzácné jubíleum padesátileté literární činnosti
slavil nedávno oblíbený spisovatel a professor petro-
hradské university N. P. Vagner. Jest povoláním
zoolog, ale v krásněliteratuře dobyl si zvučného
jmena svými fantastickými pohádkami, jež počátkem
let 70tých jal se vydávati s pseudonynem K ot-
Murlyka. Neobyčejná novota formy i obsahu
odlišila výhodně nového spisovatele od tehdejších
pěstitelů slovesného umění a získala mu značnou
přízeň u čtoucího obecenstva. Kot-Murlyka přines
do literatury svěží vůni blouznivého idealismu, pro
nějž poskytia mu oporu forma polofantastických po-
hádek. Bylo velikým uměním dodati jim životnosti,
ale talent spisovatelův toho dovedl. Pohádek Murly
kových vyšlo dosud několik dílů a zájem pro ně
ani dnes neutuchl. Jeho péru náleží též obsáhlý
román »Témnyj puťe, vyznačující se hlubokou my-
šlenkou při vší náklonnosti k živlu fantastickémua
tajemnému. Ač jest spisovateli 70 let, jest dosud
čilý a literárně činným
* Týdenník »Nědělja« uvažuje o světových
poměrech na prahu nového sloletí, praví, že mezi
Němectvím a Slovanstvem panuje dosud zápas čístě
místní, ale možno míti za to, že v XX. století zánas
tento se rozvine a vyplní množsíví vynikajíeích hi-
storických stránek. Ba možnů, že zachvátí celé dě-
jiny století. Co děje se v Rakousku, jest prý přede-
hrou toho, co slane se v Rusku, až německý živel
nabude zde dosti síly. Nesmí se zapomínati, že
Vagner
Kot
Murlyk
Murla kový
Rakousko
Rusko
hradský univerzita N . P
20
article
Němci ve všech slovanských zemích byli přistě-
bovalci a byli jimi do té doby, až se upevnili
na svých nových místech. Jakkoliv státní právo
Čech jest kategorické, jakkoliv o národním rázu
Poznaně a kmenových pravech jejich obyvatelů ne-
může býti sporu, přece nerozpakuje se před tím
snaha Němců po nadvládě cestou poněmčení oby-
vatelů a odejmutí půdy, ukáže-li se jen faktick
možnost toho. A za tuto nadvládu, bude-li potřebí
vyvstane celé Německo jako jeden muž. V Rakousku
vede se boj nejen kulturní, ale i parlamentní. Nepatrn
hrstka Němců, silná pouze Německem, stojícímz
jejich zády, paralysuje rozhodně slovanskou většinu
a jest velikou otázkou, kterak podaří se Slovanům
zkoncovati tento zápas ve století XX. V Rusku ved
se tento zápas dosud na půdě kulturní. Němec vy-
tlačuje a vyssává Rusa všude. Z ruských zákono
ničeho si nedělá, neboť má za zády německého kon
sula, s nímž žádný růský úřad »nebude se chtl
tahati.« Německé kolonie jsou po celém Rusku.
Němec
Rus
Čechy
Poznaň
Německo
Rakousko
Rusko
21
article
Němci nikde nekříčí, vedou si loyálně a pokojně
Ale dnes jsou již ohromnou silou, která nestepí po
ruštění svých mladých pokolení. A tak příští stolete
uvidí srážku ruského a německého živlu v Rusku
Německo příliš kráčí rychle za svým cílem, Rusko
kulturně slabé, se brání. Národního a společenského
odporu proti Němci skoro vůbec zde není. Iniciativa
v té věci ponechává se úřadům. A zatím v ruských
centrech sílí živel německý. Ale k boji musí roz
hodně dojíli, k boji tuhému, neboť Němec jako
občan vyniká svojí nesnášenlivostí, Jest — vyvolenou
racou, ostatní jsou — nižší ragou. To přesvědčen
ssaje s mlékem mateřským. Tuhý zápas mezi ně-
mecivím a Slovansívem jest nejbližší perspektivou
nastávajícího stolelí. Pozhamonáváme k tomuto za-
jímavému hlasu ruskému, že týdenník »Nedělja« ná
leží k nejsvobodomyslnějším listům v Rusku a jest
orgánem ruské liberální inlelligence.
* Ve Varšavě zemřela vzacná přítelkyně Čechů
Janina Sedlaczkówna, sestra spisovatel
Zorjana, známá vydavatelka populárních knížek
čtrnáctidenníku »Przedáwit«. Byla pracovnicí ideální
tichou, patřící na svoje poslání téměř s mystickou
zbožností. Vedle prostonárodních povídek otiskla též
několik překladů z češtiny.
* Krakovská »Žvcie« vychází od Nového roku
jako měsíčník redakcí Stanislawa Przybyszewského
a Zenona Przesmyckého (Miriama)
Slavjanin.
Němec
Čecho
Sedlaczkówn
Zorjan
Przybyszewský
Przesmycký
Miriam
Slavjanin
Rusko
Německo
Varšava
22
article
Z oizích spisč.
* Viggo Stuckenberg: Slunce. Z dán
štiny přeložil H. Kosterka. Symposion V. (H. Ko
sterka, Král. Vinohrady, Vávrova ulice. č. 17. n.
1899. — Koruna.
Opravdově »kniha nové doby«. Nikoli z oněch
které si osobují názvu »moderních«, protože hov
vkusu pokaženého čtenářstva, zatoulaného mezi zboží
jímž se zbytky malomocné fantasie a nervů po
dražďují k záhubným orgiím, ani z těch, co se pyšn
poklady věci polofantastických — polovědeckých
nebo hávem bohatě historickým, kulturně narodo
pisným ald.
Podivná knížka. Prostinká na oko, průhledná na
oko jako kapka vína, chceš-li však jí požiti, ucítíš,
že je to — kámen. Ale nějak vzácného druhu. Za
činá klassicky jednoduše, jako mravoučná pohádka
národní: »Byli dva muži kdysi, které život svedl
dohromady a učinil přátely.« Čteš, čteš, je to konec
konců povídka. Povídka je dočtena a uložit ji mezi
zažité a odbyté přece nemůžeš, ač-li zbaběle necou-
váš před knihami, neboť chapeš, že ti smysl knihy
zůstal skoro úplně utajen. Zjevno jenom, že tu ne
běží o příběh, jenž se tam a tam udál, na chvíli
dojme a zase se zapomene. Vězí tu něco obecně ty-
pického, co se děje ledakde, tam na tom místěv
Dánsku, ale i u nás, a všude, ryze lidského, co se
týká tebe i každého.
Skuteční lidě, individualní lidé a přece i děj
lidé i smysl všeho abstraktní a absolutní, vůbec
platný. To však může býti jenom myšlenka, idea
pravda. Líčení není analytické, nýbrž synthetické
Život je to zavinutý, ryze epické objektivnosti. C
tu vidíš, jsou lidé, prostí, jako kámen na cestě; co
ti ukazují, je život; chces chápat, jako se ti zda
že chápes snadnince vše v živé skutečnosti kolem
sebe, a hle, cítíš, že nechápes.
Stuckenberg
H Kosterka
H ko
Král
Vávrův ulice
Dánsko
23
article
Tak prosti lidé a tak strašně složitý je ten je
jich duševní život. Umělec tu přesadil malinký
kousek skutečnosti do obrázku slovesné formy, jak
bere zpylatel kapku vody pod sklo svého drobno
hledu, vidíš pohyby, ale příčinám nerozumíš. Mastš
se na tom obrázku učit premýšlet o lidech, o životě
o záhadě lidské povany, musíš řešit záhadu li
ského určení, jíti do sebe pro analogické pomůck
a když jsi se dopátral, hle, jako když nežem uměl)
zámek odloupneš. Ale pohled do ústrojí povídk-
není hlavní odměnou, nýbrž pohled do odhalen
části lidské bylosti a jejích tajemství.
Povídka »Slunce« náleží k těm, které žádají n
čtenáři, aby se tak pozorně vžil do věcí líčených
by sám zavinuté myšlení lidí dovedl si analyso vat
aby dovedl mezí řádky číst, nedopověděné doplnit
přeskočeně mezery spojit, konkretnost života v oso-
bách, řečech a dějich abstraktní větou si vyjádřít.
Tedy — dva muži přátelé. Kupec v malén
městě a malíř, kdysi malíř umělec, ale teď jen na
těrač. Ten maliř je hlavní osobou. Téžko, přetěžk
mu porozuměti. Kdekoli žije ve skutečnosti, řík
mu lidé blázen, podivín, lenoch, originál. Přesta
malovat, poněvadž ho bolelo, že je krása přírody
tak málo dostupná. Nelze jí obsáhnout, zmocnit s
jí a tak se upokojit. Ty drobty? Příliš malá kořis
za tolik ztráty času a života. Nechce si stavěti budku,
jako přítel kupec a jiní podobní lidé před portálem
živola. Život je palác, a on chce do paláce. Živo
není služba, výdělky, povinnost, drobné starosti; to
obmezování individuality a všeliké obmezováníje
ukracování života.
24
article
Život má smysl jen v samostatném bytí každéh
zvlášť pro sebe a o sobě. Svoboda absolulní, toť ra-
dost života, radost živeta — toť jeho slunce. T
sfunce — cíl nepostižitelný, cil touhy neskojitelně
Ale cíl, k němuž ubohá duše snílkova nemůže pře-
stat toužili.
Kupec, toť housenka. Vidí jen svůj zelený list
na konec zakuklení, dál nic. Je spokojen, ale toje
snilkovi živol lilěrný. Zase však unaven svou tou-
hou po slunci dalném, pociťuje potřebu odpočinku
jako motýl, a splete se, vida sestru kupcovu všecku
bilou, blahem zářící a sálajíci, letí k ní jako k světlu
v němž se mu slunce vtělilo, ale shledává nepřístup
nou lampu.
Musí dále. Dívku druhou, kterou nalezl jako mo
týl květinu, povolnou a láskyplnou, opouští s pobr
dáním. Toť žena, kruh v sebe zatočený, ukončený
v sobě svět, a on je přímka, mužská příkrá indivi
dualita, která musí dál, dál, do neznámé, illusorn
budopenosti.
Malíř Haven, toť nezkrocená, nekázaná indivi-
dualita, ale ne vůle, nýbrž jen snění. Snilek už
dědičností. Malomocný otrok své touhy. Všecke
všední, co ho zastavuje, obmezuje, byť mu i živ
bytí zaručovalo, působí mu bolest, láme jeho pod
statu. Přemáhati se neumí, nedovede, a pak už nechce
Odejde do světa »za sluncem«, dešť ho asi utlučed
bláta, motýla, nebo se spálí někde na svíčce. By
motýlem a nemohl tedy býti zároveň broučkem, jako
ten mužíček, co v povidce vykládá, jak lze veliké
okamžiky života směstnati v nález vzácné pošlovní
oe
známky.
Jak viděti, je »Slunce« v reální rámec zasazená
pěkná pohadka o lidském životě, jehož jedním polem
je praktický rozum, ukázněnou vůli v přitomnos
sladce zatulený, druhým nekonečná touha sobecká
za illusemi budoucnosti malomocně unášená.
Překlad Kosterkův je dokonale plynný. Vbk.
Kosterkův
Haven
25
article
Z cizích revui-
26
article
* Pozoruhodný článek přináší Révue de
révues z péra člena lnstitutu Anatola Lewy- Beau
lieu: »Budoucnosť národa polského«. Je to odpověd
na vyzvání krakovského listu »Krytyka«. Autor věře
v obnovu říše Polské, myšlénku tu nepovažuje za
utopii, ale dodává hned, že by se to mohlo státi ne
v Evropě dnešní, nýbrž v Evropě, jakou ji udělá
budouenost. Daes na to mysliti nejde, nemá-li náro
polský dopustiti se takových osudných chyb, jakými
bylo povstání z r. 1863. Osud Poláků rakouských
považuje autor za nejlepší a rozhoduje tedy hlavně
o tom, kde je pro Poláky lepší budoucnosť, zda
v Poznaňsku či v král. polském, zda pod vládou
pruskou či ruskou. Nejstrašnější zdá se mu osu
Poláků pod vládou Německa, kde odvěká nenávis
k Slovanstvu neposkytuje pražádnou záruku v lepšt
budoucnosť. Za to optimistický jest názor autorůvi
pokud se tkne osudu Polska pod vládou ruskou.
Lewy
Polák
Beau
Evropa
Poznaňsko
Německo
Polsko
27
article
»Není pochyby, že Rus je Slovan a že činí si čes
z toho býti ochráncem Slovanstva. Proto není
možná, aby tak starou větev slovanskou, jakou jsou
Poláci, navždy vyhostil z lůna Slovanstva. A jako
pracovalo Rusko k vybavení Srbů a Bulharů, tak
dozajista uzná také jednou, že národ polský take
chce žíti svým národním životeme
* Moc a působivosť kritiky vyličuje doklady dě
jinnými v-Bibliothěgue universelle Pau
Stapfer. O F. Loganovi se nic v Německu nevědělo.
až Lessing vydav jeho epigramy postavil ho na ono
čestné místo, na němž dodnes se nalézá. Manzo-
nimu k stávě dopomohl Goethe. Do r. 1827 neměi
svět pro něho leda pohrdání, ale jak Goethe vy
slovil svůj obdiv nad jeho »Ipsomessi sposi«, tu
hned se celý svět rozplýval a Walter Seott schvá ně
k vůli němu jel až do Milána, aby se s ním mohl se-
známiti. A tak i jindy a jinde mnohý spisovatel po
dlouhá léta marně snažil se proraziti, až najednou
pouhá třeba zmínka kritiky vynes a ho vzhůru.
Rus
Slovan
Polák
Srba
Bulhar
Lessing
Goethe
Ipsomessi
Seott
Rusko
Německo
Manzo
Milán
28
article
* W. B. Yeats píše padšeně v »North-A me-
rican Review« o výsledcích akce ku vzkříšen
jazyka irského jako řeči spisovně. Záslužná tato čin-
nost jest dílem několika irských literárních spole
ností, které nedávno v Dublině i nové irské divadl
zřídily, které co rok seznamují Irčany s výsledky
irské hudby oblíbenými koncerty a které během jedi-
ného roku prodaly 50.000 výtisků gaelsky psaných
knih. Čílá agitace každým dnem pokračuje a tak za
nedlouho budou Angličané nemálo překvapeni vý-
sledky, jaké tato akce — k níž dosud chovali se po-
hirdavě a posměšně — bude míti
Zajímavá jsou sdělení E Jagowa v »Bühne
und Welt« o soukromém úsudku Emila Augier
o různých veličinách literárních. O mladším Duma-
sovi nesmýšlel příliš dobře, Sardoua nazýval prostě
»talentovaným«. Labicha zbožňoval. Scribovi vytýka
schematické charaktery, Zolu nenazýval jinak než
»hotový blbec«. Z literatury německé znal málo.
Schillera chválil, z Lessinga nic nečetl, Kleista ne-
znal ani dle jmena.
* Pěkný přehled nové chorvatské literatury z per
O. Krause najdete v posledním čísle »Das litter
Echo«. Referát jest velice příznivý a činí opravdu
milý dojem z objektivnosti, s jakou tato revue posu-
Mír. Penn.
zuje slovanské literatury.
Yeats
Irčan
Angličan
Augier
Sardou
Labich
Scrib
Zola
Schiller
Lessing
Kleist
O Kraus
Dublin
Bühnout und Welt
29
article
Z cizích divadel.
30
article
o Varšavské divadlo Rozma itos
vypravilo veselohru Baluckého »Sprawa kobiet«. Jes
to satyra na nepravé pionerky ženské otázky, jakým
se v kuse jeví stará panna Flora a její neť, dámy
ohánějící se jen Millem. Spěucerem a Brandesem
Učená panna Jadwinia zaslíbilá se neméně učenému
vychovateli a láska jejich jest jedním pásmem uče-
ných debat. Leč tu přijde do domu mladý důstojní
a veselá mladá dáma a zmatek je hotov. »Spraw
kobiets kapituluje před svižným poručíkem a veselá
pauna Zosia odloudí Jadwiní srdce vážného vycho
Mr. Penn.
vatele. Úspěch byl pěkný.
Balucký
Spraw
Mill
Spěucer
Brandes
Jadwinio
Rozma itos
Flor
32
article
Za »Světozorem«. Nejen zvykem, ale i po
vinností jest napsati nekrolog těm, kdož opustili ná
po zasloužilém životě, který věnovali prospěchu ve
liké myšlenky a prospěchu našeho národa jakým
koliv způsobem,
»Světozor« zahynul v dlouholetém zápase,
němž nikdo nevěděl a jemuž ani nyní není poroz-
uměno. Docela v ústraní, bez pozornosti veřej-
nosti, odehrálo se drama, jehož zakončení byl
oznámeno s klidem, který nepřipouštěl úvah, an
otázek.
Ani pád jeho ničeho nevysvětlil, poněvadž udá
se za okolností, které zůstaly utajeny veřejnosti.
»Světozor« dokončil třicetitřiletou svou pouťa
jeho význam kulturní, národní i umělecký se jistě
ocení teprve pak, až budoucnost bude účtovati s mi
nulostí a až podrobněji budou prohlédnuty jeh
účty, na jichž splacení dosud nikdo nepomýšlel. Nej
větší naše jmena umělecká měla svou kolébku v
»Světozoru« a děkovala jemu z veliké části za uve
dení do veřejnosti v době, kdy ještě příští jejici
sláva byla jen problematickým snem. Nebuduje
vypočítávati. Není to účelem těchto řádků.
Světozor
33
article
Byl zde však i tak zv. umělecký proletariát, je-
muž se »Světozor« nikdy neuzavíral a jemuž admi-
nistrace »Světozora« byla laskavým, nevyčerpatel-
ným mecenášem. —
Když před šestnácti lety přejali mladí synov
zesnulého publicisty Fr. Šimáčka »Světozer« do své
správy, neujímali se dědictví prospěchu, ale zvedl
prapor nadšené ideje, který neodložili po vsecka t
leta, ani tenkráte ne, když zlá chorona vešla d
srdce jejich listu a ani tenkráte ne, když cítili, že je
všecko ztraceno. — My, kteří jsme stáli tak blizko.
že jsme s dechem sevřeným sledovali ten zápas
smrtelný, my jsme povinni říci bratřim Simáčkům
že bojovali poctivě až do poslední chvíle. —
Otevíráme mimovolně ročník po ročníku a zdá
se nám, že jdeme cestami k vílězství. Všude v něm
pokrok, vzlet, chuť k životu, chuť k zápasu, láska
k umění, pochopení doby a jejích požadavků! Rok
za rokem »Světozor« roste, cena jeho stoupá, křídlo
jeho ve větším je rozpjetí. Ještě poslední ročník
hlásá nový život a zatím — náhle a neočekávaně
zahynul. — —
Čím kdo vděčí »Světozoru«, to ať každý sám v
svém srdci si srovná. Já mn vděčím vším. Po vy
jití »Medřické« i »Vzpoury« zápasil se mnou, nasta
voval zcela klidně svou hruď za mou myšlenku
za svobodu mého slova. Byla to má tribuna, ze
které jsem nepokrytě mohla mluviti k těm, kdož
mně rozuměli.
Snad i to náleží k jeho kulturnímu významu,
třeba by mé snahy nebyly v poměru s jeho velkým
hluboce pochopeným posláním. Nepsala jsem ne
krolog v pravém a obvyklém způsobu, nedovedu
toho. Já mu jen těmito řádky házím hrstku hlíny
do hrobu na jeho kovovou rakev, v které nikdy
nesetli
Šimáček
Světozer
Medřický
Francie
Světozor
35
article
* Český lid. Sborník studia lidu českého. Re
daktor dr. Č. Zíbrt. V Praze 1900. Nákladem
Šimáčka.
* Vino, jeho chemický rozbor a posuzo
vání. Se zřetelem ku zákonu o potravinách sepsa
Jaroslav Formánek, ing, chem, inspektor
S obrazy v textu. V Praze. Náklad F. Řivnáče 1900
Ve spisku, jenž předem určen ovšem pro odborníky.
hospodářské ústavy a školy vinařské najde i lai
mnohý cenný pokyn.
* Stará Fraha, 100 akvarelů Václ. Jansy
Textem doprovází Jan ileraln. Náklad. B. K očí.
Sešit 5. právě vydaný přináší čtyři pohledy na býv.
kapli sv. Ludmily při chrámě Týnském, Malostran-
ské věže mostecké, kapli sv. Longina na Rybníčku
a nádvoří domu »u zlatého stromu« v Dlouhé třídě
v reprodukci stejně dokonalé jako v dřívějších čí-
slech. Textová čásť obsahuje četné zajímavé a nové
podrobnosti o těchto pamálkách i o pražském životě
v dobách minulých.
* Almanach král. hlav. města Praby na
rok 1900. Vydává archiv král. hlav. města Prahy
redakcí Vojtěcha Krause. Obsahuje vedle obvy-
klých oddílů seznamových a přehledových příspěvky
k dějinám města, museum a obecní kroniku.
* Vymazal Frant.: Zrnka. Druhá hro-
mádka. Nákladem A. Piše v Brně, Rudolfova ulice.
* Duška Joseí: Památky po našich
pohanských předeích v kraji králové-
hradeckém. Tiskem a nákladem F. Popelky
v Jaroměři
Výbor dramat Calderonových v překladu
Jarosl. Vrchlického. Dama skřítek. (La dame
duende). Veselohra o 3 jednáních. Pomoci České aka-
demie. Nákladem Grosmana a Svobody v Praze
* J. V. z Finberka: Horská srdce Povídka.
Vychází ve sbírce zábavné četby pro český lid
»Ludmila«. Nákladem V. Kotrby v Praze.
Zíbrt
Šimáček
Formánek
Ing
F Řivnáč
Václ
Jansa
ileraln
svatý . Ludmila
Longinos
Kraus
Vymazal
František
A Piš
Dušek
Popelka
Calderonův
Jarosl
Vrchlický
Dam
Grosman
Ludmila
V Kotrba
Praha
Praba
Brno
Rudolfov ulice
Jaroměř
Vino
Malostran
obecní kronika
36
article
Národní hospodář.
Národní hospodář.
Obilí v zahraničném našem obchodu
v roce 1899. Obilí dovezeno bylo okrouhle 4 miil.
metr. centů v ceně 27 mill. zl., kdežto roku 1898
13 mill, metr. centů v ceně 82 mill. zl., tedy do-
vezeno roku 1899 méně o p5 mill, zl. r. č. Vývoz
v roce 1898 byl 6 mill. metr. centů v ceně d5 mill.
zl., roku 1899 pak 7 mill. metr. centů v ceně 73 mill.
zl., tedy více o 8 mill. Polepšila se tedy obilní bilance
v roce 1899 celkem o 63 mill. zl. Roku 1898 byla
passivní 17 mili. zl. r. č., roku 1899 však aktivní
46 mill. zl. Z dovozu roku 1899 připadá 10 mill. zl.
na rýži, 6 mill. zl. na kukuřicí, 5 mill. zl. na
pšenici. Při vývozu: na ječmen a slad 61 mill.
zl., na boby 6 mill. zl., na oves 5 mill. zl. Vývoz
pšenice a mouky pšeničné byl zcela nepatrný 44.000
metr. centů v ceně 0.7 mill. zl. V mlecím ří-
zení roku 1899 dovezeno bylo 1.8 metr. centů obill
v ceně 12.2 mill. zl. (z toho pšenice 1 73 mill. metr.
centů v ceně 11.87 mill. zl.) a vyvezeno mouky
a j. 1.11 mill. metr. centů v ceně 18.38 mill. zl.
vykazuje tedy mlecí řízení aktivum okrouhle
6.2 mill. zl. r.č.
Náš obchod zahraniční. Statistické oddělení
v ministerstvu obchodu rozeslalo již XIII. sešit sta-
tistických přehledů za r. 1899, a sice o vývozua
dovozu v prosinci 1899. Dovoz obnášel (bez drahých
kovů) 66.9 mill. zl. (o 4.6 mill. méně nežli v témže
měsíci 1898) a vývoz 72.5 mill. zl. (+ 0.5), tedy
přebytek vývozu nad dovoz o 5.6 (0.5) mill. zl. Celo-
roční (leden-prosinec 1899) rozvaha, jak telegraficky
již stručně bylo oznámeno, dává tyto číslice: Do-
voz 790.3 mill. zl. (r. 1898 8198 mill., tedy r. 1899
o 29.5 mil. méně), vývoz 928.4 (+ 120.5) mill.
zl. Aktivum obchodní bilance obnáší 138.1 mill. zl.,
proti passivu 122 mill. zl. roku předchozího.
mill
37
article
Množství vykazuje se v roce 1899 při dovoze 94.5
mill. q. při vývoze 180.9 mill. q. bylo tedy více
vyvezeno o 80.4 mill. q nežli přivezeno. Hodnota
nejdůležitějších druhů zboží se takto rozděluje: Při
dovoze zboží osadnického za 23.5 (— 2.0 před
rokem) mill. zl., obilí 16.1 (— 57.2), rýže 11.0 (+ 2.5).
ovoce 6.8 (+ 3.6), semen 15.4 (+2.4), dobytka ja-
tečného 11.4 (— 2.0), tuků jedlých 2.7 (— 5.6), vína
17.4 (— 1.7), bavlny 52.8 (— 1.6), vlny ovčí česané
atd. 59.6 ( 14.7), příze vlněně 18.3 (+ 2.1), hed-
vábí 25.6 + 4.7), zboží hedbávného 179 (+ 1.7
papíru a zboží papírového 12.3 (+ 1.9), železa suro-
vého a kruhového atd. 5.3 (— 2.2), cínu surového
44 (++ 1.1). mědi surové 15.1 (+ 3.3), nástrojů ho-
din a králkého zboží 22.3 (+ 17) mill. zl. Při vý-
voze cukru za 86.6 (+ 19.5), obilí 41.4 (+ 9.4).
sladu 24.8 (+ 0.5), ovoce 19.6 (+ 10.1), semen 9.3
(+ 1.4), dobytka jatečného 30.5 (+ 6.8), koní 246
+ 3.8), vajec drůbežových 39.0 (— 1.0), koží 18.8
(+ 1.7), nápojů 22.2 (+ 1.7), dříví 116.4 (+— 16.2)
uhlí, koků a rašeliny 42.2 (+ 34), nerostů 16.7
(+ 1.8), bavlny, příze a zboží z nich 12.1 (+ 1.7).
lnu atd., příze a tovarů z nich 199 (+ 2.3), vlny
ovčí, česané ald. 160 (+ 5.2), hedbáví a zboží hed-
vábného 19.0 + 2.3), oděvu atd. 21.4 (+ 1.1), pa-
píru 11.3 (+ 1.2), skla a zboží z něho 24.6 (+ 2.8)
železa kruhového atd. 7.4 (+ 3.9), prostých kovůa
zboží z nich 15.3 (+ 1.0), strojů, přístrojů atd. 7.2
(+1.2), nástrojů, hodin, krátkého zboží 29.1 (+ 2.8)
a chemických výrobků ne zvláště pojmenovaných za
5.0 (+ 1.4) mill. zl. Co do skupin řadí se zbožív
obchodě zahraničném za celý minulý rok při dovo ze
u porovnání s rokem předchozím
v millionech
ve zl. r. č
1898 1899 1898 1899
970 85.7 845.6 8509
I. surovin . .
105.6 1105
II. polotovarů . .2
+ 2.3
38
article
III. hotov. výrobků 70 6.7 228.6 228
III. hotov. výrobků 70 6.7 228.6 228
při vý vo ze
I. surovin . . . 137.8 143.0 3438 404.4
20.0 121.2 138.6
II. polotovarů . . 1
III. hotov. výrobků 10.5 12.9 342.6 385.
V celém roce od ledna do prosince r. 1899 obnášela
hodnota dovozu drahých kovů 18.9 mill. zl. (— 4 .6),
vývozu 35.5 (— 25.5) mill. zl.
Zemský chmelařský spolek uspořádá bospo-
dářskou besídku v neděli 28. ledna o 1/23. hod. odpol.
v Přestavlkách v hostinci p. Františka Tušky. Na
programu mimo jiné: Přednáška »O pěstování chmele
p. J. Nováka, učitele rolnické školy na Hradisku.
Rozhovor o chmelařství.
Hospodářské schůze. První valná hromada
spolku čáslavského 31. ledna t. r. o 9. hod.
dopol. v hötelu »u modré hvězdy«; přednáška p.
F. Cickvárka, řed. roln. školy v Kutné Hoře: O ren-
tových statcích a zcelování pozemků. — Valná
schůze spolku pro okolí Hradce Králové dne
2. února o 1/22. hod. odpol. na Pouchověu
Zadrobilků, p. řed. Müller přednáší: »o Raiffeiseno-
vých záložnách« a so vodních družstvech«. — Valná
schůze spolku v Jaroměři dne 2. února t. r.
v zasedací síni okres. zastupitelství: Zprávy a volby.
Zpráva o činnosti Ústřední jednoty če-
ských hospodářských společenstev v král.
českém za r. 1897 a 1898. Jest to první tištěná
zpráva jednoty, jež se ustavila v dubnu r. 1896.
Společenstev Ralffeisenských bylo v tom r. 59, při-
činěním jednoty jich počet vzrostl do konce června
1899 na 248. Při 190 činných společenstvech činily
příjmy r. 1898 2,508.813 zl. 35 kr. a výdaje 2,455. 89
zl. 62 kr., obrat celkový 4,964.685 zl. 97 kr. Zprávě
připojena jest přehledná mapa království českého
s vyznačením míst, kdež zařízena jsou Raiffeisenská
společenstva.
Tušek
J Novák
F Cickvárka
Müller
Ralffeisenský
Přestavlky
Kutná hoře
Hradec Králové
Pouchově Zadrobilek
Jaroměř
mill
39
article
Asekurační spolek cukrovarníků v rakou-
sko uherském mocnářství vykazuje v účetní zá-
věrce za rok 1898/99: Příjmy obnášely 1,019.488
a převyšovaly vydání o 653.492 K. Z přebytků bylo
vydáno 13.069 K jako tantiéma řediteli, 281.000K
jako příspěvek pro pensijní ústav úřadníků a 359.422k
jako záloha na splacení garančního fondu B. Členů
(cukrovarů) čítal spolek 233. Celkové pojistné obnášelo
953.678.255 K, obnos prémiový 2,541.309 K a škody
způsobené ohněm a výlohy 452.943K
Svaz továrníků octa v Čochách konai
v neděli dne 21. ledna t. r. mimořádnou valnou hro-
madu za velmi četné účasti členů. Svaz utrpěl bo-
lestnou ztrátu úmrtím předsedy p. J. Werthicimra,
velkoprůmyslníka v Pardubicích, na jehož místo jedno-
hlasně zvolen p. Edvard Malburg, velkoprůmyslní
ve Smiřicích. Touto volbou získal svaz velmi čin-
ného předsedu, jehož šíly, vzácné vědomosti i roz-
sáhlé známosti jen ku prospěchu svazu se ponesou.
Zpráva o dalším jednání bude všem pp. členům
zvláště oznámena po výsledku přijatých usnesení.
Z obchodní a živnostonské komoryv
Praze. Společnou prací několika úřadníků hlavníh
celního úřadu v Praze a nákladem J. Otty v Prane
vydán byl spis »Všeobecná sazba celní pro
rakousko-uherské celní území« obsahujíc
celní tarit a celní zákon, vykonávací předpis a do-
datečná nařízení, celního zákona a tarifu se týkající,
jakož i úřadní abecední seznam zboží k celní sazbě.
J Werthicimra
Malburg
J Ott
Prane
Pardubice
Smiřice
Praha
40
article
B. Viková- Kunělická.
B Viková
Kunělická