ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 26de4f00-71f2-11dc-a65d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 24 celkem · entity: person 49, place 13, org 6, work 7
1 masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 284. ze dne 14. října 1904.
2 article
= Pan dr. Bachrach přece se dal napálit. »Každý den mne navštěvují žurnalisté, ale vám, jenž jste těchto kruhů tak vzdálen, mohu se svěřit: vodím všechny za nos. Všechny bez výjimky.« — Tak pra- vil dr. Adolf Bachrach, dvorní a soudní advokát ve Vídni, zástupce prince Filipa Koburského, jakémus pánu z Paříže, jenž vystupoval velmi vznešeně dal se k němu uvést jako klient. A onen pán byl — známý žurnalista Jean de Bonnefon, jenž pro »Jour- nal« vydal se na cestu do Německa a do Rakouska, aby záležitost princezny Louisy Koburské, které se tento pařížský časopis zvlášť horlivě zastával, stu- doval u samého pramene. Kousek se mu podařil. Dr. Adolf Bachrach, jenž vodí žurnalisty za nos. uvázl v tenatách žurnalisty a poněvadž nevěděl. koho má před sebou, dal ze sebe vylákat vše zají- mavé o celé záležitosti zvolna sic, ale jistě. Tak může být i nejistivější advokát ještě přelstén. Obraz který Jean de Bonnefon podává o dru. Bachrachovi není právě lichotivý. Dr. Adolf Bachrach jest polovicí bratrské advokátské firmy, jejíž druhou polovicí jest bratr jeho Daniel. Kdežto Adolf jest skvělý muž vznešené společnosti, jehož klienti rekrutují se z dvor- ního kalendáře, jest bratr jeho Daniel zástupcem drobných lid a jako takový domnívá se, že může svůj zevnějšek poněkud zanedbávat. Dr. Adolf jest as padesátiletý, ale vypadá jako 35letý. Jeho ele- gance je krejčovská práce. Kabát vždy nový, ná- krčník anglický, střevíce skvělé. Tlusté ruce s prsty, podobnými drobným vídeňským uzenkám vězív bezvadně bílých manžetách. Pan advokát, jak se zda, považuje se za velmi elegantního. Tvář jeho je bezvýznamná, beze zvláštních pozoruhodných rysů.
doktor Bachrach Filip koburský Bonnefon Louisa Daniel Adolf Vídeň Paříž Jour Německo Rakousko
3 article
Hlas jeho je něžný a sladký, jako medový. Pan dvorní a soudní advokát mluví velmi tiše — bezpo- chyby je to zvyk od policie, neboť dr. Bachrach jest advokátem ministeria policie. Aby se stal advokátem princovým, přinesl dr. Bachrach značné oběti. Když se počalo mluvit o »afféře«, doporučil dr. Bachrach svému »novému klientu« serii článků, vyšlou ne- dávno v »Münchener Neueste Nachrichten«, o prin- cezně Louise Koburské. Bonnefon tvrdí, že tyto články psal buď dr. Bachrach sám, anebo alespoň je redigoval. »Nemůžeme přijmouti návrhy princezniny tak hladce,« pravil pan dvorní a soudní advokát. »ale musíme učinit věci konec. Císař nám oznámil. že si přeje konec za každou cenu. Ale nemůžeme přece koupit zajíce v pytli. Až budeme znáti jména lékařů, jež si pacientka zvolila, budeme je snad moci přijmout, ale nemůžeme přece jednat o léka- řích, dosud neznámých. Slyšel jste kdy, že osoba, jež má být ohledávána, sama si volí lékaře?« — »Četl jsem kdesi,« prohodil Bonnefon, že princezna Stefanie dala své sestře k disposici značné svoje jmění . . .« — »Četl jsem to také, ale hraběnka Lo- nyayová není bohatá. Slova »značné jmění« jsou směšna. Má od císaře appanáži 10.000 franků mě- síčně. Princezny jsou tak marnotratny, že to je velmi málo — ovšem že dosti, aby nám uškodila, chce-li hraběnka svoji sestru podporovat. Ale císař dal své bývalé snaše lekci, nenavštíviv ji jako jindy v ho- telu. Dal jí dokonce vzkázat, aby se nepletla do zá- ležitostí jiných lidí. Avšak ona odpověděla, že bisto- rie s paděláním směnek je také její záležitost a že považuje za svou povinnost napraviti bezpráví jehož
Bachrach doktor Louis koburský Stefanie Münchener Neueste Nachrichten
4 article
se stala bezděčnou spoluvinnicí. Pravím vám, ženské jsou ještě nebezpečnější než noviny . . .« Toto ještě jiné méně důležité podrobnosti vypravoval dr. Adolf Bachrach Francouzovi, o němž se domníval, že nemá s novinami co činit. Žurnalisté jsou pom- stěni . = Nepříjemné uvítání. Z Paříže se oznamuje Je to starý francouzský kasární šprým, umístiti nad polootevřenými dveřmi džber vody tak, že se vyklopí na toho, kdo první vejde. Této vzpomínky ze svých vojenských let použil onehdy oklamaný manžel pan Louis Gerfaut ke zvláštní pomstě. Měl dlouholetého přítele Maurice Lavaura, jenž byl poněkud mladší než on. Přátelství jejich bylo tak důvěrné, že Lavaur přede dvěma lety byl svědkem při svatbě Gerfautově a i po svatbě byl každodenním hostem mladé do- mácnosti. Avšak zneužil tohoto pohostinství a pod- váděl svého přítele s jeho mladou manželkou. Ger- faut se o tom dověděl a umínil si, že se pomstí.
doktor Bachrach Francouz Gerfaut Mauric Lavaura Lavaur Paříž Gera
5 article
Připevnil nade dveřmi jídelny nádobu plnou kyseliny sírové a pozval pak svého přítele, jak bylo v obyčeji, k obědu. U osudných dveří odehrály se obvyklé zdvořilé formality a konečně »jako host« vešel La- vaur první do jídelny. V tom okamžiku vychrstla na něj kyselina sírová, ale zranila jej jen lehce. Toliko jeho cylindr a jeho šaty byly zničeny. Ačkoliv ne- věrný domácí přítel nepodal trestní udání na mstitele své cti, očekává se přece, že v té věci zakročí soud. = Falešný pop. Přítel našeho listu píše nám z Athén: V kralovství řeckém stávají se někdy věci, jež jsou k víře nepodobné, jelikož jsou v jiných, i v afrických královstvích nemožné. Vzorné státní správě nezadá ničeho církevní správa, v níž panují pra- zvláštní poměry, jež se podobají poměrům, panovav- ším před sto lety u amerických Indianů. Chytrý kousek, který provedl jakýs prohnaný šibal a který právě přišel na jevo, podává o tom nejlepší svědectví.
Atény
6 article
Tento přestrojiv se za popa, vydal se na cesty po venkově a putuje od vesnice k vesnici — vyhýbaje se větším městům — představoval se tamějším po- pům jako inspektor, vyslaný od zdejšího archiman- drity. Rozumí se samo sebou, že byl všude s úctou přijat a častován. S odchodem neměl nikde na spěch a vesničané použili té příležitosti, by se dali od tak velkého pána oddati nebo by pokřtil jejich děti atd. a zaplatili mu za to bohatě. Vesničtí popové nena- mítali nic proti jeho činnosti, neboť jako chytrý ši- bal odškodnil je štědře, dav jim značnou část svého výdělku. Mimo to přiživili se i při hostinách, jež ven- kované při takých příležitostech uspořádali. Takým způsobem šlo řemeslo našeho roztomilého popa vý- borně. Křtil, zažehnával zlé duchy, oddával šmahem zamilované párky, nedbaje, mají-li k tomu právo nebo ne a vůbec vykonával vše svědomitě a důkladně, čeho popské řemeslo vyžaduje. Konečně však zachtělo se mu oblažiti svou činností též Athény a byl tak drzým, že se odebral ke katolickému biskupovi, žádaje od něho ve jménu archimandrity, by byli dva hoši přijati do italské školy. Byl by za to dostal od jejich rodičů značnou odměnu, ale to ho vyzradilo. Biskup totiž vyhověl jeho přání, ale oznámil to archimandritovi, který pře- kvapen obrátil se na policii. Druhý den potom seděl rozmilý náš pop v policejním vězení a státní zastupce zavedl s ním přísné vyšetřování. Tím by byla pro- zatím skončena jeho slavná karriéra, ale následky jeho blahodárné činnosti jsou tragicko-komické. Na křtech mnoho nesejde, neboť pro případ potřeby
Atény
8 article
může křtíti každý, ale přece způsobují zemřelé dítky rodičům starosti a zármutek, neboť se bojí, že se děti proto dostanou do očistce. Než i to dá se spra- viti, jelikož archimandrita je za malé zpropitné z očistce vysvobodí. Ale ten si nyní neví rady, co má počíti s patnácti párky, které pop oddal a které žijí v nemanželském stavu. K tomu tři muži z nich nasytili se manželských slastí a nechtějí se dát zá- konně oddati, by se zbavili svých drahých polovic. Zemřelí v Praze. Dne 9. října 1904: Holínkova Julie, dcera řez- níka, 14 dní, 1047—II. Krysová Petronila, 41 rok, 1749—II. Herzog Štěpán, holič, 21 rok, 304—III. Ma- řánková Marie, vdova po učiteli, 80 roků, 432—III. Mikoláš Karel, syn zedníka, 3 měs., 416—VIII. — U Milosrdných sester: Kratochvílová Frant., vdova po krejčím, 68 roků. Ulverová Antonie, služka, 71 rok. Žlůvová Terezie, žebračka, 75 roků. — U Mi- losrdných bratří: Kliment František, dělník, 32 roky. — V městském chudobinci: Fialová Anna, vdova, 78 roků. — V židovské nemoc- nici: Havel Antonín, nádenník, 44 roky. — Ve vše- obecné nemocnici: Černický Adolf, sluha, 28r. Hemrle Josef, hospodářský správce, 56 roků. Křemen Josef, posunovač vozů, 41 rok. Prokopová Kateřina, manželka topiče, 44 roky. Weselý Ferdinand, uzenář- ský pomocník, 18 roků
Herzog Marie Mikoláš Karel Antonia Josef Prokopová Kateřina Weselá Praha Ma Žlůvová Terezia Holínkův Julie Krysová Petronila Kratochvílová František Kliment František Fialová Anno Havel Antonín
23 article
šuji náš parádní sévresský porculán a miniatury. Babička by to nesvéřila nikomu jinému, jen mně; avšak k desáté mohu jíti na procházku. Bývalo to hrozně trapné, než jsme se sem dostaly; nesměla jsem si nikdy vyjíti bez Hepziby, a ona mívala vždy tolik práce, že jsme nikdy neměly času dopoledne, ale co jsme přišly sem, měla jsem velikou radost. Dostala jsem přítele, milého, čiperného, švédského ovčáckého psa — obdržely jsme ho z »Útulny pro ztracené psy« a žádný si nemůže pomysliti, jaké potěšení mi působí. Babička ho považuje jaksi za ochránce a teď s ním smím choditi sama na dosti dlouhé procházky, a když jsme již s do- hledu a žádný nás nevidí, utíkáme a to je švanda. Včer jsme měli podívanou, přejel kolem nás hon! Bylo to po- prvé, co jsem viděla hon z blízka. Musí to býti rozkošné, ujížděti na koni! Cítila jsem, jak mi tluče srdce, jen jak jsem se na ně dívala, a můj zlatý Roy štěkal bez ustání a kdybych ho nebyla držela za obojek, jistě by se byl připojil k ostatním a pustil se za liškou. Někteři z pánů vypadali tak hezky ve svých červe- ných kabátech, a jeden byl všecek zamázán blátem: nej- spíše spadl. Právě když byl pod kopcem, na němž jsme my; Roy a já stáli, povolil mu řemen u třmenu a on musil sestoupiť s koně a upraviti si řemen. Myslím, dle toho, jak se tvářil, že asi v duchu proklínal, že se takto zdržel. Při pádu si patrně přetrhl nějaký řemen a ted hledal po kapsách nůž, aby to spravil. Nosívám vždy krátký zlatý řetízek u hodinek, který patříval Ambrosině Eustasii de Calincourt a jest označen její korunkou—a začátečními písmenami; mezi jinými pří- věsky jest na něm také maličký nožíček. Zablácený jezdec
Roa Někter jít Calincourt
24 article
rytinách od Moreaua a Freudenberga, jež máme. Jsou oba takoví veselí a vtipní, jakoby byli mladí, a jakoby on ne- měl nohy strhané pakostnicí a babička ruce zehromené rheumatismem. Rokují o morálce a náboženství a hlavně o filosofi a já jsem se naučila mnohému, naslouchajíc jim. Co se týče morálky, tak se zdá, že člověk může dělati, co chce, jen když se chová jako dáma. A co se týče náboženství, tu jest hlavní, přizpůsobiti se zemi, v níž se žije a cho- vati se slušně. A Filosofie (píši velké F, protože to se mi zdá býti hlavním), Filosofie patrně urovnává vše v životě a umožňuje, aby člověk přijímal všechny změny osudu, dobré i špatné s usměvavou tváří. Chci vždy studovati Filosofii, ale myslím, že to bude snažší, až budu starší. V ony dny, když přijde Monsieur de Rochermont, nosívá babička k obědu hedvábné šaty barvy levandulové a svůj nejlepší alenconský čepeček a Hepzibu vždycky tak dlouho zdrží, než se oblékne, že často musím služce pomáhati prostříti na stůl. Markýz nikdy nepřijede dříve až odpoledne a odjede za několik dní. Přiváží si s sebou starého komorníka jménem Theodor, a mívají vždy plno krabic na stuhy a tlumoků, a já myslím, jenže nahlas to nesmím říci, že v těch krabicích na stuhy jsou jeho vlá- senky. Ta, co mívá k obědu, je nakadeřena a navoněna a ta cestovní jest mnohem jednodušší. Zatakových večerů mne pošlou brzy spátř. Markýz pokaždé přiveze babičce nějaký žertovný dá- rek neb jemné ovoce, a mně krabici bonbonů. Nejim příliš ráda cukroví, ale ty bonboniérky bývají roztomilé. Návštěvy tyto bývají dvakráte v roce, v červnu a prosinci, nechť jsme kdekoliv. Ladová kra-.
Moreau Freudenberg Rochermont Theodor Zatakový Ladová