1
masthead
V Praze, v pátek dne 14. října.
Praha
2
masthead
K číslu 284
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilko
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Bitva u Jentaje.
Z Petrohradu, 14. října. Po celou středu
trval boj na celé čáře. Nejprudčí byl na
východním křídle. Výsledek není dosud znám.
Známý publicista Nemirovič Dančenko telegra-
fuje, že generálové Rennenkampf a Ka-
štalinský obklíčili Japonce, vedené Kuro-
kiem, že dosáhli silnice, vedoucí do Fomchu-
ačenu a že zatarasili Japoncům spo-
jovací trat.
Z Londýna, 14. října. Zdejší časopisy tvrdí,
že Japonci dosáhli velikého vítěz-
ství. Rusové prý na celé čáře ustu-
pují. Generál Oku dobyl 30 ruských děl. Ru-
ský ústup děje prý se ve velikém nepořádku (?)
Z Tokia oznamují dále, že japonské dělostřele-
ctvo dobře se osvědčilo a rozhodlo boj
u Jentaje. Ve skupinách po 100 dělech při-
pravovalo Rusům strašné ztráty. V ponděl
Rusové na několika místech do-
byli úspěchu, ale k večeru prý se
štěstí obrátilo proti nim. V pondělí
rozvinul se boj s největší prudkostí. Obě strany
ztratily v něm dohromady 20.000 mužů. Vý-
sledek však byl nerozhodný. Ve s tře d
bojovali Rusové zoufale, ale byl
prý obklíčeni Japonci a musil
ustoupiti na sever. Mnoho ruských dů-
stojníků je pobito a zraněno.
Z Říma telegrafují, že japonské vojsko,
které operovalo severně od Dašičaa, záleželo ze
22 divisí, ze kterých 4 operovaly samostatně na
levém křídle. Předevčírem jelo z Dašičaa k se-
veru 10 železničních vlaků.
Z Petrohradu, 13. října. Z Mukdenu se ozna-
muje, že Japonci předevčírem na pravém křídle
začali opevňovati svoje posice. Dle
vší pravděpodobnosti bude svedena nová
velká bitva před horskými prů-
smyky, jež mají dosud v moci Japonci. —
Když Japonci dne 8. řijna seznali, že Rusové
Nemirovič Dančenko
Rennenkampf
Japonec
Rus
Petrohrad
Ka
Fomch
Londýn
Tokio
Řím
Mukden
6
article
útočně ku předu postupují, opustili Pintajcea
vzali s sebou všechny zásoby, mezi nimi
4000 pytlů různých části vojenských uniforem,
dále rýži, ječmen atd. Bylo hlášeno, že ustou-
pily tam dvě divise. Na to vyvezli Japonci před
otvor průsmyku děla a jali se na ruský přední
voj střílet. Japonská dělostřelba byla umlčena,
avšak boj trval neochable dále, až nastala úplná
tma. Japonci ustoupili tak rychle,
že opustili telegrafní vedení dél
kou 14 verst, jehož nyní užívají Rusové.
Generál Miščenko není obkličen.
Z Londýna, 14. října. Byly vážné obavy
ve příčině generála Miščenka, na pravém
křídle ohroženého. Avšak zavládlo již pře-
svědčení, že generál není obklíčen, poněvadž
správy maršála Ojamy se o něm nezmiňují.
Boje o Port Artur.
Z Čifu, 14. října. (»Zeit«.) Tajemník ci-
vilního guvernéra portarturského Bodmojapov
přibyl včera do Čifu. Podařilo se mu z pev-
nosti uniknouti. Vypravuje, že dne 29. září
francouzským parníkem »Elcanor« dopla-
veno do Port Arturu přes 1000 tun
střeliva. Nebezpečí, že by Port Artur padl,
žádného není, poněvadž jest ještě dostatek mu-
nice. Nemocnice a soukromé byty v Čifu jsou
přeplněny raněnými. Jest jich 16.000.
Ruská zakázka torpédových lodi.
Z Oděsy, 14. října. Dle autoritativníh
sdělení Rusko objednalo nové torpédové lodi a
nové torpédobořiče ve francouzských a něme-
ckých loděnicích a též na Něvě. Celkem 30
nových kusů.
Baltické loďstvo:
Z Berlína, 14. října. Z Petrohradu telegra-
fují: Druhá čásť baltického lod
stva vy plul a.
Zadržený parník »Fuping«.
Z Tokia, 13. října. (C.-B.) »Reuterova kan-
celář« oznamuje: Předběžné zprávy oznamují
že větší část nákladu zabaveného parníku »Fu-
Pintajce
Japonec
Rus
Miščenko
Miščenka
Ojama
Artur
Londýn
Čif
Rusko
Něva
Berlín
Petrohrad
Tokio
Reuterův kana
7
article
SIi
SIi
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
marianský
8
article
ping« sestává ze střeliva. Parník »Fuping« vy-
plul z Taku, avšak nebylo známo, kam se béře.
Plul pod vlajkou německou.
Alexějev a Kuropatkin.
V Rusku nepříznivém časopisectvu různých
zemí projevuje se mínění, že generál Kuro-
patkin svůj sensačně sebevědomý armádní roz-
kaz vydal nikoli v pocitu vlastní síly, nýbrž na
důtklivé přání ruského dvora a nepřímý nátlak
místodržitele Alexějeva. »Berliner Post« na pří-
klad vykládá na základě prý soukromých svých
zpráv z Petrohradu: »Kuropatkinův postup způ-
sobil velké překvapení, neboť teprv k jaru oče-
kávalo se, že ruská armáda offensivu zahájí, až
bude čítati aspoň 500.000 mužů, kdežto nyní
Kuropatkin jenom asi polovinu té síly po ruce
má (?). Urychlení útočného postupu přičítá se
v Petrohradě vlivu mocných příznivců admirála
Alexějeva, jehož akcie nedávno tak nízko stály,
že se očekávalo jeho svržení, ovšem svržení na-
horu, neboť pověsti o jeho nastávajícím jmeno-
vání ministrem zahraničních záležitostí nebyly
tak bezpodstatny, jak se zdálo. Nyní má Kuro-
patkin prováděti Alexějevův plán a jest otázka,
zdali už má všechno, čeho k úspěšnému po-
stupu je potřebí. Důvěra, že nastal již v celé
válečné situaci rozhodný obrat, je otřesena a to
právě okolností, že Alexějovo strategické a po-
litické mínění proniklo a platnosti nabylo.« —
Co na tomto výkladu pravdy jest, ukážou za-
jisté brzké události.
Kura
Kuropatkinův
Alexějev
Alexějevův
Alexějův
Rusko
Petrohrad
Berliner Post
9
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Boj o jednaci řád v Uhrách.
Z Pešti, 14. října. Odhodláním skupiny
hr. Apponya připojiti se k boji proti změně
jednaciho řádu, chystané hr. Tiszou, byl uza-
vřen kruh celé opposice proti ně-
mu. Hr. Apponyi soudí, že ministerský před-
seda, vystihnuv, že všude narazil na odpor,
plánu svého se vzdá. Avšak hr. Apponyi,
jak se podobá, hr. Štěpána Tiszu zná velmí
špatně. Na obzoru jsou nové vol by.
Tisza
Štěpán Tisza
Uhry
Pešť
Hradec
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Můj přitel sáša.
Vzpomínka. — Napsal J. Loutchan.
Sedávali jsme na verandě jeho malé školy.
Teplé letní noci, prosycené výparem blízkých
lučin, byly tak krásné. Víska spala. Jen odněkud
z daleka zaštěkal pes, nebo dolétl sem nápěv
vojáků z hlídky u skladišť. Někdy táhlá malo-
ruská píseň, někdy divně skotačivý tatarský po-
pěvek. Bylo mnoho Tatarů v místním pluku.
Učil mne rusky a pak byli jsme dobří
přátelé, trávili spolu všechen svůj volný čas.
Jezdili koňmo po širokých polních cestách do
lesů, lovili ryby v říčce, chodili střílet bekasiny
do močálů a houpávali se na jeho ruské hou-
pačce, až nad střechu nízké školy.
„Sášo, už dost, co kdyby provaz se pře-
trhl anebo sloup se vyvrátil.“
„Nepraskne, jen rozhoupej ještě víc!“
„Ale mohl by prasknout, to přece přiznáš
a já nevím, proč bychom se měli vystavovat t
možnosti, ostatně houpačka je už stará, ne-
„Mohl by, ale nepraskne, jen rozhoupe
víc! A proč by praskal?
Srdce ze zlata, člověk dobrý jako dítě. Stu-
doval původně v kněžském semináři, vyloučili
ho ale v druhém roce; byl jim patrně přes míru
svobodomyslným. Přímluvou dostal se na ústav
učitelský a stal se tak učitelem v rodné vísce.
Skrovné své příjmy rozmnožoval soukro-
mým vyučováním v městě za říčkou a dovedl
vydržovati dva mladší bratry na studiích. V létě
vykasal si rukávy u košile a pracoval v cha-
loupce svého otce za dva.
Měl rád Tolsteho a nelíbal nikdy ruku
místnímu popu, narážeje tím na nelibost před-
stavených. Ač původem Malorus, byl přece do-
jistá.
J Loutchan
Tatar
Sáša
Malorus
11
article
brým Rusem a neměl rád Poláky. Říkával jsem
mu často, že to je zbytek kozácké nenávisti, což
ho zlobilo.
„Já se narodil Rusem a jsem Rus celou
Dvě léta jsem pracoval, abych ho získa
pro myšlenku všeslovanské vzájemnosti, ale beze
všeho výsledku.
„U nás v semináři byli tři Srbové a jeden
Bulhar, měl jsem je rád, ač byli všichni velc
egoisté. Ty jsi můj přítel, prvý Čech, kterého
jsem v životě potkal, mám tě rád a proto i tvůj
národ. Poláků jsem znal sta, všichni hleděli na
mne s vysoka, jako páni na syna maloruského
sedláka, ani jeden necítil pro mne cosi, ani já
pro ně. Jsme si cizi.
Měl svoji filosofii. Tvrdil, že život třeb
brát tak, jak je, starat se o své já, vytknout si
cíl a jít k tomuto cíli. Žil však jinak. Někdy jsme
se rozcházeli v malém hněvu.
„Oběti nevadí, nesmí nám vadit na našt
cestě životem, musíme mít někdy široké svě-
domí. Nejdřív já a pak ti druzí, silnější přemáh
slabšího.
„Jsi darwinista, Sášo, ale pak nemáš cho-
dit do kostela, nesmíš posílat bratrům a ne-
máš pomähat otci.
„Jen se vypovídej! Vy, Čechové, jste n
polovic Němci. Dvě a jedna jsou matematicky
správně tři, k tomu Pánaboha nepotřebujete. T
dávám sobě, to činím pro sebe.
„Dám-li žebračce u cesty pětníček aneb
vojákovi na kořalku, udělal jsem něce pro sebe.
ne pro ně. Mě to těší, že oni mají radost, tedy
je to můj požitek. Až moji bratři dostudují
budu mít velikou radost, za kterou teď rád
platím.“
„A osm let střádáš a pracuješ, chodíš v
otřených kalhotách, v barevné košili a ošuměte
čapce.“
Polák
Ruse
Rus
Srba
Bulhar
Sáša
Čecho
Němec
Čechy
12
article
duší.
„Ztratil jsem tím něco? Času dost, ještě
mohu být millionářem, až uznám za dobré míti
milliony.
Odjížděje do Moskvy, loučil jsem se nerad
s tímto svým přítelem. Psávali jsme si čas od
času dlouhé listy.
— Bratr Oleša je knězem, jsem tak rád,
bude se s neděle ženit, snad ti sám poslal ozná-
mení. Bere si vyvolenou svého srdce, bude
šťasten.
Před dvěma léty přišel lístek od Sáše
z Moskvy.
— Odvedli bratra Ivašku, znáš, nejmlad-
šího. Nemohl jsem ho nechat, byl by si zoufal
a matka též. Sloužím za něho, mám úlevu, je-
nom dva roky a osm měsíců. Odjíždím do Irkut-
ska. Těžko sloužit v Sibiři, ale přežijeme, vy-
držíme.—
Vzpomněl jsem si na Sášův ruský darwi-
nismus.
— Jdemě do války. Jdu rád, ne proto, že
musím, ačkoli nenávidím válku. Ještě dobře, že
jsem šel za bratra, byl jsem na nejlepší cestě
státi se takovým praobyčejným Oblomovem. —
To byl poslední Sášův dopis.
Pak přišel lístek od Oleše.
— Bratr Sáša padl za cara a vlasť v bitvě
na řece Jal u. —
Za cara a vlast? Nemyslím! Nemohu za-
pomenouti toho ryzího srdce, těch četných ve-
čerů na verandě vesnické školy.
Vidím jeho velké, modré oči a hustou kštici
kaštanových vlasů na prkně houpačky, vysoko
nade mnou, až nad střechou.
„Sášo, už dost, mohl by provaz prasknout.
„Mohl by, ale nepraskne, jen rozhoupej
ještě vice!“
Oleša
Sáša
Sášův
Moskva
Ivaška
Irkut
Sibiř
Jal