Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVII.

2

V Praze, ve čtvrtek 9. května 1907.

Praha

3

Číslo 127.

4 article

Ea ranní a odpol. list, písdplácí se- v Prare v atnlnis a město . . . . n čtvrt lots s drojí dossnk oi miáa- n ane l a a sa něso .: 2 K 90 Poštoni

6 article

narli. tvojí zisnti nkei

7 article Basšní čislo pra Prahu je o 14 stranách.

Basšní čislo pra Prahu je o 14 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pátek dne 10. května v obvyklou ho- dinu ranní.

Praha

8 title

Národní autonomie Slovincův a Němců.

Slovincův Němec

10 article

»Činí li dva tolee. není totéž. Přes všechny naše výzvy posud an Jediný politik, publicista neb řečník ně mecký nedal odpovědi k otázce, byli-li b Němci, když tak vytrvale křičí po ná- rodní své samosprávě v Čech á ch, ochotni, dopřáti ji rovně všem neněmeckým národům po celém Rakousku: tedy Vlachům v jižním Tyrolsku, Slovincům ve Štyrsku, v Korutanech a v Přímoří, nám Polákům ve Slezsku i na Moravě. Rusům v Haliči, Rumunům a Rusům v Bukovině? Nuže, snad jim rozváže jazyk reflexní účinek jejich secesního hesla na ráznou mysl svobodomyslných Slovinců, jichž uznaný vůdce a starosta lublaňský dr. Hribar, dne 6. t. m. velmi vtipně kořistil z tohoto národně samosprávného ro zm a chu Némců našich pro dávné a přirozené tužby rozptýleného národa slovin- skéh .

Němec Vlach Slovinec Polák Rus Rumun doktor Hribar Čechy Rakousko Tyrolsko Štyrsko Korutany Slezsko Morava Halič Bukovina

11 article

»Myšlenka samosprávy národůo — pravil k voličům svým — »jest stará předkové naši s velikým zanícením zasazo vali se za sjednocenou Slovenii Jejich tužba však se nesplnila. Vysocí stát níci doufali, že Slované nikdy nedomohouse moci. Než, my Slované vzdor všem útiskům. přece jsme zmohutněli a dnes jsou Němei na témž místě, na kterém jsme my Slo- vané prvé bývali, i požadují nyní ke svě ochrané (?!) národní samosprá vy. Obdrží-li Němci v Čech a ch a uto- nomii, pak ji musíme též my Slo- vané obdržet. Pak budeme sam o všem rozhodovat; veškeré školy budou zařízeny podle našich přání, na ve- škeré úřady v našich vlastech budou dosazeni Slované, což bude míti pro národ náš veliký význam, nebo jest to pro nás otázkou vezdejšího chleba. Budeme-li my Slovinci svými vlastními pány. navráti se k nám opět blahobyt. Proto nechí se veškeří poslanci naši zasazují nyníco nejrázněji z a sjednocenou Sloveni a národní samosprávu naši; já sám chci se všech sil pracovati za tímto Co tomu říkají chrabří naši němečtí před bojníci »národní autonomie« od Prada až po Turnwalda, od Eppingra až po Urbana? Nemají radost z této lublaňské ozvěny? Logi- cky by měli býti velice a srdečně potěšeni z tohoto jihoslovanského příhlasu ke své ori- ginální myšlence o národní autonomii a měli by se jím vítězoslavně i škodolibě do- kládati už dnes ve svých orgánech proti nám Avšak ono zatím »ticho po pěšině« v něme- cílem. « —

Slovan Němec Urban Čechy

12 article

cké doubravě, žádné »Živio Hribar !«, ani v »Bohemii«, ani v »Prager Tagblattu«, ač- koliv by se jim přece tak výborně hodil do noty ten veliký omyl přítele Hribara, že Němci rakouští octli se dnes vůči nám zmo- hutněvším Slovanům v postavení slabších, ž jsou dnes tam, kde jsme my Slované bývali, pročež nyní volají po národní samosprávě pry svou o chranu proti nám. Tří dn pobytu v Čech ách stačily by bystro- duchému pozorovateli politickému dru. H barovi, aby poznal svůj blud a důkladně po- opravil svůj omyl. Zádný ze všech vládních hejtmanů okresních, co jich od dvaceti let sleduje ve- řejný život převahou v německých krajinách Čech — nemohl dodnas podati - raport ani jediném případu nějakého ohrožení, neřku znásilení ně- meckého obyvatelstva těch kra- jův českými menšinami tam use- dlými. Rovně žádný ani sebe podzíravější Němec nemohl podnes dokázati nám, če- skému národu, nějakých podmaňovacích ob- myslů a výbojných choutek oproti německým obyvatelům krajin těch, jež nazývají Němci svým jazykovým územím německým: na- opak, celé půlstoletí jest svědkem, že jsme vždy a stále nabízeli Němcům v Čechách rovnou svobodu a rovné právo, jaké žádáme ve vlasti své sobě. Holou lží, křivdou a šalbou ošemetnou jest před- stírání německých vlastiškůdců, jakoby Němci měli svrchovaně a nezbytně zapotřebí rozluky pro svou ochranu před námi, jakoby volali po národní sv samosprávě v teritoriálně odloučeném uza- vřeném německém území svém proto, aby mohli spíše ubránit svého bytu národního, své existence proti našim dravým a nebez- pečným nájezdům.

Hribar Němec Slovan Čo Čechy Bohemia H bar

13 article

Pravý opak jest pravdou. Oni jsou krajně nesnášelivými a výbojnými proti nám: Oni nechtějí dopřáti klidného a volného bytu statisícům našich lidí mezi sebou, oni výslovně prohlásili (ůsty Plenero- vými) ze chtéjí to své německé území vy- čistit ode všeho živlu slovanského, oni proti základním zákonům státním odpírají v zněm- čených krajích našim lidem všechna rovná práva státoobčanská, terorisujíce a bovkotu jíce je napořád, ať si chtějí pro své dět české vlastním nákladem zřídit českou školu, neho pro své dospělé příslušníky českou budovu sokolskou, českou besedu, česk národní dům. Oni chtějí zkrátka statisíce našeho lidu v oněch převahou německýc krajích vlasti naší snížit na bezprávné he- loty, s nimiž by žádný úřad, žádný soud nepromluvil jejich jazykem, jejichž děti by v německých školách byly odnárodněny, je- jichž uvědomělí řemeslníci, živnostníci a děl- níci by byli donuceni buď k odřezanství nebo k vystéhování se. K tomu účelu v první řadě do- volávají se národní autonomie pro své »uza vřené« německé území. V druhé řadě má pak ono býti jim strategicky sil- ným opevněným táborem něme- cké myšlenky na severu říše, z něho by do ostatní o tevřené oblasti čes k mohli svým kapitálem výbojně operovat půdu naši zkupovat, německé »kulturní tvrze- budovat a propagandu germanisační hloub a hloub do oblasti naší pomocí všeněmeckého Schulvereinu atd. posouvat. To vězí za tuž- bou německé národní autonomie v separova- ném německém území v Čechách. Nezazll- váme přátelům našim ve vzdálené Lublani, že této skutečnosti dosti jasně neznají, ale- baví nás velice, že zdejší němečtí »národní antonomisté« vzdor tomu vítanému jim omylu páně Hribarovu, řeči jeho posud ani slovem si nepovšímli

Hribarův Čechy Nezazll Lublaň národní dům kulturní tvrz

14 article

Záhada ta rázem se vysvětlí, jakmile jen bratři Slovinci v příštím parlamentu po- zvednou hlasu za svou národní auto- nomii, tedy za národní oddělení již ního slovinského Štyrska s jeho 500.000 Slovinci od severní německé oblasti. za národní samosprávu a separování 150.000 Slovinců v Korutansku, za národní samo- správu 208 000 Slovinců v Gorici, Istriia okolí Terstu a za sloučení této kompaktní oblasti slovinské s ryze slovinskou Krajinou a její 480 000 Slovinci v jednu národně samosprávnou zemi »Slovenii«. — Pak uvidíme ty naše pány Eppingry, Prady, Urbany, Bachmanny atd., jak důsledně a upřímně budou souhlasiti s tímto zcela kongruentním a neskonale oprávněnějším po- žadavkem Slovinců pro národní autonomii. Vždyť až dodnes zuby nehty se vzpírají proti stejnému požadavku Vlachů po ná- rodním rozdělení Tyrolska, ač tu sama příroda útvarem horstva dělí oba ná- rody, vlašský a německý, tak patr ně, jako je nedělí, nýbrž na sebe odkazujea v jedno slučuje v kotlině české. A proto mohou nozumní státní ci rakouští oproti tomu frenetickému křiku Němců zdejších po rozdělení Čecha po národní autonomii Němců če- ských v oblasti krkonošské a rudohorské snadno nalézti patřičnou odpověď. Potřebují jim toliko učiniti návrh: »Zkusme to s tou národní autonomií především s Vlachy v Tyrolsku a se Slovinci v jižním Štyrsku a Korutanecha pozorujme, jak se tam rozluka národů osvědčí. Pak teprv až národní autonomie Vlachů půjde k duhu zemi tyrolské, a ná- rodní autonomie Slovinců Štyrsku i Koruta- nům, můžeme vzíti v úvahu, zdali by té vedla ke zdaru a míru země české, dříve však nel« Ta odpoveď by, tušíme, stačil

Slovinec Bachmann Vlach Němec Čecho Korutansko Gorica Terst Urbano Tyrolsko Štyrsko Prado

15 article Ministr dr. Josef Fořt a poslanec dr. Josef Herold před voličstvem

Ministr dr. Josef Fořt a poslanec dr. Josef Herold před voličstvem na Král. Vinohradech. . . Účastí i průběhem zcela mimořádná vyzněla včerejší současná kandidátní schůze ministra dra. Fořta a posl. dra. Her ol d na Král. Vinobradech mohutným, jedno s v o ným vyslovením se voličstva p ro o ba k an didáty. Tot stručný facit včerejšího večer v Národním domě Oběma řečníkům podařilo se v poměrně stručných, obsahové však politicky prohloube- ných a význařných řečech přesvěděiti plně vo- ličstvo, že politický program jejich je zdravým. české věci prospěšným a že tudíž důvěra vol

doktor Fořt Josef Herold Král národní dům

16 article

bou v ně složená bude jen posilou další jejich politieké činnosti. Bouřné, ovační projevy, pla- tící stejnou měrou oběma kandidátům, byly zřejmým důkazem sympatil celého shromáždění jež s upjatou pozorností sledovalo od počátku až do konce jejich vývody. Zahájení schůze stalo se úvodními slovy posl. dra. Herolda jako předsedy Vinohrad ského politického klubu, načež zvolen předsedou schůze starosta vinohradský pan Jos. Ví šek místopředsedy náměstkové pp. Bureš a B lek a m. r. Prokopee. Slarosta p. Víšek poukázav na blízkos voleb do rady řišské a na osobnosti obou kan didátů, požádal především ministra dra. Fořta který uvítán byl bourlivým potleskem, aby pro nesl svou kandidátní reč.

Jos Bureš Prokopee Víšek

17 article Ministr obchodu dr. Josef Fořt

Ministr obchodu dr. Josef Fořt děkuje v úvodních slovech za poctu nabídnutím kandidatury se strany voličstva mu prokázanou. promluvil asi takto: »Ministerské kandidatury byly v Čechácl až dosud kořením vysoce řidkým. Ještě pře dvěma roky jevilo se býti naprosto nemyslitelno. aby aktivní rakouský ministr mohl se ucházeti o důvěru českého voličstva. Nuž, že dnes tomu jest jinak, toho příčina niktersk neleží ve změ- nách rázu osobního. Vy voličové zůstali jste týmiž dobrými, vroucí láskou k domovině zaní- cenými Čechy, jakýmiž osvědčili jste se býii bezpočtukráte v hájení prospěchu národa. Já pak rovněž se nezměnil ani v nejmenším ; ná- zory a přesvědčení mé zů s taly- tytéž a jako dříva i nyní živolním vodítkem jest mi snaha, prospěti dle sil vě české v každém působišti (Potlesk) které okolnostmi jest mi vykázáno. Nuž, nena- dešly-li změny v osobách, v jejich přesvědčení a názorech, tím pronikavéji přesunuly se základní rysy politické scenerie. A jednou ze značek přesunutí to zvlášť ostře charakterisujícleh, jest právě okolnost, ze dnes na schůzi voličstva českého vystupují jakožto kandidáti akti vní rakoušti ministři a dovolávajíce se jeho důvěry, staví národ před rozhodnutí o tom. z da poměry během poslední doby sku- tečně již tak vyspěly, aby i věrn syn národa nejen státi se mohl rakouským ministrem, nýbrž aby člen korunní rady rakouské současně zdobití se mohl jakožto důvěrník českého lidu nejvyšší hodnost občanakou.

doktor Fořt Čechy

18 article Pochopiti podststu této změněné politick

Pochopiti podststu této změněné politick scenerie, zdá se mi býti nejdůležitějším pož davkem v nynějším ruchu volebním. A to nejen z té příčiny, poněvadž všeobecným právem v lebním zodpovědnost za příští osudy národ přesunuta byla na nejširší vrstvy lidu, taka každý občan, vyplňující volební listek, účastne se při stavbě základů celé naší budoucnosti nýbrž vysoká důležitost správného pochopeni okamžiku diktována jest i tím, že vývoj politiky soustátí rakouského a v něm i poliuiky české ociťuje se na rozhraní, v kterém dotčená zodp vědnost na nás všechny doléhá tihou dalek vétsi, než tomu bylo kdykoli jindy. (Tak jest- hlučný šouhilas.) Rozhlédnětež se jen po dosavadním prů kěhu novověké naší práce politické a pokustese vystihnouti význam dneška s hlediště minuléh

19 article

v drobném pronejíi rnaní číslo o sebi sleknl ali Ve alialkách na venke zasnlo dnla. . . . . 1nseratv platí se hotově napřeí racev kirisrty pljná dmisl- r nekanjí ao taa realnt Uskárna k erpedice „Národnich Lista“ Bakoply so Bevrnesi

Národnich List

20 article

půlstoletí. Učiníte-li tak, shledáte, že v toku novověkých dějin našich jest pouze jediný hi- storický okamžik, který v důsledeích svých pro českou politiku měl podobný as význam, jaký chová v sobě doba nynější. Byl to onen okamžik, kdy před 40 léty po válce s Pruskem mocnářstv rakouské bez nás a proti nám sestrojeno bylo v dualistický útvar rakousko-uherský a kdy rovněž bez nás a proti nám sklenula se nad námi ústavní skladba, obepínající do dnes země předlitavské. Tehdá roku 1867, po 20le- tém, roku 1848 vzniknuvším vnitřním kvašení v útrobách státu, tehda dovršena byla jedna z oněch dějinných poripetií, které vznikem svým vývoji politickému dávají nové směry. Dnos sto- jíme před peripetií druhou. Piných 40 roků to trvalo, než proud vnitro-rakouských dějin dospěl k nynějšímu novému vrchovišti. Během 40letého tohoto období byl politický život náš řetězem tuhé, nezřídka bohužel neplodné práce, namnoze i dlouhou řadou útrap a strádáni. Dnes stojíme u likvidace období tohoto. Vidímet, ana na stra- ně jedné roubenína útvaru dualistického ve vnitřní skladbě své se mění, ba deformuje, a se. zájmem stále rostoucím sledujeme zevnější prů- běh procesu toho. Vidíme dále, jak kuriátní vo- lební řád zemí předlitavských, tento zákla dní pilír soustavy před 40 lety proti nám vybudo- vané, mizí v propadlišti, a řízení politických věcí státních svěřuje se spoluúčestenství nejšir- ších vrstev lidových. Vidouce vše to, cítíme, že- bylo by těžkým hříchem, promrhati okamžik tento ať krátkozrakostí, ať vášnivou vnitřní svár- livostí, a že naopak zasáhnout účelně a pevnou rukou do vývoje změnou poměrů přivoděného, jest pro nás na ten čas povelem nejvyšším.

Prusek

21 article

Pravda sic, pásmo dějin má svou vlastní, na- živou dynamiku, vůči které počiny lidské vůle jen obmezený konati mohou vliv. Leč byť i tok řeky v základním směru určován byl celkovou povahou povrchu zemského, přec nieméně lid- skému důmyslu dána jest řada možnosti, vyme- ziti a upraviti řečiště tak, jak toho dané potřeby vyžadují. Nuž, tutéž platnost má lidské počínání i v oboru politiky, a proto po výtce od nás sa- motných, od vyspělosti našeho rozumu, od ry- zosti našeho vlastenectví a z něho se rodící sebekázně, od těchto duševních a mravních kvalit bude především záviseti, zda dnes, kdy po 40 letech zas nové dráhy se nám otevírají, dovedome říditi lodici české politiky tak, aby nejen vyhnula se pohromám, znesnadňujícím plavbu její třeba zas celá desetiletí, nýbrž aby svěžím, jistým a pevným chodem spěla ke ko nečným cílům národního snažení našeho ! (vý borné, bouřlivý potlesk.) Toť po mém soudu vlastní význam oka- mžiku a logieké důsledky rozpoznání toho stav se nám před oči v určitosti tak nosporné, jal nespornou jest početní skutečnost, že 2x2 = Plně jsme a zůstaneme si vědomi nepro mlčitelných nároků, plynoucíct ze státoprávního postavení če ských našich vlastí, však nicméně a na okamžik zraků zastírati nesmíme před sku tečnostmi, které za daných poměrů pro vytknut a sledování úkolu dočasné politiky české jeví s býti směrodatnými. (Souhlas.) A první z těchto úkolů spočívá v úče ném využití změněných poměre k tomu konci, abychom brali plný, náu příslušející podíl na zákonodá ství státním a správě zeměpanské Jakkoli křivdy starých řádů volehních -cela od straněny nebyly, jakkoli právě k vůli voleb

22 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Volební historky. Vzpomínka z oast minolost, skioje — Právě v těchto dnech byly nám doručeny legitimační a hlasovaci lístky do rady říšské Přemýšlíme, uznáváme pokrok a mysl naše maně zalétá do minulosti. S radostí, ba s hrdostí připomínáme sobě oněch dob, kdy za největšíh útisku naší národnosti a na vzdory všemu ná- llsku i v úřadnických kruzích vzpružil se na- rodní duchi a skvěle přestál těžkou zkoušku per- sekuční. Památné jsou v té příčině zvlášté volby deklarentské na konci let šedesátých a volb chabrusu v r. 1872. Na podzim r. 1869 konány byly doplňova volby do sněmu českého za deklaranty, zbaven mandátů. Vláda záhy učinila všemožná opatření sby byla deklarantům způsobena porážka. Baron Koller, podmaršálek a tehdejší místo- držicí v království českém vydal dne 10. srpn 1869 na všechna okresní hejtmanství oběžník ve kterém představeným politických úřadů bylo se vším důrazem na srdce kladeno, aby jejieh ptičiněním zvoleni byli jen lidé, kteří by do sně- mu vstoupili. Okresní hejtmani jali se připravo- vati půdu. Liberální strana německá napjala tehdáž naposledy veškeré sily, aby také v krajích našich ryze českých domohla se vítězství. Asi- tace vládní na prospěeh strany ústavácké konala se s největší bezohlednosti a jménovitě odvislo- sti úřadnické bylo v plné míře využito, či vlastně zneužito, jen aby se mohlo aspoň někde ukázati s posměchem na porážku deklarantův. Ale ve- škeré úsilí a násilí vládní bylo marné: rozbilo se o vytrvalost a nepoddajnost voličů českých.

Baron Koller

23 article

Takovéto volby, jež vzbudily radostné na- dšení po veškeré vlasti a naplnily údivem celý politický svět, mohou nám býti i v nynější dobs příkladem nejen české statečnosti, ale i kázn » jednolitosti. Sám kníže Bismark se jim tehdáž oblivoval. Volby doklarantů také přiměly víden- ské kruhy k pozdějšímu vyjednávání s národem naším. Na českém venkově zvoleni všude jedno- myslně kandidáti, navržení sborem důvěrníků vláda hleděla tudíž proraziti aspoň s některým svými přivrženci ve skupině městské, kde polo- ženy volby na den 24. září 1869. Nejtužší byl volební zápa- na Starém městě pražském a n Smíchově, taktéž úporně bylo bojováno v Plzni Písku, Jindřichově Hiradci a v Jičíně. Z této vážné doby dvě historky volební: Také v Jičíně bylo r. 1869 plno schůzí a po- rad. V této době zrovna o prázdninách jednoho dne podvečer šel se podívati profesor L. do sbo- rovny ve starém gymnasiu, úzké světničky se dveřmi přímo na síň vedoucími. Vstup do sbo- rovny byl mu však zabráněn mohutnou postavou profesora R., jenž vida kolegu, an otvírá dvéře. tyto hned zavřel s poznámkou: „Nechodt sem!“ „lnu, když jste vy zde, mohu sem přece také já,“ prohodil L. Ale R. varoval ho ješte důtklivěji: „Nechoďte sem, bude vás to mrzet!“ Slov jeho však nebylo dbáno a profesor L., vstu- puje do sborovny, spatřil ředitele Ch., jak dlou- hými kroky měří světnici a potahuje kníry, což bývalo u starého pána vždy známkou rozčilení.

Ch Smíchov Plzeň Písek Jičín Jindřichov Hiradce

24 article

Také ostatní profesoři, kteří právě jako L. ná- hodou si zašli do gymnasia, je-li tam něco no- vého, byli patrně zaraženi. „Vy tedy nepůjdete pryč?!“ obrátil se pojednou ředitel Ch. na pro- fesora L., ustav ve své bezděčné procházce po světnici. Obdržev zápornou cdpověď, dodal: „Inu, tedy si tohleto přečtěte!“ A prof. L. čei nařízení politického úřadu na ředitelství, jímžto bylo přísně nakázáno, aby se všichni profesoři in corpore zúčastnili volby do sněmu a volili vládního kandidáta. Ředitel měl tento rozkaz oznámiti všem profesorům osobně, vyžádati si od nich stvrzení, že se tak stalo a konečně uči- něn zodpovědným za jejich hlasování, které byl. tenkráte ústní a veřejné. „Nu tak, tu to mát. co tomu nyní říkáte?“ ptal se ředitel. „Co tomu říkám? Já volit nepůjdu!“ odvětil pevným hla- sem L. „Vám se to snadno řekne, nepůjdu volit,“ horlil ředitel, „ale co já mám dělat? Rada byla velmi těžká, ale našla se přec u pro- fesora R., který konečně učinil tento návrh. „Vite co, pane řediteli, dnes tu nejsme, jsou ještě prázdniny a nemáme tu co dělat. Zejtra nás vyhledáte v našich bytech a nenajdete ni- koho doma, my odcestujeme.“ Návrh uznán byl všeobecně prospěšným a vhodným a proto byl jednomyslně přijat. „Ale někdo z vás musí se přece se mnou obětovati,“ prosil ředitel. „Ty, starý příteli R., mohl bys jíti se mnou k vol- bám!“ „Cože, já mám voliti vládního kandi- dáta a státi se tak na stará kolena zrádcem ná- roda?!“ rozhorlil se stařičký senior sboru. „Abys věděl, nepůjdu zejtra nikam, budu doma a sám ti tam třeba stvrdím, že vládního něme- ckého kandidáta volit nebudu a nebudu !““' Mleli pak všichni dost práce, aby starého pána zas udobřili. Konečně uvolili se k oběti profesori

profesor

25 article

M. a P. Druhého dne chodil ředitel po bytech, al nikdo nebyl doma. Všichni vypálili z Jičína na čerstvý vzduch zlaté svobody. Profesor L. zdr- žoval se po celou dobu až do skončení voleb na Vinnici a podnikal odtud výlety do skalnatého kraje až ke Troskám. Při této příležitosti navšti- vil též libeňského vikáře Marka, jemuž sděli příčinu svého dobrovolného vyhnanstvi. Zatím přibližil se 24. září, den voleb. Vládním kandl- dátem v Jičině prohlášen byl Hruschka, při- buzný jičínského purkmistra Rutta, národním kandidátem byl deklarant, advokát dr. Schová- nek, předsedou komise byl městský radní dr. Zvěřina, jenž hned před početím volby upozor- nil veškeré voličstvo na to, že p. Hruschka nemá v Čechách žádného volebního práva, a že tudíž veškeré hlasy, pro něho odevzdané budou ne- platnými. Tímto prohlášením předsedovým uve- den byl šik vládních voličů v nemalý zmatek. Prvni volil pan krajský hejtman Studnička. jenž pod dojmem Zvěřinova prohlášení odevzdal hlas purkmistrovi Ruttovi a tínito jej označil za vládního kandidáta.

Marek Hruschka Rutt doktor Zvěřina Studnička Zvěřinův Jičín Vinnica Čechy

26 article

Po něm volil praesident krajského soudu Moritz, jenž s důrazem vyslovil jméno IIruseh. kovo jakožto skutečného kandidáta vládní stra- ny. Takto rozmnožen byl zmatek ústavácké ko- horty, jejíž jedna část volila Hruschku a druh Rutta. Aby věc, pokud možno, byla napravena, praesident soudu přistoupil ke krajskému Stu- ničkovi a domlouval mu, takže krajský usedl rozmrzen stranou. V tom přistoupil k němu ře- ditel Ch... s dotazem, kdo je tedy vládním kan- didátem. Studnička přeslechl jeho slova a v do- mnění, že se ptá, kdo je vládním komisařem, odpověděl rozhorlen: „Znáte někoho jiného, nežli mne?“ Ředitel se uklonil a hned s profe- sorem M. odevzdal hlas panu krajskému Studni- čkovi jako vládnímu kandidátovi. Profesor P. prohlásil pak: „Poněvadž tu není žádného vlád- ního kandidáta, vzdávám se svého volebního práva.“ Celé nedorozumění, jež vzbudile ne malou veselost mezi národními voliči, vysvětlilo se sice záhy, ale volby byly již zatím skončeny

Moritz Hruschka Rutt Studnička

27 article

a deklarant Schovánek zvolen velikou většinou hlasů. Telegrafický drát roznášel o tom radost- nou zprávu do Prahy. Po ukončení voleb začaly prchlé myšky vystrkovati hlavičky a větříc vzduch bezpečný, vracely se vesele k rodinně mu krba. Rovněž pamětihodna jest volební histori z dob chabrusových voleb r. 1872. Když po od- stoupení ministerstva Hohenwartova dne 30. října 1871 byl k utvoření ministerstva povolán kníže Adolf Auersperg, místodržitelem v Če- chách stal se poznovu pověstný již generai Koller dne 28. listopadu 1871. Jeho úlohou bylo, zlomiti českou oposici provésti přímé volby do říšské rady. Také měl býti změněna tvářnost českému sněmu, na němž měli až do té doby čeští poslanci s historickou šlechtou většinu. Byl to tvrdý oříšek. Baronu Kollorovi jednalo se především o vítězství stra- ny ústavověrné ve sboru velkostatkářském. Z tou příčinou objížděl hned na počátku r. 187 některé velkostatkáře, kteří až dosud hlasovali se stranou státoprávní, by je buď pro stranu vládní získal, nebo alespoň k tomu přiměl, aby se volby nezúčastnili. Také okresním hejtma- nům dán přísný rozkaz, aby ve svých okresíel působili na velkostatkáře ve smyslu vládním

Schovánek Hohenwartův Auersperg Baron Kollor Praha

28 article

Dělo se to jednak sliby, jednak vyhrůžkami. Ja- kých prostředků užíváno, vysvítá nejlépe z ná- sledující skutečné události. Na Mladějově za Prachovskými skalami sídlil na venkovském zá- mečku velkostatkář Pabstmann, jenž býval kdy i ve státních službách, ale pro neshody s vyššími kruhy vystoupil a uchýlil se do soukremí. Ježto v celém okoli požíval neobyčejné vážnosti i vl- vu, obrátilo se před volbami zření také na něho a jičínskému okresnímu hejímanovi Studničkovi zaslán dne 19. února roku 1872 důvěrný dopi chefa praesidiální kanceláře Matěje Rotkya, v němž byl představený okresního hejtmanst í vybídnut, aby si naklonil mladějovského velko- statkáře Pabstmanna způsobem jakýmkoli a sl- bil, že se každému jeho přání vyhovi, poku jen splnitelným bude, vydá-li vládě plnomocen- ství k volbě, nebo, vzdá-li se volby. Pan kraj- ský obdržel tento dopis „express“ právě v tu chvili, když jakémusi občánkovi K. z okolí So- botky udílel v nějaké věci audienci. Otevřel hned dopis a po přečtení vhodil do kamen, úplně

Pabstmann Studnička Rotkya Mladějov so

29 article

dlo tajného nařizení, aby totiž list hned plamo nům odevzdal. Po krátkém čase nastoupil pan Krajský s inspekční cestu do Jilemnice, kde po skončenem úřadním jednání zasodl v hostinci za stůl a vza do ruky časopis „Politik“ četi v něm nejnovějs- zprávy. Jaké však bylo jeho ustrnutí, když tan pojednou spatřil otištěný celý tajný dopis jem zaslaný i s číslem exhibitním, podpisemí chiefe praesidiální kanceláře M. Rotkya a tajným přl- kazem o spálení. Toť se ví, že nechybél při tom náležitý výklad. Bylo okamžitě po dobré nála de pana krajského. Nejpilnější jeho prací bylo, vr - titi se bez odkladu do Jičína, kamž brzo přijel funkcionář od místodržitelství z Prahy vyšetřo- vat. Pan krajský ovšem s dobrým svědomím se zaříkal, že úplně vyhověl příkazu o spálenía na konec to odnesl jakýsi písař, jenž byl pro- puštěn ze služby, že prý ono důležité úřadní ta- jemství vyzradil.

Krajský M Rotkya Jilemnice Jičín Praha

30 article

Vládní listy, vycházející ve Vidlní i v Praze, s počátku tvrdily s velikou rozhorleností, že toto psaní jest podvrženo a zmlkly tprve, když o jeho pravosti podány byly nezvratné důkazy. „Poli- tik“ v dalších číslech s patrnou zálibou vypra- vovala, že prý onen památný dopis velikým prů- vanem v kamnech vynesen byl komínem do vzduchu a tak vydán u vědomost celému světu. V pravdě měla se věc takto: Jičínský pan kraj- ský S. přečetl dopis a vhodil jej do kamen. Po- tom odešel ze své úřadovny a nechal tam na chvíli o samoté venkovského občana K., jenž se ihned dovtípil, že listina s takovým chvatem spa- lovaná není bezvýznamná. Proto přiskočil spě- šně ke kamnům a vytáhl z pece list, na štéstí málo jen ohořelý. Sbaliv jej, vstrčil do kapsy a pak klidně očekával zprávy z úst vrátivšího se- pana krajského o vlastních věcech. Vyšed z bu- dovy okrosního hojtmanství, vyhledal svéhic do- brého známého, mladého notářského koncipienta dra. J., jemuž celou přihodu vypověděl a doku- ment důvěrně odevzdal. Mladý doktor, vyslech- nuv vše dopodrobna, přijal od K. dopis se slo- vy: „Kamaráde, tohle bude pečinka!“ Hned odiel do Prahy, kde onen dopis s náležitým vy- světlením odevzdal chefredaktorovi „Politik“ J. S. Skrejšovskému, jenž jej otiskl dne 26. února 1872 v „Politik“

Skrejšovský Praha