2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 28. června 1900.
Praha
4
article
Na rannt a odpol. list
přodpl ácí sei
v Praze v adnlnistn
nk avrt lets
ke “ Srolí dondak
nk ret
vo slislkáe
sa nbds . rolíou
na Sirre r o i
voji siatin
n:::2
Srole
Praha
5
article
Obě obstrukce trvají dále.
Obě obstrukce trvají dále.
Co ve dnech parlamentní obstrukce če
ské bylo zjevno, že totiž spojené strany ně-
mecké hnaly proti ní do ohně toliko Poláky
a katolickou stranu lidovou, samy pak zu-
stávaly v pozadí, jako nečinní diváci, kteří
si nechtějí páliti prsty; to od té doby na-
bývá potvrzení den co den nového. Po to-
lika úvahách a radách, že obstrukci české,
kdyby snad za příštího sestoupení se vídeň-
ského parlamentu opět chtěla pokračovati
ve svém díle, není možno zakroutiti krk
způsobem jiným, leda oktrovováním
nového jednacího řádu, z tábora
spojených stran německých hlásá se nej-
prudší odpor proti takovému kroku vládnímu
a provádí se důkaz, že oktrovování nového
jednacího řádu pro říšskou radu by bylo
hrubým porušením ústavy. Tak tedy spojené
strany německé prohlašují zcela jasně, že
samy se nevzdávají myšlenky, provozovati
obstrukci v parlamentě zase, kdykoliv by
chtěly. Spojené strany německé zcela ve-
řejně vystupují na obranu parlamentní ob-
strukce, jakožto instituce, náležející již ne-
zbytně k ústavnosti rakouské.
Včerejší »Bohemia« uveřejnila o tomto
předmětě pod nápisem »Nemožná oktrojírka«
delší výklad od svého vídeňského spolu-
pracovnika, který tu mluví jmenem všec
spojených stran německých. Bylo by kla-
mem, domýšleti se, že německé strany od-
suzují a zamítají všeliké oktrovování se
strany vládní, jakožto nemožnost. Oktrovo-
vání jazykových návrhů Körbrových proti
národu českému bylo by jim velice příjemné
a dosáhlo by jejich úplného souhlasu; ale
ohledně oktroyování jednacího řádu pro par-
lament vídeňský hrají si pojednou na ohnivé
obránce řádův ústavních a jsou proti všeli-
kému vměšování se vlády do této věci. Cely
včerejší výklad v »Bohemii« jest nejhorlivějši
obranou posavadního jednacího řádu, ktery
v parlamentě vídeňském obstrukci dovoluje.
Polák
Bohemia
6
article
Dlužno zaznamenati tvrzení a odůvodňování
»Bohemie«, že o ktrojírka jednací h
řádu pro parlament vídeňský nen
možná a že by byla holým poru-
šením ústavy. Vídeňský spolupracov-
ník německého listu pražského začíná výklad
svůj slovy, že uprostřed parlamen-
mích prázdnin nikdo nemůže tvrditi
jakoby náhle byla nastala nutnost, změni
jednací řád pro parlament.
Taková nutnost prý zcela přirozeně může
býti uznána jen v době zasedání parlamentu,
kdyby na příklad parlamentní činnost ob-
strukcí byla rušena, nebo kdyby jen některá
ustanovení jednacího řádu byla překážkou
porady. Ale v nynější době, když parlament
jest uzavřen, není prý možno užiti paragrafu
čtrnáctého, aby vláda mu vnutila nový jed-
nací řád, který by provozování obstrukce na
příště činil nemožným. Dopisovatel »Bohe-
mie« diví se, že nejváženější politikové, i ta-
koví, které by prý rád viděl dostoupiti úřa-
dův a důstojenství, mluví o oktroyování no-
vého jednacího řádu »lehkým tonem konver-
sačním.« Tato oktrojírka jest prý nemožnou
z nejdůležitějších a úplně nezvratných dů-
vodův, a nic prý ji nezapovídá rozhodněji,
než sám paragraf čtrnáctý. Ohledně jedna-
cího řádu pro parlament není prý lze para-
graf čtrnáctý rozpínati a dávati mu několik
výkladů. Divná věc, že týž paragraf jest ve-
lice pružný a schopen nejpestřejších smyslů.
když jde o parcellování království českého
a o zrušení řadou starých a platných zá-
konův zaručené rovnoprávnosti jazyka če-
ského s německým ve všech oborech státní
správy v obvodu zemí koruny české!
Bohe
Bohemia
7
article
Zcela správně dokazuje spolupracovník
»Bohemie«, že dle svého paragrafu osmde-
sátého posud platný jednací řád pro všelikou
změnu a pro každé zrušení některého usta-
novení svého závisí jedině na parlamentu
samém, a že pod ochranu obou sněmoven
říšské rady postavena jsou toliko ona usta-
novení, která jsou obsažena v zákoně o jed-
nacím řádu říšské rady. Rovněž jest správné
připomenutí, že pro změnu těchto ustano-
vení jest potřebí souhlasu dvoutřeti-
nové většiny obou sněmoven.
Všechna tato ustanovení a všechny tyto pa-
ragrafy jednacího řádu, rovněž jako celé
znění paragrafu čtrnáctého ústavy prosin-
cové, velmi dobře znají i pánové dr. Grab-
mavr, rytíř Jaworski a dr. Ebenhoch,a
přece všichni veřejně a naléhavě domlouvajl
dru. Körbrovi, aby na základě paragrafu
čtrnáctého parlamentu sám vnutil nový jed-
nací řád, který by pro vždycky každou ob-
strukci v parlamentě zamezil. Politik » Bo-
hemie« vytýká těmto pánům, kteří přec
všichni tři dne 8. června pracovali v parla-
mentě pro věc německou, kterak prý mohou
nedbati tak velikých překážek zákonných,
které se staví v cestu oktrovování nového
jednacího řádu, a praví, že podali jen zjevný
důkaz nebezpečného přibývání choroby ve
státním tělese rakouském. Radí prýk
zoufalé operaci na život a na
smrt, ač rada jejich nevychá zí ze
stejných předpokladův. »Jedn
se domnívají, že řez bude prove-
den z prava na levo, kdežto druzí
doufají, že se stane ve směru
opačněm. Otázka zní: má-li na
této operaci vykrváceti se pra-
vice nebo levice.e
Tu máme jádro všeho rozumování, kteréz
přivedlo spojené německé strany konečně
k tomu, že prohlašují oktrojírku nového
jednacího řádu pro parlament za věc ne-
možnou. Obávajíť se, že nový, vládou
parlamentu vnucený řád jednací na příšt
i jim provozování obstrukce by učinil ne-
možným.
doktor
Grab
Jaworský
Ebenhoch
Bohemia
8
article
»Jen nejdříve odejmout Němcům mož-
nost obstrukce, pak stará většina pravice
mohla by býti opět prohlášena a levice b
se mohla vykrváceti na změně jednacíh
řádu.« Tato obava ruší politikovi » Bohemie
a všem spojeným stranám německým všechnu
radost, kterou by jinak měli z užití 8 14.
proti — národu českému.
Strach jejich před oktrojováním novéh
jednacího řádu, který by jejich obstruk
na příště učinil nemožnou, jest tak velik
že vidí v této oktrojírce již převrat cele
ústavy rakouské. »Týmž právem mohl b
býti vládou prohlášen i nový řád volební
mohl by se dekretovat nový zákon o ško
lách, aneb zrušit právo spolčovací a shro
mažďovací. Co ve vnitropolitické a parla
mentní situaci by mohlo býti ještě zhor-
šeno, bylo by tím provedeno.« Vida, vida
Jak ve spojených stranách německých náhle
propuká a ozývá se tak dávno potlačované
svědomí ústavní a to jen proto, že oktrojo-
vaným jednacím řádem, jehožto vydání sami
někteří předáci strany německé na dru. Kor
brovi žádají, mohla by býti na vždy potla
čena také obstrukce němec kál
Kdyby toho nebylo, sjednocené strany
německé neměly by proti nejrozsáhlej
šímu užití absolutismu, krytéh
v 8 14., ani nejmenší námitky, vědouce, ž
všechny oktrojírky by čelily toliko proti prá-
vům a životu národa českého; však obstrukci
Němec
Bohemia
10
article
svou německé strany chtějí v parlamentě
vídeňském míti zajištěnu a zaručenu
posavadním jednacím řádem pr
všechny případy a navzdy. Proto
politik »Bohemie« už podává zajímavý obraz.
jak na základě nového jednacího řádu, vla-
dou parlamentu vnuceného, sněmování na
příště by vypadalo. Při tom předpokládá, z
někdejší pravice a většina na říšské radě by
ožila a Němci že by tam opět byli v men-
šině. Tak by prý parlament měl je dnac
řády dva, jeden starý, právně a zákonne
platný, a druhý oktrojovaný; menšina ně-
mecká pak prý by vystoupila proti oktrojírc
s protestem tak ostrým, jaký jen možno po-
mysliti si a žádala by velitelsky, aby sně-
mování se dálo podle řádu jednacího sta-
rého, zákonně platného. Kdyby pak této
menšině bylo přiznáno zastoupení v před-
sednictví, byl by prý nejbližší následek,ž
president by úřadoval podle jednacího řádu
nového a jeho náměstek podle sta-
rého. A poněvadž prý by i pět nebo šest
poslanců s tamtamy postačilo, aby jednání
zmařili, bylo by prý nutno, vyhoditi ze sně-
movny poslanců celé strany, či vlastně vy-
loučiti z ní celé národy v osobě jejich zvo-
lených zástupců a to všechno prý na zá-
kladě jednacího řádu právně neplatného.
Celý tento obraz příštího parlamentu víden-
ského politik »Bohemie« jmenem sdružených
stran německých vidi a líčí jen proto, že
oktrojírkou jednacího řádu byla by z něho
vyloučena na příště i obstrukce němec ká
a ta jakožto nejnovější článek v ra-
kouské ústavnosti nesmí zádným
způsobem býti učiněna nemožnou!
Němec
Bohemia
11
article
Výmluvnějšího obránce posavadní jed-
nací řád pro říšskou radu posud neměl. Pro
spojené strany německé všechna ústavnost
rakouská vrcholí v tom, aby nepřátelé jazy-
kových a zemských práv zdejších národů
slovanských mohli pokračovati ve své ob-
strukci, kdyby těmto právům sebe méne
mělo býti vyhověno. Zabezpečení ně-
mecké obstrukce prohlašuje s
nyní za doplněk svatodušníh
programu německého.
Že celý nynější směr politiky vládní
jest národu českému a nejblizším věrným
spojencům jeho, Jihoslovanům, svrchovaně
nepříznivý, že vyhovuje napořád jen politi-
ckému a národnímu vyděračství německému,
to spojeným stranám německým nedostačuje
Tváříť se, jakoby vláda dra. Körbn
nebyla vládou jejich a musejí pro
čekati, až jim dá poznati svůj pro-
gram aspoň v zevnějších ob-
rysech. Dokud se tak nestane, nemají
prý žádné ochoty, aby jí podali nějaké s v
návrhy. Touto nepřestižnou šalbeu, tímto
nejdrzejším pokrytstvím vídeňský politik ve
včerejší »Bohemii« zakončuje svou úvahu
nemožnosti, aby vláda parlamentu víden
skému vnutila nový jednací řád, který b
z něho na příště vyloučil i obstrukci ně
meckou.
Nejnovějším rozhodnutím spojených stra
německých vídeňský parlament jest pohřben
nadobro, poněvadž s obstrukcí něme-
ckou by se střídala v něm ob-
strukce česká. Argumentace včerejší
»Bohemie« zajisté má úplnou platnost i pro ni.
Jihoslovan
Bohemia
12
title
Poměry pražského duchovenstva.
13
article
(Z kruhů kněžskýc h.)
(Z kruhů kněžskýc h.)
V odpověď ku článku »Poměry pražskéh
duchovenstva«, uveřejněnému v úterním čísle
»Katol. Listů«, s nímž pisatel z bratrské lásky
ke katechetům ještě před vypsáním konkursu
14
article
na uprázdněnou exposituru v Libní a faru
olšanskou tak si byl pospíšil, připomináme, že
poměry na patronátě, kde dle jeho slov »zá-
sady obecního zastupitelstva libovolně se mění.
aneb kde se často pražádných zásad nedbá,
kde rozhoduje osobní přízen aneb hospodská
známost anob známé Rubešovo: »Nepozdravi
u vrhiček«, krátce, kde místo práva církevního
rozhoduje se dle práva orientálního«, že vše
to, co tak ostrým tonem napsal o zastupitelstvu
král. Prahy, nezavinili katecheti, jelikož dosud
o žádnou faru se neucházeli, jsnuce si toho vě-
domi, že před nimi jsou kněží starší.
Když pak nyní konečně došla řada na ně.
hlásí se o uprázdněné benoficium v Praze.
nikoli, aby k rozhodnutí dospěla otázka, zdaž
oni patří do počtu duchovenstva pražského
majíli práva na beneficia téhož patronátu.
nýbrž proto, poněvadž jsou přesvědčeni, zž
právo to jim plnou měrou náležl a upřeno jim
býti nemůže. Či zrovna v Praze mělo byto
býti protizákonné, když by se stal farářem ka-
techeta, který obcí slouží?
Rubešův
Nepozdrav
Libeň
Olšanský
Praha
15
article
Vzdyť je celá řada připadů v rozličnýe
městech a místech, kde katecheté stali se faráři.
děkany i arciděkany ano i preláty ! Či snad
práce katechety jest menší než kaplana ? Ve-
škeré obecenstvo i zastupitelstvo obecní dovede
posouditi, že práce ve škole jest velmi na-
máhavou, že katecheté jich díiky vyučují, jim
i širšímu obecenstvu bohoslužby konaji, díikám
každou neděli káží, několikráte do roka svátosti
jim udělují, na průvody je vodí a v případe
potřeby a přání je i zaopatřují a ke hrobu je
doprovázejí. Jest tedy katecheta v plném slova
smyslu »duchovním správcem malých«. Ostatně
je zřejmo a všeobecně známo, že ta práce
v duchovní správě nezabírá všechen čas pp.
kaplanů, jelikož mnozí z nich vyučují 12 až 16
hodin týdně na měsťanských i středních školách
pražských i předměstských, začež remunerováni
jsou. Tím ovšem není řečeno, že postavení ka-
techetů je výnosnější. Vzdyť kromě služného
ani štolou třeba i prabidnou ani jinak své
příjmy zvýšiti nemohou. Kdyby však přece n-
kterého z pánů kaplanů postavení katechety
lákalo, má jistě vždy volno o takové místo
se ucházeti a rada městská zcela určitě
žádosti svého kaplana vyhoví a jej na místo
katechety dosadí, čehož důkazem, že první
katecheté byli z duchovní správy pražské. Píše-li
dále dp. dopisovatel: »Cheeme poukázati jen n
to, co by tomu pražští kaplané říkali aneb kdo
by pak chtěl býti aneb státi se v Praze kaplanem,
když po 20- až 25letém kaplanování měl by
býti odstrčen« — pravíme i my: Myslí pan
dopisovatel, že katecheta nenastoupil svě místo
v tom pevném přesvědčení, že obec pražská za
namáhavé služby též jej odmění? Či má jenom
v Praze platiti jiné právo než v místech jiných?
Praha
16
article
V církevním právu, kteréž katecheti i kaplan
z týchž knih studovali, z týchž úst slyšeli, není
ni jediného slova, které by katechety stavělo na
zvláštní od duchovní správy vyloučené místo a
konsistoř pražská i všecky ostatní konsistoř
vždy katechety k duchovní správě čítaly. Vzpo-
meňme jenom výmluvných slov pana preláta
dra. Krásla v mimořádné valné hromadě spolku
sv. Josefa 9. května 1894, kde duchovenstvo
některé v duchovní správě tak bratrskou lásku
ku katechetům ukázalo! A proto pane bratr
žádné odstrkávání kaplanů, ale také ne katechetů,
nýbrž po spravedlnosti a právu církevním a ne .
orientálském všem stejné právol
Katecheti jsou také pevně přesvědčeni, že
zastupitelstvo král. hlav. města Prahy bude jed-
nati ne dle orientálského práva, nýbrž dle cir-
kevního, křesťanského, lidského právaa
spravedlnosti a že stejně odmění tv, kteří vr-
chovávají budoucí dorost pražský, ano, jsou
o tom přesvědčeni, nechť přes togchtěl dopiso-
v drobném prodejl
poleni.. . . . na s e
ve nllslkách na venkor
pelc sorvo.
Inserat
lali se hotově sapřet
Piedrlaoení ainrty pijíná dplal-
r nkinjí ao tet redit
Uskárna a sapedice , Národnick Lista
Bakopiy se nevrae
Národnick List
Praha
spolek svatý . Josef
17
article
vatel zastupitelstvo popuditi proti katechetům,
kteři nyní i stářím i zásluhami na řadě jsoua
obnoviti ony poměry, o nichž dovozoval, že
»Schwarz ist weiss, kalt ist heiss, der Aal ist
cin Hecht — nur was ich will, das ist recht«,
jak prý zastupitelstvo pražské dle slov pisatele
v »Kat. Listech« dokázalo nejednou. Znamenitý
to pendant ke slovům Kristovým: »Podle toho
poznají, že učenníci moji jste, budete-li míti lásku
jedni ke druhýme, a sv. Jana »Synáčková
milujte se vespolek«.
Schwarz
Hecht
Kristův
svatý . Jan
Synáčková
18
title
Politické zprávy domácí.
19
article
V Praze, 27. června. (Zemské s ně m y)
V Praze, 27. června. (Zemské s ně m y)
Soudě dle nynějších politických poměrů, zpravo-
daj »Gaz. Narod.« sděluje, že zemské snémy
nebudou vůbec svolány dříve, než říšská rada,
nýbrž naopak nejprv parlament a pak teprve
sněmy, takže svolání sněmů možno očekávati
spíš na prosinec než na říjen.
Zpráva tato může se týkati všech ostatních
sněmů, vyjma český a dolnorakouský, poněvadž
tyto dva sněmy povolily zatímný rozpočet jen
do konce října a jest nutno, aby před uplynu-
tím oné lhůty učinily dalšt opatření stran zem-
ského hospodářství.
Z Opavy, 27. června. (Posl. V. Hrubý
o politické situaci.) Zem. posl. slezský
V. Hrubý promluvil dne 24. t. m. v Radvani-
cích u Pol. Ostravy před svými voliči o situsci.
Posl
V Hrubá
Pol
Praha
Opava
Radvan
Ostrava
20
article
Prohlásiv, že poslední pokus o dělnost řiš-
ské rady se nezdařil, ta že v nynějším složení
na vždy dopracovala a že se musejí hledati
nové cesty k urovnání zmatených poměrů ve-
vnitrní politice, pokračoval: »Dnešní krise jest
pouze kulminací půlstoletého zápasu o nad-
vládu německou na jedné a o rovné právo ná-
rodů na druhé straně. Jest následkem toho, ze
porušena pragmatická sankce a že zásady »ne-
zrušitelného« zakladního zákona státu: diplomu
říjnového, zapřeny byly v ústavě únorové a nyní
platné prosincové a že zejmena zavedením pří-
mých voleb roku 1873 a zkrácením autonomie
zemské do rady řišské vneseno nevyplenitelné
símě svárův a zápasů. Jest to choroba, způso-
bená porušením přirozených a historických práv
národů, podvrácením životní síly Rakouska, zí-
votní síly, kterou čerpati může jedině ze svého
světodějného určení: býti záštitou všech svých
národů. Má-li býti tato půlstoletá vleklá cho-
roba vyléčena konečně a důkladně, musí se lé-
čiti od kořene, musí se odstraniti tyto její pří-
činy. Všecky dosavadní prostředky nepomohly
a jiné polovičaté neb nevhodné nepomohou, na-
opak mohly by zvláště ty, které se z levice tak
horlivě kruhům rozhodným suggerují, míti úči-
nek — tragický. Vždyť krise dostoupila vrcholu
Rakousko
21
article
Obrátiv se na to k nedávné obstrukci české,
pravil: »Nebyl jsem přítelem obstrukční taktiky .
této, zvláště v posledním jejím stadiu, avšak
uznávám, že obstrukce stala se nutnou
přes nebezpečí rozbití pravice.
Čechové k ní sáhnouti musili ze
dvou příčiin. Předně, aby národu v nejsvě-
tějších svých citech dotknutému satisfakci, kterou
vláda Körbrova loválně dáti chtěla, levice ale
zabránila, zjednali — proti levici a aby vy-
vrátili předsudek, který podařilo se levici n
místech rozhodných vzbuditi, že česká obstrukce
totiž není tak nebezpečná jako německá, ze Če-
chové to nevydržíe.
Promluviv dále o rozbití pravice, projevi
naději, že pravice dříve nebo později se opět
shledá. Stanovisko p. Javorského prý opraví
sám národ polský. »Zatím „prapor pravice, vy-
padlý z rukou slabých«, uchopily a třímají ruce
bohda silnější nového sdružení pravice, které
bude krystalisačním bodem budoucnosti-
Z Krakova, 27. června. (Polské listy
o poměru česko-pols kém.) Nedělní kri-
Čecho
Krakov
23
article
V Prazo, 27. června.
24
article
8— (Kronika.) Dlouho se vám povalo
valy po stole ty. zelenavé sešity ! »Život starého
kantora!« Velká osmerka, tisk učebnicový, ná-
klad R. Prombergra v Olomouci.
— Až bude jednou nálada, podíváš se do
toho! říkali jste si a sešit za sošitom se kladl
ke hromádce jiných odložených.
Takové vzpomínkové čtení měli jste vždycky
v oblibě. Má svůj zvláštní půvab, slyšeti vý-
mluvného svědka minulých časů. Ale denní po-
vinnost nedopouští tuze odevzdávati se zálibám
Je takový příval literárních novinek! Kniha
knihu tlačí. Loket loktem pracuje v té mačk
nici. Kdypak cípek času zbyde ku klidnému
posezení, k opravdovému chutnání četby?
Oznamy v literárních rubrikách o knize
»starého kantora« tuze nepovzbuzovaly. Bylv
tak blahosklonně šetrné, tak ledabylo uznáva-
jící, tak vlídně bezbarvé. Vzpomínky »známého«
spisovatele a vlasteneckého hodnosty starší školy
doporučovány milovníkům dotyčné četby laskave
shovivavými drobty běžné bibliofilské kvalifikace
Mezi řádky jste si vyčetli: »Bezcenná povída-
nice starého školometa. Škoda času a papírul«
Pomalu jste na milý »Život starého kan-
tora« docela zapomněl.
Až zase náhoda upozornila na nový sešit
Byl už druhý druhého svazku. Což ta věc pořád
ještě vychází? Otevřete ledabylo v polovici strá-
nek. Maně prolétáte řádkami. Nějaká scéna ze
života školáčka klášterního německého gymnasia
v Haliči v letech třicátých vás upoutala! Tak
originelně ličeno ! Jste chyceni. Obrácite list
zase list. Než jste se nadáli, jste u konce se
šitu. Popadlo vás to. Je ujednáno ! Už knihu
nepustite. Shánite se po sešitech předchozích.
Ale kde je po nich stopy! Propasť je pojala.
černá, nedostupná, kam bez milosti zapadá ne-
rozřezaná literatura a — makulatura. Co zbývá?
R Prombergr
Olomouc
Halič
25
article
Celý první svazek třeba objednati u knihkupce.
Svazek přišel a s hltavosti dávno odvyklou vy-
pili jste s rozkoší všechen obsah.
Vždyť je to znamenitá kniha ! Pravé vele-
dílo, skutočný monument písemnický. Jakje
možno, že se o takové věci nemluví, že vychází
a odchází téměř nepozorována, že nezpůsobí
žádný rozruch, nerozvlní hladinu tak zvaných
kruhů literárních ? Jak je to možno?
Hádanka ! Život je plný hádanekl
26
article
Autor v úvodě po dobráckém způsobu iro-
nisuje svůj poměr k nedůvěřivému čtenáři. Koho
pak by zajímal »život« starého kantora
— Narodil se, chodil do školy, pojmě
někde na těch studiích svých trochu hladu
nevěda na konec kudy kam, dal se na to mile
učitelování... poseděl si do těch čtyřiciti le t-
služebných ... až ho slavní úřadové, shleda vše,
že málo dechu má v dudech, jako starou herku
vybrakovali a hodili mezi staré železo ! C
v životě takovém bude moci nalezeno býti chy-
trého? Zdaliž jím záhada jakás človéčenstv
může dojíli rozřešení ?.
Ba, věru ! Kdo by se pročítal několik
sty hustých stránek životopisu nevzhledného je-
dinečka, jenž k žádným výšinám lidového obdivu
se nepovznesl, nijak do vnějších dějin neza-
sáhl, nebyl státníkem, politikem, vojevů dcem.
vůbec zádné hlučnější události spolučinitelem
Ba, ani častěji jmenovaným a uváděným spiso
vatelem nebyl! Co si vybrati ze sebepisu t-
kového oukropečka lidských dějin?
Ale jsou už takové přehmaty odhadu
V duši jedince od kolébky do hrobu ob-
ráží se tok času, jako se v zrcadle řeky
obráží předměty a děje na břehu. Jen zachytit
to plynoucí zreadlení nesčíslných obměna
vjemů života, jež tvoři obsah paměti průměr-
ného jedince! V nějaký okrouhlý, přehledný.
nezkalený rámec je zachytiti! Jaké by to bylo
dílo pamětné hlubokých průzorů! Život celé ge-
nerace, všecka souvislost spletitých dějů vněj-
ších i vnitřních by se v něm obrážely. Kde
27
article
jen umělce najíti obdařeného v duší tak doko
nalou citlivostí zreadelné plochy, nadaněho
tak mohutnou silou sebepozorování, aby utkvěle
v paměti dojem se všemi podrobnostmi v za-
chyceném obraze dovedl zopáčiti ?
Zkušenosti z literatury tuze nepovzbuzují
Mnohomluvný výpis »památných« událostí, vt-
ravé posunování ješitně vlastní osůbky do po-
předí jeviště, krasomluvný žvast, liché pózv.
nechutné afektace tvoří namnoze výplň běžnýc
svazků »vzpomínkových«. Jak také vypravovat
vlastní život, mluviti o sobě, jen o sobě, ličit
všední, nepatrně, malicherné události svého drob-
ného osobního života a přece, býti vlastn
biografem, fotografem, malířem-básníkem veli-
kého panoramatu celé současnosti, ducha i rázu
určitého pokolení — celého období národníh
života? Kdo by to dovedl, musil by být pozo-
rovatel i umělec prvního řádu, mistr, jenž by
znal ono vzácné tajemství přírody, která v mi-
krosféře zreadla rosné krůpěje zachycuje ma-
krosférický obraz všeho okolního světal
28
article
Nu, a dejte si říci, autor »Života starého
kantora« je vskutku v jakémsi majetku toho
kouzelného tajemství. Muž je dnes mrtev. Sta-
řec odešel nedokončiv svého díla. Nikdo před
tím o jeho velké mohutností nezvěděl. Byl tichý.
skromný člen společnosti, syn národa. Ct
v něm vynikajícího pedagoga, vlasteneckéh
mravokárce, jakých snad je dosti. Jako spísovat l
platil za představitele názorů a forem dávn
v písemnictví již »překonaných« (Olympsk
hovory). Takový byl na venek profil polonezná
měho, přehlíženého muže. A ten tichý nevzhlédný
človiček,ve svém sedmdesátém roce posadí se k
psacímu stolku, vypíše svůj drobný, neslavný.
lhostejný život, vypíše ho od dětství do pozd-
ního věku, den za dnem, chvili za chvili, rok
za rokem. A když pisateli smrt vyňala pěro
z ruky a přihlédli jste blíže, shledáváte, že t
vzniklo dílo obsahem i formou nadměrné, podi-
vuhodné, velikolepé. Pravé diorama určité, uza-
vřené doby národního života.
Jaké překvapeníl
29
article
Lituji, že vám tu aspoň malými ukázkami
nemohu podrážditi chuť. Stačila by ta kteráz
rozkošně kolorovaných a kostymovaných podo-
bizen, postaviček, jakými se kuiha hemzl.
skvostně řezaných interieurů, obrázek krajinářský,
psychologická studie, ta která scéna společen-
ského neb národopisného rázu, plná dobovéh
reulismu. Jak pak by se vám zamluvila mo-
mentka z českého venkovského městečka (Boh-
danče)) z let třicátých ! Nebo kterákolivz
episodek rodinných, cestovních, společenských,
vojenských, skolských, jež plní stránku za
stránkou knihy vesměs typických, unášejících
čtenáře životností dokumentů do sumého vlno-
biti zapadlých těch časův, ať už opřena o po-
zadí našeho čoského neb moravského kraje, neb
poněmčilého haličského města, doby předkon-
stituční nebo předbreznové Vidně nobo Uher
A v obraze předmětného ličení zrcadlí s
stále, osobitý duševní stav autora pamětníka,
typ vyvíjejíclho se českého jedince, chyceného
ideou doby národně probuzeneckou! Vyrůstá
před vámí přirozený celek, barvitý, živý. Vse
zahaleno v určitou, slovesně vyhraněnou formu,
vyjádřeno dobově přesným a přece osobitým
slohem. Klassické dílo
Uhry
30
article
Kdybyste literárně měli určiti jeho hodnotu.
snad byste je postavili vedle Němcové Babičky.
Třeba nadní i Je obsáhlejší rámcem, má hlubší pen-
spektivy, větší bohatství děje i myšlen kověho
obsahu. Je to výpis skulečnosti a přece básen.
něco nazpůsob Gocthova Viléma Meistera, jen
širší podkladem a v líčení předmětnější. Německý
velmistr dopisoval svoji »báseň a pravdu« ve
věku mužném, náš autobiograf pracoval na svém
díle jako jasný stařec, na vreholi života, vyro-
vnaný s jeho spory a vášněmi.
Stále jsme čekali, že se jednou najde muž,
silné umělecké mohutnosti, který by v roz
sáhlém díle dovedl zobraziti onu zajímavou pe-
riodu našeho národního života, dnes již vyří-
zenou a uzavřenou, periodu probuzeneckou,
dobu let ze třicátých do šedesátých, která měla
své ideje i formy, své typy společenské i své
tvary jazykové a slohové. Ať velký román nebo
moderní epos podepřené nejpodrobnějším studiem
doby, čekali jsme dílo, které by bylo jakousi
uměleckou retrospektivou našeho vývoje národ-
niho. A tu je máme znenadání, ono dilo velké,
překvapující! Není to román ani epos, je to
životopis prostého člověka, výpis skutečnosti, ale
skutečnost obrácená kouzelným prutém zname-
nitého talentu v dokonalou báseň ! ..
Němcová
Meister
31
article
Vzácný odkaz znamenitého pozorovatele,
malíře života! A ku podivu! Sotva že na vě-
domí přijat
Neslyšlte jásotné chvalozpévy, nečtete nikde
výrazy horovného uznání, nevidíte kotouče za-
palovaného kadidla, druhdy tak laciné
Vysvětlení je na snadél
Jsme v takové fázi rozvoje. Samý kvas,
horečný shion a spěch. Nemáme klidu a trpě-
livosti k pokojnému nazírání a uvědomování. Došli
jsme k poznání své opozděnosti za ostatním
světem a teď nemáme jiného pomyšlení, než
jak dostati se ku předu. Jenom před sebe npl-
ráme horečně zraky. Jen to zdá se nám ml
cenu, co je nové, překvapující, co předstihuje
včerejšek, co slibuje posunouti nás o hon ku
předu. Jen po módním a moderním voláme, po
tom, co je modernější a nejmodernější. Jině
námi nehne. Pro vše minulé, odbyté, překonané,
co leží za námi, nemáme smyslu.
Však, bohdá, zase přijdou klidnější časy.
dostavi se vyrovnanější názor.
Pravě umění je bez tendence, nezná žád-
ného napřed, žádného vzadu. Minulost, budouc-
nost, nové či staré, co před námi, co za námi,
jsou pojmy školského nazírání, mátoha smyslů.
oplika drobných snah a zájmů. Život sám ne-
zná těch rozdílů, je nepřelržitá, hluboká, neko-
nečná přítomnost. A umění je obraz, je za-
svitnutí té nekonečnosti
Však »Život starého kantora«, na pohle
překonaný, odbytý, dojde ještě čestného místa
v dějinách našeho písemnictvíl