Periodikum ALTO Viewer

1

28. července 1905. Císlo 2,5.

2

NÁRODNÍ LISTY

3

Strana 3.

4 article

Hostomic a Plánice a později u Nepomuku a Klatov. 27. srpna pak odobéře se na východisko velkých manévrů. Josefovský 9. sbor zahájí cvičení dne 21. srpna mezi Zásmuky a Skalicí a dorazí dne 26. srpna do Vlašimi a Louňovic, odkud pak vytrhne k cisařským maněvrům. Brněnská 4. divise potáhne na Strakonicko od Znojma přes Švarcenavu. Jízda (9. brigáda a 6. pluk dragounský) odebéře se na cvičení 27. srpna přes Milevsko a Netolice. Celkem soustředí se na Strakonicku 65 praporů, 24 škadron a 30 batteril, t. j. 33.000 mužů pěchoty, 3600 jezdeů a 240 děl — 150 učednických míst do předních závodů a dílen pražských i předměstských bezplatně zadá Ústav práce kr. hl. města Prahy, Linhartské nám. č. p. 131-I. — Neoprávněné užívání říšského znaku. Mini- sterstvo vnitra zakázalo používání říšského a osob- ního znaku panovníkova při označování živnosli nápisem: »Dodavatel rakouského spolku státních úřadníků«, nebo »Dodavatel c. k. státních úřadníků« nevymohl-li si živnostník pro ně zvláštního svolení a nařídilo jeho trestání dle § 49. odst. 2. živnosten- ského řádu. — Zvláštní vlak z Plzně do Smíchova a zpět pořádá odbočka »Zemské Jednoty zřízenců drah v království českém« v Plzni dne 30. července t. r. Odjezd z Plzně v 5 hod. ráno, příjezd na Smíchov v 8 hod. 34 min. ráno. Odjezd ze Šmíchova v 9 hod večer, příjezd do Plzně ve 12 hod. v noci. O pro- hlídku památností Prahy jest pořadatelstvem po staráno. Veškeré dolazy prodeje lístků se týkajíeí zodpoví p. Frant. Frank v Plzni, Božkovská ul. 623 a redakce »Naše Snahy« v Plzni. Lístek tam i zpět 3 K 20 h.

František Hostomice Plánice Nepomuk Klatovy Josefovská Zásmuky Skalica Vlašim Louňovice Strakonicko Znojmo Milevsko Netolice Praha linhartský já Min Plzeň Smíchov božkovský ulice

5 article

— Usmrcen bleskem. Odpoledne dne 23. červenc snesla se nad okolím Mratína prudká bouře. Lidé, nalezající se v polich, prehali k domovu a ti, kdož se opozdili, hledali útulku pod košatými stromy a obilních stozích. Takový úkryt vyhledal si též 36letý rolník Adolf Voves z Velké Báště. Nechtěje promo- knouti, vlezl si do pšeničných mandelů, do nichž náhle sjel blesk a ukrytého muže zabil. Současně zapálil i mandele, v nichž usmrcený rolník uhořel. — Smrt šlápnutím na hřebík. V Mimoni šlápl před osmi dny nádenník na stavbě domu Schellmann na zrezovatělý hřebík a zranil si nohu, která záby naběhla a způsobovala mu velké bolesti. Schellmann dopraven byl do nemocnice v Děčíně, kde zachvácen byl křečmi a pozbyl vědomí. V pondělí nebožák zemřel. — Otrávila se kostíkem Služka Anna Novákova, 25 roků stará, byla pronásledována zvláštní nepřízní osudu. Chrlení krve několikrát se u ní opakovalo a před nedávnem bylo jí operací vyňato pravé oko. Z strachu před úplným oslepnutím chtěla nešťastnic zkrátit své trápení. Předevčírem rozmočila hlavičky ze čtyř krabiček sirek a roztok vypila. Když se dostavily následky otravy, byl k ní povolán lékař p. dr. Simn ze záchranné stanice, který jí poskyti první pomoci. Potom byla Novákova odvezena do nemocnice. — Sebevražda sládka. V německém hotelu »U zvonu« v Čes. Budějovicích zastřelil se v úterý odpoledne sládek Josef Kolross z Hamrů u Nýrska. V jednom ze zanechaných tří dopisů sebevrah žádá by pohřben byl v Linci. Proč si zoufal, není známo. — Pokus sebevraždy továrníka. Majítel továrny na výrobu kvasnic v Mostu Alois Hofmann střelil se včera v Aši v sebevražedném úmyslu třikráte z revol- veru do hlavy a smrtelně se zranil.

Voves Schellmann Novákův Simn Kolross Majítel Hofmann Mratín Mimoň Děčín Čes . Budějovice Hamry u Nýrsko Aš

6 article

— Konkurs prohlášen byl zemským soudem na jmění Jakuba Richtera, majitele obchoduse střižním zbožím v Praze, Celetná ulice, číslo 22. bytem v Praze, čís. 1053-I. Konkursním komisařem ustanoven rada z. s. p. dr. Fr. Pradl, zatímním správcem konkursní podstaty dr. Gustav Berg mann, advokát v Praze. Schůze věřitelů 8. srpna. přihlášky do 2. září, rok liavidační 26. září. Z Vídně se telegrafuje: Pozůstalost po zemřelém obchedníku se zbožím rukodílným Josefu Wopíne- rovi v Inšpruku domáhá se příročí. Dluhy obnášejí asi 400.000 korun. — Uzavřená ulice. Za příčinou provádění kanali- sačních prací zůstane pro jízdu povozů uzavřena ulic Divadelní mezi ulicemi Konviktskou a Krocinovou. Vykradená skříň. Ke zprávě, uveřejněné pot tímto záhlavím dne 25. července v odpoledním vy dání, žádá nás klenotník pan Julios A'bert, aby- chomkonstatovali, že měl skříň puzavřenou a že hoši sami si otevřeli cizím klíčem, který se nyní u policejního komisařství v Žižkově nalezá. — Z Chocně. Koncerty městské hudby nákladem Okrašlovacího spolku v Chocní budou také letos pra- videlně za příznivého počasí konány v měs. srpnu vždy ve středu k večeru na náměstí, z počátku půl 7. hod., později v 6 hod.

Richter doktor Berg Wopíne Krocinův Julios A bert Praha Celetná ulice Vídeň Žižkov Choceň na náměstí

7 article

— Z Domažlic. Velkájubilejní matičn slavnost, dne 9. t. m. v městě našem uspořá- daná, měla mimo morální úspěch i značný úspěch hmotný, neboť čistý výtěžek obnášel 1511 32 hal., které ústřednímu výboru také již odevzdány — Ze Skochovie u Kr. Měatce (Pův. dopis.) Ve dnech 5. a 6. t. m. podnikli žácí zdejší školy výlet do matičky Prahy. Zúčastnili se ho 62 žáci za průvodu všech tří členů sboru učit., sl. industr učitelky a p. předsedy místní školní rady. Pobavivše se prohlidkou zvířectva v městském parku, obdivo- vali jsme se krásám budovy musea král. českého jeho přebohatým sbírkám, kochali se pohledem na královské Hradčany z nového nábřeží od zlaté ka- pličky Národního divadla a unášejícím pohledem na Prahu s vrchu Petřína. Potěšili jsme se obrazy sta- rého života českého v museu národopisném. V museu Náprstkově vzdali jsme úctu popelu vzácného zakla- dalele jeho a poklonili se vzoru vlastenecké paní české, dosud tak čilé paní Náprstkové. Po prohlídce (bohužel jen velmi nepatrné části) král. hradu dů- kladně prohlédli jsme chrám sv. Víla se všemi jeho památnostmi a poklady, staroměsískou radnici a ná- městí, Prašnou bránu a j. Na to rozloučili se naši mali výletníci se stověžatou Prahou a odjížděli se srdcem plným dojmů nových, dříve úplně nezná- mých a proto tak překvapujících, do svého domova.

Náprstek Domažlice Praha Hradčany Petřín Skochovia u Králové muzeum král národní divadlo Měatka

8 article

Dlužno tu s díkem srdečným podolknouti, že do všech museí a památných budov výše uvedených byl nám povolen bezplatný vstup. Po celou dobu pobytu v Práze dostalo se našim žákům tolik pro- jevů přízně i lásky, že nemůžeme opomenouti všem jménem svým i žactva vzdáti nejsrdečnější dík. Ze- jmena děkujeme sl. měslské radě král. Prahy za bez- platné poskytnutí noclehů v budově školní, »Vlaste- necké chásce »u Fleků« za laskavé pohostění našich maličkých dne 5. t. m., panu poslanci Em Hrubému za laskavý průvod a značný peněžitý dar k fondu výletnímu. Zvláštním díkem povinni jsme členu »Vlastenecké chásky« p. Jos. Tašnerovi za laskavý průvod nám poskytovaný při prohlídce Prahy dne 5. t. m. a za dojemnou pěč. našim výletníkům věno- vanou; srdečně děkujeme též neznámému herci če- skému, který dne 6. t. m. průvodem a radou byl nám nápomocen. Z místních činitelů plali dík nat ctěné místní školní radě v Skochovicích, která znač- nou částkou 50 K na výlet nám přispěla a pánům rolníkům zdejším, již naše malé výletníky na dráhu dne 5. t. m. a zase zpět z dráhy dne 6. t. m. bez- platně dopraviti dali. — Nové Vsi u Kolína. (Pův. dopis »N. L.e) Starostou zdejší obce zvolen jednohlasně a to již po druhé dosavadní zasloužilý starosta obce p. Václav Sixta, statkář a majitel hostince.

em Hrubý Jos Tašner Sixt Praha Skochovice Nová ves Kolín

9 article

— Z Vlachova Březí. (Odhalení pamětn desky na rodném domku Jana Vlastislav Plánka)) (Pův. zpr. „N. L.“) Tiché útulné městečko pošumavské, Vlachovo Březi, bylo minulou neděli jevištěm významné místní slavnosti. Řemeslnická be- seda „Plánek“ pořádala za záštity městské rady slav- nosl odhalení pamětnídesky na rodném dom- ku Jana Vlastislava Plánka, rodáka vlacho- březského, probudilého řemeslníka a horlitele pro- náš jazyk v době našeho národního probuzení, vrslev- níka a osobního přítele Fr. L. Čelakovského. Při této příležitosti konal se zároveň sjezd rodáků vlachobřez- ských. Dojemná a tichá slavnost rozvržena byla na dva dny. V sobolu 22. července uspořádán lampio- nový průvod s hudbou osvětleným městem. Obyva- telstvo viachobřezské plnou měrou vycítilo význam chudého, prostého řemeslníka Jana Vlastislava Plánka, neboť nebylo téměř okna, z něhož by pochopení to. gračící se ve slavnostním osvětlení jeho, nebylo zřej- mě vyzíralo. Jen okna městského úřadu a blízké fary strašila lmou... Po ukončení průvodu uspořádán přátelský večírek hostů a místních rodáků za účin- kování orkestru městské hudby strakonické. Druhého byly.

Jan Vlastislav Plánka Vlachův L Čelakovský Vlachov Březí Francie

10 article

dne přivítány byly přibylé spolky i korporace na ná- městi předními funkcionáři slavnoslního výboru, na- čež nastalo seřadění celého průvodu v lipovém stro- mořadí u sv. Ducha. Pořadalelé nemohli věru vhod- nějšího místa k účelu tomu vyvoliti: jeť zmíněné místo vroubeno hustými alejemi starých košatých lip a jsouc tedy proti teplému slunci chráněno taktoa i svojí vyšší nad městem polohou vynikajíc, velm dobře za seřadiště se hodilo. V malebném průvodu zúčastněny byly: městské rady z Husince v čele se svým starostou p. Rud. Knopsem, ze Strakonic s p. slarostou P. Fikarem, z Volyně, jakož i z Vlachova Březí a okolních míst. Dále byly v průvodě zastou- peny spolky: Pěvecké družstvo z Volyně (dámy i páni v čele se sbormistrem spolku p. Al. Vondráčkem, ře- ditelem kůru ve Volyni, tělocvičné jednoty „Sokol“ z Husince, Volyně, Strakonic, Prachatic, Vlachova Březí, sbory dobrovolných hasičů z Husince i místní Řemeslnicko-živnostenská beseda ze Strakonic, sbory vojenských vysloužilců místních i z okolí, dámy v ma- lebných krojích českých, odbory Národní jednoty po- šumavské i Ústřední Matice školské, všechny místní spolky a j. K 11. hodině dorazil pestrý průvod do města, které bylo hojně vyzdobeno prapory národních barev. Spolky i hostě seřadili se pod vyvýšenou tri- bunou, kdež usedli přítomní příbuzní oslavence Plánka a místní i přibylí hodnostové. Na to v pěkně propra- cované řeči zmínil se o zásluhách Plánkových slav- nostní řečník p. Jan Joun, učitel ve Vlachově Březí

Knops P Fikar Vondráček Plánka Plánkův Joun Strakonice Volyň Sokol Prachatice Vlachov Březí Vlachov Březí spolek p . Al řemeslnickýživnostenský beseda

11 article

Zavedl posluchače do doby, ve které J. Vlast. Plánek žil, aby tak ukázati mohl, jaký skulečně význam pro dějiny vzkříšení národa našeho oslavenec měl a má. Chudý, prostý truhlář — praví řečník — ne- zůstával jen při řemeslných výkonech ve své dílně truhlářské, ale odkládaje po práci hoblik a pilku, vždy znova vracel se ke knihám a pilně v nich čítaje vzdělal se vlastním přičiněním tou měrou, že vynikl v celé krajině strakonické, že stal se nejdůvěrnějším. vlivuplným přítelem nesmrtelného pěvce „Růže sto- listé“, Fr. Lad. Čelakovského, v nímž byl ve stálém důvěrném, osobním styku, že vyhledávali jeho milou společnost i Kamaryt i básník Vinařický Jan Vl. Plánek, jsa starší, zkušenější a trpkým osu dem života již propracovanější, působil na mladšího poeticky cítícího Čelakovského, i jest nepopíratelný vliv Plánkův na sepsání „Růže stolisté“ pěvcém Če lakovským. Kdož ví, zda bychom měli onoho skvost- ného pokladu „Růže stolisté“, kdyby se byl Čela- kovský neseznámil s Plánkem. Vůbec je nám oslave- nec i dnešního dne ještě zářivým vzorem, jak z pro- stého, chudého řemeslníka vyvinouti se může poctivou prací, pevným národním smýšlením a soukromým studiem a čelbou muž veskrze dokonalý, ba celému národu prospěšný. Když slavnostní řečník ukončil odhalena byla vkusná deska pamětní na rodném dom- ku Plánkově, pod níž Řemeslnicko-živnostenská be- seda ze Strakonic zavěsila vkusný věnec. Po průvodu kolem rodného domku Plánkova dopolední slavnost

Čelakovský Jan Plánkův stolistý Strakonice

12 article

ukončena. Odpoledne konal se v pivovarské zahradě koncert za spoluúčinkování městské hudby strako- nické a pěveckého družstva z Volyně, kteréž již také dopoledne slavnostními sbory, pěkně přednesenými, při odhalení desky spolupůsobilo. Věnečkem v sále obec- ního hostince program vyčerpán. Ke slavnosti Plán- kově došlo veliké množství přípisů i telegramů ro dáků vlachobřezských a různých spolků a korporací z nichž uvádíme aspoň: Kroužek Čechů vídeňských prof. Miřiovský z Hradce Králové, dr. Pluhař, okresn starosta v Prachaticích, okresní tajemník Spurný, Nár jednota pošumavská a Česká beseda ve Vimperce, Děl- nický spolek „Čelakovský“ ve Strakonicích a j. Slav- nost, které se zúčastnilo veliké množství lidu z če- ského Pošumaví, zůstane milou upomínkou na tichého pracovníka Jana Vlastislava Plánka a na jeho žit v době probuzení našeho národa, pro nás tak vý- znamného. — »U Holubů« na Smíchově. Dnes v pátek vo- jenský zahradní koncert kap. pluku č. 73 při úplně volném vsťupu. — Nádherná budova na Josefském náměslí č. 7. ve které se od 24 t. m. nalézají kanceláře »banky pro země rakouské«, jest majetkem život a důchody pojišťující akciové společnosti »Allianz«. Po úplném dohotovení stavby té přesídlí »Allianz« z Jungman- novy třídy čís. 14 do I. poschodí své budovy, kamž bude přichod z ulice Kralodvorské. — Z lanově dráhy na Pelřině. Vozy lanov dráhy jezdí dnes za příčinou voj. koncertu v restau- raci na Nebozízku do 11 hod. v noci.

Věneček profesor Miřiovský doktor Pluhař Spurná Čelakovský Jan Vlastislav Plánka Volyň Hradec Králové Prachatice Vimperk Strakonice Smíchov Jungman Český beseda Allianz

13 article Různě zprávy.

Různě zprávy. Padání hvězd, »psí dni« a Sirius. . . Hvězdáři neznají snad protivnějšího tuláka nad unylý a dotěrný měsíc. Kdykoliv ob- jeví se mezi hvězdami, zblednou tyto krasavice před oslňujíeí září jeho a uchýlí se v temnos noční. Proto, jakmile vyhoupne se zářná deska měsíce nad obzor, zmařeno jest skorem všechno pozorování pozemčanů, a hvězdářům, nemují-l právě teleskopů obrovských, nezbývá než koke- tovati s několika známými kráskami hvězdnými. kteréž v nádherném třpytu svém a žárolesku neblednou ani ve stříbrné záři svěho průvodce měsíce. Ale tentokráte, právě v zajímavou dobu »padání hvěz«, je tomu jinak: Až do 9. srpna nebude měsíc nikterak rušiti krásné pozorování sršení hvězd, jež hvězdáři zovou létavicemi, ja- sicemi, prostomluva pak čistěním hvězd, nebo slzami sv. Vavřince . . . Konec července srpen jest nejvděčnější dobou ku pozorování pádu »hvězd« . . . V pravém slova smyslu ne- jsou to hvězdy, nýbrž nepatrná světová těliska, která v počtu millionů přijdou do styku s naší atmosférou .. . Největšího lesku dosáhnou sršici hvězdy v nocech na 12. a 13. srpen (Perseidy). Zdá se, že jasná obloha, jež ode dvou dnů se ukazuje a také teplé noci budou příznivými jak milovníkům pohádkového padání hvězd, tak astronomům z povolání, kteří získávají nových poznatků, zejmena z příležitostných meteorů, jež objeví se ze souhvězdí Vodníka, Střelce, Andro- medy, Kassiopey a j.

Sirius Hvězdář svatý . Vavřinec Perseidy Andro

14 article

Dnem 23. července, aspoň kalendářně po- čaly »psí dni«, doba největších paren letních Až do předvčerejška však nikdo na ně ani ne- vzpomněl, neboť letos dostavily se ve formě bouří a dešťů a celkem chladnějšího počasí aspoň u nás, kdežto z ciziny hlášena vedra ne- snesitelná. Obrat, který nastal dne 25. července. nasvědčuje tomu, že ujaly se již své vlády- Na příchod jejich upozornila však »psí hvězdas — Sirius, která zazářila od několika dnů ve vš své jasnosti na nebi. Zajímavá ta hvězda, kte- rou pro neobyčejně jasný svit její, něco namo- dralý, lze pouhým okem postřehnouti, je jednou z nejzevrubněji pozorovaných hvězd v souhvězd velikého psa pod Orionem. Paí hvězdou nazý- vali ji staří právě proto, že nacházela se v sou- hvězdí Velikého psa. Arabové, kteři ze všech národů starověkých v astronomii byli nejpokro- čilejšími, dali ji jméno Sirius, jež udrželo se až po naše časy. Zajímavo, že i Homér opěvá ji v jednom ze svých zpěvů a nazývá ji Sci- rion, avšak o světle jejím, jež dnešního dne je výslovně bílé, píše, že jest červeným, jak také u Římanů toho doklady se nacházejí. Už tím zajímavou jest ohromná hvězda ta, že jsoue od nás vzdálena 21 a půl billionu mil, tak snadno jest patrnou. Vypočtěno, že světlo její dorazí na zem za 16 a tři čtvrti rohu. Význam

Sirius Říman

15 article

Syria ve starověku byl značný. Egypťané vzali objevení této hvězdy za základ svého kalendáře; kněži jejich pak vypozorovali, že za jistého po- stavení Siria ke slunci mění se stav vody na Nilu. A poněvadž, jak známo, stoupání Nilu má rozhodný význam na plodnost celého Egypla. byl Sirius hvězdou posvátnou, hvězdou země faraonů, Zajímavo při tom, že Egypťané byli na omylu, neboť rozvodnění Nilu a objeveníse Siria jest věcí pouze nahodilou. Novějším badá- ním zjištěno, že Sirius jest vlastně sluncem, jež má své světlo; hoři bilým plamenem a má větší žár než slunce. a

Egypťan Sirius Nil

16 article

= Památné vězeňí k smrti odsouzehých Giron- dinů v Paříži bude uchováno na věčné časy, ač měle při restaurování budovy prožíti změny, jež by byly úplně setřely historický, slavný jeho význam. Giron- dini několik dní před popravou zavřeni byli v ne- smírný dům Karmelitů v ulici de Vaugirard, klášter to změněný za bouří v žalář. Dolejší patra této budovy byla již vězni naplněna, takže zbývala Girondinům jen těsná prostora pod střechou někdejšího kláštera. sestávající z temné chodby a ze tří nízkých komůrek. které měly jeden vchod, takže se šlo z jedné do druhé; i byly podobny olověným žalářům benátským. v nichž trávil dobrodruh Cassanova. Pobočné schody v koutku stavení, vedly ze dvora do podstřeší; jedině dvéře hřmotné a železem okované vpouštěly do těch žalářů. Od roku 1793 po popravě Girondinů byly dvéře ty zavřeny a otevřely se teprve slavnému spi sovateli „Historie Girondinů“ Lamartinovi, jenž píše o dojmu, jaký vězení plné nápisů a hesel Giron- dinů psaných před smrtí na něj učinilo. „I spatřili jsme obraz a myšlenky vězňů tak ne porušené, jako v den, když opustili ponuré komůrky. na popravu jdouce. Ani kročej, ani ruka, ani všeteč- nost času nevyhladily tam stopu jejich. Tahy písma k smrti odsouzených osob bez rozdílu politické strany k níž se v republice znaly, nalézají se tam pomíchány s nápisy Girondinů. Jména přátel i nepřátel, katův i obětí, vměstnána jsou na téže stěně.

Vaugirard Cassanův Lamartine Girona Paříž

17 article

Nad římsou prvních dveří čte se především úhled- nými písmeny nápis všech veřejných pomníkův staveb onoho času: „Svoboda, rovnost nebo smrt!“ Na to vcházelo se v komůrku dosti prostrannou sloužící za společnou síň, kde se vězňově shromáždii k vespolným rozpravám nebo k jídlu. V levo byla již v samé střeše malá, tmavá komnata, kde ti nejmladši spávali; v pravo dvéře vedli v jízbu menší než první Sloužila za společnou ložnici ostatních. Strop lěchte dvou světnic níží se k věnčí straně pro svah střechy a světlo dostávají každá dvěma nezamříženými okny. kterými se dříve vidělo na nesmírnou zahradu a na prostory při klášteře karmelitském. Zraky tam nej- dříve zbloudily na zahradu a vodotrysk, jenž zdál se věčně smývati krev kněží zabitých kolem prohlubně jeho — pak na nesmírný obzor k severní a východní straně Paříže. K obloze nestrměly než báně jakési zvonice ve stranu k paláci luxemburskému, chrám invalidů právě průčelím a v levo obě věže kostela na polo zbořeného.

Svoboda Paříž

18 article

Den, světlo, ticho, jasnola obzoru toho vcházely v ty vysoké jizby a podávaly vězňům obraz venkova. klam svobody a poklid zádumčivosti. Stěny a strop těch svělnic, hrubou maltou obvržené, poskytovaly vězňům místo papíru, kterého byli zbaveni od času. co sem byli přivedeni, kamenné desky, v něž mohli rýti své poslední myšlenky špicí nožů, nebo je psát štětcem. Tyto myšlenky, obecně vyslovené průpověd mi krátkými a přípovědmi, mluvou to bezsmrtnou. ještě dodnes pokrývají omítku a mění ony stěny v po- slední důvěrné rozmlouvání Girondinů. Jsouce té měř všecky krví napsány podržují podnes barvu krve. Zdají se tudíž vtiskovati v oko, které je čílá, nějakou část člověka toho, jenž je psal s podstatou a se ži- votem svým. Žádná z těch myšlenek nejeví lítost nebo slabost. Těměř všechny jsou chvalozpěv vytrvalosli. pohrdání smrtí, dovolávání se nesmrtelnosti. Několik jmen protivníků nachází se tam přimnícháno ke jmé nům Girondinův. Tuto se čte „Když již svobodu Říma spasiti nemůže „Kato přce volný mře, jak sluší se na muže. Jinde: „Justum et tenacem propositi virum „Non civium ardor prava jubentium. „Non vultus instantis tyranni „Mente quatit solida. Vtše:

Kato Just Řím

19 article

„Kdo cnosbi- neztratil, „nikdy není zcela ubohým. Doleji: „Pravou svobodou jest svoboda duše“ Po straně jest nápiš nábožný, dle všeho z ruky Fauchelovy: „Pamatujte, že jsle povoláni, ne abyst se bavili prázdníce, nýbrž abyste snášeli a pracovali“ Na druhé straně vzpominka na drahé jméno, ježto ani ve smrt zjeveno býti nemá: „Umírám pro:.... (Montalembert.) Na trámu: „Hodno muže statečného smířiti s s osudem...“ Ve výstupku okna: „Hlubina duše mé jest čistší nežli den.. Pak: „V sttastech snadno povrhovati životem... Nebo: „Non omnis moriar!“ Velkými písmeny, krv psáno rukou Vergniaudovou „Raději zemřiti, než tu penu býti...“ Konečně veliké množství nápisů, jme začátečních, myšlenek nedopsaných svědčí veskrze o neohroženosti mužů stoických, hledajících svou útěchu nikoli v nadějich živola, ale v rozjímání smrt. Tyto zdí krvácejí, ale nepláčí . .. = Perský šach v „černém pokoji“. Veselou hi- storku o pobytu perského šacha v Päříží sděluje „„Voss. Ztg.“: Ve své snaze, seznámiti se s vymoženostmi moderní vědy, vyslovil perský šach přání, seznaii objevitele radia, pana Curia. I Byl tudíž chemik tento zdvořile požádán, aby v palácovém hotelu ša- cha navštívil. Pan Curie ochotně žádostí vyhověl a do paláce se dostavil. Když byl ohlášen, vyšel mu šach radostně vstříc a podávaje mu ruku, pravil „Nechtěl jsem opustiti Paříž, aniž bych vás byl pozval, neboť slyšel jsem vyprávěti o objevu vašem hotové divy. Nemohl bysto radium mi ukázati?“. — „Vaše přání má býti splněno, Veličenstvo,“ pravil

Vergniaudův Raděj Voss Curie Paříž

20 article

Curie, „nikoli však zde, nýbrž v nějaké tmavé míst- nosti, na příklad ve sklepě tohoto paláce.“ Odpověd tato šacha velice překvapila. Ohlédl se po velk ovezíru, co ten tomu říá a pak pravil: „Nestačilo by snad spustili jen zde záclony?“ — „Nikoliv,““ s úsměvem odvětil Čurie. „Je tak možno jedině v místnosti, kde je naprostá tma.“ Šach, který před „černým pokojem měl strach a na mysl vstoupily mu altentáty posledn doby, chvíli se rozmýšlel a pak poslal pro komisaře Paolia. Tento pán jest vládou francouzskou usta- noven výhradně k tomu, aby při pobytu různých po tentátů v Paříži dbal o osobní jejich bezpečnost Důvěra, jakou vladařové prý Paoliovi projevují, jes neobmezená. Když pan Paoli se objevil, potřásl Curi- ovi rukou jako starému známému a ujistil šacha, že nemusí míti o život svůj nejmenší obavy. Po tomto diktátorském rozhodnutí šach se upokojil a odebral se v průvodu Paolia, velkovezíra a Curia do sklepních místností hotelových a to do oddělení pancéřového jež pořízeno tu k ukládání drahocenných předměto a peněz hostů. Četná společnost aristokratická s k nim připojila. V pancéřové síni byla opravdu tma jako v pytli. Šach necítil se tu opravdu nikterak vol- ným, ačkoliv s jedné strany zavěsil se do rámě velko- vezíra, s druhé strany do Paolia. Curie pak, vystoupiv na bednu, vyňal škatulku s radiem a uspořádal celou obšírnou přednášku o interessantním tomto prvku.

Curie šach Paoli Curi Paříž Paolia

21 article

Světlo však, jež radium vydávalo, nikterak šacha ne- uspokojilo. F' ouhá tma rozčilila jej tak, že pojednou přerušena byla přednáška Curiova nejdříve persky a pak francouzsky slovy: „Světlo!... Více světla . .. Slova lato vyřkl, jak známo, Goethe, ale při zcel jiné příležilosti nežli šach. Paoli snažil se jej uklid- niti, avšak šach měl již tmy dosti a žádal, aby učiněno bylo světlo. Stisknut tedy knoflík elektrického veden a ve chvíli pancéřová síň ozářila se svitem obloukové lampy. Teprve jasné světlo lekavého šacha uklidnilo Curie, jenž přednášku svoji nedokončil, byl touto ša- chovou bojácností rozmrzen. Šach však stiskl mu ruku a polichu pravil: „Milý Curie! Kdybych by. vámi, šel bych třeba do největších temnot beze strachu; ale, je-li člověk perským šachem, leká se sám svého stínu...“ Pak se s ním velice srdečně roz- loučil a ubezpečoval Curia, že v Teheranu bude vy právěti celému světu, jak v „černém pokoji“ v Paříž seznal radium.

Curiův Goethe Curie Paříž

22 article

= Charles Lecocg, nejstarší mistr Irancouzsk operety, jak z Paříže se oznamuje, vážně onemocněl Při věku 74 let vzbuzuje jeho stav vážné obavy = Skladatel Max. Heim zemřel ve Würzburku ve věku 52 let = Herec Růdiger z Berlína zastřelil se včer v Halle pro neutěšené poměry rodinné = Řiditelnou vzducholodí vznesl se v sobol z nádvoří Alexandrova paláce v Londýně vzducho plavec dr. Barton. Vzducholoď, kterou sám zbudoval jest největší, jaká kdy pořízena byla. Zhotovena jes z bambusových tyčí, výška její měří 18 stop a dělk 127. Balon, který drží tuto lodní konstrukci, má po- dobu obrovského válce, který leží těsně na vrcholu devěné kostry vzducholodi, která opatřena je dvěma motory o 50 koňských silách. Každý z motorů po- hání dva vodní šrouby, pár v předu. pár v zadu. Celý apparál váží šest tun. Uprostřed lodi nachází se kor- midle značných rozměrů, pohyblivé pomocí ozube- ného kola. Za velikého jásolu asi 15.000 diváků vzne- sla se vzducholod po naplnění balonu zvolna nač zemi a nádvoří. Vál dosti silný vítr severní, proti ně- muž loď jen zcela nepatrně mohla se pohybovati, a vrtulo konaly co největší počel obrátek. Když do- stavil se prudší vílr, byl dr. Barton přinucen se- stoupiti. Až na malou nehodu přistál šťastně, ale pro- hlásil, že vidí, že křídla šroubů jsou proti síle větru malá. Zholoví tedy vrtule dvojnásobných rozměrů a doufá, že pak podaří se mu mnohem větší rych- lostí čeliti větru. Stavba vzducholodi trvala plná čtyr léta. Když přede dvěma roky dr. Barton učinil pokus vystoupiti, udál se u motoru výbuch benzinu a dr Barton byl vážně zraněn.

Lecocg opereta Max Heim Růdiger doktor Barton Paříž Berlín Halle Londýn Alexandrův palác

23 article

= Proti nečitelným rukopisům na receptech vy dáno bylo nařízení ministerstva vnitra v Hessensku a zakazuje se lékárníkům vyhotovovati léky jen dle dohadu a tušení z nečitelného receptu. Tří millionů obyvatel hodlá dosíci počá tkem příštího roku Berlín = Sebevražda malíře. Z Krakova se sděluje, ž nadaný malíř Joseí Bozděch z neznámě příčiny spá- chal sebevraždu, skočiv z okna druhého poschodí Zůstal na místě mrtev = Signál na poplach zatažen byl předevčíremv rychlíku od Rěky k Záhřebu. Když rychlík zastavil shledáno, že rukověti zntáhl jistý úřadník, jenž ohro- žován byl třemi sedláky proto, že zabránil jim vyskočiti z vlaku, když zaspali staníci Místo aby mu za rozvážnost poděkovali, zbili ho. = „Císařovna Sahary“, madame du Dion, opu- stila včera Vídeň, kde způsobila tolik kratochvíl bodrým Vídeňákům = Petrolejové prameny objeveny byly, jak z Lub- laně se telegrafuje, na několika místech v horn Krajině. = Pohlsbiště nalezeno bylo při přestavbě vodo- vodu na Štěpánském náměstí ve Vídni. Do let 1732 býval zde hřbitov. = Odkaz čtyř millienů marek k dobročinným účelům učinil nedávno zesnulý továrník Lanz ve Frankfurtě.

Bozděch Vídeňák Lanz Hessensko Berlín Krakov Záhřeb Dion Vídeň Luba štěpánský náměstí nařízený ministerstvo vnitro

24 article

= Továrna na děla ve Fimpongu vyhořela v noe na včerejšek = Kominík se zlratil. Ve Vídni od čtyř dnů po hřešuje se kominický mistr Bartoloměj Boltoli. Na vy pátrání jeho vypsána byla odměna 100 K = Strašlivý skok tří vojínů do propasti. Polito- váníhodná událost oznamuje se z Ogulina v Chor- vatsku: Tři vojínové zeměbraneckého 25. pěšího pluku ze Záhřeba zůstali, nemajíce „přes čas“, v ho- stinci pozdě do noci. Kolem půlnoci vběhl do šen- kovny hostinský se zprávou, že blíží se vojenská hlídka. Vojáci vyskočili oknem ven, přeskočili plot za nímž však se nacházela propas hlubší padesáte metrů a sřítili se do děsné hloubky, kde dva nalezli smrt, třetí však zachytiv se za křoví, byl zachráněn = Prohlásil se za mrtvého. Účetní Heřman Wol ner, několikráte již trestaný a opětovně stíhaný, pro- vedl zajímavý švindl, který však se mu nezdařil. Za- slal listům vídeňským zprávu o sebevraždě mladého muže kdesi na trati a poznamenal, že v kapse sebe- vrahově nalezen byl dopis, podepsaný Heřmanem Wollnerem. Byl skutečně považován za mrtvého, a opravdového potvrzení zpráva ta nedošla. Včera však byl policejním inspektorem na Štěpánském náměst ve Vídni poznán a zatčen = Špatný rok pro slanečky jest dle zpráv ry- bářů rok letošní. Až dosud byl lov jejich tak ne patrný, že není jediného pamělníka tak chudé kam- paně. = Me. Cormick, americký vyslanec v Paříži přijel včera do Karlových Varů. = Mezinárodní X novinářský sjezd v Lutychu měl včera poslední schůzi. Na počátku schůze ozná- mena pozvání, aby příští sjezd konal se v Miláně. Marseilli aneb Bukurešti. Úsnešeno zůstavili volbu mísla řidícímu výboru. Sjezd ukončen obvyklými do slovy. Předsedou zvolen opěl V. Singer. = Sullánův dar Z Vídně, 27. července. (C.-B.

Boltoli Heřman Wol Heřman Wollner V Singer Sullánův Vídeň Záhřeb Paříž Karlová Vary Lutych Milán Marseille Bukurešť mezinárodní X novinářský Cormick

25 article

Vrchní štolba sultánův, Fajk paša, přibyl sem ve zvláštním poslání. Na nádraží byl očekáván čestnou službou, která mu byla přidělena. Jel do hradu, kde bydtí jako císařův host, ve dvorním kočáře. Přiváží vlastnoruční psaní sultánovo a drahocenný dar cí saří: arabského koně. = Miss Alice Rooseveltova, dcera presidenta Spojených obcí, přibyla do Tokia a byla slavně uví tána a ve středu příjata japonským císařem v audi enci spolu s vojenským tajemníkem americkým Taftem. Po audienci byla hostina a zahradní slav nost. Američtí hosté prohlédli si část soukromých zahrad mikadových, do nichž čizinci posud přístupe neměli. = Podezřelá úmatí. Z Rjeky telegrafují, že 14lely syn topiče Vidala, jehož matka zemřela za podezře- lých přiznaků, taky zemřel. Mrtvola byla pitvána. Bakteriologickým vyšetřováním krve chlapcovy matky shledaly se pouze hnisotvorné bakterie. Zví- řata, jež jí byla předevčírem očkována, jsou zdráva. Ve vyšetřování pokračuje se. O půl noci se telegrafuje, že na mrtvole ne zjištěno nižádné nákazy. = Nehoda s automobilem. Z Forchheimu, 27. července. (C.-B.) Automobil prince Arnošta sasko- výmarsko-eisenašského, velitele 25. dragounského pluku v Ludwigsburgu, o 2. hod. v noci následkem přílišného brzdění zajel do příkopu. Prine zlomil dvě žebra a utrpěl lehké otřesení mozku. Čtyry osoby jež s ním jely, jsou lehce raněny. Princ převežen v kočáře do Ludwigsburgu. = Spor antisemického poslance. Z Berlína s oznamuje. Antisemitský vůdce hr. P'ückler měl ze dne dostaviti k soudu v Hlohově pro uřážku na cti opata Paülyho. Poněvadž se nedostavil, dal soudce rozkaz k jeho zátčení. = Pop-revolucionář Gapon ve Prantiškových Lázních? Ašský Zeitung sděluje, že Gapon nyní přijel do Františkových Lázní. Zní to pravděnepodobně — léčí se zde hlavně ženské.

Rooseveltův Taft Vidal Arnošt saský Gapon spojený obec Tokio audi Rjeka Forchheim Ludwigsburg Berlín Hlohov Františkův lázeň hrad

26 article Z literatury.

Z literatury. Národnost a věda. (Poznámky.) Posledním časem se u nás zase hnulo trochu otázkou o národním cítění při vědecké práci. Ozivila ji diskusse — a dost živá — o tom, pokud má či nemá český učenec psáti své vědecké práce jazykem cizím. Je to jen jedna stránka otázky zásadní o poměru a povin- nostech jedince člena kulturního organismu k svému celku. Pro nás, kde v zemi roste vedle sebe těsně dvojí vědecká práce, je otázka důležitější než jinde. A jedná-li se pak o vědu, jako na pří- klad historie, a spociálně česká historie, kdy česká i německá škola historická pracují o téže látce, je na bílední, že třeba pečlivě sledovati, nejen vede-li národní cit pracovníky k intensiv- nímu vědeckému úsilí, ale nezabarvuje-li též úsudek, nesvádí-li k jiným, než čistě vědeckým cílům. Nacionalism ve vědě je tedy složitý pro- blém jako nacionalism v umění, nacionalism v hospodářství, v obchodě, vůbec ve všech obo- roch kulturního života, a k řešení problému u nás bude potřebí ještě mnoha a mnoha doku- mentů. Dva takové dokumenty jsou obsaženy v po- sledním čísle Českého časopisu historického. kde J. Pekař odpovídá brněnskému archiváři B. Bretholzovi a G. Friedrich posuzuje vydání L.

J Pekař Bretholz archivář B

27 article

Helmlinga a A. Horeicky jedné z nejstarších památek klášterních, listáře kláštera na Slo- vanech v Praze, z konce 14. století. Pekařův článek je zakončením obšírné polemiky s růz- nými odborníky o stáří „nejstarší kroniky če- ské“, Kristianovy legendy o sv. Václavu, o ní Pekař dokázal, že pochází z 10. století, čímě posunul počátek historické práce české o znač- nou dobu nazpět proti běžnému mínění, jež po- čínalo Kosmasem. Bretholzovy námitky proti Pekařovi byly považovány za neobyčejně vážné. Článek Pekařův nemilosrdně cice, ale právem ukazuje nejen bezcennost jejich, ale metho- dicky chatrný, málo vědecký způsob práce svého protivníka a končí slovy: „Přizná mi každý. že jsem pravdy svého stanoviska proti Brethol- zovi obhájil vítězně na celé čáře. Ale česu práce, jež jsem tomu věnovati musil, je mi po- někud lito; ... v podstatě celá obšírná stať ne- devozuje více, než že Bretholzovy námitkya výklady jsou buď mylné, buď bezcenné, že opponent můj hromadí chybu na chybu a často dopouští se povážlivé nepravdy, povážlivéhe va- mlčování a upravování pravdy a že vše to činí bez ohledu na důležitou okolnost, že čtenáři jeho, většinou vzdálení české literatuře odbor- né, mohou moji práci a mé argumenty poznati jen právě z jeho péra... Je v tom kus bídy na- šeho malého vědeckého prostšedí: všecka ta polemika proti mně byla by nemožná, kdybych byl psal německy, nebo aspoň musila by z velké části zcela jinak vypadati: vůči článku Brethol- zovu by se byl pravděpodobně našel někdo třeií či čívrtý, kdo by byl napsal prostě: odpovídati netřeba . ..

A Horeicka Pekařův Kristianův svatý . Václav Kosmas Bretholzův Pekař Praha Brethol

28 article

Pro otázku národní vědy je charakteristický tento oprávněný stesk. Na jedné straně přesně pracující český učenec zápasí zbytečně s řadou zbytečných překážek, na druhé straně jeho protivník, vědecky slabou a chybnou práci, ne- možnou v jeho vlastním prostředí, může uplatnío jen proto, že vědecký spor mimoděk zevnímo ckolnostmi se zabarvuje národnostními motivý. Ve druhém případě je hřešení na tuto okol- nest mnohem patrnější. Dva vědečtí pracovníei vydávají dílo, jehož slovanský titul („registrum Slavorum“) omlouvá jeden z nich před něme- ckou veřejností tím, že dílo neprospívá snad „jenom dějinám Čechů, nýbrž dějinám Prahy vůbec, města to, v němž tehdy vůdčí úkol Němců nebyl omezován jen na obor uměnía vědy.“ Jejich vydání však po vědecké stránee je velice ubohé. To, co jim vyčetl na prokáza- ných faktech český kritik, je takový rejstřík hříchů, že činí dílo téměř bezcenným. G.

Čecho Praha res

29 article

Friedrich může právem svoji zdrželivou recensi končiti slovy, že vydavatelé, když již měli po- třebí omlouvati slovanský titul jimi vydávaného díla, mohli raději vydání ponechati někomu, „kdo by to dovedl lépe, nežli se podařilo jim. A byli by se zajisté dočkali.“ I tento případ je příznačný. Vydavatelé musili věděti, že vydání to od let chystá známý český historik a pečlivý vydavatel, že nesprávnou edicí svou, na rychlo sdělanou, zmařili jeho přípravnou práci. Ale i v tomto případě: kolik cizích vědeckých listů vskutku nestranně zaznamená tento případa pesoudí správně dílo, které již předem samo s staví do ochrany národnostního cítění? Naše věda by měla soustavněji registrovati tyto při- pady v zájmu vědecké práce nedotčené postran- ními vlivy bylo by jen potěšitelno, kdyby dalo se konstatovati, že zjevy takové jsou pouhými výjimkami.

Friedrich

30 article

Z českých listů. * Nová Česká Revue: článek J. Želízka o poli- tických spisovatelích vlašských středověku a počátku doby nové, reviduje názory Petrarky, Guicca rdiníhoa Macchiavelliho. * V Naší Době referuje Toholka o Schäffleových Pamětech a anonym počíná tisknouti studii o polském romanopisci Tomáši Ježovi (Zigmundu Milkowském) pod názvem: Literát-zápasník a agitá tor. * Život má stať o amerických lidových institutech vzdělávacích, zakládaných velkými millionáři. Jest zajímavo čísti pohnutky, které vedly boháče, vzniklé z chudáků, ke zřizování knihoven pro chudé lidi Zvon zmiňuje se o založení nového hereckého spolku francouzského a podává k tomu doklady, jak neutěšené jsou poměry francouzských herců a jak nutna jest jejich organisace vůči navzájem solidárním ředitelům, * V Lumíru J. Rowalski pEše studii o Mrštíkovš pozoruhodném díle Rok na vsi, které pokládá za „nejpodrobnější, nejpečlivější, svědomitě a upřímně psanou knihu mezi naší belletrií vesnickou a folklo ristickou“.

Petrarka Guicca Macchiavelli Schäffleový Jež Zigmund Milkowský J Rowalski

31 article

České spisy- * Václav Hladík: Evžen Voldan. Román. Díl I. II. Nákl. J. Otty v Praze. 1905. Zvykáme si nyní nějak na veliké romány. Ně- které se dělají velikými, toliž tlustými, jak si schválně. Množství slov, zátopa slov, obsahu málo. Jindy je obsah. ale více citový, lyricky náladový. Hladíkův román není ani z oněch, ani z těchto. Je silně po- znatkový, nabitý událostmi, postavami, popisy a theo- riemi. Má tolik obsahu, že se nám zdá, že by nebyl měl býti vtěsnán do jediného románu. Je tu celý ži- vot novočeské společnosti, kolik se vejde do rámc Prahy. A poznatků tolik, že si je dovede sotva kdo hned tak opatřiti i z těch lidí, kteří po léta v Praze žijí a pozorně žijí. Není jen Praha zevní, ačkoli se zdá, že moderní společnost žije na ulici a ve veřej- ných místnostech. Jest už dnes i pražský život svnitřní«, to jest uzavřený, jako býval před časy. neviditelný, laikovi nepřístupný, obyčejnému českému člověku skoro čizí. Řekneme jen jedno: pražský sa- lon český. Před léty pojem hledaný. A teď je tu. Vy- padá ovšem skoro oxolicky, ale cítíme, že se popi- suje dle pravdy a zkušenosti a můžeme autorovi věřit. Časem si ovšem vzpomínáme, že jsme podobné popisy četli v románech francouzských, ale tos snadno vysvětlíme vznikem té nové salonní společ- nosti české a její stykem se světem francouzským.

Hladík Voldan J Ott Hladíkův Praha

32 article

Není podobnost jen v salonech společnosti uhlazené a elegantní, jest i v »salonech« polosvěta. Líčení ži- vota v bordelu připomíná místy doslovně scénuv Zolově Naně, ač za to autor jistě nemůže. Praha se už tak »zmohla«, že v nočních místnostech tak jako u Zoly pijí děvčala žampus z lavoru a aristo- kratická mládež provádí vtipné kousky v podobě hru- biánství. Ejhle naše Praha! praví k nám Hladíkův román. Praha ve dne i v noci. Povrchu i uvnitř.A v té Praze srdce tlukoucí, živé, lidské, moderně roz- rušené, chorobné, nejen vůbec lidské, ale i české. stonavé, bolestné srdce české. To srdce stůně v davech, stůně i v jednotlivcích Mnohé z nich poznáváme hned, Bulíře, Kruliše, Ma- kovce, Randu a jsme jimi tak zaujati, individuálněi typicky vzato, že bychom chtěli o každém z nich román zvlášť. To uchvacující drama Buliřovo Jak neradi shledáváme jeho trosky po různých kapi- tolách ! Kruliš sotva z polovice uspokojuje naši touhu po bližším seznání. A tak i tajuplný Randa a Ma- kovec. Vlny jejich tvary a osudy přinášejí, odnášejí ve chvatném střídání.

Zolův Nana Zola Hladíkův Bulíř Kruliš ma Randa Buliřův Praha Ma

33 article

Toto střídání rozčiluje, uchvacuje. Ztrácíme brzy rozhled a výslední dojem prvního přečtení je chaos. Chaos! voláme, nemohouce se vzpamatovati, aby- chom pozornost myšlení svého zařídili dle potřeby přehlednosti a jasnosti. Není vyhnutí, musíme úvahu odložiti na čas a čísti román znova. Mnoho stránek je nám už tak známo, že netřeba dojem opakovati, neboť utkvěl. To jsou popisy zvláště. Tím pozorněji můžeme sledovati otázky, které nám hlavně na mysli tanou. A to jsou: Kdo je vlastně Voldan, co s nim autor chtěl a co vůbec chtěl s románem. Je tu ně- jaký plán? Skrývá se tu nějaké přesvědčení ? Nauka? Idear Román je silně zdráhavý a nechce nám rychle odpovídati. Běžíme po stopě, ale marně, slopaje brzo sludená. Zabíháme do slepých ulic a román ja- koby to chtěl. Svým nápisem »Evžen Voldan« nám vnucuje myšlenku na hirdinu románu.

Voldan