Ročník XXXX.

V Praze, ve středu dne 27. června 1900.

Číslo 175.

Na ranní a odpol. list předplácí se v Praze v sdlatlniskna nkta . a město srolí čonkěke . : K 9 a nl v ellalkl ne Rntna : : avoji letino :k2i

Z domácnosti polské. Pravice — ač nyní netvoří než membra disjecta — počíná jakousi silou vlastní tvo rům nižšího řádu jeviti snahu — spojiti opět své rozmetané údy, pokud se týče, jiný mi doplniti a nahraditi. Nejnápadněji se vyjímá tento zjev v Ha liči, jejíž parlamentní vůdce nejvýdatněji při- spěl svým jednostranným prohlášením k je- jímu rozkladu. Předseda kola polského pan Javorský osvědčil tu značnou dávku auto- kratismu, kterýž jinak a jindy mezi jeho kra- jany nepožívá nijaké přednosti. Podobá se, že předseda klubu polského tenkráte bud příliš daleko zašel v pojetí situace politické, anebo že dal se zaslepiti obavami, aby v honbě za alliancí s Němci neby předstižen někým jiiným. Aniv prvém, ani v druhém případě se jeho cho- vání nedá vysvětliti nějakým širším politi- ckým rozhledem, ještě méně však přáním národa polského v Haliči

V ohledu tomto uvedli jsme včera projev krakovského »Czasu«, kterýž svým celko- vým názorem bude asi překvapením i pro zkušené a zasvěcené čtenáře orgánu pol- ských konservativců. »Czas«, kterýž vždy naprostou, až úzkostlivou šetrností psal o po- litice předáků haličských a překypoval uzna- lostí k nim, jakoby byl náhle přeskočil do tábora lidového, demokratického, volá k ří- dícím poslancům polským: Hledati většinu jen proto, aby se v ní bylo — toť by ne- bylo ničím jiným, než zachovati si vliv otázkách nepatrných a ustupovati od otázek zásadních. Připouští účastenství pouze takové většiny a oprávněnost její, kteráž spočívá na společenství ideí a cílů — pravidlo to, jimiž politikové haličští v praxi z pravidla se ne- řídívali. Ba »Czas« vykročil z povšechného přítmí myšlenek, ideí a zásad i na půdu konkretněji vyslovených výtek, připominaje, že »již v kole polském při jazykových ná- vrzích Körbrových slyšeli, že kolo polské, ač s těžkým srdcem, ale přece jen bylo ochotno přinésti oběť a svoliti ku vy- řízení této otázky v říšské radě, ač patří v právomoc exekutivy.« (?!)

Zvláště zajímavo a nápadno jest, když orgán krakovský, jenž jest pověstný svou střízlivou a vyčkávavou mluvou, vytýká ve- dení polskému, že neuznává toho po- třebu informovati náležitě sve voliče o politice své, že je od- byvá pouze krátkými resolu- cemi, přijatými vždy »jednomyslně«, ač je známo, že v kole polském pa- nují různé proudy, i očekává, že vo- ličstvo haličské zví o věcech, jež se ho tý- kají, přímo, aby nebylo odkázáno na c i z novináře, a připomíná poslancům, že nen jejich úkol diplomatický, ale parlamentnía že jsou povinni mluviti se svým voliči srozumitelně a zřetelně. Řeč tato, nehledíme-li ke známým prou- dům v kole polském, připouští jen dvojí výklad: buď ten, že vůdce kola přílišnou ochotou, projevenou při rozbíjení pravice přestřelil, anebo že proud v Haliči proti směru, jímž se dal, jest tak silný, že i »Czas« uznal za vhodno učiniti mu ústupky. Obé jest možné, vždyť právě » Czase na jiném místě se rozepsal o poslancích ze řemesla, kteří potřeby lidu ani neznají,a dodal: nejostřejším typem takového poslance jest sám předseda klubu Javorský, kterýž jest naprosto neobeznámen s potřebami a požadávky lidu, kterýž v tom ohledu nemá nijakých praktických zkušeností, meškaje ustavičně ve Vídni, odříznut jsa od lidu, patřící k jinému již pokolení, s hlavou, jež myslí méně a méně po polsku a jez čím dále tím méně tomu rozumí, co se děje v Haliči. Mluví-li takto o politice kola polskéh »Czas«, nejhorlivější dosud zastance jeho, není ovšem divu, že ostatní polské, zvláště lidové listy, kteréž snažily se vésti kolo k politice zásad, vedou si ještě rozhodněji.

Pokud se tedy týče haličských Polákův obrat Javorského učinil úplné fiaskoa z »Czasu« jakoby se ozývalo již volání po nových mužích při nových vol- bách. To jest zároveň důkazem, že po- litika společného postupu Po- láků s Němci, již vlastně Javorský roz- pustiv pravici zahájil, narazila v Haliči na odpor skorem jednomyslný. Minule jsme tuto upozornili na prudký zákulisní boj, jenž se vede mezi německými konservativci a levicí a dovodili jsme z čet- ných projevů obou stran, že při tomto zá- kulisním zápase jde o převahu, kteráž zaobalena byla v tak zvané »podmínky sou- činnosti«. I tento zápas jest důkazem, že jest ještě velmi dlouhá cesta k takové sou- činnosti těchto stran, aby se mohlo mluviti o tom, že se stotožňují; ovšem nutno tu míti na mysli všecek různící se program jejich a nikoliv tlakem poměrův a okolností vynucený souhlas v některé jednotlivosti rázu nacionálního. V těchto zjevech, kteréž pronikají na povrch z kruhů někdejší pravice, spočívá asi hlavní příčina nevrlosti oněch politiků časopisů německých, kteří již již si navykli, aby se jim »servirovala na talíři« situace co nejjasnější a co nejvíce žádoucí. Pro opravdové politiky, kteří dovedou rozpoznati výslednici sil politických již v pů- vodním živelním proudění mass lidových. nebude pochybnosti, že síly, kteréž činily možným trvání pravice v minulosti, nejen se nevyčerpaly, ale že v určitých směrech jsou schopny omládnouti a doplniti se.

NAR Česká politika, různící se programem svým jak od upjatého konservatismu alp- ského, tak od nesnášelivého nacionalismu německého, bude musiti vyvinouti ve svých podnicích velikou obratnost a vypočítavost, nechce-li, aby srazila do opravdy obé prot sobě, anebo — což není vyloučeno — aby nestaly se pokusy, rozložiti síly její na prvky. bližší směrům oněm, čímž by ovšem věc české, věci národní na delší dobu hrozilo nebezpečí dosti vážné. Dosud jen bezvýznamné frakce snažily se rozdrolovati žulu jednoty české, nuže, dbejme toho, aby se jim nepomohlo k vý- znamu většímu, jenž by vzejíti musil jiz z pouhého bezdůvodného úto- čení na věci a poměry, kteréz skutečným politikům nikdy ne- překáželyl Dva velké úkoly nastávající úpravy moderní Prahy. (Ntáměstí Josofské a Karlovo) Stojíme bezprostředně před dvěma velkými úlohami, které zůplna přemění tvářnost dvou významných a důležitých náměstí pražských Josefského a Karlova. Vznikly mimo nadání, takořka vedle ohrom- ných problémů o obnovu staré Prahy, způsobeny životni potřebou Prahy příští. Prvá povahou svou cílí k novému řešení důležitého uzlu — jak vžilá, ale případná fráze dí — salonu nové Prahy, náměsti Josefskěho, druhá pak ku pře- měně rázu tichého, ale velkolepého náměst Karlova. Budiž v následujícím poukázáno k ohrom němu významu obou těchto otázek.

I. Náměstí Josefské. Regulaci náměstí Josefského nezpůsobi sice, ale uspíšily dvě otázky veliké důležitosti parcellace bloku bývalé kadetní školy a po lét vléknoucí se jednání o stavbu justičního paláce. Do jisté míry akce ta způsobena byla předčasně. ale okolnosti vynutily její kvapné řešení, a bye bychom zásadně nesouhlasili s kouskovitým ře- šením tak důležitého centra bez náležitých ohledů na ostatní části, musíme doznati, že v daných poměrech vykonalo se vše, co kázal ohlod na zachování rázu staré Prahy a vedl toho na zájem tak důležitého činitelo v národní organisaci, jakým jest Živnostenská banka. Že bylo nutno, regulaci části této vyrvati z celku, ještě před vypsáním konkursu na regulaci no- vého města a čtvrti sv.-Petrské, dokazuje jen na novo, že Praha není s to zmoci najednou úkoly na ni doléhající, a že zhotovení celkového regulačního plánu v době nejkratší, jest přímo její životní otázkou. Podléhajíc nátlaku okolností, obrátila se naše obecní representace na spolek architektů a inže nýrů se žádostí, aby v této tak důležité akc radou a pomocí přispěl, čemuž bylo ochotně vy- hověno. Odbor architektury a stavitelství tohot spolku za spolnúčastenství pp. dvor. rady Josef Zítka a vlád. rady Josefa Schulze jednal ve dvou schůzích o tom, jak by žádosti rady městské e nejrychleji bylo vyhověno, aniž by tím zamyšlená regulace celková, jež bude úlohou veřejného kon- kursu, vážně byla ohrožena.

Zásadně bylo konstatováno, že i zde jest nebezpečí, že zvrácený postup od části k celku jest s to, ohroziti snad mnohé, výhodnější řešen pozdější, sle v uvážení všech okolnosti uznáno bylo, že stanovením regulačních čar bloku na místě bývalé školy kadetní příští úprava náměst Josefského neutrpí žádné újmy, jelikož se jim vytvoří v každém případě celá strana náměstí s níž každý návrh počitati musí. Byly však vytčeny zásady, kterých při j této parcelaci šetřiti nutno a sice 1. Zachování dosavadního rázu ulice Celetné Z toho důvodu zavržen návrh městského úřadu stavebního, jenž směřoval k rozšíření ulice C letné po obou stranách a tím k jejímu zničení Aby pak zachování nynějších rázovitých domů bylo možným a zároveň zjednána komunikace s Velkým náměstím, moderní potřebě vyho vující, usneseno doporučiti radě městské prora žení ulice Štupartské až na náměstí Josefské v prodloužení jejím pak zjednati spojení s Flo renci a Královskou třidou v Karlině. 2. Jelikož na bloku, sbouráním kadetní školy získaném, vzniknou novostavby čtyřpatrové, jest samozřejmo, že nynější pohled na Prašnou bránu podstatně bude změněn. Jest otázkou první důle- žitosti, aby pohled ten zůstal harmonicky ladným, při čemž uvažováno budiž o tom, aby ku krás- ným sálům v I. a II. patře Prašné brány ziskán byl pohodlný přístup na místě nynějších šneko- vitých schodů, aniž by tím komunikace uliční trpěla.

3. Aby opatřeny byly různé ideové skizzy, doporučil odbor, aby ku podání jich na úpravu bloku tohoto se zřetelem na příští úpravu ná- městí Josefského, dožádáni byli architekti pp Rud. Křiženecký a prof. Jos. Podhajský. Rada městská návrhy tyto schválila a uve- dení pánové vskutku podali velice cenné studie. doložené perspektivními pohledy na Prašnou bránu v novém okolí. V opětné schůzi bylo konstatováno zdárn řešení dané úlohy, rozmanitost myšlenková obou autorů; jakožto nejlépe vyhovující doporučen byl projekt architekta Křiženeckého, jako alter- nativa B označený, zejmena proto, že v něm parcellace bloku kadetní školy jest praktick nejvýhodnější a že okoli Prašné brány řešeno velmi důmyslně, způsobem v uměleckém ohledu velmi uspokojujícím. Současně bylo konstatováno, že řešení ná- městí Josefského, které oba autoři podali, nemá reellní ceny, poněvadž obec tou dobou nemůže stanoviti ostatní čáry náměstí bez dorozumění s erárem, jemuž pozemky přilehlé z větší část

náležejí a jenž pro stavbu justičního paláce ostatních svých budov co nejvýhodnějších ča docíliti usiluje. Jest samozřejmo, že nelze dále příš útvar náměsti Josefského ponechati náhodě, nemá-li státi se chyba nenapravitelná. Řešení od případu k připadu na základě polovičníeh kompromissů nevytvoří žádnou velkou myšlenku uměleckou, jakou pro tato místa na mysli máme. a která má býti měřitkem zralosti současné generace umělecké. Uvážíme-li, že dosud v- škeré strany« náměstí Josefského jsou volny. musíme naléhati na to, aby první toto mo- derní náměstí alespoň myšlenkově v pevný útvar bylo vtěleno, a zastavění jeho aby nebyl ponecháno náhodě. Jakož povně doufáme, že Živnostenská banka svou frontu nezastaví jen činžovními kasárnami, ale domy jen skutečné umělecké hodnoty, tak také spoleháme, že rada městská í od každého dalšího stavebníka poža- dovati bude stavbu rázovitou, trvalé ceny. Není-li možno blok kadétní školy s jeho velkolepou frontou do náměstí ziskati pro ně- jakou stavbu monumentální (Měšt. besedu s Ná- rodním domém, jak navrhoval red. J. Kuffner). čehož hluboce litovati dlužno, neboť podobných representačních míst máme v Praze pořídku, pak máme za to, že pro tento účel nehodís naprosto zastavování parcell jednotlivých, nýbr že celá fronta, pokud nepřichází v bezprostřední blízkost Prašné brány, řešena býti mu s jed notně co celek. Prospekt proti ulici Poříčské nesmí byti rozdroben v jednotlivé, n dálku nepůsobící elementy, nýbrž musí cíli k velkému dojmu na dáli vypočítanému. Oče- kávánie pevně, že Živnostenská banka, majíe osud této velké úlohy v rukou, bude si vědom také svých povinností oproti českému umění.

Nepohlížíme na celou záležitost jen jako na podnik spekulativní předního našeho národního ústavu peněžního; zde jiné momenty padají na váhu a ty dlužno rovněž respektovati. Má se zastaviti velký komplex pozemků na nejkrásnějším a nejvýhodnějším bodu Prahy. Soudíme, že máme tudíž právo, tázati se, jak si Živnostenská banka představuje zastavění toto; hodlá-li stavěti sama, či rozprodati par- celiv jednotlivé podnikatelům soukromým; jaké závazky uloží jim v tomto případě, aby poža- davky esthetické byly uspokojeny? Tato kontrolla veřejnosti jest snad z ob- chodního stanoviska něpohodlná, ale přímo nutná; co hříchů napáchalo se v Praze jen proto, že v pravý čas veřejnost propásla právo svého v e ta. e Přejeme ze srdce Živnostenské bance plný finanční zdar, ale právě proto chceme, aby zda tento nebyl doeílen pouhým uspokojením hmo- ných zájmů, ale aby též doplněn byl čistým. hřejícím vědomím, že vedle toho posloužila ide- álním zájmům naší Prahy! Nám, kteří jsme viděli upravovací plány architektů Kříženeckého a Podhajského, otevřelv se velké, nové perspektivy činnosti, k nimž n nější generace umělecko-technická jest povolána budiž jí poskytnuta možnost, zkusiti sílu svéh tvoření na úkolech, které v rukou má korpora domácí Není to požadavek malý, který vznáším k ředitelství Živnostenské banky ! Žádáme v- řejný konkurs na zastavení celého bloku n základě schválených čar se zřetelem na frontu do náměstí Josefského a na okolí Prašné brány.

Poukazujeme opětně na podobné konkursy v Ne mecku a j. Zjednejte volný průchod mohutní címu toku českého umění stavitelského, které nedoznávajíc podpory odnikud, roste přece, hl dajíe sobě volného řečiště Druhým krystallisačním bodem příštího ná městí Josefského bude stavba justičního paláce Plány k němu jsou prý hotovy ve Vídni; n splněna zůstala touha, aby tato vynikající stavba, v umístění svém tak důležijá, jako jest zemské museum, provedena byla silami domácími. Jak bolestné to zklamání. Bylo by to možné v Pešti, anebo řekněme v Krakově, aby architekti do- mácí bez protestů, bez vyčerpání všech pro- středků dali sobě ujíti stavbu, která rázem svým, a více ještě ústředím, v něž bude posazena, ovládati bude hlavní třídy pražské Nelze bez trpkosti psáti o thematu tomto Celá nepřirozenost rakouských poměrů obráží se v něm jak v zrcadle — nejen politických, ale i uměleckých. Před léty, kdy otázka tato vynořila se povrch, nedošla u nás povšímnutí. Naléhalos jen na to, aby erár co nejdříve odhodlal se ku stavbě, jejíž potřeba stávala se vždy naléhavější. Za starostenství arch. Vincence Gregora, tušíme, poprvé nabyla konkretnějších forem jed- nánim o zužitkování erárních pozemků na místě zemského finančního ředitelství a celnice. Ne- víme, zdali bývalý starosta učinil kdy nějaký pokus, aby stavbu tu zachránil českým tech nikům; první povolaný ochránce zájmů tech- nických, spolek architektů a inženýrů, učini sice náběh, který však skončil pouhou plato- nickou resolucí ... Akce ta nenašla ohlasu v naší žurnalistice, a přirozeně i obecní naš representace nechala ji nepovšimnutou, poněvadž veřejnost mlčela.

Namítne se: politické poměry tomu brá- nily, abychom se vším vlivem o to na místech kompetentních, totiž u vlády samotné, zasadili. Není pravda! Byla doba, kdy se mohlo jíti do Vídně, kdy v čele vlády stál hr. Thun, oprav- dový přítel naší Prahy. Ta doba se propásla. Přišly vlády nám nepřátelské, kdy se do Vídně nemohlo jíti s peticemi, až nyní máme býti po- staveni před hotovou událosť. Jest vskutku vše pro nás ztraceno? Nevěříme tomu. Pravda, ná- sledky politického svého boje musíme nésti v každém ohledu; avšak navzdor tomu máme jako občané tohoto státu jistá práva, kterých respektovati musí každá vláda, třebas nám i nepřátelská. Jest to nárok na pod- [ploru umění v první radě. Tato vzne- šená povinnost, kterou od velmožů a církve v dobách dřívějších přejaly obec, země, stát v době moderní, musí být plně a bez nátlaku vykonávána, majíli kulturní snahy národů cili vždy výše. Co vykonal stát pro naše umění ? Byla by to věru chudá billance a nový jen důkaz, jak macešsky se Vídeň k našim snahám chová. Pravda, že jednotlivi umělci naši došli i ve Vídni uznání a dokonce i podpory, ale umění české jako celek nenašlo dosud ve státě onoho Maecena, který by mu dopomohl ku ráznému rozmachu. Že není k tomu příležitosti? Rozhlédněme se jen v Praze, jak velkým dlužníkem jest nám stát, co za velké stavb by prověsti mohl a měl: dostavbu české techniky, chemický ústav, stavbu německé techniky, soudní budovy, justiční palác, cel- nici, finanční prokuraturu, budovu místo- držitelství a j. v.

To je naše konto; a splátky? Dosu žádné! V nedávném zasedání umělecké rady ve Vídni žehral prof. Otto Wagner na to, že pro- jekty státních staveb obstarávají se v kance- lářích místodržitelských neb ministerských si- lami, které nejsou na výši doby, na újmu dů- stojnosti státu a na škodu umění. Sou- hlasimo plně. Úplné ignorování našeho domácího uměn při tak závažně stavbě, jakou býti má justičn palác v Praze, jest se strany vlády s kuteč ným hříchem, který bohužel má jen pen- dant v indolenci, s jakou poměry tyto trpíme. Není to chauvinismus národní, který diktuje tyto řádky, ale cit povinnosti k našemu umění a k národu vůbec. Těm, kdož na otázku tuto pohlížejí lhostejně, ba přejí si, abychom ji tuto — opravdu nezbytně nutnou — budovu měli, ať ji staví kdokoli, těm připomenemne jen. že stavba tato — nebude-li provedena našincem — v staletích příštích bude pomníkem cizí kul- tury na tak významném místě naší Prahy !. Těn pak, kterým ráz Prahy není lhostejným, voláme Přiložte ruky k dílu v hodině poslední, pozved- něte hlasu svého na prospěch velké a dobré věci! Není dosud pozdě! Projekt definitivní dosud vypracován není, nýbrž pouze skizzy předchozí. Není tudíž projevem nevraživosti vůči autoru těchto skizz, min. radovi E. rytíři z Foersterů, jestliže od něho žádáme slušně v čas, aby respektoval obor působnosti našeho umění domácího a úlohy té se velkomyslně zřekl jako umělec, který uznává ideální snažení našeho národa. Jakkoli naděje v uskutečnění přání tohoto není silná, vyslovujeme hne přání druhé a sice na adressu vlády Budiž jednou Maecaenem našeho umění a dokaž že i v surové vřavě politických zápasů nezapo měla's na poslání své, zúrodniti půdu na pli práce kulturní kteréhokoli z národů svých.

Má-li hlas tento tlumočiti přání, která umě lectvo české chová, dlužno vyřknouti je nepo- krytě: Žádáme, aby vláda vypsáním veřejného konkursu mezi architekty v této zemi rodilými aneb ji obývajícími získala důstojný a vhodný projekt na justiční palác, finanční ředitelst a vůbec celý onen komplex budov, které po- staveny býti mají. To by byl jednou velký čin, nejen pro Prahu, ale pro Rakousko, které se závistí jen musí pohlížeti na mocného svého souseda, Ne- mecko, které v pochopení svého velkého poslán umění své podporuje stejně jako moc brannou- Jest opravdovým naším přáním, aby p jednání o stanovení čar stavebních mezi obe pražskou a erárem spravedlivá a oprávněná tat žádost povšimnutí došla; zástupeům obce pražsk připomeneme však i další povinnost, kterou z- vázání jsou naší Praze: nepřistoupiti na určení stavebních čar, ktoré by si erár dle potřoh svých diktoval; jest zde vyšší zájem, o kterém bylo mluveno na začátku této stati: regulace náměstí Josefského. Příští útvar jeho musi být předem v pevných rysech řešen s ohledem na jeho význam, ráz, ko- munikaci a pak lze teprv dát přesné čáry pro stavby, které n jeho obvodu vzniknou. Upuštění od tohoto principu bylo by nejen slabostí, alei prohřešením na zájm e ch Prahy; doufejme, že snahy tyto i u zástupců obce i vlády dojdou náležitého ohlasu; prospějí městu, nám i budovám, které se tu postavi mají

Politické zprávy domácí. V Praze, 26. června. (Prof. Lustkand o následnictví v rodině habsbur- ské.) Prof. státního práva university vídeňské dr. Lustkandl udává následující podmínky ná- slednictví na trůně rakousko-uherském. Dědi trůnu musí 1. býti přímým petomkem zakla- datele panovnického rodu; 2. musí pocházei z právoplatného manželství; 3. musí pocházeti z manželství rovného, které 4. bylo schvá- leno hlavou panujícího rodu; 5. musí býti náboženství katolického a 6. stavu světskéh (ne duchovní). Podmínka prvá, že dědie trůnu musí býti přímým potomkem zakladatele panovni- ckého rodu, vylučuje z následnictví a dopto- vané členy rodiny; podmínka druhá vy- lučuje z následnictví nemanželské děti všechny jejich potomky. Pozdější legitimnování dětí, zplozených mimo řádné manželství, nedává jim práva následnického. Třeti podmínka, že manželství musí býti rovné a nikoli morgana- tické, zakládá se na rodinném domácím řádu habsburském a jest platna i pro některé šlechti- cké fideikomissy. Podmínka ta měla za následek že na př. děti arciknížete Ferdinanda Tyrolského a Filipiny Welserovy byly vyloučeny z násled- nictví na trůnech habsburských. Čísar můze V drebném prodeji nlni . . . a e ve slisnách na vsskosi rledsí. : . . . . : : s Inserat, plalí se 1atově raplea nelelaí virtpjníbi- urli Bukopisy se novracsji

potomky vzešlě z takového nerovného man- želství povýšiti do vyšších stavů šlechtických. ale hodnosti arciknížecí se jim dostati nemůže. Také děti arciknížete Jana, jenž byl roku 1848 jmenován správcem německé říše, staly se jen hrabaty z Meranu, manželka arciknížete Jindřicha baronkou z Waidbruku. Za manželství r o v ne uznává se sňatek, uzavřený s členem některé panovnické rodiny evropské aneb s členem ro- diny, jež bývala panovnickou v německé říši. Podmínka čtvrtá, že sňatek má býti uzavřen za souhlasu hlavy panovnické rodiny, působí, že by manželka a děti arciknížete, jenž si ke sňatku nevyžádal svolení panovníkova, neměly práva na stav a titul otcův, práva následnického, práva na apanáže a vůbec jiných práv, příslu- šicích členům císařské rodiny. Pátá podmínk (katolictví) platí ode dávna jak v Rakousku, tak i v Uhrách, kde je přímo uvedena v textu pragmatické sankce. Šestá podmínka, že dědie trůnu nesmí býti duchovním, je pojata proto, že panovník stavu duchovního byl by podřízen papeži, což se nesluší na suveréna. Z Pešti, 23. června. (Nové moment z meranské řeči Grabmayrev y.) »Poster Lloyd« upozorňuje na některé výroky Grabmayrovy, jež vídeňské liberální listy — patrně úmyslně — přešly mlčením. Grabmavr pravil mimo jiné, že levici od klerikálů neděl nijaké zásadní rozdily a že většina německého souručenství záleží vlastně z osob smýšlením protiliberálních. »Pester Lloyd« sice popírá, ze by nebylo zásadních rozdílů mezi německými klerikály na jedné a ústaváky, pokrokovci a na- cionály na druhé straně. Panujeť mezi nimi do- jista rozdíl v nazírání na různost jazykovou, poněvadž klerikálové mají všechny jazyky za stejně oprávněné, čehož u ostatních německých stran neshledáváme. Ale v tom souhlasí i »P.

L.« s Grabmavrem, že většina německého sou- ručenství jest protiliberální. Jest to ná- sledek vlivu antisemitského, který působí dosti mocně na členy různých německých skupina upravuje jejich smýšlení. »Toto doznání« — končí »P. L.« — má historický význam. Jím se vysvětluje mimo jiné i to, že se levice při změně vídeňského volebního řádu zachovala proti všemu očekávání nápadně passiv ně. Ze Záhřeba, 24. června. (K obsazení arci- biskupství záderského.) »Obzor« se dovídá ze Zádru, že se potvrzuje zpráva o brzkém jmeno- vání splitského biskupa Nakiče arcibiskupem záder- ským a metropolitou dalmatským. Příčinou toho, že Nakič dosud nebyl jmenován arcibiskupem, jest jeho podmínka, že prvé musí býti vyřízena otázka hla- holské bohoslužby. Proto prý si v Římě pospíšíli s vyřízením této olázky a sice ve smyslu příznivén hlaholici. Nástupcem Nakičovým ve Splitu má být nynější biskup dubrovnický Marcelič a pro Dubrov- nik má býti jmenován záderský kanovník a ředitel duchovního semináře dr. Gjivoje, dobrý prý Chorvat.

Zprávu o brzkém jmenování Nakiče arcibiskupem záderským potvrzuje také terstská »La Pensée Slave«, jež však dodává, že Nakič jest horlivým přívržencem ritu latinského, tedy nikoli hlaholského. Z Pešti, 24. června. (Otázka rěcká. Nová universita maďarská) V politických kruzích peštských se proslýchá, že předseda mini- sterstva Koloman Szeli za nynějších sněmovních prázdnin se zabývá horlivě otázkou rěckou, takž někdy koncem září může dojíti opět k novým volbám obecního zastupitelstva rěckého. V Rěce, jak známo, spravuje už půl třetího roku obecní věci vládní ko- misař. — V Uhrách projevuje se už delší dobu přání, aby k dosavadním dvěma maďarským univer- sitám, peštské a kološské, zřídila se universita třetí. O novou universitu ucházela se dosud města Segedin a Prešpurk. Nyní vyskytl se třetí konkurent, totiž město Košice, které právě svolává schůzi všech zá- stupců intelligence, aby se vyslovili pro zřízení nové university v Košici

Politické zprávy zahraničně.

V Praze, 26. června.

Narčení českého badatele v Bulharsku. Z Varny zaslal nám p. prof. K. V. Škorpi následujíci dopis V č. 163. listu Vašeho v politické zprávě zahraničné, nadepsané »Ruská vědecká expedice do Makedonie«, vyskytuje se i mé jmeno a to- ve světle hnusného skutku. Citě se nejhlouběji raněna, žádám Vás o uveřejnění tohoto vysvět- lení v zájmu pravdy, slovanské vědy a vzájem- nosti slovanské na poli vědy- Vědecká sbirání archaeologieká v Bulharsku počali jsme já a bratr můj, professor v Plov- divě, za pomoci bratra professora v Kerči v Rusku před 19 lety, lákáni k tomu množstvím zajímavých a dosud záhadných památek. Výsledky svých praci vydávali jsme bulharsky, dílem samostatně, dílem v ministerském Sborníku. Před 10 lety byl jsme požádáni prof. Domašowským o zaslání latinských nápisů pro »Corpus inseriptionum latinarum« a později na žádost prof. Bormanna jsme zasílali nově objevené nápisy do Archäolo- gisch epigraphische Mittheilungen ve Vídni. Když při vídeňské akademii věd odkazem Josefa Treitla byl založen fond pro archaeologické vý- zkumy, účinkoval jsem při »Balkánské komisie, v čele které stojí slovanští učenci V. Jagiě i K. Jireček, jakožto člen v expedicích z roku 1897 i 1898.

Již dávno před tim jsem toužil uveřejno- vati své práce v ruských odborných časopisech a navázati styky s ruskými vědci. Prvá přile- žitost k tomu se mi naskytla, když jsme byli zvolení skutečnými členy »Heparopcraro Oear ma i e«, v jeho protokolech i zápiskách; druhá přileži- tost, když minulého roku ředitel arch. ruského institutu p. F. Uspenský, učenec jmena světo- vého, přišel do Varny a požádal mne, bych se stal jeho spolupracovníkem. Prvá společná práce naše byla korunována stkvělým vy- sledkem, když se nám podařilo kopáním objeviti z 1000letého zapomenutí zbytky dosud neznámého hlavního města bulharského v okolí vsi Aboby a tím i odhaliti novou netušenou stránku zapadlých dějin národa slovanského. Mohu zde i poznamenati, že jsem jeden ze