2
masthead
V Praze, v úterý dne 26. června 1900
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
red pláeí ne
v P raze v adintinlek
sa čtvrt lets
s drojí donáeke
n k iaea
ve nltalráe
ako
sle . rsltor
tke
na čtrrt lel-
* dvojí sinli
rk iai
6
article
Buď posilněn, lide český,
neustupný!
Buď posilněn, lide český,
neustupný!
Těmito slovy pozdravil včera předseda
lidového táboru na památném vrchu Muž-
ském u Mnichova Hradiště zástup 60.000
vlasteneckých občanů český ch,
kteří přišli sem ze všech končin krásného.
ale ohroženého našeho Pojizeří:
z okresů mnicho-hradištského, turnovského.
železno-brodského, semilského
libáňského, jičínského, mlado boleslavského,
česko-dubského, aby imposantním
projevem mravné síly statečného, svobody
milovného lidu poctivě podepřeli velkou
spravedlivou věc svého národa, ve chvíli.
kdy mocný tábor nepřátel znovu na ni chysta
výpravu útočnou, nájezd krutější předešlých.
snad rozhodující, a bohdejž by poslední
Duše lidu českého jest poznáním vážného
blízkého nebezpečí rozechvěna do blubin
stará síla českého ducha vlasteneckého, če-
ské poctivosti a statečnosti v přesvědčení
znovu se ohlašuje protivníkům jmena a práva
českého. Když veškeré ty nesčetné protesty
českých obcí, měst a okresů proti křivdě na-
rodu našemu dne 17. října 1899 učiněné ni-
čeho nezpomohly, ale když jde se od osud-
ného toho obratu proti nám pořád příkřji
do vrchu křivdy, když nic se nedbá zákon-
ného práva šestimillionové většiny obyvatel-
stva zemí koruny české, ale za to všemožně
se hledí vyhověti bezprávné zvůli a terroru
nesmiřitelné německé menšiny: shroma-
zduje se náš vlastenecký lid po starodáv-
ném zvyku a mravu svém ku obraně do-
brého práva svého a pravdy české opět na
horách své vlasti v ohromných tábo-
rech jako za dob husitských, jako za do
německé persekuce let 1868—1869, aby t
pokojným, ale zmužilým a rozhodným způso-
bem osvědčil svou neustupnou svornou vůli
a odhodlanost, s jakou státi a vytrvati hodla
v obraně svého dobrého práva, své velke
spravedlivé věci, až do sil posledních.
ský u Mnichov
7
article
Vláda vídeňská dle všeho byla svými
orgány záhy zpravena o neobyčejném vý-
znamu a velkoleposti chystaného toho tábora
lidu našeho na Mužském a bála se ho : nebo
do poslední chvíle váhala, má-li jej povolitči
zakázat a posléze, když povolila, vyslala
k němu neméně než 12 c. k. politických
úřadníků na dozor a neměně než 60, pra-
víme: šedesát četníků, sehnaných
z uzavřeného německého území, až pry
i z Chebska!
Bývá takové četné staffáže bodáků tak
při shromážděních lidu německého? Vša
my Čechové jsme jí již zvyklí, proto neda
se jí ani ten obrovský zástup 60..000 lidu na-
šeho na Mužském rozčilit, tak jako se neda
bouří a lijákem rozehnat.
Mužným, hlubokým a svatým citem vla
steneckým prodchnuta byla prsa těch 60. 00
lidu našeho včera na temeni Mužského
samorostlý, pravdivý a tudíž imposantn
byl horoucí ten zápal, jakým obrovský zá-
stup ten přísahal věrnost českému státnímu
a národnímu právu a boj německé křivdě
s jakým tu všechny vlastenecké naše strany
zpevňovaly sobě slib, vytrvati svorně, neohro-
ženě a ostražitě v rozhodné obraně.
boji a odporu proti hrozícím
nám nebezpečí z oktrojírky ja
zykových zákonů Körbrových,
nad tož z oktrojírky státní něm-
činy!! —
Vůči té nezřízené arroganci německýeh
poslanců, s jakouž odmítají naši na-
bídku poctivé a naprosté rovno-
právnosti pro oba národy v celé
oblasti zemí koruny české: s jakouž poža-
dují tu nadvládu své menšiny
nadpráví svého jazyka způsobem
tím, aby jim bylo zřízeno německé uzavřené
Čecho
Mužná
Körbrový
Chebsko
8
article
NARO
NARO
území, z něhož by jazyk český a úřadník
český byl jako cizí psanec vyhoštěn a vy-
loučen, za to však aby němčina byla uzáko
něna jako prostředkovací jazyk veške-
rých c. k. úřadů, veškeré správy státní
v celé Cislajtanii, a tudíž jazyk něme-
cký i v nejryzejších krajích našich měl
v úřadech a životě veřejném plné právo, větší
než jazyk náš český, vůči tomuto německému
popírání jazyku českému důstojnosti a plat-
nosti jazyka zemského ve vlastech českých.
a vůči tomuto úsilí o privilegování a vyvý-
šení jazyka německého nade všechny jazyky
slovanské zaprotestovalo včera na obrov-
ském táboru, jakého kromě Čech v Ra-
kousku nikdy nevídáno, 60.000 lidu jedno-
myslně přijatou resolucí, v níž »prohla-
šuje lid český shromážděný dne 24.
června 1900 na hoře Mužský důrazně takto;
1. že snaha, aby většina byla podřízena
menšině, příčí se právu přirozenému i politi-
ckému;
2. že právo přirozené i politické staví
v popředí většinu a tou jest v zemích ko-
runy české národ český, jazyka slovan-
ského
3. že tudíž jazyk český má mno-
hem více práva na to, aby platil
za jazyk státní v zemích koruny
české nežli jazyk německy;
4. že k tomuto požadavku má náro
český i právo historické, jelikoz
utvořil nejen stát český a stá
rakouský, ale pomohl dynastii babsbur-
ské i k velmocenskému postavení jejímu
že tuto dynastii mnohokráte proti Němcům
hájil i uhájil; poněvadž dále sněm český
v r. 1615 prohlásil jazyk český za jediný
jazyk státní a úřadní a povýšení němčiny na
stejné právo s jazykem českým stalo se
samovolně v obnoveném zřízení zem-
ském r. 1627
5. že vyvyšování němčiny na
češtinu v úřadech jest poruše-
ním i tohoto obnoveného zřízení
zemského i pozdějších zákonů rovnopráv-
nostních, zejmena kabinetního listu
ze dne 8. dubna 1848 a § 19. stát-
ního zakladního zákona ze dne 21.
Němec
Nara
Čechy
Ra
9
article
prosince 1867 a že jestliže německá men-
šina nehledí ani k těmto zákonům a klade
požadavek primátu pro jazyk německý, jest
lid český mnohem více oprávněn klásti týz
požadavek pro jazyk český, jakožto jazyk
většiny a původní jazyk zemský;
6. že i v Dolních Rakousích má česká
národnost zabezpečenou rovnoprávnost s ná-
rodností německou § 19. zákona ze dne
21. prosince 1867, že však vláda nečiní nie,
aby ji v tomto právu hájila a přihlízí ne-
činně ku pronásledování dolnorakouských
Čechů se strany Němcův;
7. že snaha, aby v zemích ko-
runy české vládli Němci, jest ne-
bezpečná nejen národu českému
ale i říši a dynastii a že jen státo-
právním vyrovnáním mezi dynasti
a národem českým, zabezpečujícím tomuto
samobytnost národní, svéprávnost státní
svobodu politickou, jest skalopevně za-
bezpečena i existence říše a dynastie;
8. že tudíž ze všech těchto důvodů
věcných jeví se předlohy Körbrovy být
pro národ český nepřijatelný mií
Slvšíte, pánové, ve Vídni: tak cítí, tak
mluví český lid. Jako včera na »Muž-
ském«, tak promluví na zejtří na desíti,
padesáti jiných táborech celou šíří svých
vlastí českých a moravských. Budete mu
je zakazovat? Což to značí? Tím nezmě-
níte jeho smýšlení, tím nevypáčíte jeho pře-
svědčení právní ze dna srdcí jeho. Spíše
skálou pohnete, než byste hnuli lidem na-
ším, aby chabě zapřel své přesvědčenía
smířil se s neprávem a křivdou. Poznejte
přece již jednou tu ethickou sílu poctivosti
Čecho
Němcův
Němec
Dolní Rakousy
Vídeň
10
article
Ja právamilovnosti, jež bytuje v prsou če-
ského národa a ustaňte v hříšném úsilí o
její zdolání a pokažení. Jestiť na sklonku
věku XIX. pohříchu vzácnou pocti v o st
a statečná ideální mysl mezi
lidmi: a přec jen ona jest jediným trvalým
základem a pevnou hradbou říší
»Vlast je v nebezpečí!« volá na konei
své právě rozesílané brožury zpronevěřilý
druhdy spojenec náš, pan Ebenhocha
vyzývá vládu, aby rozťala gordický uzel nynější
krise prostě oktrojírkou ja zy ko-
vého zákona, kterým by pokud
možná, to jest, pokud prý, je »přípustn
se zřetelem na techniku administrace« vy-
hověla našemu požadavku po rovném
právu, ale zároveň také Němcům uzáko-
něním jazyka německého jako pro-
středkovacího jazyka mezi cen
trálními říšskými a zemským
c. k. úřady a soudy, jako jazy ka
parlamentu cislajtánského a jak
jazyka armády rakousko-uherské.
Ebenhoch
Němec
11
article
Po té má prý pro parlament cislajtánský
oktrojovat ještě hodně drakonický jednaci
řád, znemožňující každou další obstrukci
— »vlast bude zachráněna !« —
Tak radí dnes týž Ebenhoch, který
před třemi léty vydal pěknou brožuru n
obranu jazykových nařízení Badenových.
v níž správně potíral celý ten německý švind
a prolhaný rámus, jakoby se poctivou rovno-
právností obou jazyků, českého a něme-
ckého v Čechách Němcům zdejším ubližo-
valo a křivdilo.
K takové »spáse« navádí dnes vládu
týz Ebenhoch, který ještě loni v dubnu
1899 dovozoval pěkným článkem v »Buda-
pester Journalu« — kterak jedině fede-
rativním přetvořením Rakouska
možno tomuto vrátiti klid a mír spokojených,
poněvadž rovnoprávných a svobodných jeho
národů, kdežto Rakousko centrali-
sované vždy zůstane pařeništěm rozbrojů
a svárů národních.
A dnes ten gentleman nemá ani slov
více pro to své tehdejší autonomní a fede-
ralistické přesvědčení, dnes radí vládě Kör-
brově naopak, aby jen nás české federalisty
hleděla zdolat o ktrojírkami, s ni miž
by němečtí »liberálové« byli ta
spokojeni, že by s klerikály ně-
meckými a s Poláky utvořil
vládě oddanou většinu v zašpejlo-
vaném rajchsrátě vídeňském. Svěrací m
kazajkami oktrojírek, státn
němčiny a policajtského jedna-
cího řádu chce pan Ebenhoch zachráni
»vlast«.
V týž den však shromáždí se 60.000
lidu českého na táboře v Čechách a vol
k rozhodujícím státníkům rakouským: Vlast
je v nebezpečí, však lze ji ještě zachránit
jen dvěma prostředky: rovnou sprave-
dlivostí a svobodou všech na-
států
Ebenhoch
Badenův
Němec
Polák
Čechy
Buda
Rakousko
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 25. června. (»C z a s« o po-
litice polského kola.) Nedělní »Czase
přináší pozoruhodnou úvahu o politice polského
kola, která je namířena proti tajemuůstkářství
kola a proti jeho snaze, býti stále ve většině
parlamentní. »Hledati většinu jen proto —
píše »Czas« — aby se v ní bylo, znamenalo
by leda snahu, zachovati si vliv v otázkách
malicherných a ustupovati od otázek zásad-
ních . . . Kolo polské nemůže náležeti k žádné
jiné většině, než kterou vytvoří společnost zá-
sad a společnost cílů. Obava, že by se mohl
octnouti v menšině, jest nedůstojna vážnosti
cti velké a silné strany; snaha, býti za každou
cenu v řadách většiny, jest přimo škodliva, do-
sahuje-li svého eile ustupováním od zásad.
Praha
14
article
»Czas« tu připomíná, jak kolo polské bylo
ochotno ustoupiti v otázce jazykové od zásady
autonomní. »Vládní osnovy jazykové mělyse
projednati v říšské radě a již jsme slyšeli, že
kolo polské, ač »s těžkým srdcem«, ale přece
bylo ochotno přinésti oběť a svoliti k vyřízení
té otázky v říšské radě, ač patří v pravomoe
exekutivy. Věrnost zásadám byla by poručila
nezříkati se stanoviska, ústavou zaručenéhoa
sluší nazvati štěstím, že otázka t
zmizela s jednacího pořadu následkem uzavření
zasedání.« Na konec »Czas« si stěžuje, že
polská delegace necítí potřeby informovati své
voliče o svě politice a odbývá je kratičkými re-
solucemi, přijatými prý »jednomyslně«, ač je
známo, že v kole panují různé proudy. »Če-
káme — píše »Czas« — v té věci nápravy,
neboť nechceme o věcech, které se týkají pře-
devší nás, býti zpravováni pomocí interviewů
cizími novináři. Chápeme v určitých otázkách
diskretnost na krátký čas, ale občanstvo nevo-
lilo si poslance diplomaty, nýbrž poslance parla-
mentní, kteří jsou povinni mluviti zřetelně se
svými volíči.«
Z Vídně, 24. června. (Němčina ja k
jazyk prostředkovací.) Neznámý pi-
satel zaslal »Vaterlandus několik poznámek
k německému požadavku, aby němčina byla zá-
konem prohlášena za jazyk prostředkovací.
Czas
Vídeň
15
article
»Mluví se — praví pisatel — že jest třeba
státního jazyka. Klade-li se důraz na slovo ja-
z yk, nelze proti tomu ničeho namítati; také
stát musí mluvit. Ale tvrdí-li se, že to má býti
jazyk jen jeden, . . . už to není pravda.
Stát jako individuum mnohojazyčné může s
vyjadřovati mnohými jazyky a vskutku to u nás
činí už ode dávna« . . . A také ode dávna
užívá se v Rakousku němčiny jako jazyka pro-
středkovacího. Kdyby šlo o to, míní dále pisatel,
aby se pomocí zákonů ohraničila platnost jedno-
tlivých jazyků v různých agendách, nebyl by
proti tomu jistě takový odpor, jako proti vyhlá-
šení jednoho jazyka za jazyk prostředkovací.
Rakousko
16
article
Neběžiť za nynějších poměrů o to, jaký obon
platnosti má býti vyměřen němčině, nýbrž které
obory platnosti mají býti vyměřeny jiným ja-
zykům. Kdyby u nás v úřadech panovala mnoho-
jazyčnost a navrhovalo se, aby se z ni vyšlo
přesným vytýčením hranic jazyka prostředkova-
cího, sotva by se proti tomu mohlo co nami-
tati. Ale u nás se má věc jinak. Jde o to, aby
se z oboru platnosti němčiny, která ze zvyku
opanovala v úřadech, vyloučily některé oblasti
a přikázaly se jiným jazykům, jež zatím značně
pokročily ve svém rozvoji. Není tedy třeba za-
váděti protředkovací jazyk, který beztoho už
jest, nýbrž jde o to, aby se jiným jazykům
učinily některé ústupky . . . Neněmečtí náro-
dové žádají, aby se zaručila platnost jejich ja-
zyků v určitých oborech; vše ostatní má zů-
slati při starém. To jest stanovisko, se kterého
rakouská vláda má pohlížeti na tuto otázku.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 25. června.
Odhalení o lonském bělehradském
procesu.
Náš Spectator loni ve svých dopisech
persekuci radikálů pomocí fingovaného attentátu
na Milana častěji se dotkl toho, že Milanův dů-
vérný agent Petar Uzelac dojížděl z Bělehradu
do Rumunska a tam vyjednával s jistým Bosňá-
kem, jehož jmeno jest Petar Hadží Kočo Popo-
vič, jejž také navstívil Djuro Kneževič, potom
jako atentátor popravený.
Petar Hadži Kočo Popovič nyni v novo-
sadské »3acrauh« oznamuje, že zahraničnému
ministru ruskému, hraběti Muravěvu, podal pa-
mětný spis o návštěvách obou těchto mužův
něho, a sděluje zároveň obsah pamětného
spisu.
Hadži Kočo praví se býti bosenským emi-
grantem z r. 1886. Uchýlil se do Srbska, ale bo-
senska vláda žádala srbskou vládu napredňáckou.
aby ho vypověděla, což ona učinila. Odešel do
Milan
Milanův
Petar Uzelac
Petar Hadží Koča
Djuro Kneževič
Petar Hadži
Koča Popovič
Muravěv
Hadži Koča
Praha
Bělehrad
Rumunsko
Srbsko
Popo
17
article
V drobném prodeji:
dpslla.. . . . 2 s e
Ve sllslkách na voskeri
peled.
nserat
platí se kotově nnpřel
Předplaceni a jssarty vřljíná sdninl-
strace v Marianské nlicir č. a
Tam nacházají se t6s redske
iskárna a szpedica „Národnich Liste.
Rakoniny so novzaceii
18
article
Cařihru, kde se seznámil s Petrem Uzelcem,
jenž byl tehdy v dobrých poměrech s vyslanci
ruským, srbským i černohorským, ale potaji
kutil i na rakouském výslanectví. Roku 1899
zažádal o místo při ruské dunajské paroplavební
společnosti. Na to vypravuje:
Dne 15. května 1899 Petar Uzelac mi na-
řídil, abych mu hned psal, jak místo obdržím,
a dodal, že v Srbsku co nevidět budou ve-
liké noviny. Deset dní na to obdržel žá-
dané místo písaře při ruské agentuře v Galci v
Rumunsku a za dvě neděle bylapřeložen do
Durděva. Dne 12. června navštívil jej člověk,
jenž se mu představil jako jeho krajan z Bosny
Duro Kneževič. Pravil, že je řemesla řeznického
a že v Bukureštu hledal zaměstnání, ale ne-
obdržel, neuměje rumunsky. Hadži Kočo mu
radil, aby šel do Odessy a slíbil mu bezplatný
lístek po Dunaji. Nazejtří Kneževič přišel opět
a řekl, že se vráti do Srbska. Na to se roz-
loučil.
Za několik dní přišla zpráva, že nějaký
Duro Kneževič učinil útok na život Milanův.
Petro Uzelc
Petar Uzelac
Duro Kneževič
Hadži Koča
Kneževič
Milanův
Srbsko
Rumunsko
Bosna
Odessa
Dunaj
Cařihr
liký novina
19
article
Za 6 dní na to přišel ko mně, vypravuje Hadži
Kočo, tajemník srbského vyslanectví v Buku-
reštu, Ivkovič, ukázal mi podobiznu Kneževičovu
a tázal se, znám-li jej. Odpověděl jsem, že byl
před několika dni u mne a co mi chtěl.
Za4 dni po té přijel ke mně sám Petar
Uzelac, poslal pro mne a odvedl do kavárny.
Když jsme byli o samotě, řekl: »U vás brl
onehdy jakýsi Duro Kneževič, a tím se vám
naskytla krásná příležitost, a by s te
získal veliké peníze.«
Na mou otázku, jak, řekl: »Mu síte na-
psat na archu papíru, že DuroKne-
ževič za svého pobytu v Durděvě
byl u vás a ván svěřil, že je nave-
den a koupen od plukovníka Niko-
liče, Kosty Taušanoviče, Stojana
Protiče, Pašiče, Ace Stanoje vi č e,
prof. Veniče, státního rady Ml-
chala Vujiče, Ljuby Živkoviče a
Uroševiče, aby zavraždil býva-
lého krále Milana za tím účelem,
aby za krále srbského mohl býti
provolán kníže Petr Karadord ě-
vič a že o tom vědí v Petrohradě:
srbský vyslanec Sáva Grujič, hr.
Hadži Koča
Ivkovič
Kneževičův
Petar Uzelac
Duro Kneževič
Kosta Taušanovič
Protič
Pašič
Ace Stanoj
profesor
Venič
Vujič
Živkovič
Uroševič
Milan
Karadord
Grujič
Niko
Petrohrad
20
article
N. Ignatěv, K. Pobědonoscev a v
Bělehradě ruský vysla n e c.
Zděsil jsem se toho ničemného nabídnut
ale chtěl jsem od Petra Uzelce mít aspoň něco.
písemného a proto jsem si vyžádal deset dnl.
lhůty a 100.000 zl. odměny. Uzelac přistoupil
na lhatu, ale co do odměny řekl, že se musí
dříve tázati v Bělehradě. 30. června jsem ob-
držel do Durděva od Uzelce německý telegram;
»Obstarejte dotyčné zboží, brzy přijdu sám.
Bude zaplaceno.« Za několik dní Uzelac sku-
tečně přišel a nabídl mi šek na 40.000 zl., vy-
daný Srb-kou národní (státní) bankou, když mu
dám řečený papír. Vymluvil jsem se, že jsem
ho ještě pro mnoho práce nemohl napsati, ale.
že to nikterak neudělám za méně, než 100.000.
zlatých. Uzelac odputoval do Bukurešti, aby od
tamního srbského vyslance přivezl ostatní pe-
níze, ale vyslance nebylo doma Uzelac mi psal
dne 13. července 1899 z Bukurešti, že musí
za vyslancem dále jeti, a dodal: Každým způ-
sobem chopte se této příležitosti a všecko mi-
oznamte do Bělehradu. Až mi pošlete ten paplr.
rekomandujte jej. Odměnu vám svědomitě ode-
vzdám, byť byla třeba větší. Interesujte seo
uprchlé Srby a čeho se o nich dovíte, vždycky
mi hned napište. To vám bude doporučením,
dobudete si velké zásluhy o vlasť a já se při-
činím, abyste dostal u nás dobré místo. Kdyby
si byl někdo náhodou povšiml, že jsem brl
u vás, řekněte, že jsem přišel v záležitosti do-
dávky sena pro rumunskou armádu.
Dne 17. července Petar Uzelac opět mi
psal z Bělehradu: Chtěl jsem vám dnes za
zboží poslati 40.000 zl., ale proto že za několik
dní sám k vám přijdu, vezmu je s sebou a
přivezu ještě 30.000 zl.
N Ignatěv
K Pobědonoscev
Petro
Uzelac
Srb
Srba
Petar Uzelac
Bělehrad
Bukurešť
e c
22
article
Z dějin českého soudnictví.
Z dějin českého soudnictví.
Pozoruhodná jest nová kniha V. Praska
o organisaci práv magdeburských (saských) na
severní Moravě a v rakouském Slezsku, právě
vydaná v Olomouci. Při tom jest zvláštní zjev,
že památky na toto německé právo dochovaly
se nám téměř převahou v rouše českém. Jan
z Tovačova r. 1518 a písař tovačovský pře
r. 1598 sbírali olomoucké ortele české, kdežto
písař devičský před r. 1482 vedle českých snesl
též ortele latinské i německé. Nebude od místa
všimnouti si zpráv, sebraných v kníze Praskove
a srovnávati bezděky s poměry nynějšími
Zločinci bývali odsuzováni podle tehdejšího
zvyku ku pracím na galejích. Andrea de Doria,
velitel loďstva španělsko janovského, žádal r. 1555
a 1556 Ferdinanda I., aby mu byli posfláni zlo-
činci, že by jejich práce mohl používati na lodích
(galerách) v bojích proti Turkům. Ferdinand I. dal
prohlásiti patentem, dne 18. května 1556 daným
na hradě pražském, tento úmysl pánům i městům
v království českém. Podobně učinil hejtma
slezský biskup Balcar z Prouenic a nepochybně
i hejtman moravský.
Město Olomouc poslalo r. 1570 seznam zlo-
činců, vhodných pro galejní práci. Maxmilian l.
odpověděl: »Ze zprávy a ze spisu Vašehmo, kterýž
nám dodán jest, jak mnoho vězňuov zločinných,
kteří k moři na galery podáni býti mají, u vězení
při právě Vašem máte, i také proviněním jejich
s orteli na ně stalými jsme vyrozuměli, to vše
v našem cisařském uvážení míti a o nich o všech
(kromě jednoho zejména Matesa Zdravého), kteréž
tam na ten čas buď při městě postížené aneb
cdjinud k Vám podané, poněvadž v nemalých
V Prasek
Jan
Doria
Turek
Balcar
Prouenice
Maxmilián l
Morava
Slezsko
Olomouc
Tovačov
23
article
krádožích uznáni a vinní jsou, nařiditi račili
aby všichni za tři leta pořád zběhlá na moři na
galeřích vesly táhnouti povinni, tam držáni a po
vyjití těch tří let z též pokuty osvobození a od
tud propuštěni byli. Protož Vám poroučeti ráčíme,
abyste nadepsané všecky zločinné vězně doda-
teluom nebo dodateli tohoto listu našeho v moc
vydali, v tom jich dlouho u sebe nezdržovali.
tak aby oni nebo on (dodatel listu) je sobě opa-
třiti, z markrabství moravského na náklad svuoj
vypraviti a k moři na též galery dodati mohli.
Místo na galeje odsuzovali ku konci stol.
XVI. vrahy a nebezpečné zločince ku povin-
nosti bojovati v Uhrách proti Turkům. Tak byl
odsouzen roku 1595 vrah Ciriak. Degenseben
v Olomouci, aby po tří roky v Uhrách bojoval.
Neobyčejné zajímavé jsou podrobnosti oži-
votě lidu moravského. Dočítáme se plno zpráv
o čarodějství, o pověrách, o domácnostech atd.
odjinud neznámých. Řiha Ledaživ ze Skrbeně
nosí u sebe zemi z hrobu, aby se ho zbraň
nechytila. Vězeň radí vězni, aby kousal sloup.
na kterém ho mučí, že pak nebude moci na
žádného, ani na sebe vyznávati.
R. 1594 byla obviněna selka ze Šonova
Anežka Šaferlova ze spolku s dáblem, který
prý ve způsobě černé slepice jakožto holeček
k ní přicházel.
Jak trestali škůdce ve mlýná, poučuje zá-
znam r. 1624: Jan Tupý ze SLrbeně Matouše,
mlynářského pacholka, domu jdoucího ze skr.
benské krčmy do Horky, mezi vrbím s holía
sekerú zabil, za příčinou, že ho jednou za vlasy
ve mlýně pro jakýsi proso, jak jest druhému
sedláku ukradl, k trámu přivrtal a přibíjel.
Jan Korpentiva roku 1598 oznámil, že se
živí vymeláním komínů, v letě s tkanicemi
s podvazky a s nožmi chodí, o nože v kostky
hráti dává.
Turek
Ciriak
Řiha
Šaferlův
Tupá
Matouš
Korpentiva
Uhry
Olomouc
Šonov
24
article
R. 1630 v Olomouci páni kanovníci, ne-
mohouce, kdo práv jest, znáti, usoudili, aby se
železa rozpálila a tu obadva, původ i odpor,
kladli prsty, kdo déle zdrži, toho aby klisna
byla. Tak se stalo, že jeden vlože prsty, utáhl
hned zase i druhý držel, až se kouřilo. Tomu
ji přisoudili.
Čašová bude snad vzpomínka o tom, jakým
jazykem se úřadovalo. Nejdříve doklad z roku
1604, jak nechtěli trpěti řečníka (advokáta) če-
ského v Těšíkově (Zechsdorí): »Paní Johan
Bitovské z Siavikovic. a na Loučce (Langen dorl).
Poněvadž právo Těšíkovské, tu kdež od porníe
osedlí jsou, české neb moravské řeči neužívají.
a tím se zastírají, povinni jsou poddaní Vaši
jako i vrchnost řečníka německého sobě objed-
nati a tu při německým jazykem vésti«. Šlo
o vraždu. Pře tato byla pak souzena potom
v Unčově a rozeznána r. 1607.
Zajímavější jest spor práva Hlubčického
(Leobschütz, nyní v Pruském Slezsku) s prá-
vem v Novém Jičíně. Roku 1562 Hlubčičané
nechtěli již v právních otázkách česky naučo-
vati, nýbrž žádali, aby se jim předkládala akta
přeložená i s originály českými. O tom podává
zprávu purkmistr novojičínský purkmistrovi a radě
města Olomouce r. 1562: »Předkové naši i my
po nich od stara dávna o všecky věci od purk-
mistra a konšelův města Hlubčic jako od práva
svého vyššího naučení posavad brali a těmi se
spravovali, a zlášče pak když jsme sami věc
uhoditi nemohli, strany toho žádaly aneb se
nám samým zdálo, tehda se pře s obů stran
sepsala a k nim pro spravedlivý naučení a vý-
rok jsme poslali. A v kterémžkolivěk z těch
dvů jazykův, boď v českým aneb německým
při právě naším veta sepsány byly, týmž jazy-
kem nám zase ortel a naučení (z Hlubčic) ode-
slali. A nyní pak se toho zbraňuji. A kdyz
Čašová
Johan
Vaš
Hlubčický
Hlubčičaný
Olomouc
Těšíkov
Zechsdorí
Unčov
Leobschütz
Slezsko
Nový Jičín
Hlubčice
Langen
25
article
jsme jim akta o nějaký dluh jazykem českým
sepsaná odeslali, o kterýžto dluh předešle o
téhož práva týmž jazykem naučení Gjakž z při-
ležicího přípisu vyrozumite) dáno jest, jsou nám
taková akta, tím se zastírajíc, poněvadž město
Hlubčie v Slezí jest a voni měščané Hlubčičst
žádného jiného kromě německého neuměji, že
by jim nebylo možné, v jiném jazyku, kromě
v německým akta přijímati a na ně ortele vy-
dávati, chtic to po nás míti, abychom svrch
dotčená zase odeslaná akta i jiná všelijaká,
které by potomně zde při právě naším a českým
jazykem vedené a sepsané aneb odjinud k nám
pro naučení týmž jazykem podány byly, na
němčinu přeložiti dali, jim taková transiaci ně-
mecká spolu i s českými originalibus odeslali,
A poněvadž se nám toho z slušných příčin
i tudíž pro podezření od stran a proti staro-
bylému pořádku učiniti nezdálo, ráčil jest Jeho
Milost Cisařská Jeho Knížecí Milosti osvícenému
knížeti a pánu panu Jiřímu Fridrichovi, mar-
krabí Břandenburskému, jako pánu a držiteli
města Hlubčie milostivé poručení učiniti, aby
Jeho Knížecí Milost Hlubčickým poddaným svým
přístně poručiti ráčil, aby v tom nie novéhoa
prvé nebývalého před sebe nebrali, než nás ko-
nečně při starobylém pořádku, jaku i předkové
jejich pokojně zanechali a na každů při v témž
jazyku, o kterémž by jim od nás akta odeslány
byly, buď německým aneb českým, aby zase
týmž jazykem z práva svého spravedlivý na-
učení a ortel vydali.
»A když v tom i Jeho Milosti Císařské
psaní a milostivé poručení postačiti nemohlo,
prosili jsme Jeho Milost Císařsků jakožto nej-
vyšší všeho křesťanstva vrchnost a hlavu všech
práv a milovníka spravedlivosti, pána nás všech
nejmilostivějšího, v tom za milostivé a spra-
vedlivé opatření, aby tudy lidé domácí i tudíz
Gjakž
Jiří Fridrich
Hlubčie
26
article
přespolní i také z jiných městeček okolních,
kteří našeho práva užívají a odsud naučenía
ortele berů (Štramberk, Starý Jičín), při sprave-
dlivosti svě obmeškáni nebyli a právo aby skrze
to zavřeno nebylo, než před se, jakž prvé bej-
valo, průchod svůj míti mohlo.«
»Kdež Joho Milost Císařská, pán nás všech
nejmilostivější, toho spravedlivě rozváživše, do-
tčené město Nový Jičin a obyvatele v něm n-
nější i budůcí od téhož práva Hlubčického snl-
mati a jako král Český a markrabě Moravskýa
nejvyšší kníže Slezské mocí svů královsků
k městu Olomůci ku právu připojiti a milostivě
obraceti ráčil, tak abychom již od tohoto času
ne k Hlubčickým, než do města Olomůce pro
naučení a ortele i o všecky své potřeby, anch
což by kolivěk před nás a potomky naše přišlo,
ku právu posilali-
Zda se, že toto rozhodnutí v Hlubčicích
samých způsobilo reakci. Právo Hlubčické přese
všechno ujišťování již vedené, že měšťané ta-
mější žádného jiného jazyka kromě německého
neumějí, vrátilo se zase ke starému zvykua
naučovalo zase po česku. Tomu nasvědčuje
r. 1591 český processus iuris městu Krásnu a
jeden ortel český vydaný r. 1611 tamtéž »ctným,
slovutným a opatrným pánům purgmistrovía
radě města Krásna«.
Modelské právo, užívajíc řeči německé, dá-
valo se naučovati Uničovem v Olomouci. Z Olo-
mouce odpovídali česky: »Teď Vám (t. j. do
Uničova) ten ortel na ty akta z Modle nám od
Vás poslané jazykem německým posíláme, kterýz
dále do Modle budete věděti náležitě odeslati.
Datum v středu před svatů Margetů 1599.«
Rázně si vedli r. 1615 Přerované.
Bylo jim posláno rozhodnutí pře po německu.
Německý ortel Přerované ihned vrátili a dostali
český, znova k jich žádosti vydaný.
Joha
Margeta
Přerovan
Štramberk
Stará Jičín
Olomůce
Hlubčice
Krásno
Uničov
Olomouc
Ola
Hlubčický snl