ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 25a8c210-66b6-11dc-9c60-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 51, person 77, work 3, org 3
1 masthead
Ročník XXXX.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 26. června 1900
Praha
3 masthead
Číslo 174.
4 article
Na ranní a odpol. list red pláeí ne v P raze v adintinlek sa čtvrt lets s drojí donáeke n k iaea ve nltalráe ako sle . rsltor tke na čtrrt lel- * dvojí sinli rk iai
6 article Buď posilněn, lide český, neustupný!
Buď posilněn, lide český, neustupný! Těmito slovy pozdravil včera předseda lidového táboru na památném vrchu Muž- ském u Mnichova Hradiště zástup 60.000 vlasteneckých občanů český ch, kteří přišli sem ze všech končin krásného. ale ohroženého našeho Pojizeří: z okresů mnicho-hradištského, turnovského. železno-brodského, semilského libáňského, jičínského, mlado boleslavského, česko-dubského, aby imposantním projevem mravné síly statečného, svobody milovného lidu poctivě podepřeli velkou spravedlivou věc svého národa, ve chvíli. kdy mocný tábor nepřátel znovu na ni chysta výpravu útočnou, nájezd krutější předešlých. snad rozhodující, a bohdejž by poslední Duše lidu českého jest poznáním vážného blízkého nebezpečí rozechvěna do blubin stará síla českého ducha vlasteneckého, če- ské poctivosti a statečnosti v přesvědčení znovu se ohlašuje protivníkům jmena a práva českého. Když veškeré ty nesčetné protesty českých obcí, měst a okresů proti křivdě na- rodu našemu dne 17. října 1899 učiněné ni- čeho nezpomohly, ale když jde se od osud- ného toho obratu proti nám pořád příkřji do vrchu křivdy, když nic se nedbá zákon- ného práva šestimillionové většiny obyvatel- stva zemí koruny české, ale za to všemožně se hledí vyhověti bezprávné zvůli a terroru nesmiřitelné německé menšiny: shroma- zduje se náš vlastenecký lid po starodáv- ném zvyku a mravu svém ku obraně do- brého práva svého a pravdy české opět na horách své vlasti v ohromných tábo- rech jako za dob husitských, jako za do německé persekuce let 1868—1869, aby t pokojným, ale zmužilým a rozhodným způso- bem osvědčil svou neustupnou svornou vůli a odhodlanost, s jakou státi a vytrvati hodla v obraně svého dobrého práva, své velke spravedlivé věci, až do sil posledních.
ský u Mnichov
7 article
Vláda vídeňská dle všeho byla svými orgány záhy zpravena o neobyčejném vý- znamu a velkoleposti chystaného toho tábora lidu našeho na Mužském a bála se ho : nebo do poslední chvíle váhala, má-li jej povolitči zakázat a posléze, když povolila, vyslala k němu neméně než 12 c. k. politických úřadníků na dozor a neměně než 60, pra- víme: šedesát četníků, sehnaných z uzavřeného německého území, až pry i z Chebska! Bývá takové četné staffáže bodáků tak při shromážděních lidu německého? Vša my Čechové jsme jí již zvyklí, proto neda se jí ani ten obrovský zástup 60..000 lidu na- šeho na Mužském rozčilit, tak jako se neda bouří a lijákem rozehnat. Mužným, hlubokým a svatým citem vla steneckým prodchnuta byla prsa těch 60. 00 lidu našeho včera na temeni Mužského samorostlý, pravdivý a tudíž imposantn byl horoucí ten zápal, jakým obrovský zá- stup ten přísahal věrnost českému státnímu a národnímu právu a boj německé křivdě s jakým tu všechny vlastenecké naše strany zpevňovaly sobě slib, vytrvati svorně, neohro- ženě a ostražitě v rozhodné obraně. boji a odporu proti hrozícím nám nebezpečí z oktrojírky ja zykových zákonů Körbrových, nad tož z oktrojírky státní něm- činy!! — Vůči té nezřízené arroganci německýeh poslanců, s jakouž odmítají naši na- bídku poctivé a naprosté rovno- právnosti pro oba národy v celé oblasti zemí koruny české: s jakouž poža- dují tu nadvládu své menšiny nadpráví svého jazyka způsobem tím, aby jim bylo zřízeno německé uzavřené
Čecho Mužná Körbrový Chebsko
8 article NARO
NARO území, z něhož by jazyk český a úřadník český byl jako cizí psanec vyhoštěn a vy- loučen, za to však aby němčina byla uzáko něna jako prostředkovací jazyk veške- rých c. k. úřadů, veškeré správy státní v celé Cislajtanii, a tudíž jazyk něme- cký i v nejryzejších krajích našich měl v úřadech a životě veřejném plné právo, větší než jazyk náš český, vůči tomuto německému popírání jazyku českému důstojnosti a plat- nosti jazyka zemského ve vlastech českých. a vůči tomuto úsilí o privilegování a vyvý- šení jazyka německého nade všechny jazyky slovanské zaprotestovalo včera na obrov- ském táboru, jakého kromě Čech v Ra- kousku nikdy nevídáno, 60.000 lidu jedno- myslně přijatou resolucí, v níž »prohla- šuje lid český shromážděný dne 24. června 1900 na hoře Mužský důrazně takto; 1. že snaha, aby většina byla podřízena menšině, příčí se právu přirozenému i politi- ckému; 2. že právo přirozené i politické staví v popředí většinu a tou jest v zemích ko- runy české národ český, jazyka slovan- ského 3. že tudíž jazyk český má mno- hem více práva na to, aby platil za jazyk státní v zemích koruny české nežli jazyk německy; 4. že k tomuto požadavku má náro český i právo historické, jelikoz utvořil nejen stát český a stá rakouský, ale pomohl dynastii babsbur- ské i k velmocenskému postavení jejímu že tuto dynastii mnohokráte proti Němcům hájil i uhájil; poněvadž dále sněm český v r. 1615 prohlásil jazyk český za jediný jazyk státní a úřadní a povýšení němčiny na stejné právo s jazykem českým stalo se samovolně v obnoveném zřízení zem- ském r. 1627 5. že vyvyšování němčiny na češtinu v úřadech jest poruše- ním i tohoto obnoveného zřízení zemského i pozdějších zákonů rovnopráv- nostních, zejmena kabinetního listu ze dne 8. dubna 1848 a § 19. stát- ního zakladního zákona ze dne 21.
Němec Nara Čechy Ra
9 article
prosince 1867 a že jestliže německá men- šina nehledí ani k těmto zákonům a klade požadavek primátu pro jazyk německý, jest lid český mnohem více oprávněn klásti týz požadavek pro jazyk český, jakožto jazyk většiny a původní jazyk zemský; 6. že i v Dolních Rakousích má česká národnost zabezpečenou rovnoprávnost s ná- rodností německou § 19. zákona ze dne 21. prosince 1867, že však vláda nečiní nie, aby ji v tomto právu hájila a přihlízí ne- činně ku pronásledování dolnorakouských Čechů se strany Němcův; 7. že snaha, aby v zemích ko- runy české vládli Němci, jest ne- bezpečná nejen národu českému ale i říši a dynastii a že jen státo- právním vyrovnáním mezi dynasti a národem českým, zabezpečujícím tomuto samobytnost národní, svéprávnost státní svobodu politickou, jest skalopevně za- bezpečena i existence říše a dynastie; 8. že tudíž ze všech těchto důvodů věcných jeví se předlohy Körbrovy být pro národ český nepřijatelný mií Slvšíte, pánové, ve Vídni: tak cítí, tak mluví český lid. Jako včera na »Muž- ském«, tak promluví na zejtří na desíti, padesáti jiných táborech celou šíří svých vlastí českých a moravských. Budete mu je zakazovat? Což to značí? Tím nezmě- níte jeho smýšlení, tím nevypáčíte jeho pře- svědčení právní ze dna srdcí jeho. Spíše skálou pohnete, než byste hnuli lidem na- ším, aby chabě zapřel své přesvědčenía smířil se s neprávem a křivdou. Poznejte přece již jednou tu ethickou sílu poctivosti
Čecho Němcův Němec Dolní Rakousy Vídeň
10 article
Ja právamilovnosti, jež bytuje v prsou če- ského národa a ustaňte v hříšném úsilí o její zdolání a pokažení. Jestiť na sklonku věku XIX. pohříchu vzácnou pocti v o st a statečná ideální mysl mezi lidmi: a přec jen ona jest jediným trvalým základem a pevnou hradbou říší »Vlast je v nebezpečí!« volá na konei své právě rozesílané brožury zpronevěřilý druhdy spojenec náš, pan Ebenhocha vyzývá vládu, aby rozťala gordický uzel nynější krise prostě oktrojírkou ja zy ko- vého zákona, kterým by pokud možná, to jest, pokud prý, je »přípustn se zřetelem na techniku administrace« vy- hověla našemu požadavku po rovném právu, ale zároveň také Němcům uzáko- něním jazyka německého jako pro- středkovacího jazyka mezi cen trálními říšskými a zemským c. k. úřady a soudy, jako jazy ka parlamentu cislajtánského a jak jazyka armády rakousko-uherské.
Ebenhoch Němec
11 article
Po té má prý pro parlament cislajtánský oktrojovat ještě hodně drakonický jednaci řád, znemožňující každou další obstrukci — »vlast bude zachráněna !« — Tak radí dnes týž Ebenhoch, který před třemi léty vydal pěknou brožuru n obranu jazykových nařízení Badenových. v níž správně potíral celý ten německý švind a prolhaný rámus, jakoby se poctivou rovno- právností obou jazyků, českého a něme- ckého v Čechách Němcům zdejším ubližo- valo a křivdilo. K takové »spáse« navádí dnes vládu týz Ebenhoch, který ještě loni v dubnu 1899 dovozoval pěkným článkem v »Buda- pester Journalu« — kterak jedině fede- rativním přetvořením Rakouska možno tomuto vrátiti klid a mír spokojených, poněvadž rovnoprávných a svobodných jeho národů, kdežto Rakousko centrali- sované vždy zůstane pařeništěm rozbrojů a svárů národních. A dnes ten gentleman nemá ani slov více pro to své tehdejší autonomní a fede- ralistické přesvědčení, dnes radí vládě Kör- brově naopak, aby jen nás české federalisty hleděla zdolat o ktrojírkami, s ni miž by němečtí »liberálové« byli ta spokojeni, že by s klerikály ně- meckými a s Poláky utvořil vládě oddanou většinu v zašpejlo- vaném rajchsrátě vídeňském. Svěrací m kazajkami oktrojírek, státn němčiny a policajtského jedna- cího řádu chce pan Ebenhoch zachráni »vlast«. V týž den však shromáždí se 60.000 lidu českého na táboře v Čechách a vol k rozhodujícím státníkům rakouským: Vlast je v nebezpečí, však lze ji ještě zachránit jen dvěma prostředky: rovnou sprave- dlivostí a svobodou všech na- států
Ebenhoch Badenův Němec Polák Čechy Buda Rakousko
13 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 25. června. (»C z a s« o po- litice polského kola.) Nedělní »Czase přináší pozoruhodnou úvahu o politice polského kola, která je namířena proti tajemuůstkářství kola a proti jeho snaze, býti stále ve většině parlamentní. »Hledati většinu jen proto — píše »Czas« — aby se v ní bylo, znamenalo by leda snahu, zachovati si vliv v otázkách malicherných a ustupovati od otázek zásad- ních . . . Kolo polské nemůže náležeti k žádné jiné většině, než kterou vytvoří společnost zá- sad a společnost cílů. Obava, že by se mohl octnouti v menšině, jest nedůstojna vážnosti cti velké a silné strany; snaha, býti za každou cenu v řadách většiny, jest přimo škodliva, do- sahuje-li svého eile ustupováním od zásad.
Praha
14 article
»Czas« tu připomíná, jak kolo polské bylo ochotno ustoupiti v otázce jazykové od zásady autonomní. »Vládní osnovy jazykové mělyse projednati v říšské radě a již jsme slyšeli, že kolo polské, ač »s těžkým srdcem«, ale přece bylo ochotno přinésti oběť a svoliti k vyřízení té otázky v říšské radě, ač patří v pravomoe exekutivy. Věrnost zásadám byla by poručila nezříkati se stanoviska, ústavou zaručenéhoa sluší nazvati štěstím, že otázka t zmizela s jednacího pořadu následkem uzavření zasedání.« Na konec »Czas« si stěžuje, že polská delegace necítí potřeby informovati své voliče o svě politice a odbývá je kratičkými re- solucemi, přijatými prý »jednomyslně«, ač je známo, že v kole panují různé proudy. »Če- káme — píše »Czas« — v té věci nápravy, neboť nechceme o věcech, které se týkají pře- devší nás, býti zpravováni pomocí interviewů cizími novináři. Chápeme v určitých otázkách diskretnost na krátký čas, ale občanstvo nevo- lilo si poslance diplomaty, nýbrž poslance parla- mentní, kteří jsou povinni mluviti zřetelně se svými volíči.« Z Vídně, 24. června. (Němčina ja k jazyk prostředkovací.) Neznámý pi- satel zaslal »Vaterlandus několik poznámek k německému požadavku, aby němčina byla zá- konem prohlášena za jazyk prostředkovací.
Czas Vídeň
15 article
»Mluví se — praví pisatel — že jest třeba státního jazyka. Klade-li se důraz na slovo ja- z yk, nelze proti tomu ničeho namítati; také stát musí mluvit. Ale tvrdí-li se, že to má býti jazyk jen jeden, . . . už to není pravda. Stát jako individuum mnohojazyčné může s vyjadřovati mnohými jazyky a vskutku to u nás činí už ode dávna« . . . A také ode dávna užívá se v Rakousku němčiny jako jazyka pro- středkovacího. Kdyby šlo o to, míní dále pisatel, aby se pomocí zákonů ohraničila platnost jedno- tlivých jazyků v různých agendách, nebyl by proti tomu jistě takový odpor, jako proti vyhlá- šení jednoho jazyka za jazyk prostředkovací.
Rakousko
16 article
Neběžiť za nynějších poměrů o to, jaký obon platnosti má býti vyměřen němčině, nýbrž které obory platnosti mají býti vyměřeny jiným ja- zykům. Kdyby u nás v úřadech panovala mnoho- jazyčnost a navrhovalo se, aby se z ni vyšlo přesným vytýčením hranic jazyka prostředkova- cího, sotva by se proti tomu mohlo co nami- tati. Ale u nás se má věc jinak. Jde o to, aby se z oboru platnosti němčiny, která ze zvyku opanovala v úřadech, vyloučily některé oblasti a přikázaly se jiným jazykům, jež zatím značně pokročily ve svém rozvoji. Není tedy třeba za- váděti protředkovací jazyk, který beztoho už jest, nýbrž jde o to, aby se jiným jazykům učinily některé ústupky . . . Neněmečtí náro- dové žádají, aby se zaručila platnost jejich ja- zyků v určitých oborech; vše ostatní má zů- slati při starém. To jest stanovisko, se kterého rakouská vláda má pohlížeti na tuto otázku. Politické zprávy zahraničné. V Praze, 25. června. Odhalení o lonském bělehradském procesu. Náš Spectator loni ve svých dopisech persekuci radikálů pomocí fingovaného attentátu na Milana častěji se dotkl toho, že Milanův dů- vérný agent Petar Uzelac dojížděl z Bělehradu do Rumunska a tam vyjednával s jistým Bosňá- kem, jehož jmeno jest Petar Hadží Kočo Popo- vič, jejž také navstívil Djuro Kneževič, potom jako atentátor popravený. Petar Hadži Kočo Popovič nyni v novo- sadské »3acrauh« oznamuje, že zahraničnému ministru ruskému, hraběti Muravěvu, podal pa- mětný spis o návštěvách obou těchto mužův něho, a sděluje zároveň obsah pamětného spisu. Hadži Kočo praví se býti bosenským emi- grantem z r. 1886. Uchýlil se do Srbska, ale bo- senska vláda žádala srbskou vládu napredňáckou. aby ho vypověděla, což ona učinila. Odešel do
Milan Milanův Petar Uzelac Petar Hadží Koča Djuro Kneževič Petar Hadži Koča Popovič Muravěv Hadži Koča Praha Bělehrad Rumunsko Srbsko Popo
17 article
V drobném prodeji: dpslla.. . . . 2 s e Ve sllslkách na voskeri peled. nserat platí se kotově nnpřel Předplaceni a jssarty vřljíná sdninl- strace v Marianské nlicir č. a Tam nacházají se t6s redske iskárna a szpedica „Národnich Liste. Rakoniny so novzaceii
18 article
Cařihru, kde se seznámil s Petrem Uzelcem, jenž byl tehdy v dobrých poměrech s vyslanci ruským, srbským i černohorským, ale potaji kutil i na rakouském výslanectví. Roku 1899 zažádal o místo při ruské dunajské paroplavební společnosti. Na to vypravuje: Dne 15. května 1899 Petar Uzelac mi na- řídil, abych mu hned psal, jak místo obdržím, a dodal, že v Srbsku co nevidět budou ve- liké noviny. Deset dní na to obdržel žá- dané místo písaře při ruské agentuře v Galci v Rumunsku a za dvě neděle bylapřeložen do Durděva. Dne 12. června navštívil jej člověk, jenž se mu představil jako jeho krajan z Bosny Duro Kneževič. Pravil, že je řemesla řeznického a že v Bukureštu hledal zaměstnání, ale ne- obdržel, neuměje rumunsky. Hadži Kočo mu radil, aby šel do Odessy a slíbil mu bezplatný lístek po Dunaji. Nazejtří Kneževič přišel opět a řekl, že se vráti do Srbska. Na to se roz- loučil. Za několik dní přišla zpráva, že nějaký Duro Kneževič učinil útok na život Milanův.
Petro Uzelc Petar Uzelac Duro Kneževič Hadži Koča Kneževič Milanův Srbsko Rumunsko Bosna Odessa Dunaj Cařihr liký novina
19 article
Za 6 dní na to přišel ko mně, vypravuje Hadži Kočo, tajemník srbského vyslanectví v Buku- reštu, Ivkovič, ukázal mi podobiznu Kneževičovu a tázal se, znám-li jej. Odpověděl jsem, že byl před několika dni u mne a co mi chtěl. Za4 dni po té přijel ke mně sám Petar Uzelac, poslal pro mne a odvedl do kavárny. Když jsme byli o samotě, řekl: »U vás brl onehdy jakýsi Duro Kneževič, a tím se vám naskytla krásná příležitost, a by s te získal veliké peníze.« Na mou otázku, jak, řekl: »Mu síte na- psat na archu papíru, že DuroKne- ževič za svého pobytu v Durděvě byl u vás a ván svěřil, že je nave- den a koupen od plukovníka Niko- liče, Kosty Taušanoviče, Stojana Protiče, Pašiče, Ace Stanoje vi č e, prof. Veniče, státního rady Ml- chala Vujiče, Ljuby Živkoviče a Uroševiče, aby zavraždil býva- lého krále Milana za tím účelem, aby za krále srbského mohl býti provolán kníže Petr Karadord ě- vič a že o tom vědí v Petrohradě: srbský vyslanec Sáva Grujič, hr.
Hadži Koča Ivkovič Kneževičův Petar Uzelac Duro Kneževič Kosta Taušanovič Protič Pašič Ace Stanoj profesor Venič Vujič Živkovič Uroševič Milan Karadord Grujič Niko Petrohrad
20 article
N. Ignatěv, K. Pobědonoscev a v Bělehradě ruský vysla n e c. Zděsil jsem se toho ničemného nabídnut ale chtěl jsem od Petra Uzelce mít aspoň něco. písemného a proto jsem si vyžádal deset dnl. lhůty a 100.000 zl. odměny. Uzelac přistoupil na lhatu, ale co do odměny řekl, že se musí dříve tázati v Bělehradě. 30. června jsem ob- držel do Durděva od Uzelce německý telegram; »Obstarejte dotyčné zboží, brzy přijdu sám. Bude zaplaceno.« Za několik dní Uzelac sku- tečně přišel a nabídl mi šek na 40.000 zl., vy- daný Srb-kou národní (státní) bankou, když mu dám řečený papír. Vymluvil jsem se, že jsem ho ještě pro mnoho práce nemohl napsati, ale. že to nikterak neudělám za méně, než 100.000. zlatých. Uzelac odputoval do Bukurešti, aby od tamního srbského vyslance přivezl ostatní pe- níze, ale vyslance nebylo doma Uzelac mi psal dne 13. července 1899 z Bukurešti, že musí za vyslancem dále jeti, a dodal: Každým způ- sobem chopte se této příležitosti a všecko mi- oznamte do Bělehradu. Až mi pošlete ten paplr. rekomandujte jej. Odměnu vám svědomitě ode- vzdám, byť byla třeba větší. Interesujte seo uprchlé Srby a čeho se o nich dovíte, vždycky mi hned napište. To vám bude doporučením, dobudete si velké zásluhy o vlasť a já se při- činím, abyste dostal u nás dobré místo. Kdyby si byl někdo náhodou povšiml, že jsem brl u vás, řekněte, že jsem přišel v záležitosti do- dávky sena pro rumunskou armádu. Dne 17. července Petar Uzelac opět mi psal z Bělehradu: Chtěl jsem vám dnes za zboží poslati 40.000 zl., ale proto že za několik dní sám k vám přijdu, vezmu je s sebou a přivezu ještě 30.000 zl.
N Ignatěv K Pobědonoscev Petro Uzelac Srb Srba Petar Uzelac Bělehrad Bukurešť e c
21 title
FEUILLETON.
22 article Z dějin českého soudnictví.
Z dějin českého soudnictví. Pozoruhodná jest nová kniha V. Praska o organisaci práv magdeburských (saských) na severní Moravě a v rakouském Slezsku, právě vydaná v Olomouci. Při tom jest zvláštní zjev, že památky na toto německé právo dochovaly se nám téměř převahou v rouše českém. Jan z Tovačova r. 1518 a písař tovačovský pře r. 1598 sbírali olomoucké ortele české, kdežto písař devičský před r. 1482 vedle českých snesl též ortele latinské i německé. Nebude od místa všimnouti si zpráv, sebraných v kníze Praskove a srovnávati bezděky s poměry nynějšími Zločinci bývali odsuzováni podle tehdejšího zvyku ku pracím na galejích. Andrea de Doria, velitel loďstva španělsko janovského, žádal r. 1555 a 1556 Ferdinanda I., aby mu byli posfláni zlo- činci, že by jejich práce mohl používati na lodích (galerách) v bojích proti Turkům. Ferdinand I. dal prohlásiti patentem, dne 18. května 1556 daným na hradě pražském, tento úmysl pánům i městům v království českém. Podobně učinil hejtma slezský biskup Balcar z Prouenic a nepochybně i hejtman moravský. Město Olomouc poslalo r. 1570 seznam zlo- činců, vhodných pro galejní práci. Maxmilian l. odpověděl: »Ze zprávy a ze spisu Vašehmo, kterýž nám dodán jest, jak mnoho vězňuov zločinných, kteří k moři na galery podáni býti mají, u vězení při právě Vašem máte, i také proviněním jejich s orteli na ně stalými jsme vyrozuměli, to vše v našem cisařském uvážení míti a o nich o všech (kromě jednoho zejména Matesa Zdravého), kteréž tam na ten čas buď při městě postížené aneb cdjinud k Vám podané, poněvadž v nemalých
V Prasek Jan Doria Turek Balcar Prouenice Maxmilián l Morava Slezsko Olomouc Tovačov
23 article
krádožích uznáni a vinní jsou, nařiditi račili aby všichni za tři leta pořád zběhlá na moři na galeřích vesly táhnouti povinni, tam držáni a po vyjití těch tří let z též pokuty osvobození a od tud propuštěni byli. Protož Vám poroučeti ráčíme, abyste nadepsané všecky zločinné vězně doda- teluom nebo dodateli tohoto listu našeho v moc vydali, v tom jich dlouho u sebe nezdržovali. tak aby oni nebo on (dodatel listu) je sobě opa- třiti, z markrabství moravského na náklad svuoj vypraviti a k moři na též galery dodati mohli. Místo na galeje odsuzovali ku konci stol. XVI. vrahy a nebezpečné zločince ku povin- nosti bojovati v Uhrách proti Turkům. Tak byl odsouzen roku 1595 vrah Ciriak. Degenseben v Olomouci, aby po tří roky v Uhrách bojoval. Neobyčejné zajímavé jsou podrobnosti oži- votě lidu moravského. Dočítáme se plno zpráv o čarodějství, o pověrách, o domácnostech atd. odjinud neznámých. Řiha Ledaživ ze Skrbeně nosí u sebe zemi z hrobu, aby se ho zbraň nechytila. Vězeň radí vězni, aby kousal sloup. na kterém ho mučí, že pak nebude moci na žádného, ani na sebe vyznávati. R. 1594 byla obviněna selka ze Šonova Anežka Šaferlova ze spolku s dáblem, který prý ve způsobě černé slepice jakožto holeček k ní přicházel. Jak trestali škůdce ve mlýná, poučuje zá- znam r. 1624: Jan Tupý ze SLrbeně Matouše, mlynářského pacholka, domu jdoucího ze skr. benské krčmy do Horky, mezi vrbím s holía sekerú zabil, za příčinou, že ho jednou za vlasy ve mlýně pro jakýsi proso, jak jest druhému sedláku ukradl, k trámu přivrtal a přibíjel. Jan Korpentiva roku 1598 oznámil, že se živí vymeláním komínů, v letě s tkanicemi s podvazky a s nožmi chodí, o nože v kostky hráti dává.
Turek Ciriak Řiha Šaferlův Tupá Matouš Korpentiva Uhry Olomouc Šonov
24 article
R. 1630 v Olomouci páni kanovníci, ne- mohouce, kdo práv jest, znáti, usoudili, aby se železa rozpálila a tu obadva, původ i odpor, kladli prsty, kdo déle zdrži, toho aby klisna byla. Tak se stalo, že jeden vlože prsty, utáhl hned zase i druhý držel, až se kouřilo. Tomu ji přisoudili. Čašová bude snad vzpomínka o tom, jakým jazykem se úřadovalo. Nejdříve doklad z roku 1604, jak nechtěli trpěti řečníka (advokáta) če- ského v Těšíkově (Zechsdorí): »Paní Johan Bitovské z Siavikovic. a na Loučce (Langen dorl). Poněvadž právo Těšíkovské, tu kdež od porníe osedlí jsou, české neb moravské řeči neužívají. a tím se zastírají, povinni jsou poddaní Vaši jako i vrchnost řečníka německého sobě objed- nati a tu při německým jazykem vésti«. Šlo o vraždu. Pře tato byla pak souzena potom v Unčově a rozeznána r. 1607. Zajímavější jest spor práva Hlubčického (Leobschütz, nyní v Pruském Slezsku) s prá- vem v Novém Jičíně. Roku 1562 Hlubčičané nechtěli již v právních otázkách česky naučo- vati, nýbrž žádali, aby se jim předkládala akta přeložená i s originály českými. O tom podává zprávu purkmistr novojičínský purkmistrovi a radě města Olomouce r. 1562: »Předkové naši i my po nich od stara dávna o všecky věci od purk- mistra a konšelův města Hlubčic jako od práva svého vyššího naučení posavad brali a těmi se spravovali, a zlášče pak když jsme sami věc uhoditi nemohli, strany toho žádaly aneb se nám samým zdálo, tehda se pře s obů stran sepsala a k nim pro spravedlivý naučení a vý- rok jsme poslali. A v kterémžkolivěk z těch dvů jazykův, boď v českým aneb německým při právě naším veta sepsány byly, týmž jazy- kem nám zase ortel a naučení (z Hlubčic) ode- slali. A nyní pak se toho zbraňuji. A kdyz
Čašová Johan Vaš Hlubčický Hlubčičaný Olomouc Těšíkov Zechsdorí Unčov Leobschütz Slezsko Nový Jičín Hlubčice Langen
25 article
jsme jim akta o nějaký dluh jazykem českým sepsaná odeslali, o kterýžto dluh předešle o téhož práva týmž jazykem naučení Gjakž z při- ležicího přípisu vyrozumite) dáno jest, jsou nám taková akta, tím se zastírajíc, poněvadž město Hlubčie v Slezí jest a voni měščané Hlubčičst žádného jiného kromě německého neuměji, že by jim nebylo možné, v jiném jazyku, kromě v německým akta přijímati a na ně ortele vy- dávati, chtic to po nás míti, abychom svrch dotčená zase odeslaná akta i jiná všelijaká, které by potomně zde při právě naším a českým jazykem vedené a sepsané aneb odjinud k nám pro naučení týmž jazykem podány byly, na němčinu přeložiti dali, jim taková transiaci ně- mecká spolu i s českými originalibus odeslali, A poněvadž se nám toho z slušných příčin i tudíž pro podezření od stran a proti staro- bylému pořádku učiniti nezdálo, ráčil jest Jeho Milost Cisařská Jeho Knížecí Milosti osvícenému knížeti a pánu panu Jiřímu Fridrichovi, mar- krabí Břandenburskému, jako pánu a držiteli města Hlubčie milostivé poručení učiniti, aby Jeho Knížecí Milost Hlubčickým poddaným svým přístně poručiti ráčil, aby v tom nie novéhoa prvé nebývalého před sebe nebrali, než nás ko- nečně při starobylém pořádku, jaku i předkové jejich pokojně zanechali a na každů při v témž jazyku, o kterémž by jim od nás akta odeslány byly, buď německým aneb českým, aby zase týmž jazykem z práva svého spravedlivý na- učení a ortel vydali. »A když v tom i Jeho Milosti Císařské psaní a milostivé poručení postačiti nemohlo, prosili jsme Jeho Milost Císařsků jakožto nej- vyšší všeho křesťanstva vrchnost a hlavu všech práv a milovníka spravedlivosti, pána nás všech nejmilostivějšího, v tom za milostivé a spra- vedlivé opatření, aby tudy lidé domácí i tudíz
Gjakž Jiří Fridrich Hlubčie
26 article
přespolní i také z jiných městeček okolních, kteří našeho práva užívají a odsud naučenía ortele berů (Štramberk, Starý Jičín), při sprave- dlivosti svě obmeškáni nebyli a právo aby skrze to zavřeno nebylo, než před se, jakž prvé bej- valo, průchod svůj míti mohlo.« »Kdež Joho Milost Císařská, pán nás všech nejmilostivější, toho spravedlivě rozváživše, do- tčené město Nový Jičin a obyvatele v něm n- nější i budůcí od téhož práva Hlubčického snl- mati a jako král Český a markrabě Moravskýa nejvyšší kníže Slezské mocí svů královsků k městu Olomůci ku právu připojiti a milostivě obraceti ráčil, tak abychom již od tohoto času ne k Hlubčickým, než do města Olomůce pro naučení a ortele i o všecky své potřeby, anch což by kolivěk před nás a potomky naše přišlo, ku právu posilali- Zda se, že toto rozhodnutí v Hlubčicích samých způsobilo reakci. Právo Hlubčické přese všechno ujišťování již vedené, že měšťané ta- mější žádného jiného jazyka kromě německého neumějí, vrátilo se zase ke starému zvykua naučovalo zase po česku. Tomu nasvědčuje r. 1591 český processus iuris městu Krásnu a jeden ortel český vydaný r. 1611 tamtéž »ctným, slovutným a opatrným pánům purgmistrovía radě města Krásna«. Modelské právo, užívajíc řeči německé, dá- valo se naučovati Uničovem v Olomouci. Z Olo- mouce odpovídali česky: »Teď Vám (t. j. do Uničova) ten ortel na ty akta z Modle nám od Vás poslané jazykem německým posíláme, kterýz dále do Modle budete věděti náležitě odeslati. Datum v středu před svatů Margetů 1599.« Rázně si vedli r. 1615 Přerované. Bylo jim posláno rozhodnutí pře po německu. Německý ortel Přerované ihned vrátili a dostali český, znova k jich žádosti vydaný.
Joha Margeta Přerovan Štramberk Stará Jičín Olomůce Hlubčice Krásno Uničov Olomouc Ola Hlubčický snl