Ročník XXXXV.

V Praze, ve středu dne 26. července 1905.

Číslo 203.

Na ranní n odpol. listy před sláci set v Praze v zdministrael na měs ns čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvoji dontško, K roh antl . . . . 7 K no h ve slialkách 2K son na moě š te P'oštou: na měsie n sida: : ! : S K Bon s dvojí zánllkon na měsče n i: . . i k eon

Z tábora sociálně-temokratického. V poslední době vznikly mezi ústředním vedením strany sociálně-demokrátické a česko- slovanskou sociální demekracií značné neshody jichž stručné vylíčení jest nozbytno, aby širš veřejnost česká lépe vystihla pozadí a dosa nedělního rokování a usnesení českých a něme- ckých delegátů sociální demokracie z královstvi českého, jehož účelem bylo „rozplamenění no- vého boje za všeobeené a rovně právo hlasovací do zemského sněmu“ Spory vzniklé týkaly se jednak vyloučen zástupeů českoslovanské sociální demokracie z amsterodamské konforence tajemníké mezi- národního sdružení odborových organisaci so- cialistických, jednak návrhu na opravu voleb- ního ákona pro království české, dle níž se má utvořiti nová kurie všeobecná s 18 zástupci, I v prvém i v druhém případě postavilos vídeňské vedení soc. dem. proti stanovisku a ná- zorům organisace českoslovanské! Ačkoli v zmí- něném sekretariátu mezinárodním česká soci- ální demokracie až doposud bývala zastoupena. přece vlivem ústředí vídeňského vznikla otázk o způsobu zastoupení odborné organisace rakou- ské a tu pronikl návrh, aby národové, kteří ne požívají politické samostatnosti nebyli zastoupeni v mozinárodní socialistické kanceláři, čili jinými slovy, aby zástupci česko- slovanské sociální demokracie jako tací byli zn vyloučeni. Rakousko v této kanceláři dle snah vídeňského vedení mělo prostě pohltiti veškeré neněmecké národnosti. Jest to ovšem známý po- stup, jakýž vídeňští centralisté, ať už se jinak hlásí k jakékoliv straně politické či hospodář- ské, či jiné, vůči neuké a do poměrů zdejších nezasvěcené cizině, všude hledí vnutiti, ať je to na světových výstavách, ať při kterékoliv jiné příležitosti.

Usnesení sekretariátu amsterodamského takto přímo sáhlo na národní individualitu če- ského organisovaného dělnictva sociálně-demo- kratického, a že se toto vzpírá takovému usne- sení, jest zajisté dobrým znamením a důkazem že ovzduší národního vědomí jest u nás tak pů sobivé, že ho nemůže nedbati žádná organi- sace, ať už její bezprostřední cile jsou jakékoliv. Ostatně národní podřízenost jest všude sou- čásíkou oněch hospodářských poměrů, jejichž nápravy se domáhá dělnietvo, a jež jsou u od- vislých národů ještě těžší než u národů samo- statných, u nichž vykořisťováni slabších — prýšti jen z příčin hospodářských, třídních stavovských. Jinak jest usnesení amsterodamské zaji- mavo tím, že bliží se neobyčejně stanovisku vý- chodních, pravoslavných církvi, jež považují samostatnost státní za nezbytný předpoklad samostatnosti církevní. Zcela důsledně nutno takovéto stanovisko považovati i za mravní osten pro národy závislé, aby dbali o dosažení své nezávislosti, což v daném případě jest debrý po kyn pro českoslovanskou sociální demokracii. aby pojala do svých programových článků i státo- právní postavení českého národa. Toto odstrčení českoslovanské sociálni demokracie při poradách amsterodamských bylo tudiž zajisté závažnou příčinou její nochuti prot vinníku vlastnímu, jímž byli němečtí vůdcov vídeňsti. Druhou přiležitost k vážným rozporům za vdal pak zmíněný projekt volební opravy do sně mu království českého. Zdejší vůdcové sociální demokracie byl překvapeni samovolným a nepřipraveným pro hlášením ústředí vídeňského, že sociální demo kracie se v zásadě a prozatím spokoji tím, když na sněmu království českého se utvoři nová, vše obecná kurie, ale počet poslanců její bude zdvo násoben, t. j. bude obnášeti 36 poslanců míst zamýšleného počtu 18.

Vedení českoslovanské strany sociálně- demokratické pokládalo právem toto zasažení Vídně do vlastního obvodu působnosti za čin svěvolný a postavilo se na stanovisko co nejpři- křeji zamítavé — proti diktátu vídeňskému; od- milajíe nejen navržených 18 poslanců, ale i na bídku vídeňskou 36 poslanců, vůhec celou, tak zvanou všeobeenou kurii, a prohlásilo se pr všeobocné, rovné volební právo. Pro čtenáře naše, kteří hájíme od saméh počálku zavedení všeob., rovného práva volební ho do všech sborů zákonodárných a nejen do sně mu, může býti usnesení českých a německých delegátů sociální demokracie z království če ského, v nedéli učiněné, překvapěním jen po- tud, pokud na ně přistoupilo i vedení vídeňské dále pokud shromáždění přijalo zejmena v odn- vodnění některých řečníků formu nezvykle pří krou a — smýšlením lidu českého co do opravy volebních řádů nikterak nepodmínčnou, a za třetí potud, pokud úplně pominulo otázku ne- méně důležitou, snad důležitější, než způso vykonávání voleb — totiž otázku působ- nosti sněmu královstvi českého. Předně jest nápadné, že vídeňské veden sociální demokracie náhle se vzdala pro králov- ství české svého, abychom tak řekli, kompro- missního stanoviska, s nimž ostatně vzal dávno za vděk pátou kurií pro vídeňskou radu řišskou. Zdánlivě, ale jenom zdánlivě dalo se pokud se českého království týče, nakloniti sta- novisku zdejšího vedení strany sociálně- demo- kratické, neboť musí si toho býti vědomi, že v zásadním boji o všeobecné, rovné volební právo měli pokračovati s důrazem pro ná

Čechy hlásaným již od okamžiku, kdy před de- síti léty zřízena byla pátá kurie pro vídeňskou radu říšskou. Takto vypadá to, jakoby vídeňsk vedení odium své vlastní liknavosti a nerozhod- nosti chtělo od sebe odvrátiti a uvrci je n bedra národa českého. Zaspal-li někdo celé de- sítiletí, stalo se to pánům Adlerovi a soudruhům — ve Vídni, a proto dobrý díl „rozhořčení palčivé hanby“, o níž mluví „Arbeit. Zlg.“ p nedělní schůzi, plati asi jeho patronům, přes to- že namlouvá jiným, „aby se nedali másti takti- ckou rozpravou orgánů sociální demokracie v poslední době vedenou, když vyskytuj se různá mínění o míře tohc, co se nyní dá dosíci.“ Dle toho i teď ješt „Arbeit. Ztg.“ podrývá stanovisko českýc i německých delegátů z království českého, v ne děli schválené. Proto se dosti divně čte, končí-l že všecko dělnictvo v Rakousku jest zúčastněn na tom, co se přihodilo jádru jeho armády návrhem volební opravy pro sněm království če ského, jakoby nebylo páté kurie na radě říšské Proto přibijíme vídeňskou macehiavelli stiku.

Pro nás, kteří všeobecné, rovné právo jsme zastávali, když ještě vídeňské vedení sociáln demokracie spočivalo v plenkách, jest přimo ne pochopitelné, proč právě v království českém má dojíti na všecky hrůzy, o nichž se v neděli mezi delegáty soeiální demokracie mluvilo, když je všeobecně známo, jak sešněrovaný, jak málo mocný jest sněm, co do své kompetence, co do oboru činnosti, jemu vídeňským centralis- mem vyměřené. Tuť přece i slepý nahlédne,že zejmena hospodářskou a obchodní politikou, tedy právě to, co dělnietvo nejvíce musí interessovati a kde hlavní páky musí nasaditi, chce-li dosí nápravy, že to vyhradila Vídeň — říš sk radě. Nač tedy neviděti tento rozpor v cílee a prostředcích, v němž se octla v neděli sociáln demokracie — jakoby nevěděla — kde je vlastn nepřitell?

Politické zprávy domáci. V Praze, 25. července. (Ministr vnitr v Išlu.) Ministr vnítra hr. Bylandt-Rheid přibyl dnes v noci do Išlu a byl v 11 hodin dopoledne přijat eísařem v slyšení, načež pozván k rodinnému obědu. Zejtra vráti se do Vídně. V Praze, 25. července. (Slovanské po- bočky ve Slezsku.) Správce zemské vlády slezské, dvorní rada Marenzeller, meška tyto dni ve Vídni, kdež měl poradu s ministrem osvěty o slovanských učitelských pobočkách v Opavě a v Těšlně. Německé listy opětují známou již pověsť, že jest úmysl, české po- bočky z Opavy odstraniti a zřiditi samostatný český učitelský ústav v některém českém městě. jimž má býti Polská Ostrava. Pokud se týče polských pohoček v Těšlně, jichž b se těšinstí Němci také rádi zbavili, nestalo prý se dosud nijaké rozhodnutí. V německých kru zích se má za to, že slezská zemská školn rada ve včerejší schůzi učinila o slovanských pobočkách usnesení, shodující se s úmluvou ministra osvěty a dv. radou Marenzellerem. Dl toho se má za jistě, že české pobočky přišuim školním rokem v Opavě již otevřeny nebudou a že žáci těchto poboček budou ve svých stu diích pokračovati v Pol. Ostravě.

V Praze, 25. července. (Německý boy- kot haličského průmyslu.) Svazek haličských průmyslníků vyslovil nedávno přání aby vláda, zejmena vojenská správa v Hlaliči objednávala své potřeby především u průmysl níků haličských. Tento požadavek, jemuž nikdo nemůže upříti oprávněnosti, podráždil vídeňský »svazek průmyslníků rakouských«, jenž se ve- lice důrazně ohradil proti přání továrníků halič- svých a nalezl ovšem ve svém odporu vydatnou pomoc ve vídeňském tjsku. Ve všech víden- ských novinách možno čísti nyní útoky na ha- ličské průmyslníky, jimž se vyčítá, že po při- kladu Uher chtějí si z Haliče vytvořiti nové uzavřené celní území. Krakovský »Czas« vyslu- puje dnes proti témto nezřízeným útokům, při- pomíná německým výrobcům, jak polské kol hájdlo dosud důsledně zájmů všeho rakouského průmyslu, časem i na úkor haličských agrár- níků, jak se Haliči za to dostávalo z Vídně od- padků německé výroby a nyní, když se průmysl počíná znenáhla roditi i v Haliči, hrozl se mu v samém zárodku boykotem. »Účtujme, pá- nové — píše »Czas« — a pak se přesvědčíte že pro vás jest výhodnější jiti s námi v míru, než stavěti se nám na odpor. Za haličským továrnickým svazham stojí v tomto případě celá země; výsledek boje byl by pro vás velice ne- jistým. Horkokravnost zavedla vás příliš daleko.

My sice nebudeme proti západo - rakouskému průmyslu hlásati válku, ale průmysl ten musí se přizpůsobiti době a uznati, že Hali k vůli němu nezřekne se na vždy průmyslového rozvoje. Odpor proti průmyslu haličskému moh by vésti k nezdravému závodění, jež by ne mohlo býti na prospěch žádné strany.« V Praze, 25. července. (Hr. Jul. An- drássy o situaci.) Po příkladě hr. Štěp Tiszy, jenž ve svém »Az Ujsagu« láme kopí za bar. Fejérvára, odhodlal se hr. Jul. Andrássy k napsání řady politických statí o nynějších poměrech v Uhrách, jež otiskuje v »Budap.

Hirlapu«. Jádro vývodů Andrássyových spočívá v tvrzení, že koalice jest i dnes ho- tova přistoupiti na kompromis a nikterak nežádá, aby se šlo do Canossy, jak se vyjádřil bar. Fejérváry vůči hr. Apponyovi. Ovšem stojí Ubry na neochvějném základě práva a zákona a na tomto základě jest dorozumění mezi korunou a národem vždy možno. Na ná- mitku, že žádný uherský zákon nestanoví, že uherská vláda musí býti parlamentní, hr. An- drássy odpovídá, že zákon v tomto případě na- hražen tradicí. Tato tradice nabyla za dlou- hých let práva zákona, podobně jako leekteré vysostné právo panovníkovo nabylo rázu zákona jen tradici. Na obyčejovém právě a nikoli na psaném zákoně zakládá se nynější právo krá- lovo, že jemu náleží jmenovati předsedu mini sterstva a že může ministry propouštěti dle vlastní vůle. Žádný zákon nestanovi, že ministř jsou povinni vyžádati si pro své předlohy před- běžně králova schválení. A přece dnes o těchto právech králových nikdo nepochybuje.

Neméně nesprávno jest tvrzení obhájců ny- nější vlády, že kosliční většina jest povinna převziti vládu za každé podminky. Žádná stran a tím méně sněmovní většina nemůže býti nu- cena, aby převzala zodpovědnost za něco, eo pokládá za škodně národu. Jakmile vznikl roz- por mezi názory koruny a většiny sněmovní. vyžadovala účelnost i politika, aby se přivodii kompromis. Kompromis není hanba ani Canossa právě tak pro krále, jako pro parla- ment. Když slo o církevně-politické zákony, jež hájili svorně Tisza s Fejérvárem, nikdo se ne- divil, že tehdejší sněmovní většina nepřipustila vlády, jež by byla proti těmto zákonům. I ny- nější většina má tedy právo setrvati při politice, pro kterou tak dávno již bojuje a která vyho- vuje též mandátu, danému jí voličstvem. Ze Zadru, 22. července. (O becní volby.) Letos konají se v celé Dalmacii nové obecní volby na příští šestiletí. Všechny dalmatské obce, jež objímaji místy celý okres soudní, mají už správu chorvatskou neb srbskou, vyjme Zader, který je dosud v rukou vlašských a zů- stane i na přiští šestiletí, poněvadž Chorvatés zde volebního boje ani nezúčastní. Volby letošní, které započnou koncem července a skončí kon- cem srpna, budou zajímavy tím, že se budou ve většině obci konati za hesla smíru srbsko- chorvatského. »Nar. List« uznává netoliko právo Srbů, aby jich prapor vlál na radnici vedle pra- poru chorvatského, ale žádá, aby se při vol- bách popřálo zastoupení i menšinám, kdykoliv mají mezi sebou muže schopné, kteří mohou prospěti zájmům obecním.

Politické zprávy zahraničné.

V Praze, 25. července.

Vlasť a král. Na počátku zrušení skandinavské unis Nor skem a povstalé z toho krise na skandinav- ském poloostrově požádal »Berliner Tagsblat Biörnstjerne Björnsona, eby se věci této vyslovil, a slavný norský básník nyní tak učinil. Vyminil si předem, že promluví v vhodné chvíli o něčem, co se za krise přihod a píše nyní: »Doslechl jsem, že v Německu, zejmena v kruzích vojenských jsou naši důstoj- níci přísně odsuzování, protože bez váhání po- slechli rozkazu prozatímní vlády a že meziji- ným vyměnili prapor. U Němců, i u všech ná rodů, kteři mají svého vlastního krále pouz pro sebe, svého krále, který se mezi nimi na- rodil, byl mezi nimi vychován a stejně s nimi národně smýšlí, jest přirozeno, že oba pojmy král a vlasť se kryjí. Avšak norský král byl Švéd, který se narodil a vychován byl mezi Švědy a výrazně švédsky smýšlí. Ve sporech se Švédskem zmizel vždy v oné zemi, lakže skutečně stáli jsme tu bez krále. Učmnil-li se nám pak později nějaký ústupek, stalo se to teprve tehdy, jestliže to smýslení ve Švédsku dovolilo. To jsou poměry, pro které pojmy: král a vlasť mohou býti rozděleny — a ode dávna rozděleny jsou. A dojde-li to pak k roz- hodující volbě, nesmí žádný Nor býti v rozpa- cích; noboť krále voliti bylo by skulečně stejné jako: Švéda voliti. My v Norsku si přejeme.

v drobném prodejít panní číslo o sobě . . . za 8h odlpeledni . ss 2 Ve flialkách na venkora ramní číslo. . . . . . . . 10 spolodní . . . . . . . . 8h Inseráty plati ne hotově napřed. Přečplacení a inserty přijímá admini strace v Marianské ulini č.a. Tam nacházejí se těž redakeí tiskárna a ezpedice „Nšrodnich Livta“ Bukopisy se nevraceji.

aby v Německu byli tohoto zvláštního poměru pamětlivi a dle toho nás posuzovali.« Švédsko a Norsko. Mimořádným říšským sněmem ve Štokholmu k projednání otázky skandinavské unie dosazená zvláštní komise vydala dnes svou, jednohlasně schválenou zprávu, ve které navrhuje, by říšský sněm problásil, že návrh vlády tak jak byl říšskému sněmu předložen, přijat býti nemůže. Říšský sněm má se dále vysloviti, že ničeho proti tomu nenamitá, aby zahájilo se vyjedná- vání o zrušení unie, jestliže nově zvolený storthing navrhne zrušení říšských smluv i unie, anebo požádá-li o to Norsko a když se před tím norský národ lidovým hlasováním pro roz- Juku vysloví. V příčině příštích vyjednávání s Norskem prohlásila komise: »S pevnosti určitostí musí se při tom žádati jako podmin ka zrušení říšských smluv Švédskem a uznání sa- mostatnosti Norska a pevně dodržeti vše, čeho vyžaduje ohled na blahobyt a důstojnost Švéd- ska.« — Komise svým usnesením zamitla tudíz návrh krále, aby s Norskem vyjednávala vláda a přenáší vyjednávání to na řišský sněm. Hrozící občanská válka na Haili. Republika haitská spěje vstříc bouřlivým dnům. Její president Nord nebezpečně onemoc- něl, na jeho uzdravení není prý naděje a smrt jeho bude miti za následek krvavou občanskou válku. Neméně nežli sedm kandidátů chystá s uchvátiti jeho presidentské křeslo a každý z nich jest odhodlán, vybojovati si je třeba i zbraní. Záhy bude tudíž v republice haitské státi prot sobě sedm armád.

Povstání v Jemenu. Turecká vláda chystá se nyní silnou vojen- skou mocí potlačiti povstání v provincii Jemenu a shromáždila k účelu tomuto 50.000 vojínů v přístavu Hodeidě na Rudém moři. Vojsko tot má více nežli 500 děl a zásobovaci sbor st- síci pytly rýže, mouky a cukru. Dne 17. července zahájila armáda tato po- stup třemi směry na Sanu. Ahmed Feist paš zahnal se třemi albánskými praporci povstalce z pevného postavení u Menachy a způsobil jim těžké ztráty. Ze Spojených slátů severoamerických. Dne 11. listopadu sejde se kongres Spoje- ných států severoamerických k mimořádnému zasedání. Zabývati se bude stavbou panamského průplavn, opženimi prau čínskému bo kotu amerického zboží a snad i tarifní reformou. Najímání dělníků pro panamský průplav. Panamská komise, aby seznala pracovní schopnost Italů, Číňanů a Japonců a zároven aby zkusíla kontraktní methodu při najímánía zaměstnávání dělníků, rozhodla se importovati 2000 mužů z každého jmenovaného národa se smlouvou na 500 dnů. Smlouva s nimi může pak býti obnovena. Tito dělníci dodání budou prostřednictvím sprostředkovatelů a dovezou s na Isthmus před 1. prosincem. Vláda obstará jim svobodnou nemocnici, jakož i lékařské oše- tření, palivo, potraviny a vodu. Dle nedávného rozhodnutí generálního návladního budou dělníci pracovati osm hodin denně, ale nebudou opráv- něni ke vstupu do Spojených států. Brání jim v tom zákon přijatý posledním kongresem, který stanoví, že zákony přistěhovalecké vztahují se také na osoby, přicházejicí z průplavního obvodu. Zbrojení Belgie. Belgická vláda naráží se svými vojenskými úvěry na stále větší překážky, jež sotva pře- koná. Jakou důležitost jim přikládá, zřejmo ze-

FEUILLETON. Pohřešená polární výprava. Píše J. V. Želíz ko. Dle posledních zpráv zda se býti osud ru ské polární expedice barona Eduarda Tolla, vy- strojené carskou akademil nauk, již nadobro zpečetěn. S oxpedicí skončil bezpochyby i vůdee její, neohrožený cestovatel, zasloužilý neoceni- telně o prozkum arktické Asie. Účelem poslední výpravy Tollovy v lodi „Zarja“ bylo prozkou- mati zemi Sannikovu, na starých mapách Si- biře označenou ve středu Ledového moře, jako „spatřenou Sannikovem“. Sannikov, rodem z Irkutska, podnikal po čátkem devatenáctého století časté lovecké a obchodní cesty do Sibiře. Za svých návštěv novo- sibiřských ostrovů pozoroval z dáli na severu od ostrova Kotelného, Fadějeva a Nové Sibiře neznámý pruh země. Také baron Toll s drem. A. Bungem na své výpravě k Novosibiřským ostrovům uzřeli za jasného počasí z ostrova Ko- telného dne 13. srpna taktéž rozsáhlou souš. Ne- pochybovali, že to země Sannikova. I Nansen, zdá se, zabloudil s „Framem“ na blizko, hodlaje území důkladněji ohledati Však ledová tříšť obklopila „Fram“ a dala vý pravě jiný směr. Dále na východ (ragicky skon- čila americká expedice lodi „Janetta“, roztří- štěna dne 12. čerýna 1881 v objetí ledu. Důkladně prozkoumati zemi Sannikovu, bylo úkolem Tollovy výpravy. Za tím účelem zakou- pena norská rybářská lodice „Harald Harfaa- ger“, na „Zarju“ překřtěna a k obtižné cestě upravena. Velitelem lodice ustanoven námořní poručík Kolomejeov. Vedle toho měli účasť na výpravě poručíci Mathiesen a Kolčak, astro- nem Seeberg, zoolog Birulja a biolog dr. Walter. zároveň lékař expedice. Ostatní posádku tvořile dvacet mužů, námořníků, dva domorodí love Výprava Tollova opustila dne 21. června“

*) Dle ruského kalonidáre z pobřeží Ledového moře a jeden sibiřský kozál jako tlumečnik. 1900 přístav v Petrohradě. Jela přes Bergen Troms5. Baron Toll zastavil ještě v Kristianii n poradu s Nansenem. V Bergen dne 3. července dodatečně nalo děny objednané z ciziny vědecké přístroje apparáty pro měřeni mořských hloubek. Kolem 24. července přijato v Laponsku na loď 20 vý chodosibiřských psů a 40 psů ze západní Si biře. Lidé, jež zmíněná zvířata na loď dopra- vili, podnikli s nimi obrovskou pouť 12.00 verst z Usťjanska nad řekou Janou, přes Vercho jansk, Jakutsk, Irkutsk, Moskvu a Archangelsk Dne 31. července 1900 opustila výprava poslední přístav evropský a šťastně dostihla dne 11. srpna průlivem Jurovským a Karským mo řem ústí veletoků Obu a Jeniseje. Příštího dne přistála v Dicksonově přístavu, pod 73° 30° se- verní šiřky. Zde pozdržel se Toll šest dnů z účelem vědeckých prací. Něco času zabral i lov. Poskytl dosti bohatou kořisť. Spatřeno 1 medvědů a desel jich bez velikých obuíží za- střeleno. Přístav Dicksonův (Nordenskjöldem obje vený) opustila expedice dne 18. srpna. Záhy nastaly svízele uprostřed ledových polí. Časté husté mlhy ztěžovaly postup, orientační pří ruční mapy ukázaly se na ten čas zcela zbytoč nými. Čím dále k zátoce Tajmyrské, stávala se plavba ledovou tříští a mlhou obtížnější. V no nebylo vůbec lze pokračovati v plavbě. Byl nutno vždy po příhodném kotvišti se ohléd- neuti.

Konečně dorazila expedice k ostrovu Scot- Hansenovu. Koncem srpna připlula k jakémus dosud neznámému fjordu, pod 75° 52° severn šířky, jenž pojmenován ke cti sibiřskéh geografa „Fjordem Middendorfovým“. Zde mu- sil se Toll až do 16. září zdržeti, dokud se led trochu neuvolnil. Po dvoudenní namáhav plavbě v ledových polích viděl se badatel nu- cena znovu zastaviti. Rovněž i pokus, dostatis k Nordenskjöldlovým ostrovům, byl marný. Ne- zbývalo, než v Kolomejcově zátoce do 22. zář příznivějšího času vyčkávati. Potom dostavily se severní větry. Jsou těch končinách příznivy plavbě, tříštíce ledy Plna naděje, nastoupila „Zarja“ novou cestu spoustami ledu. Však za nedlouho zatarasen lodi znovu cesta. Baron Toll přinucen rozhod- nouti se pro přezim v Tajmyrské zátoce. K tom účelu vyhlédnut přístav Colin-Archerův, jej Nansen Tollovi jako vhodný doporučil. Přibýval i zimy. Temperatura vzduchu 5.8° C., tempe- ratura vody 0.8° C. Když „Zarja“ úplně za mrzla, přikročeno k hlavním přípravám přezimo vacím. Pro magnetická a meteorologická pozoro vání zřízena na pevnině isolovaná chata. Konán tu každou hodinu záznamy, střídavě všemi dů stojníky expedice. Stanoviště bylo i lovu pří znivé, ač daleko v zemi položeno na 76° se vorní šířky. Ze 30 spatřených ledových med- vědů celá polovina zastřelena, mimo hojné tu leně, soby, vlky a rozmanité ptáky. Ani o pu- livo nebyla nouze. Zima nebyla ani tak krutá jako r. 1855—6 když Toll s drem. Bungem podnikli známou vý- pravu do východní Sibiře. Dne 31. října zmizelo s obzoru nadobr slunce. Vzešlo znovu teprve 10. února 1901.

Nadešel čas k menším saňovým vyjížďkámz účelem prozkumu poloostrova. Počátkem dubn ověřen Kolomejcov úkolem, dostihnouti Jeniseje a přivězti po Leně uhlí. Na cestě jej doprovázel zoolog Birulja, asi 200 verst až za mys Sterle- gcvův. Mezitím sám Toll s Kolčakovem podniki výzpytnou cestu s jedněmi saněmi a 12 psy ku poloostrovu Čeljuskinovu. Zde doufali nalézti pomocné skladiště, minulého roku zřízené, což se však pro spoustu sněhu nezdařilo. Zmařena tak možnost větší cesty pro naprostý nedostatel potravy na pustém poloostrově. Výsledkem cesty byly zoologické sbírky, magnetická a astronomi eká pozorování i mapování. Koncem červne vznikla 2 km. od lodi prvn větší trhlina v ledu. Led, nabyv za zimu 1.82m moenosti, počal zvolna táti. Toll přes to použi doby k nové saňové vyjížďce směrem na úst řeky Tajmyru. Počítal, že bude „Zarja“ někdy počátkem srpna ledu sproštěna. Byl také nej- vyšší čas, když se dne 24. srpna z vyjížďky aa- vrátil. Již druhý don východní vítr odtrhl ledové kry a loď hnána na širé moře. Po jedenácti měsíčním uvěznění v ledu byla opět volna. V prvních dnech záři minula výprava mys Čeljuskinův, první dostihla tohoto severního cípu asijské pevniny. Na to pokračováno v dalš plavbě k severovýchodu, k ostrovu Kotelnému a Beneltovu. Záhy zjevil se zrakům cestovate- lovým mys Emmin, vypínající se 900 stop strmě do výše. Záhy však opět v husté mlze zmizel. Leč po vytoužené zemi Sannikova nikde památky! Opět nové massy ledu začaly zbraňo- vati plavbě. Také lodní stroje začaly jeviti nedo statky. Výprava byla nucena za příčinou oprav zamířiti v polovici záři zpět k ostrovu Kote nému, kdež v Tulenní zátoce zakotvila.

Zde setkal se baron Toll s pomocnou vý- pravou K. A. Volosoviče, jež vystrojena carsko akademií věd v Petrohradě. Správka na lodním stroji, čistění a nově přikvačivší zima, několikadenní zamrznutí lod- opět zdržely postup. A tak po jedva třicetidenn plavbě bylo nutno zahájiti přípravy ke drunému přezimování z r. 1901 do r. 1902. Dosud vykonáno bylo přes 2700 km. cesty saněmi, a získány bohaté výsledky vědecké. Po mocná výprava Volosovičova, navrácejíe se na jaře 1902 do Evropy, šťastně vše přivezla. V těchto místech pocifován již značnou mě- rou nedostatek uhlí. Kolomejeov, vyslaný za novými zásobami k Novosibiřským ostrovům, s nevracel. Úkol byl pro muže tak nesnadný, že se viděl nucena odjeti přes Tomsk do Petrohradu a zde na jiném plánu se ustanoviti. V říjnu 1902 obdržel akademik Schmid v Irkutsku od nynějšího kapitána „Zarji“ Ma thiesena zprávu, že se zoolog Birulja odebra dne 1. května ztráviti léto na ostrovech Novo- sibiřských. Bar. Toll s astronomem Seebergem. dvěma Jakuty, několika čluny a 45 psy prý opu stili 23. téhož měsíce loď, aby mohli proniknouii až na ostrov Benettův. Od té doby nebyl ji nikdo z nich spatřen. Od prvního července zahájila „Zarja“ n - veu plavbu, jež do 8. srpna byla nepřetržitým bojem s ledovými krami. Severozápadní větry nakupily takové množství ledu, že byla plavba naprosto nemožna. Nebylo lze ani z jihu veplouti do průlivu mezi ostrovem Fadějovským a Novo- sibiřským, ani dostihnouti mysu Emminina n ostrově Benettově.

Tak stalo se, že ani baron Toll ani Birulja nemohli se již dostati na lod. Nedostatek uhlí a pokročilá doba donutily loď, aby zamířila k ústí Leny, kamž v posled- ních dnech srpnových dorazila. Krátce nat zastal zde „Zarju“ parník „Lena“, pomocné vý- pravy inženýra Brusněva. Týž přijal na svoji lo- dici písemné zprávy, expedice Tollovy se týka- jící, sbírky, čásť mužstva a Kobčakova. Ostatní měli opatrovati „Zarju“, která se chystala ke třetímu přezimování. Brusněv, prohledav bez výsledku Novo sibiřské ostrovy, nastoupil zpáteční cestu s „Le- nou“ již 30. září 1902. Zprávy jeho nezněly právě příznivě. Druhou pomocnou výpravu za vyhledáním barona Tolla řídil Kolčakov, jenž se byl před tím s „Lendu“ do Irkutska navrátil. Vyšet březnu se saněmi a rybářskou lodicí ke svatému Nosu, přes Ljachovské ostrovy, odtud zamířil k ostrovu Kotelnému. Několik neděl ztrávil, pre- hledávaje ostrovy Novosibiřské, až 4. srpna při- plul k ostrovu Benettovu. Zde v jakési kamenné chýši nalezeny zprávy, psané Tollem, v něme- cké a ruské řeči. V dopisech prosí cestovatel, by odevzdány byly presidentu carské akademie nauk v Petrohradě. Oznamuje, že opustil dne 23. května v průvodu astronome Seeberga dvou lovců zimní přístav na ostrovu Kotelném. Odtud se vydal k ostrovu Nové Sibiři, koncem června k ostrovu Benettovu, právě v době sil- ného tání a pohybu ledu. Popisuje svoji cestu k mysu Emmininu a udává výsledky Seeber- gova zeměpisného zkoumání. Ve zprávě zane-