2
masthead
V Praze, v úterý dne 25. července 1905.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. lIsty
předplání ne
v Praze v admn inislraei
sa měsíe
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donéšken
za mlet
Ba čtvit leta “ . .
va slialkách aKoh
na měsíe
Teštont
za čtvst lela . . . . 9 K 60h
s dvojí zásílkos
na měst
na čtvrt leta . . . . n k e k
Praha
5
article
Nenadálé setkání se cara ru
ského s císařem německým.
Nenadálé setkání se cara ru
ského s císařem německým.
Zatím co japonské loďstvo válečné na dál-
ném Východě krouží kolem Vladivostoku, krouží
podnikavý německý císař Vílém II. na výletn
mořské cestě se svým parníkem »Hohenzollerne
v moři baltickém blíž západoevropských břehů
Ruska.
A náhle překvapen jest širý svět sensační
zvěstí, že car Mikuláš II. opustiv svůj Petěrhof,
vyjel na parníku »Polární hvězda«, aby na
širém moři setkal se s vládcem sousední šede-
sátimillionové řiše německé.
Za jiných dob, za poměrů normálních ne-
přikládalo by se takovému setkání obou panov-
níkův tak zvláštního významu. Účel schůze po-
zastřel by se přikazem sousedské zdvořilosti,
starého »jak věž vysokého přátelství« mezi
oběma panovničími rody těmi a jak se již
mnohdy právě nejdůležitější monarchické schůze
dle potřeby závojem nevinnosti pokrývají.
Ale tentokrát, ač nevzal ani Vilém II. ani
car Mikuláš II. ke schůzce té žádného z vyni-
kajících svých státníků a rádců ssebou — cara
Mikuláše doprovází toliko mladší bratr jeho,
arcikníže Micha! Alexandrovič — rázem
všechen svět přisuzuje monarchickému tomu
dostaveníčku význam události histo-
rické a v Berlíně, v Londýně i v Pa-
říži lámou si hlavy, k vůli čemu uspořádána
ve vší tajnosti tato překvapujíel schůze, kdo
koho k ní vybídnul a o čem asi oba vládci
nejmocnějších sousedních říší evropských chvile
té se umlouvají, neb již dohodli?
Mikuláš
Vilém
Mikuláš II
Micha
Alexandrovič
Vladivostok
Rusko
Berlín
Londýn
6
article
Přirozeně nikdo není zasvěcen v taje toho
mocnářského téte a téte, nikdo nemůže tedy
ničeho positivního vědět a sdělit, nýbrž všechny
ty rozklady a úvahy tisku berlínského jako pa-
řižského a londýnského jsou pouhým domyslem
a hádáním planým. — Však nieméně dosti za-
jímavým. Neboť obráží se v něm bezděčně jako
v zreadle vzájemné obavy, vzájemná podezření
a přání všech těch velmocných evropských přá-
tel a sousedův, jichž vespolnou nedůvěru kdysi
Bismark trefně přirovnal k náladě pocestných
jdoucích pospolu v noci temnou velkou dou-
bravou. Baví se cestou zcela přátelsky jako
nejlepší kamarádi, ale při tom každý drží tajně
v ruce revolver s napjatou spouští. —
Rozumí se samo, že německý tisk je
touto schůzi velice uspokojen. Pokud je Rusku
žlučovitě »žlutě« nepřátelským, pošklebuje se,
že prý car Mikuláš ve svrchované své tisni
umká se k »geniálnímu« eísaři německémuo
radu a pomoc — o radu vzhiledem ke vnitřním
revolučním zmatkům v říši své a o pomoc
diplomatickou Německa při nastávajícím vy-
jednávání Ruska s Japonskem. —
Mikuláš
Rusko
Německo
Japonsko
7
article
Střízlivější německý tisk neškodí sobě sice
takovým banálním klábosením, alébrž vykládá
věc tak, že oba panovníci mají vážně
příčiny a pohnutky dorozuměti se srdečněo
další politické dráze své: car Mikuláš prý do-
spěl k poznání, že má v Německu vděčného
a věrného souseda, který nezapomněl slov umi-
rajícího císaře Viléma I., děda to nynějšího Vi-
léma II., jež pronesl na smrtelném loži k po-
tomkům svým: »Hleďte vždy s Ruskem
dobře zacházet!« Cisař Vilém II. opěe
prý nezapomíná, že Rusko navzdor svému ny-
nějšímu neštěsti, navzdor svě ztrátě lodstva nie-
méně zůstává pořád silným a moe-
ným činitelem na pevnině evrop
ské, kterého dlužno si zavděčit a zachovat
v přízni pro budoucnost, v níž může Německo
potkati leckteré nebezpečí z blizka i z dáli:se
strany francouzské, jako se stiany a nglické.
Na všechen způsob lze prý doufati, že schůze
ohou clsařů v Borgo prospěje věci světového
míru. —
Naproti tomu v Anglii vzbudila schůze
Vilémova s carem Mikulášem nemalou podrá-
žděnost. »Morningpost« obává se, že jdeo
trojspolek Německa, Ruska a Francie prot
Anglii. A jestliže Rusko uzavře mír a spolek
s Japonskem, tož prý možno i o trojspolek
rusko-japonsko-německý v Asii,
který by opět na druhé polokouli světa čelil
proti asijským zájmům Velké Britanie. »Ba více
ještě!« podzlrá »Morningpost«: » Německo si
asi hledí zajistit dnes přízeň Ruska pro řadu
otázek, na jichž řešení časem dojde. Takovými
otšzkami prý jsou: nejiská bu do u e n oe
Mikuláš
Německo
Rusko
Borgo
Anglie
Vilémov
Francie
Japonsko
Asie
Velká Británie
Cisař Vilém II
9
article
Po vítězné námořní bitvě cušimské ulehčilo s
Japoncům, stali se pány ve východoasijských vodách
a mohli se připravili k nové práci, k obsazení Sa-
chalinu a obléhání Vladivostoku. Do obvodů těch
nyní dopravují vojska z Japonska.
Japonci mohou téměř bez překážky vyloditi se-
verně od Vladivostoku (zátoka sv. Olgy) vojska svá
aby odtud postupovala na jib, k Vladivostoku, kdežto
jiná armáda japonská z jihu k severu za týmz
účelem, aby byl od moře a rovněž na pevníně Vladi-
vostuk odříznut od pozadí ruského.
Vladivostok jest mobutnou baštou Ruska na
dálném Východě, jemuž má vévoditi. Zde končí s-
biřská dráha, jsou zde vzdělávací ústavy školní
v čele s východním ústavemi, divadla, museum
Vlad
Vladivostok
Japonsko
Rusko
dálný východ
zátoka svatý . Olga
10
article
Rakousko-Uherska, rozluka Norska o
Švédska, záležitost Němci stavěně dráhy do
Bagdadu a marocká konference. »Jestiť tradiční
politikou Německa býti nápomocno Rusku v jeho
vnitřních nesnázích, aby si tím vyziskalo jeho
podporu v záležitostech mezinárodních.« —
Dosti klidně pohlíží se na případ v Paříži
což sluší děkovati tomu, že tam právě meška-
jící plnomoeník carův Witte v rozmluvě
Němec
Witt
Rakousko
Uhersko
Norsko
Švédsko
Bagdád
Německo
Rusko
Paříž
11
title
Vladivostok a okolí-
Vladivostok
12
article
VLADIVOSTOk
VLADIVOSTOk
Tvrz Sko
Lavrionovsk
vys Stonek
Niys po
Niys
Vladivostok
15
article
eni Kozakéviče
Engeln
O. Tsvrova
O Tsvrův
20
article
Reinek
Reinek
O. hikoraa
22
title
. Karamzina
Karamzin
23
article
chrámy různých vyznání. Obyvatelstva jest zde 42.00
mimo vojsko. Město založeno r. 1860, od r. 1869
opevňováno. Jest na 10.000 km od Petrohradu vzdá
leno. Do přístavu r. 1896 přistálo přes 250 lodí. N
pomníku admirála Něvelského, jenž rozšířil zde
ruské panství, jsou památná slova cara Mikuláše I.
»Kde jedenkrát vztýčen ruský prapor, odtud nesmí
býti již sňat.«
Již od počátku války zdokonalována zde o pev
nění, takže povstala zcela nová, moderní pevnost
Zásoby veškery stačí prý na 2 léta.
Ve Vladivostoku jest křižák »Bogatýr«, »Gromo
boj« a »Rossija«, asi 20 torpédovek a přes 10 pod
mořských lodí; po námořní bitvě cušimské přiby
sem křižák »Almaz« a několik torpédovék. Velitelen
Něvelský
Petrohrad
Vladivostok
Gromo boj
Rossija
km
24
article
s presidentem i zahraničným mini
strem republiky franeouzské ubezpeči
Franeii pevným a věrným setrváním
Ruska při allianci s Francii.
Tak vřele tlumočil plnomoeník earův přátel-
skou upřimnost Ruska k Francii, že v Paříži ne
panuje žádný nepokoj a žádné podezření pro
schůzku ve finském přístavu Borgo, nýbrž hádá
se: pak-li vůbec proti někomu čelí, že jest te
Rusko
Francie
Paříž
Borgo
28
article
z Forropovlors
Výs Basargin
32
article
loďstva jest admirál Jessen. Úkol loďstva toh
v přístavě jinak velice výhodném pro jeho vjezdy z
nastávající srážky nebude valný, vadí nepatrnos
jeho. Šnad by se mohly ponejprv osvědčiti pod
mořské lodi ruské, ač-li mužstvo na nich jest vycvičeno
Velitelem pevnosti jest gen. K azbek
velitelem vladivostockého okrůhu vojenského generá
Andrejev. Ceikem jest zde prý 40.000 pěšáko
4000 jezdců a 8 polních baterií.
Proti Sachalinu a Vladivostoku — jak soudí Ru
sové — operují asi 4 divise japonské, jsouce na po
břeží chráněny korejským vojskem, na podnět Ja
ponců nyní doplněným, takže čitá 26.000 mužů. Ve
litelem jeho jest gen. Chase gav a, velice nadaný
generál japouský
Jessen
Andrejev
Sachalin
Vladivostok
33
article
v drobném prodeji
rnní číslo o sokě . . . za F h
9polední . . . . . . . za 2h
Ve gllalkích na venkovš,
ranní číele. . . . . ..
sepolední . . . . . . . . 5b
Inserát
pleti te hotově sspře
Pžsšplseení a inserty přijintá ačmísl-
strace v Marianské ulici č.z.
Tam nachiázejí se též rodlakee
tiskárna a ezpedice „ Národnich L.istá“.
Rukopisy ss novraceji
34
article
pouze se strany Německa demonstrace proti Bal-
fourově Anglii. Názor ten vyslovuje nejsměleji
potrobradský dopisovatel »Matinu«, jenž tvrdí
zcela jistě, že podnět k setkání zavdal císal
Vilém II., když se byl dozvěděl, že Vitte jes
mimo jiné též k tomu zmocněn, uzavřít s Japon-
skem netoliko mír, nýbrž i allianci rusko-japon-
Tu prý se císař německý strachuje, aby
možným dohodnutím se Ruska s Japonskem na
východě a spolkem Anglie s Francií na západě
neoctlo se Německo na holičkách, nemajíe p
hoku svém než Rakousko. Proto prý asi císa
Vilém II. ehtěl v osobní rozmlavě dodati
caru Mikuláši mysli, aby neuz-
víral tak snadně míru s Japanem.
Posilněn a povzbuzen vrátí pr
se nepochy bně z tělo sch ů ze do m
a vyhlidky na brzký mir pobled-
nou . . « předpovídá zpravodaj »Matinu«.
Však lze pochybovati, že by tvrzení jeho spo-
čívalo na určilých informacích. Spíše toliko dů-
myslně se dohaduje a domýšli pravdy na zá-
kladě historiekých dokumentů o věčné úklad-
nosti a falši diplomacie berlínské vůči Rusku,
jejiž snaha bezpečně vždy k tomu se nesla, aby
Rusko vnadila záludnými velikými cíli na dálném
Východě, co zatím Prusko by mohlo se stále
zvětšovat v srdci Evropy na úkor Dánska, Ra-
kouska, Francie, aby Němectvo mohlo napořád
mocněji pronikat hospodářský slovanský jih a vý-
chod — ba i do Ruska sama. Proto maji v Berlíně
Rusa tak rádi a proto si přál asi Vilém I.
obejmout opět přitele ruského v hodině jeho
nejtěžší... Však doufejme, že Rusko si brzy
opět samo ze svých tísní pomůže a zmoudří p
škodě tak dráhné jako téžké.
Matin
Vilém II
Vitte
Mikuláš
Němectvo
Rus
Německo
Bala
Anglie
Japon
Rusko
Japonsko
východ
Francie
Rakousko
Prusko
Evropa
Dánsko
Ra
Berlín
36
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 24. července. (Rozpuštěni
poslanecké sněmovny?) Pražský dopi-
sovatel »Pester Lloydu« upozorňuje za velkou
řadu důležitých otázek, jichž rozřešení baron
Gautsch má a namnoze musí připraviti do pod-
zima, má-li říšská rada i v podzimní kampani
pracovati klidně a vyříditi ty vážné úkoly, bez
jichž parlamentního vyřízení ani bar. Gautech
by nemohl dále vládnouti »parlamentně«. Jsou
to známé požadavky české, otázka sestátnění
soukromých drah, slezské pobočky, otázk
vlašské právnické fakulty v Roveredě atd. Pri
všech těchto otázkách Němci stojí, jak známo,
na stanovisku naprosto odmitavém a nikde ne-
viděti příznsků, že by bar. Gautsch činil po-
kusy, aby Němce přiměl ke změně názorů
těchto otázkách. »Celkem tedy« — píše »P. L
— žádná z otázek, jež se pro dra. Körbra staly
krilickými, není rozřešena, ani není posunut
k rozřešení. Ale za podzimního zasedání všechny
tyto otázky musejí se dostati na jednací pořad.
Lloyd
Gautsch
Němec
Praha
Körbro
37
article
Ježto však na podzim započne již poslední rk
platnosti dosavadních poslaneckých mandátů,
jest přirozeno, že všechny strany už vzhledem
k nastávajícím novým volbám budou se před-
stihovati v neňstupnosti: Za takých poměrů
těžko si mysliti, že by se podařilo přiměti strany
k nějaké dohodě. Jeví se tedy oprávněným názor,
rozšiřený v poslaneckých kruzích, že na podzim
naslane buď krise kabinetní, aneb
krise parlamentní a že krise se rozřeší
tím, že poslanecká snémovna bude
předěasně rozpuštěn a«
Ku podobnému závěru docbází orgán libe-
rálních Slovinců, »Slov. Narod«. I on vypočí-
tává, co všechno nasliboval bar. Gautsch z
jarní a letní kampaně řišské rady a také vyslo-
vuje pochybnost, že bude možno všechny sliby
uskutečniti v čas, poněvadž se sotva dá zmoci
odpor Němců proti dávným a oprávněným po-
třebám národů neněmeckých. Vláda musila by
miti v parlamentě zabezpečenu silnou většinu.
Nezmůže li se na ni, všechny její snahy se roz-
bijou o neústupnost Němeů. »Zdá se«, — praví
Slov Narod« dále — »že vláda tuto eventua-
min
Gautsch
Němec
38
article
Silníc
— Sibiřská železnice
— erst
39
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Okolo Makdenu.
Ze zápisníku válečného zpravodaje.*)
Zvláštní oddíl, k němuž náleželi štábní set-
ník Natěv, štábní rytmistr Subotin a jiní dů-
stojníci s náležitou družinou, pověření úkolem
zhotoviti mapky, potřebné k orientaci. Impan
bylo východiskem. Po vesnicích, kudy jedeme,
připravují nám Číňané přátelské uvítání. U vcho-
du do vesnic čekává všecko, od malých kluků
počinaje až do slurboných starců, oblečených ve
světlemodrý, valovaný šat s písmeny na zádech.
„Sibko znakom“ (šťastný návrat) z pola rusky.
z pola čínsky, přijali za pozdrav na rozlou-
čenou.
Generál Tolmačov vzkázal setníku Natě-
vovi, že chunchuzové jsou na blizku. Budou nás
ohrožovat. Ráno viděno jich asi 70 v okolí,
Tolmačov sám s kozáky vydal se na prosledy.
Al chunchuzové nevyčkávají, nepostaví se
zřejmě na odpor. Jejich oblíbená taktika je, pře
padnouti, a co nejrychleji zmizeti. Generál mu-
sil se navrátiti, aniž jich dostihl.
Úkol výpravy nebyl snadný. V měřítku
1 versta = 1 palci, bylo vyhotoviti náčrtek, aby
pojmul vše, co pro armádu je důležito, jména
vsí, rozsáhlost, počet obyvatolstva, označení
hájebnosti míst vhodných, vzdálenost ode vsi
ke vsi, cesty a jich způsobilost, povšechný ráz
krajiny. Čas byl krátký, úloha veliká. Krokiro-
vací stolek, který měl dragoun u sebe na sedle
a magnetická střelka Natěvova byly hlavním ná-
* Viz feuilleton »Nár. Listů« ze dne 22. čr
vence t. r.
řadím.
Impan
Číňan
Tolmačov
Al
palec
40
article
Za Impanem minuli jsme poslední, v před
posunutou jezdeckou hlídku. Ač stráže vyslány
na všechny strany, hrozilo stále nebezpečí chun-
chuzů. Než nehledě k nesnázím, komise chut
dala se do práce. Natěv vkresloval cesty, osady
a háje, Subotin podle míry, kolik jsme urazili,
určoval vzdálenosti mezi misty, a třeti stano-
vil nerovnosti půdy, ráz krajiny, rostlinstvo,
hojnost dobytka aj.
Rovina přechází ponenáhlu v pahorkatinu.
Piskové výspy dosahují až 80 m. výše, obme-
zujíce rozhled. Jen stepni tráva a křoviny dař
se v rozvlněné půdě, přes vrcholky věje ostrý
severák. Cesta přerývána je rozsedlinami, vý-
hodnými pro úkryt celých oddílů. Čínští loupež-
níci ode dávna zde kupce přepadávají. Pra-
zvláštní jsou háje z topolů a vrb. Po šířce mai
jen 4—5 stromů, ale do dálky táhnou se na
kilometry. Jako zvláštnost našli jsme háj čtver-
hranný, jehož jedna strana 850 m. obnášela
Ve středu volný prostor, na němž stromoví
počlivě vymýtěno. Zde stojí as 10 metrů vysoký
nábrobek s modlitebnou, pestře pomalovanou.
Byla jistě několik století stará. Zajisté zde po-
chován nějaký mongolský kníže nebo vzácný
lama!
41
article
Po poledni v trysku přikvačí zvěd. Hlást.
před námi vidění — jezdci na čínských bělou-
ších. Naši dragouní ihned sesedli, zaujali sta-
noviště. Kukátky pozorujeme jezdce. Bezsta-
rostně odpočívají pod stromy. Patrně chunchu-
zové, ale mohlo býti též vojsko čínské. Až je-
den po naší bočné hlídce střelil, byla zjevna
pravda. Naše četa dala salvu a chunchuzové
bleskurychle vsedali na koně, uhánějíce. Pro-
následovali jsme je, ale brzy ztratili se nám
s očí. Jeden kůň zůstal na bojišti. Krvavé skvrny
ukazovaly, že více ran neminulo se cílem.
Vzdělávaná pole mizí, na místo nich po-
tkáváme hojná stáda dobytka. Každý selský
dvorec má hojnost drůbeže, zejmena kachen
hus. Ruské stříbrné ruble berou Číňané velm
rádi, za to papírové zdráhají se přijímati. Ne-
umějí čísti nápisy. Všeobecně jsou Čínané úsluž-
ní. Na zavolání „Chodja, lajlaj!“ (pojď sem.
přiteli), přiběhne třeba na 500 m. od polni
práce. „Jak jmenuje se tam ta vesnice?“ pláme
se. „Putunda“ (nerozumím). Teprve po dlouh
námaze vytáhneš z něho jméno. Třeba, dát sije
nčkolikrát opakovat, aby správně se zaneslo.
Nebo se ptáme: „Tauljacho, toše li?“ (Jak da-
leko Tauljaoho ?). Číňan plácne rukama, uka-
zuje 10 prstů. Znamená 10 čínských verst, jež
rovnají se 5 ruským,
Číňan
Putunda
42
article
Dne 6. března jel jsem podél břehů Hunho
na jihozápad. Cestou potkávám vozy s dělovými
náboji. Na otázku, jak to stojí, odpovidají vojáci
že od včerejška není žádných změn. Japonei
ustavičně chrlí oheň z jícnů děl na ruská po-
stavení. Dělostřelci puší salvami a jen tu a tam
patrně jako signál neb smluvené znamení
praskne šrapnel vysoko ve vzduchu. Na blízkém
svahu kupy leží 50 dagestanských jezdců. Du
stojník stojí nahoře, obhlížeje rozpoložení. Kav
kazané leží nehybně v trávě, rovněž jich koně.
natažené krky na zemi jako zabiti. Uzdu svého
čtvernažce má každý jezdec omotánu kol pravé
ruky. Zahnědlé obličeje vroubeny jsou do špičky
černým vousem. Ostře zahnutý nos a černé, kle-
nuté obočí platí za jejich výzračné znamení.
Zejmena malebně vyniká u nich bílá čapka be-
ránčí a ohnivě červený bažlík. Zvláštní doplněl
výzbroje tvoří dýka na půl metru dlouhá a šavle
zakřivená. Důstojník, také Kavkazan, mluvi
s nimi po gruzinsku. Jeho ruština má zvláštn
přízvuk.
V okamžiku objevilo se u nás několik dů
stojníků dělostřeleckých. Jedna batterie páli
Kavkazan
43
article
ostalní čekají na rozkaz, aby do boje zasáhly
Důstojníci i vojáci jsou zemdleni. Třetí den
jsou již v ohni téměř bez přestávky. Podivno.
jak málo mají ztrát u porovnání s prvním ob
dobím války. V nejprudším ohni ztrácejí batteri
5—10 mužů průměrně, zvláštní leda případy
vyjímaje. Za prvních srážek bývaly celé batteri
zničeny. Dělostřelci naučili se voliti postaven
příznivé, co nejlépe kryté a stajené jest pře
zraky nepřitele.
V pravo za námi, v údoli řeky, dvě bri-
gády pěchoty v husté formaci. Ochrana, zářezem
údolí povstalá, je využitkována. Zásobní kolon
střeliva přijíždí tryskem. Munice rozděluje se
oddílům. Pop s pozdviženým křížem kráčí koh
setnin, šarže i mužstvo sjímaji čapky, křižují se
Na to tři pluky postupují údolem řeky, použí-
vají hojného vrboví na březích, aby, poku
možno, se kryly. Poslední pluk rozvinul sev
údoli v bitevnou čáru a vystoupil na planinu.
Střelci, roztaženi na vzdálenost asi 600 metrů.
postoupili ku předu a ženou útokem. „Hurá!“
zaburácelo řadami. Aby nepřátelská děla byl
umlčena, pustily do nich ruské batterie soustře-
děnou rychlopalbu. Země salvami se otřást
jako pod rachotem hromu. Jen na okamžiky,
když děla oddychují, ozývá se rachot pušek je
diným strašlivým drkotem.
Ještě dvě hodiny díval jsem se na rekovný
zápas. Ani Rusům ani Japoncům, znamenit
ukrytým v příkopech, nepodařilo se získati půdy
Jedu dále k Madjapu. Cestou potkávám se
s ordonancí, panem ze Siversů od 52. pluku
dragounského. Má rozkaz, aby si dal brigádní-
kem vysvětliti postavení u Madjapu a podal
zprávu velícímu generálu XVII. sboru. Sivers
dotazuje se divisijního pobočníka, ten nemůže
dáti určitých zpráv o místě, kde brigádní generál
se nachází. Hejtman generálního štábu poslal
Siversa do Madjapu, domnívaje se, že tam jej
Pop
Rus
Japonec
Madjap
44
article
zastihne. Napomíná však posla důtklivě, aby za
brodu řekou, jenž s oběma břehy je v dosahu ja-
ponského ohně batterií, byl co nejopatrnější. Si-
vers káže svým dragounům, aby ve vzdálenosti
200 kroků jeden od druhého jej následovali. Vy-
razil na písčitou rovinu, 600 m. širokou. Sotva
vyjel, buchla mu japonská šimoza po levé ruce.
Zuhalila v dým jeho postavu. Důstojník, neohlí-
žeje se na nebezpeči, nejprudším tryskem letí
ku předu. Jeden šrapnel za druhým praská ko-
lem něho. Za okamžik vidím jej šťastně na
druhém břehu. Ostatní jezdei, zasypáni stejně
střelami, dostali se také šťastně na druhý břeh.
Mezitím přieválal k nám generál, pozoruje
smělce. Uslyšev, koho Sivers hledá, zvolal udi-
ven: „U čerta, to jsem já!“ Nejsmělejší kousek
proveden tedy nadarmo. Sivers však nedal
dlouho na sebe čekati. Po chvilce vidíme jej
opět, jak letí nazpět k řece a průvod za ním
v témže pořádku. Ale Japonci, hádali patrně, že
jezdci se vráti, čekalí. Zahájili palbu pekelnou.
Brzy zmizel nám chrabrý důstojník s očí, za-
halen černým dýmem šimoz. Ostatní jezdci též.
Šrapnely praskaly jím nad hlavami, kule, bijíce
do země zvedaly husté kotouče prachu. A vše-
obecný podiv! Jako šipka vylétl opět Sivers
z mračen prachu a jeho lidé za ním. Pracují ru-
kama i nohama, aby koně přinutilí ku poslední-
mu napjetí sil. Rány z děl následují tak rychle
za sebou, jako výstřely z ručnic v boji pěehoty.
Měli jsme smělé jezdce za ztraceny, každa
chvile jsme očekávali, že ten, onen, anebo
všichni budou skoleni. Zázrakem zachránili se.
Za krátko jsou u nás. Koně těžce oddychují, po-
kryti bílou pěnou. Blahopřejeme důstojníku.
Nemůže dechu popadnouti. Chvilku trvá, než se
uklidní, aby mohl promluviti. Je velice rád, že
konečně hledaného generála nalezl a může vy-
plniti rozkaz.