Načítám náhled…
Chunky — 29 celkem
· entity: place 50, person 61, org 4, work 5
1
masthead
Ročník XXXXIX.
2
masthead
V Praze, v sobotu 20. listopadu 1909.
Praha
3
masthead
Číslo 320.
4
article
Na ranni avečerní listy
předplácí se
V Praze v administraci
sa měsic. . . . . . 2 K
na čtvrt lsta . . . . 6 K — k
s dvoji donáškou:
na měsic. . . . .
na čtvrt lota . . . . 7 K Blh
vo fliálkácha
na měsic. . . . . . 2 K 90h
Poštou:
na měslo. . . . . .s
na čtvrt leta . . . . 9 k o0h
s dvoji zásilkou
na měsie.
na tvrt iota : : : i ki
Praha
5
article
Zahraničné ohlasy.
Zahraničné ohlasy.
V poměrech trojspolkových a tím i ve
řeškerých poměrech mezinárodních stále při
bývá zvláštní citlivosti, jež ozývá se podrá
žděně i při událostech na pohled málo vý-
znamných. Od poslední schůze panovnické
na půdě italské v Racconigi stačí již i no-
vinářský článek podřízeného významu, aby
se rozpoutal příval podezření a zrodily se
obavy, což samo o sobě svědčí o nedosta-
tečné vzájemné důvěře nejen snad v kruzích.
stojících opodál diplomatického kutění. Sotva
te jakž takž se utišil poplach, jenž vznik
r nedávné polemiky, o to vedené, jaké sta-
novisko zaujímal ruský ministr zahraničných
záležitostí do provedení záležitosti annekční,
iž opěť rozpoutala se nová vřava pro článek
knížete Svjatopolka Mirského, uveřejněnýv
»Petr. Vědomostech«, jejž jsme svým časem
stručně zaznamenali a jenž se týkal případné
války rusko-německé.
Část novin říšsko-německých zaujala ku
projevu tomu stanovisko, jakoby byla pře-
svědčena, že tlumočil názory rozhodujícíeh
kruhů ruských a jakoby opravdu věřila v
nastávající konflikt, takže petrohradská te-
legraf. agentura byla zmocněna včera pro-
hlásiti, že za knížetem Svjatopolkem Mirským
nikdo nestojí, že »články jeho v ostatním
ruském tisku naprosto nedoznaly pochvaly
a byly jak v ministerstvu zahraničném tak
ve vládních kruzích vůbec co nejrozhodněji
odsouzeny«.
Svjatopolka Mirský
Petr
Svjatopolk Mirský
Racconig
6
article
»Novoje Vremje« již dříve poznamenalo
o obsahu válečné fantasie oné, že je ubohá
a proto se tím více tomu diví, k čemu jí
použili němečtí oficiosové, kteří od některého
času vyličují ruského ministra zahraničných
záležitostí Izvolského jako hlavního vinníka
všelikých nesnází evropských, jako skutečné
nebezpečí pro všeobecný mír, jako člověka
»s dynamitem i v kapsách u vesty«. Opa-
kuje se prý takto tatáž kampaň, jež byla
svého času s úspěchem provedena proti
francouzskému ministru Delcasséovi. Vládní
listy německé prý sice dobře vědí, jaké jsou
názory vlády ruské, přes to však neostýchají
se přinášeti v čele svém články, za křikla-
vým záhlavím »Ruský plán na rozdrcení
Německa«.
Delcassé
Německo
Novoj Vremj
7
article
V Rusku sice právě tak jako všude
jinde ministři nepožívají práva nesesaditel
nosti a časem svým bude prý ovšem vy
střídán i Izvolský; ale, pokračuje petro
hradský list, »Rusko nikdy se nepodčiní ta-
kovému pokoření, aby střídalo neb jmeno
valo své ministry podle povelů sousedníeh
sídelních měst. Všecky úskoky a chytrosti
vládního tisku německého ve směru tomto
dočkají se naprostého nezdaru, a historie
delcasséovská již se nebude opakovati.«
Pokud se tedy týká ruského hlediska ve
příčině článků kníž. Sv. Mirského, byla by
věc dostatečně vyjasněnou, ale nezdá se
tomu tak býti, pokud se týká poměrů středo-
evropských. Tu totiž lze nejen pozorovati, že
vlastní říšsko-německé listy, i ty, jež okázale
stojí po boku svého spojence, nevěří v ne
bezpečí války rusko německé, za to však
dosti srozumitelně ukazují směrem jiným.
Tak mluví na př. známý berlínský Hardenův
týdenník o tom, že již »zejtra« německý spo-
jenec »může se ocitnouti před nezbytností
války na dvě fronty«, kdežto Německo musí
se míti na pozoru, aby nemusilo překročiti
hranice svých povinností (závazků) a nemu-
silo se horlivě zastávati veškerých a to i ta
Mirský
Ruska
Hardenův
Rusko
Německo
8
article
kových zájmů, kteréž jsou v odporu se
zájmy německými.«
Zcela samostatně pohlížejí na válečné
články »Petrohrad. Vědomostí« listy ham-
burské; praví, že žádnému rozumnému člo
věku ani nenapadne, aby jim přikládal ně-
jakého politického významu. Tváří-li se přes
to některé německé časopisy, jakoby braly
články mnichovského Rusa vážně, ne-
chtějí sice jednání to označiti pravým jme
nem, ale se stejným oprávněním by je mohly
přičísti na vrub německé vlády. Není prý
proto pochybnosti o tom, že dotyčným novi-
nám v Německu jde jedině o to, aby vzbu-
dily protiruskou náladu, při čemž se ještě
významně cituje zpráva prof. Schiemanna,
uveřejněná v »Kreuzzeitungu«, že bylo ru-
skému časopisectvu zakázáno: nepřinášeti
po šest měsíců nijakých zpráv o vojenských
opatřeních. Nerozpakujeme se, pokračuji
hamburské listy, takovéto - líčení časopisův
označiti jakožto nanejvýše politováníhodnou
štvanici proti sousedskému státu, s nímž žít
v míru a v přátelství jest naším velmi nale-
bavým zájmem.
Rus
profesor
Schiemann
Petrohrad
Německo
9
article
Náhodou pracují v tomto směru právě
ony časopisy, kteréž se velmi rozhořčují,
když se někde v Německu přičítají zle
úmysly politice anglické. Nechť jest tomu
však jakkoliv, spočívá v podezřívání, jež se
nyní opět proti Rusku provádí taková sou-
stavnost, že by nebylo divu, kdyby i mni-
chovské články kníž. Svjatopolka Mirského
byly prací na zakázku, kdyby tedy šlo o to, na-
býti nového, způsobilého prostředku, zasíti
nedůvěru a svárlivost mezi oběma státy a
odčiniti dohodu, jež se stala svého času ve
vodách finských. Is fecit, cui prodest. Jisto
jest prý, že chování ruské vlády oproti Ně-
mecku v poslední době neposkytuje ani nej-
menšího podnětu k domněnce, že by jí zá-
leželo na tom, aby se ujaly myšlenky mni-
chovského Rusa. Avšak ani v ruské politice
samé neudálo se v poslední době pranie
z čeho by se dalo souditi na jakékoliv ne-
přátelské záměry; postrádá tudíž i novinář-
ská rozprava, jež se snaží způsobiti opáčný
dojem, všelikého základu věcného. Kdo ve
skutečnosti za těmito machinacemi vězí a
čím zájmům se takto má prospěti, netřeba
dle hamburského časopisu blíže označiti.
Svjatopolka Mirský
Rus
Německo
Rusko
10
article
Podobná dvojakost, jako v poměrech
k Rusku dá se stopovati v časopisech středo-
evropských i v poměru k Htalii a ovšem
i k záležitostem balkánským. Kdežto jak
v Italii tak v Německu se vzájemná rozprava
vede se zřením na možnou změnu obou
stranného poměru a zvláště ve věcech ho-
spodářských zcela určitě se mluví o tom, co
Italii tíží v hospodářské politice německéa
jaké případné výhody očekává Italie od sblí
žení s Ruskem, ve vídeňské žurnalistice se
naopak důsledně šiří názor, že mezi Italifa
Ruskem nijaké sblížení se nestalo.
Tak přináší vlašský měsíčník, jenž se
zabývá zaležitostmi zahraničnými, »Italia all'
Eslero« podrobný rozhled o tom, jak by
měl italský průmysl těžiti z nadešlých změn
ve stycích zahraničných. Hlasá soutěz se
středoevropským průmyslem na veškerém
blízkém Východě, a překažení jakéhokoliv
nového nepřímého výboje neb pronikání na
Balkán. Při tom že může Italie spoléhati
nejen na Rusko, ale i na Francii a Angliia
i balkánské státy musí jí býti nápomocny.
Nebude prý dlouho trvati, a ruský hlas
bude opět slyšán na Východě; potom však
žádná italská vláda nedovede udržeti Vlachy
Italia
Vlach
Rusko
Německo
blízký východ
Balkán
Francie
11
article
jako pomocníky germánské, nechať trojspol-
kové smlouvy obsahují jakékoliv klausule.
Toto nové proudění v myslech italských
přiznávají i přísně trojspolkové listy německé,
a snaží se vysvětliti je staletou nechulí
protirakouskou. »Ozývá-li se letos opět větší
hluk,« praví na př. »Köl. Ztg.«, »spočívá
příčina toho hlavně v jistých Němcům ne-
příznivých směrech mimo hranice italskése
vyskytujících, jež to pokládají pro sebe za
výhodné Takověto zahraniční kořistěnía
působení dříve buď vůbec se nevyskytovalo
anebo jen v nepatrné míře. Nyní se však
provádí soustavně a velmi obratně všude
tam, kde možná němectví chopiti za límec.«
Ale ve Vídni se současně hlásá dle in
formace z kruhů diplomatických, že na troj
spolkovém smýšlení italských politiků nena-
stala ani nejmenší změna a že zejmena diplo-
matické pokusy s jiné strany podnikané zů
staly zcela bezvýsledné, takže jim lze nanej-
výše přiznati význam pouhých akademických
rozprav, jež nevyspěly na výši časových zájmů
politických.
Srovnáme li tyto, takřka denně se stří
dající a při každé, byť zdánlivě málo vý
znamné události, opětně a opětně do popředí
se deroucí rozpory názorů a spojované s nimi
zájmy jak politické tak hospodářské, sroz
umíme, proč veřejné mínění se stává až ner-
vosně citlivým a dráždivým a proč protichůdné
směry projevují se již až v podezřívání při
zjevech podobného rázu, jako jest časopise-
cká polemika anebo novinářský článek, který
by jindy a za jiných okolností byl zapadl na
prosto nepovšímnut.
A přece mírumilovná ubezpečování děj
se právě v poslední době hojněji a výrazněji
než kdykoliv dosud!
Němec
Vídeň
12
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 19. listopadu. (Na koho Po-
láci spoléhali?) Když vznikla Slovanská
jednota a s ní otázka, připojí-li se i Poláci ke
společné slovanské parlamentní organisaci, pol
ské listy odpovídaly souhlasně, že o sblížení
polského kola se Slovanskou jednotou nemůž
býti řeči, poněvadž Poláci si nesmějí rozhněvati
německé křesťanské sociály, své osvědčené spo-
jence. Když prof. Glabiňski v srpnu zahájil svou
smiřovací akci, spoléhal na křesťanské sociály
že v nich nalezne nejochotnější pomocníky.
Zklamal se ovšem. Křesťanšti sociálové odmila
ještě rozhodněji, než němečtí liberálové každý
pozadavek Slovanské jednoty, ač by mohl při
vésti poslaneckou sněmovnu opět do pravidel-
ných kolejí „Dzien. Pol.“ ukazuje ve víden
ském dopise na toto jednání křesťanských soci-
álů, jež Poláky tak zklamalo. Kdyby se pr
mezi Němci nalezla podobná prostředkovací sku
pina, jakou jest polské kolo mezi Slovany, kriso
by se odstranila hravě. Křesťanští soeiálové jsou
povoláni, aby hráli mezi Němci tutéž úlobu-
kterou Poláci hrají mezi Slovany, kdyby kře
sťanští sociálové měli tu odvahu a týž cit od-
povědnosti, jako Poláci, místo aby se slepě sto-
tožňovali s německými liberály, zaujali by jako
nejmocnějšť německá skupina na levici totéž
stanovisko, jako Poláei na pravici. Tehdy, ale
jen tehdy byli by Němci přinuceni k ústupkům
a teprve tehdy bylo by možno mluviti o koalici.
Ale ponechávati veškeru práci a časem i celé
odium prostřednictva pouze polskému kolu, je
sice stanovisko výhodné, ale neodpovídá posta-
vení strany, která se nazývá umírněnou a dbalou
o celost státu. Snad — dodává „Dz. Pol.““ —
účinkovalo by lépe, kdyby Poláci otázku posta-
vili jinak a prohlásili: Nebudeme solidarisovati
Polák
profesor
Glabiňski
Pol
Němec
Praha
Slovany
13
article
se Slovanskou jednotou, ale jen s podmínkou
když se křesťansko-sociální strana zřekne soli
dárnosti s německými liberály. Stálo by za po
V Praze, 19. listopadu. (Uherská kri
se.) Ministr Wekerle, vrátiv se ze včerejšího
slyšení u panovníka, oznámil novinářům, že roz
hodnutí nenastalo ani tentokrát. Dr. Wekerle re-
feroval o minulé poradě uherského ministerstva
v níž jednáno o rozřešení krise. Hlavním před
mětem slyšení byla rozprava o korunní radě
která se bude konati ve Vídni počátkem příštího
týdne, a na niž přijedou všichni uherští ministři
V ministerské radě stanoveny, jak už zná
mo, požadavky, od jichž splnění závisí, pře-
vezme-li Wekerlův kabinet opět státní správu.
Wekerle
doktor
Wekerlův
Vídeň
V Praga
14
article
Požadavky ony týkají se především bankovn
otázky. Kabinet Wekerlův jest ochoten pro-
jednati žádost rak.-uh. banku za prodloužení
privilegia a jednati o to s rakouskou vládou, ale
žádá placení zlatem. Také rakouská vlá-
da je ochotna vyjednávati. Ale kdežto uherská
vláda chce privilej banku prodloužiti pouze do
r. 1917, ve kterémžto roce vyprší obchodní
smlouvy s cizími státy, rakouská vláda žádá, aby
se privilej rak.-uher. banku prodloužil až do
r. 1920. O tento termin je dosud spor. Pokud
jde o společná břemena, uherská vláda
uznává, že nutno schváliti všechna společná, již
provedená vydání na vojsko, námořnictvo, n
annexi Bosny atd. Má-li však uherská vláda po-
voliti také další vydání, jež se teprve mají pro-
vésti, zejména zvýšené požadavky pro vojsko
námořnictvo, musí se za to Uhrám dostati něja-
ké náhrady, o niž se může vyjednávati. Jde tu
hlavně o požadavky vojenské, bez nichž
hr. Andrássy se zdráhá zůstati ve vládě. Proti
těmto požadavkům staví se koruna dosud roz-
hodně. Hr. Andrássy klade velkou váhu na to.,
aby vláda mohla jíti do volebního zápasu, jenž
v brzku nastane, s heslem dvouleté vojen-
ské služby, poněvadž toto heslo by jí při-
neslo jistě většinu v novém parlamentě.
Andrássy
Uhry
Hradec
15
article
Vídeňský „Vaterl.“ má za to, že v korunní
radě docílí se již dohody mezi korunou a Ma-
dary, a že hned na to, jakmile panovník schvál
program nové uherské vlády, tato začne vyjed-
návati s vládou rakouskou.
V Praze, 19. listopadu. (Slované ne
smějí do Sarajeva.) Po annexi Bosny a
Hercegoviny deputace vídeňské městské rady
byla návštěvou na slovanském jihu a zajela také
do Sarajeva, kde byla úřady i městem uvítána.
Po Němcích byli v Sarajevě vítáni Maďaři z Pe-
sti. Vznikla myšlenka, aby také deputace Hlav-
ních měst slovanských, Prahy, Lvova a Lublaně
podnikly cestu na jih a vykonaly návštěvu v Sa-
rajevě. Byl v té věci u bosenské zemské vlády
učiněn dotaz, ale odpověď je nepřízniva. Zem-
ská vláda bosenská má za to, že slovanský v
let do Bosny a Sarajeva se na ten čas pro poli-
tieké poměry nedá provésti. Ve slovanské
Bosně a Hercegovině jsou tedy vítání jen hosté
němečtí a maďarští; pro Slovany není tam ješte
místa.
Ze Záhřeba, 16. listopadu. (Chorvaté
kabinetní kancelář.) Tyto dni bylo úřad-
ně vyhlášeno, že panovník na zakročení uherské
vlády zrušil usnesení rumunské pravoslavné sy-
nody, kterýmžto usnesením se rumunským pra-
voslavným duchovním zapovídá podrobiti se roz-
kazu ministra osvěty, hr. Apponye, aby ve ško-
lách náboženství pravoslavnému vyučovali ma-
darsky. V usnesení synodu bylo výslovně uká-
záno, že rozkaz Apponyův se příčí platným do-
sud v Uhrách zákonům státním i církevním. Zru-
šení synodálního usnesení odůvodňuje se tím.
že obsahuje v sobě nevážnost k státní autoritě
a dokonce i neoprávněné vměšování do právní
kus!
Slovan
Němec
Maďar
Chorvat
Ma
Praha
Sarajevo
Bosna a Hercegovina
Lvov
Lublaň
Bosna
Boseň a Hercegovina
Záhřeb
Uhry
16
article
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . za sh
večerni
. . . za 4h
Ve filiálkách na venkovš
ranní císlo . . . . . . . 10 k
večerní
. . . . . . . . ol
lnseráty
plati se hotově napřed
Předplacení a inserty příjimá
administrnce v Marianské ul., u.
Tam nacházeji se těš
redakce. tiakárna a sxpedice
„Národních L.istů“
Rukopisy so novracejí.
17
article
moci státu, ježto ministerské nařízení se týkalo
pouze státních škol. Zdejší vládní noviny přiná-
šejí zprávu, že telegramy koaličních poslanců,
kteří se jménem svých voličů obrátili k panov-
níku s prosbou, aby ráčil naříditi, by se v Chor-
vatsku vládlo opět ústavně, byly kabinetní kan-
celáří poslány chorvatské vládě s nařízením, aby
je bez poznámky vrátila zasílatelům. Telegramy
byly hluboce oddané prosby a nebylo v nich
nijakého provinění proti zákonům. A přece vrá-
ceny. Kdo je odpovědným za toto jednání kabi-
netní kanceláře?
Chor
18
title
Politické zprávy zahraničné.
19
article
V Praze, 19. listopadu
Praha
20
article
Rozprodej ruské země.
»Svět« oznamuje, že americký miliardát
John Morgan, meškající právě v Petrohradé,
koupil pro americkou společnost, kteréž jest
ředitelem, na Urále prostranství 600 000 de-
sjatin za dvacet milionů rublů. Povrch je po-
rostlý panenskými lesy, v lůně země jsou skryty
nevyčerpatelné minerální poklady.
Urozený prodavač vlasti není jmenován.
Z Petrohradu pan John Morgan jede na
Kavkaz, kde chce v kupování pokračovati. Vy-
slovil se, že američtí kapitalisté jsou ochotni
kupovati v Rusku a na Kavkaze statky i prů-
myslové závody, jsouce jisti, že jim vynesou
ohromná procenta.
List viní úřady ze zločinného zanedbávání
povinné pěče, že dovolují takové rozkrádání ná-
rodního bohatství.
Morgan
Petrohrad
Kavkaz
Rusko
21
article
Turecko-bulharský protokol
V nejbližších dnech předmětem debat v bulhar-
ském »národním sobranie« bude lurecko-bulharský
protokol, podepsaný tureckým ministrem Rifatem
pašou a bulharským ministrem Ljapčevem dne 3.
(16.) března 1909.
V 1. článku protokolu Bulharsko se zříká všach
reklamací ohledně č. X. berlinské smlouvy a Tu-
recko zase všech materiálních reklamací ohledně
Bolharska a východní Rumelie ve smyslu čl.3.
petrohradského prolokolu rusko-tureckého, k němuž
po vynechání změně odpovídajícího textu se přidává
text nový: »Bulbarská vláda bude platiti 5% úrok
ze 40 milionů rumelské daně od 22. září 1908 do
ratifikace nového (turecko-bulharského) protokolu.
Č 2. se týká organisace musulmanských obcí
vakufů a zabezpečuje musulmanům jich víru (jméno
sultána jako chalifa stále bude jmenováno ve veřej-
ných modlitbách musulmanů). Zvláštní vakufy, na-
zvané »Muslesua«, vytčeny budou zvláštní komist,
Č ánkem 3 Bilharsko se zavazuje platit rekla-
mace otomanské vlády ohledně poštovní a telegrafní
služby v obnosn 110.000 franků za poštovní znamky
a jiné maleriály.
Článkem 4. Bulbarsko se zavazuje zaplatiti za
majáky, nalezající se na pobřeží Bulharska a vý-
chodní Rumelie 180.307 fr.
V čl. 5. Bulharsko příznává správnost reklamaci
Turecka ohledně sanítární služby i zaplatí Turecku
452.939 grosů (t. j. asi 90.588 franků).
Č. 6. jedná o způsobu placení závazků.
Č. 7. mluví o přímých povinnostech Bulharska
ke společnosti Východních dráh a o závazném za-
placení 40,000.060 franků za zabranou trať (dříve
Bulharsko mohlo ji koupiti za 19, 100.000 franků.
Pozn. red.)
Nejvážnějším je čl. 3. Jím Turecko uznáv
nový politický stav Bulbarska (t. j. jeho
nezávislost).
Bulharsko
Rumelie
Č 2
Č ánko
Turecko
východní dráh
22
article
Anplický boj ústavnt.
Anplický boj ústavnt.
Ministr vyučování Nunciman ve své řeči
v Huliu pronesené vysvětlil povésti o možnosti
nějakého kompromisu mezi vládou a lordy. Mi-
nistr ostře útočil na lordy, vytýkal jim, že si
přisuzují více práv nežli král, což znělo též
jako upozornění koruně. Zároveň pronesl vůdee
oposice Balfour velkou řeč v Manchestru,
dlouho již ohlašovanou. Prohlásil, že zamitnutí
rozpočtu ve smyslu Lansdownovy resoluce, je
Nunciman
Lansdownův
Manchestr
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 17. listopadu 1909.
H. (Bahno společnosti.) Děsné
neproniknutelné drama plavovlasé Pařížanky
stárnoucí, ale ještě neodolatelné svůdnice, po-
dobné květině, která před samým uvadnutím
zazáří naposled ohnivými barvami, odhalilo pro-
past bahna mravní bidy moderní společnosti.
Každý byl ohromen cynickým pozadím tohoto
dramatu, na jehož jevišti vedle skvělé hrdinky
pohybovalo se několik zajímavých osob z nej-
lepších kruhů. I klidný pozorovatel, který
s pyrrhonovskou shovívavosti sleduje slabostia
bědnosti lidské, nemohl ostati klidným při jistých
podrobnostech procesu pl. Steinheilové. Němečt
a naši puritáni ovšem do této propasti bahna
vrhli celou Paříž, ano i celou Francii. Ze zá-
letné paničky, podezřelé z vraždy své matky
a svého manžela, zapletené do nejstrašnější kri-
minální aféry poslední doby, učinili typ Fran-
couzky. Ano, v jejich očich pl. Steinheilová je
asi tak typem Francouzky, jako ctnostná a
přihlouplá Markétka je typem Němky.
Protože ztřeštěná spekulantka života spá-
chala několik malversaci na první burse lásky,
kterou je Paříž a na dobrodružných cestách
své erotiky oetla se až skoro pod nožem guilo-
tiny, musí být francouzská žena mravokárným
pokrylcem potupena. Paní Steinheilová není hor-
ším zjevem svým životem, nežli podobné dámy
z měšťáckých zámožných kruhů, které se dávají
podporovat štědrými ctiteli, aby doplnily roz-
počet své nákladné domácnosti.
Nemůže být též tak význačným zjevem
francouzské literatury jako »Paní Bovaryová«,
ani v nejmodernějším románu, který nezavírá
oči před ničím a řekne všechno, nevystupuje
do popředí kurtisána toho druhu. Zolova »Nana«
je postavou dosti ojedinělou. Ovšem tak naivně
a nepravdivě nelíčí život francouzští »zkaženie
Pařížanka
Fran
Francouzek
Markétka
Němka
Steinheilová
Bovaryová
Zolův
Nana
Praha
Paříž
Francie
24
article
autoři, jako mnozí naši dobří povídkáři, které
mohou čísti slečinky v klášterech, ale jež by
byli necudnými u čtenářů tak vysoké kultury.
jako jsou Francouzové.
Tato Nana republikánské buržoasie, její
ctižádosti a choutkám velkoměstským nestači
ani talent ani měšec jejího prostředního, ne
bohého muže a jež ve své podivuhodné karieře
svůdnické dospěla až k tomu, že se stala Pompa-
dourkou vládce Francie, Felixe I., jak nazýval
bývalého koželuha presidenta Faura pro jeho
suverenské vystupování, zaměstnávala veřejnost
snad více, nežli zasluhovala.
Teď odstoupla do ústraní s jeviště velkého
svého dramatu, snad se objeví na méně vážném
jevišti divadla varietního a úspěch její bude as
mnahem nepatrnější . ..
Po takových pohledech do bahna společ
nosti je čistým, okřívajícím požitkem sáhnout
po knize vznešené, hovořící o svrchovanýeh
ideálech lásky a dobra. Podobné léčivé osvě
žení podává choré duši moderního člověka nej
větší lékař a učitel naší doby, ten, jenž byl též
nazván třináctým apoštolem.
Nové dva spisy hraběte L. N. Tolstého, vy
dané skoro zároveň v českém překladu, *) mají
ráz jeho náboženské, polemické a satirické pro
pagandy posledních let. Mocným a výmluvným
rozhorlením i žíravým posměchem opakuje my
slitel jasnopoljanský své žaloby proti elrkvi
státu, vůbec proti celé společnosti, kterou jak
jeho krajan anarchista kníže Kropotkin vi
zehátralou a bídnou, spočívající na základech
nemravnosti, lži a pověry.
Nikdo neodolá ohromujícímu, podmanivému
dojmu myšlenky Tolstého, i když vás nepře-
svědčí jeho všechny ideje. Autor »Anny Kare-
niny« je geniálním spisovatelem i ve svých
*) Lev N. Tolstoj: Zákon násil! a záko
lásky. Přeložil Ferdinand Kraupner. Nakladate
Hejda a Tuček. — L. N. Tolstoj: Obnova Pekla
Legenda. Přeložil Pavel Hrušovský. Nakladatel týž.
Francouz
Faur
Tolstý
Kropotkin
Kare
N Tolstoj
Kraupner
Nakladate Hejda
Tuček
L N Tolstoj
Pavel Hrušovský
Francie
Felix I
Zákon násil
25
article
traktátech, rozjímáních a výkladech. Je vždy
positivní, železně logický, jeho myšlenka kráč
s nezdolnou silou a jasností i když se zdá, že
obrací do paradoxů.
Tolstoj skoro celou druhou polovici svěho
života věnoval boji proti církvi. Ten, kdo na
psal o nemravnosti, rozdvojení, ubohosti a ne-
rozumu křasťanských národů: »Vzešlo to i tím
že lidé křesťanského světa, přijavší pod názvem
křesťanství učení, lišící se ve svých základech
od pohanství pouze svoji neupřímností a umě
lým vytvořením, velice brzo přestali věřiti v tote
učení a nezaměnili ho žádným jiným« — je nej
nebezpečnějším odpůrcem církve od doby Vol
tairovy.
V přečetných svých spisech od »Zpovědie
a »Mé Náboženství« až k nejnovější satiře »Ob-
nova Pekla« odhalil Tolstoj veškeru náboženskou
a církevní lež. Nestaví se pouze proti Římu.
neboť je několik lžl, které mezi sebou nepřá-
telsky vystupují: katolická, pravoslavná, lule-
ránská a pod. Přisný horlitel odsuzuje též
všechny lži lidského ducha a civilisace, lež vě-
deckou, politickou, uměleckou a všechny ty lži
v podání a zvyku. Lidstvu schází však voditka,
mravního vodítka, vyplývajícího z náboženského
nazírání na svět. *)
Veliký spisovatel, nejmohutnější duch Ruska
muž svatého srdce, byl pro své kacířské učení
odsouzen sv. synodem k nejpotupnějšímu trestu.
Na podnět pověstného zpátečníka, generálního
prokurátora synodu Pobědonosceva byl auto
knih nejhlubší křesťanské lásky: »Spása je v
vás«, »Mé náboženství« a »Evangelia« dán do
klatby a vyobcován z eírkve pravoslavné. »Po-
korní« starci, biskupové a metropolitové, uvalili
na Tolstého pokutu, která byla za dřívějších
let nejstrašnějším potrestáním ohavných zločinců,
zejmena vlastizrádců a usurpatorů, jako byl
Otrepiev a Pugačev. V nynější době takové
*) »Zákon násilí a zákon iásky.« Str. 21.
Tolstoj
Pobědonoscev
Tolstý
Otrepiev
Pugačev
Ob
Řím
Rusko
křesťanství učený
hluboký křesťanský láska
Zákon násilí
26
article
klatby, metané z Říma nebo ze sv. synodu,
vzbuzují jen útrpný úsměv.
Tolstoj je nejen nepřítelem církevních
dogmat, ale i zákonů, ustálených zvyků a pověr
ovládajících lidstvo. Věří v příšti převratu
zkázy. Bude vznícen požár, věští ve své bojovné
knize o násilí a lásce, zničící evropskou civili-
saci. Vše bude zahubeno, celá ta moc, zdánlivě
nezničitelná, strašná, zbudovaná staletími, s
shroutí. Civilisace se přežila, svědomí, křesťanské
se probouzí v lidu, jenž byl v lethargii a ne-
uvědomuje si, že má sílu.
Tolstoj, prorok nového křesťanství, hlásajíeí
lásku, soucit, pokoru, neodpírání zlu, je hroz-
ným, nebezpečným rozsévačem vzpoury proti
všem názorům, myšlenkám a zřízením, jež tvoři
základ společnosti. Moudrý muž radí lidu, aby
se osvobodil od státního zákona tím, že sebe
neupotřebí při jeho vykonávání ani sám pr
sebe, ani pro jiné lidi a že bude považovati
život lidský za více zabezpečený od něho uzná-
vaným zákonem lásky, než zákonem, podporo-
vaným násilím.
Tolstoj
Řím
27
article
Proto Tolstoj káže antimilitarismus, odzbro-
jení, zamezení vraždění mezi národy a kastami
Odporným je mu stav evropského lidstva s jeho
majetkem země, s jeho daněmi, duchovenstvem,
vězením, guillotinami, pevnostmi, děly, dynami-
tem, miliardáři a žebráky.
Všechny tyto hrůzy národů evropských
přičítá Tolstoj nedostatku jakéhokoliv mravníh
principu. Lidé nemohou býti šťastnými ani všem
vymoženostmi práce a vynalezavosti, ani kul-
tura, ani civilisace nespasí lidstvo, zmítan
zlými pudy, vychované ve lži církevni, vědecké
i morální. Dokud člověk nepovznese se kté
čisté výšině nového ideálu, na který ukazuje
prorok z Jasné Poljany, dokud nebude dobrým
a milujícím, nevybředne ze svého bahna mrav-
ního a ze své sociální bídy.
Bez pohnutí nepřečte nikdo hlavu Ix
»Zákonu lásky a zákonu násilí«, kde Tolstoj.
rozváděje slova ovangelistova »já však pravim
Tolstoj
28
article
vám, neprotivte se zbraní« a »kdo udeří tebe
v pravou tvář, nastav jemu také druhou«, mluví
o odstranění války. Uvádí řadu příkladů úžas-
ného sebeobětování vojáků, kteří jako křesťané
odepřeli přisahu a nechtěli být vrahy. Suggestivní
kouzlo spisovatelova vypravování dává těmto
stránkám nezvyklou působivost.
Druhá, nová publikace Tolstého je malá
knížka, bizzarní a satirické vypravování o ob-
nově pekla. Tolstoj v kratochvilné, s humorem
fantasticko-realistickým, připomínajícím pekelné
vise starohollandských malířů, popisuje shro-
máždění v pekelné říši Belzebubově, jemuž, zdree-
nému a odzbrojenému Kristem, přišli čerti z mo-
derního světa s radostnou zprávou, že jeho
čertovské panstvo opět si podrobilo svět. Jsou
zase hřišnlci a opět se plní peklo skřípáním
zubů a úpěním zatracených. A kdo vzkřísil
moc Belzebubovu? Ovšem že především církev!
Tolstý
Tolstoj
Krist
29
article
Lidé se přeli o zázracích a klamech a Belze-
bubův pobočník, bojící se, aby neprohlédli a
nepoznali pravdu, vymyslil »eírkev«. »A když
oni uvěřili v eírkev, upokojil jsem se: poznal
jsem, že jsme zachráněni a že peklo jest ob-
noveno«, liboval si lesklý, černý čert, s křivými
rohy, potřepávající chlupatým ohonem po zemi.
Belzebubovi zřízenci s pravým pekelným
humorem vypravují, jak úspěšně pracovali ve
svých strázných oborech. Jeden čert byl pro
vraždu, jiný pro loupež, další spravoval obor
smilstva, jiní pracovali pro šíření války, vědya
podávali Veličenstvu podsvět své referáty. Vy-
střídali se všichni: dábel technických zdokona-
lení, dělby práce, komunikací, tisku, umění, kul-
tury, vychování, feminismu, dobročinnosti, so-
cialismu. Ohromným svým smíchem zahrnuje
všechno. Ve veškerém lidském konání odhaluje
čertovinu. A groteskní, sarkastická legenda
Obnova »pekla«, končí vítězoslavným infer-
nálním kankánem, který zahájili dábel církva
dabel vědy-
Belz