Románová přiloha „Národnich Listů“ k číslu II. ze dne II. ledna 1905.

= Velké podvody s pojišťováním na život měly v zápětí zatčení jedenácti osob, z nichž jeden, La- combe, jest lékař, dva Le Prevost a Hureau bankéři. ostatní nak drobní továrníci, řemeslníci a obchodní agenti. Obchodník s obrazy Jules Frager zdá se býti hlavním původcem těchto daleko široko rozvětvených podvodů. Taškářské družstvo operovalo tím způso- bem, že dalo osoby na smrt nemocné pojistit a při lékařském ohledání dovedlo nastrčit na místě těchto kandidátů smrti lidi zcela zdravé, tak že pojišťovací společnosti bez okolků na pojištění přistoupily. Jest patrno, že při takovýchto manipulacích museli býti zúčastněni též úřadníci pojišťoven, poněvadž hlásí-li se někdo o pojištění, konají se vždycky velmi be- dlivá pátrání po osobnosti kandidátově. V tomto případě byla prý učiněna již zajímavá odhaleni, jež povedou k dalšímu zatýkání a sice mezi úřadnictvem poškozených společností. Mimo to však při pátrání přišlo se na stopu ještě jiným dosud neobjeveným šmejdům tohoto druhu, tak že lze očekávati ještě jiná překvapení. Existujeť patrně celá společnost, skládající se z osob různých společenských tříd, jež výnosné to řemeslo po dlouhou dobu provozovala. Podvody s pojišťováním na život, jichž se dopustily osoby dosud zatčené, páčí se jen za rok 1904 na čtvrt millionu franků. Mimo to byly zahájeny jiné »operace« v sumě 800.000 fr. Poškozené společnosti jsou vesměs ústavy druhého řádu, poněvadž šejdířům u největších společností kontrola zdála se bezpo- chyby příliš přísná. Mezi šejdíři nalezá se mnoho zámožných a dosud velmi vážených lidí, jakož i ja- kási paní Garraudeová, jež v Mentonu pečovala o pojištění souchotinářů, kteří se léčili na Rivieře.

= Tragický osud mecenáše. Z Milána se ozna- muje: Inženýr Giulio Pisa, jenž při posledních vol- bách do parlamentu byl kandidátem strany radikální, podnikl těchto dnů projíždku, aby zkusil mladého koně. Na kočárku byl kromě něho ještě jeho kočí. Pojednou se kůň splašil a oba velmi prudce vyho zeni z povozu. Kdežto kočí vyvázl toliko s lehkými odřeninami, rozbil si Giulio Pisa lebku a utrpěl těžké otřesení mozku. Byl dopraven do nemocnice, kterou sám byl vystavěl, kdež brzy potom zemřel. Giulio Pisa, bratr senátora Pisy, byl jedním z nejbohatších a nejváženějších občanů milánských. Šlechtic v pra- vém toho slova smyslu, byl pro svoji vskutku kní- žecí štědrost oblíben i u politických protivníků. Město Milán jest mu povinno značnými díky. Přispíval, aniž počítal vždy nové sumy na dobročinné podniky. Jakožto podporovatel mladých umělců byl znám da- leko za hranicemi Italie. Ne jeden malíř a sochař jenž svůj talent nemohl uplatnit, děkuje mu za štěstí života. Giulio Pisa byl také spisovatelsky činný. Na- psal cennou monografii o lombardském malíři Tran- quillu Cremonovi a vydal pod titulem »Amore Orien- tale« sbírku milostných písní orientálských. Díla svoje v bohatě illustrovaných vydáních dával roz- dávat svým přátelům. Celý Milán truchlí nad smrtí tohoto štědrého dobrodince. = První jihoafrický diamant. Z Kimberleve v jižní Africe dochází zpráva o úmrtí mr. Johna O'Reil- lya, jenž nalezl první diamant na území, kde nyní těží de Beers Company. Roku 1867 nalezl synek jakéhos hollandského farmáře kámen neobyčejné čistotya záře, jenž se náhodou dostal do rukou O'Reillyovi.

Poznal ihned cenu kamene a ačkoli se mu skorem všichni pro to vysmáli, dostalo se mu zadostiučinění, že dva nejčelnější tehdejší mineralogové názor zeho potvrdili. O'Reilly byl až do své smrti obchodníkem a nezanechal velkého jmění; z ohromného jmění, jež diamantový průmysl vynesl jednotlivcům, neměl ni- jakého poduu. — Vražda nemluvněts. Z Mount Vernonu, N. Y. se oznamuje: Když paní D. S. Valentinová, manžeika aldermana ze sedmé wardy v Yonkers, procházei se onehdy odpoledne ve zdejším sadu, nalezla tělíčko nemluvňátka, jež dle patrných příznaků bylo uškr- ceno; děťátko bylo nanejvýš tři měsíce staré, leželo v křovinácn Belmont parku, blíže trati Empire City Malá mrtvola, jež byla ženského pohlaví, byla oděna v hedvábí a vůbec drahocenné šatečky a mohlo ne- výše uplynouti 20 hodin od té doby, kdy nastal její skon. O nálezu byla ihned zpravena policie a korone Weisendanger jest přesvědčen, že v případě tomto jde o násilnou smrt. Na krčku a za ušima byly zře- telny stopy prstů vrahových. Policie nemá dosud nej- menší stopy po pachateli.

= Nový mořský had. Z Malty se oznamuje: Velký poplach mezi zdejším rybářstvem vzbudila zpráva velitele parníku „Gleneagles“, G. B. Carachia, jenž těchto dnů oznámil, že ráno o 7. hod., když vypiul do velkého přístavu, zpozoroval neobyčejně značný počet pliskavic, což se mu zdálo nanejvýš nápadno proto, že tito živočichové se poblíž ostrova ještě nikdy nevyskytii v tak značném množství. Komandant Ca- rachi pluje dále k Hozo, zpozoroval poblíže tvrze Mlad- dalena, as půl míle od břehu, tři obrovské obludy, jaké dosud jakživ nebyl viděl. Poněvadž se obludy odvážiiy zcela blízko k lodi, mohly býti dosti přesně pozoro- vány. Kapitán Carachi udává, že zvířata byla na hřbetě zcela černá, kvapné, úsilovné jejich pohyby, jimiž plula ku předu, podobaly prý se pohybům pli- skavic. Podle pozorování a odhadů, jež mohl vykonat. páčí délku těchto oblud as na šedesát stop. Přítomnost pliskavic ve velkém přístavu vysvětluje okolností, že se tam bezpochyby uchýlily, aby se vyhnuly možnému pronásledování oblud. Následkem zprávy Čarachiovy, že by oněm obrovským, podle všeho velmi smělým obludám bylo zcela snadno, překotit i větší lodi a tak ohroziti lidské životy, byla ihned vydána veřejná vý- straha, aby si rybáři na svých výpravách počínal s největší opatrností

Různé zprávy, Zemřelí v Praze. Dne 2. ledna 1904: Dittmann z Vendevillu Albrecht, c. a k. plukovník, 82 roky, 533—II. Langová Flora, manželka obchodníka, 50 roků, čp. 1778—II Markova Josefa, dcera krejčího, 19 roků, čp. 423—II. Merhautová Růžena, manželka truhláře, 22 roky, čp. 1162—II. Štefanová Antonie, vdova po kamenníku, 55 roků, čp. 1365—II. Schleichert Hynek, pokrývač, 65 roků, čp. 178—II. Sakulínová Magdaiena, manželka natěračského pomocníka, 59 roků, čp. 480—III. Hyan Josef, úřadník potrav. daně, 60 roků, čp. 340—VIl. Hüttich Antonin, rytec, 30 roků, čp. 288—VII. Rytí Josef, jirchář, 56 roků, čp. 450—VIII. Stibůrková Marie, vdova, 72 roky, čp. 109—VIII. — V nemoc- nici Alžbětinek: Svobodová Johanna, vdova po nádenníku, 71 r. — U Milosrdných bratří: Henrych František, dělník, 54 roky. — U Milo- srdných sester: Hodinář Jan, obuvník, 73 roky. Kerhartova Alžběta 14 roků. — V c. k. všeobecné nemocnici: Aubrechtová Genoféfa, žena kováře, 43 roky. Burián Alois, soustružník, 46 roků. Hamá- čková Anna, manželka krejčího, 42 roky. Kožený Josef, úřadní sluha, 45 roků. Včelák Josef, jednatel 70 roků.

Dne 3. ledna 1905: Reichl František, klem- píř, 68 roků, 645—II. Šťastná Marie, choť lékárníka; 44 roky, 1334—II. Richter Edvard, MUDr., cís. rada, 75 roků, 1464—VII. Dundrova Marie, dcera dělníka, rok, 618—VII. Pták Čeněk, syn soustružníka, 212 roku, 620—VII. Jakubička Bořivoj, syn úřadníka, 3/4 r., 729—VII. — U Alžbětinek: Horákova Františka, dcera učitele, 57 roků. — U Milosrdných se- ster: Brožová Marie, žena kočího, 37 roků. Čadilová Anastasie, vdova po dělníku, 81 1ok. Holá Kateřina, vdova po dělníku, 78 roků. Jelínkova Antonie, dělnice, 18 roků. Krováčková Marie, vdova po pekaři, 83 roky. Tafak František, nádenník, 75 roků. Tichý Josef, obuvník, 69 roků. — V městském chorobinci: Gottwald Josef, chovanec, 45 roků. Poštokka Karei, chovanec, 22 roky. — Ve všeobecné nemoc- nici: Květ Jan, hlídač dráhy, 69 roků. Melicharová Anna, vdova po cihláři, 75 roků. Severýn Antonin, hostinský. 36 roků. Schlachtová Anna, vdova po děl- níku, 34 roky Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. O 3. hod odpol. Ve středu 11. ledna. Čerta Káč a. Opera o třech dějstvích. Složil dr. Antonín Dvořák. S textem od Adolfa Weniga. Dirigent Moric Anger. Režisér Robert Polák. 83. hra v předpl. Ve středu 11. ledna. (3. čtvrtka.) Chlapík Crichton. Fantasie o 4 dějstvích. Anglicky napsal J. M Barrie. Přeložil Karel Mušek. Režisér Karel Mušek Konec o 10. hod. Začátek o 7. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 7. hod. Ve středu 11. ledna. Ve prospěch pí. Antonie Košnerovy. Pohostinská hra slečny M. Krečmarové. — Po prvé Kupec benátský. Drama o 5 jedn. Napsal W. Shakespeare. Přel, J. J. Kolár. Režii má V. Spurný.

Svandovo divadlo na Smíchově. Začátek o 7. hod. Ve středu 11. ledna. Ve prospěch p. Jaroslava Sedláčka. Medové měsíce. (Libánky. Veselohra o 2 jedn. Napsal M. A. Dejski. Přeložil Aug. Spáčil. Režisér Jan Kubík. Černý Petr. Veselohra o 1 jedn. Napsa! Venkryl. Režisér Jan Kubík. na Král.

Pištěkovo lidové divadlo vnahradech. V středu 11. ledna. Začátek o 7. hod. Lidové představení při malých cenách. Po 48 Pražské švadlenky. Fraška se zpěvy o 5 jedn. Hudbu i slova napsal O. Faster.

Než skončila má návštěva v Harlevi, stali jsme se s vévodou dobrými přáteli, ačkoliv postrádá osobního půvabu neb oné lehkosti vtipu, již má Antony; je pří- jemným společníkem a vymyká se všednímu rázu mladých mužů. Slíbil mi při loučení, že bude uvažovati o mých slovech a pokusí se provésti něco se svým životem, aby si zasloužil mé dobré mínění. »Přijďte k nám, kdykoliv budete osamělá, milé dítě,« pravila má krásná hostitelka, když jsme se loučily. »Jsme rádi, když vás zde máme a nesmíte stále sníti doma zcela o samotě.« Na automobil byly příliš špatné cesty, proto jsem jela zpět do Ledstonu ve své victorii. Byl nádherný mra- zivý den, jedenáctého prosince. Cosi ve vzduchu povzná- šelo mou náladu. Cítila jsem, že bych mohla říci mr. Budgeovi, kdyby zde byl se mnou, že mládnu! První mou starostí, jak přijdu domů, bude, že přeměním svůj boudoir. Augustus mne zásobil dostatečně penězi a krom toho mohu míti jakékoliv účty, dle libosti. Myšlenka tato uvedla mi na paměť onen účet, jejž jsem posledně chtěl udělati. — 244 —

Kapitola III.

Telegra m. a barev a rozmilých motýlků. A pozorovali stíny na stro- mech a naslouchali různému šveholu ptačího zpěvu. A měli hlad a s chutí snědli svůj chléb s mlékem. A každá husa jim byla labuti a každičký okamžik pln radosti, neboť si říkali: »Něco slavného také mne očekává na tomto slavném světě!« Zasmála jsem se tiše; připadalo mi to tak pravdi- vým a tak dávným. Mr. Budge se na mne díval — tvář jeho byla vážná a zmatená. »Dítě,« pravil, »je mi teskno, když vás slyším takto mluviti. Ujišťuji vás, že já, jemuž jest opravdu padesát, dosud se těším ze všech těch věcí, o nichž vy tvrdíte, že jen nejrannější mládí je dovede oceniti.« »Pak jsme si zaměnili místa!« odvětila jsem lehce »a pozoruji, že lady Tilchestrová se chystá odebrati se na lůžko. To jest rozkošné místo, kde jak padesátiletí tak patnáctiletí mohou požívati zapomenutí — dobrou noc tedy!« A usmála jsem se na něho přes rameno, kráčejíc ke dveřím. Druhého dne jsem šla po kostele na procházku s vévodou. Dodržel svůj slib a nenudil mne. Pojednávali jsme o všemožných věcech, samých abstraktních a někte- rých dosti zajímavých. Osobnost jsme nechali stranou. Konečně řekl: »Až do počátku devatenáctého století pokračovalo vše postupně. Lidé mohli pohlížeti již na sto let ku předu a říci s jakousi jistotou, co se asi stane. Avšak od těch dob jde vše horempádem, že nikdo nemůže prorokovatil Až za pět set let budeme nejspíše bídnou republikou, zřízenou z trosek starého řádu a Američané budou náro- dem aristokratickým s králem.« „Lodová kra.