V Praze, ve středu dne II. ledna.

K číslu ll. čislo v Praze za 2n a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách

NAh na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

SII Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo3. a expedice.

Válka. Stesseljova rodina. Z Tokia, 11. ledna. Rodina generála Stes selja odjede dnes do Nag a s a ki. Spousta granátů. Z Port Arturu, 11. ledna. (»Daily Mail«. Ode dne, kdy dobyt byl pahrbek 203metrový vrhli Japonci na pevnost 4000 granátů. Další ruská mobilisace. Z Petrohradu, 11. ledna. (»Zeit.«) V mo- bilisaci horlivé se pokračuje. Čtvrtý armádní sbor, jemuž velí generallieutenant M a sl ov, plným počtem již dostih! Mukdenu. Třetí a čtvrtá střelecká brigáda se dopravuje. Z rozkazu ca- rova mobilisuje se právě 100.000 mužů. Z do- plňovacích okresů každého pluku, který se na- chází ve východní Asii, postaví se zálo ž n prapor, který je určen k doplňování mezer příslušných pluků. Záložní prapory tyto, čítající po 1000 mužích, pošlou se do východní Asie. Celkem do konce března obdrž Kuropatkin posilu 200.000 mužu. Z mandžurského bojiště. Z Petrohradu, 11. ledna. (»Zeit«.) Na řece Ša pozoruje se stupňovaná čin- nost Rusů, z čehož se soudí, že záhy dojde k důležitým bojů m. Rusové shromažďují proti levému křídlu japonskému veliké posilv.

Do zajeti! Z Paříže, 10. ledna. Na 1000 ruských zra- něných přibylo do Dálného z Port Arturu a bu- dou zde v nemocnicích japonských opatrováni. Z hlavního stanu třetí japonské armády se ozna- muje, že první kolona válečných zajatců přibyla do Charlingstunu. Nejdříve jely čtyři vozy. v nichž nalezali se důstojníci generálního štábu kteří volili raději zajetí než návrat do Ruska všichni dle kapitulačních podmínek mají kordy Za nimi šli důstojníci jednotlivých oddílů vojen- ských, pak sledovaly tyto. Na tvářích vojínů pa- trny jsou stopy přestálého utrpení. Důstojníci byli dobře oděni, nikoliv však prostí vojáci, kteří měli uniformy tak roztrhané, že bylo jim viděti nahé tělo; boty většinou měli rozbitéa dobrá polovice měla nohy ovázány hadry. Ruští vojáci zdáli se z prvu zvědavostí Japonca býti nemile dotčeni, neboť tito prohlíželi si je jako dravou zvěř, namnoze s výrazem patrné ple- menné zášti. Bylo však také dosti případů, kdy ze špalíru japonského podávány Rusům cigarety a potraviny a že vysílenému vojáku odňaty Ja- ponci jeho věci a neseny za ním. Důstojníky ruské nemile překvapilo, že špalír Japonců byl dvouřadový a že zatím, co první řada vzdávala česť, druhá měla zbraň u nohy, čekajíc možnost nějaké výtržnosti. Nestalo se však ničeho. Tak první toto oddělení odešlo do zajetí. („Echo de Paris“.)

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Akce barona Gautsche. Z Vídně, 11. ledna. Ministerský předseda bar. Gautsch ukončí dnes porady s po- slanci. Je však možno, že se zástupci klubů sněmovních vejde ještě ve styk před samým sestoupením se říšské rady. Jak se dovídáme, bude prvním úkolem této provést a skoncovat akci, která zahájena byla ještě kabinetem Kör- brovým, k úlevě zemědělské tísně. Ale nepravdivou je zpráva »N. Fr. Presse«, také »Nár. Listy« včera ráno reprodukovaná, jako by kabinet bar. Gautsche prostě byl přijal osnovu Körbrovu a Koslovu — která byl v rozpočtovém výboru, pokud se týká refundací přes 15 millionů velkou většinou zamítnuta — za svou vlastní a trval na nezměněném jej přijetí. Nové ministerské kombinace. Z Vídně, 11. ledna. Včerejší »Reichs- post« kandiduje jako příštího minister- ského předsedu vídeňského purkmistra dra. Luegra, o kterém píše, že byl by stejně dobrým katolikem jako Rakušanem.

Na zdejší burse byla včera rozšířena nová ministerská lista. Neměla nového minister- ského předsedu, nýbrž měla několík mini- strů parlamentních, zvláště považuje se — nikoli pouze v kruzích bursovních a fi- nančních — nýbrž také politických za pravdě- podobné, že po první kampani režimu Gaut- schova odejde z kabinetu ministr dr. Ko sel a že bude nahražen buď čelným úřadníkem neb poslancem.

Gautsch a Poláci.

Z Vídně, 11. ledna. Vzhledem na ohlášku předsedy kola polského hr. Dzieduszy- ckého, že Poláci nového ministerského před- sedu budou naprosto podporovat, varuji »Slowo Polskie« a »KuryrLwowskie velmi důtklivě polský klub, aby v té podpoře nešel tuze daleko! Klub nechť prý naléhá na uskutečnění slibů Körbrových. »Dziennik Polski« dovídá se z hodnověrného prý pra- mene, že styk bar. Gautsche s vůdci polskými spočívá na vzájemné důvěře. Oprava živnostenského řádu. Z Vídně, 11. ledna. Poslanec dr. Weiss- kirchner sdělil na schůzi voličské ve čtvrti Josefské, že byl zmocněn bar. Gautschem k prohlášení, dle kterého vláda hned počátkem nového zasedání podá poslanecké sněmovně osnovu reformy živnostenského řádu. Nový místodržitel v Dalmacii. Z Vídně, 11. ledna. Místodržitel dalmatský svob. pán Handel sem přijel. Považujes za pravděpodobné, že vrátí se do Zadru jen již jako propuštěný a přesazený do Lince. Z Vídně, 11. ledna. Ve zdejších úřadni- ckých kruzích se proslýchá, že novým místo- držitelem dalmatským nebude jmenován úřadník a že opět sloučena bude vrchní správa politická s vojenskou. Novým mí- stodržitelem stane se generálmajor, jehož jméno se dosud tají.

FEUILLETON. Paháca....

Pak silná rána rozlehla se, tak jako pád těžkého těla na podlahu.

Malá, bílá postýlka, s modrou síťkovanou mřížkou. Na bělostných poduškách, obtočena bílým šatem, leží rozpálená hlavička dítěte. Na stole po různu rozestaveny polovyprázd- něné láhvičky s léky, koflíčky, lžička, talířek s nedotknutými dušenými jablíčky a teploměr Blízko lůžka malá stolička a na ní nádobka s ledem. Těžká, dusivá atmosféra. V pokoji se šeří. Venku své zoufalé škály zpívá meluzina,a vločky sněhové divoce krouží kolem oken v blud- ném reji. Odkudsi z hořejšího patra zaléhají sem občas dušené, kvílivé tóny klavíru. Chvílemi ticho. Jen hodiny jednotvárně tikají. Ve velkém křesle, nedaleko lůžka, sed mladá žena, matka dítěte. Sedí nehnutě a zdálo by se, že dřímá, kdyby její hnědé vlhké oči nebyly dokořán otevřeny a ztrnule upjaty k jed- nomu bodu. Služka potichu vchází, zahalená černým sa lupem, na němž se třpytí tající sníh. Přináší láh vičku s novým lékem a staví ji na stůl. — Mám rozsvítit? — Ne. On spí, teď dřímá, není třeba bu diti jej. Služka tiše odejde. Jak těžce, sípavě dýchá! Ale spí, spí. Snad — snad předce ... ne, co že pravil lékař? Na všecko že mám býti připravena! Ach, ne,to není možno, on se mýlí — jistě se mýlí... byly už případy .. Mozek není schopen souvislé myšlénky. Jde na ni dřímota — pět nocí probděla .. . Ale ona nesmí spáti, ne — vydrží to, vydrží...

Hodiny, tik - tik - tik - tik..., cepy — pole — rybník — lesy— Laďoušek se prohání po louce... Kam to zaběhl? Ládičku!... Hle, kde je? — ó, bože, tam na té vysoké skále — naklání se — vždyť spadne, spadne — již padá . dítě !. Prudce sebou trhla a procitla. Jak je umdlená! Málem byla by usnula, však již to přešlo. On spí, dosud spí .. Zírá strnule do prázdna. Však co to? Na bílých dveřích, vedoucíeh z pokoje, visí jakési tělo! A již chvíli tam visí, cítí jeho přítomnost, ale nepovšimla si ho dosud. Vypadá to jako Ladíčkův paňáca, kterého mu nedávno přinesl Mikuláš. Ano, je to on, s modrou, špičatou čepičkou a pruhovaným spodky, tak jak si s ním dítě ještě před týdnem hrálo, krátce před tím, než ulehlo. Však proč pak není již přibit na svém dřevěném špalíčku a nemá v rukou plechové poklíčky? Ne, přece to není on, je velký, jako desetiletý hoch, a je živý. Ano, visí nehybně na dveřích, ale je živý! Cítí dobře, jak po očku na ni pohlíží. Zmocňuje se jí strach. Proč tam visí? Ale vždyť to přece není možno, snad se jí to pouze zdá — snad usnula .. Sahá si na čelo. Ne, nespí přece, má oči otevřené a rozeznává určitě všecky předměty kolem sebe. Zde nádoba s ledem — tam postýlka, a před ní stůl s lahvičkami napolo vyprázdněnými a jednou plnou, ještě nenačatou — lžička, koflí- ček, talířek s jablky — a tam na stojanu bronzové hodiny z její výbavy — ukazují právě tři čtvrti na sedmou. Tedy vskutku nespí, nespí. A paňáca dosud nehybně visí na dveřích. Pojednou zadrnčel zvonek. Ne, nebyl to zvonek, to bylo jakési hvízdnutí, jako výstražný signál, nějaké tajemné znamení — pak rána, jak

bouchnutí dveřmi a v témže okamžiku paňáca rovnýma nohama seskočil se dveří a zvedaje své neohebné dřevěné nožky, hopkuje přímo k ní. O, bože, co se to jen děje! Úzkostlivý pot vyvstává jí na čele. Paňáca stojí před ní a chechtá se. Slyší jeho ostrý, jizlivý smích, který ji bodá do duše. Chce povstati a odehnati vetřelce, ale údy její jsou ztuhlé a nehybné. Paňáca znovu se rozchechtal. — Nepohneš sebou dříve, dokud ti nedo- volím!.... Che, che, che — chi, chi, chi . .. Je zoufalá. Zdá se jí, že někdo volá ji jménem, ale nemůže rozeznati, kdo by to byla odkud přichází hlas. Paňáca náhle napolo se od ní odvrátil, na- táhl ruku a ukázal na hodiny. Je za pět minut sedm — vidí to zřetelně. — Ještě pět minut — hovoří děmon a znovu příšerně se zachechtá. — Už nyní tušíš as, že nepřišel jsem k tobě, ale že jdu si pro něho — ukazuje na postýlku. — Jsem vskutku paňáca — jeho paňáca. Všichni jste myslili, že jsem mrtvou loutkou... che, che, che ... Od té chvíle, co jsem vnikl k vám, Laďoušek začal churavěti — což ti to nebylo nápadno? Jste, lidé vůbec slepí, vůči jistým věcem a nejlepší rozum váš, často vás klame ... che, che, cha, cha, cha... Pět minut ještě — pravím, a pak odnesu tvého Ladíčka... Znovu se rozchechtal. Vzkřikla hrůzou. Pojednou bylo jí vše tak neskonale jasné... ach, ten paňáca, nešťastný paňáca !.. Zdálo se jí, že se řítí kamsi do hlubiny. Zmizel pokoj, zmizel paňáca. Onen hlas, který prve ji volal, zaslechla opět, ale již jen jako z ohromné dálky