Ročník XXXXIX.

V Praze, ve čtvrtek 30. září 1909.

Číslo 270.

Na ranni avečerní listy předplácí se V Praze v administrani- na měsie. . . . . na čtvrt leta . . . . 6 K — h s dvojí donáškou na Ftyrtjeta . . . . 7 K eln ve fliálkách na měsíc. . . . . . 2 K 00 h na měsle. . . . . . B F nu čtvrt jota . . . . 9 K 60h s dvoji zásilkee a měsie nk čtvrt lota Německý vzdor dovršen! Není bez hlubšího dějinného významu na pohled náhodná ta současnost kritického napjetí situace v Čechách a v Uhrách;a je-li dnes, jak se podobá, rozhodujícím stát- níkům vídeňským z obou těch současných krisí nevolno a úzko, odpykávají jen staré hříchy své, od jakživa Slovanům nepříznivé. ba mnohdy až krutě nepřátelské politiky. Všechny ty dnešní povážlivé zmatky v Uhrách jako v Čechách mají jeden a týž původ i společný kořen ve více než čtyřicetiletém vydání nás Slovanův zdejších ve psí hege- monii německé, uherských Slovanův pak hegemonii maďarské. — Od onoho dne neblahého po bitvě králohradecké, kdy roz- hodnuto se pro rozdělení říše na »polovinu« maďarskou a německou. bylo u nás všem myslícím lidem jasno, jaké přeosudné následky tento dualismus, tato installace dvojí nezřízené nad vlády, zde Němcův, tamo Maďarův, nad většinou probouzejících se k sebevědomí ná- rodův slovanských nezbytně bude míti ča- sem v zápětí. Palacký, Rieger, Sladkovský. Julius i Eduard Grégr, všichni, všichni — tehda varovali hlasitě a co nejdůtklivěji slo- vem i pérem rozhodující kruhy před kata strofálními následky, které se v budoucnosti logicky zrodí z této Slovanstvu nepřátelské politiky.

Všickni předvídali, že nebude za na stalého odtud útisku a potlačování nás Čechů a Jihoslovanů v Rakousku nikdy klidu a štěstí, ale jen věčné hoře, nepokoj a zmatek — a že máti Austrie vychová si na těch svých zhýčkaných, protežovaných a fa- vorisovaných hegemonech něme- cko-centralistických jako maďar- ských — miláčky a mazánky, kteří časem počnou ji opičí její lásku odplácet rostoucí zpupností a vyděračným terrorem, choutkami separatistickými i odstředivými, bezohlednosti a svéhlavostí, až jí z toho hlava sešediví. Dnes, po čtyřiceti letech, mohou vídeňští rozhodující kruhové rozjímati o věštecké pravdě těch předpovědí našich českých, ovšem že oslyšených a zhrzených varovatelův. Dnes jim hrají v Pešti vypasení hegemoné maďaršt a v Praze vyhýčkaní hegemoné němečtí, až jim z toho v uších brní.- Nikdo neví dnes ve Vídni, kterak zdárně rozřešiti krisi maďarskou a rovné nikdo tam neví, čeho počiti s akutní krisí českou, na jejímž rozřešení neb nerozhodnutí závisí osud netoliko parlamentu vídeňského a nynějšího kabinetu, nýbrž osud celé další vnitřní politiky cislajtánské vůbec.

»Sněm český musí se státi dělným, za každou cenu dělným! Musi to jíti!« volali a zapřísahali Bienerthovi oficiosové úzkostně i důrazně po kolik neděl z Vídně do Čech, uvádějíce německým obstrukčníkům na mysl neblahé a dalekosáhlé následky, jež by další jejich maření činnosti sněmu království českého mělo pro budouenost říšské rady. pro vládu, stát i zemi. Stavěli jim na oči. kterak bez příměří v Čechách nebude žád- ného příměří mezi Slovany a Němci na radě říšské, alébrž vzplane tam boj ještě tužší než trval dosud, dávali jim na rozum, kterak tím utrpí nezbytně parlamentarismus cen- trální, bude li podvázána sněmovní činnost nejdůležitější země rakouské, kterak nadejde éra bezparlamentní, vláda § 14., slovem počasný prý absolutismus »a to z ro v na

v době, kdy krise uherská tak se přiostřila, že je zapotřebí postaviti zde protiváhu svorného parlamentu rakou- ského proti parlamentu uherskému« atd. Němečtí politikové zdejší pak dobře věděli, co podstatného vězí za tímto úzkostným voláním Bienerthových oficiosů. Věděli, v jaké tísni finanění ocitlo se hospodářství státn i zemské, věděli, jaké ohromné požadavky činí správa vojenská a jakých ohromných sum potřebuje rakouský ministr financí pro nejbližší budoucnost — to vše jim bylo úplně známo: ale jak sobě nicméně vedli a vedou? Místo aby byli poodložili své monstrosní po- žadavky a dopřáli ubohému sněmu krá- lovství českého, by opatřil nejnut- nější a nejvážnější potřeby země české, bartusili na vládu Bienerthovu, a by vrhla do tohoto sněmu dračí setbu svých Němcům vyhovují- cích předloh, směřujících ku národnostnímu rozdvojení ve- škeré státní i zemské správy v Čechách.

Vláda Bienerthova pak — žel, že mu- síme doložit: za trpné assistence dvou Čechův! — této zpupné choutce svým miláčkům a zbýčkancům vskutku ne- rozumně vyhověla! — Zač nás měla, že troufala si toho učinit v naději, že nicméně my Čechové a velkostatkáři i po tomto po- líčku zůstaneme trpělivými beránky a uvolíme se o nich jednati hned v tomto krátkém zasedání sněmu českého. Vzpouzel a vzpíral se tomu požadavku český cit, ale poslanci čeští nicméně většinou projevili ochotu kousnouti pro ten »boží mír« do trpké té kdoule a přikázati jak tyto krušné pro nás návrhy vládní tak i přímo pohor- šlivé návrhy německých parcelářů zvláštní sněmovní komisi, ale za podmínkou, že bu dou jí současně přikázány a v ní projednány též návrhy naše, že pak nebude zvolena jen tato jediná komise, nýbrž ještě asi pět obvyk- lých komisí ostatních pro vyří zení nejpilnějších důležitostí hospodářských a kulturních o by- vatelstva, rovněž pak že bude zvolen nový zemský výbor, poněvadž v ny nějším zasedají i — neposlanci.

Méně již jsme věru pro uhájení důsto nosti sněmu království českého a pro opa- tření neodkladných potřeb zemských žádati nemohli. Ale jak sobě vedli vyhýčkaní němečti obstrukčníci? Vše to jim nestačilo, vše t jim bylo málo za upuštění od své frivolní, vlastiškůdné, neomluvitelné obstrukce. Poža- dovali jiné výpalné. Požadovali, aby neusta- vený sněm zůstal neustaven, zemský výbor neobnoven a všechny potřeby a důležilosti země odročeny, nevyřízeny, ale aby se jedině a výhradně jednalo jen o jejich německo-nacionálních návrzích a stejnozrnných před- lohách vládních v jediné perma- nentní komisi, jíž by určili ku práci několikanedělní lhůtu, do které by sněm český byl poslán na ferie. K ničemu jinému neměl býti sněm český na živu než jedině k vyplnění pretensí ně- mecké menšiny v zemi: tak zněla neslý- chaná podmínka arogance německých ob strukčních poslanců od počátku a ž do včíra, kdy sbromáždili se k de

finitivnímu odmrštění našich rovně skrovných jako správ- ných proposic. Nějakou hodinu před valnou schůzí svou ještě naléhali svým Ep- pingrem na našince, abychom couvli a pod- robili se chabě jejich diktátu. Když však toho p. dr. Eppinger nedo- sáhl, alébrž zvěděl od dra. Škardy, že čeští poslanci na tomto svém krajně skrovném stanovisku nezvratně trvají a setrvají, tu včera němečtí obstrukčníci přetrhli niť všeho dalšího vyjednávání naprostým odmít nutím posledních nabídek naší umírně- nosti, svádějíce, jak se od noblesy jejich dalo předvídat, vinu celého zmaru vyjed- návání a tím zmaru českého sněmování na nás. Protiví prý se nám ty vládní předlohy jen proto, že pocházejí od nenáviděně nám vlády Bienerthovy a proto prý schválně kla- deme Němcům zbytečné překážky, aby ne- mohli upustit od obstrukce proti českému sněmu. Tahle rabulistika se zase jednou ně- meckým farizejcům povedla. Jim tedy a ne nám záleželo na dělnosti českého sněmu Oni jen by tak rádi byli upustili o obstrukce a těšili by se z pracovitosti jeho, ale my zli jim zkazili radost, my jen z pou- hého oposičního schválu proti Bienerthov jejich obstrukci nastavili svou muří nohua německý Mefisto teď před celým světem pláče, že mu nelze přes ni překročit. To je vskutku non plus ultra výkon po- litických komediantů, kteří od počát ku zuřivě brojili proti svolání sněmu našeho a vymýšleli si potom všechny možné vexace a nejnesmyslnější i nejdrzejší podmínky, jen aby dosáhli bud naše pokoření a podmanění pod jejich zvůli anebo zavření sněmu. Prvé se jim bohudík nepovedlo, v druhém ovšem bude jim jejich Bienerthova vláda — třeba snad se zaťatými zuby — povolna. Vždyť již od tří dnů vel německý tisk: konec sněmu.

Němci odmítají posledni návrhy (Ze schůze Svazu německých poslanců zem kých.) Včera v 6 hodin večer konala se schůze Svazu německých poslanců na zemském sněmu, které zúčastnili se také jako hosté členové ústavověrného velkostatku hr. Ervín Nostitz, dr Baernreiter, opat Holmer, dr. Damm a svob p. Kreisl. Předseda dr. Pacher uvítal přítomné, zvláště zástupce ústavověrného velkostatkua přečetl došlé omluvenky, v nichž předem vyslo- ven souhlas s jednáním představenstva. Na to podal dr. Eppinger jako předsed představenstva Svazu zprávu o druhé konferen- ci předsedů klubů a o rozmluvách od te doby konaných, zvláště však o oficiál- ním sdělení, které mu učinil dnes posl. dr. Škarda v tom smyslu, že Mladočeší a čeští agrárníci neústupně trvají na jednacím pořadu a sice: mimo skládání slibů na volbě zem- ského výboru a na usnesení o volbě čtyř až pěti komisí. — Volba těchto ko- misí měla se státi hned po tomto sezení.

Představenstvo Svazu německých poslaneu navrhuje, aby se tento návrh o jednacím pořadu rozhodně zamitl, „poněvadž odporuje původně umluvenému (?) a českými stranami byť jen mlčky přijatému (11) plánu, podle kterého mělo býti druhé sezení sněmu je- nom formální, ve kterém se měly rozdati je- nom vládní předlohy, jež by přišly na jednací pořad třetí schůze sně- movny. Tímto svým chováním ustoupily české strany dokonce i od svých původních, dříve uči- něných ústupků, t. j. že volby do komisí mají býti napřed usneseny a v pozdější schůzi potom vykonány. Čechům jedná se dle toho je- nom o to, aby udrželi zdání schopnosti zemského sněmu ku práci, kdežto ve skuteč- nosti činnost komisí vůbec očekávati nelze. Mi- mo to vyšlo nejednou mezi vyjednáváním na jevo a jest to také přiostřením rozporu polvr- zeno, že nepřátelství proti ministerstvu Biener- thovu jest hlavní příčinou chování se Čechů, že jedině z té příčiny jsou proti ustavení komise ku projednávání vládních předloh, ja- kož i proti projednání příslušných návrhů stran německých. Vzhledem k těmto okolnostem navrhlo před stavenstvo svazu německých poslanců, aby byly odmitnuty předem uvedené požadavky z české strany. K návrhu posl. Schreitera byla tato zprá- va posl. dra. Eppingra, jakož i jeho návrh, a by byly proposice české zamitnuty, jed- nomyslně a bez debaty přijaty.

Politické zprávy domáci. V Praze, 29. září. (Konec maďarské koalice.) Řeči, které ve včerejší schůzi uher- ské sněmovny promluvili dr. Wekerle a řečník strany neodvislosti, posl. Holló, pokládají se za nadhrobní řeči maďarské koalice. Dr. Wekerle prohlásil úřadně, že souhlas mezi zástupci jed- notlivých koalovaných stran v kabinetě zmizela posl. Hollo ohlásil, že strana neodvislosti činí nyní nároky, aby příští uherská vláda byla po- volána výhradně z jejích řad, že tedy nadále nehodlá postupovati společně se stranou ústavní a lidovou. Bylo-li třeba ještě zřejmějšího důkazu, že koalice přestala existovati, provedli jej oba mi- stopředsedove poslanecké sněmovny, Ludvik Navay za stranu ústavní a Štěpán Rakov sz- ky za stranu lidovou. Oba vzdali se svých hod- ností v parlamentě a jich příkladu následoval také tři zapisovatelé, kteří jsou příslušníci ústav- ní a lidové strany. Ludvík Navay zaslal před- sedovi Justhovi list, v němž praví: Poněvadž poměr parlamentních stran se změnil, nejsem s to vykonávati dále povinnosti sněmovního mi- stopředsedy, ke kteréžto hodnosti mne povolala důvěra sněmovny. Vzdávám se tedy svého mí sta, a prosím, abyste o tom dal zprávu sně- movně. Štěpán Rakovszky pak píše: Uda- losti v dnešní schůzi sněmovní mne přesvědčily že dosavadní svazek stran přestal; poněvadž však jsem byl volen za místopředsedu na zákla- dě onoho svazku, pokládám za svou povinnost hodnosti své se vzdáti a děkuje za podporu, kte- rou jste mi v úřadě poskytoval, prosím, abyste o mé resignaci podal zprávu sněmovně.

Maďarská koalice vznikla koncem r. 1904 z oposice proti hr. Štěpánu Tiszovi. Když dne 18. listopadu hr. Tisza dal bez debaty a bez hlasování prohlásiti tehdejším předsedou Pereze lem za přijatý návrh na zostření jednacího řádu, hr. Apponyi dal ve společné schůzi všech opo- sičných skupin podnět k povnějšímu semknutí oposice, den na to zorganisována již koalice strany neodvislosti s lidovci a přivrženci An drássovými a za předsedu koalice zvolen Frt. Košut. Byl zvolen 21členný výkonný výbor, kte- rý řídil pak po celé zemi oposici nejprvé proti hr. Štěpánu Tiszovi, později proti vládě barona Fejérvára. Když v dubnu 1906 uzavřena úmluva s korunou, na jejíž základě spojená oposice pře- vzala v Uhrách vládu, koalice zůstala v plat- nosti. Menší dvě strany, ústavní Andrássova lidová, stěžovaly si sice od té doby nejednou.

V úrobném prodejir ranní čislo o sobě . . za Sh večerní . . . . . . . za th Ve flialkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 1 večerní . . . . . . . . 5k lnseráty platí se hotově napřed. Předplacení a inserty přijímá administrace v Marianské ul., 5. Tam nacházejí se těl redakce, liskárna a ezpedine „Národních Listů- Rukopisy se nevracej.

že strana neodvislosti je potlačuje, ale hrubších roztržek nebylo, dokud hr. Andrássy nepodal svou osnovu volební reformy, proti níž vznikla nevole v radikálním křídle strany neodvislosti, jež na Andrássovu osnovu odpovědělo požadav- kem samostatné cedulové banky. Spěšné vyří- zení rozpočtu na r. 1909 bylo koncem minulého roku poslední společné dílo koalice. Od prosince loňského roku trvá vyjednávání mezi bankovní skupinou a vládou o další program. Vyjedná- vání, jež nevedlo k cíli, přimělo kabinet Weker- lův v dubnu t. r. ku první demisi a nyní k de- misi druhé a definitivní, jejíž následkem bude netoliko odstoupení ministerstva Wekerlova, ný- brž i rozchod uherské koalice. V Praze, 29. září. (Němčina výhrad- ným jednacím jazykem štyrského sněmu.) Štyrsko-hradecká „Mont. Ztg.“ sdě- luje, že svaz německo-nacionálních poslanců štyrského sněmu podá návrh, aby se sněm usnesl, že výhradným jednacím jazykem štyr- ského sněmu má býti němčina. „M. Z.“ dodává při té příležitosti, že pro návrh německých na- cionálů budou hlasovati také křesťanští sociálové a sociální demokraté (?) Velkostatkáři jsou prý však proti takovému návrhu.

Celský „Narod. Dnevn.“ píše o tomte no- vém projevu německé nesnášelivosti: Pro dnes můžeme jen tolik říci, že zemský sněm bude dříve rozbit, než se Němcům podaří úmysl svůj uskutečniti. Jsme pevně přesvědčeni, že by nastala bouře nejen ve sněmovně, nýbrž i v ce- lém jižním Štyrsku, kdyby Němci opravdu trvali na svém šíleném požadavku, jimž chtějí jazyk celé třetiny obyvatelstva prohlásiti za úplně bez- právný. Ta bouře znemožnila by všelikou práci ve sněmovně; vědí to rozhodující kruhy, jimž záleží na plodné a klidné sněmovní práci a pro- to to vezmou v úvahu. V Praze, 29. září. (Z TěšInska.) Měli jsme za to, že aspoň haličské listy polské vy- střízliví po smutném výsledku voleb v bílském okrese na Těšínsku a poznají, kdo je ve Slezsku jejich nepřítelem. Dnes však čteme v klerikál- ním krakovském „Glosu Narodu“: „Jsou ještě ve Slezsku lidé, kteří vidí jediné nepřátele. v Němcích a nevšímají si druhého, mnohem ne- bozpečnějšího nepřitele, jmenovitě „bratří na- šich“ Čechů. Kdo si v posledních letech všímá národnostních poměrů ve Slezsku, musí s pře- kvapením uznati, že česká národnos! stále po- stupuje, zvláště v oblasti průmyslové a sice díky brutálné, bezohledné politice českých agitátorů.“ Pak se na dvou sloupcích vypisují známé polské stesky o školách a chrámech, ani slůvkem se neděje zmínka o slavném volebním vítězství ve východním Těšínsku, ale k závěrku se praví- „Dnes si Čechové stěžují na násili a přejí si do- hody česko-polské, neboť vidí, že se zdviháme.

Svolávají konference, aby nás mohli opět ben trestu vypuzovati z našich sídel svým liščím, podlým způsobem boje. Pro takovou dohodu. jaké si přejí Češi, nebude žádný Polák ve Slez sku, neboť lepší je boj se zjevným nepřítelem, než mír s nepřitelem, kryjícím se pod pláštíkem přátelství a „bratrstva“. I my víme, že se láska vnutiti nedá. Budiž, jak si přejí slezští Poláci a krakovský klerikál, Budeme tedy svou českou národnost ve Slezsku hájiti zatím sami bez Poláků a třebas i proti tamějším Polákům.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 29. zářl. Otázka zřízení všeslovanské banky. Přinesli jsme včera stručný výtah z refe- rátu, který podává „Novoje Vremja“ o nejno-

FEUILLETON Halleyova kometa. Před nedávnem rozlétla se z astronomické observatoře v Heidelberce do celého světa zprá- va, že se tam podařilo řediteli dvornímu radovi Wolfovi v noci ze soboty na neděli 12. září uzříti na obloze komatu Halleyovu, která po dlou hé své pouti — trvající asi 76 let — zase k nám se vrací. Že letos přijde, vědělo se docela určitě. Ně- kolik hvězdářů, mezi nimi zejména Francouz Pontecoulant, stanovilo její návštěvu na podzin letošního roku, největší její přiblížení se ko slunci pak na polovici dubna až května roku příštího. Ovšem dosud je pouhému oku neviditelna Bylať zpozorována jako hvězdička 16. velikosti a pouhým okem vidíme jen hvězdy asi 1.—6 velikosti. Také po celou zimu ještě zůstane nám neviditelnou. Teprve z jara přištího roku při- blíží se k nám tak značně, že bude pohodlně viditelná a sice v prvých dobách z rána, krátce před východem slunce na východě, později v dubnu a v květnu brzy po západu slunce n nebi západním. Kdežto z počátku bude jí jas- nosti přibývati, bude později, asi od května, jas- nost její se zmenšovati, až zase pouhému oku úplně zmizí a zůstane až do podzimu viditelnou jen hvězdářům. Pak i těm zmizí. Halleyova kometa jest z nejzajímavějších poměrně největších. Jest to jediná kometači vlasatice, jejíž objevování můžeme bezpečně sledovati až do 15. stolelí, ba s velkou pravdě- podobností až do roku 12. před Kristem. Ko- nečně jest to vlasatice, c níž lidstvo poprvé do- volílo si předpověděti, kdy se k nám zase vráti. Tímto odvážným prorokem byl astronom oxfor ské university Halley. Halley byl syn mydláře a žil 1656—1742. Po krátkých studiích uveřejnil už v 19. letech zajímavou geometrickou methodu na určování aphelia a excentricity planet. Upozorniv tak na sebe touto prací, byl poslán anglickou vládou

na ostrov sv. Heleny, aby tam konal pozorování hvězd jižní oblohy. Vykonav pak ještě četné vě decké cesty a měření v Africe a Americe, sta se roku 1703 profesorem geometrie na univer- sitě v Oxfordu a později ředitelem hvězdárny groenwichské. Při tom propočitával dle Newtonovy metho dy dráhy komet — celkem asi 24 —. chtěje do- kázati správnost methody. Při svých výpočtech viděl, že dráhové olementy komety z r. 1682. kterou on sám též viděl, se téměř úplně shodují s elementy komet, pozorovaných v letech 1531 a 1607. Z těto shody usoudil, že to nejsou tř různé komety, nýbrž jedna a táž, jež se asi po 76 letech vždy k nám vrací a předpověděl zá- roveň, že se vrátí 1758. Tohoto nového příchodu jejího se Halley už nedočkal, ale vlasalice r. 1758 přišla, o něco později sice, než jí určil Halley, poněvadž ce- stou byla zdržena působením velkých planet, ale přišla přec. Uzřel ji prvý na Štědrý den sedlák Palitsch u Drážďan. Ku poctě pak Halleyově, jenž její přícho předpovědél, nazvána byla vlasaticí Halleyovou. Nejblíže příští návrat její stanoven by Němci Rosenbergerem a Lehmannem a Fran- couzi Damoisenuem a Pontěcoulantem na srpen roku 1835. A skutečně dne 5. srpna Dumouchel v Paříži ji uzřel. Pozorováním jejím zabýval se při této příležitosti zvláště slavný královecký hvězdář Bessel a na základě svých výzkumů po- dal prvý reelní výklad o podstatě komet. Až do doby Besselovy považovány byly ko- mety za projev božího hněvu, za věšíkyni bli žicí se války, hladu, nemocí, úmrtí vynikajících osob a jiných neštěstí. Zkrátka, neštěstí bez ko- mety a komety bez neštěstí nebylo.

Někdy to ovšem souhlasilo a tento souhlas onu víru pak polvrzoval. Tak na př. roku 451 kdy se Halleyova komela na nebi objevila, po- ražen byl Atila na polích katalaunských. Po- dobně při objevení roku 1066 věřilo se v An- glii, že předpověděla opanování země vévodou Vilémem Normandským. Když se objevila na nebi r. 1456, byla ne obyčejně veliká a jasná. Jádro její svítilo jako hvězda 1. velikosti a z ohonu jejího, který měl podobu pávího ocasu a délku asi 60°, šlehaly každou chvíli plameny v podobě dlouhých, ohni- vých jazyků. Tehdy po dobytí Cařihradu r.1453 po- stupovala vojska turecká vítězně k Bělehradu a hro- zila zaplaviti a vypleniti západní země. Křesťan- ská vojska objevením se komety byla velice sklíčena a přesvědčena o své záhubě. Za tohoto všeobecného strachu dal papež Kalixt III. v po- ledne zvoniti všude na odvrácení tureckého otro- ctví. A když brzy na to při prvé výpravě byl vojska turecká poražena a zahnána, byli hvězdá- ři v koncích. Leč někteří zase věděli si rady. Tak jeden z nich, Cromerus, napsal, že kometa „tentokráte“ znamenala pohromu pro Turky, ale pro křesťany že byla „věštkyní porážky Turků a hanebného útěku Mohamedova“. Také při pozdějším objevení 1531 za pa- nování Karla V. a Ferdinanda I. považována byla za věštkyni blízké války. Leč o několik let po- zději ozval se poprvé vážný hlas Tomáše Erastn proti takovémuto spojování osudů lidstva s ko- metou a vysmívaje se názoru, že by kometa byla věštkyní a příčinou válek, vtipně napsal „Kéž by války neměly jiné příčiny, než té, ž by žluč panovníků byla kometou podrážděna.

Pak by snadno jediný obratný lékař malou dáv- kou rebarbory nebo růžového syrupu mohl za- chrániti a udržeti blaho celé země.“ V roce 1607 zabýval se pozorováním jejím zejména pražský hvězdář Jan Kepler, který za- znamenal o ní, že „měla světlo bledé jako mě- síc a ohon střídavě krátký a dlouhý, podobný proudům slunečního světla při úkaze, jemuž prostonárodně se říká, že „slunce táhne vodu“. Kepler pokládá ji, podobně jako ostatní komety za netvora, jenž jako velryba v moři prohán se vesmírem, živí se výpary nebeských tělesa roznáší po světech mor a nemoci. Důležité po stránce fysikální bylo nové ob- jevení 1682, neboť dala podnět Newtonov k udání methody pro vypočitávání drah komet. Dle této methody pak Halley vypočítal, že ko meta z r. 1682 se periodicky vrací a udal její příští objevení se na obloze v roce 1758. Nejdůležitějším však v tomto ohledu byl poslední její návrat v roce 1835, kdy ji pozoro- val Bessel, jenž též zaznamenal, jakou podobu měla v jednotlivých fásích. Píšeť o ní: „Na po- čátku srpna (1835) objevila se kometa jak mlhovina, jejíž střed vyznačoval se větším zhu- štěním. Poněvadž se blížila jak ke slunci tak k zemi, zvětšovala se stále a stále její velikost i jasnost, aniž by však bylo možno rozeznati nějakých zvláštností. A skutečně až do 1. října viděl jsem pouze mlhovinu, jež na jednom místě jevila zhuštění, které ale nikterak nedělalo do- jem tělesa pevného.“ „Na 2. říjen možno položiti počátek nove periody podoby této komety, neboť od tohoto dne bylo možno pozorovati na ní celou řadu úkazů, které náležejí k nejpoučnějším, jež o ko metách kdy byly učiněny. První pohled na ko metu byl toho dne překvapující; její střed jasn zářil, takže se zdálo, jakoby v něm zářila stálie 6. velikosti.

„Takovou se jevila vlasatice při malém zvět šení dalekohledu. Při zvětšování stonásobném bylo sice pozorovati, že střed mlhoviny jest jas- nější, ale ve složení jejím proti dřívějším dnům nebylo rozdílu žádného. Stále bylo viděti jer světlou hmotu neurčitě ohraničenou. Toto vze- zření si uchovala po celou dobu svého trvání. Nebylo viděti nijakého pevného jádra, které by bylo podobno hmotám planet. Leč přes to budu v dalším onu zhuštěnou mlhovinu uprostřed komety, od níž všechny ty zvláštní úkazy vychá- zely, nazývati „jádrem“ komety.“ „Avšak značný přírostek jasnosti jádra ne- byl jedinou pozoruhodností, jež se 2. října je víla. Z jádra totiž vycházela zář, která na svém začátku u samého jádra byla neobyčejně jasná čím dále od něj tím byla slabší a mířila smě- rém ke slunci. Měla podobu malého rozevřeného vějíře a průměr asi 10krát větší, než samo jádro Mlhovina, která jádro obklopovala, sáhala da leko za tuto zář, asi 15—16kráte dále. Ohon, který by byl musil míti opačný směr, než zář. nebylo viděli, snad proto, že svítil měsíc.“ Nejbližší jasná noc byla 8. října. „Zář z jádra komety vycházející se sice prodloužila, ale současně též zúžila a nesměřovala už tak přesně ke slunci.“ Po celou noc bylo možno kometu pozoro- vati 12. října. „Zář se ještě více zúžila a pro- táhla a dodávala vlasatici podoby, jakou má hořící raketa, když vítr unáší její jiskry smě- rem v pravo.

Podobně bylo možno ji pozorovati z večera 13. a asi čtvrt hodiny v noci 14. října. „Té noci byla nádherně jasná, zář směřovala zase ke slunci a bylo možno ji sledovati až do vzdále- nosti asi 6000 km. od centra jádra.“ Tak a podobně líčí Bessel průběh Halley- ovy komety. Dle jeho, jakož i pozdějších ještě pozorování lze za to míti, že komety se skládají z pravidla ze tří podstatně rozdílných částí: jádra, plynného obalu a ohonu. Jádro bývá oby- čejně kulaté, malé, ale jasnější, než ostatní část komety a jest to asi shluk malých těles. U ně- kterých komet však úplně schází. Druhá část — plynný obal — neschází nikdy a charakterisuje tudíž kometu. Obaluje z pravidla jádro a pře- chází v zadu v ohon. Z pravidla mívá kometa ohon jediný, leč někdy, jako v roce 1823, měla ohony dva, a kometa z roku 1744 dokonce šest. Ohon komety tvoří se vždy teprve tehdy, když se kemeta blíží slunci, a opětně mizí, když se od něho vzdaluje. Soudíme tudíž, že slunce jest jeho příčinou a že vzniká tím způsobem, že tělesa, tvořící jádro komety, mění se v blíz- kosti slunce v páry, ty ve větší distanci od slun- ce v chladnějších místech opět se srážejí a jsou- ce sluncem osvětleny, stávají se nám viditel- nými. Dělka ohonu, jakož i vůbec jasnost komety nebývá vždy stejna ani u jedné a téže komety. Tak na př. Halleyova kometa byla v roce 1450 neobyčejně jasná a veliká, takže současný kro- nikář ji nazval ,cometa horrendae magnitudinis . Stejně nádherná byla i v letech 1531 a 1607. Za to však v roce 1682 byla mnohem méně jas- ná, podobně i v letech 1759 a 1835. Doufejme, že v příštím roce ukáže se nám v plné kráse a v plné intensitě! — ra—