menité obchodní úspěchy tohoto typu mladoboleslav- ské výroby. — V třídě do 3 i. uplatnil staré re- nomé znovu Benz; v 4litrovém oddělení se rozdělila o pocty dne belgická konstrokce, bylť prvým Metallurgique (německé výroby podle belg. licencí) před Minervou, kterou následoval opět Metallurgi que. — V 5 litrech se za vítězem Opelem umísťuje mladá rakouská známka Maja, na níž nacházíme Nikodema, jenž od řídítek avanžoval k volantu jako vělšina druhů a soupeřů z motocyklových bitev. — V 7.5 l. připojuje Benz druhé vítězství dne před vy- branou mezinárodní soutěží. V kategorii taunských vozů vepisuje Merce- des (řízený V. Pögem) své jméno na obvyklé své místo mezi vítěze. Zajímavo, že zde teprve byl oře konán čas Eliškův (8 : 21 Poege, 8 : 341/3 Eliška). Amatér Poege distancoval zde znamenité řidiče He- meryho (Benz), Jömse a Michla (Opel), Hieronyma (Gagenava), Deplusa (Pipe), Sachse (Mercedes) a j. v. Mercedes však nevybázel tímto úspěchem všechny trumfy; nejlepší si schoval do nejvyšší třídy (zá- vodní a cestovní vozy nad 8 litrů obsahu). Žde Poege na Mercedes překonal mnohem Braunův re- kord 7 : 47 časem 7 : 291/2 a nedosti na tom. Ještě druhý Mercedes, vedený Salzerem, jel pod rekordem (7 : 4543). Za nimi se umístih Gabriel (Lorraine Dietrich), Cagno (Itala) a třetí Mercedes (Seid!) Jak jsme už řekli, opakuje toliko Mercedes své semme- ringské úspěchy, které mu zůstávají věrny nepře- tržitě od roku 1901.

Ze soudní síně. Baron s dlouhým jménem. Asi před desíti léty oženil se španělský vice- konsul ve Vídni, baron Mariano Carlos Ten- doro di Duran de los Rios s Vídeňačkou Hildegardou Kernovou. Po tříletém manželství zmizel vicekonsul s dlouhým jménem z Vídně, za- nechav řadu podvodných dluhů a falšovaných papírů, které nasvědčovaly, že pan baron byl kapitální pod- vodník. Manželku ze skromnosti, snad jako kauci, za sebe nechal ve Vídni. Ta ho oželela, ale zatou- žila po vrácení svobody, neboť by se ráda provdala za jiného s kratším jménem, ale lepším charakterem. Za toupříčinou stala se už uh. občankou a zažádala o rozvod, který byl jí těchto dnů povolen a to na základě viny manžela, jehož pobyt a pravé jméno není známo. Spustlý otee. Z N . Jičína, 20. září. Při zavřených dveřích konalo se v sobotu před zdejším soudem porotním přelíčení proti 49letému že- natému mistru zámečnickému Františku Zají- čkovi z Marianských Hor u Mor. Ostravy a proti jeho vlastní 14leté dceři Františce pro činy trestné. jichž podrobnějšího vylíčení z ohledu na veřejnou mravnost sděliti nelze. Ku posouzení zhovadilosti obžalovaného Frant. Zajíčka však úplně dostačí, když stručně uvedeme, že celou řadu žaček 3. třídy měšťanské školy, tedy vesměs mladších 14 let, po dlouhou dobu láka! do svého bytu a tam jich tělesně zneužíval nebo jiné prostopášnosti s nimi tropil a že i s vlastní dcerou — když byla necelých 13 roků - započal hříšný poměr, který dokonce nezůstal bez následků!

Poněvadž pak dceruška, která mezitím dosáhla 14. roku, nekladla otci svému odporu, octla se na lavici obžalovaných také ona. František Zajíček, který pro podobné hnusné činy trestní byl již několikrate trestán, odsouzen byl do těžkého žaláře na šest roků, kdežto Františka Zajíčková byla osvobozena, jelikož sám státní zá- stupce připustil, že se stala jenom nešťastnou obětí svého zvrhlého otce.

Ze soudu živnostenského. O výpovědi z práce. Dělník Rudolf Kovařík znechutil se mistru Emilu Kymrichovi, následkem čehož řekl mu tento ve středu, že za čtrnácte dnů může jit. To- várna firmy Oito Schulze nechala vša« pracovati dělníka K. přes čtrnácte dnů, jen aby vyhověla mu a možnost poskytla najíti si práci jinde. Dělník však přes to zažaloval továrnu na zaplacení 38 K za čtrnáctidenní lhůtu výpovědní, uváděje, že výpověd dána mu byla nesprávně, ježto dle pracovního řádu může býti dána výpověď pouze v sobotu při výplatě. Poněvadž pak mistr mu dával výpověď ve středua v sobotu o ničem se nezmínil, jest dělník toho ná- hledu, že výpověď vůbec mu dána nebyla, ježto dle továrního řádu pracovního měla mu býti dán výpověď v sobotu. Žalovana továrna vyslala k soudu svědka Emila Kymricha, který pod přísahou po- tvrdil, že žalobci dal výpověď sice ve středu, avšak s platností od soboty. Dle této výpovědí pak byl také ža obce od soboty za čtrnácte dnů propuštěn. Soud na základě této výpovědi zamít! žalobu, ježto nabyl přesvědčení, že žalobci dána byla řádná čtrnácti- denní smluvená výpověď. Výpověď dána byla sice ve středu mezi týdnem, avšak s platností od soboty, od níž také plynula a dodržena byla. Nemá proto ža- lobce opreti firmě žád ého nároku, poněvadž firma dala žalobci výpověď vlastně delší, nežli byla po vinna. Žalobce neporozuměl tudíž továrenskému řádu pracovnímu, poněvadž výpověď nemusí býti dán právě v sobotu, nýbrž kterýkoliv den mezi týdnem, jen když se řádně dle pracovního řadu dodrží. Ža- loba byla proto bezdůvodna a soud musil j zamitnouti.

Zemřelí v Praze.

Dne 14. září 1907: Pulz Antonín, býv. jednatel 51 rok, 970—II. Schallyova Klotilda, dcera c. k. ber- ního, 46 roků, 571—1II. Klika František, truhlář, 38 roků, 88—VI. Novotná Marie, vdova po topiči, 77 roků, 135—VII. — Ve všeobecné nemocnici; Dubinová Růžena, manželka kováře, 30 roků. Jeni- kovská Františka, manželka truhláře, 44 roky. Kecová Anna, manželka barvíře koží, 42 roky. Mates Rudoii, 14 roků. Topolová Barbora, manželka domkáře, 30 roků. Vosátka František, sirotek, 101/% roku. Dne 15. září 1907: Veselý Rudolf, 22. roky. 249—I. Vytvořilová Růžena, manželka restauratéra, 49 roků, 521—II. Janďourkova X., dcera hodináře, 13 dní, 486—VIII. — U Alžbětinek: Kosová Marie, vdova po dělníku, 84 roky. Valachova Aloisie, posluhovačka, 28 roků. — U Milosrdných se- ster: Bruthanz Josef, kočí, 72 roky. Kalčík Jan hlídač, 77 roků. — Ve všeobecné nemocnici Jandova Marie, šička, 18 roků. Kuželovský Antonín kandidát inženýrství, 23 roky. Pešková Anna, man želka číšníka, 33 roky. Schubertová Anna, šička, 5 roky. Skála Rudoli, člen Národního divadla, 34 roky Šedek Jiní, býv. tkadlec, 51 rok.

Král. české zem. divadlo v Praze.

Národní divadlo. V úterý 24. září.

1. hra v předpl. (1. čtvrtka.) LIBUŠE. Slavnostní zpěvohra o třech dějstvích. Složil Bedřich Smetana na slova J. Wenziga. Dirigent Karel Kovařo- vic. Režisér Robert Polák. Konec po 10. hod Začátek o 7. hod. Odpoledne. Ve středu 25. září. V studni. — Královna loutek. Večer. Ve středu 25. září. Poprvě. Z jj-

LIdové divadlo „Urania“ v VlI. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 1/28. hod. V úterý 24. září. S laskavým svolením sl. správy Národního divadla v Praze. Byl jednou jeden král. Pohádková komedie o sedmi obrazech. Dánsky napsal H. Drachmann. Pro české divadlo upravil Bohdan Kaminský. Hudbu složil a diriguje Em. Starý. Režisér B. Lachman. (bliže Palackého mostu). Začátek o 7. hod. Novinka, Dráteníček. Novinka. Opereta o třech jednáních. Text od Viktora Leona. Přeložili Josef Kubík a Vilém Taborský. Hudbu složil 18001 Frant. Lehár. Režisér Josef Kubík.

Aréna na Smichové

V úterý 24. září.

na Král.

Pištěkovo lidové divadio viachradeoh. Začátek o 7. hod. V úterý 24. září. Lidové představení při malých cenách. 17963 Chudá holka. Burleskní fraška o čtyřech jednanich. Napsal Krenn a Lindau Hudba od C. Kuhna Zejtra při malých cenách: Šedý dům pod věží. 1 Deutschů Nové lidové divadlo v Praze VIII. ubrni. Ředitel J. E. Sedláček. Začátek o půl 8. hod. V úterý 24. září. 1799 II. abonentní večer. Komu je na světě veselo? Veselohra o třech jednáních od Krytova. Přeložil B. Prusík. Režisér A. Vedral. Po divadle spojení elektrickou drahou všemi směry.

Káva pražená. Pařížská směs „Louvre“ . . . 1/2 kg. K 2.40 Vídeňšká původní směs . . . . 1/2 „ n Vídeňská kavárenská směs . 1/2 „ „ 1.60 „ „ 1.40 Terstská rodinná směs . . . . 1/,.

ALOSPE, — Praha, Platý z-

více přemýšlel o následcích, tím jasněji viděl, jakou vyvedl hloupost. Měl jsem už dávno uposlechnout Kateřinu, dávno stárat se o práci, o místo; tohle by se nebylo přihodilo. Jedno z dvojího: buď musím důvěřovat Máše anebo ne; věřímli jí, proč bych se jí zastával? . . Ach, toť hrozné Nejhorší při tom, že nevím teď, jak to napravit!« opa- koval Iván, jímž každým okamžikem ovládala větší sklí- čenost a nepokoj. Přemýšlel, uvažoval, až konečně rozhodl se, že se svěří se vším neteři Anisje Petrovny. Neť tetičce poví o úskocích Karjakina; tetička se jistě rozlobí na Mášu a vyžene ji ze dvora. Máša vrátí se k matce . . . Iván půjde na luka, ospravedlní se ve všem před Kateřinou, odejde téhož dne do města a dá se do práce jako kůň. Iván nepochyboval, že pomoc, jakou by měla rodina Nudlova v něm, bude mnohem vydatnější, nežli jakou měli v Máše, živící se podělkováním; rodina nebude mí tím újmu — za to ručil. Kromě toho sama Kateřina řekne mu ještě »Zaplat Pánbůh!«, když doví se příčinu, která jej přiměla obrá- titi se k neteři Anisje Petrovny. Tímto způsobem budou konečně překaženy Karjakinu i Jegoru všecky cesty k lákání děvčete. Potom přijď a zkus to, vkroč jen do baráku Kateřinina! Odhodlav se k takovému činu, Iván nemeškal ani okamžik a odebral se do Panfilovky. Cestou jal se uva- žovati, kterak by nejlépe uskutečnil svůj úmysl. Proto bylo nevyhnutelno dostati se do panského dvora, nebo do sadu, počkati si tam na slečnu a o samotě s ní pro- mluviti . . . Než to vše ukázalo se býti nemožným neboť Pjaška vše kazila.

»Už se jí nezbavíš! . . nijak se jí nevyhneš«, po- myslil si Iván. Třeba podotknouti, že Pjaška v poslední době pro- následovala truhláře s tím větší vytrvalosti, nežli Jegor pronásledoval Mášu. Jegor lákal Mášu, Pjaška zase Ivána. Jakmile se Iván mihl u domu statkářčina, Pjaška jakoby před ním vyrůstala z trá vy. V pronásledování jejím nebylo však dle všeho vidět pocitů nenávisti. Černé, lesklé oči její laskavě pohlížely na mladého truhláře. Při setkání s nim v rukou jejích objevilo se vždy kousek caletky, kousek pirohu, okurka nebo vejce. Zavádějíc hovor s mladíkem, zcela nepozo- rovaně strkala mu do ruky tyto pokrmy. Předtucha Ivána nezklamala. Sotva že přišel k ma- lému domku statkářčině, Pjaška ihned objevila se na prahu. Držela oběma rukama polévkovou mísu. Za sukni držel se ji sedmiletý, otrhaný hošík, o němž nikdy ne- mluvila. Hoch však překvapoval svojí podobou s Pjaškou. Spatřivši Ivána, okamžitě se zastavila a počala kývati hlavou, již zdobil v týle závitek vlasů as tak velký jako vlašský ořech. Vrátiti se bylo už pozdě. Iván přistoupil tudíž k ní a pozdravil. »Pozdrav tě Pánbůh, Váňo, pozdrav Pánbůh«, pra- vila Pjaška, šťouchajíc nohou do hošíka, který ji tahal za sukni, že polévka v misce počala se házeti. »Kam to jdeš, Váňo?« pravila, pohlížejíc na mladíka veselýma, zá- řícíma očima. »A jen tak . . . šel jsem kolem.« 475 —