Periodikum ALTO Viewer

1

6. března 1903.

2

Příloha „Národních Listu

3

K číshu G4.

4

Strana 9.

5 title

Z literatury.

6 article

Pism o. 22 — Kdo nezkusil, neuvěří, jaké obtíže jsou s tím spojeny, chcete-li dnes u nás vydati umělecky vypravenou knihu. Nemyslím tím čistě řemeslné uměni, pohybující se mezi několika cenníky za- hraničních firem se starším a proto lacinějším zbožím z ciziny, ale knihu určenou vkusem autora, případně illustratora. Naše závody, ač technicky stojí značně vysoko, a ač v jednolli- vostech, na příklad v reprodukčním umění mají svělovou pověst, přece, pokud se týče úpravy běžného zboží — ne snad všedního braku — nemají daleko té hybnosti, pohotovosti a zruč- nosti, jaká jeví se na produktech zahraničních. Nemyslím tím, že bychom měli předstihovati vůbec ještě nedostižené umění hollandskýcha anglických knihtiskařů dvou, tři minulých sto- letí, ale abychom šli potud s duchem doby, že by naši tiskaři a nakladatelé více pozornosti vě- novali nejen šabloně, ale i iniciativě v zevnější úpravě, a že by tak otrocky nezáviseli od na- hodile zkoupeného materiálu, jako se to děje namnoze dosud. Vládne tu jakési nepochopitelné a nemístné šetření, jakési podceňování českého čtenáře, jeho vkusu a jeho smyslu pro úpravu knihy, jakoby tichý kartel, nepůsobit si pořizo- váním novot zbytečné útraty.

7 article

Povím jedden přiklad. Jednalo se o vydání umělecké, obrázkové publikace, a jak přirozeno, charakter obrázků vyžadoval svůj druh písma, písma úpravného, nenápadného, příléhajícího aspoň příbližně k úpravě celkové. Bylo až trapné to shánění, přirovnávání, vybírání typů, ten úsi- lovný, avšak marný boj proti šabloně, neúprosně vládnoucí. Výsledek daj se předvídati, — dnes je zase snadno v referátech ukazovali k tomu, jak půvabně působí prostá neillustrovaná knížka Dieterichsova neb Longmannsova nákladu, proti české publikaci umělecké, v níž jeví se jakási nesrovnalost, neklid atd. Čiňte návrhy, pokou- šejte se o nový směr, ukazujte, proste, sedte třeba v tiskárně u sazečské kasy, co je to vše platno, když rozbijí se vaše snaha a nejlepší vůle sazečova o staré šablony materiálu a zvyk- losti, jichž nelze jak se zdá vykořeniti?

Dieterichsův Longmannsův

8 article

Naše písma jsou nejhorším nepřítelem knižní úpravy. Jsme už sice z valné části venku z toho braku, z toho smetí, které k nám přecházelo ještě poměrně dosti draho z Německa, ale to, co dnes máme, není ještě daleko vrchol doko- nalosti. Anglie a Hollandsko, země písem klas sického typu již ode dávna, povzbudily svým časem Německo, že počalo starat se o soustav nější domácí výrobu umělecky dokonalého písma Umělci jako Satiler, Behrens a j. stvořili nové abecedy pro nové publikace a »Časopis pro přá- tely knih« mohl přinésti v posledním čase už celou dlouhou řadu nově tvořených písem, které na úpravu německých knih počínají jevit blaho- dárný vliv. Není to jen umělecká stránka, o kterou se jedná, ale též praktická a hygie- nická. Tak mnohé písmo dnes u nás užívané a mnohá typografická úprava páše přímo hříeh na zdraví školních děti i dospělých čtenářů, kazíc přímo soustavně zrak. Nerozhoduje při tom velikost písma tolik, jako jeho uspořádání a jeho tvar. O tom by naši lékařští odborníci mohli podat zajímavá svědectví.

Behrens Německo Anglie

9 article

Odkazem na Německo nechci nikterak za- vdávat podnět k výtce, že prohřešuji se na samostatnosti našeho uměleckého vývoje. Na- opak. Dnes, pokud se písma k sázení týče, jsme odvislí od německých sléváren až běda. A právě jejich značně vysoké ceny za produkty moderní jsou toho příčinou, že stále bereme za vděk, třeba nově vyráběnými, ale přece jen od- padky tohoto odvětví německého uměleckého průmyslu. Naší mladé akciové společnosti, jež převzala slévárnu písma, naskytá se tu vděčný a pěkný úkol osamostatniti naše písmolijectvi od cizích vzorů. Ovšem, je k tomu potřeb značného nákladu. Vytvoření nového typu tiska- cího písma je spojeno se značnými oblížemi Již práce umělcova je složitá, vleklá a nákladná výroba forem rovněž obtížná a konečně zave- dení nového typu se značnou finanční obět spojené a vzdor tomu na vkusu obecenstva od- vislé. Na štěstí však nezáleží jen na vyrábiteli ale též značnou měrou na objednateli. A dnes máme už listy neb nakladatelské firmy, které by svou objednávkou mohly lehce uskutečníe důležitý český podnik: vytvoření domácích na- šich typů tiskového písma.

Německo

10 article

České spisy.

11 article

Hanuš Iekárek: Na osamělých cestách. Verše. V Praze, nákl. vlastním. 1902. — F. Sis Umdlené siíny. Verše. Nákl. autora. V Praze, 1902. — Svat. Karmen: Ceston k živolu. Verše. V Kostelei n. Orl. — Václav Flirt: Jak vály větry. Verše Nákl. V. Skály v Čížkově. 1902. — Hanuš Jelí- nek: Konec karnevalu. Verše. V Praze, nákl. auto- rovým. Sentimentalila mládí. Románek. Symposion. 1902. — Básnické jaro. Almanach Moderní Revue. 1902. — Z nejmladšich. Almanach, v Písku. 1902. Posléze uvedené almanachy vyšly už z jara mi- nulého roku a nejsou přiřaděny k jmenovaným auto- rům snad pro stejnou povahu, ani na opozděný posu- dek, ale za důkaz a vývodní svědky proti mínění nyní velice rozšiřovanému ve společnostech i v lite- raluře, jakoby vyhlídky mladé poesie české byly zoufalé nebo žádné, a za vývodní svědky proti auto- rům spoluuvedeným, jakožto repraesentantům všeho toho mladého autorstva, jež ono beznadějné a pessi mislické smýšlení zvláště plodí a podporuje. Pravím „repraesentantům“ nikoli prolo, že by oni byli náčelníky, ale že se mi zde náhodou vyskytl za příklad a doklad místo velikého počtu ostatních. jež zde ve stručném článku nebylo lze uvésti.

Iekárek Karmen Václav flirt V Skála Hanuš Jelit Románek Symposion Praha Orlický Čížkov Písek

12 article

Ono pessimistické smýšlení není zavržení hodno snad proto, jakoby nebylo co mladým a nejmladším vy- týkali, nýbrž proto, že neuvádí nikdy žádné doklady, že přílis generalisuje, že se ani neopírá o dostatečně roz- sáhlé poznání té mladé produkce, a zvláště proto, že nevzniká ze sympathií k věci, ale jen tak ze zvyku. protože mrzoutství vypadá přisně a přísnost budí re- Především třeba poznamenati, že to, co se tiskne není šmahem literatura, někdy také jen pseudolitera- tura. A pseudoliteratura je svědek podezřelý, jehož nelze připustiti k soudu a jehož výpovědi nic neplatí Je-li nával její veliký, jako právě nyní, je to znamení nedobrého stavu, ale nikoli básnické generace, nýbrž celého národa. A stav ten všeobecný nikomu a ničemu tolik neškodí, jako právě zdaru té generace, neboť se jeji nadějná a živolaschopná produkce v té ohromné záplavě knížek topí, dusí a ničí. Dobrou knížku nyní nutno lovit jako perlorodky. Z kupy bezcenného pa- píru jen nejpozorněji hledaje zachrániš tu jednu, dvě. které mají právo k životu. A čím to je, odkud ta zá- plava? Což pak generace let šedesátých a osmdesátých neměla lidí, kteří by bývali schopni zplodil pseudo- literaturu? Měla jistojistě. Zvláště kde se Uhou poli- tických poměrů a nedostatkem veřejných zájmů sil- ných všecka duchovní činnost vrhá na umění a zvláste na literaturu. vyvodí se značná enerzie, klerá vydá spekt

13 article

sice mnoho dobrého a ryzího, ale i mnoho hluchého zboží. Za druhé poměry nakladatelské a tiskové. Nakla- datelů valně přibylo, časopisů přibylo, a co nejvíc vází, veřejných knihoven a spolkových přibylo, a mno- ho mezi nimi takových, že se snaží o úplnost a kupují tedy vše. 7 bezcenná sbírka básní se odbude aspon tolik, co by ztráta nebyla citelná. Když tedy ani jeden z četných nakladatelů není nováčkovi povolný, může si knihu vydati sám, komisionář to spraví. Tak se vy- hne přísným soudcům v redakcích časopisů a alma- nachů, a dostane se přece do literatury. Ale i nakla- datelé zvláště začínající bývají povolni, bezpochyby. že většinou na zkoušku.

14 article

Co dělati? Přísná kritika nepomůže, ta jen domrz postiženého jednotlivce, ale vedle něho se jich přihlásí nových zástup ke zkoušce ohněm. A pak ta pseudolite- ratura ani nejsou jen knížky a básně, které vždycky znamenají přece aspoň vyšší smysl a onačejší snahu mnohem více jest jí v oboru „poučném“ a časopise ckém, resp. publicistickém. To, co řádí v bezcenn produkci krasoumné, řádí také v přemnohých zby- tečných redakcích. Jsou to věci, týkající se nedostatko vychování povah a vzdělání. Je to většinou to, co pojmenoval Johannes Guitzeit slovem „Scheinsucht“ Ale že Johannes Gutízeit ani nejupřímnějším kázáním u Němců, jak vidíme, ničeho nespravil a ne pořídil, necháme mentorování, zvláště když by s po káním musily začíti mocnosti nedostupné, jichžto vi nou z velké části přítomný stav národa jest, a věnu- jeme pozornost zjevům individuálním.

Johannes Guitzeit Johannes Gutízeit Němec

15 article

H. Pekárek, jehož básně v prvých dvou oddíle nejsou bez schopnosti vzbuditi sympihii a zájem, zvlá- ště „Pohádkou“ pěknou, pokazil oddílem třetím celý dojem. Z něžného snílka se najednou stal cynikem jehož zásluhou u každého čtenáře lehce by mohl vzniknouti nejčernější pessimismus v názoru na mladý poetický svět. „Jsme podivná to generace (zpívá). vysílená — chorobná — odcizená — zbytečná!“ Tak? To potom s bohem! Jediná zbytečná generace přetrhne řetěz vývoje a máme po budoucnosti. Je tak zlev Dost je zle, ale ne tak, abychom příjali tento ver- šovaný sport za poctivou jeremiádu. Je to koketerie, je to Scheinsucht, nic jiného. Zjev onoho vkusu, dle něhož růže červená smrdí, a jen hnilobně žlutá voní dle něhož je mladý muž červených, zdravých svalů fádní kandidát šosáctví, ale vyhublý, bledý stojan na hořící cigarety interessantní elegán, jenž něco „užil“ Ale že naše veršující junáctvo ani uhlí nekope ani v továrnách nepodělkuje, vypadá přese vše přičinění noční Prahy ještě tolik zdravě, že si může interessant- ního dekadentství dopřáti většinou jen na papíře, Nejpádnějším důkazem, že to s tou generací ne- vypadá tak špatně, jsou nám oba zmíněné alma nachy.

H Pekárek Praha Dosta

16 article

„Básnické jaro“ má ukázky od dvaceti ošmi mladých talentů, z nich jen několik starších, a značná většina jeví sílu, zdraví a vzlet. A nejsou tu erotikové snad v menšině, jsou tu i feministé, ale málo zlých cyniků Jest tu i bezohledná, horoucí smyslnost vyznávaná nejen pěvci, ale i pěvkyněmi, je tu směié bohěmství, ironie a satira atd., ale jediná jen ukázka. vyrobená bez patrného talentu a bez vkusu, tedy bez budoucnosti V almanachu „Z nejmladších“ sice opravdu ně- kolik jich stýská na přítomnost velmi povážlivě, ale to ve smyslu mravního rozhorlení a protestu. Volá se po lepší generací žen, po vzruchu lidských vrstev, po boji, bouři a osvěžení ducha Zcela správné. I buj- nosti se tu hlásí dost, ale svěže. Kolik z toho všeho vyroste skutečných básníků, je otázka, o kterou zde neběží, ale o to, jakého ducha generace jeví. Alma- nachy ty pravi, že je pessimismus zbytečný poplach. Tím není řečeno, že je všecko v pořádku a že netřeba starostí. Je zde okázalý feminism, šeredná kokelerie frýnismu, je zde schválně dělaný, nesrozumiteiný sym- botism, blábolivý paibsenism a jiné dárky módní kul- Jsou znamení, znamení velká, že se obzor vlast naši zatahuje k bouři zlé, a básníci jakoby nic. Orgie. orgie! Či je to samý Jindřich Pátý mezi tou bujarou chasou, a půjdou s rukavicí frýny za kloboukem do vítězného boje? Dej pánbůh! F. Sisovy „Umdleně stíny“ strašně zarmucují. Nač pak tak mermomocí vynucovat nechuť a neúctu k sobě? Nejsou tu jen smutky vilné rozkoše, ale i opile

Jindřich Sisův Alma

18 article

knajpiády jako: Dnes nechci už zpívat... budu se usmívat. váš poslouchat řev. Dnes nechci už hrát. mám plno v hlavě plev. atd. (o „Cestou k životu“ (Karmen) jsou zamilované zpo- vědi sentimentální, elegie, vzdechy a touhy v dlouhých povídavých verších; na štěstí je všecko ještě naivní a neškodné. Každá láska chce míti vzpomínky, ať má na památku aspoň tu jednu knížku. To je radost ne- vinná. Nevinnou však radostí nikterak nejsou verše Flirtovy. Jsou pseudonymem dobře poznamenány (lirt = rozpustilé milkování) a předmluvou. Autor vidí sím ofravu. Ale tón sbírky je většinou zlomyslně vý- směšný. Proli otravě živola vždy nelze se ubránili. ale proti otravě vkusu musí básník bojovati vším úsi- lím, zná-li se vůbec k touhám lepším a vážnějším, a to je, zdá se, přese všechen flirt i zde patrno na př. v Blinu. Jelínkovu „Konci karnevalu“ by bylo přáti, aby svým přehnaným způsobem vzbudil v autorovi i v dru- zích trvalý odpor k tomuto druhu „pařížského“ femi- nismu. To je poěsie zatuchlých budoiru a garconiěr, k tomu vyjádřená obraznosti zuřivě poháněnou, jen aby vydala obrazy a tóny neslýchaně smělé, až by se čtenář hrůzou před tím obrovstvím mravního indi- vidualismu a donjuanství schoval pod stůl. Ale čtenář se nelekne papíru. A ta všechna hrůza je chvála bohu jenom papírová. Když pak, na př. ty ligřice! Co pak čeští literáti už mohou závodit i v takových obchodech s Paříží? Nepověděl to Zola dost odstrašivě? Nana je tigřice, urozený pan hrabě musí lézt po čtyřech. chudý komik z divadla ji zbije. Chudý komik je muž, jak se patří, a Nana jedině jeho by ctila. Českým femi- nistům se lépe libí hraběcí moresy? Beze žertu je to ubohě a směšné.

Flirtův Jelínkův Zola Nana Paříž Karmen

19 article

Scheinsucht, nic jiného. Jádro celé sbírky je ostatně zcela obyčejná stará šalamouniáda: Omne animal triste — aprěs le car- naval. Na štěstí není to jediná kniha autorova. Je to jen článek vývoje. „Sentimentalita mládí“ ukazuje autora se stránky naprosto příznivější. Až na předmluvu. která zbytečně znechucuje, je to milostná povídk docela dobrá a pěkná. Zoufalý poměr dvou milých hodných lidiček. Hra s ohněm, katastrofa nezaviněná ale nutná. Jakýsi český Werther. Pravda jinošského života, smutná pohádka první lásky, přírozeně a ne- nuceně vyprávěná. Umění slovesné dobré. Trochu mnoho okázatosti v citátech. Duše té povídky tak upřímná a bohatá nezasluhovala zrády a odeizení Vbk.

Werther

20 article

K ní by se měl autor vrátit. *. M. Vyskočil: Pampelišky. Verše. Nákl F. Příhody v Rakovníce. 1902. — Adolí Velhar tický: Ghisola. Epická báseň. Nakl. Moderního Ži- vota v Král. Vinohradech. 1902. Oba básníci z družiny „Básnického jara“, oba ero- tikové. Kniha Vyskočilova má předmluvu sympati- ckého tonu. Zříká se jiného poslání, než býti kytici vzpomínek na pohádku živola. Její erotism je druhu trojího: Předně osobní, někdy příliš soukromého zá- jmu, denník i kronika intimních příběhů, ale sloh výmluvný, výraz žhavý, vše přirozené a zdravě smyslné. Dále jsou náladové scény, na půdě intimní té lyriky zaležené, příliš strojené, na př. Noturno. Ko- nečně jsou tu elegie, živené ze smutků rozloučení a ty jsou nejlepší. Jsou to cenné básně: Lípa v je- seni, Souchotinář a Stará pohádka. Jímavé jsou verše Ve stopách princezen. Výmluvnost bouřná symboly dobrovolně ochotné a přiléhavé, časem jen zbytečně mnoho cizího slovníku. Pěkná je i sym- bolika počtu veršů a bohatství výrazu k počtu a bo- hatství citového ruchu. Zprvu bouře mládí: výraz úměrně šiný a vzkypělý. Láska přešla: veršů ubylo i síly. Po všem ticho vzpomínek: Slova stručná, pří- zvuk zcela tichounký. Pravý cit a sílu toužebnosti má většina básní dalších, hlavně Nelilostná a poslední Slavnosti při Západech. „Západ“ je tuze umně popisný. Rým „cizí — vizí“ je příliš pamatovatelný, než aby se smělv malé knize brzy opakovati. Verše v biografii „já za- přel svoje cíly — a tulák pošetilý“ jsou nedobré, pro- tože rýmem nucené, lhavé, affektované. Zvláštní po- zornosti zasluhuje forma Nolurna. Začíná předsta- vami: zahrady — půlnoc — v rilech bílého měsíne. Slovem „v ritech“ plynulost vnímání a vybavování je ohrožena, dojem zmaten. Dále: teskné akkoroy

M Vyskočil F Příhoda Král Vyskočilův Láska Rakovník ko

21 article

starého spinetu — někdo zpívá o hvězdách. Dojem rázem chytí, nálada snivého rokoka v parku se zvedá. Zase slovem „zvířených“ se kazí: „v tajem- ných pláčích zakletých fontánů“ se vzmáhá opčt dobře. Ale pak „velekněz měsíc —“ a celý obšírný apparát, snad k tomu v „ritech“ pokračování, pak my- stický „kdos Velký“ v pláči, hýřivá objetí, a kone taně a srnci. Chaos secessních elementů slohových. ale i chaos nálad. Formální nehotovost není mladému básníku nikdy výčitkou. To zde jen na upozornění. Kde nabírá z svého, z citu a duše, mluví dobře a i silně. Kde kom- ponuje pro parádu a effekt, prozrazuje se starým materiálem. „Tygřice“ a jiné ty ostentace cizích hesel jsou také jen meuble pro parádu a kamarádský effek.

22 article

Velhartického „Ghisola“ už tím mile překvapila, že je to báseň epická. Máme té lyriky tolik, že jí dáme balik za stránku dobré epiky. Bylo o „Ghisole“ řečeno, že je to „pravý odlesk Zeyera.“ Doufáme, že básníkovi lépe prospějeme, když ukážeme, že tomu není tak Velhartický následuje Zeyera předně když čerpá látku z italské staré poesie. O Ghisole jsou u Danta tři celé řádky, vlastně šest slov „Ghisola krásná se podrobila Marchesově vůli“ přinucena bratrem. Ná básník praví: „O Ghisolo, ty květe vídin mých, ty cudný, nevysněný, bílý sne, tvá předslava mne čarem schvátila“ Nu, divíme se, že mělo několik slov tolik účinu obrazného, ale možno je to. Za druhé, když korriguje svůj pramen dle vlastní představy. Dle Danta se Ghi- sola podrobila, dle našeho básníka se raději probodne jehlicí. Za třetí si zvolil i Zeyerův nerýmovaný verš. To všecko dohromady je teprve zevní forma. Vnitřní Zeyerovská forma zatím ještě schází: život, duše, pravdivost, kolorit, úchvatnost č. účin, jak jej mají zvláště Letopisy lásky. Toho ovšem kdyby bylo možno jen tak rázem napoprvé dosíci, darmo bychom tuto poesii slavili. Tu je právě viděti nepřímý důkaz Zey- erovy původnosti v nejlepší jeho tvůrčí době. Báseň má několik nedopatření. Str. 15. „co jeho milenku“ m. svou. Markrabě špatně m. markýz. „A to je večer ten, v němž Ghisolu jsem předved v po- čátku“ je subjektivní extempore velmi rušivé a ne- básnické. „Zlatým snem v něm zdřím“ zvuková ne- Vbk. stvůra

Zeyer Dante Ghi Zeyerův

23 article

* Jan Kollár, Slávy dcera. Báseň lyricko-epi- cká v pěti zpěvích. Vydal a vysvětlivkami opatřil Jan Jakubec. Světová knihovna, red. Jar. Kvapil, č 307—310 a 311—314. Nakl. J. Otto. Slavná tato bá- seň, značné poetické ceny v části první, zajímaví aspoň po stránce literárně-historické v části druhé plným právem náleží do této sbírky. Básník osvědčil zde takové umění v ovládání mluvy básnické, podal tu tak překvapující příklad ohebnosti a bohatství svého jazyka mateřského, jenž vyspěl již na formy nejne- snadnější, že mu báseň hned získala jména prvního sou- časného básníka českého. A k tomu ten vroucí nadšený výraz lásky ke všemu slovanskému! Jaroslav Vrchlický, Brevíř moderního člověka. (1889—1891). Druhé vydání. Sebr. spisy, sv. XLVI. Nakl. J. Otto. V této sbírce dospěl básník o elegické resignace k vysněnému kladu, sebevědomému spoléhání sama na sebe, oddávání se vlastním dumám. klidnému, ale soucitnému pozorování lidského života Skvělá forma odívá krásné myšlenky někdy plné filo- sofické hloubky, jinde zas oplývající vřelým cilem Jednou z nejkrásnějších partií knihy jsou „Vigilie“ vlastenecké apostrofy, plné mužné opravdovosti. Avšak i v této knize obsáhá duch básníkův všestranně domov i šírý svět, přítomnost i minulost, tísnivé záhady soci- ální i životní filosofii, * Kare! V. Rais, Pantáte Bezoušek. Vypravo- vání o jeho radostech i starostech. Poctěno cenou České akademie. Třelí vydání. Nakl. F. Šimáček.

Kollár Sláva dcera Jakubec Kvapil Otta Vrchlický svatý . XLVI Kare V Rais Bezoušek F Šimáček Český akademie

24 article

Děj zcela prostičký, sousedský, vypravující o přího- dách starého venkovana při návštěvě Prahy, ale přece knihu neodložíte, dokud ji nedočtete do konce. To sousedsky klidné líčení je prodchnuto tak hřející intím- ností, tak prostou srdečností, že bezděčně osvěží. Ale pro každého jiného bylo by svrchovaně nebezpečno, obrati si takově dílo ze vzor. To se podaří jen jednomu. jenž je právě nadán zcela výminečnými vlastnostmi a jen jednou. Ale úspěch takové knihy je zcela pocho- pítelný. *Pierre de Coulevain, Evino vítězství. Přeložil dr. Jiří Guth. Nakladatel J. R. Vilí mek Román ryze moderní, jaksí kosmopolitický s dějem odehrávajícím se mezi Amerikou a Italií, dějem zají- mavým, napínavým, jehož osnovou jest psychologie moderní ženy. Autor dovede čtenáře upoulat bystrým pozorováním a vlipným líčením, jakož i obratným osnováním děje. Vypravuje plynně slohem elegantním dovede vzbuditi účastenství k jednajícím osobám, pla- slicky vylíčeným. Kniha velmi zajímavá, s trochou samolibé hrdostí Pařížana na „svoji“ Paříž. * Paul a Viktor Marguerittové, Pohro- ma. (Mety 1870.) Román. Přeložil Jaroslav Jirou- šek. S illustracemi V. Černého. Nakl. E. Beau- fort. Román tvoří první část cyklu „L'Epoque“ k níž také náleží román „Zlomený meč“, známý již našemu členářstvu, líčí dobu od počátku války s Pru- skem až po pád Met. Autorové líčí příběhy s přísnou svědomitostí a větší znalostí poměrů než Zola ve svém románu „Le Débaele“ a dovedou upoutati čtenáře i líčením povah. Uprostřed dějů válečných zosnovo- vali autoři pěkně vypravovaný děj. Je to dílo oprav- dové, při vší vroucnosti prosté chauvinismu.

Coulevain Evin doktor Guth Vilí Román Pařížan Paul Marguerittová Jira V Černý L Epoque Zola Praha Amerika Paříž Pohro Pr Met

25 article Z českých listů.

Z českých listů. * »Listy filologické« věnují nyní znač nější místo studiím literárně-historickým. J. Král po jednává o domnělých hexametrech nejstaršího cirio jánu českého, A. Novák otiskuje část své studie o vlivu Klopstocka na české literární obrození: doklady o ohlasech z Klopstocka v literární činnosti »staréh veršovce« V. Stacha. Mimo to počínají Listy novou rubriku »Archiv literárně-historický«, v níž mají být otiskovány jednotlivosti z českých dějin literárních desideria i desiderata naší literatury, dopisy starších spisovatelů českých atd. * V »Květech« a v »Hlidce« otiskuje Jar Šťastný příspěvky k životopisu Josefa Františka Smetany. Z poznámky připojené dovídáme se, že celková publikace o Smetanovi, vynikajícím učiteli a buditeli národa českého, nenatezla dosud nakladatele ač přípravné práce jsou již dvěma aulory provedeny. Dojde aspoň k otisku básní a zápisků netištěnýcha k článkům po časopisech. Článek »Květů« obsahuje vylíčení let slepoty a pronásledování Smetanova. článek v »Hlídce« otištění jeho korrespondence.

J Král A Novák Klopstock V Stach Josef František Smetan Smetanův

26 article

* V »Osvětě« K. Kálal pod názvem »Na věky od Čechů!« otiskl »poznámky k maďarskému pro- gramu pro slovenský lid«. Je to důstojně, s vřelým zápalem a hlubokým citem psaná odpověď na Czam- belovu maďarskou brožurku »Česko-slovenská jedno- národnost«. Kálal končí své poslání k Slovákům tím. že vyzývá Čechy, aby nepřihlíželi k jednotlivým hla- sům separatistickým: ». .. starší bratr se musí stara o mladšího, to je povinnost. Pojďme k Slovanům s láskou, jež je shovívavá, trpělivá, odpouštějící I největší odpůrci kulturní jednotnosti jsou lidě po- ctivě s národem svým smýšlející. Vyčkejme, oni pro hlédnou...« »A k Slovákům praví: »Nepravím pište česky, nýbrž čtěte česky. O jednotném spi- sovném jazyku náleží rozhodnouti především Slo- vákům a je to úkol budoucnosti. Rozumné jest ko- nati, co je možno a co je možno hned.

K Kálal Čecho Kálal Slovák Slovan Česko Čechy Na věk

27 article

* V »Lumíru« referuje O. Theer o novinkách divadel pařížských, předesílaje svůj osobní dojem o slavu současné pařížské literární produkce. Refe- rentovi se zdá, že scházejí ji tvůrčí, osobité, směro- datné talenty. Celková úroveň je vyšší než u nás, požadavky, kladené na debutanta, jsou značně hlubší a složitější, ale to je vše. Celek se zdvihá výš, ale individualita jednotlivců nevyniká nad to zvýšené nivenu. Iudividuální, silný vývoj ubíjí pařížský život, tlak žurnalismu a konkurence, tlak boulevardníh espritu. »Učitelské Noviny« praví v jednom ze svých referátů: »Zdá se, že se u nás plete do vý- chovy umělecké mnoho lidí, kteří o ní nemají ani ppnětí. Na ty nejlépe rázné vzkřiknout: Ruce pryčle Čtenát. Slovanské spisy. * Štěpán Radič: Slovanská politika v hab sburské říši. V Praze 1902. Tiskárna Edvarda Grégra V komisi knihkupce Fr. Hovorky. Současné pojímání politiky přivodilo názor,že o slovanské politice říše možno jen — blouznit Mluví se jen o politice, státní, národní, strannické.

O Theer Radič Grégr Hovorka Praha Francie

28 article

třídní a osobní. Slované, netvoříce žádný takový celek, nemohou — dle toho pojmu — mít společnou politiku. Leč pojmy se stále tříbí a zdokonalnjí. Po litikové, kteří horují jednak pro dnešní parlamen- tarism a jednak se trápí nad neštěstím ruského ná roda, jemuž není dopřáno interpellovati ministra zahraničných záležitostí, dokazují jen, že žijív ovzduší zastaralých politických theorií. Ukazuje se k různostem slovanských národů jazykovým, nábo- ženským i na roztříštěnost etnografickou. Leč právě la »roztříštěnost« je nejjistější zárukou slovanské budoucnosti, protože umožňuje lidovou vzděla- nost existencí lidových jazyků spisovných, kterých není u jiných velikých národů, kde iid jazyku svému spisovnému, jednotícímu, nerozumí. Budoucí slovan- ská kulturní jednota podá nevídaný příklad velko- lepého sdružení, podobného severoamerickým Spoje- ným státům, ba ještě dokonalejší, protože tamje spolek pouze politických částí hospodářsko- teritoriálných, kdežto Slovanstvo je schopno utvořiti celek národních organismů kulturně mravných.

Slovan

29 article

Politikové západoevropští znají jen dva druhy národů: kulturní a barbarské. Kulturními jsou ovšem ti, jimž náleží sami. Právě tak jest v národě vždy jen určitá třída, povolaná vládnouti a ostatnímisi sloužiti jen jako politickou zbraní, aby se moc udr- žela nebo se ji dosáhlo. Také sociálně demokratická strana ukázala, že její demokratism je výhradně po- litický a ostatních vrstev, nedělnických, že hodlá užiti jen jako nástroje pro svoji nadvládu, nikoli jako rovnocenného pomocníka ve velkém díle. Proto slovanská politika pojímajíc národy co celky. má základ daleko mravnější. Přes všecky nové pře- kážky a národní chyby všichni Slované v říši právě v době přítomných zmatků ukazují, že národnost pojímají kulturně, tedy co nejšíře a politiku lidově, tedy co nejhlouběji. Všichni se vracejí k původnímu charakteru slovanského demokratického státu a tak se chystají k velké době přiští slovan- ské federace. Zásada o politické federaci, zdo- konalená zásadou o národní rovnoprávnosti, vyplývá jako logický důsledek nejvýznačnějšího faktu z dě- jin říše, z faktu, že říše ve své převaze sestává ze tří posud trvajících slovanských států, če- ského, chorvatského a polského a ze čtyř kulturně organisovaných národů slovanských: česko-slovan- ského, polského, rusínského a chorvatsko (srbsko)- slovinského, z nichž samých jen Čechoslovanův jest asi tolik, jako všech Němců v říši.

Slovan Čechoslovanův Němec sociálno demokratický strana

30 article

Posud jsme nechtěli pochopiti, že jen my Slo vané, jako většina všeho obyvatelstva můžeme, b jsme povinni provésti národní rovnoprávnost v celém mocnářství. Nepřišli jsme proto posud k nutnému závěru, že říšská naše politika má v ji- stých oborech býti centralistickou, jako v jiných oborech decentralisační. Tragika slovanské politiky není v tom, že slovanské země nemají tak zvané přirozené jednoty, poněvadž za naší doby přirozené hranice nemají už někdejšího svého významu, není také v tom, že duševní vývoj slovanské inteliigence podléhal v minulosti různým vlivům, ba ani v tom, že jest u nás posud tak málo elementův národoho- spodářských a přesných vědomosti vůbec, ale tragika je v tom hlavně, ne-li výhradně, že posud ani je- diný politik ani celé naše strany nevyjádřily takového ideálu, na němž by mohla pracovati a jejž by mohla ve skuteč- nost uváděti celá příští pokolenl. Kulturným ideálem slovanské politiky jest smír mezi Východem a Západem, poněvadž jest to záro- veň základní podmínka i samé existence Slovanstva.

východ západ

31 article

Úcta, kterou si svojí vzájemností vynutíme u svých odpůrcův, bude upřímnou, jakmile je přesvědčíme, že účelem našich národních snah jest skutečně úplné vítězství zásad humanitních. Tu třeba rozli- šovati dva momenty: národní obranu a národní práci. Pokud trvá obrana, nesmíme ani na oka- mžik zdráhati se ani nejostřejších prostřed- ků. A proto máme se vší bezohledností hájiti ná- rodní své menšiny. Co se upírá Čechům ve Vídni, má se vzíti Němcům v Praze. Ne však ze zásady. nýbrž z kruté nevyhnutelnosti válečného práva. Ale za to národní naše práce, literární, vědecká, umě- lecká a pod. nesmí zpronevěřiti se obrodným našim ideálům. V našich srdeích nesmí býti nenávisti proti německé vědě, proti italskému umění nebo dokonce proti maďarskému či tureckému lidu. Chceme zde mezi Východem a Západem utvořiti veliké ohni- sko národní rovnoprávnosti, kde k vel- kému ohni osvěty a svobody bude stejně volný pří- stup Slovanu i Němci, Maďarů i Rumunu.

Čecho Němec Maďar Rumun Vídeň Praha východ západ

32 article

Provedení zásady nejen národní rovnoprávnosti ale i národní a historické svéráznosti, vyhovění všem potřebám spravedlivé sociální politiky a všem nutno- stem eventuálné vnější obrany, může se státi společ- ným idealem většiny národů říše. Dosud tomu vadila rozptýlenost jednotlivých programů. Chorvátská státoprávní politika zvrhla se dnes v soustavné štvaní proti Srbům, kteří zase o závod popírají i to, že chorvatský stát jednou existoval. Haličská polská po- litika autonomní je dnés zasé nevýsychajícím prame- nem sporu mezi Poláky a Rusíny, kteří nevědícesi rady hledají pomoci v německém centtalismu. Česká státoprávní politika couvla ve výlhčnošt zemí köruny české. O programu Slovinců a Slováků nelze ani mluvit. Tak jsou všichní Slované dosud v situne zoufalce, který zpravidla se nezachrání právě proto, že nemá dostatečného klidu, aby o svém postavení uvažoval. Útočiti na dosavadní programy je zbytečno. Neustálé neúspěchy a porážky dokazují, že jest někde nějaká chyba, kterou dlužno odstraniti. Chyba jev nedostatku spotečného programu.

Srba Polák Rusín Slovák Slovan

33 article

Slovanská polilika utrpěla nejvíce porážek právě na poli jazykovém. Jsme tu nejméně jednolni, ač sám zdravý rozum žádá, abychom nejdří ve zde uplatnili svoji moc jako většina. Třeba se vším důrazem poukázati, že jazyková otázka jest pro nás Slovany otázkou kulturní a národní prvého řádu, ba i otázkou hospodářskou a sociální, tedy zkrátka existenční. Proto se, ač proti naší vůli, shrnula především v požadavky jazykové. Dneš- nímu partikularismu sice lichotí požadavek, aby každá slovanská řeč dostoupla výše trůnu a pronikla v tajné kabinety diplomatické, ale zdravý smysl politický praví, že není možno všechny slovanské jazyky tak uplatniti, a trapná zkušenost učí, že tento parti- kularism tím více upevňuje moc a význam obou ne- slovanských jazyků, němčiny a maďarčiny. Proto se všichni Šlované musí zasazovati o uznání plné rovnoprávnost jenom jednoho slovanského ja- zyka s němčinou a maďarčinou. Autor svádí dopodrobna důvody, proč považuje za jedině možné rozřešení otázky, uznání češtiny za takový slovanský politický ja- zyk, prakticky možný. Takový sprostředkovací jazyk velice by ulehčil všechen říšský problém. Všichni

34 article

Slovaně v mocnářství užívají toho jazyka jako své politické prostředkovací řeči, jež ve všech nej- vyšších státních úřadech má stejnou platnos vedle němčiny a maďarčiny a je důsledně proveden ve všech říšských záležitostech. Dnešní dualistické hranice ustoupí novému rozdělení na pět stát- ních území: české, haličské, uherské, chorvatsk a alpské. Vídeň budiž zvláštním říšským úze- mím, nenáležejícím k žádnému z pěti států, aby neněmeckým národům neškodil fakt, že zde sídli pa novník a rokuje říšská delegace. Dle toho nechť m zřízení obecní správu i všechny kulturní své insti tuce dle skutečného říšského, ne německého cha- rakteru svého. V celé říši nechť se uplatní stejní občanská svoboda, stejná národní rovnoprávnost. jednotná politika národohospodářská a hospodářsko sociální. O všech společných záležitostech rozhodo- vati má jednotná říšská delegace o trojím ele- mentu: státoprávním (delegáti všech pěti stát- ních sněmů), njárodnostním (poslanci všech říš ských národů jako celku) a odborném (zástupei obchodně - živnostenských, dělnických a selských komor).

Vídeň

35 article

Autor obírá se dopodrobna a svědomitě všem body naznačeného programu, snášeje důvody ze všech oborů národně-politického života a dosavadních zkušeností. — Jakmile Čechové, praví, přestanou uzavi rati svoji svobodomyslnost a národní opravdovost do české sněmovny, seskupí se kolem nich brzy ne- jen všichni Slované v říši, ale i mnozí Neslované kterým se stal nesnesitelným buď politický monopo jednotlivých tříd, anebo národní šovinism vládnoucích stran. Slovanské spory přestanou a již i přestávají tím že znenáhila vyvinuje se národní slovanské vě domi jako vyšší pojem nad zvláštním vědomím českým, nolským, chorvatským atd., tak jako ide lidskosti zůstává nejvyšším pojmem i nad takovou širokou myšlenkou, jakou je — vzájemnost slovanská. * Po Maněžuriji (1900—1901). Napsal Alexandr Vereščagin. Autor, jenž svého času proslavil se svými obrázky z bojiště rusko-tureckého, přidělen byl za války čínské r. 1900 přiamurskému gubernátorovi ge- nerálu N. I. Groděkovu a nacházel se tudíž blízko událostí, jež odehrávaly se v Mandžursku: byl oči- tým svědkem památných dějů a stýkal se s předními činiteli doby. Ve svých vzpomínkách a črtách » Po Mandžursku« jeví se bystrým pozorovatelem, jenž dovede náležitě osvětliti vše to, co spatřil. Kniha je cenným materiálem pro historii čínské války. A. Ve- reščagin zjasňuje plán války mandžurské. Říkali mu v Chaharovsku: »Chvála bohu, všechno dobře se daří: Chajlar jest dobyt — také Ajgun, Cicikara Chunčun. Zbývají pouze Ninguta a Girin. Ningutu vezmeme nyní, ale Girin necháme si na pozdější dobu. Provedeme zimní kampaň.« Nebylo však sou- zeno čekati až do zimy. Již dne 19. září 1900 pano- val v chabarovském přístavě neobyčejný ruch: na- stával pochod na Girin, hlavní město Mandžurska.

Čecho Slovan Maněžurij Vereščagin bůh Chunčun Ningut Ajgun Cicikara český sněmovna

36 article

Všechno bylo rozechvěno. »Já,« píše autor, »vidě jsem již v duchu rozsáhlé čínské město s chrámya věžemi, obklopené vysokou hradbon. Naše vojsko ho obklopilo. Nastalo oblehání. Pálí se z děl. Obloha jest zahalená dýmem, děla hřmí. Avšak ztrát na našl straně není.« Po příjezdu do Charbinu byli všichní zklamáni. »Známý adjutant se zlostnou tváří křičíi »Jaký to skandál! Slyšel jste? Girin jest dobyť ! Tut máte vyznamenání! Tu máte povýšení a kříže ! Se- děli jsme v Chabarovsku a všechno jsme prolelko- vali!« — »Podívejte se,« pravím k němu, divaje se do okénka kajuty, kde seděli představení, »jak tváří se Kaulbars smutně!« — »Jakž by netruchlil, když pod nosem vyrvali mu odměny! Nyní může čekat! Druhého Girinu nebude!« — »Kdo jest onen tlustý pán?« tážu se. — »Toť Jugovič, stavitel železnice. Hodný pán, dostává ročně 70.000 rublů.« Dále líčí autor svůj pobyt v Charbině. »V prvních dnech za- bývali jsme se zde pouze návštěvami. Kočáry a koně dostávali jsme buď u Jugoviče nebo u Gerngrossa... Pěkná vojna!« myslil jsem si. »To jest Čina ! Žiješ, jako doma, dobře jíš a piješ, spíš klidně! Projíždíš se v trojkách ! Kdo konečně dostaneme se do války .. Spis Vereščaginův jest psán lehce a tak zábavné, že někdy jen stěží lze se od knihy odtrhnouti. Kniha oz- dobena jest četnými vhodnými illustracemi, jež zho- Ibrahím. toveny byly dle fotografií.

Kaulbars Jugovič Kočár Gerngrossa Vereščaginův Ibrahim Charbin Chabarovsk

37 article

Ze slovanských listů. * Rovněž u nás známý belletrista a dramatik ruský Vladimír Aleksějevíč Tichonov slavil 25leté jubileum své literární činnosti. Narodil se r. 1857 v Kazani a vzdělal se v místním gymnasiu, na němž studovali svého času také Aksakov a Děr- žavin. Ale brzo od tichého studia odvolán byl rusko- tureckou válkou r. 1877—78. Zažité dojmy na asij- ském bojišti byly tak silné, že Tichonov bezděčné pocítil touhu děliti se o né se širšími kruhy a ta okolnost rozhodla o jeho příštím povolání. První jeho povídka z vojenského života objevila se r. 1877 v tiflisském »Obzoru«. Vedle belletrie zvábilo Ticho- nova divadlo. Vstoupiv k společnosti, hrál v Tiflisu, Saratově, Pskově a jinde. Po pět let sdílel osudy venkovského herce, až nasbírav do zásoby hojně látky a znalosti divádla, stal se — dramatikem. Jiz první komedie jeho »Čerez kraj« olevřela mu brány státních divadel a zpopularisovala jeho jméno po ce- lém Řusku, udržujíc se stále na repertoiru. Dosud počítá se na patnáct divadelních her, jimiž obdařu ruskou scénu a z nichž na př. »Kozupa« vyzname- nána byla Gribojedovskou cenou. Vedle této činnosti byl po 15 let spoluredaktorem »Nového Vremene«a delší dobu redaktorem belletristického časopisu »Ohnepz«, Práce jeho otiskovaly všecky čelnější listy ruské. Vedle zmíněných náleží k nim 10 velikých románů, přes 30 povídek a množství črt, otištěných s pseudonymem Mordvin. Některé jeho povídkya komedie přeloženy byly též do češtiny.

Aleksějevíč Tichonov Aksakov Tichonov Čerez Mordvin Kazaň Tiflis Saratov Pskov

38 article

* V Petrohradě zemřel sympatický pracovník péra Matvěj Leoťjevič Peskovskij, stou- penec pokrokových ideí let šedesátých. Publicistická činnost jeho směřovala k obhájení práv zemsteva hlas jeho v těchto otázkách byl také slyšán. Mnoho přispěl také k rozvoji ruských odborných a řemesl- nických škol. O sobě vydal spis o židovské otázce, životopis Ušinského, proslulého pedagoga bar. Korba a konečně román »B raym«, tlumočicí jeho životní kredo. Ostatní obsáhlá činnost jeho vyžaduje revise, aby cennější práce jeho, rozptýlené po časopisech, neupadly v zapomenutí. »Měšťané« Gorkého došli značné obliby ve Lvově. Dopisovatel »Kraje« poznamenává, že neoby- čejný úspěch nevězí pouze ve hře samé, odhazující směle každou dlouholetou šablonu, ale i v mistrné hře lvovského ensemblu s p. Kamiňským, Solským, Romanem a pí. Solskou v čele. S herci závodí réžie pana Pawlikowského, jenž nejtěžší místa překonavá s pravým mistrovstvím. Souhra prý jde tak hladcea věrně, že by stálo za to, aby spisovatel přišel se — podívat.

Matvěj Leoťjevič Peskovskij Korb Měšťan Gorký Kamiňský Solská Romanus Pawlikowský Petrohrad Lvov

39 article

* Varšavský konkurs dramatický jména Sien- kiewiczova dopadl podle statistíky skvěle. Za- sláno bylo celkem osmdesát her. Z těch porota při- soudila první cenu čtyřaktovému dramatu »Maszyna«, z péra Tadeusze Rittnera, druhou cenu práci E. Grabowieckého »Sprawa Kepiny«, čerpaně ze života venkovanů a líčící zápas dvou bratří o po- zemek a ženu, třetí cenu práci universitního poslu- chače B. Gorczyúského »Noc lipcova«, čtvrtou cenu práci »Mocarz«, pátou Hertzově básni z ře- ckého života »Ananské« a šestou cenu historickému dramatu »Car Dymitr« od Zerbilly- Wolad- ského (pseudonym). Jméno Rittnerovo známo jest v literárních kruzích haličských již z konkursu »Czasu«, kdy jako student práv (1893) snažil se za- sloužiti si ostruhy spisovatelské. Později psal mnoho po německu, neboť jako syn bývalého ministra v ka- binetě Badenově a nyní úřadník v ministerstvé osvěty, vázán jest na pobyt ve Vídni. V práci své Rittner líčí duševní zápas člověka, vrženého do ne- vlastního mu okolí a nuceného k práci, která jest pro něho pravým jatmem. Tato tragédie odehráva se na podstatě úřadních styků, zobrazených ve hře s velikým bohatstvím a mistrovstvím. Slavjanin.

Maszyna Rittner E Grabowiecký Mocarz Hertzův Wolad ský Rittnerův Badenův Siena Zerbilla Vídeň Sprawa Kepina Cara Dymitr

40 article

Z cizich revul. * Henry Irving a Sarah Bernhardová současně skoro rozepsali se o vlivu a významu divadla. Irving v Colliers Weekly uznává, že divadlo je pro lidstvo nejušlechtilejší zábavou, Bernhardová pak v Cornhill Magazine vyslovuje se o divadle, že je to chrám uměn okrašlujících život lidský. Otázka, je-li alkohol opravdu potravou (jako chléb, maso, cukr a j.) nebo je-li jedem, ničícím náš organismus, zaměstnává právě veřejnost francouz- skou. »Revue des deux Mondes« věnujejí studii M. Dastra, »La Revue« uveřejňuje docela výsledek ankety předních vědců francouzských o této věci. Výsledek: mírné užívání lihovin je prospěšno, nemírné činí z lihoviny jed. Poučka celkem známá. * V »La Revue« studie hrab. Wodziňského o Marii Konopnické. Revue vůbec přijímá články. jež se jí ze zemí slovanských zašlou. »Spolek přátel Francie« má tu široké pole k záslužné propsgační činnosti. V čísle jsou i dějiny a osudy ruské sekty duchoborců a jejich vůdce V. Verigina. Mr. Penn.

Irving Bernhardová M Dastra Wodziňský Konopnický V Verigin spolek přátelit Francie Le revue

42 article

*Eugenij Kumičié: Slučaj. Broj 84 i Broj 85. — Crn Božič. Tri pripoviesti. 1902. Naklada kuji- žare L. Hartmana, Zagreb. Novela »Slučaj« (Příhoda) výborného chorvat- ského povídkáře vychází už ve ctvrtém vydání. * Karel B. Mádl, Josef Mánes, jeho života dílo. Nakl. F. Topič. Sešit 16. obsahuje následující reprodukce: »Marie hr. Sylva-Tarouccova«, akvarell, barevný autotyp. »Dr. A. M. Pinkas«, kresba tužkou, světlotisk, »Cornelius vítán v Praze«, kresba perem, světlotisk, »Studie aktu ke Vzpomínkám«, kresba tuž- kou, světlotisk. Mimo to 5 illustrací v texlu. * Maurice Maeterlink, Monna Vanna. Hra o třech jednáních. Přeložila Marie Kalašova. Hráno na divadle L'Oeuvre 17. května 1902. Sborník světové poesie, vydává Česká akademie, ročník IX., číslo 1. Nakl. J. O tto. * Některé tajnosti map zeměpisných. Hledě zvlá- ště k mapám v našich školních atlasech napsal Ad. Mach, professor v Jičíně. 66 str. 18 obrazců. Cena 72 h. V komisi Höfra a Kloučka v Praze.

Broj Božič L Hartman Slučaj Příhoda Mádl Mánes Marie Sylva Tarouccův doktor A M Pinkas Cornelius Mauric Maeterlink Monn Kalašův L Oeuvre Mach Zagreb Praha Jičín Eugenij Kumičié Slučaj Český akademie Höfr Klouček