Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 143. ze dne 26. května 1903.

Různé zprávy.

roků. Vlčková Rozatie, manželka dělníka, 40 roků. — U Milosrdných sester: Moudřík Antonín, ná- denník, 40 roků. Novák Karel, dělník, 19 roků. Strou- hal Karel, sladovnický, 51 rok.

= O novém vzletu Santosa Dumonta oznamují pařížské listy následující podrobnosti: Ve čtvrtek od- poledne způsobil p. Santos Dumont četným procháze- čům v boulogneském lesíku neočekávanou zábavu, podniknuv se svým létacím strojem vzlet nad loukami u Bagatelle. V kolně u Neuilly byli přítomni posledním přípravám někteří přátelé větroplavce: básník p. Fran- cois Pupey, větroplavec Berancon, ministr p. Rouvier vier a několik hezkých dam. Ministr financí p. Rouvier přišel s rodinou a vykládal svému hošíku různé po- drobnosti. „Tento manometr“, vykládal, „naznačuje tlak plynu. Záklopka, kterou vidíš nahoře, otvírá se a vypouští plyn, je-li vnitřní tlak v balonu větší než tlak vzduchu.“ A hoch byl nadšen. Záhy se shromá- ždilo blíže kolny na tři tisíce osob a elegantní létací stroj se zvedl. Avšak několik dětí šláplo na vlečné lano, jež se následkem toho zapietlo do šroubu. Když je vyprošťovali, zpozorováno, že se záklopka otevřela a že plyn uniká. Bylo štěstí, že to v čas zpozorováno, neboť jinak hrozil p. Santos Dumontovi velmi nebez- pečný pád s výše. Konečně kolem 5. hodiny zvedl se balon opět naplněný za pravidelného hukotu motoru.

uvádějícího šroub v pohyb a za hlučného provolávání obecenstva. Za balonem rozjeli se tryskem cyklisté, automobily i fiakry. Pan Santos Dumont manevroval několik minut nad hřištěm pro polo, změnil několikráte směr, aby ukázal, že úplně ovládá svůj stroj a vrátil se ke kolně hlučně jsa vítán. Avšak „Santos Dumont č. 9.“ jest pouhou hračkou; jest příliš malý, aby se mohl vznésti výše dvou set metrů a odvážit na dlou- hou cestu. Proto dává vynálezce na rychlo opravovat svůj létací stroj č. 7, aby mohl podniknouti vzlet již v den velkých dostihů v Longchamps. Pan Rouvier louče se s vynálezcem, chválil jeho odvahu a ukázav na jeho knoflíkovou dirku, tázal se: „Kterak to, že nemáte ještě řád?“ Načež Santos Dumont odpověděl „Na mou věru, pane ministře, to je vaše věc.

= Zemětřesení v Karsu. Časopis „Kars“ ozna- muje: V noci na 29. dubna pocítěno v obci Olty v ho- rách karských zemětřesení, jež trvalo šest vteřina jevilo se stejnoměrnými, dosti silnými otřesy od jiho- západu k severovýchodu. Otřesy půdy byly tak silné, že spící lidé se probudili. V některých domech padaly svícny se stolů, visací lampy, se klátily a tabulev oknech popraskaly. O 5 hod. 40 min. ráno opakovalo se zemětřesení, ale mnohem slaběji. Téže noci pocítěno zemětřesení též v osadě Vladikars a také z Karaurganu oznamuje se zemětřesení, jež trvalo as 5 vteřin a bylo tak prudké, že některé domy utržily trhliny. Lidé nikde nepřišli k úrazu. = Z tajností italských vězení. Z Říma se ozna- muje: Opětně zaznamenává kronika zdejších vězení truchlivý případ, podobný případu politického vězně Frezzia, jenž se stal obětí surovosti policie. V nynějším případě byl již ředitel vězení přesazen z trestu a ve- škeré zdejší časopisy pojednávají o tom s největším rozhorlením. Věc se má následovně. Dne 29. dubna, když policie značně byla zaměstnána, pohádal se ve Fiumicinu plavec d'Angelo se svým kapitánem, byl zatčen a dopraven do zdejšího ústředního vězení Re- gina Coeli. Když zamčen v celi, strhl vězeň, jenž byl povahy velmi dráždivé, povyk, načež mu dána přes jeho tuhý odpor svěrací kazajka. Tak minulo 5 dní, až pojednou ráno dozorce vězení nalezl vězně dříve zuřivého bezvládného a chroptícího. Byl dopraven do vězeňské nemocnice, kde záhy zemřel. Vláda nařídila přísné vyšetřování, jehož výsledek se s napjetím oče- kává.

= Pokus vloupání do poštovní budovy. „Varšav- skij Dnevnik“ oznamuje z Lodzi: Onehdy v noci, když se postilion konající službu v budově ústředního poštovního a telegrafního úřadu chtěl odebrati na od- počinek, zaslechl z místnosti, kde uloženy byly cenné zásilky, podezřelý šramot a oznámil to ihned úřad- níku, jenž měl noční službu. Úřadník dal vzbudit ně- kolik postilionů a odebral se s nimi ihned na dvůr, aby se přesvědčil, jsou-li dvéře, vedoucí odtud do místnosti s cennými zásilkami, zamčeny. Na dvoře zpozoroval na střeše sousední nízké budovy dva muže, kteří spatřivše úřadníka a postiliony, uskočili se stře- chy. Postilioni vrhli se za uprchlíky a podařilo se jim jednoho z nich zatknouti, ačkoliv se jim postavil na odpor s nožem v ruce. V zatčeném poznán postilion Ryticki, propuštěný v listopadu minulého roku. Když ohledány dvéře místnosti s cennými zásilkami, se- znáno, že jsou již vypáčeny, ale zloději byli vyplašeni ještě než měli pokdy, provésti krádež. V místnosti na- lézalo se oné noci peněžních zásilek v sumě skorem million rublů. = Nemilé překvapení. Nedávno přišel Morris Berchowski, bytem na Eagle streetu v Clevelandu, Ohio, domů a shledal, že mu zatím uprchla manželka i s dítkami, vzavši s sebou též veškeré zařízení bytu. Jedinou věcí, kterou mohl učiniti, bylo oznámení pří- padu policii. Po manželce nebylo nikde ani slechu. Teprve včera dostal opuštěný manžel dopis od své ženy z New-Yorku, v němž mu příčinu svého útěku sděluje. Poněvadž prý nemohla očekávati od něho žádné pomoci a poněvadž na vzdor všem prosbám do- mácnost zanedbával, byla poslána prostřednictvím židovského pomocného spolku do New Yorku, kde má několik bratrů, kteří se jí ujali.

= Následky nepohody ve Francii. Z Paříže se oznamuje: Následky nepohody v posledních měsících počínají se již jevit ve výkazech o obchodu s cizinou. Kdežto za minulé čtyři měsíce veškeré položky do- vozu a vývozu jeví vůči cifrám minulého roku dosti značný vzrůst, klesl toliko vývoz potravin velmi značně, totiž skorem o 32 mill. fr. Tento schodek spadá na vrub ranné zeloniny, květin atd., jež jindy v prvních měsících v roce hromadně se zasílají do ciziny, letos však na dobro pomrzly. Tak na př. město Grasse, jež jindy zasílalo za více než 2 mill. fr. fialek a růží v březnu a dubnu do Anglie a do Německa, nemohlo letos odeslati ani jediné zásilky. Zemřelí v Praze. Dne 20. května 1903: Poznanski Jan, koncert. mistr v. v., 68 roků, 586—II. Čejda Josef, strojník, 64 roky, 1151—II. Hůrka Josef, c. k. vrch. celní kontrolor 73 roky, 1981—II. Kollerova Augusta, učitelka, 24 r. 132—III. Strejček Josef, syn dělníka, 434 r., 134—VII Ryba Josef, syn zámečníka, 1 rok, 345—VIII. Benák Augustin, vrchní inženýr dráhy, 52 roky, 225—II. Karaus Karel, syn lakýrnického pomocníka, 3 roky. 395—III. Tůma Vojtěch, syn vdovy po korrektoru, 1r. 7 měs., 77—VI. Stulík Frant., obchodní sluha, 45 roků, 892—I. Lacina Jan, syn dílovedoucího, 13 r., 923—II. Sýkorova Marie, dcera uzenáře, 21/2 roku, 216—V. — Ve všeobecné nemocnici: Klinderova Anna, dcera kočího, 14 roků. Meziva Bedřich, zámečník, 50 roků. Procházková Antonie, manželka zahradníka, 65

Král.české zem. divadlo v Praze Národní divadlo. V úterý, 26. května. 202. hra v předpl, (2. čtvrtka.)

Braniboři v Čechách. Zpěvohra o 3 dějstvích. Složil Bedřich Smetana. Texrt K. Sabiny nově upravil V. J. Novotný. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert Polák. OSOBY: Olbram, rychtář pražský, V. Kliment. Junoš, Jan Tausentmark, mladí měšťané pražští, O. Mařák, B. Benoni. Oldřich Rokycanský, V. Viktorin. Warne- mann, setník Braniborů, A. Krössing. Jíra, poběhlík, R. Figar. Ludiše, dcera Olbramova, A. Bobkova. Bo- huš, synek Olbramův, G. Horvátova. Děčana, jejich chůva, M. Klánová. Kmet, E. Pollert. Biřic, R. Polák. Poběhlík, A. Hlaváček. Rytíři a zbrojnoši, čeled Olbramova, venkované, vojsko braniborské, poběhlíci a žebráci pražští, soudcové. — Děj se konáv Kundraticích u Prahy na statku pražského rychtáře Olbrama, v Praze a na českém venkově roku 1279 v době bezkráloví na jaře. Po prvním dějství přestávka. Začátek o 7. hod. Konec o 3410. hod.

Lidové divadlo „ Uranla“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. V úterý, 26. května. Začátek o 7. hod Novinka! Po čtvrté: Novínka ! Tajemství dětské hračky. Lidová hra o 8 obrazech. Pro české jeviště z fran- couzského napsal L. Schmidt-Beauchez. Režisér V. Spurný. Konec před 10. hodinou.

Aréna na Smíchově

(blíže Palackého mostu). V úterý, 26. května, Začátek o 7. hod. Vystoupení paní Mařenky Zieglerové. Taky jedna taková. (Maison Tamponin.) Vaudeville o třech jednáních. Napsali R. Tochéa E. Blum (autoři »V pavilloně). Přeložil V. Hübner. Hudba od K. Weinbergra. Režisér K. Lier. Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka v Praze a Kotka na Smíchově, Kinského tř. č. 26. 12224

Pištěkovo lidové divadlo vahrttek na Král. V úterý, 26. května. Začátek o 7. hod. Jen s paničkami do divadla. Velká fraška o šesti obrazech. Dle Kaisera upravil B. Smola. 12215 Zejtra je lidové představení za poloviční ceny »Žena dvou mužů«.

dotkla dívka s úsměvem. »Poslyš,« doložila potom s úsmě- vem, »ty's patrně neměl ani příbuzných, když prodali tě do otroctví; nepodobáš se aspoň nikterak divokému ko- čovníkovi a fenicky mluvíš tak zběžně, jako bys se to- muto jazyku učil.« »Naučil jsem se této řeči od Chaldejce, jenž žil u našeho kmene a také mám otce, jenž mne miluje a jest tak bohatým, že by mne vykoupil, kdyby věděl, že trávím život bídného otroka,« odpověděl smutně Josef. »Nemá o tom ani tušení, že moji bratři mne prodali a možná, že nyní považuje mne za mrtvého,« doložil, utíraje si vytrysklé slzy. Josef horlivě oddal se nové službě a v několika nedělích dovedl si získati přízně hostinského a celé jeho rodiny. Zvláště Sitkcha byla jím nadšena a když mladí lidé myli hromady nádobí nebo uklizeli pokoje cestujících, ustavičně žvatlali, následkem čehož Josef ihned začal se učiti egyptsky a činil rychlé pokroky. Svého pravého pána, Mochara, vídal zřídka; po příchodu do Memfisu, zaměstnán jsa obchodními záležitostmi, kupec často odcházel nebo zavíral se ve svém pokoji s některým solidnějším kupu- jícím, jenž přišel se osobně přesvědčiti o dobrotě jeho zboží. Pochvaly, jež patřily Josefovi a zřejmé přání hospo- dářovo, dostati ho ve svůj majetek, přijímal Mochar velice blahosklonně a věc byla by bývala bezpochyby urovnána, kdyby byl neočekávaný případ všechno nezměnil. Jednou Mochar vrátil se domů v průvodu starce, plného, s veselou a přímou tváří, k němuž choval se zvlášť uctivě a úslužně. Sitkcha pošeptala Josefovi, že jest to Pta, domácí správce urozeného Potifara, »ucha Fa- raonova«, v moderním jazyce vrchního policejního ředitelo

oči se rozšířily a pohled zůstával přikován ke kameni, jenž ozařoval dlaň namodralými, třesoucími se paprsky. Josefovi se zdálo, že paprsky, stále se šíříce, zaha- lily pomalu celé okolí jakýmsi mlhavě namodralým, stříbrně měkkým světlem nebo mlhou. Potom oblačné pozadí začalo se rozplývati a na něm začalo vystupovati vždy jasněji a jasněji obrovské město s nádhernými a pitvornými budovami, prořiznuté řekou, která byla všemi směry brázděna sty loděk. Obrazy střídaly se jako v kaleidoskopu, až konečně spatřil otevřený sál paláce; na vyvýšeném místě bylo viděti bohatě ošaceného muže, obklopeného četným průvodem; jeho krásná tvář zdála se býti Josefovi velice známou. Před tímto vladařem po- korně a bázlivě leželo v prachu několik bradatých mužů, v nichž ihned poznal svě zrádné bratry. Mráz přejel mu po těle a temný výkřik vydral se mu z úst. Toto rozčilení, tento pohyb patrně porušil kouzlo, neboť vidění v okamžiku zmizelo; všechno kolem, obklopené hlubokým tichem východní noci, nabylo zase své dřívější podoby. »Vždyť jsem to já — onen mocný vladař, před nímž leželi v prachu Jehuda, Ašer, Levi a ostatní niče- mové, kteří toužili po mé záhubě, než — trpělivost Hodina mě odplaty udeří, zatím však na místě, abych fňukal a mučil se, budu vše pilně pozorovati a učiti se,« zašeptal Josef, upravuje pás a zahaliv se do pokrývky, chystal se, aby pokračoval ve spánku. Od tohoto dne Josef nedal na jevo ani nejmenší nepřízně ke svým pánům; smířil se takřka se svým osu- dem, poslušně vykonával udílené rozkazy a všemožně se staral, aby všem se zavděčil. Dobré chování získalo mu přízně všech, malých i velikých, k čemuž přispěla tako Železný kanelář.