V Praze, v úterý dne 26. května.

K číslu 143.

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Z parlamentu. Z Vídně, 26 května. Co se díti bude v dnešní schůzi poslanecké sněmovny, závisí jen a jedině na poslancích chorvat- ských. Jsme tomu rádi, že osud tohoto parlamentu není závislým jedině — jako vždy v dřívějších letech — na stranách něme- ických, ba na nejmenší straně německé, na Všeněmcích, nýbrž také na poslancích jiho- slovanských. Není ještě rozhodnuto, kterou akci parlamentní Chorvaté dnes provedou vzhledem na marný svůj pokus, vymoci bud prostřednictvím ministerského předsedy nebo kabinetní kanceláře audienci třeba jenom pro deputaci svoji. Byl chystán pilný návrh posl. Špin- čiče v příčině porušování listov- ního tajemství vládními orgány uhersko-chorvatskými. V této de- batě dostaly by se na přetřes všecky věci nové, s chorvatskými záležitostmi souvislé. Kromě toho zajištěno bylo poslanci W ol fovi, že se vyřídí jeho pilný návrh, podaný v minulé schůzi v příčině regulace malého Labe. Konečně německo-liberální starosta města Sv. Hyppolitu Völkl chce po dati pilný návrh v příčině odepřen souhlasu dolnora kouského zemského vý- boru k založení elektráren ve vzpo- menutém městě. Chorvaté rozhodnou se před schůzí sa mou. co učiní. Pozoruhodno je však, co vláda v jednom sobě oddaném listě dává na sroz- uměnou: »Chorvatský (problém mohl by kampani spíše učiniti konec, než tuší leckterý poslanec, který se zařídil na dlouhé zasedání sněmovny.« Nepokoje v Chorvatsku. Ze Záhřeba, 26. května. Pamětní spis senátu universitního byl včera zemské vládě odevzdán a jeho obsah uveřejněn. Studenti se usnesli nechoditi do přednášek dotud, dokud nebude dána satisfakce za porušení práv universit- ních policií. Očekává se však, že bude možno zahájiti přednášky dnes anebo zejtra. Rozšířena jest zpráva, že Jednota chor- vatských dělníků v Pittsburgu v Americe

slíbila opposiční straně 1 million korun pro pozůstalé po padlých nebo popravených. Účel zprávy té je zjevný. Ujišťuje se, že sedlák Krajéčič, který byl v Kainovici usmrcen, nebyl zastřelen četníky, nýbrž obec- ním starostou samým z revolveru, když sedláci chtěli hnáti útokem na radnici. Po- hřeb jeho konal se za ohromné účasti. Ženy byly okrášleny národními kokardami. Do pobouřených okresů byly vyslány dva prapory pěchoty. Srbští a chorvatští studenti, kteří za příhod záříjových se znesvářili, smířili se nynía usnesli se za tou příčinou uspořádati průvod městem k bytu rektorovu. Cestou há- zeno na ně kvítí. Byli zastaveni policií, která je rozehnala a několik lehce zranila. Hlavní náměstí jest četnictvem a policií u zavřeno. Ze Záhřeba, 25. května. (C.-B.) Dnes ob- novena na zdejší universitě přátel s ká shoda mezi srbskými a chorvat- skými studenty, jež záříjovými událostmi byla porušena. Ze Záhřeba, 25. května. (C.-B.) Dle nej- novějších zpráv zavládl zase v celé zemi klid. Tisková pře o uherských Němcích. Z Berlína, 26. května. Zejtra koná se zde líčení o žalobě pro urážku na cti. podané redakcí časopisu »Post« proti ně- mecko-nacionálnímu listu v Eislebenu, jenž tvrdil v »Zeitu«, že články v »Post« uveřej- něné o Němcích v Uhrách pocházejí od lidí, kteří jsou honorováni z »reptilního fondu« uherské vlády. Protirakouské projevy italské. Z Bolzana, 26. května. Dle zpráv sem došlých byly na některých táborech, jež se konaly v italských městech ve pří- čině vlašských přednášek na universitě inšprucké, spáleny ra- kouské prapory. Ve Veroně položen byl na pomník Archieisův věnec s nápisem protirakouským. Jmenování. Z Vídně, 26. května. Lokální komisai pro agrární operace na Moravě rada zem- ského soudu v obvodu vrchního soudu mo- ravsko-slezského Theodor Morschovsky

Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

jmenován radou vrchního zemského soudu extra statum.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 26. května. (C.-B.) »Wiener Zeitung« oznamuje: Císař udělil radovi zem- ského soudu a přednostovi okresního soudu v Žižkově Josefu Veselému při jeho od- chodu na vyžádaný trvalý odpočinek rytířský kříž řádu Františka Josefa. Z Oseku, 25. května. (C.-B.) O příčinách, pro kteréž brodský purkmistr Marac sesa- zen byl, proslýchá se, že purkmistr obdržel dva dni před provedenými výtržnostmi z docela věrohodné strany sdělení, že se chystá na ná- draží útok, aby proti tomu učinil potřebná opa- tření. Avšak Marac neuvěřil tomuto sdělení a nechal událostem volný průběh. Proto prý byl sesazen. Z Naney, 25. května. (C.-B.) Po odbytém výslechu ze špehounství obviněného Baligueta byla manželka Baliguetova, jež za jeho spolu- vinnici byla považována, na svobodu propuštěna, Z Pekina, 25. května. (C.-B.) „Reuterova kancelář“ oznamuje: Čínský zahraniční úřad obdržel zprávu, že povstání Jinanu není vážné. Úřady jsou úplně s to, hnutí potlačiti. Francouz- ské vyslanectví toto mínění sdílí. Pro nadpráví vlaštiny. Z Terstu, 25. května. (C.-B.) Na včerejší valné hromadě zdejší advokátnt komory bylo usneseno po-živé debatě, které se zúčastnilo též několik slovanských advokátů z Terstu a Přímoří, všemi proti slovanským hla- sům zaslati ministerstvu spravedlnosti pamětní spis s požadavkem, aby soudní spisy v Terstu byly vyhotovovány vždy v italské řeči.

Politika stavovská a národní. Jsme především malý národ a při tom ne- hotový. Nemáme dosud zajištěnou existencia o to, co u jiných národů rozumí se samo sebou, sváděti musíme boje. Představme si, jak daleko jsou za námi menší národové slovanští, národ řecký, rumun- ský a jiní! A jak nepoměrně jsou před námi, co národní samostatnosti se týká a co do po- žitku práv národních. My, kulturně mezi nimii nejpokročilejší, nekonečným zápasem dobývat- musíme, aby mizerný úřadníček v německé vzdor

FEUILLETON. Naedt i. (Deux bambines). Obrázek od Emila Zoly Onehdy, za vzácně krásného odpoledne, jak jaro nám je chystává, seděl jsem v Tuilleriích, v mladém stínu velkých kaštanů. Zahrada byla téměř prázdná. Několik dam, v malých skupi- nách, vyšívalo pod stromy. Děti si hrály, pře- rývajíce ostrým smíchem svým temný hukot sou- sedních ulic. Zraky mé zastavily se konečně u malého děvčátka, šesti- až sedmiletého, jehož mladá matinka hovořila na několik kroků ode mnese svou přítelkyní. Byla to plavovlasá dívčinka, do- sahující mi sotva ke kolenům, leč tvářící se již jako mladá slečna. Oblečena byla v rozkošné ša- tečky, jakými jen Pařížanky dovedou svá děcka vyšňořiti; z pod řasnaté sukénky z růžového hedbáví vykukovaly nožky v perlově šedých punčoškách; vystřižený živůtek okrášlen byl krajkami; měla klobouček s bílými péry, šperky, náhrdelník, korálový náramek. Podobala se své paní matince, jen že byla ještě o něco koket- nější. Podařilo se jí vzíti matince slunník a ted procházela se se slunníkem rozevřeným, ačkoli nevnikal pod stromy ani nejmenší paprsek slu- neční. Cvičila se v lehounké chůzi, vznášejie se půvabně, jako vídala u dospělých. Nevěděla, že jest pozorována, opakovala si co nejsvědomitěji

svou úlohu; zkoušela různé výrazy tváře, špulila rtíky, učila se obratům hlavy, pohledům, úsmě- vům. Konečně došla ke kmeni starého kaštanu, kterému se asi šestkráte vážně uklonila. Byla to malá žena. Zasnul jsem nad jejím sebevědomím i její dovedností. Bylo jí sotva sedm let a znala se již ve svém příštím povolání kouzelnice. Jen v Paříži nalézáme děvčátka tak předčasně vyspělá, jež umějí tančiti dříve než slabikovati. Vzpomínám si na děti venkovské; jsou neobratné, nemotorné, povalují se hloupě po zemi. Lily — ta by si nezkazila takto své krásné šatečky; raději si nehraje; drží se pěkně zpříma v naškrobených svých sukénkách, její radostí jest, ohlíží-li se lidé po ní, zaslechne-li kolem sebe slova: Ach! to je krásné děvčátkol Mezitím ukláněla se Lily dále kmeni starého kaštanu. Pojednou se výbojně vzpřímila; ko- ketně, s úsměvem na rtech naklonila svůj slun- ník... Brzy jsem pochopil proč. Velkým stromo- řadím přicházela jiná dívčinka, plavovláska, v ze lené sukénce. Byla to přítelkyně, šlo o to, aby uvítaly se s dokonalou elegancí.

Opě děvčátka podala si lehounce ruku, s ob vyklým, mezi ženami jich kruhů, výrazem tváří Usmívaly se blaženě, jak toho bonton v podob ných případech vyžaduje. Když si odbyly zdvoři- lůstky, začaly se spolu procházeti, hovoříce la- hodnými hlásky. Na hraní si vůbec ani ne- pomyslily. — Máte velmi hezké šaty. — To jsou valencienky, není-liž pravda na té okrase? — Matinka byla dnes ráno churava. Obá- vala jsem se již, že nebudu moci přijíti, jak jsem vám slíbila. — Viděla jste pannu, Terezie? Má skvost- nou výbavu. — Jest to váš slunník? Je rozkošný. Lily se silně začervenala. Pohrávala si pů- vabně slunníkem, vidouc, že zdrcuje tím svou přítelkyni, která žádného neměla. Otázka ji přivedla v rozpaky; pochopila, že byla by pora- žena, kdyby řekla pravdu.

— Ano, odvětila rozmile, dostala jsem ho od tatínka. To byl vrchol všeho! Uměla lháť, jako uměla být krásnou. Mohla jen dále růsti, znala již dokonale, jak si počíná krásná žena. A při takovémto vychování mají ubozí muži klidně spát! V téže chvíli šel kolem osmiletý hošík, táhnoucí za sebou vozík, plný kamení. Vyrážel ze sebe hrozné „hy!“ Hrál si na povozníka a to tak horlivě, že by byl málem vrazil do Lily. — Jsou ti mužští suroví! řekla tato s opo- vržením. Podívejte se jen, jak je to dítě roz- halené! Slečinky se pohrdavě zasmály. Hochi se jim skutečně zdál malým děckem, když hrál si takto na koně. Vezme-li si ho jedna z nich po 20 lé- tech za muže, bude s ním vždycky nakládati s převahou ženy, která dovedla si v 7 létech pohrávati slunníkem, když on, stejně stár, uměl jenom trhat kalhoty. Lily kráčela dále, upravivši si pečlivě zá- hyby své sukénky.